DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 5. února 2023

Recenze/review - MEMORIAM - Rise to Power (2023)


MEMORIAM - Rise to Power
CD 2023, Reaper Entertainment

for english please scroll down

Záblesky ve tmě. Zmrzlá krev. Musíme pochodovat dál. Nekonečný řetěz zabíjení nelze přerušit. Jsem vrah a nebo jenom plním rozkazy? Odpověď už nikdy nedostanu. Až se jednou vrátím domů, už nic nebude takové, jako dřív. Dají mi medaile a postaví nám pomník. Pak nám budou nadávat, proklínat nás. Záleží na politice, záleží na tom, jak se překroutí historie a pravda. Sedím na svém vozíku a vzpomínám na své kamarády. Veterán jedné z mnoha válek. Tolik zničených životů. Tolik nenávisti.

Spojení death metalu a války k sobě patří odnepaměti. Dle mého názoru jej dokázali nejlépe znázornit BOLT THROWER. MEMORIAM jsem vždy bral jako takové jejich volné pokračování. Zrovna jsem dokoukal jeden starý dokument. Bylo na čase si pustit i novou desku "Rise to Power". Byl jsem zpět, znovu na bojišti. Jsem moc rád za každé nové album, protože si myslím, že je potřeba stále na válku upozorňovat. V dnešních dnech to platí jako nikdy dříve. 

MEMORIAM pokračují ve svém tažení a opět se jedná o nahrávku, která mě doslova uzemnila. Pánové jsou staří poctiví psi, kteří sice nepřinášejí nic nového, ale to co dělají, tak odvádějí na výbornou. Zvuk, obal, ale hlavně typické a nepřehlédnutelné nápady a rukopis. Také skvělý a velmi naléhavý hlas Karla Willettse, tohle všechno dohromady působí jako buldozer, který před sebou hrne hromadu prašivých kostí. Pod riffy praskají lebky, jsou jako střela, která vám pronikne hlavou. Jsem moc rád, že jsem dostal znovu povolávací rozkaz. Čtu si v knihách, popíjím dobré pivo a podupávám si do rytmu. Skladby mi ihned pronikly do krve a přenesly mě do smradlavých zákopů. "Rise to Power" je albem pro opravdové fanoušky reálné smrti. Na MEMORIAM je vždy spolehnutí. Deska se hrozně příjemně poslouchá. Cítím z ní chlad, tmu, spoustu energie a takovou tu starodávnou poctivost, která se nedá naučit, musíte ji mít v srdci. Tenhle smrtící stroj se valí kupředu a nezná slitování. Zůstává po něm hluboká krvavá brázda. Až zase jednou budeš stát po kolena v bahně, modlit se k bohu a čekat, že každou chvíli zemřeš, přidej hlasitost. Pánové se stále drží toho, co umějí nejlépe a novinku s klidem můžete označit nálepkou té nejvyšší kvality. Jednou po nás zbydou jenom tisíce křížů. Ve válce nakonec nikdo nevyhraje, jenom MEMORIAM. Death metalový bombardér znovu vzlétl! Absolutně zničující kobercový nálet!


Asphyx says:

Flashes in the dark. Frozen blood. We must march on. The endless chain of killing cannot be broken. Am I a killer or am I just following orders? I'll never get the answer. Once I return home, nothing will be the same. They'll give me medals and erect a monument to us. Then they'll call us names, curse us. It depends on politics, it depends on how history and truth are twisted. I'm sitting in my wheelchair, thinking of my friends. A veteran of one of many wars. So many lives destroyed. So much hate.

The combination of death metal and war has always belonged together. In my opinion it was best represented by BOLT THROWER. I always took MEMORIAM as a kind of a free continuation of them. I just finished watching an old documentary. It was time to listen to the new album "Rise to Power". I was back, back on the battlefield again. I'm very happy for every new album, because I think we need to keep bringing attention to the war. That's as true as ever these days.


MEMORIAM continue their campaign and once again this is a record that literally grounded me. The gentlemen are honest old dogs who don't bring anything new, but what they do they do perfectly. The sound, the cover, but most of all the typical and unmissable ideas and handwriting. Also the great and very insistent voice of Karl Willetts, all of this together makes it sound like a bulldozer that is throwing a pile of scabs in front of it. Skulls crackle under the riffs, they're like a missile going through your head. I'm so glad I've been re-called. I'm reading in my books, drinking a good beer and stomping to the beat. The songs immediately penetrated my blood and transported me to the stinking trenches. "Rise to Power" is an album for true fans of real death. MEMORIAM can always be counted on. The album is terribly pleasant to listen to. I can feel the coldness, the darkness, a lot of energy and that old-time honesty that you can't teach, you have to have it in your heart. This death machine is rolling forward and it knows no mercy. It leaves a deep bloody furrow. The next time you're knee deep in mud, praying to God and expecting to die at any moment, turn up the volume. The gentlemen still stick to what they do best, and you can safely label the new release of the highest quality. Someday we'll only have thousands of crosses left. In the end, nobody wins the war but MEMORIAM. The death metal bomber has taken off again! An absolutely devastating carpet bombing raid!


about MEMORIAM on DEADLY STORM ZINE:








Tracklist:
01. Never Forget, Never Again (6 Million Dead)
02. Total War
03. I Am The Enemy
04. The Conflict Is Within
05. Annihilation's Dawn
06. All Is Lost
07. Rise To Power
08. This Pain

band:
Frank Healy - Bass
Scott Fairfax - Guitars
Karl Willetts - Vocals
Spikey T. Smith - Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý osmdesátý devátý - Táborské patálie


Příběh tří stý osmdesátý devátý - Táborské patálie

Vždycky jsem překvapený, když dorazíme do Brd. Je tu tma. Takovou ze severu neznám. Nesvítí se v domech, jedeme třeba několik desítek km a nikde nikdo. Autobusy moc na cestování nemusím, ale tenhle, který jede do Brna se zastávkou v Táboře, je nerychlejším spojením. Je to tu samej voják, alespoň do posádky někde u Mirovic. Smutné tváře bledých kluků mě ujišťují v tom, že jsem udělal dobře, že se armádě pořád vyhýbám. Dívají se hladově na blondýnku a tak se ke mě ještě víc přitulí. Nemohl bych spát v jednom pokoji s deseti dalšími. Ruce na peřinu, pánové. Chce se nám hrozně na záchod, ale vydržíme. Musíme. Nic jiného nám nezbývá. Je ještě leden, jsme spolu jen pár týdnů, ale už to vypadá, že spolu zůstaneme navěky.

Moc dobře vím, že moje milá není tolik pohlcená jako já hudbou, ale přesto se se mnou o ní baví. Super je, že se nikdy nepřetvařuje, rovnou mi řekne, že se jí něco nelíbí. Nemusí zachovávat dekorum, jako spousta ostatních, kteří něco žerou protože to uctívají ostatní. Navíc, metalisti jsou snad nejvíc konzervativní fanoušci. I když vydá jejich oblíbenec sebevětší sračku, stejně si ji obhájí. Sbírají dál. O všem se bavíme, diskutujeme, když jdeme zmrzlým Táborem z autobusáku. Nad parkem jsou nejen racci, ale i krkavci. Zdraví nás, skřehotají a vypadá to děsně strašidelně. Neboj se, jsem tu s tebou. Dorazíme prochladlí a ihned dostanu mezi dveřmi panáka slivovice. Byli tu z Moravy, sami pálili. Je to síla a vůbec mi to nechutná. Ale ještě se trošku ostýchám. To je hnusný, co, řekne tchán a jde vše vylejt. Že taky něco neřekneš, člověče. Zasmějeme se tomu a pak rozvážně mluvíme o škole a o práci. Jako dva správní chlapi. Co bych dal alespoň za jeden takový rozhovor se svým otcem. Oni jsou tu vůbec všichni takoví v pohodě. Tedy, skoro všichni, ale to se dozvím až po nějaké době.

Připadá mi, že tu pořád něco slaví. Sestřenky nás pozvaly do hospody. Tak se sbalíme a i když utahaní po cestě, tak jdeme. Ještě jsem neměl tu čest. Jde se na bowling, ale ten nehrajeme, mají tam takové ty tehdy tak oblíbené boxy, ve kterých je klid na pokec. Jsem představen, zhodnocen kladně a vše probíhá velmi hezky. Jedna je mladší, teprve na střední škole, ale prdelatá a chlapská. I tak mluví a chová se. Druhá je modelka a jak pochopím, tak hvězda rodiny. Tancuje, dokonce hraje v nějakých klipech v televizi. Opravdu vypadá jako modelka, ale přijde mi, že je na ní něco falešného. Nechávám si to pro sebe, tehdy byl ještě takt samozřejmostí a koneckonců, co mi je do toho. Pořád si panenka žmoulá nos. Že by peří? Řeknu to po hezkém večeru svojí milé, ale jsem okřiknut. Ona je zázrak, hvězda, ke které celý život všichni vzhlíželi.

Druhý den je ráno takové klasické. Jdu si zaběhat, nezapomínejme, že jsem pořád velkým sportovcem. Jen to zmiňuji jen občas, protože o tom moje příběhy nejsou. Tchán mě chce poslat pro mléko, tak doběhnu. Koupím ale špatný druh. Automaticky se připravím na slovní útok, ale on mi jen řekne, hele mladej, ty si nějakej zamilovanej. Je mi až do breku, tohle by nikdy můj otec neudělal. Obří oběd, jak jinak, na moji počest. Pak se jde k babičce. Jsem představen a ihned si spolu sedneme. Bylo to hodně zvláštní, ale od prvního okamžiku jsme byli spřízněné duše. Moc chytrá paní, ale také trpěla jednou věcí. U sestřenice docházelo až k jakémusi zbožštění. Ano, byla krásná, ano, byla chytrá, ale byli tu i ostatní. Třeba moje blondýnka. Usedneme k honosnému stolu, vedle mě sedí rozmazlený kokršpaněl. Hele, to jí fakt dáváte chlebíčky, to by pes neměl. Všichni se mi smějí, jako prý dobrý vtip. Jí úplně všechno. Zajímavé je, že když sestřenka krasavice mluví, tak všichni zmlknou. Podivné. Má kluka, který je muzikant a od pohledu děsnej debil. Dědic a jakože trošku slavný. Prý máme večer přijít. 

Nikam se mi nechce. Bral bych procházku starobylým městem, pokec a mazlení v podchodech. Pak třeba tichá hospůdka někde bokem, kde bychom měli klid. Ale ne, babička chodí spát brzy, tak se všichni odebereme do děsivého kulturního domu Palcát. Hrozný komunistický stánek, kde hrají Keks a kamioňáci tam chodí v pravidelných intervalech ke stolu a ptají se mě, za kolik která sestřenice jde. Posílám je do prdele, málem se jednou poperu. Já tohle prostředí nemám rád. Navíc, zábavové kapely. Musím dokonce pod pódium a dělat, že mě to baví. Ona si sestřenice myslí, že se párkrát usměje a udělám všechno. Ale takhle to u mě nefunguje. Pod pódium ale nakonec stejně jdu, protože jinak bych zůstal za stolem sám. Tak jak se ti to líbí? Zeptá se mě po první písničce a já jí něco zablekotám. Je to hrozná tupá komerce, s debilními texty, má mě ráda, já ji ne, přišla a já tam nebyl, debil. Uff. Blondýnka na mě vidí, že mě to štve (to pozná od prvního okamžiku, co jsme spolu) a tak mě odvede stranou. 

Sedíme v koutě a koukáme, jak je sestřenice středem pozornosti. Očividně ji to dělá dobře. Dokonce vyleze na stůl a svíjí se. Tancovat umí, ale vidím v její tváři takový zvláštní smutek. Něco je tu hodně blbě. Zjistím to cestou na záchod, když slyším, jak někdo bleje. Ano, tehdy se o bulimii a anorexii ještě příliš nemluvilo. Byla na cestě k těmto nemocem nebo je už měla. Zeptám se, jestli je všechno v pořádku. Odbyde mě ošklivě, zasyčí jedovatě. Tak jdu raději na cigáro ven. Tam už se to páruje, jako na každé zábavě. Připadám si, jako bych se vrátil v čase zpět. Potom se potkáme podruhé. Sednu si totiž na betonový sokl a vidím jejího kluka, jak jí dává šňupnout cosi bílého. Jdu raději na pivo a tak trošku se připiju. Cestou domů se motáme a moje děvče si myslí, že blábolím z chlastu. Není to ale pravda, říkám jen to, co jsem viděl. Navíc opatrně. Jenže nikdo mě neslyší. Protože nechce. Ona je přeci hvězda.

Couráme se městem, je už skoro k ránu. Ale zítra jedeme do Plzně až odpoledne. Tak si lehneme, chci být přítulný, ale že prý ne, že jí je blbé, když jsou vedle rodiče. Tak se aspoň přitulí. Ráno nás vzbudí budoucí tchán, který myje nádobí. Projdu kolem něho a nabídne mi pivo. Vyprošťovák. Hele, chtěl jsem se zeptat, nic mi do toho není, ale včera jsem viděl...Tak to kecáš! Řekne a ani mě nenechá domluvit. Raději držím pusu, nechci vyvolávat problémy. Ale vrtá mi to hlavou a budoucnost mi dá bohužel za pravdu. Propálit v drogách barák v Praze, jednu firmu je docela umění. A všichni stále dokola přivírali oči. Ostatně, tenkrát to tak občas bývalo. Drogy pořád byly něco nového a Tábor je přeci malé město, to není Praha. Jenže do hlavy nikomu nevidíte. Tanečnice, která si musí hlídat neustále váhu, zničenej jeden život nebo vlastně víc. Ale nepředbíhejme. Připadal jsem si jak na audienci u princezny. Bohužel.

Nechci dělat zle, jsem rád, že zbytek rodiny je v pohodě, vzali mě mezi sebe. Prý jsem udělal velký dojem. Navíc jsem byl jediný, kdo vzal ihned do rukou nůžky a ostříhal plot před domem babičky. Moje milá budoucí tchýně na mě pořád kouká jako na svatej obrázek. S tchánem si taky sedneme. Jen ty sestřenice, tam to asi fungovat nebude. Jedna krásná, až oči přecházejí a druhá nešťastná, že ji nikdo nechce. To se samozřejmě všechno časem změní. Ale to už je jiný příběh. Poprosím svoji milou, aby mě už brala jen do hospod a ne na kapely, které jsou děsné. Já vím, bylo to hrozný, ale chápeš to? Ona má muzikanta! A boháče. Nojo, to ty nikdy mít nebudeš. Ale zase nejsem kretén. Usměje se na mě a poprosí mě, aby mohla sedět u okýnka. Protože v Táboře je vojenská jednotka a kluci na ní pořád zírají. Dám ji svůj svetr a po chvilce usne. Je už tma, když dorazíme na kolej. Vezmu si ji hned mezi dveřmi. Ještě tu nikdo není, toho musíme využít. 

Někdy v těch dobách v Táboře pomalu končila vojenská posádka. Skončil časem i autobusový spoj. Ale jezdili jsme tam hodně. Střídali jsme chalupu a Tábor. Všude jsme měli staré kamarády, se kterými jsme seznámili své protějšky. A bylo to moc fajn. I když je fakt, že nějaké ty patálie jsme si také prožili. U nás to byl otec, u kterého jste nikdy nevěděli, na čem jste. Chlast je fakt svinstvo. A v Táboře se zase nemluvilo o problémech hvězdy sestřenice. Jinak to ale byly moc krásné roky. Jen kdyby těch zábavových kapel bylo méně. Ono totiž, spousta známých nikam jinam nechodila. A když jste chtěli být s nimi, museli jste. Je ale nad slunce jasné, že jsem mnohokrát opravdu hodně trpěl. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. února 2023

Recenze/review - GRAVEGOD - Promised Graveland (2022)


GRAVEGOD - Promised Graveland
CD 2022, Soundage Productions

for english please scroll down

Mrtvá těla, která ležela všude kolem, připomínala groteskní loutky. Bez duše. Jen prázdné pohledy, temnota a chlad. Smrt stále obchází kolem a usmívá se. Není divu, k celé scenérii nám hraje debut maniaků GRAVEGOD. Syrový death metal s pořádnou porcí mrazivých melodií. Dívám se do tmy a přemýšlím, kdy přijde řada na mě. Kdy se i já stanu loutkou s mrtvolným výrazem ve tváři.

Jako první mě zaujal obal alba (Smerdulak and Nether Temple Design), který evokuje devadesátá léta minulého století a slavné nahrávky vzorů, které GRAVEGOD inspirovaly. "Promised Graveland" je pradávným odkazem ze starých pohřebišť. Velmi dobře zahraným, s krvavou jiskrou v oku. 


Oceňuji skvělý, masivní a čitelný zvuk (Maxim Novikov). Nejvíc se mi ale líbí nápady, kterých je ve skladbách velké množství. Kapela je tvořena zkušenými členy podsvětí (KATALEPSY, FLESHBOMB). Pánové mají svůj rukopis, který se pohybuje někde na tenké hranici mezi old school death metalem a brutalitou (MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, BRUTALITY). Zazní i technické prvky, které posouvají celou nahrávku na další level. Album je velmi propracované, útočí přímo, nekompromisně. Zůstane vám po něm v hlavě krvavá stopa. GRAVEGOD vám vyfrézují do mozku ostrou rýhu. Trepanace lebky proběhne s velkou bolestí a krutostí. Budete se procházet dávno opuštěnými kobkami starého města. Na zdech budou přikovány oběti násilných činů. Deska má velmi černou a podmanivou atmosféru známou snad jen z márnic a patologie. Novinka je sice prvním počinem kapely, ale jedná se o dílo, za které by se nemusela stydět žádná zkušená smečka. Songy se mi zadřely pod kůži a rád a s chutí jsem se k nim vracel. Způsobů, jakými můžete zemřít, je velké množství. Ten který nabízejí GRAVEGOD, je velmi přitažlivý, syrový a surový. Bude se vám vařit krev v žilách! Mrtvá těla, která ležela všude kolem, připomínala groteskní loutky. Bez duše. Jen prázdné pohledy, temnota a chlad. Smrt stále obchází kolem a usmívá se. Maniakální death metalová pitva!


Asphyx says:

The dead bodies lying all around resembled grotesque puppets. Without souls. Just blank stares, darkness and coldness. Death still walks around and smiles. Not surprisingly, the debut album of maniacs GRAVEGOD plays to the whole scene. Raw death metal with a good portion of chilling melodies. I look into the darkness and wonder when it's my turn. When I'll become a puppet with a dead look on my face.

The first thing that caught my eye was the album artwork (Smerdulak and Nether Temple Design), which evokes the 1990s and the famous recordings of the role models that inspired GRAVEGOD. "Promised Graveland" is an ancient reference from ancient burial grounds. Very well played, with a bloody sparkle in its eye.


I appreciate the great, massive and clear sound (Maxim Novikov). But what I like most are the ideas, which are very abundant in the songs. The band is made up of experienced members of the underworld (KATALEPSY, FLESHBOMB). Gentlemen have their own signature, which is somewhere on the thin line between old school death metal and brutality (MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, BRUTALITY). There are also technical elements that take the whole record to the next level. The album is very sophisticated, it attacks directly, uncompromisingly. It will leave a bloody trail in your head. GRAVEGOD will carve a sharp groove in your brain. The trepanation of the skull is done with great pain and cruelty. You will walk through the long-abandoned dungeons of the old city. Victims of violent acts will be chained to the walls. The record has a very black and captivating atmosphere known perhaps only from morgues and pathologies. The new album may be the band's first release, but it is a work that no seasoned pack should be ashamed of. The songs got under my skin and I was happy and eager to come back to them. The ways in which you can die are legion. The one offered by GRAVEGOD is very appealing, raw and raw. It will make your blood boil! The dead bodies lying all around resembled grotesque puppets. Without a soul. Just blank stares, darkness and coldness. Death still walks around and smiles. A maniacal death metal autopsy!


Tracklist:
01. Lead Them To (Grave)-God
02. Endless Catacombs Of Innards
03. The Tomb's Sacrament
04. If These Graves Could Speak
05. Once Upon The Rot
06. Entrails Of Earth
07. Return To The Red Soil
08. In Sickness

band:
Anatoly (Katalepsy) - bass 
Vyacheslav (Fleshbomb, Back Door to Asylum) - guitars 
Ivan (Gorged Bile, Sudden Rage) - vocals 
Efim (Shadow Host) - drums



pátek 3. února 2023

Recenze/review - VEPHAR - Ascension Through Torture (2022)


VEPHAR - Ascension Through Torture
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Nechal si nabrousit zuby, aby vypadaly jako ostré tesáky šelem. Potetovaná tvář a spousta mrtvých. Šílený vrah, který je zase na svobodě. Chyba systému, o zlo se musíme postarat. Zalezl do své kobky, chorá mysl, kdo bude další na řadě? Lov začíná, touha po krvi zvítězila. Morbidní nálada se vznáší všude kolem. Uvidíme se ve večerních zprávách. Masakr! Na tenhle příběh, který se doopravdy stal, jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat debutové album polských VEPHAR.

Kapelu tvoří Bartłomiej Góral, který se postaral o všechny nástroje včetně naprogramovaných bicích a zpěvačka Amira Gaafar. Jako první mě zaujal zvuk, který je opravdu masivní, mocný a temný. Zapomenout nesmím ani na obal, který se také moc povedl. Pojďme ale k muzice.


Měl bych vlastně jenom jednu připomínku. V některých momentech jsou skladby trošku monotónní a dlouhé. Jinak si ale není na co stěžovat. Songy v sobě mají drive, sílu, spoustu zajímavých nápadů. Pro mě je nakonec vždy stejně nejzajímavější celková nálada a atmosféra. A ta je šílená, divoká, surová a syrová, připomíná v úvodu zmiňovaný příběh. Jedná se přesně o takový ten druh masakru, který se vám zadře pod kůži a hluboko do hlavy. Rád jsem se k nahrávce vracel a pouštěl si ji stále znovu. VEPHAR sice nevytvořili nic nového, ani převratného, ale album je nahráno velmi poctivě a upřímně. A o to nám jde především! Mám chuť na headbanging, mám chuť na mosh-pit. A nebo vzít do rukou sekyru a jít rozmlátit všechny obrazovky v mém okolí. "Ascension Through Torture" jsem si zařadil do své diskografie. Líbí se mi, jakým způsobem pracuje kapela s rytmy, s náladami. Jsou krvavé a ošklivé, ale to k hrané hudbě patří. Současná společnost potřebuje restart, jinak se sama zničí. A až se tak stane a všude bude už jenom spálená země, tak budou všude hrát VEPHAR. Tahle kapela vám vytrhne vnitřnosti z těla, vystřelí mozek z hlavy a ještě za to budete rádi. Morbidní nálada se vznáší všude kolem. Zlá, surová, temná death metalová apokalypsa!

pro fanoušky: MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, DEICIDE


Asphyx says:

He had his teeth sharpened to look like the sharp fangs of beasts. Tattooed face and lots of dead ones. A crazed killer who's on the loose again. It's the system's fault, we have to take care of evil. He's holed up in his dungeon, sick mind, who's next? The hunt is on, the bloodlust has won. The morbid mood hovers all around. See you on the evening news. Massacre! I was reminded of this story that really happened when I started listening to the debut album of Polish VEPHAR.

The band consists of Bartłomiej Góral, who took care of all the instruments including the programmed drums, and singer Amira Gaafar. The first thing that caught my attention was the sound, which is really massive, powerful and dark. I mustn't forget the cover artwork, which is also very good. But let's get to the music.


Actually, I just have one comment. In some moments the songs are a bit monotonous and long. But otherwise there is nothing to complain about. The songs have drive, power, lots of interesting ideas. In the end, the overall mood and atmosphere is always the most interesting for me anyway. And it's crazy, wild, raw and reminiscent of the story mentioned in the introduction. This is exactly the kind of carnage that gets under your skin and deep into your head. I loved coming back to the recording and playing it over and over again. VEPHAR may not have created anything new or groundbreaking, but the album is recorded with great honesty and sincerity. And that's what we're all about! I have a taste for headbanging, I have a taste for mosh-pit. Or take an axe and go smash all the screens in my neighbourhood. I've added "Ascension Through Torture" to my discography. I like the way the band works with rhythms, with moods. They're bloody and ugly, but that's what music should be. The current society needs a reboot, otherwise it will destroy itself. And when that happens and there's nothing but scorched earth everywhere, VEPHAR will be playing everywhere. This band will rip your guts out, blow your brains out and make you glad you did. Morbid mood is all around. Evil, raw, dark death metal apocalypse!

for fans: MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, DEICIDE

Tracklist:
01. Darkness Particle
02. Blood Oceans
03. Possessed By Light
04. Stolen Moan
05. Depths Of Multiverse
06. Thalidomide
07. External Wisdom
08. Calcified
09. Tissue Disintegration

band:
Amira Gaafar - vocals, lyrics
Bartłomiej Góral - guitars, bass, drum programming

KNIŽNÍ TIPY - Šibeničník - François Villon (1987)


Šibeničník - François Villon
1987, Klub přátel poezie. Základní řada, Klub přátel poezie. Zlatý fond poezie

Ležíme v posteli a máme trošku upito. Moje milá se směje, asi jsem řekl něco vtipného. Je nám spolu moc dobře a tvoříme dvojici už nějaký čas. Mám ji moc rád, je pro mě vším. Když udýchaní padneme a nemůžeme popadnout dech, napadne mě jedna věc. Řeknu jí, že jsem chtěl napsat nějaké básně. O ní, o její kráse, o její duši, o tom, jak ji miluju. Jenže jsem všechny zmuchlal a vyhodil. Byli jsme bez sebe dva dny, což je pro zamilované děsně moc dlouho a trápil jsem se. Možná moje slova nebyla špatná, ale druhý den ráno mě nebavila. Připadala mi příliš obyčejná a styděl jsem se za ně. Zvedne se a jde do koše. Vyndá jeden papír a pak s ní není hodinu řeč. Všechny papíry srovná, vyžehlí rukou a zeptá se, jestli si je může schovat. Udělá mi to dobře, jen je nesmíš nikomu ukazovat, jsou příliš osobní a intimní.

Slíbí mi to a chce alespoň jednu přečíst nahlas. Dám ji ruku na pusu a řeknu ne. Místo toho vytáhnu Šibeničníka a začnu číst z něho. Jsme oba nazí a po několika stránkách je nám tak nějak smutno, přesto krásně. Díváme se mezi stránkami do očí, ale musím číst stále dál. Ráda poslouchám tvůj hlas, tvůj dech, řekne mi. Já taky. Básně jsou pro nás osobní, intimní. I přes své stáří jsou hrozně aktuální, mají nesmrtelnou platnost. Ze staré francouzštiny přebásnila vynikající Jarmila Loukotková. Jsme jako u vytržení, sbírku mi doporučila slečna v antikvariátu, která na mě trpí. Patříme mezi knihomoly, dáváme si tipy, někdy nemusíme ani nic říkat. Jen mi podá další knihu a já zaplatím. Vlastně jsem ji nestihl ani nikdy poděkovat, přitom patřila k lidem, kteří mě neskutečně ovlivnili. Otočím stránku a šustění je neskutečně hlasité. Prořízne absolutní ticho, nasloucháme nábožně. Jako na bohoslužbě.

François Villon se hrozně dobře čte, je stále zajímavý, krásný, jeho slova bolí, pálí, žhnou. Zažijete smutek, krásu, vznešenost, všechny emoce, na které si vzpomenete. Jsou krmí pro všechny křehké duše. Pro lidi, kteří budou jednou moudří. Rozjitří vás, budete nad nimi přemýšlet. Byli jsme mladí a my kluci tak nějak stejně rozervaní, jako mistr. Ani nevíte, jak jsme jej chápali, mluvil nám přímo z duše. Život a smrt, krása a temnota. Je v nich úplně všechno. Měli jsme jít původně dolů do baru, pokecat s kamarády, ale když na nás zaťukají, zapřeme se. Dá mi prst na pusu, abychom se neprozradili. Když odejdou, řekne jen, čti. A já se znovu ztratím mezi slovy. Bože můj, to je tak nádherná melodie. Slova, která zpívají. Chvějí se mi ruce, jsme propojení navzájem. Já, moje žena i básník. Nejdeme spát, čteme si stále dokola, pijeme k tomu sprostý rum a pak na celý večer a noc vzpomínáme celý život.

Uplynula spousta let, stali se z nás manželé, rodiče. Děti byly pryč a my zůstali sami. Celý den jsme se procházeli v lesích, pak si dali v hospodě pár pivek a nakonec šli domů. Vzpomínali jsme, plánovali budoucnost, bylo to moc krásný. Večer jsme si chtěli sednout k televizi, dát si nějaký dobrý film a odpočinout si po pracovním týdnu. Zachumlá se do deky, ženským je pořád zima. Vybírá film, na který bychom se mohli podívat. Jdu na záchod a zakopnu o krabici. Jsou v ní knížky, které jsme ještě po rekonstrukci obýváku nevrátili do knihovny. Je vám asi jasné, která kniha vypadla. Vezmu ji do ruky, odfouknu prach a přinesu ji do pokoje. Hele, vzpomínáš. Sedneme si vedle sebe a začneme listovat. Básně mají pořád stejnou sílu, možná bych řekl, že je chápeme ještě lépe, než když jsme byli mladí. Ten večer zůstanou všechny obrazovky černé. Čteme si, povídáme a popíjíme. 

Někdy si říkám, jaké jsem měl v životě štěstí na lidi. Tehdy byla hrozná móda nosit límec nahoru. Chodil jsem ulicemi jako literární agent a pokaždé, když mi zbyly nějaké peníze, tak jsem zašel do antikvariátu. Pracovaly tam slečny a dámy, které knihám opravdu rozuměly. Dokázaly mě odhadnout. A doporučovaly mi jen samé dobroty. Takže přátelé dobrých knih, François Villon je básníkem, který mě hodně ovlivnil. V mých knižních tipech nesměl chybět. Pokud budete mít náladu a chuť, určitě si od něj nějakou sbírku sežeňte. Osobně mi přijde většina básní divná a nerad je čtu, ale tady nezbývá nic jiného, než smeknout klobouk. 

„Byli jsme dva a měli jsme jen jedno srdce.“ - mějte se krásně. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejslavnějšího básníka středověku, ironika, rouhače a bouřliváka F. Villona představuje první kompletní soubor jeho básní, které ze starofrancouzského originálu přebásnila Jarmila Loukotková. Soubor uspořádal A. Pohorský, který také napsal doslov a životopisné pásmo.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 2. února 2023

Recenze/review - HERETIC - Dominion (2022)


HERETIC - Dominion
CD 2022, Brute! Productions

for english please scroll down

Zápach spáleného masa, atmosféra hnisavé smrti. Nejdřív si tomu nemohl uvěřit. Tolik zla, tolik bolesti. Hlavy nabodnuté na kůly, roztrhaná těla. Ukřižování, mučení a spalující oheň. Ještě chvilku slyšíš nářek raněných a pak nastane absolutní ticho. Ticho před bouří. Přízraky se vrátily. Říkají si HERETIC a pocházejí z Mexika. Letos přicházejí se svojí třetí dlouhohrající deskou a opět působí jako apokalypsa.

Surový, nekompromisní death metal opravdu připomíná atmosféru vypáleného a zničeného města. Jako bych byl uprostřed a čekal, až také přejdu na druhou stranu. Brodím se po kolena v krvi, jsem zničený, omámený, prokletý, přesto neustále přidávám hlasitost. Novinka totiž řeže jako čerstvě nabroušený skalpel.


HERETIC jsou jako smečka padlých exorcistů, kteří se snaží svojí hudbou všechny proklít. Ano, skladby jsou opravdu ďábelské, krvavé a šílené. Jako by se kapela vydala na výlet bez konce. Přímo mezi oběti masakru. Dávno jsme ztratili víru, stačí se podívat kolem sebe. Svět je temné místo k životu. Alespoň v podání téhle smečky. Pokud máte rádi klasický, tradiční smrtící kov, brutalitu v hudbě, tak neváhejte ani chvilku. Album má masivní, hutný a přesto čitelný zvuk. Stylově lze kapelu přirovnat ke CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, MONSTROSITY, BRUTALITY, ale i třeba k DEICIDE, ANGELCORPSE, KRISIUN. Novinka se stane morbidním otiskem ve vaší hlavě. Noční můrou, která vás bude pronásledovat ještě dlouhou dobu. "Dominion" je kusem shnilého, mokvajícího masa, které vám servíruje kapela na víku od rakve. HERETIC sice neobjevují nic nového, ani převratného, ale nejedná se jen o skvělé řemeslo. Naopak, při poslechu si připadám, že mi pánové hodili do rukou kus rozžhaveného železa. Nahrávka je skvělá po všech stránkách a užívám si ji. Jsem moc rád, že jsem tuhle kapelu na svých toulkách podzemím objevil. Jejich muzika má v sobě něco krutého, ošklivého a zároveň přitažlivého. Zápach spálené kůže, atmosféra hnisavé smrti. Nejdřív si tomu nemohl uvěřit. Tolik zla, tolik bolesti. Temný, krvavý death metalový masakr!


Asphyx says:

The smell of burning flesh, the atmosphere of festering death. You couldn't believe it at first. So much evil, so much pain. Heads impaled on stakes, bodies torn apart. Crucifixion, torture and burning fire. You hear the cries of the wounded for a moment, and then there's absolute silence. The calm before the storm. The ghosts have returned. They call themselves HERETIC and they come from Mexico. This year they come out with their third full-length album and once again, they look like the apocalypse.

The raw, uncompromising death metal really evokes the atmosphere of a burnt and destroyed city. It's like being in the middle and waiting to cross over to the other side as well. I'm wading knee deep in blood, I'm destroyed, dazed, cursed, yet I keep turning up the volume. The novelty cuts like a freshly sharpened scalpel.


HERETIC are like a pack of fallen exorcists who try to curse everyone with their music. Yes, the songs are really evil, bloody and crazy. It's as if the band went on a trip without end. Right among the victims of the massacre. We lost faith a long time ago, just look around. The world is a dark place to live. At least in the hands of this bunch. If you like classic, traditional death metal, brutality in music, don't hesitate a moment. The album has a massive, dense yet clear sound. Stylistically the band can be compared to CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, MONSTROSITY, BRUTALITY, but also to DEICIDE, ANGELCORPSE, KRISIUN. The novelty will become a morbid imprint in your head. A nightmare that will haunt you for a long time. "Dominion" is a piece of rotten, dripping meat served to you by a band on a coffin lid. HERETIC may not be discovering anything new or groundbreaking, but it's not just great craftsmanship. On the contrary, listening to it, I feel like the gentlemen have thrown a piece of red-hot iron into my hands. The recording is great in every way and I enjoy it. I'm so glad I discovered this band on my underground wanderings. Their music has something cruel, ugly and appealing at the same time. The smell of burnt skin, the atmosphere of festering death. He couldn't believe it at first. So much evil, so much pain. Dark, bloody death metal carnage!

Tracklist:
01. Intro
02. Dia Del Juicio
03. Placer De La Tragedia
04. Disembodied
05. Traga Animae
06. Sharing The Reality
07. Exanime
08. Eternal War
09. Severantes Del Pecado
10. Outro


středa 1. února 2023

Recenze/review - ASHEN - Ritual of Ash (2023)


ASHEN - Ritual of Ash
CD 2023, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Někdy se mi zdá o tom, že se dusím. Daleko za městem, v močálech, ze kterých není návratu. Všude kolem je mlha, chlad a nekonečná tma. Těla jsou již ve značném stádiu rozkladu a studené pohledy utopenců mě doslova děsí. Probudím se a začnu se znovu topit. Stahován do temnoty, poslouchám prvotinu australských ASHEN. 

Jedná se o novou kapelu, založenou v roce 2020 a nutno rovnou napsat, že již při prvních setkáních s deskou "Ritual of Ash" jsem věděl, že ji budu poslouchat a určitě ji podpořím. Je totiž po okraj narvaná zajímavými motivy, je neklidná a syrová zároveň. Koneckonců, posuďte sami. 


Pokud budete poslouchat pečlivě, určitě budete vědět, kým se pánové inspirovali. Ano, zazní odkazy na MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, DISMEMBER, WOMBBATH, ENTOMBED. Kapela se ale nesnaží jenom zahrát to, co zde už bylo. Naopak, přidává modernější zvuk, spoustu vlastních nápadů a zajímavých pasáží. Kombinují sice švédský a americký smrtící kov, ale po svém, originálně. "Ritual of Ash" se velmi dobře poslouchá, člověk má pocit, že se k nahrávce musí neustále vracet. Má v sobě totiž něco magického, zkaženou krev, chlad, chcete-li. Líbí se mi i zvuk (Marko Tervonen - Mixing, Mastering) který je masivní a hutný a nepostrádá potřebnou ostrost. Vše potom krásně doplňuje obal (Remedy Art), který je zajímavý a temný, jako zkažená duše. Australanům se povedlo nahrát album, které se vám zadře pod kůži. Připomíná mi ostré hřeby, které vám budou postupně zatloukat do mozku. Mám chuť skočit rovnou do mosh-pitu, připadám si jako na setkání se smečkou rozzuřených prašivých psů. Je jen otázkou, kdy mi některý z nich prokousne hrdlo. "Ritual of Ash" je pro mě návykové! Někdy se mi zdá o tom, že se dusím. Daleko za městem, v močálech, ze kterých není návratu. Všude kolem je mlha, chlad a nekonečná tma. Jsem tu správně. Jenom já a démoni ASHEN. Monstrózní, masivní death metalový masakr!


Asphyx says:

Sometimes I dream about suffocating. Far outside the city, in swamps from which there is no return. All around is fog, cold and endless darkness. The bodies are already in a considerable state of decomposition, and the cold stares of the drowned literally terrify me. I wake up and start drowning again. Drawn into the darkness, I listen to ASHEN's debut album.

This is a new band, founded in 2020 and it must be written straight away that already at the first encounters with the album "Ritual of Ash" I knew that I would listen to it and definitely support it. It is packed to the brim with interesting themes, it is restless and raw at the same time. After all, judge for yourself.


If you listen carefully, you will know who the gentlemen were inspired by. Yes, there are references to MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, DISMEMBER, WOMBBATH, ENTOMBED. But the band is not just trying to play what has already been there. On the contrary, it adds a more modern sound, a lot of its own ideas and interesting passages. They combine Swedish and American death metal, but in their own, original way. "Ritual of Ash" is very easy to listen to, one has the feeling that one has to keep coming back to the record. It has something magical in it, corrupted blood, coldness, if you like. I also like the sound (Marko Tervonen - Mixing, Mastering) which is massive and dense and does not lack the necessary sharpness. Everything is then beautifully complemented by the cover art (Remedy Art) which is interesting and dark, like a corrupted soul. The Australians have managed to record an album that gets under your skin. It reminds me of sharp spikes that will gradually hammer into your brain. I feel like jumping straight into a mosh-pit, like meeting a pack of angry mangy dogs. It's only a matter of time before one of them bites through my throat. "Ritual of Ash" is addictive to me! Sometimes I dream about choking. Far outside the city, in the swamps of no return. All around is fog, cold and endless darkness. I'm right here. Just me and the demons of ASHEN. A monstrous, massive death metal massacre!


Tracklist:
01. Ritual
02. Deadsight
03. Harbinger
04. Threshold
05. Blood
06. Cursed Rebirth
07. Embrace Existence
08. Gravemind
09. Buried In Ice
10. Inhuman



https://bitterlossrecords-au.bandcamp.com/album/ritual-of-ash


úterý 31. ledna 2023

Recenze/review - ASHEN TOMB - Ashen Tomb (2022)


ASHEN TOMB - Ashen Tomb
EP 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Mrtvoly vždycky nakonec vyplavou na povrch. Bylo sychravo a na zpěněných vlnách se vznášelo další tělo. Tvář bez očí, přesto jsem cítil jeho pohled. Tichý šepot nemrtvých, voda má velkou sílu. Nedávno vyplavila starý hřbitov. Říká se, že do něj byli pohřbíváni prokletí. Smradlavé bahno mezi náhrobky. Děsivé myšlenky na smrt. Myslím na svůj konec, když procházím mezi hroby a poslouchám nové EP finských ASHEN TOMB.

Tři syrové skladby, které mají uvěřitelnou hororovou atmosféru. Jedná se přesně o takový ten druh masakru v záhrobí, který vás rozseká na malé kousky. Kapela ale nezapomíná ani na melodie, které se vám ihned zadřou pod kůži. Pro všechny démony je velmi příjemné se obřadu zúčastnit. 


Ve skladbách naleznete nahrubo nasekanou tmu, spoustu špíny a zahnívajícího masa. Hroby jsou připraveny, stačí jenom sehnat další těla. Jedná se přesně o ten druh nekompromisního, přímočarého a děsivého smrtícího kovu, který si oblíbí určitě všichni fanoušci dlouhých stínů a studených katakomb. Je hrozně příjemné zažívat všechnu tu temnotu, hnis a vztek, které jsou ve skladbách patrné a zcela jasné. ASHEN TOMB na to jdou ostře, šíleně, zběsile. Atmosféra celého EP je velmi ponurá, šedivá, jako mlha nad hřbitovem. Masivní, hutný a čitelný zvuk se opravdu povedl (Olli Nokkala - Recording, Mixing, Mastering), parádní je i černobílý obal, pod kterým je podepsán Necro Frost. Dobrá hrobnická práce po všech stránkách. Jedná se sice o debut, ale nemám žádných námitek. Hudbu skládali a vytvářeli zkušení muzikanti a je to znát. Songy musely být napsány hluboko pod zemí, v chodbách vedoucích přímo do Hádovy říše. Mrtvoly vždycky nakonec vyplavou na povrch. Bylo sychravo a na zpěněných vlnách se vznášelo další tělo. Tvář bez očí, přesto jsem cítil jeho pohled. Tichý šepot nemrtvých, voda má velkou sílu. Nedávno vyplavila starý hřbitov. Myslím, že jsem tu správně. V říši nekonečného utrpení, bolesti a prvotřídní hudby. Mystické ozvěny z onoho světa! Čerstvě exhumovaná death metalová mršina!


Asphyx says:

The corpses always surface eventually. It was drizzly and another body floated on the foamy waves. A face without eyes, yet I could feel its gaze. The quiet whisper of the undead, the water has great power. The old cemetery had recently been washed away. They say the cursed were buried there. Stinking mud between the tombstones. Terrifying thoughts of death. I think of my end as I walk among the graves and listen to the new EP from Finland's ASHEN TOMB.

Three raw tracks that have a believable horror atmosphere. This is exactly the kind of massacre in the beyond that will cut you into small pieces. But the band doesn't forget about the melodies that immediately get under your skin. For all the demons, it's very pleasant to take part in the ceremony. 


In the tracks you will find coarsely chopped darkness, a lot of dirt and rotting meat. The graves are ready, we just need to get more bodies. This is exactly the kind of uncompromising, straightforward and terrifying death metal that fans of long shadows and cold catacombs will surely love. It's terribly enjoyable to experience all the darkness, pus and rage that is evident and quite clear in the tracks. ASHEN TOMB go at it with a sharp, frantic, furious edge. The atmosphere of the whole EP is very gloomy, grey, like a fog over a cemetery. The massive, dense and clear sound is really well done (Olli Nokkala - Recording, Mixing, Mastering), the black and white cover artwork signed by Necro Frost is also great. Good tomb work in all aspects. This is a debut, but I have no objections. The music was composed and created by experienced musicians and it shows. The songs must have been written deep underground, in corridors leading directly into Hades' realm. The corpses always come to the surface eventually. It was drizzly and another body floated on the foamy waves. A face without eyes, yet I could feel its gaze. The quiet whisper of the undead, the water has great power. The old cemetery had recently been washed away. I think I'm right here. In a realm of endless suffering, pain and first-rate music. Mystical echoes from the other world! Freshly exhumed death metal carcass!


Tracklist:
01. They Live Beneath
02. Graveless Abomination
03. Bleak Earth That Used To Host The Ignorant Race That Foresaw Its Doom And Did Nothing (Exterminated The Pests That Once Depraved Its Body)

A few questions - interview with death metal band from Finland - ASHEN TOMB.


A few questions - interview with death metal band from Finland - ASHEN TOMB.

Answered Roni and Jone, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello, we are Roni and Jone, the two guitarists from Ashen Tomb. The band is based in Helsinki, Finland and we play old school death metal with our own twist. The band was founded in summer of 2021 by Ilkka (vocals), Valtteri (drums) and Roni (guitar) and after the first rehearsals also Jone (guitar) and Karhu (bass) joined the band.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Roni: The first EP was recorded last summer. We recorded the drums and lead guitars for the album at studio Kolotila in Helsinki. Guitars, bass and vocals we recorded at home / in our rehearsal place. However, the guitars and bass were still at least re-amped at the studio for a more “authentic" sound. The mixing and mastering was done at Studio Kolotila by Olli Nokkala, a renowned guitarist in the Finnish grindcore scene with his band Feastem.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Jone: Our self-titled EP is now available digitally on streaming services. There is also a pressing of 500 CDs and a small pressing of 100 cassettes for this release. We’re very pleased with how the physical releases turned out for this. The EP was maybe a bit too short for 12’’ vinyls and a bit too long for 7’’ vinyls. However, we are also putting out a split release soon with fellow Finnish death metallers, Sepulchral Curse, which will be released as a 7’’ vinyl, thus covering all corners of possible physical media.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Jone: Our singer Ilkka has so far been solely in charge of the lyrics in our songs. In general, the lyrical themes delve into some horror fantasies as is the tradition in death metal. However, the final song on our new EP is lyrically more aimed at the state of humanity. Sometimes real life can be more gruesome than fantasy.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Roni: The logo was made by Moonroot art and the EP cover art is by Necro Frost. I think that nowadays social media is a big and very useful tool for marketing and promoting music, but at the same time one could argue that it kills some of the mystery around bands. As in, you can just search your favorite artists online and find anything you want to know about them if you want to oversimplify it.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Jone: The first EP was co-released by Godz Ov War Productions and Personal Records. Godz Ov War was interested in releasing the EP on cassette and Personal Records produced the CD release of the EP. We sort of knew both labels via some other underground death metal releases we knew of, which they had put out and thus we figured they’d be suitable for our releasing needs. We’re glad they decided to have us on their release roster for this release and so far we’re very pleased with the way the release has come out.

Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

Roni: When we first started the band the idea was to play death metal in the style of Incantation, but we didn't restrict our music to just sounding like Incantation. Rather we used it as a starting point and started forming our own sound from there. Main inspiration to me is maybe Autopsy, Incantation, Suffocation and Pestilence.

Jone: I think in general everyone in the band is a huge music nerd and while we enjoy all sorts of metal music, we all share the common love for old school death metal, whether it be Floridian, Swedish, Finnish or whatever else. We’re also big into a lot of the stuff happening in today's underground death metal scene. While rest of the guys in the band were geeking hard about e.g. Incantation and Autopsy when I joined, I found myself drawn more towards the likes of Dead Congregation and Teitanblood and I think for that reason we don’t sound like a total Incantation/Autopsy rip-off. But you can probably still hear the influences of those particular bands through some of the riffs.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Jone: What happened was we published one of the songs (Graveless Abomination) from the EP online by ourselves as a digital single first. The two labels mentioned above found it and were impressed enough to reach out to us in hopes of releasing our debut effort in physical form.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Jone: We played our first gig last year as part of the Helsinki Death Fest warm-up show at a fairly small club in Helsinki. Since then we’ve played at a few other local clubs and now we have a bunch of shows all across Finland lined up for this spring. Even a couple festival appearances this upcoming summer. So far we don’t have experience in outdoor settings with this band but we have enjoyed playing at clubs a lot. The darker live atmosphere seems to work very well with our rotten ways of death metal. Add a fog machine and some eerie lights and voilà, you’ve got yourself a perfectly horrifying death metal show.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Roni: In the near future we hope to record our first full-length album and play some shows to promote our new EP. The overall plan with the band is to always aim high and do bigger things such as bigger shows, festivals, and what is most essential: to always keep making kick ass death metal.

Jone: Exactly. And let’s hope we get to come play in Czechia too at some point. But also in general, we want to give back to the beautiful scene that has given us so much already by doing our best to keep the underground death metal veins flowing. We’re right now in the middle of the writing and rehearsal process of our debut full-length and let me tell you. If you think the songs on our EP are cool, just way till you get to hear what we’re cooking up currently. ;)

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Roni: The best way to contact us is via Instagram: @ashentomb or via email: ashentombofficial@gmail.com. You can also find us on Facebook, Youtube and Bandcamp.


Best regards,

Jone & Roni | Ashen Tomb

Thanx for interview.

pondělí 30. ledna 2023

Recenze/review - SKULLDOZER - Non Stop Ruthless Crushing (2023)


SKULLDOZER - Non Stop Ruthless Crushing
CD 2023, Guts and Blood Records

for english please scroll down

Další hromadný hrob, další svědectví a lidské nenávisti. Mrtvoly naskládané vedle sebe, pach smrti. Vzduchem se vznáší nová deska maniaků SKULLDOZER. Perfektně dotváří syrovou a hnusnou atmosféru. Odkrýváme další mrtvá těla a modlíme se k Bohu. Jak si mohl tohle dopustit? Síla morbidního okamžiku, hudba, která se vám zadře pod kůži. Temná, chladná a absolutně devastující. Jako buldozer, který před sebou hrne polámaní kosti.

Základem hudby těchto maniaků je masivní zvuk. A také starý, prašivý, valivý death metal. Přidávány jsou moderní prvky. Jako celek potom působí "Non Stop Ruthless Crushing" velmi uvěřitelně, opravdově, reálně. 


Nahrávka je značně heavy, má v sobě potřebnou černou jiskru a náboj. Drive a nakumulované energie, smíchaná se vztekem a touhou ničit hudbou. SKULLDOZER jsou opravdu jako tank, po kterém zůstává jenom spálená země. Stačí několik prvních riffů a jsem zcela pohlcen. Kývu se do rytmu, hrozím k nebi. Líbí se mi i sludge metalové momenty, které krásně doplňují jednotlivé zahnívající motivy. Připadám si, jako bych opravdu stál nad masovým hrobem. Také cítíte při poslechu pach rozkládajících se těl? Kapela je jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Riffy jsou ušpiněné zkaženou krví a skladby zní jako ozvěny ze záhrobí. "Non Stop Ruthless Crushing" je albem, které vám mohu jenom doporučit. Dostanete pořádnou porci zahnívajícího masa. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, jenom v některých okamžicích jsou skladby možná trošku monotónní. Jsou to ale jenom drobnosti, který nemají velký vliv na můj celkový dojem. Jinak se jedná o opravdu povedené dílo ve všech směrech. Jednou jsem byl v galerii a díval se na obrazy šíleného umělce. Byly plné násilí, lidské špíny a šel z nich strach. Když poslouchám tuhle desku, jsou moje pocity velmi podobné. Jsem najednou obětí, která je pohřbená v hromadném hrobě. Udušen vlastními myšlenkami, přidávám neustále hlasitost. Death metalová mašina, která nezná slitování!


Asphyx says:

Another mass grave, another testimony and human hatred. Corpses piled next to each other, the smell of death. A new record by maniacs SKULLDOZER floats through the air. It perfectly completes the raw and disgusting atmosphere. We uncover more dead bodies and pray to God. How could you let this happen? The power of the morbid moment, music that gets under your skin. Dark, cold and absolutely devastating. Like a bulldozer that throws broken bones in front of it.

The basis of these maniacs' music is massive sound. And also old, dusty, rolling death metal. With modern elements thrown in. As a whole, "Non Stop Ruthless Crushing" is very believable, real.


The record is considerably heavy, it has the necessary black sparkle and charge. Drive and accumulated energy, mixed with rage and the desire to destroy with music. SKULLDOZER are truly like a tank that leaves only scorched earth. Just the first few riffs and I'm completely engrossed. I sway to the rhythm, threatening the sky. I also like the sludge metal moments that beautifully complement the individual rotting motifs. I feel like I'm really standing over a mass grave. Also, do you smell decomposing bodies when you listen to it? The band is like a perfectly tuned killing machine. The riffs are stained with tainted blood and the songs sound like echoes from beyond the grave. "Non Stop Ruthless Crushing" is an album I can only recommend. You'll get a good helping of rotting meat. Nothing is missing, nothing is missing anywhere, only at some points the songs are maybe a bit monotonous. But these are just small things that don't have a big impact on my overall impression. Otherwise, this is a really good work in all respects. I was once in a gallery looking at paintings by a crazy artist. They were full of violence, human filth and fear. When I listen to this record, my feelings are very similar. I'm suddenly a victim who's buried in a mass grave. Choked by my own thoughts, I keep turning up the volume. A death metal machine that knows no mercy!



tracklist:
1. Non Stop Ruthless Crushing 
2. Thy Enemies Driven Before Me 
3. Kingdom Ossuarium 
4. Hatesworn Shitstorm 
5. Scum Beneath the Skin 
6. Wolves Amongst Sheeple 
7. Bastards of Zeus 
8. Bow to None 
9. Deathblessed 
10. Skullfucking Domination 



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine