DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 13. června 2023

Interview - CHURCH OF THE DEAD - The old, dusty, dark death metal dungeon has been opened!


Interview with death metal band from FINLAND - CHURCH OF THE DEAD.

Recenze/review - CHURCH OF THE DEAD - Beyond Death (2023):
https://www.deadlystormzine.com/2023/06/recenzereview-church-of-dead-beyond.html

Ave CHURCH OF THE DEAD! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Church of the Dead: We feel that this album is heavier than the previous one, but also marks a clear shift away from our death metal roots more towards black metal vibes and more atmospheric horror movieque soundscapes, without forgetting the crust-punk influences that have been with us since the very beginning. One thing is that songs are far part stylistically from each other than on the previous one, that was more from the same mold throughout the first album. Which to us is a return to old ways of Black Sabbath-era albums that were not afraid to feature songs radically different from each other with still sounding like us.


„Beyond Death“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of CHURCH OF THE DEAD?

Church of the Dead: We worked with the same producer Markus as with our first album, so way almost did everything the same way as before, but one thing that was different was the synth elements. On the first album we improvised a lot of stuff, specially in the soundscapes and synth department during the studio sessions. This time we had more solid ideas for those before we entered the studio, but not afraid to make changes on the fly if need be.

Who's signed the sound? I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time, it feels analogue. What studio did you record in and how did it all work?

Church of the Dead: Markus Heinonen of Saarni Studios engineered and mixed the album and JB van der Wal (ex-Aborted) handled the mastering duties. Our raw sound live&the practice place is almost identical to the studio sound, and I like to believe we made the jobs of Markus and JB hopefully relatively easy. We always have had a very distinct guitar sound which I don’t think you hear anymore that much in metal nowadays that sets us apart. I can confirm that Marshall, Peavey and Orange tube amps were used on this album very much. Analogue is the way!


An integral part and a kind of extra bonus for fans today is a music CD (cassette, vinyl). You have released it on Redefining Darkness Records and it comes with a deadpan cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

Church of the Dead: Our covert art is by an Italian artist Roberto Toderico who for example did the latest Asphyx album cover as well. We knew him before and felt he was the right one for the job this time. In the cover art we have had church related themes before, but this time we get to display the Church of the Dead in its full g(l)ory.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Finland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Church of the Dead: The Finnish death metal scene is having a second coming with a lot of younger newer bands and fans coming to the shows. Feels good and also bad not being the young guys anymore but luckily fans of new and old have found us and celebrate blasphemy with us. I think the secret is that there are so many bands in Finland that helps to cultivate an evil spirit to push the bands to make better and better albums when we go see each other live.


You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start CHURCH OF THE DEAD was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Church of the Dead: You can definitely hear the influence of a certain Swiss man in our music, specially his older project and I’d say he is our shared idol. Few other notable genres are of course Swedish Crust/Punk/Rock scene that can be heard in many of our more d-beat heavy songs. We are currently looking for the right fit to do a tour and have no issues sharing the stage with a more mainstream band.

When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Church of the Dead: With our previous albums we went DIY and mailing CD’s all around the world. With our current album since the label is US based, we of course cannot do this as much as we would like to. Some of us are still to this day very avid CD/Vinyl collectors and we keep buying and supporting our friends and fellow metal maniacs. The Helsinki scene is very tight and we have the pleasure to share the stage and go see our friends play very regularly. Underground festivals like Helsinki Death Fest are doing an excellent job keeping the scene alive.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as CHURCH OF THE DEAD? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Church of the Dead: Analog is the way, we are a bit oldskool in this way, but naturally you have to have somekind of a presence in nowadays digital world. We don’t care how you consume your music but we like to put on a good vinyl and enjoy music loud from a pair of quality speakers instead of an iPhone at the back of the bus.

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Church of the Dead: For us death metal music is more just about enjoying the heavier music and meeting with fellow metal heads. There’s no deeper philosophy or anything like that. We just try to make music that sounds good while being as heavy and grim as we can make it.


Finally, a classic but important question. What is CHURCH OF THE DEAD planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

Church of the Dead: We are already busy making new music and preparing for a third album, we have currently no summer festival shows booked for this year sadly, so if you wanna see us play in your town, contact your local promoter!

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Beyond Death“ into my head again!




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CHURCH OF THE DEAD - Stará, prašivá, temná death metalová kobka byla otevřena!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - CHURCH OF THE DEAD.

Recenze/review - CHURCH OF THE DEAD - Beyond Death (2023):

Ave CHURCH OF THE DEAD! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Church of the Dead: Cítíme, že toto album je těžší než to předchozí, ale zároveň znamená jasný posun od našich deathmetalových kořenů směrem k blackmetalovým vibracím a atmosférickým hororovým zvukovým krajinám, aniž bychom zapomněli na crust-punkové vlivy, které nás provázejí od samého počátku. Jednou z věcí je, že písně jsou od sebe stylově daleko dál než na předchozím albu, které bylo po celou první desku spíš ze stejného těsta. Což je pro nás návrat do starých kolejí alb z éry Black Sabbath, které se nebály obsahovat písně radikálně odlišné od sebe, přičemž stále zněly jako my.


„Beyond Death“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CHURCH OF THE DEAD?

Church of the Dead: Pracovali jsme se stejným producentem Markusem jako na našem prvním albu, takže jsme dělali skoro všechno stejně jako předtím, ale jedna věc byla jiná, a to syntezátorové prvky. Na prvním albu jsme během studiových sezení hodně improvizovali, speciálně v oblasti zvukové krajiny a synťáků. Tentokrát jsme pro ně měli před vstupem do studia pevnější nápady, ale nebáli jsme se dělat změny za pochodu, když to bylo potřeba.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Church of the Dead: Markus Heinonen ze Saarni Studios se postaral o produkci a mix alba a JB van der Wal (ex-Aborted) o mastering. Náš syrový zvuk naživo&nacvičeně je téměř totožný se studiovým zvukem a rád věřím, že jsme Markusovi a JB snad relativně usnadnili práci. Vždycky jsme měli velmi výrazný kytarový zvuk, který podle mě už v dnešním metalu není tolik slyšet, což nás odlišuje. Mohu potvrdit, že na tomto albu byly velmi často použity lampové zesilovače Marshall, Peavey a Orange. Analog je správná cesta!


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Redefining Darkness Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Church of the Dead: Autorem obalu je italský umělec Roberto Toderico, který je například autorem obalu posledního alba Asphyx. Znali jsme ho už dřív a cítili jsme, že tentokrát je pro tuto práci ten pravý. Na obalech jsme už dříve měli motivy související s církví, ale tentokrát se nám podařilo zobrazit kostel mrtvých v celé jeho g(l)orii.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Finska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Church of the Dead: Finská deathmetalová scéna zažívá svůj druhý příchod a na koncerty přichází spousta mladších a novějších kapel a fanoušků. Je to dobrý a zároveň špatný pocit, že už nejsme ti mladí, ale naštěstí si nás noví i staří fanoušci našli a oslavují s námi rouhání. Myslím, že tajemství spočívá v tom, že ve Finsku je tolik kapel, což pomáhá pěstovat zlého ducha, který kapely tlačí k tomu, aby dělaly lepší a lepší alba, když se chodíme dívat na koncerty.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CHURCH OF THE DEAD, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Church of the Dead: V naší hudbě je určitě slyšet vliv jistého Švýcara, zejména jeho staršího projektu, a řekl bych, že je to náš společný idol. Několik dalších pozoruhodných žánrů je samozřejmě švédská crustová/punková/rocková scéna, která je slyšet v mnoha našich d-beatovějších heavy skladbách. V současné době hledáme vhodného kandidáta na turné a nemáme problém sdílet pódium s mainstreamovější kapelou.

Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Church of the Dead: S našimi předchozími alby jsme se vydali cestou DIY a rozesílali CD po celém světě. S naším aktuálním albem, protože vydavatelství sídlí v USA, to samozřejmě nemůžeme dělat tak, jak bychom chtěli. Někteří z nás jsou dodnes velmi vášnivými sběrateli CD/Vinylů a stále kupujeme a podporujeme naše přátele a kolegy metalové maniaky. Helsinská scéna je velmi těsná a my máme to potěšení sdílet pódium a chodit na koncerty našich přátel velmi pravidelně. Undergroundové festivaly jako Helsinki Death Fest odvádějí skvělou práci a udržují scénu naživu.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CHURCH OF THE DEAD ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Church of the Dead: Analogová je cesta, v tomto směru jsme trochu oldskool, ale samozřejmě musíte mít nějakou přítomnost v dnešním digitálním světě. Je nám jedno, jakým způsobem konzumujete hudbu, ale my si rádi pustíme dobrý vinyl a vychutnáme si hudbu nahlas z pár kvalitních reproduktorů místo iPhonu vzadu v autobuse.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Church of the Dead: Pro nás je death metalová hudba spíše jen o tom, abychom si užili těžší hudbu a setkali se s ostatními metalisty. Není v tom žádná hlubší filozofie nebo něco podobného. Prostě se snažíme dělat hudbu, která zní dobře a zároveň je tak těžká a ponurá, jak jen to jde.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CHURCH OF THE DEAD v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

Church of the Dead: Už teď jsme zaneprázdněni tvorbou nové hudby a přípravou třetího alba.V současné době bohužel nemáme na letošní rok domluvené žádné letní festivalové koncerty, takže pokud nás chcete vidět hrát ve vašem městě, kontaktujte místního promotéra!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Beyond Death“ zase narvat do hlavy!

pondělí 12. června 2023

Recenze/review - HELLWITCH - Annihilational Intercention (2023)


HELLWITCH - Annihilational Intercention
CD 2023, Listenable Records

for english please scroll down

Ve svém archívu extrémní muziky se vyznám jenom já. Nikdo do něj nesmí, protože pro mě osobně je hudba velmi osobní záležitost. Musím s kapelami navázat vztah, jestli mi rozumíte. Kdysi jsem sedával dlouhé hodiny u hi-fi věže, rozmotával kazety, ochraňoval gramodesky, bál se, abych neztratil CD. Nedávno jsem narazil na vskutku krásný sběratelský kousek z roku 1990, který jsem nalezl na jedné burze - "Syzygial Miscreancy" od floridských HELLWITCH. Vetřelec na obalu mi připomínal mé fantazie, které jsem prožíval jako věrný čtenář sci-fi. Je mou milou povinností vás informovat, že se letos tahle legenda vrátila!

A to prosím v nebývalé formě. Silné, zničující skladby, vrčivý typický vokál, zběsilé rytmy. Tohle všechno nechá vzpomenout na staré dobré časy. Nenechte se ale mýlit, kapela se od roku 2009, kdy vydala zatím poslední kousek "Omnipotent Convocation", nadále vyvíjela. Pat Ranieri a J.P. Brown jsou zpět, aby vám spolu s Brianem Wilsonem za bicími nakopali zadky. Posuďte sami!


HELLWITCH jsou natolik originální kapela, že ji nelze vlastně přirovnat k žádné další. Patří ale mezi smečky jako SADUS, VOIVOD, ATHEIST a v "klidnějších" momentech POSSESSED. Songy jsou rychlé, nekompromisní, vlastně se v nich neustále něco děje. Způsobují v posluchači neklid a touhu slyšet je znovu a znovu. Alespoň tak novinku vnímám já a mí kamarádi. Jenže my jsme staří psi, kteří prožíváme muziku hlavně srdcem. "Annihilational Intercention" jsem poslouchal nejčastěji v noci, když bylo nebe nízko a byly vidět hvězdy. Přemýšlel jsem, jestli existuje na nějaké planetě život. Jestli tam spolu také neustále válčí, ničí se, ponižují. To je velmi dobré znamení, jakmile ve mě vyvolá poslouchané album nějaké fantazie, většinou má dlouhou dobu trvanlivosti, určitě víte, o čem píšu. Jsem opravdu rád, že mi pánové opět dovolili vstoupit do jejich světa. Skladby jsou samozřejmě komplikované, složité a pro jejich pochopení je vyžadována určitá dávka inteligence. Uzrály až po nějakém čase. Rád se k nim často vracím, protože pokaždé objevím něco nového, zajímavého, nějaký moment, který jsem minule přehlédl. Ihned jsem si zařadil nahrávku na přední pozice nejposlouchanější hudby. Abych nezapomněl... Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Nic jiného jsem ani nečekal, obal, zvuk, produkce, vše je vynikající. Vyrovnal jsem si vedle sebe celou sbírku a už teď mohu prohlásit, že nové album se mezi ostatními rozhodně neztratí. Má v sobě velké množství tlaku, vzteku a poctivé práce. Přesně takhle to mám rád! Tohle je návrat ve velkém stylu a já nemohu jinak, než vyseknout poklonu až k zemi. Thrash death metalová deska, která přesahuje hranice lidského myšlení! Zářez přímo do živého!


Asphyx says:

Only I know my archive of extreme music. No one else is allowed in it, because for me personally music is a very personal thing. I have to establish a relationship with the bands, if you know what I mean. I used to sit for long hours at the hi-fi tower, unwrapping tapes, protecting records, afraid of losing CDs. Recently, I came across a truly beautiful collector's item from 1990, which I found at an auction - "Syzygial Miscreancy" by Florida's HELLWITCH. The alien on the cover reminded me of fantasies I used to live out as a faithful science fiction reader. It is my fond duty to inform you that this legend has returned this year!

And please do so in unprecedented form. Powerful, devastating tracks, growling signature vocals, frantic rhythms. All of this will leave you reminiscing about the good old days. But make no mistake, the band has continued to evolve since 2009, when they released their last track "Omnipotent Convocation". Pat Ranieri and J.P. Brown are back to kick your ass with Brian Wilson on drums. Judge for yourself!



HELLWITCH is so original that it can't really be compared to any other band. However, they belong to packs like SADUS, VOIVOD, ATHEIST and in "quieter" moments POSSESSED. The songs are fast, uncompromising, actually something is always happening. They make the listener restless and want to hear them again and again. At least that's how my friends and I perceive the novelty. But we're old dogs who experience music mostly with our hearts. I listened to "Annihilational Intercention" mostly at night, when the sky was low and the stars were visible. I wondered if there was life on any planet. If they're constantly at war with each other, destroying each other, humiliating each other. That's a very good sign, once an album I'm listening to triggers some fantasies in me, it usually has a long shelf life, you know what I'm writing about. I'm really glad that the gentlemen allowed me to enter their world again. The songs are of course complicated, intricate and a certain amount of intelligence is required to understand them. They took some time to mature. I like to come back to them often, because every time I discover something new, interesting, some moment I missed last time. I immediately put the recording at the top of my most listened to music. And lest I forget... Formally, everything is in the best order. I didn't expect anything else, the cover, the sound, the production, everything is excellent. I have lined up the whole collection side by side and I can already say that the new album will definitely not be lost among the others. It has a lot of pressure, anger and honest work. That's how I like it! This is a comeback in style and I can't help but pay my compliments to the ground. A thrash death metal record that transcends the boundaries of human thought! Shine right through!


Tracklist:
01. Solipsistic Immortality
02. Delegated Disruption
03. Megalopalypytic Confine
04. Sorcerous Imminence
05. Hellwitch
06. Epochal Cessation
07. Anthropophagi
08. At Rest
09. Torture Chamber

Recenze/review - OLDSKULL - The Defeat of Humanity (2023)


OLDSKULL - The Defeat of Humanity
cassette EP 2023, Nihilistic Holocaust

for english please scroll down

Je brzy ráno a já znovu uléhám do své dřevěné rakve. Už dlouhé roky nemám rád světlo, už dlouhé roky poslouchám smrtící kov. Pomáhá mi přežít v dnešním divném světě. Pokaždé, když se setmí, tak se vydám na hřbitov kousek za naším městem. Otevřu dveře do záhrobí a procházím se mezi kobkami. Občas nahlédnu dovnitř. Když uslyším dobrou hudbu, u které mě mrazí v kostech. Stalo se mi to i u nového EP francouzských OLDSKULL.

Ti hrají přesně tím způsobem, který mám tolik rád. Surově, s takovou tou starodávnou jiskrou ve skladbách. Nastal zase jednou čas, abych vzal do rukou nářadí a šel si vykopat vlastní hrob. Tohle je totiž hudba, která vás přikove na zeď. Shnijete u ní zaživa a ještě se budete usmívat. Jako dáma s kosou, jako samotná Smrt.


Základem hudby téhle smečky je starý smrtící kov s tradičním feelingem. Inspiraci pánové sbírali mezi hroby na severu i napříč celou Evropou. Pokud jste se, stejně jako já, dostali k muzice v devadesátých letech, budete určitě spokojeni. Těžko se to popisuje, ale znáte to. Riffy musí smrdět zkaženým masem, hlas musí připomínat bestii a bicí vám musí vystřelit mozek z hlavy. Osobně potřebuji ještě nějaké zajímavé a neotřelé melodie. Podepisuji vlastní krví, že tohle všechno OLDSKULL splňují a přidávají ještě něco navíc. Na město padá černý mrak a v ulicích se smějí démoni. Je čas, musím ven. Otevírám další rakev a poslouchám tohle EP pořádně nahlas. Pro fanoušky kazet vydala kapela tento počin u labelu Nihilistic Holocaust (odkaz naleznete dole pod článkem). Pokud máte rádi temný underground, smradlavé márnice, shnilé márnice, budete určitě spokojeni. Už zase cítím pach rozkládajícího se masa, už zase slyším nářek nemrtvých. Myslím, že jsem zde správně. Tohle EP vám shoří v rukou, spálí vás na popel a pohřbí zaživa. Přidávám hlasitost a najednou kolem mě tančí všechny zombie i Smrt se Satanem. Francouzi přesně vědí, jak složit dobrou skladbu. Aby mi u ní pukla lebka tlakem, aby jsem byl navěky prokletý. Troufám si tvrdit, že "The Defeat of Humanity" se povedlo po všech stránkách. Zvuk, obal, celkové provedení, vše sedí na svých místech. Skvělá morbidní práce! Je brzy ráno a já znovu uléhám do své dřevěné rakve. Už dlouhé roky nemám rád světlo, už dlouhé roky poslouchám smrtící kov. Pomáhá mi přežít v dnešním divném svět. Death metal ze starých márnic, který probudí všechny mrtvé!


Asphyx says:

It's early morning and I'm lying down in my wooden coffin again. For years I have disliked the light, for years I have listened to the deadly metal. It helps me survive in today's strange world. Every time it gets dark, I go to the cemetery just outside our town. I open the door to the beyond and walk among the dungeons. Occasionally I'll peek inside. When I hear good music that chills my bones. It happened to me with the new EP of French OLDSKULL.

They play in the way I like so much. Raw, with that old-timey spark in the songs. It's time once again for me to pick up my tools and go dig my own grave. Because this is music that will drive you up the wall. It'll rot you alive and make you smile. Like the lady with the scythe, like Death himself.


The basis of this pack's music is old death metal with a traditional feel. Inspiration has been gathered among the graves of the north and across Europe. If, like me, you got into music in the nineties, you'll be pleased. It's hard to describe, but you know it. The riffs must stink of rotten meat, the voice must resemble a beast and the drums must blow your brains out. Personally, I need some more interesting and novel melodies. I sign with my own blood that OLDSKULL fulfill all this and add something extra. A black cloud falls on the city and demons laugh in the streets. It's time to get out. I open another coffin and listen to this EP really loud. For fans of cassettes, the band has released this on the Nihilistic Holocaust label (link below the article). If you like dark underground, smelly, rotten morgues, you'll be pleased. I can smell the stench of decaying flesh again, I can hear the cries of the undead. I think I'm in the right place. This EP will burn in your hands, burn you to ashes and bury you alive. I turn up the volume and suddenly all the zombies and Death and Satan are dancing around me. The French know exactly how to put together a good song. Make my skull crack under the pressure, make me damned forever. I dare say that "The Defeat of Humanity" succeeds on all counts. The sound, the cover, the overall execution, everything fits in place. Great morbid work! It's early in the morning and I'm lying down in my wooden coffin again. I've disliked light for years, I've listened to deadly metal for years. It helps me survive in today's strange world. Death metal from the old morgues that wakes all the dead!

Tracklist:
01. Pandemic Prophecy 
02. Defeat Of Humanity 
03. In The Name Of Science 
04. Spare No One 
05. Good Blood 
06. Until The Last Breath

neděle 11. června 2023

Recenze/review - GRIEF COLLECTOR - In Times of Woe (2023)


GRIEF COLLECTOR - In Times of Woe
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Stále dokola se mi vrací jeden sen. Jdu v něm dlouhou temnou chodbou. Po stěnách stéká špinavá voda a pod nohama mi křupají kosti. Občas zaslechnu ze tmy nářek plný nekonečného utrpení. Je mi zima a v žilách mi kolují kousky ledu. Probudím se ve staré kobce. Vedle mně vyskládané rakve jsou plné vzpomínek. V každé z nich leží spousta dobré hudby. A jedna čeká na mě. Ulehnu do ní a potom celý den nevím, jestli to byl jenom sen a nebo noční můra.

GRIEF COLLECTOR jsou doom metalovými pohrobky, kteří hrají hezky postaru, s takovým tím poctivým feelingem a jiskrou. Platí to i letos a to přesto, že se změnila sestava kapely. Pánové se ale stále drží toho, co umí nejlépe. Navodit posluchačům smutné, snové stavy. Novinka se mi hned dostala do žil a zůstane tam ještě hodně dlouho. V dnešním hektickém světě je pro mě hrozně příjemné se zastavit, zpomalit své myšlenky a nechat se unášet na krvavých vlnách řeky Styx.


Pokud patříte jako já mezi věrné fanoušky kapel jako CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS, TROUBLE, SAINT VITUS, PENTAGRAM, TROUBLE, bude se vám určitě líbit i tahle deska. Má v sobě vše potřebné pro dokonalou panychidu. Skvělý mrazivý zvuk, hřbitovní obal, ale hlavně velkou spoustu zajímavých momentů. Songy řežou, pálí a žhnou a zároveň v sobě mají takový ten druh chvění, o kterém se vlastně ani nedá psát, musíte jej vnímat všemi smysly svého těla. Je to tak, "In Times of Woe" je nejen v rámci stylu, dokonale vybroušeným diamantem. Hroby byly znovu otevřeny, aby vydaly svá svědectví. Pomalu stárnu a kolem se velkou rychlostí mění svět. Jistoty, které jsem dřív míval, jsou dnes zesměšňovány. Určitě znáte ten pocit, když nestíháte, v práci je to na nic a přijdete domů a je vám z nějakého důvodu smutno. Vyčerpaný a unavený musím stejně druhý den vstát a bojovat. A právě v těchto momentech se mi album líbilo nejvíce. Uklidnilo mě svojí vznešeností, majestátností. Novinka ale není jen skvěle zahraným řemeslem. Má v sobě něco navíc, zvláštní neklid, melancholii chcete-li. Občas se mi poslední dobou stává, že poslouchám GRIEF COLLECTOR stále dokola a sním i během dne. Při chůzi v ulicích. Jsem opět hluboko pod zemí a potkávám duše zemřelých. Podáme si ruku a usmíváme se. Možná nenaleznu klid ani po smrti, ale "In Times of Woe" budu poslouchat stále dál. Je pro mě totiž opravdu povedenou deskou, před kterou nezbývá nic jiného, než se poklonit až k zemi. Dokonalá esence smutného, pochmurného, majestátního doom metalu! Mrazivá noční můra!


Asphyx says:

One dream keeps coming back to me over and over again. I'm walking down a long, dark corridor. Dirty water runs down the walls and my bones crunch under my feet. Every now and then I hear a cry of endless suffering from the darkness. I'm cold, and bits of ice run through my veins. I wake up in an old dungeon. The coffins stacked beside me are full of memories. In each of them lies a lot of good music. And there's one waiting for me. I lie down in it, and then all day I don't know if it was just a dream or a nightmare.

GRIEF COLLECTOR are doom metal's stepchildren, who play nice old-fashioned music with that honest feeling and sparkle. This is also true this year, despite the fact that the band line-up has changed. But the gentlemen still stick to what they do best. To make the listener feel sad, dreamy. The novelty got into my veins right away and will stay there for a long time. In today's hectic world, it's awfully nice for me to stop, slow down my thoughts and let myself drift on the bloody waves of the river Styx.



If like me you are a loyal fan of bands like CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS, TROUBLE, SAINT VITUS, PENTAGRAM, you will definitely like this album. It has everything you need for a perfect panychida. A great chilling sound, a graveyard cover, but most of all a great many interesting moments. The songs cut, burn and glow and at the same time have that kind of tingle that you can't really write about, you have to feel it with all your senses. That's right, "In Times of Woe" is not only in terms of style, a perfectly cut diamond. The graves have been reopened to bear witness. I'm slowly getting older and the world is changing around me at a great speed. The certainties I used to have are now mocked. I'm sure you know the feeling when you're not keeping up, work sucks, and you come home feeling sad for some reason. Exhausted and tired, I still have to get up and fight the next day. And it was in those moments that I liked the album the most. It calmed me down with its grandeur, its majesty. But the novelty is not just a well-played craft. It has something extra, a strange restlessness, a melancholy if you will. Sometimes lately, I find myself listening to GRIEF COLLECTOR over and over again and dreaming even during the day. Walking in the streets. I'm deep underground again, meeting the souls of the dead. We shake hands and smile. I may not find peace even after death, but I'll keep listening to "In Times of Woe". It's a really good record for me, and I can't help but bow down to it. The perfect essence of sad, gloomy, majestic doom metal! A freezing nightmare!


about GRIEF COLLECTOR on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Tombs of Tomorrow
02. Slipping Into Seclusion
03. Perpetual
04. Ebony Goodbyes
05. Lamentous
06. Temples To Nowhere
07. Mass Deception
08. Asunder
09. The Foreboding
10. For Whom Do We Mourn

band:
Brad Miller -  Drums, Lyrics
Matt Johnson - Guitars, Bass
Julian Küster - Vocals


A few questions - interview with black metal band from Finland - SARVEKAS.


A few questions - interview with black metal band from Finland - SARVEKAS.

Recenze/review - SARVEKAS - Woven Dark Paths (2023):
https://www.deadlystormzine.com/2023/06/recenzereview-sarvekas-woven-dark-paths.html

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hails. We are Sarvekas, a two-man black metal band from Finland. The band started in late 2018. The style we play is melodic and epic, yet crushing and unforgiving. The songs are pretty straightforward and the atmosphere ranges from harsh, dark, and desolate feelings to moments of pure fury.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

"Woven Dark Paths" was recorded at studio Raja-Audio Salo. Kari Laaksonen handled the soundcheck, mixing, and mastering.

Tomas Haapanen handled the recording of drums and A.A. handled the recording of guitars, bass, and vocals for J.L. in the same studio.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Well, you can ask that from our label. Both our EP ”Of Atavistic Fury & Visions” and the latest full-length album ”Woven Dark Paths” are released digitally, on vinyl and digipack CD. They can be ordered via our label’s band camp site and other sources or straight from us via social media or email.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

A.A. is the author of the lyrics. In ”Woven Dark Paths” the lyrics deal with dark ancient rites, philosophy through ancient Nordic beliefs, and especially the dark side of their spirituality. All in all the lyrics generally have been inspired by Scandinavian Mythology, Finnish Mythology, and our history, but also some anti-christian and satanic themes.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Helgorth of Babylon Graphics. He did the layout and some graphics for our earlier EP also, but this time on ”Woven Dark Paths” the cover art and all the other graphics & layout were done by Roni Ärling. We do not have a website, but we are on social media. It is important for promotion and contacts of course, but we are there mostly because of the band business otherwise personally we don’t care about much of it.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We have been signed to Soulseller Records since 2020. They were one of the labels that contacted us when we were promoting our EP by ourselves. We saw that they fit the best for us and the co-operation has been going pretty smoothly. They take good care of the promotion also so we can focus on delving into the depths of our visions and making this music.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Black metal has so many forms that it is hard to say. Overall we are inspired by mostly 90’s Scandinavian black metal and it can be heard clearly, but also other music like Nordic folk music and many other forms of art as long as it is dark and profound. We’ve been interested in our history and Scandinavian Mythology. Thus heathenry and of course Finnish Mythology, besides Germanic paganism etc. since we were young. So it came naturally to include these themes in our art. Nature and especially its dark essence also inspires us a lot and it is reflected in our music very well.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

As we said in the earlier question we promoted our first EP by ourselves back in 2020 and we were signed to Soulseller Records. Can’t remember the other labels where we sent the promo package back then but there were about 10 different labels we contacted. The response was mostly good from the ones that contacted back.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

None. But we, of course, have experience of playing live since we’ve made music since the days of our youth. We are currently making the live performance possible by renovating and soundproofing a new rehearsal place. We are soon ready to bring our black heathen steel to the venues. About the gigs we prefer, playing at clubs is, of course, a more intimate experience but when playing in the open air it should be at least in the evening or at night since it fits best for this kind of music.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

The short-term goals are making live performance possible and the long-term goals are to start making new music and there is already some new material in the forge. We of course want to bring our art to the stages asap but we proceed on the pace depending on our private lives and other things. We’ll see what the future reveals for us.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We can be contacted via social media (Facebook, Instagram) or via email sarvekasofficial@gmail.com

Thanx for the interview.

Thanks! Listen to the album and delve into its profound and dark depths and buy it!

Recenze/review - SARVEKAS - Woven Dark Paths (2023):

Recenze/review - SARVEKAS - Of Atavistic Fury & Visions (2020):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmý - Metropolis


Příběh čtyř stý osmý - Metropolis

Budu asi spíše městským člověkem, na vesnici jsem sice trávil spoustu času, ale vždy, když už jsem byl mimo asfalt a beton dlouho, stýskalo se mi. Hrozně rád chodím po ulicích, sleduju jen tak cvrkot. Nebo si sednu na terásku, rozvalím se a říkám stále dokola, ještě jedno. Servírky se na mě uculují, bývám dobrým zákazníkem. Usmívám se a dívám se, jak krásně chodí dívky kolem. Jako laně, říkával můj skvělý děda. Každé město má ale i svoje podzemí, špinavé kouty, kam se stahují divné stíny. Jedu zrovna do Boleslavi a právě se mi vybily baterie v discmanovi. Achjo, sáhnu do žebradla. Vytáhnu knížku Metropolis a než dojedu z Berouna domů, tak mám půlku za sebou. Pozdravím mámu, která se na mě usměje z kuchyně. Bratr sotva odpoví na pozdrav. Otec mě nevnímá. Je namol a leží s lahváčem u televize.

Knížku dočtu a musím ven. Jen tak se projít. Samozřejmě skončím U Hymrů. Je tu jen pár starých mániček. Zůstaly jim vlasy pouze po stranách, jinak je zdobí pleš. Sednu si k nim a navážu na rozhovor, který jsme spolu vedli snad před rokem. Nebyl jsem tu už hodně dlouho. Kde jsou metly? Ty už dávno nechodí. Jak ses odstěhoval do Plzně, tak jich chodilo čím dál tím méně. Chvilku posedím a vydám se dál. Místo U Dubu je butik. A kurva, postesknu si a jdu raději dál. Ve Startu jsou jen dělňasové. Kam všichni zmizeli? Ptám se a připadám si jako kolečko v podivném soukolí. Chce tomu náhoda, že potkám Mirku. Pohrobek po mém kdysi nejlepším kamarádovi Kytkovi se má skvěle. Ona také. Metal už skoro neposlouchá. Chvilku vzpomínáme na staré časy, občas se zasníme, ale je na ní vidět neklid. Za chvilku přijde její současný přítel. Vypadá sympaticky, jen je to diskofil, jak zákon káže. Pojď s náma. Vyrazíme, i když se mi moc nechce. Nemám podobné podniky rád.

Bývalý bunkr, v něm svíjející se děvčata ze Škodovky, která jsou na lovu. Vypadám v klubu velmi nepatřičně. Všichni mají košilky, slečny upnutý trika. Nechám Mirku, aby byla se svým klukem sama. Sednu si na bar a je to jako přes kopírák. Dotazy typu, co mi koupíš k pití?, se opakuji snad všude. Holky jsou to hezký, ale prázdný nádoby. Když jedný koupím panáka, tak ji potom odradím, když se zeptám, co koupí ona mě? Odpoví mi, že takhle si nezašoustám. Zalezu si raději do kouta a sleduju, jak se svíjejí. Jsou jako háďata, pohyby naučené podle klipů. Ale jo, proč ne, akorát ty kabelky u nohou jsou děsivé. Přijdou kluci a už se to páruje. Žádný velký balení, objímají se a najednou se objeví jeden kluk, co s ním chodím na brigádu. Ihned se hlásí. Nosí mi pití a já lituju, že tu mají jenom malý piva a ještě lahvový k tomu. Nelíbí se mi tu. Hele, to je jáužnevímjaksejmenovala, pamatuju si jenom, že měla velký prsa a pořád se ke mě lísala. Prý jestli půjdeme tančit. Jdu jen na jeden ploužák, ale stydím se, protože mi pořád sahá mezi nohy.

Všichni jsou opilí a bylo by velmi jednoduché nějakou sbalit. Nechci. Ale přemluví mě, abych s nimi jel do města. Další diskotéka, další divní lidé. Nebo jsem divný já, asi spíš jo, protože všem tak musím připadat. V křiváku a martenách, ve vytahaným tričku. Je mi to jedno. Další tanečky, další panáky, říká mi, že se jí líbí, jak jsem nedostupnej, takovej tajemnej. Jen se usmívám a myslím na blondýnku. Asi jsem fakt trošku dospěl, protože si v taxíku sednu dopředu. Vzadu jedna z dívek vytáhne mému kolegovi z brigády penis. Jdeš s náma? Poděkuju a vystoupím někde na Starém městě. Jdu pěšky a připadám si jako v Metropolis, tentokrát v jeho podzemní části, mezi dělníky, ve špíně a temnotě. Chybí mi milí, i když trošku naivní intelektuálové a jejich rozmluvy, holky, co to mají v hlavě srovnaný a jsou krásný i zevnitř (jo, i mozek). O stěny se odlepí stín, myslí si, že jsem na plech. Není daleko od pravdy, ale když uvidí můj pohled, tak si to rozmyslí. Zandá kudlu do kapsy a jde pryč. Ještě na něj zařvu, ty kurvo, jdi makat!

Nemůžu usnout a pořád dokola přemýšlím o knížce. Zdá se mi o ní a po několika málo hodinách vstávám do fachy. Sotva tam dojdu. Uklízím. Řvou na mě, dělej, makej, rychleji. Chce se mi blejt, lezou ze mě panáky všemi póry celého těla. V sušičce na karoserie se musím svléknout, jaký mi je vedro, je v ní devadesát stupňů. Několikrát se popálím o rozžhavený plech. Chce se mi umřít a na záchodě, kam můžu za 12 hodin jen jednou, vypiju málem všechnu vodu z kohoutku. Jsem členem podsvětí, jsem v Metropolis. V budoucnosti, kdy bude společnost rozdělena na dvě skupiny. Na plánovače (myslitele) a dělníky. Jsem jak otrok, chybí jenom biče. Poznávám na vlastní kůži těžkou dřinu. Domů přijdu totálně hotový. Přesně doprostřed hádky. Osprchuju se, pořád na sebe řvou, nadávají si a mě to děsně bolí. Mám pocit, že mi někdo leje lávu přímo do mozku. Natírám si popáleniny nějakým krémem. Musím ven, do ulic. Dnes dám ale jen pokec s máničkama U Hymrů. 

Ptám se jich na knížky a docela pokecáme. Jsou o dost starší než já, ale pořád žijí jen minulostí. Vzpomínají na komouše, nadávají na ně, chvílemi mi až připadá, že se jim stýská, ze nemají proti komu bojovat. Dvě máničky jdou pak se mnou dolů na sídliště. Pořád močí v křoví. Čekám na ně a hvězdy jsou hrozně nízko. Moje návštěvy v Boleslavi jsou čím dál tím méně časté, už chápu proč. Na chalupě je krásnější obloha. I když městský člověk, rád se toulám po horách. Doma je ticho, všichni oddychují. Rodiče spí vedle sebe, jak kdyby se měli pořád rádi. Málem mi vyhrknou slzy, takové to bylo, když jsem byl malý. Brácha mluví ze spaní, nakecá toho víc, než když je bdělý, ale nejsou to hezká slova. Má strach. Nedivím se, nechápu, jak v tom může být každý den.

Vstanu brzo a jedu do Plzně. Obejmu na hlaváku v Praze svoji milou, líbáme se v hospodě, když čekáme na spoj. Drkotáme v kupé a vyprávíme si. Mám plnou hlavou knihy, rozebírám ji, přečítám některé pasáže. Přečte ji ještě ten den večer, když nemůže po naší divočině spát. Já pochrupuji až do rána. Poděkuji Michalovi, za půjčení takové krásy a vrátím mu knížku. Potkáme Petra a on jako filmový maniak nám prozradí, že tahle kniha byla původně scénářem ke starému černobílému a němému filmu. A ihned nám, jako člen filmového klubu, poděkuje. To budete koukat. Uplyne týden a musíme mu dát za pravdu. Nad Elektrou je malý sál, kam chodíme většinou na dokumenty o kapelách. Stačí se dohodnout a pustí vám cokoliv. Jen to musí být umění. Film je výborný, možná jeden z nejlepších, které jsem v životě viděl. Sice beze slov, ale je to nádhera.

Sedíme v hospodě vedle Americký. Museli jsme zdrhnout z filmového klubu. Oni jsou nadšenci. Postávali v kroužcích a tvářili se vážně. Rozebírali kameru, herce a my jim nerozuměli. Přišlo nám to děsně povrchní a tak jsme tam Petra nechali a šli popít v klidu. Tak nějak samozřejmě, lehounce nadhazujeme svoje pocity z promítání. Něco je děsivé, nechtěl bych být v budoucnu dělníkem, nechci žít v podzemí. Kdo někdy dělal v továrně, dá mi za pravdu. Dáme si obrovský flák masa, pivo a narvaní k prasknutí jsme blahosklonní. Vidíme svět pozitivně, zalitý sluncem. Jsme sice už trošku ohlodaní životem, ale zatím jen jemně. Máme v sobě naději v lepší společnost. Bavíme se o tom, rozebíráme knížky a já jsem hrozně moc rád, že ji mám, protože jí mohu říct úplně všechno. Metropolis nás hodně ovlivnil. Je to skvělý film a kniha je ještě lepší. Alespoň tak jsme to vnímali tenkrát a vlastně i dnes.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. června 2023

Info - ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2023



ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2023

V sobotu 24. 6. 2023 se uskuteční skoro až neuvěřitelný 19. ročník (!) dnes již prakticky kultovního Antitrend Open Air festivalu. Festival se nakonec i letos koná v příjemném prostředí vesničky Žabčice, která se nachází kousek od jihomoravské metropole Brna – navíc v luxusní vzdálenosti zdejší vlakové zastávky (vlaky sem jezdí každou hodinu). Pokud Vám v žilách koluje láska k hudebním stylům jako je death, grind, brutal death, gore grind, fastcore či crust, je sestava letošního ročníku tohoto extrémního festivalu pro vás jako stvořená. Opět velmi silná sestava s hromadou zahraničních i domácích kapel čítá celkem 15 kapel ze 7 různých světových zemí a ani letos nebude chybět několik velmi zajímavých seskupení, které se na území ČR neobjevují zas tak často. Každý správný fanoušek výše uvedených stylových škatulek si tak určitě vybere ty, za kterými se vydá cca 20km jižně od Brna, kde se rozezní ta nejšílenější zvěrstva, co může extrémní scéna nabídnout. Neváhejte tedy dojet a užít tu báječnou rodinou a přátelskou atmosféru.

S představením kapel začneme u těch zahraničních:

CYNESS (Německo)

Letošní sestava nemá jasného headlinera, dalo by se říct, že co-headlinerů je zde několik – jedněmi z nich jsou určitě němečtí CYNESS, kteří to na grind scéně drhnout již od roku 2000! Kapela má již dlouho zasloužený status legendy na evropském grindovém poli, jejich songy jsou rychlé, hlasité a krátké – old school jak hovado, s jemným nádechem punku či crustu. Tohle bude pořádná mela – což potvrdili už loni na podzim v Brně na kultovním „indoor“ festivalu „Stop & Go“!

ROTTENNESS (Mexiko)

Až z dalekého a exotického Mexika zavítají na žabčické pódium zabijáci ROTTENNESS. Jejich brutální death/grind jsme již v minulosti mohli spatřit třeba na Obscene Extreme Festivalu, nicméně do Žabčic zavítají poprvé. Příští rok oslaví neuvěřitelných 30 let na scéně! Jejich poslední deska „Violentopia“ je pořádná rána do hlavy!

VISIONS OF DISFIGUREMENT (Velká Británie)

Oproti dvou zmíněným bandám jsou VOD poměrně mladá kapela. Jejich začátky sahají „jen“ do roku 2013. Ovšem za tu dobu si již tato banda vydobyla poměrně slušné renomé, a to především pak u fanoušků brutal death slamu. Zatím jejich poslední fošnou je „Aeons of Misery“ z roku 2020, která pořádně tlačí do hlavy! Nejinak tomu bude i naživo v sobotu 24.6. v Žabčicích!

ANIMALS KILLING PEOPLE (USA)

Zvířata, co zabíjejí lidi? Jistě, proč by tomu nemohlo být jednou naopak? Tento originální „veganský“ death/grind mazec přijede rozdrtit lidskou rasu až z New Yorku. Ultra rychlé bicí udávají zběsilé tempo, tento bubeník je naprostý magor! Pro fans Brodequin, Disgorge a podobných „zvěrstev“ (slovo, které se zrovna k nim dokonale hodí!) Také oni se již v minulosti předvedli na OEF.

GORGATRON (USA)

No a další kapela, co přijede až z poza velké louže! Navzdory tomu, že kapela vznikla až po přelomu tisíciletí, jejich styl se nedá definovat jinak než nefalšovaný „old school US-brutal death metal“. Máte rádi skvělé desky neopakovatelných 90. let kapel jako Vile, Monstrosity či Cannibal Corpse? Pak možná právě pro vás můžou být Gorgatron černým koněm celého festivalu!

BASEMENT TORTURE KILLINGS (Velká Británie)

Pro fanoušky naprosto úchylného gore grindu tu máme velmi zábavné kombo v podobě této hrstky magorů z Anglie. Šílená muzika, šílená show! Za mikrofonem řve „růžová dredatá panenka“ Beryl a tu byste opravdu nechtěli potkat sami v noci v temné uličce! Kolik červené barvy bude prolito a kolik plyšových medvídků rozpáráno? Dozvíte se ve speciální půlnoční show!

MACABRE DEMISE (Německo)

Za odpadnuvší grindery Ludra byla na poslední chvíli domluvena „náhrada“ v podobě tohoto „one-man-show“ projektu. Za kapelou stojí aktivní postava německého underground Andreas Rieger, který za pomocí naprogramovaného bicího automatu ovládá kytaru a mikrofon a vystačí si naprosto sám, snad po vzoru amerických Putril Pile či Insidious Decrepancy. A nutno podotknout, že i tato „evropská“ verze zní skvěle, nápaditý brutal death metal té nejvyšší kvality!

MELMOSH (Rakousko)

Melmosh je poměrně neznámá kapela od našich jižních sousedů, nicméně kdo viděl jejich loňskou show na slovenské Flesh Párty open air, musel uznat, že něco tak zábavného se jen tak nevidí. I hudba je poměrně osobitá (sami borci mají na stránkách popisek „Finest Austrian progressive ambient grindcore“), ale ta show...různé vtipné masky a energie na rozdávání. Těšte se především na pobíhajícího zpěváka v masce SpongeBoba po žabčickém areálu!

Nyní přejdeme k představení českých kapel:

INGROWING

Jedním z hlavních taháků letošního ročníku budou bezesporu legendy CZ grindcoru INGROWING! Trio z Budweisu sice už na žabčickém pódiu několikrát drtilo, ale před x lety proběhl rozpad kapely a vypadalo to, že se legenda na pódia už nevrátí. Leč stalo se a dokonce tohle z zmrtvýchvstání dalo dokupy úplně původní sestavu z 90. let! Legenda je tedy zpět v Žabčicích, přijďte si je pořádně užít!

MINCING FURY

Co by to bylo za AT fest bez pořádajících vytíračů podlahy „Micinek“ aneb MINCING FURY. Čeká nás divoká směsice death metalu s grindcorem, HC či punkem, ostatně kdo jezdí do Žabčic pravidelně, ví své. „Nový“ bubeník Tom sype o 106, takže se bude na co těšit. A určitě zazní i kultovní „Kačenka“!

POPPY SEED GRINDER

Asi netřeba dlouze představovat ani další stálici na českého death metalové scéně. Pražští cajzli v čele se zpěvačkou Bárou po letech zpět v Žabčicích, jejich mix death metalu a HC stále neztratil nic z té nespoutané vlny energie!

BOWELFUCK

Také další pražská sebranka je již poměrně zavedené jméno, zběsilí grindeři BOWELFUCK. Před x lety se v Žabčicích objevili coby „last-minute“ náhrada a stálo to za to, letos to nebude jiné, jen už budeme vědět dopředu, co od nich čekat – 100% grindcore attack!

FATALITY

Do Žabčic vůbec poprvé zavítají moravští FATALITY, kteří tak nějak nenápadné proplouvají scénou již více jak 30 let(!). A s novým zpěvákem Vojtou za mikrofonem chytli druhou mízu a můžeme se tak těšit na pořádnou porci old school death metalu!

MURDER RAPE AMPUTATE

Asi jste si již zvykli, že festival uzavírá nějaké „taneční zábava“ - ani letos tomu nebude jinak – ze severní Moravy dorazí k tanci a poslechu zahrát seskupení s romantickým názvem MURDER RAPE AMPUTATE. Pro fans pomalého tupa-tupa stylu alá Gut, Impetigo či CBT! To bude tanec!

LEPTOSPIROSY

Úderem 1 hodiny po poledni celý program festivalu otevřou jihomoravští LEPTOSPIROSY. Jsou mladí a neklidní a každým dalším koncertem jim to grinduje lépe a lépe. Nezapomeňte tedy dojít včas, už od začátku to bude stát za to!

Na festivalu pochopitelně nebude chybět jak bohaté distro, kvalitní technické/zvukové zázemí (letos poprvé s kvalitním zvukařským týmem ze Slovenska!), prodej triček, mikin, CDs, až po schopnou organizační stránku, profesionální osvětlení a především kvalitně obsazený a stylové pestrý line-up přímo na žabčickém pódiu. Přímo v areálu je také možnost stanování a pořadatelé zaručují přátelskou atmosféru pro pijácké radovánky až do ranních odjezdů vlaků, jak tomu ostatně bývá každým rokem. Stánky s dobrým jídlem i pitím jsou pochopitelně samozřejmostí.

Nenechte si proto ujít ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL, jež se koná v sobotu 24. června v Žabčicích u Brna, začíná se přesně s úderem třinácté hodiny.

Info:

Žabčice (cca 20 km jižně od Brna, výborné vlakové spojení na trase Brno – Břeclav- Bratislava)
sobota 24. 6. 2023
start 13:00 hod

Kontakt: antitrend@seznam.cz, tel: +420 778 144 578

Podrobnější info:

https://www.facebook.com/events/527453255577957/


Mapa:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine