DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 29. prosince 2022

Recenze/review - CANDLEMASS - Sweet Evil Sun (2022)


CANDLEMASS - Sweet Evil Sun
CD 2022, Napalm Records

for english please scroll down

Už nastal čas. Už můžu začít psát. Nové album ve mě uzrálo. Tentokrát to chtělo trošku čas, aby vynikly lépe jednotlivé nápady a jemné nuance. Mám to tak nastavené. Nemůžu dodat svůj názor během několika poslechů. Hudba u mě musí uzrát. Teprve až potom mohu sepsat pár slov. CANDLEMASS jsou navíc jednou z prvních metalových kapel, které jsem jako mladý slyšel. Jako fanoušek jsem si musel získat nadhled.

Pod nohama mi křupal čerstvý sníh. Démoni se ještě toulali ulicemi a já přemýšlel, proč mám vlastně hudbu těchto Švédů tolik rád. Připadá mi vznešená, mocná a zároveň syrová a zemitá. Navíc, v létě jsem měl možnost je potkat alespoň na několik okamžiků na skvělém festivalu SYMBOLIC osobně. Na novinku jsem se moc těšil a i když mi zpočátku nelezla příliš do uší, postupně se stala mojí součástí. Čas nastal.


Nejvíc mě asi fascinují vokály, návrat mistra Johan Längquist se rozhodně vyplatil. Není to ale jenom zpěv. Z motivů cítím takovou tu poctivost sedmdesátých let. Zpěvnost a schopnost napsat dobrou skladbu. CANDLEMASS samozřejmě nepřicházejí s ničím novým. Jsem tomu moc rád. Jsou natolik originální, že by byla velká škoda měnit zavedené postupy. Letos pobublává síla jakoby v pozadí, nahrávka je svým způsobem až "zákeřná". Tváří se nepřístupně, možná i trošku obyčejně, ale klame tělem. Když totiž vydržíte a necháte na sebe album působit, budete odměněni skvělým zážitkem. Mrazí mě v zádech, když chodím spící přírodou. Pomíjivost, nicota. Připadám si jako tibetský mnich, který se usmívá. "Sweet Evil Sun" je hodně silnou nahrávkou. A to po všech stránkách (zvuk, obal produkce jako vždy na výbornou). Odkazuje na samotné základy, které kapela kdysi sama položila. Je opusem pro všechny smutné duše. Pro krásné okamžiky s knihou, nejlépe po dlouhém výletě v lesích. Pokaždé, když desku doposlouchám, přijdu si jako znovuzrozený. Je v ní totiž naděje i energie, chvění, jiskra. Kdo jste stál vedle mě v létě na koncertě, určitě víte, o čem píšu. Jsme děsný tvďáci, kteří většinou poslouchají úplně jinou muziku. Ale jakmile vydají novinku CANDLEMASS jde všechno ostatní stranou. Hodiny tikají, už nastal čas. Omluvte mě, "Sweet Evil Sun" je pro mě osobním zážitkem. Už musím jít. Čeká mě krása a věčnost. Majestátní, smutná doom metalová symfonie!


Asphyx says:

The time has come. I can start writing now. The new album is ripe in me. This time it took a bit of time for the individual ideas and subtle nuances to come out better. It's the way I'm set up. I can't give my opinion in a few listens. Music has to mature in me. Only then can I write a few words. Moreover, CANDLEMASS is one of the first metal bands I heard when I was young. As a fan, I had to gain perspective.

Fresh snow crunched under my feet. The demons were still roaming the streets and I wondered why I actually liked the music of these Swedes so much. I find it sublime, powerful and at the same time raw and earthy. Plus, I had the chance to meet them in person at least for a few moments at the great SYMBOLIC festival this summer. I was really looking forward to this new release and although it didn't really catch my ear at first, it gradually became a part of me. The time has come.


The vocals probably fascinate me the most, the return of the master Johan Längquist has definitely paid off. But it's not just the singing. I can feel that seventies honesty in the themes. The singing and the ability to write a good song. Of course, CANDLEMASS don't come with anything new. I'm very happy with that. They are so original that it would be a great shame to change the established methods. This year, the power seems to be fading in the background, the recording is almost "sneaky" in a way. It looks unapproachable, maybe even a bit ordinary, but it deceives with the body. Because if you hang in there and let the album work on you, you will be rewarded with a great experience. I get chills when I walk through sleeping nature. Transience, nothingness. I feel like a Tibetan monk smiling. "Sweet Evil Sun" is a very powerful record. And it's strong in all aspects (sound, cover, production as always). It refers to the very foundations that the band once laid themselves. It is an opus for all sad souls. For beautiful moments with a book, preferably after a long trip in the woods. Every time I finish listening to the album, I feel reborn. There is hope and energy, a tingle, a sparkle. If you stood next to me at a concert this summer, you know what I'm writing about. We're tough guys who usually listen to completely different music. But once they release a new CANDLEMASS album, everything else goes away. The clock is ticking, it's time. Excuse me, "Sweet Evil Sun" is a personal experience for me. I gotta go. There's beauty and eternity ahead of me. A majestic, sad doom metal symphony!



about CANDLEMASS on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Wizard of the Vortex (06:02)
02. Sweet Evil Sun (03:40)
03. Angel Battle (06:29)
04. Black Butterfly (05:46)
05. When Death Sighs (05:59)
06. Scandinavian Gods (04:36)
07. Devil Voodoo (07:36)
08. Crucified (06:24)
09. Goddess (06:07)
10. A Cup of Coffin (Outro) (01:12)

středa 28. prosince 2022

Recenze/review - THE FUROR - Head Full of Hell (2022)


THE FUROR - Head Full of Hell
CD 2022, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Pokud nahlédnete na druhou stranu, na onen svět, tak uvidíte pouze špínu, hnis a absolutní zlo. Ráj je jen představa v hlavách naivních ovcí. Existuje pouze peklo. Občas se objeví v podobě války, šílenství nebo v hlavách některých jedinců, u nás, na zemi. Je nutné o něm mluvit, je potřeba o něm hrát. Mám rád black death metal, který smrdí sírou, s chutí si vždy poslechnu novinku od australských THE FUROR. Vždy se jedná o opravdový, reálný obřad. O negaci všeho dobrého.

A také o muziku, která vás svojí silou přikove na zeď. Budete odporovat, bát se, mít noční můry, ale nakonec stejně shnijete ve studené zemi a vaše duše bude navěky trápena démony. Smrt si zase jednou dává rande se Satanem. Obřad může začít. Poslouchejte hodně nahlas!


Morbidní básnící se zmítají v křečích. Už několik dní neustále dokola obětují svůj život. Za černý, smrtící kov. Ano, THE FUROR jsou nekompromisní, neznají slitování. Jdou na to podobným způsobem, jako jejich kolegové ve zbrani IMPIETY, BELPHEGOR, BEHEMOTH, RAVAGER, BESTIAL WINDS, REVENGE. Ohně hoří jasným plamenem. Satan sedí na svém trůnu a kolem jeho nohou se plazí jedovatí hadi. Asi už víte, jak zemřete. Za zvuků "Head Full of Hell", prokletí a zničení. Na téhle mši jsou kříže obráceny směrem dolů, svěcená voda se vaří a pentagramy září do tmy. Muži v kápích, nahé ženy, celé album připomíná starodávný rituál, zlý a ošklivý ze své podstaty. Existuje ještě jeden svět, stejně smradlavý a špatný, jako ten náš, ale hraje se v něm jen ta nejlepší a nejhlasitější hudba. Australané zde museli nahrávat, protože novinka má masivní, hutný a syrový zvuk. Praskají u něj kosti tlakem a lebky pukají v děsivých rytmech. Určitě jste někdy navštívili místa, na kterých jste se cítili divně, byli jste neklidní a věděli jste, že se na nich stalo něco ošklivého. Staré domy po krvavých vraždách, hroby za hřbitovní zdí. Popravčí kopec s dřevěnou šibenicí. Stejné emoce cítím i z  "Head Full of Hell". Je to válka s nebem a je doufám jasné, kdo vyhrává. Ano, THE FUROR! Bestiální black death metalové prokletí!


Asphyx says:

If you look on the other side, on the other world, you will see only filth, pus and absolute evil. Paradise is a fantasy in the heads of naive sheep. There is only hell. Sometimes it appears in the form of war, madness or in the minds of some individuals, here on earth. It has to be talked about, it has to be acted out. I like black death metal, which smells of sulfur, I always enjoy listening to new music from Australia's THE FUROR. It's always a real, real ceremony. The negation of all that is good.

And music that will drive you up the wall with its power. You'll resist, you'll fear, you'll have nightmares, but in the end you'll rot in the cold earth and your soul will be tormented by demons forever. Death is once again making a date with Satan. The ceremony can begin. Listen very loudly!


Morbid poets are convulsing. They've been sacrificing their lives over and over for days. For black, deadly metal. Yes, THE FUROR are uncompromising, they know no mercy. They go about it in a similar way to their fellow comrades in arms IMPIETY, BELPHEGOR, BEHEMOTH, RAVAGER, BESTIAL WINDS, REVENGE. The fires burn brightly. Satan sits on his throne, and poisonous serpents slither around his feet. You probably already know how you're gonna die. To the sound of "Head Full of Hell", curses and destruction. At this mass, the crosses are upside down, the holy water is boiling and the pentagrams glow in the dark. Hooded men, naked women, the whole album is reminiscent of an ancient ritual, evil and ugly by its very nature. There is another world, just as smelly and bad as ours, but only the best and loudest music is played in it. The Australians must have recorded here because the new music has a massive, dense and raw sound. It cracks bones with pressure and skulls crack with terrifying rhythms. I'm sure you've visited places where you've felt strange, you've been unsettled and you knew something nasty had happened. Old houses after bloody murders, graves behind cemetery walls. The execution hill with the wooden gallows. I feel the same emotion from "Head Full of Hell". It's a war with heaven, and I hope it's clear who's winning. Yes, THE FUROR! A beastly black death metal curse!


about THE FUROR on DEADLY STORM ZINE:

úterý 27. prosince 2022

Recenze/review - FESTERING - Compendium of the Horrific (2022)


FESTERING - Compendium of the Horrific
CD 2022, Caverna Abismal Records

for english please scroll down

Klasický, nasládlý pach rozkládajícího se těla. Sychravé počasí, ledový vítr. Špatná doba na smrt. Ale může být vůbec nějaká dobrá? Ohledávám tělo a počítám bodné rány. Pentagram vyrytý do kůže, znak Satana. Rituální vražda, některé orgány chybí. Asi je zbytečné ptát se proč. Zlo nelze pochopit ani zabít. Otázek je jako vždy velmi mnoho a odpovědi nepřicházejí. Možná by na některé mohli odpovědět FESTERING. Hrají totiž death metal a ten býval vždy o ošklivých a nechutných věcech.

Kapela datuje svůj vznik do devadesátých let minulého století. Hraje si dlouhé roky pořád to svoje. Je ortodoxní, ale zároveň stále umí napsat hudbu, která dokáže zaujmout. Pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale svoje řemeslo zvládají na výbornou. Když jsem viděl pohozené u cesty další tělo, ihned jsem si na ně vzpomněl. 


Pokud máte rádi klasický masakr, známý převážně ze starých márnic, tak neváhejte ani chvilku. Budete určitě spokojeni. A jestli máte ještě navíc rádi kapely jako ENTOMBED, DISMEMBER, OBITUARY, DEICIDE, budete spokojeni jako zkušení hrobníci. Skladby jsou jako ostré, čerstvě nabroušené nože. Klasické postupy, ale i spousta zajímavých nápadů. "Compendium of the Horrific" je albem, které bylo nahráváno v hlubokém podzemí. Smrdí hnilobou a zkaženou krví. Za chvíli přivezou další tělo. Budu se dívat do obličeje samotné Smrti. A budu se ptát proč? Užívám si jednotlivé melodie, nasávám temnou a chladnou atmosféru. Hnis a špína. Procházím se márnicí a tančím na novou nahrávku FESTERING. Jedná se podle mého o velmi zdařilou, tradiční morbidní práci. V Portugalsku se probudila stará bestie, aby nám ukázala, jak zní opravdová temnota a chlad. Rozříznu další břicho a je plné červů. Tělo bez duše, člověk bez svědomí. Já vím, podobných skupin je mnoho, ale pravdou je, že zaujmou mě jenom některé. Portugalcům se to povedlo na výbornou. Cítím totiž, že hrají od srdce, opravdově, s nadšením pro záhrobí. Chorobný death metal ze starých piteven!


Asphyx says:

The classic, sweet smell of decomposing flesh. Cold weather, icy wind. Bad time to die. But can there ever be a good one? I'm searching the body, counting the stab wounds. A pentagram carved into the skin, the mark of Satan. Ritual murder, some organs missing. I guess it's pointless to ask why. Evil cannot be understood or killed. As always, the questions are many and the answers are not forthcoming. Perhaps FESTERING could answer some of them. They play death metal, and death metal used to be about ugly and disgusting things.

The band dates back to the 1990s. They've been playing their own thing for years. It's orthodox, but at the same time it still knows how to write music that can captivate. The gentlemen don't bring anything new or groundbreaking, but they master their craft perfectly. When I saw another body dumped by the side of the road, I immediately thought of them.


If you like classic massacre, known mostly from old morgues, don't hesitate a moment. You will be satisfied. And if you also like bands like ENTOMBED, DISMEMBER, OBITUARY, DEICIDE, you will be as satisfied as experienced grave diggers. The songs are like sharp, freshly sharpened knives. Classic techniques, but also a lot of interesting ideas. "Compendium of the Horrific" is an album that was recorded deep underground. It reeks of rot and rotten blood. They're about to bring in another body. I'll be looking into the face of Death himself. And I'll ask why? I'm enjoying the individual melodies, soaking up the dark and cold atmosphere. Dung and filth. I walk through the morgue and dance to the new FESTERING record. It is, in my opinion, a very successful, traditional morbid work. An old beast in Portugal has awoken to show us what real darkness and coldness sounds like. I cut open another belly and it's full of worms. A body without a soul, a man without a conscience. I know, there are many bands like this, but the truth is, only some of them catch my attention. I feel that they play from the heart, truly, with a passion for the afterlife. Sick death metal from the old morgues!


Tracklist:
01. The Process Of Festering
02. Reign Of Darkness
03. Sweet Apples Gore
04. Sons Of Hatred
05. Graveyards Came To Life
06. Bonnes And Exposure
07. Revel With Blood
08. Black Death
09. Necrophagic Dine
10. Where Is My Grave

All music and lyrics were written and composed by Pedro Gonçalves and Koja Mutilator.

Special guests:
Marco Marouco: all guitar solos
Paula Silva (Selene Silvermoon): female voice in the song The Process of Festering

pondělí 26. prosince 2022

Recenze/review - WAKE - Thought Form Descent (2022)


WAKE - Thought Form Descent
CD 2022, Metal Blade Records

for english please scroll down

Neustále se ohlížíš za sebe. Bojíš se vlastního stínu. Touláš se ulicemi bez cíle. Marně hledáš místo, kde by ses ukryl. Před nočními můrami, před pohledy démonů. Tělo ti, jako nějaká mrazivá pavučina, obepíná chlad. Nezůstalo ti už vůbec nic, jenom hudba a strach. Probudíš se do tmy, celý od krve. Umřel jsem? Jsem na druhé straně? Jak vypadá konec? Otázek je mnoho, ale odpovědi nepřicházejí.

Některé bolestivé momenty dokáže vyjádřit hudba. Kanadští black death metalisté WAKE vstoupili do mého života jako přízrak, jako šedivá mlha. Pomalu mi pronikli do žil, do vnitřností, do mozku. Smrt je zase jednou hodně blízko. 


Ostrý, chladný zvuk, pečlivě vystavěné stěny z riffů, které bolí, pálí a drásají. Zajímavý obal, ale hlavně spousta magických nápadů. Základem je klasický, tradiční smrtící kov a černota. Přidávány jsou progresivní prvky. Nahrávka je tím pádem pestrá, záhadná, majestátní a syrová zároveň. WAKE jdou až na samou podstatu, do morku kostí. Vydali jsme se spolu na dlouhý výlet bez konce. Navštívili jsme hřbitov sebevrahů, exhumovali jsme vzpomínky na všechny prokleté. Stáli jsme osamocení uprostřed davu, rouhali se všem modlám. Umírali jsme a znovu se rodili, v nekonečném koloběhu života a smrti. "Thought Form Descent" ve mě zanechalo krvavý otisk, vypálilo mi cejch do kůže. Rozmlouval jsem s nemrtvými, tančil s duchy. Představ, emocí, které jsou na nahrávce, je obrovské množství. Až zase jednou budeš chodit ulicemi a hledat nějaký temný kout, kde bys ukončil své trápení, tak si nejdřív poslechni tohle album. Je vznešené, inteligentní a zároveň děsivé. Skladby jsou napsány jako symfonie, jsou skládankou, tvořenou ze samých černých dílů. Nakumulovaná temná energie, těkavé zlo, děsivé sny, rituály ze starých časů. Touhle všechno zde najdete. Neustále se ohlížíš za sebe. Bojíš se vlastního stínu. Pohlédni do očí démonům, poslouchej "Thought Form Descent". Mrazivá, krvavá black death metalová mlha!


Asphyx says:

You're always looking behind you. You're afraid of your own shadow. You wander the streets without a destination. You search in vain for a place to hide. From nightmares, from the gaze of demons. Your body, like a chilling spider's web, is enveloped in cold. There's nothing left but music and fear. You wake up in the dark, covered in blood. Am I dead? Am I on the other side? What does the end look like? The questions are many, but the answers don't come.

Some painful moments can be expressed through music. Canadian black death metallers WAKE entered my life like a ghost, like a grey mist. Slowly they penetrated my veins, my guts, my brain. Death is once again very close.


A sharp, cold sound, carefully constructed walls of riffs that hurt, burn and tear. Interesting cover art, but mostly lots of magical ideas. The basis is classic, traditional death metal and blackness. Progressive elements are added. The record is thus colourful, mysterious, majestic and raw at the same time. WAKE go to the very core, to the core. We went on a long journey together with no end in sight. We visited the cemetery of the suicides, exhumed the memories of all the damned. We stood alone in the middle of the crowd, blaspheming all the idols. We died and were born again, in an endless cycle of life and death. "Thought Form Descent" left a bloody imprint on me, burned its mark into my skin. I talked to the undead, danced with ghosts. The imagery, the emotions that are on the record are vast. The next time you walk the streets looking for a dark corner to end your misery, listen to this album first. It's sublime, intelligent and terrifying at the same time. The songs are written like a symphony, a puzzle made up of all black parts. Accumulated dark energy, volatile evil, terrifying dreams, rituals from the old days. You'll find it all here. You're constantly looking back. You're afraid of your own shadow. Look into the eyes of the demons, listen to "Thought Form Descent". Freezing, bloody black death metal fog!



Tracklist:
01. Infinite Inward
02. Swallow The Light
03. Mourning Dirge (Repose Of The Dead)
04. Pareidolia
05. Venerate (The Undoing Of All)
06. Observer To Master
07. Bleeding Eyes Of The Watcher
08. The Translation Of Deaths

News! - !T.O.O.H.! Stream New EP - Preminant


The Czech prog-grind entity !T.O.O.H.! has arrived to close the year with a brand new, 4-song EP Premiant. The creative outburst of the new material has been crafted with quantum mechanics' perplexity and while getting more frantic, nastier, musically expressive and complex than ever, there's still a contrast maintained with sparkling harmonies and synth-waves which add a memorable boost to the intricacy of new songs. Listen to the complete EP now:



The EP is out now digitally - exclusively available from the !T.O.O.H.! Bandcamp - and will be released as a limited tape edition via Lavadome Productions in January. The tape version can be pre-ordered from Lavadome productions web store or Bandcamp page.


Track list:
1. Premiant
2. choco_afro
3. Na všech životech záleží
4. V lóži
Total time: 10:55

!T.O.O.H.! are:
Humanoid: Guitars, Bass, Vocals, VST Instruments
Schizoid: Drums, Backing Vocals

Premiant was recorded at Studio Šopa, Studio 53 and Studio 27 (2021)
Mixed and mastered by Staňa Valášek (2022)



LAVADOME productions:


Official !T.O.O.H.! network:

neděle 25. prosince 2022

Recenze/review - EMBLAZONED - Nefarious Formation (2022)


EMBLAZONED - Nefarious Formation
EP 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Procházím dlouhým tunelem bez konce. Narážím do zdí, rozedřen do krve. Už dávno jsem chtěl odejít z tohoto světa. Volil jsem, jako mnozí jiní, žiletku a udělal jsem dobře. V temném koutě, daleko od lidí, jsem opustil všechny a všechno. Moje proměna probíhala postupně. Pomalu jsem se rozpadal, hnil a rozkládal se. Celý proces uspíšilo nové EP black death metalových démonů EMBLAZONED.

Tahle smečka má velký dar. Každá jejich deska je zlou a špinavou symfonií smrti. Letos pokračují tam, kde minule přestali. V hlubokém podsvětí. Na druhé straně, na onom světě. Skladby jsou napsány s nadšením pro poslední věci člověka. Je z nich cítit síra a pach prokletých mrtvol. Poklekněte a poslouchejte pečlivě!


"Nefarious Formation" je krvavým otiskem, pradávnou mantrou pro vyvolávání Satana. Chladný, syrový zvuk, děsivý vokál, riffy napsané ve starých katakombách. Tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který vás postupně usmrtí. Oltář je připraven. Z novinky cítím napětí, chvění, černou jiskru, která odlišují dobré desky od těch špatných. Užívám si atmosféru strachu a beznaděje. Konečně vidím světlo na konci tunelu. Pekelný oheň, nářek trpících. Jsem tu správně. Zde se hraje ještě poctivě, postaru, s nadšením a touhou po krvi. Oběť je připravena, stačí jen odříkat zvrácenou modlitbu. Skladby se mi zadírají postupně pod kůži, rozkládají mi vnitřnosti. Rozpadám se v prach a album si neskutečně užívám. Je pro mě důkazem, že stále lze zhudebnit vztek i nenávist, smrt i život po životě. Zahalen v krvavé mlze přidávám neustále hlasitost. Procházím se podsvětím a EMBLAZONED jsou mými skvělými průvodci. Fanoušci třeba takových BEHEMOTH, GOD DETHRONED, ARKHON INFAUSTUS, PANZERCHRIST budou určitě spokojeni. Stejně jako já. Peklo zase jednou ukázalo svoji odvrácenou tvář. Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Black death metalová esence temnoty, zloby, nenávisti a mrazu!

Asphyx says:

I'm walking through a long tunnel with no end. I'm crashing into walls, ripped to blood. I've wanted to leave this world for a long time. I chose, as many others have, the razor, and I was right. In a dark corner, far from people, I left everyone and everything. My transformation was gradual. Slowly, I crumbled, rotted and decayed. The whole process was accelerated by the new EP of black death metal demons EMBLAZONED.

This band has a great gift. Every one of their records is an evil and dirty symphony of death. This year they pick up where they left off last time. In the deep underworld. On the other side, in the other world. The songs are written with a passion for the last things of man. They reek of brimstone and the smell of the damned dead. Kneel down and listen carefully!


"Nefarious Formation" is a bloody imprint, an ancient mantra for invoking Satan. Cold, raw sound, creepy vocals, riffs written in the old catacombs. It all comes together to create a cocktail that will gradually kill you. The altar is ready. I can feel the tension, the tingle, the black spark that distinguishes the good records from the bad ones. I enjoy the atmosphere of fear and despair. I finally see the light at the end of the tunnel. Hellfire, the cry of the suffering. I'm right here. Here it's still played with honesty, old-fashioned enthusiasm and bloodlust. The sacrifice is ready, all I have to do is say a perverse prayer. The songs get under my skin, gradually, dissolving my guts. I crumble into dust and enjoy the album incredibly. It proves to me that it is still possible to set to music anger and hatred, death and life after life. Shrouded in a bloody fog, I keep turning up the volume. I walk through the underworld and EMBLAZONED are my great guides. Fans of such bands as BEHEMOTH, GOD DETHRONED, ARKHON INFAUSTUS, PANZERCHRIST will surely be satisfied. As well as me. Hell has once again shown its ugly side. I'm glad I could be there. Black death metal essence of darkness, anger, hatred and coldness!


about EMBLAZONED on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Unholy
02. Profane Rapture
03. Vile Oppression
04. Malevolent Hand
05. Aphotic
06. Eyes Of The Beast

band:
Kevin Forsythe - Guitars
Jeff Plewa - Vocals
A.J. Lewandowski - Bass
Alex "Pulverizer" Pulvermacher - Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý osmdesátý třetí - Problémy, které nikdo nikdy nechtěl


Příběh tří stý osmdesátý třetí - Problémy, které nikdo nikdy nechtěl

Zase na mě křičel. Dělal to pořád. A byl hodně sprostý. Ale takoví už podnikatelé v devadesátkách bývali. Neměl jsem tam vůbec chodit, ale potřeboval jsem peníze. Mafiánů jsem se bál, ale on byl takovej malej a působil zpočátku neškodně. Taky měl vždycky kolem sebe spoustu krásných holek. Patřily mu oba bary na kolejích a neplatil nám žádné peníze. Debil. Ale od začátku. Jarin z Mostu mi nabídl, jestli bych si nechtěl přivydělat i přes týden. Kývl jsem na to. S blondýnkou jsme spolu bydleli už nějaký čas a i když jsem pořád o víkendech makal v Boleslavi, tak jsem peníze potřeboval. Na pivo a muziku, na naše krásný výlety, nebo jen tak, na život. Čepoval jsem pivo a zůstával s opilci do ranních hodin. Ona už dávno spala. Někdy jsem se opil, ale spíše jsem byl zodpovědný. Dnes jsem měl ale volno. Hráli jsme s mojí budoucí ženou kulečník.

Přišla taková děsně kozatá holka a že prý v sedm končíme. Říkám jí jako proč, že chceme hrát celý večer. Hodila na mě takovej divnej škleb, něco jako, to uvidíš chlapečku. Inu, viděl jsem. V sedm přišel pan majitel s vedoucím všech kolejí. Kluci, co nosili oba zlatý řetězy, hráli si na Jonáka a byli vůbec děsně divní. Taková ta podnikatelská rádoby smetánka, která měla ráda kýč, rozhazovala peníze a hřešila na to, že byly zákony děravé jako ústa staré ženy. Vyhodili nás. Tak jsme si sedli ke stolu a k nám ta princezna, co na mě byla ošklivá, ještě s jednou. Obě měly umělé kozy, to tenkrát byla ještě docela zvláštnost. Ale ukázalo se, že jsou to budoucí právničky. Najednou se zvedly, začaly se svíjet a dělat striptýz. Studentíci slintali a já se usmíval. Mě to připadá zkrátka legrační, nemůžu si pomoc. Jedna přijde ke mě, jakože se už známe, sedne si mi na klín a šeptá mi, abych ji rozepnul podprsenku. Pošlu ji do prdele, zakázala si nám kulečník. Hodí po mě pohledem a pak jde k panu majiteli. Ten se šklebí a dělá mu děsně dobře, že je za obdivovanýho. 

Celý je to takový trapný, ukázka peněz. No a když ho tedy vidím, tak se jdu po dortu a různých dalších kravinách zeptat, jak to bude s výplatou. On mi hodí litra, aby zamachroval. Řeknu, že je to pořád málo. Vycení na mě zuby a řekne mi, abych nekazil zábavu a že jestli chci, tak ať jdu s nima. Prý do bordelu a tu blondýnku si vezmi klidně s sebou. S díky odmítnu. Striptérky si jdou znovu sednout k nám a postěžují si na mě. S blondýnkou se znovu smějeme. Říkám jim, hele, to si nemůžete najít někoho normálního. A ony, že mají rády peníze. Takže vás baví dělat kurvy? A je to tu zase, dívky mají smutný pohled a jedna se skoro rozbrečí, když vypráví, co musí dělat. Je to hnus a špína. Ale každý svého štěstí strůjcem. Obě pak po letech potkám ve státní správě, když jdu vyřizovat nějaký papíry. Teplá místečka a tváře strhané, ano, jako staré kurvy. Asi moc cigár a solárka. Uff. Odejdou a my si oddechneme. Kulečník hrát nemůžeme, protože je na něm šampaňský, jak si slečna polévala tělo a dělal svůdné pohyby. Večer si děláme se ženou srandu a ona předvádí striptýz. Na rozdíl od profesionálek je ale svůdný a hezký. Ztratíme se v peřinách.

Říkám Jarinovi, ty vole on mi fakt nechce zaplatit. Hele, vím, kde bydlí. Zajeď si tam. Pak mi řekne pár zajímavých informací. Tenhle chlápek dostal něco v restituci, ale hlavně velký dotace od státu na obchod se zemědělskou technikou. Kterou ale nikdy neprodával. Místo toho má několik barů a podniků, ve kterých kvete sex za prachy a drogy. No, nevím, jestli je rozumný jít za tímhle maníkem a žádat po něm peníze. Jenže já byl mladej a blbej. Zazvoním u dveří vilky. Vyleze jedna ze striptérek a jéé, ahoj, ráda tě vidím. Kde máš svoji holku. Řeknu jí o co jde a ona mi pošeptá, ať se na to vybodnu. On je někdy pěknej magor. Hraje si na velkýho mafiána a občas to zkrátka přežene. A co myslíte, ano, dostanu do držky od jedný gorily a vyhodí mě ven. Ležím v trávě a říkám si, jakej jsem to já blbec. Ale to není všechno.

Jablko nepadá daleko od stromu. Milého mafiána za měsíc zavřou, peníze nikdy nedostanu. Místo toho potkám v jedné hospodě jeho syna. Chování má hodně podobné jako papá. Naše první setkání je ukázkové. Zajdu na záchod a když se vracím ke stolu, sedí u mojí holky takovej nažehlenej debílek. Říkám, o co jako jde. Nemá se k odchodu. A lepí se na ní. Znáte to, začnou se ve mě vařit chcanky. Vynesu ho v zubech. Ještě mě před hospodou napadne zezadu, až se mi prolomí kolena a upadnu. Tak to bychom měli druhé setkání s plzeňským podsvětím. K dalšímu dojde v hospodě Na kurtech. On totiž náš mafiánek neměl jen syna, ale i dceru. A ta se kamarádila s dcerou jednoho našeho profesora. No a náš milý hrdina tohoto příběhu (tedy já) býval v té době takový milý, vcelku hezký kluk. Holky si přisedly po tréninku ke mě ke stolu. Podotýkám, že bez blondýnky. Ne že bych flirtoval, ale pokecali jsme. A to prosím pořádně. Až do noci. Asi jsem vzbudil v dcerce mafiánské nějaké naděje. Chtěla mě políbit, ale to já ne. Tak se naštvala. 

A druhý den, v pondělí, jsem měli památnou mechaniku ve škole. Pane kolego, mohl byste zůstat po cvičení ve třídě? Počkal jsem a dostal jsem pořádně za uši. Za všechny. Prý dělám problémy a jestli chci dostudovat, tak toho mám nechat. Všichni byli kamarádi. Synové i dcery, tatínci. Proti tomu nešlo bojovat. Srazil jsem paty a i když jsem pořádně nevěděl, co mám vlastně dělat, tak jsem držel hubu. Byla to divoká doba a já nechtěl, aby mě našli někde pohozenýho u cesty. Blbý  bylo, že začal k nám na kolej chodit pan synáček. Zajímavý bylo, že s těma dvouma striptérkama. Jsem si říkal, jestli je jako sdílejí s otcem, že to je jak z blbýho porna. Občas přišel a myslel si, že může všechno. Chodit za našima holkama, chovat se k nim jako debil, být sprostý a hnusný. Byl pošramocenej, zlej a vůbec magor. Jablko opravdu nepadlo daleko od stromu. To je prostě fakt. Tenkrát se v podobných případech lidé tak nějak semkli. Ptám se Jarina, co s tím. A on, deka ty vole, tady nezbývá nic jinýho.

Toho jsem se tedy já neúčastnil, ale pamatuji si, že jsem pana synáčka viděl druhý den po akci. Zmlácenej a když mě viděl, tak přešel na druhou stranu ulice. A jaké že z toho vyplývá ponaučení, můj milý čtenáři. Že si nemůžeme nechat srát na hlavu. Občas už to bývá neúnosné. Vždycky jsem se podobným lidem vyhýbal, vím, co dokáží. Nesnáším i jejich podniky jako různé bary a diskotéky. Patřil jsem jinam. Do dělnických hospod a pajzlů, do rockových klubů. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi těch pár tisíc za celou tuhle taškařici vlastně stálo. Mohl jsem dopadnout o hodně hůř. Měl jsem jiné starosti. Momentálně jsem si budoval vztah na celý život. A to je vám pak nějaká mafie a pár peněz víte kde. Protáhnu se  v posteli. Hele, co takhle ranní striptýz? Usměje se, zaleze si ke mě do postele a odpoví mi něco v tom smyslu, že jsem na řadě já. Přijde mi to fakt vtipný. Už si mě viděla někdy tančit? Mimo ploužáku už neumím nic. Dostanu pusu a těším se na další den. Jsem rád, že nemusím řešit nic ošklivého a temného. V baru dám výpověď a začnu raději uklízet. Super je, že nemusím řešit problémy, které nikdo nikdy nechtěl.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. prosince 2022

Recenze/review - TERRIBLE SICKNESS - Flesh for the Insatiable (2022)


TERRIBLE SICKNESS - Flesh for the Insatiable
CD 2022, MDD Records, Black Sunset

for english please scroll down

Přikovaná ke zdi, čeká na další bolest. Už zažila všechno možné. Trhání nehtů, řezání do kůže. Ohýbání v kole i topení. Přesto neodvolala. Stále věří, že existuje spravedlnost. Představuje si, že někde nahoře je alespoň kousek světla. Místo toho přichází pálení rozžhaveným železem. Umírá pomalu a stále hledí směrem, o kterém si myslí, že směřuje k nebi. Šeptá tiché modlitby k Bohu, ale odpovědí je jí jenom jedovatý smích.

Na tenhle příběh jsem si vzpomněl, když jsem poslouchal novou desku německých brutálních klasiků TERRIBLE SICKNESS. Jedná se přesně o takový ten druh masakru, který si potřebujete narvat do hlavy pod tlakem po těžkém dni, po večerních zprávách nebo jenom tak, když vám připadá dnešní svět zlý a zkažený. 


Základem je tradiční brutální smrtící kov v americkém stylu. Přidávány jsou shnilé kousky grindu, špíny a nenávisti. Při poslechu si připadám, jako by mě někdo opravdu zavřel v devadesátých letech minulého století do plesnivé studené kobky. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale jejich morbidní práce je poctivá, uvěřitelná a velmi dobře se poslouchá. Žádné zbytečné ekvilibristiky, jak je tomu dnes zvykem, ale spíše syrové kusy nahrubo nasekaného masa. TERRIBLE SICKNESS ale nezapomínají ani na melodie. Ty jsou ostré jako břitva a řežou hluboko do tkání. S kapelou jsem se setkal poprvé a musím říct, že se mi jejich tvorba líbí. Je pro mě důkazem, že ještě existují opuštěné márnice, zakázaná jatka a další místa zlých násilných činů. Zvuk je masivní, mohutný, obal temný a odkazuje na černé stránky naší historie. Chvíle, které jsem trávil s "Flesh for the Insatiable", jsem si opravdu užíval. Viděl jsem před sebou obrazy z úvodu dnešního článku, kýval jsem se do rytmu jako šílený hrobník, s chutí jsem se k nahrávce vracel a cítil se jako starý patolog. Němci dokáží být mocní, divocí, krvaví a démoničtí. Rád bych je viděl v nějakém malém klubu, nejlépe pozdě v noci, když ožívají přízraky. TERRIBLE SICKNESS mohu doporučit všem starým bastardům, kteří věří v klasické postupy a dokáží ocenit morbidní atmosféru. Brutální death metalová morová rána!


Asphyx says:

Chained to the wall, waiting for more pain. She's been through everything. Tearing her nails, cutting into her skin. Bending over in a wheel and drowning. Yet she hasn't backed down. She still believes there is justice. She imagines that somewhere up there is at least a little bit of light. Instead comes the burning of a red-hot iron. She dies slowly, still looking in the direction she thinks is heavenward. She whispers silent prayers to God, but all she gets in response is a venomous laugh.

I was reminded of this story while listening to the new album by German brutal classics TERRIBLE SICKNESS. This is exactly the kind of carnage you need to cram into your head under pressure after a hard day, after the evening news or just when you feel the world today is evil and corrupt. 


The basis is the traditional brutal American-style death metal. Added are rotten bits of grind, filth and hate. Listening to it, I feel like someone really locked me in a moldy cold dungeon in the 1990s. The gentlemen may not bring anything new to the table, but their morbid work is honest, believable and very listenable. No unnecessary equivilism as is the custom nowadays, but rather raw chunks of roughly chopped meat. But TERRIBLE SICKNESS don't forget the melodies either. They are razor sharp and cut deep into the tissues. I met the band for the first time and I have to say that I like their work. It proves to me that abandoned morgues, forbidden slaughterhouses and other places of evil violence still exist. The sound is massive, powerful, the cover is dark and refers to the black pages of our history. I really enjoyed the moments I spent with "Flesh for the Insatiable". I could see the images from the opening of today's article before me, swaying to the beat like a mad undertaker, revisiting the record with gusto and feeling like an old pathologist. The Germans can be powerful, savage, bloody and demonic. I'd love to see them in a small club, preferably late at night when the ghosts come to life. I can recommend TERRIBLE SICKNESS to all the old bastards who believe in classic procedures and can appreciate the morbid atmosphere. Brutal death metal plague!



Tracklist:
01. Carnage
02. Living Disembowelment
03. Winds Of Extinction
04. Crown Of Discreation
05. Slaves To Decay
06. Bloody Guts
07. Dethroned Immortality
08. Revenge
09. Voracious Persecutor
10. Putrid Infection
11. Feeding Fatal Fairies (Defleshed Cover)



https://mdd-records.de/

pátek 23. prosince 2022

Recenze/review - REBEL SOULS - Dawn of Depravity (2022)


REBEL SOULS - Dawn of Depravity
CD 2022, Blood Fire Death

for english please scroll down

Stává se to už pravidlem. Každou noc sestupuji dolů do podzemí, do staré márnice. Je hluboká noc a zdánlivý klid. Vždycky se jedna proudí. Posadí se, zaskřehotá a vycení zuby. Jako nějaké monstrum, jako příšera z dávných dob. Má to ale několik podmínek. Musí být tma a musí k tomu hrát surový a syrový death metal. Třeba takový, jaký hrají maniaci REBEL SOULS. Kapela, které přesně pochopila, o čem je reálná smrt.

Smečka původem z Německa, která přesídlila do Španělska, má na svém kontě několik demonahrávek a jedno dlouhohrající album z roku 2017 ("The Forces of Darkness"). Letos se pánové vrátili, aby vás znovu pohřbili zaživa. Novinka řeže jako čerstvě nabroušený skalpel.


"Dawn of Depravity" je dokonalou esencí brutality, chladu, temnoty a šílenství. Volně inspirováno třeba takovými CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, DISINTER, DEICIDE, BOLT THROWER. V rychlejších, nasekaných pasážích, lze zaslechnou i vlivy SLAYER. REBEL SOULS jsou přesně tím druhem kapely, u které nebudete přemýšlet. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Zásah přímo do srdce. Čistý průstřel lebky. Skladby jsou napsány velmi dobře, uvěřitelně, s pověstnou silou a energií. Zadřou se vám pod kůži, vypálí vám mozek a vy budete sedět a zírat do zdi. Kolem se budou kývat zombie, protože u téhle hudby to ani jinak nejde. REBEL SOULS jsou pro mě velkým překvapením. Oceňuji, že si kapela na nic nehraje, útočí přímo, bez slitování. Svět je možná poslední roky zkažený a zlý, ale podobné smečky jsou pro mě jistotou. Záchytným bodem ve vesmíru. Rád se k albu vracím, poslouchám je stále dokola, dokud mě nebolí hlava. Existuje už jenom stará márnice, spousta mrtvých i nemrtvých těl a "Dawn of Depravity". Kapela působí jako parta šílených a zvrácených patologů, kteří své touhy vyjádřili hudbou. Troufám si tvrdit, že se nahrávka opravdu povedla. Desku lze s klidem označit známkou vysoké kvality. Zničující, nekompromisní death metalový masakr v márnici!

Asphyx says:

It's becoming the norm. Every night I go down to the underground, to the old morgue. It's deep night and seemingly quiet. There's always one flowing. She sits up, grits her teeth. Like a monster, a monster from the old days. But it has a few conditions. It has to be dark, and it has to be raw, raw death metal. Like the maniacal REBEL SOULS. A band who understand exactly what real death is all about.

Originally from Germany, the pack has relocated to Spain and has several demos and one full-length album from 2017 ("The Forces of Darkness"). This year the gentlemen are back to bury you alive again. The new one cuts like a freshly sharpened scalpel.


"Dawn of Depravity" is the perfect essence of brutality, coldness, darkness and madness. Loosely inspired by CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, DISINTER, DEICIDE, BOLT THROWER. In the faster, chopped passages, you can also hear SLAYER influences. REBEL SOULS are exactly the kind of band that won't make you think. No compromises, no uselessness. A hit straight to the heart. A clean shot through the skull. The songs are written very well, believable, with their legendary power and energy. They'll get under your skin, burn your brain and make you sit and stare at the wall. There will be zombies swinging around, because there's no other way to do it with this music. REBEL SOULS are a big surprise for me. I appreciate that the band doesn't play around, they attack directly, without mercy. The world may be a wicked and evil place these days, but packs like this are a sure thing for me. A refuge in the universe. I love coming back to albums, listening to them over and over again until my head hurts. There's just an old morgue, lots of dead and undead bodies, and "Dawn of Depravity". The band comes across as a bunch of insane and twisted pathologists who express their desires through music. I dare to say that the record is really good. The record can be safely described as a mark of high quality. A devastating, uncompromising death metal massacre in the morgue!



Tracklist:
01. Dawn Of Depravity
02. Trophonios
03. Poisoner Of The Harvest
04. Corrupting The Lambs
05. Sea Of Crises
06. Three Thousand Screams
07. Nihil Infinitum
08. Beneath The Veneer
09. Rebel Souls
10. Virulent



KNIŽNÍ TIPY - Utrpení knížete Sternenhocha - Ladislav Klíma (1928)


Utrpení knížete Sternenhocha - Ladislav Klíma
1928 (2010), Maťa

Existuji jenom já - spící Bůh. Základem bytí je vůle. Se vším si hrát, všemu se smát. Tyhle tři věty a vlastně i několik dalších, jsou základem filozofie, kterou Ladislav Klíma prosazoval. Vskutku zajímavá osobnost, ovlivněná A. Schopenhauerem a F. Nietzschem. Jedná se o těžkou, velmi depresivní literaturu. S knížetem Sternenhochem jsem se setkal poprvé jeden sychravý den v Plzni při svých studiích. Knížku mi přinesl kamarád, který viděl, že se trápím. Už jsem sice chodil se svojí budoucí ženou, ale zrovna jsem se vrátil z Boleslavi, kde můj otec alkoholik zase všechno obrátil v absolutní temnotu. Z knihy jsem byl nejdřív v šoku. Připadala mi šílená, neuchopitelná, vlastně i zvrácená. Byl jsem mladý a otevřený všemu novému. Několikrát jsem se k ní vrátil. Začala mě fascinovat. Sehnal jsem si od autora všechno, co se dalo sehnat a ležel v jeho spisech a utápěl se v depresích. Minulost z rodiny se se mnou táhla jako černý smrad.

První část je opusem, Klíma popisuje vztah knížete s Helgou. Do té doby jsem netušil, že mohou existovat i takové ženy. Šílené, je to celé šílené, říkal jsem si po každé stránce. Druhá část, v podobě deníku, je stále vynikající. Hlavní hrdina se pomalu rozkládá a s ním celá jeho osobnost. Tady jsem jej vnímal a prožíval asi nejvíce. Byl jsem asi v hodně špatném stavu, žena mi říkala, že jsem sedával proti zdi a když jsem si nečetl, tak jsem jen tupě hleděl. Nedovedete si představit, jak těžké stavy to pro mě byly. Ladislava Klímu jsem v těchto chvílích chápal asi nejvíce. Třetí část jsem ale nepobral. Vlastně i dnes, když jsem se po dlouhých letech ke knížce vrátil a četl ji s nadhledem, jsem moc nechápal, o co jde. Možná se už na autorovi podepsal chorobný alkoholismus. Je to tak, na koleji nás fascinovali převážně jinačí, odlišní spisovatelé. K mládi to tak nějak podle mého patří.

Časem, když jsem se odpoutal od své rodiny a se vším se srovnal, jsem se k podobným knížkám nechtěl vracet. Stal se ze mě spíše pozitivní, veselý člověk, který když už mu je blbě na duši, tak se vyřve při muzice. Jenže vzpomínky a nostalgie jsou prevíti. To vám asi nemusím říkat. Vynechat tuhle knížku by bylo troufalé. Vlastně je možná chyba, že článek o ní vydávám takhle o vánocích. Jenže se všechno tak nějak seběhlo. Kolega z práce to nemá zrovna příliš lehké a tak jsme cestou z práce často diskutovali. O životě, o smrti. O knihách a já jsem si na Utrpení knížete Sternenhocha vzpomněl. Ne, nedoporučil jsem mu ji. Možná by ho duše bolela ještě víc. Ono se opravdu nejedná o lehké čtení. Vlastně by se dalo také napsat, že slabším a citlivějším povahám bych ji nedoporučil. Nebo právě naopak? To si musíte každý rozhodnout sám. Je to totiž šílená jízda. Buď vydržíte a budete nadšeni a nebo knihu po chvilce odložíte a řeknete - tak na tohle nemám. Obě možnosti jsou v pořádku. Klíma fakt není pro každého.

Není nutné vlastně psát nic dalšího. To už bych prozrazoval podrobnosti a to se přeci nedělá. Čtenář má přistupovat k příběhu nepřipravený. Je to jako s hudbou. Nejlepší je si sednout a nechat na sebe všechno působit. Poslouchal jsem nové CANDLEMASS a otáčel stránky trošku nervózněji, než obvykle. Přemýšlel jsem a vzpomínal. Zjistil jsem, že knížku vnímám úplně jinak, než když jsem se s ní setkal poprvé. Je pro mě spíše popisem pokřivené mysli. Přesto se pro mě stala jedním z dalších zásadních děl. Nemohla v mém pátečním čtenářském deníku chybět. Nebyl by jinak úplný. Děkuji vám, že jste se mnou tento rok vydrželi. Přeji vám příjemné svátky. Jak jinak, nejlépe s knihou. Nebo venku v přírodě. Tam je stejně nejlépe. Buďte dobří a děkuji moc!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, „jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony“.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. prosince 2022

Recenze/review - DEATHPATH - Hate within (2022)


DEATHPATH - Hate within
CD 2022, Kvlt und Kaos Productions

for english please scroll down

Plesnivé kosti se postupně rozpadají v prach. Lebky se smějí do ticha. Jsem na další návštěvě ve starých katakombách. Hledám nové kapely, které umí vyjádřit hudbou zdejší atmosféru. Hnis stéká po zdech a nemrtví se smějí do ticha. Musím až do těch nejtemnějších kobek, abych potkal démony. Tentokrát si říkají DEATHPATH a hrají starý, prašivý smrtící kov.

Španělé zaujmou ihned morbidním zvukem. Řeže a pálí, žhne a mrzne. Přesně takhle to mám asi nejraději. Mrtvolné nálady se vznášejí kolem a hroby se otvírají. Zombie lezou z děr a touží po čerstvé krvi. Jsem jednou z obětí. Usmívám se, když přecházím na druhou stranu, na onen svět. Poslouchám totiž novou nahrávku "Hate within".

 

Pokud máte rádi smečky jako MASSACRE, OBITUARY, MORBID ANGEL, MORGOTH, BOLT THROWER a další legendy žánru, budou se vám líbit i DEATHPATH. Kapela se toho rozhodně nebojí, útočí napřímo, postaru, s pověstnou jiskrou v oku. Zabíjet se dá různými způsoby a tenhle patří k těm nejkrutějším. Líbí se mi, že je album uvěřitelné, syrové. Mám opravdu pocit, že jsem na návštěvě starého hřbitova. Píší se devadesátá léta minulého století a krev v žilách je zkažená. Pánové dokázali nahrát desku, kterou musí ocenit každý, kdo čerpal inspiraci v márnicích, na patologii nebo v dávno opuštěných katakombách. Čeká nás další hrob, další rakev. Exhumace může začít. Stačí přidat hlasitost. Vypadá to a potvrzuji, že vše je v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, nápady, vše sedí na svých místech. Songy smrdí starobou a zkaženým masem. "Hate within" bych doporučoval poslouchat za tmy, až vyjdou do ulic černé stíny. Zhasněte všechna světla, zapalte svíce a přivítejte zlé démony. DEATHPATH jsem dosud neznal a jsou pro mě velkým překvapením. Ve Španělsku se probudila další bestie. Je děsivá, morbidní a nezná slitování. Poslouchejte pozorně! Svět je zase jednou hodně temný. Plesnivá, hnisavá exhumace starého death metalu! 


Asphyx says:

The mouldy bones gradually crumble into dust. The skulls laugh into silence. I'm on another visit to the old catacombs. I'm looking for new bands that can express the atmosphere through music. Pus drips down the walls and the undead laugh into the silence. I must go to the darkest dungeons to meet the demons. This time they call themselves DEATHPATH and play old, mangy death metal.

The Spaniards are immediately captivating with their morbid sound. It cuts and burns, it glows and freezes. That's probably my favourite way to play. Dead moods float around and graves open. Zombies crawl out of holes and crave fresh blood. I'm one of the victims. I smile as I cross over to the other side, to the other world. I'm listening to a new record called "Hate Within".


If you like bands like MASSACRE, OBITUARY, MORBID ANGEL, MORGOTH, BOLT THROWER and other legends of the genre, you will also like DEATHPATH. The band is definitely not afraid of it, they attack straight, old-fashioned, with the proverbial sparkle in their eye. There are many ways to kill, and this is one of the cruelest. I like that the album is believable, raw. I really feel like I'm visiting an old cemetery. It's the 1990s and the blood in my veins is tainted. The gentlemen have managed to record a record that must be appreciated by anyone who has drawn inspiration from morgues, pathology or long-abandoned catacombs. Another grave, another coffin awaits us. The exhumation can begin. Just turn up the volume. Looks and confirms that everything is in perfect order. The sound, the cover, the ideas, everything fits into place. The songs reek of old age and rotten meat. I'd recommend listening to "Hate Within" in the dark when the black shadows come out. Turn off all the lights, light the candles and welcome the evil demons. I wasn't familiar with DEATHPATH before and they are a big surprise to me. Another beast has awakened in Spain. It's terrifying, morbid and has no mercy. Listen carefully! The world is once again very dark. A moldy, festering exhumation of old death metal!



Tracklist:
Intro
Warmachine
Morbid Masquerade
Purified
Butcher - fresh Meat
Hate within
No Death no Glory
Heritage of Fear
War on holy Ground
Coward left to die
Confess

Line-up:
Mario Christiansen - Vocals
Jordi Catany - Drums
Floren Betti - Bass
Biel Marin - Guitar
Frank Pietsch - Guitar

Follow:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine