DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 16. října 2022

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý třetí - Šíleně divné vánoce


Příběh tří stý sedmdesátý třetí - Šíleně divné vánoce

"Ty si malej Kuba?": zeptá se mě pošťačka, kterou zase toužebně vyhlížím. "Celej táta, ale na rozdíl od tebe je táta fešák": doplní, asi abych měl ještě hezčí vánoce. Jakoby nestačilo, že čekám na dopis od blondýny. Minulý týden jsem jí napsal dva, ve kterých jsem se pokusil vyjádřit všechno, co k ní cítím. Naivně jsem nepočítal s tím, že Česká pošta není z nejrychlejších a trápil jsem se jako každý zamilovaný. Kolem se snažila máma marně vytvořit alespoň nějaký pocit veselých vánoc. Všechny zvyky, které se v naší rodině vždy dělaly, ale získávaly díky opileckým výstupům mého otce na bizarnosti. Chodil jsem raději ven se psem. Sníh nám křupal pod nohama a já záviděl dvojicím, které klouzaly se smíchem po ledu. Dole u Jizery, kam jsme kdysi s klukama chodili bruslit. Zestárl jsem nějak rychle. Možná až zbytečně. Viděl jsem věci, které by neměl kluk v mém věku vidět. Ale asi to byl osud, možná karma za mého otce (jo, každé dítě si myslí, že za hádku rodičů může tak trošku ono, i když to není pravda).

Měl jsem najednou hrozně moc času. Zkoušel jsem si číst venku na lavičce v parku, ale přimrzl mi zadek. Nejhorší ale bylo, že mě bolela někde uvnitř nejistota, jak se blondýna rozhodne. Mohla být jednou z mnoha, ale já podvědomě cítil, že je to ona. Ta se kterou chci být celý život. Už jsem nebyl jen poblázněný mladík, co se chce některé dostat do kalhotek a je více méně jedno, kdo to je, hlavně když je aspoň trošku k světu. Ne, z toho už jsem vyrostl. Objevování jsem měl za sebou. Bylo dlouhé a krásné. Měl jsem vždycky štěstí na ženský. Ale teď šlo všechno stranou. Jsme oblečeni do dárků z minulého roku. Nikdy jsem to hnusný tričko s límečkem neměl na sobě. Připadá mi, že i trošku smrdí zatuchlinou. Máma mě navoní. Bude předvádění šťastné rodinky. Jedeme autem za tetičkama. Myslím si, že ony věděly, ale zachovávaly dekórum. Byly přeci jen ty vánoce. Ptají se na obyčejné věci a jsem jediný, kdo odpovídá. Mámě je do breku, brácha tradičně nemluví, otec je nasranej a tak je to na mě. Takhle vznikají legendy, že jsem ukecanej. Jo, možná v podobných situacích a pak ve chvílích, kdy jsem s lidma, se kterými je mi dobře. Jinak spíš mlčím a pozoruji.

Povídám o Plzni, tetičky se ptají. Jedna z otázek směřuje i na děvčata. Jakoby tušily, že v tom lítám až po uši. Nebylo zase tak těžké to poznat. Máma ale měla jiné starosti a ostatním to bylo jedno. Měl jsem pocit, že do mě někdo řeže ostrým nožem. Netušil jsem, že může něco takhle bolet. Ale odpovím něco v tom smyslu, že zatím nevím, ale něco se rýsuje. Tetičky mě chytly za ruce, obě dvě a já cítil jejich kosti i svraštělou kůži. Podívaly se mi do očí a popřály mi hodně štěstí. Měl jsem pocit, že mi koukají přímo do žaludku. Museli jsme se zvednout a obejít ještě pár lidí. Vánočky, kakao, a s každou další návštěvou byl můj otec podrážděnější. Hele, a to jako může jezdit takhle nalitej autem? Vždyť někoho zabije. Mlč, buď zticha, zašeptá mi máma do ucha. Naštvu se a jdu jako jediný domů pěšky. A co čert chtěl i nechtěl. Potkám několik svých kamarádů. Jana i Prcalinka, obě zavěšené do svých protějšků. Kousek před barákem dokonce i buzničky. Se všemi se pozdravím, pokecáme, ujistím se, že se mají dobře. O sobě raději mlčím. Mám toho spoustu na srdci, trápím se, ale nechci je zatěžovat.

Nastane večer a po třetí hádce začne konečně máma smažit řízky. Zase je mi vyčiněno, že nejím kapra, že jsem nebyl na vojně, že už bych si taky měl najít holku (kdyby jen věděli). Taková vánoční pohoda v paneláku. Nejsme sami. Když jdu ještě raději jednou se psem, tak je mi do breku. Z okolních bytů se ozývá buď neskutečná pohoda a smích a nebo hádky. Divný vánoce, říkám to pořád. Usedneme ke stolu. Máma poprosí otce, aby jako hlava rodiny pronesl řeč. Ten se neskutečně naštve, třískne příborem o talíř a jde si lehnout k televizi. Všichni jsme děsně hezky oblečeni, ale mámě se pomalu začínají rozmazávat šminky. Snaží se zachovávat tvář, ale moc jí to nejde. Je mi jí líto. Tak se snaží a je jasný, že jsem pořád na její straně. Nedovedete si představit, co to je, zažívat každý den psychický teror. Mít žaludeční potíže, hubnout, omdlévat. Ne, neměla si ho brát zpátky, on už jiný nebude. Ale jsou ty vánoce. Jdeme vedle do pokoje. Několikrát se vrátil ke stolu, naládoval si na talíř salát a kapra a mlaská s lahváčem u televize. Jsme mu vosk.

Tady máš dárek, zkusí to máma ještě jednou, aby jako byly ty vánoce hezký. Ani neodtrhne oči od nějakýho candrbálu v televizi. Pošle nás do prdele. Rozbalujeme si dárku a přes slzy se usmíváme. Jako každý rok dostanu tričko s límečkem, který je děsně hnusný, ale tentokrát si je vezmu na sebe a obejmu mámu. Bože můj, vidíš to, Ježíšku, ty kurvo, dal bych nevím co za pár obyčejných věcí. Za pohodu, za to, aby se máma usmívala a aby mi blondýnka odepsala. Jdeme vedle do pokoje, protože má v sobě další lahev vodky a blábolí. Usne a děsně chrápe. Pak se vychčije do chodby. Uff. Jdu to uklidit. Šťastné a veselé. Zavřeme se a povídáme si. Brácha tedy mlčí, jen na očích je vidět, že je mu trošku lépe. Jsou oba tak hubení. Máma se snaží přehodit téma a povídá o svém dětství. Zasní se a my jsme najednou s ní, s dědou a babičkou. Jezdíme na saních, touláme se v lesích, lejeme olovo a zažíváme nepřebernou řadu hezkých chvilek. Alespoň ve fantazii, protože sem tam nás přeruší řev odvedle. Delirium je pěkný svinstvo. 

Máma se mi pořád omlouvá a já dělám, že mi to nevadí. Bolí to. Jsem na dně. Bojím se, že mě blondýnka nechá, že neudělám v Plzni první zkoušky, protože jsem dutej jak tykev. Klepou se mi ruce, bolí mě břicho. Stačilo pár dní doma v Boleslavi a jsem zase v tom. Jakoby na mě padl černý mrak deprese. Jak v tom můžete žít? Já mám alespoň nějakou naději, světlo. Miluju muziku a knížky a teď jednu krásnou dívku, která mě má ráda. Nasadím si sluchátka, otevřu okno a závidím lidem naproti v domě, protože mají stromek a sedí pod ním a všichni se smějí. Jsou to šíleně divné vánoce, na které v životě nezapomenu. Několik let potom se tohohle svátku tak trošku bojím a všechno se srovná, až když se nám narodí děti. Jo, nesl jsem si s sebou spoustu traumat. Navenek vypadala naše rodina děsně skvěle. Dcera z dobré společnosti, chalupa, baráky, auta. Ale uvnitř se děly ošklivé věci. On byl otec hodně nešťastnej, možná měl i nějakou chorobu, ale to jsme nikdy nezjistili. A propadl chlastu tím nejhorším způsobem. 

Usnu vyčerpaný a plný nočních můr. Nepřikládám snům nijaký velký význam, ale brodím se zrovna po kolena ve špinavé stoce. Pak se všechno rozzáří a já najednou vím, co mě mimo těla na blondýnce tolik přitahuje. Je to klid a dobrota, které z ní sálají. Určitě jste viděli někdy obrazy svatých, kteří sestoupili na zem a byla kolem nich aura. Já si představoval, že blondýnka je moje bohyně. Zatím to byly hlavně představy. Už jenom těch pár našich společných chvil, koncertů, filmů, ale hlavně nekonečných rozmluv, mi dávalo za pravdu. Bylo mi s ní děsně dobře. Měli jsme si co říct, což je asi nejdůležitější. A pak taky, byla přesně mým snem i jako ženská. Jihočeška se vším, co k tomu patří. Probudím se a jdu se napít. Do okna září měsíc. Díváš se na něj taky? Pokud ano, tak věř, že tě hrozně chci. Napořád, na věky věků, navždy. Po letech jsem zjistil, že se opravdu dívala. A říkala si podobné věci. Možná to bylo znamení? Nevím.

Další dny se opakovaly ve stejném rytmu. Návštěvy, přetvářka, večerní hádky, neklidný spánek. Naučil jsem se to odstínit. Myslel jsem jen na to hezké. Na její tvářičku, na tělo, na melodii hlasu, která je pro mě hrozně důležitá. Žádný dopis mi zatím nepřišel a můj návrat do Plzně se blížil. Chtěl jsem odjet hned, jakmile to bude možné. Napsal jsem jí, že spolu oslavíme Silvestra, jestli bude chtít, že budu čekat na vlak od Tábora na peróně a když přijede, tak budeme navěky spolu. Chceš? Já bych si to hrozně moc přál. Protože si mojí hvězdou, jo hergot, už jsem zase jak nějakej nadrženej básník. No a co? To se mám jako stydět. Tůdle. Hezký vánoce všem. Jdu si raději pustit něco dobrého. Co třeba Candlemass, ty máme rádi oba. Budu na tebe myslet. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. října 2022

Recenze/review - AUTOPHAGY - Bacteriophage (2022)


AUTOPHAGY - Bacteriophage
CD 2022, Pulverised Records

for english please scroll down

Starý hrobnický almanach nám říká, jakým způsobem hnijí lidská těla. Jak dlouho, jakou mají barvu. Kdy se do nich dají červi a hnis. Kdy odpadnou první kusy masa. Smrt si s námi hraje jako s loutkami. Je nepředvídatelná, ale také spravedlivá. Tedy, jak kdy a jak u koho, ale rozhodně je jistotou. Jsou ale výjimky, které hnijí pomaleji. Získají černou šedou bravu a nemohou přejít na druhou stranu. Nerozpadnou se a často se stává, že se znovu vrátí. Protože mají nevyřízené účty. Jejich motorem je pomsta a nenávist. Nevěříte? Tak si zkuste poslechnout novou desku amerických tmářů AUTOPHAGY a věřit mi budete. 

Jedná se totiž o prvotinu, která mě zasáhla hluboko do vnitřností. Měl jsem již při prvním setkání pocit, že mě někdo bodl rezavým nožem přímo do břicha. Smrt byla zase jednou velmi blízko a pro mě to je jasný důkaz, že tenhle death metal jen tak z hlavy nevyženu. Je totiž surový, drsný, maniakální, temný a ostrý zároveň. Jako starý hrob.  


Na "Bacteriophage" naleznete spoustu absolutně zničujících pasáží, ale sází se hodně i na atmosféru. Takhle to mám rád. Nahrávka je pestrá, v mnoha odstínech krvavě černé barvy. Je z ní cítit hniloba a pach rozkládajících se těl. Doomové chvilky morbidní poezie vás přenesou právě do studených márnic, mezi mrtvé i ještě trošku živé. Pokud pečlivěji prozkoumáte zvuk, obal i celkovou produkci, zjistíte, že deska nemá chybu. Připadám si jako v devadesátých letech, kdy jsem se k tomuto stylu teprve pomalu dostával. Songy jsou úderné, cílí přesně, proti jejich provedení, ani nápadům nemám žádných námitek. Naopak, zadřely se mi pod kůži a pamatuji si je. To je pro mě také důkazem, že AUTOPHAGY nedělají svoji hrobnickou práci nadarmo. Schválně, zkuste si je pustit v sychravém dni, když máte náladu pod psa a venku prší. Uvidíte, že tahle smečka má v sobě velké množství poctivých nápadů, které vás dokáží rozsekat na malé kousky. Osobně se mi nejvíc líbí schopnost vytvořit mlhavě syrové a chladné nálady. Jako bych sledoval zrychlený proces rozpadu lidských tkání. Za kapelou stojí zkušení muzikanti a je to hodně znát. Vše má jasný řád a zároveň i černou jiskru, drive, energii. "Bacteriophage" je jasným důkazem toho, že se rozpadáme zaživa. Prohnilý, mokvající death metalový močál!


Asphyx says:

The old Gravediggers' Almanac tells us how human bodies rot. How long, what color. When they get worms and pus in them. When the first pieces of flesh fall off. Death plays us like puppets. It's unpredictable, but it's also fair. I mean, it's a matter of when and who, but it's definitely a certainty. But there are exceptions that rot more slowly. They get the black gray color and can't cross over to the other side. They don't break up and often come back again. Because they have unfinished business. Revenge and hatred is their driving force. You don't believe me? Then try listening to the new album by American darkies AUTOPHAGY and you'll believe me.

This is a debut album that hit me deep in the gut. The first time I met them, I had the feeling that someone had stabbed me with a rusty knife right in my stomach. Death was once again very close and for me it is a clear proof that I will not get this death metal out of my head. It is raw, harsh, manic, dark and sharp at the same time. Like an old grave.


There are a lot of absolutely devastating passages on "Bacteriophage", but there is also a lot of reliance on atmosphere. That's how I like it. The record is colourful, in many shades of bloody black. It reeks of rot and the smell of decomposing bodies. The doomy moments of morbid poetry transport you right into the cold morgues, among the dead and the still slightly alive. If you examine the sound, the cover art and the overall production more carefully, you will find that the record is without fault. I feel like I was in the 90's when I was just slowly getting into this style. The songs are punchy, they aim precisely, and I have no complaints about their execution or ideas. On the contrary, they got under my skin and I remember them. This also proves to me that AUTOPHAGES don't do their grave digging work in vain. By all means, try putting them on on a drizzly day when you're in a foul mood and it's raining outside. You'll see that this band has a lot of honest ideas that can chop you into little pieces. Personally, I like the ability to create a vaguely raw and chill mood the best. It's like watching the accelerated process of human tissue decay. There are experienced musicians behind the band and it shows. Everything has a clear order and at the same time a black spark, drive, energy. "Bacteriophage" is a clear proof that we are disintegrating alive. A rotten, swamping death metal swamp!

TRACKLIST
1. Infernal Miasma
2. Abhorrent Abomination
3. Sacrificial Spawn
4. Beneath The Moss, Between The Roots
5. Bacteriophage
6. Eviscerated Remains
7. Return To Charnal Hall
8. Becoming
9. Dawn Of The Endless Plague

Interview - STILLBORN - A bestial black death metal inferno! Death cult!

Interview with legendary death metal band from Poland - STILLBORN.

Answered Killer (Guitars, Vocals), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - STILLBORN - Cultura de la muerte (2022):

Ave STILLBORN! Greetings to the Polish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a sixth full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Hail Jakub! Nice to now You like our album. The impressions you describe are a perfect reflection of what this album is meant to be. The main difference is the return to the roots of brutal and raw Death Metal, colored of course with a hint of furious Black Metal. There is no hidden philosophy. All the time my music is image of my actual life and point of view of surrounding reality. On album you can hear what I have in my mind. But don’t worry – I’m fine.


“Cultura de la muerte“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of STILLBORN?

I don't have a special recipe for new songs. It happens naturally. The so-called moment of inspiration comes, a given time in which the mind opens up to new ideas. And then I play it on the guitar until I decide that it is ok. In this case, our drummer Darek "Młody" Płaszewski got the ready structure of the riffs from me and next made a fantastic arrangement for the drums. Last step was a line of bass created by Hunger. Summing up, it can be said that the main idea comes from me, and the rest of the band builds the final whole on it. It comes quite easy because we feel the music in the same way.

I found out that Darek Mlody is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Robert has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

Everything was recorded in his Panzerstudio. The choice was obvious. Darek plays with us, he co-created the material, so he knew exactly what to do behind the mixing console. To achieve this sound, we used three amps and two different guitars. The hardest part was to achieve a perfectly matching bass sound, so we deleted the first recording and after experimenting with Darkglass and Schecter, Hunger re-recorded the entire bass line again. Then it was time for vocals. Everything was clear here from the beginning. Three lines, a little reverb and extreme energy release. After getting the perfect sound for us, there only one task left. To set up the details in the mix. With Darek's perfect hearing, there were no problems with it. And that's all.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Godz's War productions, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a Madonna with Jesus? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

The album is also released in MC format, and we are currently waiting for a vinyl version. The author of the cover is Maciej Kamuda, who has been cooperating with Godz Ov War for several years. For us he already made the cover for "Crave for killing" Ep. With this divine mother you hit the spot perfectly. Besides, it is a metaphor for the rotten fruit that religion can bring you and at the same time an act of blasphemy against one of them. The most famous one - Christianity. Maciej got a sample of our music and the title of the album. Then he proposed the cover concept. This was amazing. This is perfect visualization of the title and music from our album. This cover art shows everything, my point of view of surrounding me reality in context of slavement by religion.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Poland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

I don't know if I can explain it even though I've been sitting in the middle of it for over 25 years. I think this is a matter of our mentality. Note that Metal from the Polish scene is not fun with a few exceptions. It always touches upon the dark side of life and the music takes its extreme form. Besides, since the 80's Metal has been a form of rebellion, a way to freedom and an extreme means of self-expression. So it is deeply rooted in us. If we were a cheerful and peaceful society, it could all be completely different. Our scene is doing very well because, the Underground is our kingdom where we can do exactly what we want to do. For most of us (I mean bands and maniacs) metal is a way of life not a trend. Hence this strength and power.


You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start STILLBORN was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

First, I have no business plan for Stillborn. I know my place in the universe and I know exactly how to manage my life. I'm not interested in any contracts or branding in the Mainstream world. I want to be a free man and independent person for the rest of my life. But to be clear, I respect big labels and big bands. I know how hard work this is. However, this is not what I would like to do. I'm not a maniac of big open air festivals, I prefer club concerts with people who know exactly why they came to this particular concert. When I was 12, metal took my heart and I knew right away that I wanted to play. Only listening the music wasn't enough. Until today I am under the influence and great impression of such bands as Sarcofago, Impaled Nazarene, Mortem, Crucifier, Deicide, Morbid Angel, Angelcorpse, Order from Chaos, Sextrash, Tormentor, Death, Asphyx, Kat, Vader, Bulldozer, Unleashed, Entombed, Morbosidad , Phlebotomized, Darkthrone, Funeral Winds, Holocausto, King Diamond, Mercyful Fate, Celtic Frost and so on. I have no dreams related to a tour with a great star, but Stillborn has already had the opportunity to support Impaled Nazarene, Angelcorpse, Morbid Angel, Revenge at several concerts. It was a great honor.


When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Of course I go to concerts and wholeheartedly support bands that I like. As for the Stillborn promotion, I have a problem with that. I can't quite find myself in it. I value peace of mind above all else. I leave everything related to the release of the album to the label, except the artistic side, of course. As you well know, I even have a problem responding to interviews quickly (laughs). This is not laziness. I have a really busy and varied life and I like it. When it comes to buying records, I know exactly what you are talking about. I am not a supporter of overproduction and having everything in the world. Sometimes I get albums by chance, but I try to have only what I really like.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as STILLBORN? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Internet warriors are so funny. Real life will always verify the victim. And I'm not talking about physical or psychological violence. I'm talking about how you deal with yourself. What quality is your life. About mp3 and all these stuff, I will answer to you in the same way as I did to Javier from Metallerium. I was against digitization when that's all crazy was started but now I don't care. I know that its easier for new generation so let it be. I personally prefer traditional way like Vinyls, Cassettes and CD's but of course I use the Youtube channel for searching the old goods from times when I was to young to have it on my shelves. Also sometimes I find something new and next I buy it.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

It is a method of expressing myself. If I am a different person someday, if I change in some way, it might not make sense anymore.

Finally, a classic but important question. What is STILLBORN planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics again?

I don't plan any concerts this year. Maybe something spontaneous in November. I'm gathering strength to strike in Spring 2023. Darek Młody has several contacts in the Czech Republic and Slovakia, so there are many chances that we will visit Your territory.


Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push "Cultura de la muerte" into my head again!

Jakub, thank you very much for your substantive and honest questions and for your time. I am glad that we could make you happy with our interpretation of Metal. Fuck the false brotherhoods! Cheers!

killer/stillborn



------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - STILLBORN - Bestiální black death metalové inferno! Kult smrti!

Rozhovor s legendární death metalovou skupinou z Polska - STILLBORN.

Odpovídal Killer (Guitars, Vocals), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - STILLBORN - Cultura de la muerte (2022):

Ave STILLBORN! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos šesté skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Nazdar Jakube! Těší mě, že se ti naše album líbí. Dojmy, které popisuješ, jsou dokonalým odrazem toho, čím má toto album být. Hlavním rozdílem je návrat ke kořenům brutálního a syrového death metalu, samozřejmě podbarveného nádechem zuřivého blacku. Není v tom žádná skrytá filozofie. Po celou dobu je moje hudba obrazem mého skutečného života a pohledu na okolní realitu. Na albu můžeš slyšet to, co mám v hlavě. Ale neboj - jsem v pohodě.


„Cultura De La Muerte“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál STILLBORN?

Nemám žádný speciální recept na nové skladby. Vznikají přirozeně. Přijde takzvaný moment inspirace, čas, kdy se mysl otevře novým nápadům. A pak je hraju na kytaru, dokud se nerozhodnu, že je to v pořádku. Tentokrát ode mě náš bubeník Darek "Młody" Płaszewski dostal hotovou strukturu riffů a následně vytvořil fantastické aranžmá pro bicí. Posledním krokem byla basová linka, kterou vytvořil Hunger. Když to shrnu, dá se říct, že hlavní nápad pochází ode mě a zbytek kapely na něm staví finální celek. Jde to celkem snadno, protože hudbu cítíme stejně.

Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Darek Mlody. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Robert vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Vše bylo nahráno v jeho Panzerstudiu. Volba byla jasná. Darek s námi hraje, spoluvytvářel materiál, takže přesně věděl, co má za mixážním pultem dělat. Abychom dosáhli tohoto zvuku, použili jsme tři zesilovače a dvě různé kytary. Nejtěžší bylo dosáhnout dokonale sladěného zvuku basy, takže jsme smazali první nahrávku a po experimentování s Darkglassem a Schecterem Hunger nahrál celou basovou linku znovu. Pak přišly na řadu vokály. Tady bylo všechno jasné už od začátku. Tři linky, trocha reverbu a extrémní uvolnění energie. Po získání pro nás dokonalého zvuku zbýval už jen jeden úkol. Nastavit detaily v mixu. S Darekovým perfektním sluchem s tím nebyly žádné problémy. A to bylo vše.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Godz ov War producitons a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o Madonu s Ježíšem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Album vychází také ve formátu MC a v současné době čekáme na vinylovou verzi. Autorem obalu je Maciej Kamuda, který s Godz Ov War spolupracuje již několik let. Pro nás už dělal obal na "Crave for Killing" EP. S touhle “božskou matkou” jsi se trefil dokonale. Kromě toho je to metafora shnilého ovoce, které vám může přinést náboženství a zároveň akt rouhání proti jednomu z nich. Nejznámějšímu z nich - křesťanství. Maciej dostal ukázku naší hudby a název alba. Pak navrhl koncept obalu. Ten byl úžasný. Je to dokonalá vizualizace názvu a hudby z našeho alba. Tento obal zachycuje vše, můj pohled na okolní realitu v kontextu zotročení náboženstvím.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Nevím, jestli to dokážu vysvětlit, přestože jsem uprostřed dění přes 25 let. Myslím, že je to záležitost naší mentality. Všimni si, že metal z polské scény není, až na výjimky, zábavný. Vždycky se dotýká temné stránky života a hudba nabývá extrémní podoby. Kromě toho je metal od 80. let formou rebelie, cestou ke svobodě a extrémním prostředkem sebevyjádření. Je v nás tedy hluboce zakořeněn. Kdybychom byli veselá a mírumilovná společnost, mohlo by být všechno úplně jinak. Naše scéna si vede velmi dobře, protože underground je naše království, kde si můžeme dělat přesně to, co chceme. Pro většinu z nás (myslím tím kapely a máničky) je metal způsob života, ne trend. Proto ta síla a energie.


Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit STILLBORN, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Zaprvé, nemám žádný obchodní plán pro STILLBORN. Znám své místo ve vesmíru a přesně vím, jak řídit svůj život. Nemám zájem o žádné smlouvy ani o značku v mainstreamovém světě. Chci být svobodným člověkem a nezávislou osobou po zbytek života. Ale aby bylo jasno, respektuji velké labely a velké kapely. Vím, jak je to těžká práce. Nicméně to není to, co bych chtěl dělat. Nejsem maniak do velkých open air festivalů, mám raději klubové koncerty s lidmi, kteří přesně vědí, proč přišli právě na tenhle koncert. Když mi bylo dvanáct, metal mě vzal za srdce a hned jsem věděl, že chci hrát. Pouhý poslech hudby mi nestačil. Dodnes jsem pod vlivem kapel jako Sarcofago, Impaled Nazarene, Mortem, Crucifier, Deicide, Morbid Angel, Angelcorpse, Order from Chaos, Sextrash, Tormentor, Death, Asphyx, Kat, Vader, Bulldozer, Unleashed, Entombed, Morbosidad , Phlebotomized, Darkthrone, Funeral Winds, Holocausto, King Diamond, Mercyful Fate, Celtic Frost a tak dále. Nemám žádné sny spojené s turné s velkou hvězdou, ale STILLBORN už měli možnost na několika koncertech podpořit Impaled Nazarene, Angelcorpse, Morbid Angel, Revenge. Byla to pro mě velká čest.


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Samozřejmě chodím na koncerty a z celého srdce podporuji kapely, které se mi líbí. Co se týče propagace STILLBORN, mám s tím problém. Nedokážu se v tom úplně najít. Především ocením klid duše. Vše, co souvisí s vydáním alba, nechávám na vydavatelství, samozřejmě kromě umělecké stránky. Jak dobře víte, mám problém i s rychlým odpovídáním na rozhovory (smích). To ale není lenost. Mám opravdu rušný a pestrý život a mám ho rád. Co se týče nákupu desek, vím přesně, o čem mluvíš. Nejsem příznivcem nadprodukce a toho, abych měl všechno na světě. Někdy si desky pořídím náhodou, ale snažím se mít jen to, co se mi opravdu líbí.


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Internetoví bojovníci jsou vtipní. Skutečný život vždy prověří oběť. A to nemluvím o fyzickém nebo psychickém násilí. Mluvím o tom, jak se vypořádáte sami se sebou. Jakou kvalitu má váš život. Ohledně mp3 a všech těchto věcí ti odpovím stejně, jako Javierovi z Metalleria. Byl jsem proti digitalizaci, když to všechno šílenství začalo, ale teď je mi to jedno. Vím, že je to pro novou generaci jednodušší, tak to nechte být. Já osobně dávám přednost tradičnímu způsobu, jako jsou vinyly, kazety a CD, ale samozřejmě používám kanál Youtube pro vyhledávání starších věcí z dob, kdy jsem byl příliš mladý na to, abych ho měl na poličkách. Také občas najdu něco nového a pak si to koupím.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Je to způsob, jak se vyjádřit. Pokud budu jednou jiný člověk, pokud se nějakým způsobem změním, možná už to nebude dávat smysl.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají STILLBORN v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte zase Českou a Slovenskou republiku?

Letos neplánuji žádné koncerty. Možná něco spontánního v listopadu. Sbírám síly na úder na jaře 2023. Darek Młody má několik kontaktů v Česku a na Slovensku, takže je velká šance, že vás navštívíme.


Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Cultura de la muerte“ zase narvat do hlavy!

Díky Jakube za tvé věcné a přímé otázky a za tvůj čas. Jsem rád, že jsme tě mohli potěšit naší interpretací metalu. Ať jdou falešná bratrstva do prdele! Měj se!

Killer/Stillborn



------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 14. října 2022

Recenze/review - STRIGOI - Viscera (2022)


STRIGOI - Viscera
CD 2022, Season of Mist

for english please scroll down

Procházíš se lesem sebevrahů a přemýšlíš, jaký by sis zvolil způsob. Provaz nebo nůž? Jed nebo střelná zbraň? Už dávno tě zachvátila temnota horší než smrt. Díváš se do zrcadla a přemýšlíš, proč ještě žít. Osamocen v davu, v nekonečném smutku. Bolestivé vzpomínky, kdy nastane čas? Ne, teď ještě ne. Musíš si nejdřív poslechnout novou desku STRIGOI. Přichází mráz a myšlenky na sebevraždu odcházejí.

Četl jsem nedávno o jednom muži, kterého hudba zachránila. Osobně si myslím, že "Viscera" je přesně tím druhem nahrávky, která dokáže člověka probudit z podivného stavu mezi naším a oním světem. Je snovým zážitkem, který zabíjí noční můry. Alespoň tak vnímám desku já, starý metalový pes. Je příjemné se zase jednou dívat do tmy.


Greg Mackintosh (PARADISE LOST), Chris Casket (EXTREME NOISE TERROR), Guido Zima za bicími. Sešli se zde vynikající muzikanti, kteří museli své druhé album nahrávat ve starých katakombách. Jsou v nich pochována zubožená těla sebevrahů. Opuštěná ve své nekonečné samotě. Pánové opět kombinují death metal, doom, crust a dělají to velmi zajímavým způsobem. Jakoby mi někdo hodil do obličeje kus syrového masa. Songy jsou neskutečně uvěřitelné, drásavé, šílené. Připadám si jako oběť, které jsou do hlavy postupně zatloukány rezavé hřeby. "Viscera" je jako zlým snem, přízrakem, který se vám nikdy nepodaří zabít. Podmanivý, chladný a černý zvuk, děsivý motiv na obalu. Ale hlavně spousta zajímavých, ostrých nápadů, které se vám zadřou pod kůži. STRIGOI vás spoutají do pavučin. Vystoupili znovu z krvavých stínů. Pohřbili nás zaživa do hromadných hrobů. Daleko za hřbitovní zdí, do míst, kam jsou ukládání všichni prokletí. Jednou se možná rozpadneme v prach, ale než se tak stane, budeme poslouchat podobnou hudbu. Dodává nám totiž sílu a energii. "Viscera" je černým stínem, opusem temnoty. Vynikající záležitost pro všechny fanoušky dlouhých stínů. Hnis, špína a mráz! Tajemný, magický, mystický černý obřad!


Asphyx says:

You're walking through a forest of suicides, wondering which way you'd choose to go. A rope or a knife? Poison or firearm? You've long been gripped by darkness worse than death. You look in the mirror and wonder why you're still alive. Alone in the crowd, in endless sorrow. Painful memories, when will the time come? No, not yet. You have to listen to the new STRIGOI album first. The frost is coming and the thoughts of suicide are going away.

I read recently about a man who was saved by music. Personally, I think "Viscera" is exactly the kind of record that can wake a person up from the strange state between our world and the next. It's a dreamlike experience that kills nightmares. At least that's how I, an old metal dog, perceive the record. It's nice to look into the darkness once again.


Greg Mackintosh (PARADISE LOST), Chris Casket (EXTREME NOISE TERROR), Guido Zima on drums. The musicians who had to record their second album in the old catacombs were excellent. The mutilated bodies of suicides are buried in them. Abandoned in their infinite solitude. The gentlemen again combine death metal, doom, crust and do it in a very interesting way. It's like someone threw a piece of raw meat in my face. The songs are incredibly believable, gut-wrenching, and insane. I feel like a victim with rusty spikes gradually being driven into his head. "Viscera" is like a bad dream, a phantom you'll never be able to kill. The haunting, cold and black sound, the eerie motif on the cover. But most of all, lots of interesting, sharp ideas that get under your skin. STRIGOI will bind you in the webs. They've stepped out of the bloody shadows again. They buried us alive in mass graves. Far beyond the cemetery wall, in the places where all the damned are placed. Someday we may crumble into dust, but before that happens, we'll be listening to similar music. For it gives us strength and energy. "Viscera" is a black shadow, an opus of darkness. An excellent affair for all fans of long shadows. Rot, dirt, and frost! A mysterious, magical, mystical black ceremony!


Recenze/review - STRIGOI - Abandon All Faith (2019):



Tracklist:
01. United in Viscera (06:44)
02. King of All Terror (02:38)
03. An Ocean of Blood (04:13)
04. Napalm Frost (02:26)
05. Hollow (06:20)
06. A Begotten Son (03:51)
07. Bathed in a Black Sun (04:19)
08. Byzantine Tragedy (05:28)
09. Redeemer (02:38)
10. Iron Lung (07:55)




Recording line-up:
Greg Mackintosh: Vocals and Guitar
Chris Casket: Bass
Guido Zima: Drums
Ben Ash: Guitar



KNIŽNÍ TIPY - Hvězdy, můj osud - Alfred Bester (1992)


Hvězdy, můj osud - Alfred Bester
1992 (1956), Laser-books (Laser)

Seděli jsme každý na jiné straně pokoje. Venku mrzlo a bylo tolik sněhu, že místní říkali, že si to nepamatují. Pes byl zalezlý za kamny a moje milá si četla nějaký rakouský román do školy. V němčině. Neměli jsme televizi a bylo nám dvacet. Vytáhl jsem ze žebradla Hvězdy, můj osud a snažil se číst. Moc mi to zpočátku nešlo. Fučel vítr a větve z borovice byly prohnuté bílou tíhou tak, že se dotýkaly okna. Jdu přiložit. Zavřel jsem se ve spacáku vedle do kuchyně, kde jsme ještě netopili. A najednou letěl vesmírem. Původně jsem si chtěl připravit něco k jídlu a překvapit svoji budoucí manželku. Zmrzlá paštika ale zůstala na stole. Začetl jsem se natolik, že jsem nevěděl o světě. Ze čtenářského snu mě probudila až zima v kostech. Už jsem si říkala, kde seš, mohl bys dojít pro dřevo, dochází nám. Šel jsem, ale byl jsem jako ve snu. Pořád jsem se toulal s Gully Foylem nicotou.

Umět se teleportovat jsem vždycky chtěl. Vlastně každý den, když jsem sedával na nekonečně nudných matematikách v posluchárnách, kde všichni hltali nové vědomosti. Moje myšlenky létaly někde úplně jinde. Byl jsem jak malý smrádě, co ho několikrát načapaly soudružky učitelky, že si čte pod lavicí. Hvězdy, můj osud jsem zhltnul za odpoledne. Místo toho, abych se učil části strojů, mechaniku a pevnost pružnost, tak jsem skripta hodil do kouta a četl si. Lítat vesmírem pro mě bylo o hodně zajímavější. Přes den jsme chodili na běžky, nahoru na hřebeny. O samotě, jen my dva. Bylo to vlastně úplně na začátku našeho vztahu, když si člověk ladí společný život. Knížky máme rádi odjakživa. Vždycky byly naším společným tmelem, soukromou a intimní záležitostí. Sci-fi jsem měl už rád nějakou dobu, moje žena moc ne, ale to nic neměnilo na tom, že se pak dalo o příbězích diskutovat. 

Přiznám se, že telepatie není zrovna mým oblíbeným tématem. Ale Alfred Bester napsal krásný opus, který se mě osobně četl velmi dobře. Je v něm spousta momentů k zamyšlení, které získaly časem na ještě větší důležitosti. Vskutku nadčasová záležitost. Ověřil jsem si to nedávno, když jsem se ke knize vrátil. Tentokrát doma, hezky v teple, přesto jsem četl s úplně stejným nadšením. Pokud jste jako já fanoušci tohoto žánru, tak rozhodně neváhejte, Hvězdy, můj osud se čtou samy. Jsou o pomstě, o moderní civilizaci na pokraji kolapsu. Gully je možná násilník, lhář, vrah, přesto je svým způsobem velmi sympatický. Alespoň pro mě. Mám rád podobné postavy, líbí se mi, jak je ta jeho (a nejen ona) vykreslena. Ve výsledku je všechno poměrně pesimistické, s žádnou nadějí na zlepšení, ale když já si prostě nemůžu pomoc a musím srovnávat se současností. Alfred Bester měl o našem druhu poměrně špatné mínění. Když si to vezmu kolem a kolem, tak se mu ani moc nedivím. 

Znám lidi, kteří se pomstou doslova zalkli, zničila je. Ale znám i jedince, pro které se stala zadostiučiněním. Záleží na úhlu pohledu a samozřejmě na konkrétním případu. Jen si říkám, jak musel být autor skeptický k našemu druhu, když ji psal. Zajímavé je, že první vydání spatřilo světlo světa v roce 1956, po dvou světových válkách, po zvěrstvech, které neměly obdoby. Můžete mi někdo vysvětlit, proč se z historie nedokážeme nikdy poučit? To jsme opravdu tak hloupí? Nebo mám jenom naivní představy? Možná ano. To ale nic nemění na tom, že Hvězdy, můj osud jsou velmi čtivým dílem. Nejen, že mě pořád baví, ale pokládají i spoustu otázek. Mám to takhle rád. Zajímavé co? Jak dokáže být tak stará kniha pořád aktuální. Nedalo mi to, opravdu jsem musel a přečetl si ji raději dvakrát. Některé pasáže jsem si doslova vypálil do mozku. Jsou totiž pořád skvělé.

Podzim je v plném proudu, slabším povahám začíná chybět světlo. Doporučuji dlouhé procházky, méně obrazovek a více knih. Hvězdy, můj osud, jsou mým pátečním tipem pro tento týden. Do jaké doby byste se chtěli teleportovat? Bavilo by vás číst myšlenky někomu jinému? Nebo raději ne? A co si myslíte o pomstě? Hezký den, vlastně i víkend. Pro někoho bude dnešní tip jenom taková oddechovka, ale když ono je taková radost ji číst! Buďte dobří a děkuji!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tento román Alfreda Bestera vás zavede do společnosti, v níž je teleportace nedílnou součástí života. Na pozadí kulis a podmínek pro nás naprosto podivuhodných se odehrává klasický příběh křivdy a odplaty. Gully Foyle, lhář, darebák, mrchožrout, ale přesto sympaťák, je hnán pomstychtivou posedlostí, která ho v průběhu děje změní v nejpozoruhod­nějšího člvěka ve sluneční soustavě. Román je srovnáván s klasickým dramatem a vzbudil velké nadšení jak u čtenářů, tak i u kritiků ve všech zemích, kde dosud vyšel.

Přestože se po Besterovi mnozí autoři k telepatii i k teleportaci vrátili, žádná z jejich postav už nedokázala čtenáře tak fascinovat, jako Gully Foyle.

Román patří ke zlatému fondu americké i světové science fiction.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. října 2022

Recenze/review - MOTHER OF GRAVES - Where The Shadows Adorn (2022)


MOTHER OF GRAVES - Where The Shadows Adorn
CD 2022, Wise Blood Records

for english please scroll down

Poprvé ke mě přišla v jednom zlém snu. Podala mi svoji chladnou ruku a usmála se na mě. Z úst ji vylezli červi a z očí tekla krev. Vyděsil jsem se a po zádech mi přeběhl mráz. Samota duše, strach ze života. Byla naprostá tma, ticho a chlad. Tak krásná, tak smyslná. Vznášela se nad močálem, musel jsem ji následovat. Za zvuků nové desky "Where The Shadows Adorn". Rozplynul jsem se. Jako černá mlha. Jako Smrt.

Je to moje úplně první setkání s kapelou MOTHER OF GRAVES. A musím rovnou napsat, že mě ihned doslova připoutala k reproduktorům. Cítím z ní velkou sílu, smutek, věčnost, bolest i strach. Prosévám mezi prsty prach svých předků a ztrácím se ve vzpomínkách. Tiše se modlím a přidávám hlasitost. Death doomový obřad může začít. 


Procházím se mezi náhrobky, navštěvuji kobky, ve kterých byla kdysi tvořena ta nejlepší muzika. MOTHER OF GRAVES sem také patří. Mají pro to všechny předpoklady. Mrazivý zvuk (Recorded and mixed by Ben Sandman at GLB Studiosm, Mastered by Dan Swanö at Unisound AB), nádherný obal od mistra Paolo Girardiho, tohle všechno jsou řemeslné základy, které byly odvedeny na výbornou. Slyším šepot nemrtvých, proplétám se pavučinami. Hniloba, zmrzlé náhrobky. Ale hlavně skvěle napsané skladby, spoustu pochmurných nálad. Nastává pomalu podzim a v těchto dnech si "Where The Shadows Adorn" hodně užívám. Kolem postupně usíná příroda a duše zemřelých bloudí v úvodu zmiňovaných močálech. Ano, tahle nahrávka je naléhavá, smutná i šílená. Je jako podivný sen, ve kterém potkáte svoji vlastní smrt. V podání kapely je krásná, přitažlivá, krutá a děsivá. Jako když se ztratíte ve tmě. V mrtvém lese plném stínů. Mám rád muziku, která rozdrásá moji fantazii. Která mě uhrane a prokleje. A tohle všechno MOTHER OF GRAVES umí na výbornou. Zase se mi objevila stigmata na rukou. U tohoto alba krvácím, umírám a znovu se rodím. A rád bych za ně kapele poděkoval. Je skvělé po všech stránkách. Mlhavý, bolestivý death doom metalový sen!


Asphyx says:

She first came to me in a bad dream. She gave me her cool hand and smiled at me. Worms came out of her mouth and blood came out of her eyes. I got scared and a chill went down my spine. The loneliness of the soul, the fear of life. It was completely dark, silent and cold. So beautiful, so sensual. She hovered over the swamp, I had to follow her. To the sounds of the new album "Where The Shadows Adorn". I melted away. Like a black fog. Like Death.

It's my very first encounter with MOTHER OF GRAVES. And I have to say, it literally had me glued to the speakers immediately. I can feel the power, the sadness, the eternity, the pain and the fear. I sift through the dust of my ancestors between my fingers and lose myself in memories. I pray silently and turn up the volume. The death doom ceremony can begin.


I walk among the tombstones, visiting the dungeons where the best music was once made. MOTHER OF GRAVES belongs here too. They have all the ingredients. The chilling sound (Recorded and mixed by Ben Sandman at GLB Studiosm, Mastered by Dan Swanö at Unisound AB), the gorgeous cover art by master Paolo Girardi, these are all craftsmanship basics that have been done to perfection. I hear the whispers of the undead, I weave through the cobwebs. Rot, frozen tombstones. But mostly well-written songs, lots of somber moods. It's slowly coming to autumn and I'm enjoying "Where The Shadows Adorn" a lot these days. Nature is gradually falling asleep around me and the souls of the dead are wandering in the swamps mentioned in the introduction. Yes, this record is urgent, sad and crazy. It's like a strange dream in which you meet your own death. As performed by the band, it is beautiful, alluring, cruel and terrifying. It's like being lost in the dark. In a dead forest full of shadows. I like music that tears my imagination apart. That warms me and curses me. And that's what MOTHER OF GRAVES does well. The stigmata on my hands have reappeared. This album makes me bleed, die and be born again. And I'd like to thank the band for them. It's great in every way. A misty, painful death doom metal dream!


TRACKLIST
1. Where The Shadows Adorn
2. Rain
3. Tears Like Wine
4. The Emptiness Of Eyes
5. Of Solitude And Stone
6. The Crown
7. Ghost In The Twilight
8. The Caliginous Voice

CREDITS
Recorded and mixed by Ben Sandman at GLB Studios
Mastered by Dan Swanö at Unisound AB
Drum tracks by Wesley Heaton at 1857 Studios, assisted by Marcus Bowden
Artwork by Paolo Girardi
Layout by David Jaggar

LINE-UP
Brandon Howe - Vocals, Keyboards
Chris Morrison - Guitar
Ben Sandman - Guitar
Corey Clark - Bass
Don Curtis - Drums

A few questions - interview with death doom metal band from United States - MOTHER OF GRAVES.


A few questions - interview with death doom metal band from United States - MOTHER OF GRAVES.

Answered Chris Morrison (Guitars), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello, thanks for the interview! We are Mother of Graves from the Indianapolis, Indiana area in the United States. The idea for the band started in late 2016, but we didn’t officially form until 2019. Mother of Graves plays a melodic style of death/doom metal. We released our debut EP, In Somber Dreams, in early 2021.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the album at our guitarist Ben’s studio, mostly. Drums were tracked at 1857 studios as they have a big room and lots of great drum microphones, etc. The environment was great and laid back since we were able to take our time in the studio and not have to worry about hourly rates piling up. Ben engineered, produced, and mixed the album. He did a great job getting sounds and getting the best performance out of all of us. Then we sent it off to Dan Swano at Unisound for mastering who did a great job with the final product.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The new album will be released on 10/14/2022 on Vinyl, CD, cassette, and digital by Wise Blood Records. This vinyl run is limited to 200, and we expect those to sell out quickly. I believe the cassettes may also be a limited run of 200.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Our vocalist, Brandon, writes all the lyrics. He has spoken about how isolation during the pandemic resulted in him diving deep into his own self. The lyrics address loss, love, grief, anger, burdens, mistakes, etc. Basically he takes these deep emotions, and life experiences, and transforms them into his great poetry. The words are not really a concept, but a true release and an outlet for Brandon. These are all things that people relate to. Sometimes you bury the feelings and thoughts deep inside, but in this band we use the words and music as a cathartic release. It is deeply meaningful for all of us.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Nate Vaught of Brainvault Designs made the logo for us. We wanted something different, not a typical death metal logo. I knew I wanted some sort of illustration involved, kind of like the King Diamond logo or that early bat and demon Morbid Angel logo. So we got a cool skull in ours, haha! Paolo Girardi painted the album cover for us, and he did a phenomenal job. The gatefold is killer! David Jaggar did the layouts for the album and our t-shirt designs. As far as social media, it is very important. We used to have tape-trading way back in the day. Now we basically do the same thing, but instead it involves communicating with like-minded metal fans online. There are some great communities out there that I am happy to be a part of. I enjoy interacting with fans and learning about new bands, etc. For a band that isn’t that well known, like us, it is important to stay active to spread the word and get people engaged.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

This is our second time working with Wise Blood Records. Sean runs a fantastic label, is a great person, and truly supports the metal community. His label is relatively new, but he does an amazing job with getting the releases heard by as many people as possible. He has unlocked so many doors for us, and we could not be happier to work with him again for this release.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I am not sure I idolize anyone; however, I definitely draw inspiration from bands like the “Peaceville Three,” Katatonia, Tiamat, Edge of Sanity, and bands like that. But I listen to a wide variety of metal, and non metal, and get as much inspiration from what some of our friends’ bands are doing.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, none. We did not shop anything around. We knew we wanted to work with Sean and Wise Blood again, so we are glad he wanted to work with us again as well. We did get a few labels reaching out to us with varying levels of interest, but we decided Wise Blood was the place to be for this album.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Surprisingly we have only played two shows so far. We aren’t the type of band that is going to be out playing live at every opportunity. Our focus is more on writing bleak songs. We love the writing and creating aspect. We want our shows to be special and that is hard to accomplish if you are playing every weekend. That being said, we are looking to book some shows for 2023 to support the album. We would love to play some more festivals. Club gigs are great as well. I really enjoy both the bigger festival atmosphere as well as the intimate club show.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We just want this album to reach as many people as possible. We hope it resonates with people the way it does with us. As far as plans, as mentioned before we hope to support the album with festival appearances and select shows. Then the plan is to continue writing for the next album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?



@motherofgraves on Twitter and Instagram

Motherofgraves@gmail.com

Thanx for the interview.

Thank you very much! Cheers!


TWITTER