Tahle kobka stojí v rohu hřbitova. Ve stínu starých stromů. Nikdo ji dlouho nenavštěvuje. Přesto z ní slýchávám podivné zvuky. Jsem zvědavý, rád stále objevuji nové kapely. Otevřu rezavé dveře a odhrnu pavučiny. Přivítá mě notoricky známý pach smrti. Ihned mi dojde, že zde muselo vzniknout nové album finských GUTS. Moje myšlenky jsou ihned potvrzeny. Na kamenné desce, plné obrácených křížů, leží shnilé tělo. Obličej bez kůže, bez očí, přesto mám pocit, že se na mě dívá. Drží v ruce album "Decay" a já vím, že jsem tu správně.
Pánové mají na svém kontě tři singly z minulého roku. Novinka je zároveň debutem, prvním albem skupiny. Většinou v takových případech přistupuji k hudbě opatrně. Tentokrát ale nemusím. Máme tu totiž co do činění s parádním kusem shnilého masa. Skladby v sobě mají vše nutné a potřebné pro pořádnou pařbu. Drive, sílu, energii i chlad. Kobka je otevřena!
Líbí se mi, že si kapela dala práci s obalem i zvukem. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. To byla ale nestačilo. Podobných skupin je dnes velké množství. O GUTS jsem se ale rozhodl napsat a podpořit je, protože jejich hudba řeže tou správnou stranou nože. Mají cit pro morbidní melodie, schopnost napsat motivy, které se mi ihned zadřely hluboko pod kůži. Toulám se podzemím dlouhé roky, od osmdesátých let minulého století a u hudby stále nejvíc oceňuji, když je zahraná od srdce. U "Decay" mám pocit, jako bych právě exhumoval čerstvý hrob. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, mlha mezi náhrobky, duše zemřelých i démoni. Tohle všechno k tomuto stylu patří, jako rakev k mrtvému. Líbí se mi nahrubo nasekané thrashové pasáže, ale hlavně temnota a chlad, které z riffů odkapávají jako zkažená krev. Songy se valí kupředu jako voda ve špinavé stoce. Přidávám hlasitost a jsem starým hrobníkem, kývám se do rytmu, představuji si koncert v malém zaplivaném klubu. Ano, o tomhle pro mě vždycky býval smrtící kov. Finové uctívají stejné modly jako já. Hrají přesvědčivě, zajímavě a hlavně - novou desku mě baví poslouchat. To je pro mě asi nejdůležitější. Melodie plné smrti a zmrzlé krve! Rozkládající se death metalová mršina!
Asphyx says:
This dungeon is in the corner of the cemetery. In the shade of the old trees. No one's been visiting it for a long time. Yet I hear strange noises coming from it. I'm curious, I like to discover new bands all the time. I open the rusty door and unwrap the cobwebs. I'm greeted by the notorious smell of death. I immediately realise that this must be where the new Finnish GUTS album was recorded. My thoughts are immediately confirmed. On a stone slab, full of inverted crosses, lies a rotten body. A face with no skin, no eyes, yet I have the feeling that he is looking at me. He's holding the Decay album, and I know I'm right here.
The gentlemen have three singles from last year. The new one is also the band's debut, their first album. I usually take a cautious approach to music in these cases. But this time I don't have to. We're dealing with a fine piece of rotten meat. The songs have everything necessary for a good party. Drive, power, energy and coolness. The doughnut is open!
I like the fact that the band has done the work with the cover and the sound. Formally, everything is in the best order. But that wasn't enough. There are a lot of similar bands today. But I decided to write about GUTS and support them because their music cuts with the right side of the knife. They have a feel for morbid melodies, an ability to write themes that immediately cut deep under my skin. I've been roaming the underground for many years, since the 1980s, and I still appreciate music most when it's played from the heart. "Decay" makes me feel like I've just exhumed a fresh grave. A corpse in a considerable state of decomposition, the mist between the tombstones, the souls of the dead and the demons. All this belongs to this style, like a coffin to a dead person. I like the roughly chopped thrash passages, but especially the darkness and coldness that drip from the riffs like tainted blood. The songs roll forward like water in a dirty gutter. I crank up the volume and I'm an old grave digger, swaying to the beat, imagining a gig in a seedy little club. Yes, this is what death metal has always been about for me. Finns worship the same idols I do. They play convincingly, interestingly and most importantly - the new album is fun to listen to. That's probably the most important thing for me. Melodies full of death and frozen blood! A decomposing death metal carcass!
Zatloukám do rakve poslední hřeb. Další zohavené tělo. Bestie řádí v ulicích. Pokaždé roztrhá svoji oběť na kusy. Jako nějaká šelma, jako přízrak ze starých časů. Poslouchám zrovna nové "Turiya" a musím neustále přidávat hlasitost. Z rakve se totiž ozývají divné zvuky. Mrtví při téhle hudbě ožívají, což je pro mě důkaz, že pánové hrají přesně tím způsobem, který mám tolik rád. Morbidně, temně a chladně.
KAAL AKUMA jsou z Bangladéše a mají na svém kontě již jedno dlouhohrající album z roku 2021 ("In the Mouth of Madness"), které se také velmi povedlo. Tihle šílenci mají dar pro záhrobní věci. Umí vytvořit podmanivou a černou atmosféru. Jejich death metal je krutý, prašivý a děsivý. Jako pradávné rituály.
Pokud máte rádi smečky jako INCANTATION, DEATH CONGREGATION, MORBID ANGEL a další tmáře, tak se vám bude líbit i "Turiya". Jedná se sice pouze o tři skladby, ale rozhodně stojí za pozornost. Kapela má ráda H. P. Lovercrafta, mysticismus, pradávné rituály a poctivý death metal. Pomocí této hudby dokáže navodit velmi podmanivou atmosféru. EP jsem poslouchal nejraději v noci nebo při svých procházkách po hřbitově. Měl jsem pokaždé pocit, že mě ze stínu sleduje nějaká zlá příšera, která mi každým okamžikem prokousne hrdlo. Obal, zvuk a další formální věci jsou v absolutním pořádku. Jedná se o totální underground, ve kterém se na nějakou tu špínu tolik nehledí. KAAL AKUMA jsou jako prudce jedovatý had, který vás nejdříve uhrane svým pohledem, abyste po ušktnutí ochrnuli a zemřeli v hrozných křečích. Při poslechu před sebou vidím staré katakomby, do kterých byly kdysi pohřbeni prokletí. Jeden riff střídá druhý a mezi chladnými zdmi se ozývá nářek. Kosti praskají tlakem, další skladba a po stěnách ztéká hnis. Myslím si, že tahle nahrávka by neměla uniknout žádnému poctivému fanouškovi nekonečných stínů. Zatloukám do rakve poslední hřeb. Další zohavené tělo. Bestie řádí v ulicích. Pokaždé roztrhá svoji oběť na kusy. Jako nějaká šelma, jako přízrak ze starých časů. Poslouchám zrovna nové "Turiya" a musím neustále přidávat hlasitost. Temný, hororový death metalový rituál! Čerstvě exhumovaný hrob plný hnisu a špíny!
Asphyx says:
I'm putting the final nail in the coffin. Another mutilated body. The beast is rampaging through the streets. Each time, it tears its victim apart. Like a beast, like a ghost from the old days. I'm listening to the new "Turiya" and I have to keep turning up the volume. There are strange noises coming from the coffin. The dead come back to life to this music, which proves to me that these guys are playing in the way I like so much. Morbid, dark and cold.
KAAL AKUMA are from Bangladesh and have already released one full-length album in 2021 ("In the Mouth of Madness"), which was also very successful. These madmen have a gift for the afterlife stuff. They can create a captivating and black atmosphere. Their death metal is cruel, dusty and terrifying. Like ancient rituals.
If you like packs like INCANTATION, DEATH CONGREGATION, MORBID ANGEL and other darkies, you will also like "Turiya". It's only three tracks, but it's definitely worth your attention. The band likes H. P. Lovercraft, mysticism, ancient rituals and honest death metal. With this music they can create a very captivating atmosphere. I listened to the EP mostly at night or during my walks in the cemetery. I always had the feeling that some evil monster was following me from the shadows, biting my throat at any moment. The cover, sound and other formal things are absolutely fine. This is a total underground where some of the dirt is not so much in view. KAAL AKUMA are like a fiercely venomous snake that first catches you with its gaze, only to paralyze and die in horrible convulsions after the bite. As I listen, I see before me the old catacombs where the cursed were once buried. One riff replaces another and a wail echoes between the cold walls. Bones crack from the pressure, another song, and pus oozes down the walls. I don't think this record should escape any honest fan of Endless Shadows. I'm putting the final nail in the coffin. Another mutilated body. The beast is rampaging through the streets. Each time, it tears its victim apart. Like a beast, like a ghost from the old days. I'm listening to the new "Turiya" and I have to keep turning up the volume. A dark, horror death metal ritual! A freshly exhumed grave full of pus and filth!
Smrt číhá na jarmarku - Anders de la Motte & Måns Nilsson
2023, Kalibr
Tak tohle je přesně detektivka podle mého gusta. Poklidnější, inteligentní. Navíc, já mám vždycky rád, když se rozplétají staré křivdy. Byl jsem zrovna na chalupě v Jizerkách. V malé vesnici v horách. Ihned se mi všechno spojilo v jedno. Tady se také některé věci nezapomínají. Dlouholeté spory, křivdy, které nebyly nikdy narovnány. Je vcelku jedno, že Anders de la Motte & Måns Nilsson píší o švédském venkově. Tyhle vraždy se klidně mohou odehrávat i u nás. Stačí jenom trošku větší představivost. Skvělé také je, že se všechno odehrává ve stylu Agathy Christie, kterou považuji za jednou ze svých nejoblíbenějších spisovatelek vůbec. Důvody vám asi vypisovat nemusím. Hlavní vyšetřovatel, slovutný inspektor Peter Vinston je mi také veskrze sympatický. K Tove Espingové bych měl nějaké výhrady, ale zase na druhou stranu, takových žen je poslední roky velká spousta. Takže za mě žádný problém.
Děj plyne zdánlivě poklidně, úplně stejně jako třeba u nás v pohraničí. Vlastně se tu nic zásadního neděje. Pak přijde vražda a její stín se vznáší všude kolem. Lesy a louky jsou krásné, kopce obdivuhodné a všechno působí tak nějak čistě a nevinně. Jenže jsou tu i lidé, kteří mají neustálou potřebu se nenávidět a zabíjet. Konečně také námět, kterému se dá věřit, mohl se stát i ve vašem sousedství. Žádný geniální sériový vrah, ani detektiv se skoro nadpřirozenými vlastnosti. Naopak, na povrch vylézají obyčejné lidské slabosti. Úplně před sebou vidím jarmark, ruch a ševel. Pak je nalezena mrtvola a děj může začít. Peter tu má svoji dceru, která ale žije s jiným otcem. Osobně se mi hrozně líbí myšlenkové pochody hlavního hrdiny, v mnohém jsem s nim doslova souzněl. Oceňuji i vtip, který se jinak poměrně temným námětem, jakým vražda vždy bývá, příjemně prolíná. Schválně, koho si tipujete jako vraha? Já se tentokrát několikrát mýlil a to přesto, že většinou mívám za ty roky dobré tipy.
Dialogy jsou napsány také velmi uvěřitelně. Mám to takhle rád. Lidé nejsou dokonalí, mají své slabosti a bývají líní. V tomhle má Anders de la Motte velký dar. Zná, jak společnost funguje, jak se mění. Má i zkušenosti, za všechny ty roky i knihy, které napsal, si vytvořil svůj vlastní styl. Manželka mě musela zahnat do postele, zase jsem zapomněl spát. Topili jsme ještě v kamnech, zima se už zase vrátila. Ráno mrzlo a já šel na záchod. Do postele jsem se nevrátil, opláchl jsem si obličej ledovou horskou vodou a zase si sedl ke knize. Odvedle jsem slyšel tiché oddychování své ženy. Jsme tu na chalupě zase po dlouhé době jen sami dva. Bez dětí a mohu vám říci, že to mělo něco do sebe. Jednou, až děti vylétnou z hnízda, to tak bude čím dál tím častěji. Mám vlastně jen jeden problém. Trápí mě mluvit o knihách, které jsem četl a moje milá ještě ne. Nechci ji nic prozrazovat (stejně jako vám) a tak musím různě opisovat, naznačovat a tvářit se děsně tajemně. Vždycky pak čekám, jestli se jí kniha také líbila. A pokaždé si oddechnu, když řekne ano. Máme hodně podobný vkus.
Šli jsme přes kopec na oběd do jedné skvělé hospody ve Smržovce. Vzali jsme to přes náměstí, abychom koupili něco malého k jídlu na večer. Na náměstí byl jarmark. Prodávali tam domácí výrobky, ale třeba i med. Nějak se mi to všechno zase zamotalo dohromady. Čekal jsem, že se někde povaluje mrtvola. Zaplať všichni svatí, nic takového se samozřejmě nestalo, ale fantazie je na tohle děsná děvka. Obzvlášť ta moje, ta někdy pracuje na plné obrátky, i když nechci. Unikám do ní ze současného světa, představuji si, jakým směrem se bude děj ubírat, přemýšlím. Možná právě proto mám tolik rád detektivky a thrillery. Mají v sobě totiž napětí, vášeň. Temnotu a chlad. Většina rádoby vtipných současných prodejních hitů mě nudí. Nevím proč, ale asi mám raději jiný druh humoru. K autorovi si musíte získat osobní vztah, musíte přistoupit na jeho hru a mít rádi jeho způsob vyjadřování. Anders de la Motte je v tomhle mistr, jeden z nejlepších. Tedy alespoň podle mě.
Ještě bych si dovolil něco malého k té lidské nenávisti. Jsem vždycky hrozně překvapený, pokud slyším od někoho, koho považuji za vcelku normálního, nějakou jedovatou poznámku. Jeho nebo její tvář se zkřiví do nenávisti a já si to potom pamatuji děsně dlouho. Jsem na podobné věci hrozně citlivý. Myslím si totiž, že je lepší mluvit na rovinu. Ono potom to zlé nebublá někde v pozadí a nestane se pak jednou neštěstí. Znáte to, začne to menší pomluvou. Závistí, protože má soused hezčí zahradu i ženu. Končí to několika mrtvými a zničenými životy pozůstalých. Ono je opravdu lepší číst, mít nadhled a dívat se na svět pozitivně. Koneckonců, nic jiného nám nezbývá. A pokud k tomu ještě čtete, není co řešit. My máme svůj svět fantazie. Bylo pro mě hrozně příjemné do něj Smrt číhá na jarmarku pustit. Knihu jsem si užil jako dobré pivo. Mějte se co nejlépe a děkuji za přízeň.
Na prosluněném, idylickém švédském venkově dojde k dalšímu zločinu: smrt v Österlenu tentokrát udeří na jarmarku starožitných a sběratelských věcí, který se každoročně koná v malém místním městečku. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston musí znovu přerušit dovolenou, aby se ujal vyšetřování vraždy neblaze proslulého překupníka. K ruce dostane opět Tove Espingovou, ctižádostivou policistku znalou místních poměrů. Oba překvapí, kolik zášti, starých křivd a neodhalených tajemství skrývá svět obchodu se starožitnostmi. Kdo by však byl kvůli nim ochoten sáhnout někomu na život?
Ave ANGEROT! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a third long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous work? Where did you want to move and in what are these two records different?
First let me thank you for the compliments, I greatly appreciate it. Very happy to hear that you like the new album. This album has been a long journey for us as a band. We wrote the music for this entire album when we wrote The Divine Apostate. In essence, they are sister albums. Divine was released just as the world went to shit and fell apart. It was a bit foreboding, dark and somewhat doomy in feel and coincidentally very fitting for the year to come. We had a bit of luxury of time when recording The Profound Recreant, which was great. We were very pleased with Divine and we definitely wanted to grow from what we learned during the making of that album. Divine was the first step into our zone. Profound was us in our zone. I think we have fully become comfortable with what we do and what we are capable of. We have shed the fear of trying things outside the scope of what one may think fits the old school Death Metal playbook, and we are extremely confident and comfortable being creative as we see fit. It has been a remarkable growth period for us that will absolutely propel us forward on the next album as well.
„The Profound Recreant“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of ANGEROT?
Profound was a very new approach for us. After we lost our drummer post Splendid Iniquity, we took an entirely different approach to writing and composition. After 25 years of jamming in the same room and hashing things out as a group through our past bands…we were no longer able to do that. Matt lives about 4 hours from us, so we had to modify our process. It was strange at first, however I think we quickly adapted and definitely made the best of it. We examined and explored each song closely as they came together. Openly discussed layers, options and potential additions to each track.
I found out that Andreas Linnemann signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Andreas Linnemann has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?
This is the second Angerot album we have done with Andreas and he has definitely become a huge part of what we do. We feel like he is essentially our 5th member. He has the uncanny ability to completely understand what we are trying to accomplish not only in tone, but in overall feel. Our to keep true to our old school roots…but also dial things up a notch with some of the obtuse and unique ideas we have. We work closely with Andreas from the moment we start writing through the final mix. The communication and discussion about where we are attempting to go with things definitely helps us to collaborate. We can't express how much we appreciate and respect the guy.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at Redefining Darkness Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
We have worked with Jon Zig on all three of our albums. He is an incredibly talented individual. I had a long discussion when we first selected Jon for art on Splendid Iniquity about our direction and overall plan for artwork for years to come. Some puzzles take time to put together. It will all make sense after number six.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to USA (Dakota) for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
The Dakotas are unique and have been for decades now when it comes to extreme music. We have spawned some incredible bands from Maul, Ghost Bath, Gorgatron, Phobophilic, Suffer, Fall, Rifflord, Empty Throne and several others stemming back to the very late 80s. I honestly think much of that stems from midwest work ethic and dedication to craft. As far as the US metal scene as a whole, I think we are on par with the global market on many levels…and subpar on some levels. The major problem is live support, overall size of the country and the enormous amount of bands as a whole. I am still very partial to the vibe that the 90s produced not only for the quality of music, but the unique energy that it brought. Technology and the internet has stripped away the mystique and iconic aura that used to be what drove us all to pick up an instrument. Times are just different. I am just extremely grateful that we grew up in the era we did.
You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ANGEROT was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
We definitely are old school. We don't set out to make old school Death Metal…we just ARE old school Death Metal. We all began our Death Metal journeys in the late 80s and through the 90s when Death Metal was born and flourished. It is what makes us who we are as musicians. I think we could go on for days about our early idols and how they each influenced us in different ways. If I had to name a few they would be Nicke Anderson - one of the absolute best minds in the 90s, David Vincent - one of the most iconic voices and absolutely killer frontman, Jack Owen - one of the best riff writers ever, Glen Benton, James Murphy, LG, Chuck…man it is impossible to stop. As far as our direction forward in band movement, the next album will be a step in a very aggressive direction. As far as shows, touring and festivals…we never say never. We are definitely not one of those bands that will jump in a van and grind it our for weeks on the road. We did that when we were kids, but those days are gone. Always open to fest ideas.
When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
One thing that sets Angerot apart from many bands out there is the fact that we do not tour…therefore we have to work creatively to market ourselves and gain as many eyes and ears as possible. We focus heavily on visual media, quality music videos and heavy marketing online. We have a wonderful relationship with Thomas and Redefining Darkness Records. He gets us, what we do, how we do it and what it takes to cut through the static of a million bands. We totally understand that we will not smash any glass ceilings, but we will do everything possible to create the best music we can, back it with the best visuals we can and hopefully leave a permanent mark on some people.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as ANGEROT? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
Personally…I miss the 90s a lot. I miss the grandiose aura, the majestic imagery, the bigger than life mystery or the bands I loved. I think social media has completely destroyed virtually all of that. I am not a fan of social media at all. I think it brings out the worst in everyone. It fuels 100% of the narcissistic vitriol that is ripping our world apart as well. Seeing what your icons do on a daily basis, what they ate for lunch, where they went on vacation, and hearing about their personal opinions on daily drama has completely crumbled the iconic musician persona. Now, some of the technologies are a double edged sword. Digital recording for instance. It's amazing to be able to record, edit, and produce your own recordings to professional levels, however it has created a massive flood of bands so deep that the vast majority drown in it all. It is so difficult for any one band to cut through all of the chaos and be found and heard by those who would no doubt love them.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
To me, it is the purest and most demanding form of music that has ever existed. It is the only genre of music that has a sincerely dedicated underground audience worldwide. It pulls from the purest aggressive elements of the human mind and mixes it with grass roots structures of rock n roll. I absolutely love the power and aggression of it all. The hook that has kept me involved with death metal for 35 years is the absolute borderless possibilities and endless creative options within the genre. Death Metal means more than music to me. I have built lifelong friendships, powerful relationships, business partnerships and so much more.
Finally, a classic but important question. What is ANGEROT planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?
We will be filming a few shows this summer with plans on releasing a DVD. We dont tour and keep shows at a premium, so releasing a DVD with a good chunk of live footage, some interviews and some good side footage is a good way to bring that to those who may have interest. It's definitely not the same as seeing us live, but it is something. Plus, it is another direct reflection of our 90s roots.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „The Profound Recreant“ into my head again!
Thanks so much for your support!!
Recenze/review - ANGEROT - The Profound Recreant (2023):
Ave ANGEROT! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Nejprve mi dovol, abych ti poděkoval za komplimenty, moc si toho vážím. Velmi mě těší, že se ti nové album líbí. Tohle album pro nás, jako kapelu, byla dlouhá cesta. Hudbu k celému albu jsme napsali, když jsme psali "The Divine Apostate". V podstatě se jedná o sesterská alba. „Divine“ jsme vydali zrovna v době, kdy se svět posral a rozpadl. Působilo trochu předvídavě, temně a poněkud doomově a shodou okolností se velmi hodilo k nadcházejícímu roku. Při nahrávání "The Profound Recreant" jsme měli trochu přepychu v podobě času, což bylo skvělé. S "Divine" jsme byli velmi spokojeni a rozhodně jsme chtěli rozvíjet to, co jsme se při tvorbě tohoto alba naučili. Divine bylo prvním krokem do naší zóny. "Profound" už jsme byli my v naší zóně. Myslím, že jsme se plně sžili s tím, co děláme a čeho jsme schopni. Zbavili jsme se strachu zkoušet věci mimo rámec toho, o čem si někdo může myslet, že zapadá do old schoolové death metalové učebnice a jsme si nesmírně jistí a pohodlně se cítíme být kreativní, jak uznáme za vhodné. Bylo to pro nás pozoruhodné období růstu, které nás naprosto pohání vpřed i na dalším albu.
„The Profound Recreant“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ANGEROT?
„Profound“ pro nás představoval zcela nový přístup. Poté, co jsme po „Splendid Iniquity“ přišli o bubeníka, jsme zaujali zcela jiný přístup k psaní a skládání. Po pětadvaceti letech jamování v jedné místnosti a vymýšlení věcí jako kapela v rámci našich předchozích kapel... jsme toho už nebyli schopni. Matt bydlí asi čtyři hodiny od nás, takže jsme museli upravit náš proces. Zpočátku to bylo zvláštní, nicméně si myslím, že jsme se rychle přizpůsobili a rozhodně z toho vytěžili maximum. Každou skladbu jsme pečlivě zkoumali a prozkoumávali, jak se dávala dohromady. Otevřeně jsme diskutovali o vrstvách, možnostech a potenciálních dodatcích ke každé skladbě.
Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Andreas Linnemann. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Andreas Linnemann vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Toto je druhé album Angerot, které jsme s Andreasem natočili a on se rozhodně stal velkou součástí toho, co děláme. Máme pocit, že je v podstatě naším pátým členem. Má neuvěřitelnou schopnost naprosto pochopit, čeho se snažíme dosáhnout nejen v oblasti tónů, ale i celkového pocitu. Chceme zůstat věrní našim olds choolovým kořenům... ale zároveň se snažíme posunout věci o úroveň výš díky některým našim přitroublým a jedinečným nápadům. S Andreasem úzce spolupracujeme od chvíle, kdy začneme psát, až po finální mix. Komunikace a diskuse o tom, kam se snažíme věci směřovat, nám rozhodně pomáhá spolupracovat. Nedokážeme vyjádřit, jak moc si toho člověka vážíme a respektujeme ho.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Redefining Darkness Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
S Jonem Zigem jsme spolupracovali na všech třech našich albech. Je to neuvěřitelně talentovaný člověk. Když jsme si Jona poprvé vybrali pro tvorbu obalu na „Splendid Iniquity“, vedli jsme dlouhou diskusi o našem směřování a celkovém plánu pro tvorbu obalů v následujících letech. Některé skládačky se skládají dlouho. Po čísle šest to bude dávat smysl.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do USA (Dakota) si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Dakota je v oblasti extrémní hudby jedinečná už několik desetiletí. Zrodilo se u nás několik neuvěřitelných kapel od Maul, Ghost Bath, Gorgatron, Phobophilic, Suffer, Fall, Rifflord, Empty Throne a několik dalších, jejichž počátky sahají až do konce 80. let. Upřímně si myslím, že to z velké části pramení z pracovní morálky a oddanosti řemeslu na Středozápadě. Co se týče americké metalové scény jako celku, myslím, že jsme v mnoha ohledech na stejné úrovni jako světový trh... a v některých ohledech podřadní. Hlavním problémem je živá podpora, celková velikost země a obrovské množství kapel. Stále si velmi potrpím na atmosféru, kterou přinesla 90. léta, a to nejen kvůli kvalitě hudby, ale i jedinečné energii, kterou přinesla. Technologie a internet nás připravily o mystiku a ikonickou auru, která nás dříve všechny hnala vzít do ruky nástroj. Doba je prostě jiná. Jsem jen nesmírně vděčný, že jsme vyrůstali v době, ve které jsme vyrůstali.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ANGEROT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Rozhodně jsme ze staré školy. Nechtěli jsme dělat old school death metal... my prostě JSME old school death metal. Všichni jsme započali své death metalové cesty na konci 80. a 90. let, kdy se death metal zrodil a vzkvétal. To je to, co nás dělá tím, kým jsme jako hudebníci. Myslím, že bychom mohli celé dny vyprávět o našich raných idolech a o tom, jak nás každý z nich různým způsobem ovlivnil. Kdybych měl jmenovat jen některé, byli by to Nicke Anderson - jeden z absolutně nejlepších mozků 90. let, David Vincent - jeden z nejikoničtějších hlasů a naprosto zabijácký frontman, Jack Owen - jeden z nejlepších autorů riffů vůbec, Glen Benton, James Murphy, L.G., Chuck... člověče, nedá se přestat. Co se týče našeho směřování vpřed v pohybu kapely, příští album bude krokem velmi agresivním směrem. Co se týče koncertů, turné a festivalů... nikdy neříkáme nikdy. Rozhodně nejsme jedna z těch kapel, které naskočí do dodávky a budou to týdny drtit na cestách. Dělali jsme to, když jsme byli mladí, ale ty časy jsou pryč. Vždycky jsme ale otevřeni novým festivalům.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Jedna věc, která Angerot odlišuje od mnoha jiných kapel, je fakt, že nejezdíme na turné, proto musíme pracovat kreativně, abychom se dostali na trh a získali co nejvíce očí a uší. Hodně se zaměřujeme na vizuální média, kvalitní videoklipy a intenzivní online marketing. Máme skvělý vztah s Thomasem a Redefining Darkness Records. Chápe nás, co děláme, jak to děláme a co je potřeba k tomu, aby se člověk prodral statisíci kapel. Naprosto chápeme, že nerozbijeme žádný skleněný strop, ale uděláme všechno pro to, abychom vytvořili co nejlepší hudbu, podpořili ji co nejlepšími vizuály a snad v některých lidech zanechali trvalou stopu.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ANGEROT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Mně osobně se po 90. letech hodně stýská. Chybí mi ta velkolepá aura, majestátní obrazotvornost, větší než životní tajemství nebo kapely, které jsem miloval. Myslím, že sociální média prakticky všechno tohle úplně zničila. Nejsem vůbec fanouškem sociálních médií. Myslím, že v každém člověku probouzejí to nejhorší. Stoprocentně živí narcistický vitriol, který trhá na kusy i náš svět. Vidět, co vaše ikony denně dělají, co jedly k obědu, kam jely na dovolenou, a poslouchat o jejich osobních názorech na každodenní dramata zcela rozbilo osobnost ikonických muzikantů. Některé technologie jsou nyní dvojsečnou zbraní. Například digitální nahrávání. Je úžasné, že můžete nahrávat, upravovat a produkovat vlastní nahrávky na profesionální úrovni, nicméně to vytvořilo obrovskou záplavu kapel tak hlubokou, že se v tom všem drtivá většina utopí. Pro jednu kapelu je tak těžké proniknout celým tím chaosem a nechat se najít a slyšet těmi, kteří by ji bezpochyby milovali.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Pro mě je to nejčistší a nejnáročnější forma hudby, jaká kdy existovala. Je to jediný hudební žánr, který má upřímně oddané undergroundové publikum po celém světě. Čerpá z nejčistších agresivních prvků lidské mysli a mísí je s prapůvodními strukturami rock’n’rollu. Naprosto miluji sílu a agresivitu toho všeho. Tím, co mě u death metalu drží už 35 let, jsou absolutně bezbřehé možnosti a nekonečné tvůrčí možnosti v rámci tohoto žánru. Death metal pro mě znamená víc než jen hudbu. Vybudoval jsem si celoživotní přátelství, silné vztahy, obchodní partnerství a mnoho dalšího.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ANGEROT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?
V létě budeme natáčet několik koncertů a plánujeme vydat DVD. Nejezdíme na turné a koncerty jsou pro nás vzácné, takže vydání DVD s pořádnou porcí živých záběrů, několika rozhovory a dobrými vedlejšími záběry je dobrý způsob, jak to přiblížit těm, kteří by o to mohli mít zájem. Rozhodně to není totéž, jako vidět nás naživo, ale něco to přece jen je. Navíc je to další přímý odraz našich devadesátkových kořenů.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Profound Recreant“ zase narvat do hlavy!
Díky moc za tvou podporu!
Recenze/review - ANGEROT - The Profound Recreant (2023):
Bleskový útok byl proveden s nebývalou silou. Zůstala jenom spálená země. Mrtvoly se povalují kolem, jako nějaké děsivé loutky. Smrt obchází ulicemi a usmívá se. Život ve tmě bývá někdy hodně náročný. Bestie, která se právě probudila, nezná slitování. Je krutá, nekompromisní, šílená a zběsilá. První slova, která mě napadají, jsou - démoni temnoty. Nová kapela z Polska si říká GODSLUT. Stačilo několik setkání a ihned mě smetla z povrchu zemského.
Není divu, členy téhle smečky jsou zkušení muzikanti - Krzysiek Śniadecki (kytara, zpěv), Daniel Kozyra (basa, zpěv) a Paweł "Pavulon" Jaroszewicz (bicí) známý z ANTIGAMA, DECAPITATED, HATE, REDEMPTOR. Myslím si, že k tomuhle smradlavému death metalu se budu často vracet.
Tohle album nejvíce ocení fanoušci třeba takových MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, DEATH. Jedná se o vysokooktanový kov smrti, se spoustou technických pasáží, který je velmi heavy. Songy zabíjejí na potkání. Ocenit musím zvuk (Pawel “Janos” Grabowski - mixing and mastering). Zaujme i démonický obal - Michal Xaay Loranc (BEHEMOTH, NECROPHAGIST, REDEMPTOR). Jako celek působí nahrávka velmi kompaktním dojmem. Žhne a pálí, je plná třaskavé směsi, která vám exploduje v rukou i hlavě. GODSLUT se s ničím nepářou. Jdou rovnou k věci. Vyvrhnou vnitřnosti z vašeho těla, pohřbí vás zaživa. Album má v sobě takový ten odér a poctivost starých časů. Nic pro slabé povahy, ale spíše záležitost pro nemrtvé. Poslouchat "Procreation Of God" je jako se setkat s ozvěnami ze záhrobí. Ďábelské riffy, zničující bicí, vokál zvířete. Připadám si, jako bych spadl do laviny z kostí, krve a zkaženého masa. Poláci vás rozemelou na prach, spadnete do drtičky kostí a zbyde z vás jenom tmavý krvavý stín. Bleskový útok byl proveden s nebývalou silou. Zůstala jenom spálená země. Mrtvoly se povalují kolem, jako nějaké děsivé loutky. Smrt obchází ulicemi a usmívá se. Bestie se probudila. Zničující death metal, který vás roztrhá na kusy! Masakr!
Asphyx says:
The lightning attack was carried out with unprecedented force. All that was left was scorched earth. The corpses are lying around like some ghastly puppets. Death walks the streets and smiles. Life in the dark can be very difficult. The beast that has just awakened knows no mercy. It's cruel, uncompromising, mad and frantic. The first words that come to mind are demons of darkness. The new band from Poland is called GODSLUT. It took only a few encounters to sweep me off the face of the earth.
No wonder, the members of this pack are experienced musicians - Krzysiek Śniadecki (guitar, vocals), Daniel Kozyra (bass, vocals) and Paweł "Pavulon" Jaroszewicz (drums) known from ANTIGAMA, DECAPITATED, HATE, REDEMPTOR. I think I will come back to this stinking death metal often.
This album will be most appreciated by fans of such bands as MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, DEATH. It is a high-octane death metal, with a lot of technical passages, which is very heavy. The songs kill on cue. I have to appreciate the sound (Pawel "Janos" Grabowski - mixing and mastering). The demonic cover artwork by Michal Xaay Loranc (BEHEMOTH, NECROPHAGIST, REDEMPTOR) is also impressive. As a whole the record has a very compact impression. It burns and scorches, it is full of a crackling mixture that will explode in your hands and head. GODSLUT don't fight with anything. They get straight to the point. They'll rip the guts out of your body, bury you alive. The album has that old-timey odor and honesty to it. Nothing for the faint of heart, but more of a thing for the undead. Listening to "Procreation Of God" is like encountering echoes from beyond the grave. Evil riffs, devastating drums, animal vocals. I feel like I've fallen into an avalanche of bones, blood and rotten flesh. The polishers grind you to dust, you fall into a bone crusher and all that's left is a dark, bloody shadow. The lightning attack was carried out with unprecedented force. All that's left is scorched earth. The corpses are lying around like some ghastly puppets. Death walks the streets and smiles. The beast has awakened. Devastating death metal that will tear you apart! Massacre!
Ave TRIAL OF DEATH! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous work? Where did you want to move and in what are these two records different?
As a band we always try to improve and define our sound. So we try to write and use different song structures and melt them with deep and heavy riffs. Actually we always like to create and play death metal we also like to hear ourselves. Furthermore we also try to find new ways to incorporate our feelings and thoughts into the lyrical themes and to reflect what has been and is still going on in the world around us. And there have been some monstrous years between the release of 'Exorcism of the Goatman' in 2018 and the finishing process of 'Creating Monstrosities'. And we ain't talking about the motherfucking desease.
„Creating Monstrosities“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of TRIAL OF DEATH?
Thank you for your kind words! Great to hear you like our record and enjoy listening to it.
Production of our work always starts with songwriting and is very diverse. Sometimes we jam and collect riffs and vocal 'melodies' or parts, sometimes bandmembers bring ideas and inspiration to rehearsals. We then work on those parts, catch the inspiration they give us and work out everything else to make complete arrangements out of them.
I have to confirm that I like the production of the album. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Who made you a sound that is cruel, raw and dark and animalistic at the same time. How did you find working with him and why him? What studio did you record in and how did it all work?
We love the outcome as well. There are several people who contributed to it. Recordings have been done by Ferli from 'Milking the Goatmachine' and our rhythm guitarist Czebo who also did some editing and production work. All recordings besides Vocals have been done in our very own rehearsal room. For Mixing and Mastering we gave it to Michael Kraxenberger from 'Sick of Sound' in Munich. He gave our record this great and intense sound and power we enjoy as much as you do!
The album has a dead cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the record?
Thanks man, we're also very happy with it. The work has been done by Roberto Toderico who is well known in the death metal scene. We had the album title early on, inspired from several tracks from the record. Many scenarios are related to individual song parts, for example 'Blessed by Blasphemy' or 'Wreck of Humanity', just to name a few. Our vision was to include those in the artwork. We discussed those with him, but left room for Roberto's own ideas, inspiration and overall style.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Germany for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
The complete metal scene has a long tradition in Germany. A lot of great awesome bands started to make great metal music from the 80s onwards. There are also a lot of clubs and festivals of all sizes where the scene can come together and enjoy their shared taste of music.
We are thankful for all of those death and metal-heads in Germany and elsewhere on the globe. Especially our fans and supporters. Very special thanks go to Martin Quast, who supports the undeground with his death metal label 'Neckbreaker Records'. There are a lot more of those small record labels, as well as show promoters and bookers who make the scene a living and evergrowing organism. Since decades this tradition goes on and on.
You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start TRIAL OF DEATH was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
Most people just see us as a band, but in fact we are five individuals with different musical backgrounds and taste. Of course we all love extreme metal and death metal, but there are hundreds of bands and sub-genres in many varieties within those styles. In TRIAL of DEATH's music we bring togheter those preferences and make it our very own mixture and style.
So there are several idols and influences. Too many to be named here. To dig into this topic in detail, we would need a full night of metal talking with lots of drinks.
Regarding booking, we always look for chances to play live and present our music to the audience. Until now we mainly performed in Germany, besides one trip to 'Schonebeek Deathfest' in the Netherlands in 2019. If we got the chance to play anywhere else in Europe, we would love to do it! No matter if it's festivals or clubs.
When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
Your doing a great job Jakub, keep up the good work! Any support is important.
Regarding promotion, we as a band live a pretty good DIY culture. We try to be present on social media and be in contact with our fans and followers. Also we enjoy the support of our label and everyone related to it. With our album coming out, we reached out to several people and zines to give them early access to our record for review purposes.
We also get support from befriended bands and also support them actively in any possible way. Everyone in the band still buys CDs, LPs and merch from bands we like.
On the one hand, today new bands have a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as TRIAL OF DEATH? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
We cherish the metal scene, their support spirit and especially the great help via word of mouth. The internet offers of course many possibilities and opportunities to promote our music or discover new bands from countries from all over the world. Countries for example Indonesia, where none of us have ever been to, have the chance to hear our songs. Bandcamp and YouTube are always a big help. As we all know there is of course a dark side to the story. However in the end the postives overweigh the negatives. Plus you cannot a download a sick band T-shirt.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
To be honest it all started when we first listened to Black Sabbath. But of course we all dig the raw energy of 90s death metal and the 80s horror and splatter movie vibes. We all listened to death metal since we were teenagers.
Finally, a classic but important question. What is TRIAL OF DEATH planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech republic?
We would definetly love to play in the Czech Republic as soon as possible, perhaps you can help us out. Right now we are actively looking for opportunities to play live shows in Germany and all over Europe. A few are aleady confirmed and will be announced soon. Don't hesitate to get in touch.
DEATH METAL VICTORY
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Creating Monstrosities“ into my head again!
Recenze/review - TRIAL OF DEATH - Creating Monstrosities (2023):
