DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 20. června 2023

Rozhovor - PHLEBOTOMIZED - Temný, chladný, progresivní doom death metalový průlet věčností!

Rozhovor s legendární doom death metalovou skupinou z Holandska - PHLEBOTOMIZED.

Odpovídali Tom and Alex, děkujeme!

PHLEBOTOMIZED - Clouds of Confusion (2023):

Ave PHLEBOTOMIZED! Zdravím vás do holandského undergroundu. Je mi velkou ctí dělat s vámi rozhovor. Víš, já si takhle plním své sny z mládí. Kapely, které jsem měl rád v devadesátých letech, jsou navždy v mém srdci. Vy tam máte také místo. Pojďme ale k novému albu. Poprvé jsem jej slyšel před několika měsíci, když mi přišlo na recenzi. A musím napsat, že jsem si připadal jak prokletý. Vše ostatní šlo stranou. Děkuji moc! Jak nahrávka vznikala? Měnili jste nějak způsob? Protože mě přijde novinka melodičtější, více atmosférická.

Nelze se nezeptat. Všichni opravdoví death metalisté mají rádi vaše klasická alba z devadesátých let. V roce 1997 jste přerušili svoji činnost, abyste se vrátili v roce 2018 s albem „Deformation of Humanity“. Co jsem tak pozoroval kolem sebe, tak pro spoustu fanoušků byla nahrávka trošku šokem. Přitom, V devadesátkách jste byli často přirovnáváni třeba k NOCTURNUS. Osobně mám hrozně rád, když se kapely vyvrátí, ale znáš to, metalisté jsou jedni z nejvíc konzervativních posluchačů. Pro mě jste se posunuli a posouváte se rozhodně správným směrem. Když jste se vraceli na scénu, jaký byl „plán“?

Nejprve vám velmi děkuji za pocit, že jsme zvolili správný směr. V roce 2011 jsme byli osloveni, abychom znovu vydali naše demo DEVOTED TO GOD a EP PREACH ETERNAL GOSPELS na CD a vinylu. To byl začátek až do znovuzformování kapely v roce 2013. Chtěli jsme na počest znovu vydaného Formátu udělat release show. Po této show se čtyři z původních členů rozhodli v kapele pokračovat. Poté jsme 3 roky koncertovali doma i v zahraničí a pak přišel čas na novou desku, vydat se novým směrem a také touto cestou získat nové koncerty. Pak jsme začali psát DEFORMATION.


S návratem se pojí samozřejmě i personální změny. Z původní sestavy zbyl nakonec jen Tom Palms. Chápu to, že byl vždy hlavním skladatelem, autorem, organizátorem? Jestli to není tajné, proč se vlastně PHLEBOTOMIZED v roce 1997 rozpadli? Rozešli jste se v dobrém?

V počátcích kapely tvořili 90 % hudby LAWRENCE PAYNE a TOM PALMS. Lawrence psal také texty. Kapela se rozpadla v roce 1997, protože směr, kterým se kapela vyvíjela, nebyl nosný pro celou kapelu. Někteří členové se navíc nacházeli v jiné životní fázi, což způsobilo, že se rozpadla soudržnost, která dříve existovala. Nakonec si myslím, že jsme se v té době rozpadli docela dobrým způsobem. Ještě teď se s několika kluky z té doby kapely vídám a mluvím s nimi a můžu považovat za štěstí, že někteří z nich jsou stále mými velmi dobrými přáteli.

Bylo těžké sehnat nové muzikanty? Třeba u nás v Čechách je nouze o dobré bubeníky, kteří by vůbec chtěli death metal hrát. O zpěvácích ani nemluvím. Vám se ale povedlo sestavit „novou“ kapelu ze skvělých hudebníků. Je vás celkem sedm, což je velké číslo. Nicméně, nedá mi to a musím se zeptat, jsou PHLEBOTOMIZED stálou kapelou se vším všudy nebo se jedná o najaté muzikanty?

Naše současná sestava je stabilní od roku 2017. Co se týče hledání nových hudebníků.. volná místa, která jsme zveřejnili na internetu, byla rychle obsazena. Ben - zpěv a Rob - syntezátory se připojili v roce 2015, Dennis - kytara v roce 2016, Alex - bicí a Andre - basa následovali v roce 2017. Thijs se k nám připojil v roce 2019 jako náhrada za mě, protože jsem musel podstoupit operaci levého zápěstí. Nikdo nebyl přijat.


Mám s letošní novinkou „Clouds of Confusion“ takový „problém“. Nemůžu jí přestat poslouchat. Pracuji u počítače a tak si podupávám celý den nohou do rytmu, přidávám se v refrénech, až si připadám trošku jako blázen. Album mi doslova proniklo do žil. Hodně k tomu přispívá zvuk. Kde jste album nahrávali a kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Děkujeme za tento velký kompliment. Album jsme nahrávali v Německu s JORGENA UKENA. V minulosti spolupracoval s kapelami jako GOD DETHRONED, SINISTER nebo ANVIL. Jeho studio se jmenuje SOUNDLODGE. Při nahrávání se hodně angažuje a je to prostě řemeslník. Mix a mastering většinou provádí on a jeden nebo více členů kapely. Zvuk vytvořený na CLOUDS je průzračný, ale zároveň velmi těžký. Nízké, střední a vysoké tóny jsou od sebe velmi dobře odděleny.

Vždycky mě zajímá, jakým způsobem vzniká nový song. U vás předpokládám, že hlavní motivy nosí Tom. Jakým způsobem se účastní ostatní? A jaký je vlastně celý proces vzniku nové skladby u PHLEBOTOMIZED?

Postup je následující: Tom napíše 80 až 90 % struktury písní a spojí riffy do sebe s ostatními členy kapely a napíše písně. Alex, náš bubeník, dostává volnost, aby písně doplnil po svém. Co se týče syntezátorových partů, Tom obvykle napíše 20 Možná 25 % nápadů, načež Rob dostane zaslané písně a může se vyřádit na zbylých 75 %. Nejtěžší na celém procesu je najít ty správné zvuky, které písni něco přidají. Co se týče textů a vokálních linek, ty pocházejí od Toma, ale Ben má rozhodně volnost upravit věci tak, aby je mohl zpívat on. Thijs tentokrát na album přidal dvě sóla a BOB WIJTSMA, který hraje také v kapele EX Libris a hrál s AYREON, přidal sólo do písně BURY MY HEART REPRISE. Zahrál si také basové party ve čtyřech písních.


Autorem obalu je ruský malíř Andrey Khrisanenkov. Opět musím vyseknout poklonu. Skvělý motiv. Jak jste jej vybírali a proč právě Andrey? Jak souvisí obal s hudbou?

Našli jsme ANDREYHO práci na internetu a zjistili jsme, že jeho tvorba je velmi krásná. Je také autorem obalu našeho EP PAIN, RESITANCE SUFFERING. Obal nového alba symbolizuje jeho název. Strom symbolizuje člověka. Kořeny stromu symbolizují, jak pevně jsme zakotveni, uzemněni a jak jsme v životě silní. Větve symbolizují flexibilitu, jak pružně se dokážete vypořádat s novými situacemi. Mraky, které trochu cloumají větvemi, představují nejistotu/zmatek. Andělé a démoni, kteří spolu bojují, symbolizují vnitřní boj, dobro a zlo. Paprsky světla, které prozařují naše logo, symbolizují naději, naději, že věci dobře dopadnou. Album je vlastně o přechodu do další fáze života.


O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Jaká je hlavní myšlenka a poselství novinky?

Vedle písně A UNITY YOUR MESSIAH YOUR PRE CLAIMED?, jehož autorem je TOM. Strana a, která je napsána ve 4 částech, je o přechodu do další fáze života. Jsou tematicky propojené a vyprávějí příběh. Strana b se ubírá několika směry. Obecně by se dalo říci, že na straně b jsou kladeny otázky, mimo jiné: Jak je možné, že lidé páchají zločiny a mohou to ospravedlnit tím, že věří v Mesiáše, který by hlásal pravdu. Proč je pro lidstvo tak důležité zanechat po sobě něco, když ví, že tento život je konečný a že smrti nelze uniknout. Proč je tak těžké vyrovnat se se zklamáním, s frustrací, s cíli, kterých chcete dosáhnout, žít v míru sám se sebou? Kdo o tom rozhoduje? Vy, nebo já? Jak je možné, že je lidstvo tak hloupé? Proč si společně nesedneme trochu víc doprostřed a nesrovnáme extrémy, které tu byly a jsou dodnes, abychom všichni mohli žít v míru.


Jak jsou na tom PHLEBOTOMIZED s koncerty? Vím, že jste byli na loňském Brutal Assaultu, ale já byl bohužel v té době nemocný. Nechystáte turné k nové desce? Hrozně rád bych vás viděl někde v malém klubu.

Škoda, že jsi loni nebyl na Brutal Assaultu, bylo super si tam zahrát. Vzhledem k následkům Covidu se turné na podporu nové desky nejspíš nepodaří. Ale co není, vždycky může přijít 😊. Na letošní rok máme naplánované 4 koncerty.

Mě se na death metalu líbí jeho pestrost. Můžu si poslechnout pomalý, ovlivněný doomem, rychlý s grindem nebo temný s black metalem. Muzika je mojí součástí vlastně celý život. Relaxem i životním stylem. Co znamená pro tebe? Jak ji vnímáš a jak hudbu ovlivňuje tvůj život?

Hudba určitě ovlivňuje můj život, jako člověk rosteš díky věcem, které v životě zažíváš, a všímám si, že s přibývajícím věkem se tvůj hudební vkus stává rozmanitějším.


Co chystají PHLEBOTOMIZED v nejbližších měsících? A chtěl bys něco vzkázat fanouškům, labelům, pořadatelům? Zde máš prostor…

Tady je vaše šance... snažíme se získat více koncertů, abychom propagovali novou desku a oslovili více lidí prostřednictvím sociálních sítí. Fanouškům děkujeme za všechny pozitivní reakce na novou desku, moc si toho vážíme, jste skvělí.

Chcete na svém turné nebo festivalu rozmanitost a zvuk devadesátých let? Objednejte si Phlebotomized

Děkuji za rozhovor. Při psaní otázek jsem poslouchal „Clouds of Confusion“ stále dokola. Je to opravdu skvělé album. Děkuji moc za něj a vlastně za všechnu muziku, kterou hrajete. Přeji vám co nejvíc prodaných nosičů, narvané koncerty a budu se těšit někde naživo. Ať se vám daří i v soukromí! PHLEBOTOMIZED FOREVER!

Není zač a děkujeme za tuto příležitost a vaše nadšení. Poslouchejte desku dál a pokaždé objevíte něco nového 😊.

Buďte sami sebou a Carpe Diem

PHLEBOTOMIZED - Clouds of Confusion (2023):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 19. června 2023

Recenze/review - SYMBIONTIC - The Sun and the Darkness (2023)


SYMBIONTIC - The Sun and the Darkness
CD 2023, Apostasy Records

for english please scroll down

Až jednou pohltí temnota slunce, smrt bude velmi blízko. Konečně se splní fantazie všech starých autorů sci-fi. Zrovna jsem jednu takovou knihu dočetl. A u toho poslouchal novou desku německých SYMBIONTIC. Tahle smečka vznikla v roce 2000. Pak si dala na spoustu let pauzu (2011 - 2021), aby se vrátila silnější než dřív. Novinka "The Sun and the Darkness" je totiž po okraj narvaná velmi silnými melodiemi, totálně zničujícími bicími i vokálem bestie. Seděl jsem u okna a díval se na oblohu. Město bylo pod poklopem smogu a v oceánech se dusil život.

Poslouchal jsem velmi pozorně a byl překvapen, kolik zajímavých momentů na nahrávce je. Každý song má vlastní silný základ, na který jsou přidávány různé odbočky a nadstavby. Deska je tak velmi pestrá a originální. Stylově potom kapela volně pluje mezi melodickým a technickým death metalem. 


Starodávný symbol na obalu (autorem je Simon 'Totleben' Bossert), masivní a hutný zvuk, touha ničit, trhat maso od kostí, tohle všecho pohromadě tvoří velmi chutný koktejl. "The Sun and the Darkness" je velmi inteligentně složeným albem, které donutí posluchače přemýšlet. Osobně mě nejvíc fascinuje určitý a velmi těžko popsatelný neklid, který se mi zadřel doslova pod kůži. Nejraději jsem nahrávku poslouchal doma v klidu, když město pode mnou spalo nebo brzy ráno v ulicích, když je ještě klid a chlad. Ozvěny včerejšího dne byly stále otištěny do vzpomínek. Představoval jsem si, že už je dávno po apokalypse, že už je slunce jen dohasínající hvězdou. Panika, chaos, vracíme se na začátek. Kapela v některých momentech evokuje staré dobré DEATH, samozřejmě s modernějším soundem a přístupem. Dýchá na mě chlad, ale třeba i melancholie. SYMBIONTIC jsou pro mě kapelou, o které si myslím, že by si zasloužila víc pozornosti. Takhle dobře zahraný a promyšlený metal jsem již dlouho neslyšel. Navíc má v sobě drive a sílu, temnou jiskru i neuchopitelnou energii. Jsem starý pes, který přistupuje k hudbě s pokorou. Udělejte to i vy a "The Sun and the Darkness" si poslechněte. Pokud totiž tak neučiníte, budete ochuzeni o skvělý zážitek. Až jednou pohltí temnota slunce, smrt bude velmi blízko. Konečně se splní fantazie všech starých autorů sci-fi. Všude kolem bude absolutní temnota, chlad a apokalypsa. Zůstanou jen prokletí a tahle deska. Melodické, technické death metalové album, které vás zahalí do temnoty a chladu!


Asphyx says:

When the darkness of the sun one day consumes, death will be very near. Finally, the fantasy of all the old science fiction writers will come true. I just finished one of those books. And listening to the new German SYMBIONTIC album. This pack was formed in 2000. Then they took a break for many years (2011 - 2021) to come back stronger than before. The new album "The Sun and the Darkness" is packed to the brim with very strong melodies, totally devastating drums and beast vocals. I was sitting by the window looking at the sky. The city was covered in smog and the oceans were choking with life.

I listened very carefully and was surprised at how many interesting moments there were on the record. Each song has its own strong foundation to which various digressions and build-ups are added. The record is so varied and original. Stylistically, the band freely floats between melodic and technical death metal.


The ancient symbol on the cover (by Simon 'Totleben' Bossert), the massive and dense sound, the desire to destroy, to tear flesh from the bones, all this together makes a very tasty cocktail. "The Sun and the Darkness" is a very intelligently composed album that will make the listener think. Personally, I am most fascinated by a certain and very hard to describe restlessness that literally got under my skin. My favourite way to listen to the record was at home when the city below me was asleep, or early in the morning on the streets when it was still quiet and cool. The echoes of yesterday were still imprinted on my memories. I imagined that the apocalypse was long over, that the sun was just a fading star. Panic, chaos, going back to the beginning. The band evokes good old DEATH in some moments, of course with a more modern sound and approach. There's a chill in my breath, but maybe also a melancholy. SYMBIONTIC are for me a band that I think deserves more attention. I haven't heard such well played and thought out metal in a long time. Moreover, it has drive and power, a dark spark and an elusive energy. I'm an old dog who approaches music with humility. Do you too and give "The Sun and the Darkness" a listen. Because if you don't, you'll be missing out on a great experience. Once the darkness of the sun is swallowed up, death will be very near. The fantasy of all the old science fiction writers will finally come true. There will be absolute darkness, coldness and apocalypse all around. Only the curses and this record will remain. A melodic, technical death metal album that will envelop you in darkness and cold!



Tracklist:
01. Predator 
02. Nightmare Alley 5 
03. The Last Mile 
04. Embrace The Infinite 
05. The Fool 
06. Leech 
07. Seven 
08. Boneyard Bolero 
09. The Sun And The Darkness

neděle 18. června 2023

Recenze/review - THE BLEEDING - Monokrator (2023)


THE BLEEDING - Monokrator
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Stovky starých zpuchřelých kostí jsou smíchány s čerstvým masem. Po zemi se povalují jako nějaké ošklivé loutky kusy těl a všude se vznáší neskutečný zápach. Popraskané rakve, někteří mrtví se tváří, jako bych narušil jejich klid. Výbuch nastal včera a nikdo zatím neví proč. Vše uvedu do původního stavu, sednu si a uslyším tiché hlasy. Nejdřív si myslím, že jsou jenom v mé hlavě, ale po nějaké době vím, že se děje něco divného. Hodně divného. Další výbuch v márnici následoval hned další noc. Když jsem opět poslouchal novou desku britských maniaků THE BLEEDING.

Ta je opravdu až po okraj narvaná třaskavým death thrash metalem. Jedná se přesně o takový ten druh hudby, kterou když potkáte poprvé, tak si neklidně podupáváte nohou, abyste u třetího songu začali skákat po pokoji a uspořádali si svůj vlastní mosh-pit. Pánové se letos vrátili se svým třetím dlouhohrajícím albem "Monokrator", které vám doslova vybuchne v rukou i ve vaší hlavě. 


Na "Monokrator" najdeme vysokooktanový mix šílených riffů, zběsilého vokálu (který v určitých momentech připomíná mistry Steveho Souzu z EXODUS i Chucka Schuldinera z DEATH zároveň) a zničujících bicí. Hudbu můžeme popsat jako druh metalového masakru, který vám vystřelí mozek z hlavy. Přiznám se bez mučení, že se pro mě stala nahrávka ihned jednou z nejposlouchnějších. Mám rád, když ze skladeb cítím energii, tlak a sílu. THE BLEEDING jsou nekompromisní, suroví, ale nezapomínají ani na melodie.. Výsledkem je koktejl, který když ochutnáte, tak se rozpadnete na tisíc kousků. Skvělé je vlastně vše - masivní, ostrý zvuk (Ronnie Björnström - Producer, Mixing, Mastering), majestátní obal od mého oblíbeného malíře Juanja Castellana i produkce (Tasos Tzimorotas). Britové vás zničí ve stylu SODOM, KREATOR, MORBID ANGEL, SEPULTURA, SLAYER, DEATH, SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION. A udělají to elegantně a se zkušenostmi starých mistrů. Vždycky jsem si představoval, jaké to musí být, když se někdo odpálí. Teď už to vím já, i dávno mrtvá těla v naší márnici. Pánové na to jsou ostře, nekompromisně a neberou si žádné servítky. Za mě osobně nelze jinak, než jejich novinku hodnotit velmi vysoko a doporučovat ji všem, kteří jsou stejně prokletí jako já. Výbuch nastal včera a všichni už dávno víme, proč. Posloucháme totiž desku "Monokrator" stále dokola. Absolutně devastující thrash death metal ze staré školy, který vás roztrhá na kusy! Masakr v márnici!


Asphyx says:

Hundreds of old rotten bones are mixed with fresh meat. There are pieces of bodies lying on the ground like ugly puppets, and an unbelievable smell is everywhere. Cracked coffins, some of the dead look as if I've disturbed their peace. The explosion happened yesterday and no one knows why. I restore everything to its original state, sit down, and hear quiet voices. At first I think they're just in my head, but after a while I know something strange is going on. Very strange. Another explosion in the morgue the very next night. Listening again to the new album from British maniacs THE BLEEDING.

It really is packed to the brim with shattering death thrash metal. This is exactly the kind of music that when you first encounter it, you stomp your foot restlessly, only to start jumping around the room and arranging your own mosh-pit by the third song. The gentlemen returned this year with their third full-length album, "Monokrator", which will literally explode in your hands and your head.


On "Monokrator" we find a high-octane mix of insane riffs, frenzied vocals (which at certain moments recall the masters Steve Souza from EXODUS and Chuck Schuldiner from DEATH at the same time) and devastating drums. The music can be described as a kind of metal carnage that will blow your brains out. I will admit without torture that the record immediately became one of the most listenable for me. I like to feel the energy, pressure and power from the songs. THE BLEEDING are uncompromising, raw, but they don't forget about the melodies... The result is a cocktail that when you taste it, you'll break into a thousand pieces. In fact, everything is great - the massive, crisp sound (Ronnie Björnström - Producer, Mixing, Mastering), the majestic cover artwork by my favorite painter Juanjo Castellano and the production (Tasos Tzimorotas). The Brits will destroy you in the style of SODOM, KREATOR, MORBID ANGEL, SEPULTURA, SLAYER, DEATH, SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION. And they will do it elegantly and with the experience of the old masters. I've always imagined what it must be like when someone blows up. Now I know, even the long-dead bodies in our morgue. The gentlemen are sharp, uncompromising and take no guff. For myself, I can't help but rate their novelty very highly and recommend it to all who are as cursed as I am. The explosion happened yesterday and we all know why. Because we've been listening to "Monokrator" over and over again. Absolutely devastating old school thrash death metal that will tear you apart! Massacre in the morgue!


Recenze/review - THE BLEEDING - Morbid Prophecy (2019):

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devátý - Okolo rybníků a pak rovnou do moshpitu


Příběh čtyř stý devátý - Okolo rybníků a pak rovnou do moshpitu

Nevím jak to máte vy, ale já když jsem se dlouho učil, chodil po hospodách a o víkendech uklízel v podzemí v boleslavské škodovce, tak se potřebuji nadechnout. Mám to takhle odmalička. Koukám rád do zeleného, toulám se v lesích a užívám si přírodu. Klid a pohoda, v lese je krásně v zimě, v létě, kdykoliv. Moje budoucí žena je na tom podobně. Jsme dva tuláci, které jednou za čas začnou svrbět nohy a musíme. Tenkrát byla ještě zima a mráz. Přesto jsme vstali brzy ráno a byli rádi, že jsme spolu. Jen my dva a ranní tramvaj, okolí Plzně jsme vůbec neznali. Toho dne jsme se ale do boleveckých rybníků doslova zamilovali. A to tak, že jsme po letech dokonce koupili v jejich blízkosti byt, ve kterém žijeme. Nejdřív jsme ale nevěděli nic. Měli jsme jenom starou mapu a vyznačenou cestu do notýsku. Chtěli jsme toho vidět hodně.

Nikde nikdo. Jenom srnka, která se přišla napít do zadní části Kamenného rybníka. Zatají se nám dech a sledujeme ji. Za chvilku vyleze i mládě. Přitulíme se k sobě a když se na svoji blondýnku podívám, tak na ní vidím, jak souznějí. Matky, napadne mě a víc se na nic neptám. Narušil bych jinak atmosféru. Zaskřehotá káně a my jdeme dál. Hlouběji do lesa. Mráz se nám zadírá pod kůži a nebýt turistických značek, zabloudili bychom. Dojdeme až na Krkavec, na rozhlednu, která je kupodivu i v tomhle nečase otevřená. Díváme se do kraje, ukazujeme si, co kde je a pak dokonce dostaneme grog. Turisti prý musí držet pospolu. Poděkujeme a jdeme dál. Přes lesy, zadem, až se dostaneme k Třemošný. Cesty ještě nebývaly asfaltové, je namrzlo a tak občas padáme na zadky. Dokloužeme se zpět k Seneckému rybníku. Jsou na něm labutě, jdeme kolem chatek až ke Košináři, ze kterého dodnes bereme kapra na vánoce. Malý Bolevec, Velký bolevecký rybník. Je tu nádherně. Ale je nám šílená zima, tak jsme vděční za hospodu na Ostende. 

Výčepák je takový to klasický hovado, s tužkou za uchem. Usmívá se od ucha k uchu, ke každému pivu přidá pár hlášek a i když je řízek tuhý, nevadí nám to. Máme oči jenom jeden pro druhého, souzníme v knihách, hudbě i názorech na život. Navíc je mezi námi chvění, taková ta krásná přitažlivost. Má na sobě svetr a když si ho konečně sundá, tak musím obdivovat upnuté triko. Měla bys mít zbrojí pas. Směje se a na oko se rozčiluje. Dopijeme a jdeme dál. Na Bílou horu a pak, pomalu a s několika odbočkami, které neměly nastat, skončíme pod Chlumem na Doubravce. Nahoru nejdeme, je nám zase pěkná kláda. Sjedeme ke klubu C, o kterém jsem vám již několikrát psal. Vedle hospody, v takovým děsným socialistickým pajzlu, je na stěně plakát. Jména mi nic moc neříkají, ale to vůbec nevadí. Zřejmě nějaké místní kapely. Zajdeme? Máme už trošku upito a protože se nám nechce na kolej, tak kývne.

Na koleji by se k nám totiž někdo připojil a chtěl se bavit. My ale chceme mít den jen pro sebe. Tak proč ne i večer a klidně celou noc. Vlezem dovnitř a tam už jsou nějaký metly. Všichni se tváří sveřepě a mě dojde, že to asi zase bude black metal. Radost z toho moc nemám, moje zkušenosti nebyly nejlepší, ale stejně máme oči hlavně pro sebe. Hele, tak když se nám to nebude líbit, zmizíme, co? No, je pravda, že po první kapele jsme chtěli odejít. Zeptá se mě, ale já mám náladu na pořádnou pařbu. Vydržíme. Druzí jdou na řadu trošku starší kluci a není to vůbec špatný. Hrají divoce, takový starý Marduk, Mayhem, líbí se mi to. Skáču do malého kotle a dělám rotyku. Hlavou se mi míhají riffy, zadírají se mi do mozku a jsem ve svém živlu. Pak už nemůžu, tak si dojdu cucnout piva a obejmout svoji milou. Dělá mi hrozně dobře, jak jí to sluší. Jak nemá jen černý oblečení a nevypadá jako zombie, tak mezi ostatními doslova září. I ozve se, jak už tomu bývá, že jsem kokot, a cože to předvádím. Nejsem prý dostatečně true.

Pošlu je do prdele a pařím i na třetí kapelu. Myslím, že to bylo něco od Lorda Morbivoda, ale abych pravdu řekl, tak vůbec nevím název. Je to ale jedno. Nehrají vůbec špatně. Hudba obsahuje i nějaké ty melodie, má v sobě něco neklidného. Jdu na věc a neskutečně si to užívám. Pak je konec a my si sedneme ještě na chvilku ke stolu. Musím na záchod a když se vrátím, tak zase opruzuje nějakej čert u mojí holky. Sednu si proti němu a zeptám se ho, co potřebuje. Je namol a má blbý kecy. Řeknu mu něco o tom, aby se zklidnil a jsem slušný, protože mě blondýnka kope nohou pod stolem. Podívám se jí do očí a raději jdeme. Pěšky, až na kolej. Je to dálka, ale nevadí nám to. Celý den byl super, okolo rybníků rovnou do mosh -pitu. Jen jsem si říkal, že je škoda, že nebyla v klubu větší pohoda. Inu, co naděláme. Jsme rádi, když dorazíme domů a zjistíme, že se v baru ještě paří.

Necháváme si pouštět jen samé staré, prověřené songy. Ploužíme se až do rána, už svítá a jdeme na cigáro před kolej. Padá sníh. Hele, takovýho štěstí, takový krásy, to si snad ani nezasloužím, směju se. Ale jo a díky, že si se mě zastal v klubu. No, to bych si vyprošoval, moji holku nebude nikdo obtěžovat, za tím si stojím. Jen prý nemám být tak prudký, uklidňuje mě, dokud se neprolíbáme až do postele. Usnu a zdá se mi o srnkách, které mluví. Druhý den je neděle a nás nenapadne nic jiného, než po snídani, tedy pardon obědu, vyrazit zase tramvají k rybníkům. Ještě jsme toho tolik neviděli a počkej v létě, to se sem zajdeme vykoupat. Znáš mě, jakákoliv voda je můj živel. Dnes je tu víc lidí. Rodinky a staré dvojice, zavěšené do sebe. Každý se s každým zdraví, mezi lidmi je ještě slušnost. Máme další trasu, skončíme ale omylem někde v polích. Teprve po letech nám dojde, že jsme byli kousek od našeho budoucího domova. Ale to je ještě brzy, ještě mnoho vody uteče v Radbůze.

Je to vlastně hrozně jednoduchá rovnice. Já mám rád jí, ona mě, sedneme si snad ve všem. A nesrovnalosti jsou krásným kořením. Přinesla do mého života klid. A naše procházky, ať už v Plzni, Táboře, Boleslavi nebo na horách v Jizerkách, se staly naší součástí. Nejdříve jen sami dva, pak s kočárkem a teď, když už jsou raubíři velký a v pubertě, tak zase sami. Snad se jednou budeme toulat zavěšeni do sebe, až budeme staří. Máme své kouty, místa, která jsou naše. Na borůvky, na maliny, kouknout na rašeliniště, projít stezkami a kolem děr po bombách. Mozek nám okysličuje chůze, chodíme, dokud to jde, přicházíme často za tmy. Na metal chodívám už převážně sám, ale pokaždé mám pocit, že je se mnou, že na mě dohlíží, jako strážný anděl. V lesích kolem rybníků jsme toho napovídali hrozně moc. Vyřešili spoustu věcí a občas se i pohádali. Ale takový už život je. Ono stačí jenom vylézt kousek za dům, pryč z hluku města. Uprostřed přírody jsme malí a pokorní. Koukáme stále do zeleného. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. června 2023

Recenze/review - LEGACY OF BRUTALITY - Travelers to Nowhere (2023)


LEGACY OF BRUTALITY - Travelers to Nowhere
CD 2023, Abstract Emotions

for english please scroll down

Procházím se v morbidní galerii a dívám se na obrazy plné utrpení a bolesti. Některá díla doslova bolí, drásají moji duši a trhají mé myšlenky na kusy. Připadám si jako oběť, jako lovená zvěř. Exponát, pověšený na zdi. Moje vnitřnosti vyhřezly na podlahu. Mozek se vaří ve vlastní šťávě. Pukne mi lebka a probudím se. Byl to hodně zlý sen a potřebuji nějakou hudbu, která mě postaví na nohy. Pouštím si novou desku španělských LEGACY OF BRUTALITY a znovu padám do propasti.

Přiznám se, že i když prolezu kdejaký undergroundový kout a poslouchám novou hudbu v podstatě pořád, o téhle smečce jsem nevěděl. Moje chyba, moje neznalost. Musel jsem to napravit. Začal jsem od konce, od posledního alba "Travelers to Nowhere" a neskutečně si užíval mrazivé melodie, mocný vokál i drtivé bicí. V téhle morbidní galerii se mi moc líbí. 


Stylově se pánové pohybují v oblastech, ve kterých působí kapely jako IN FLAMES, HYPOCRISY, KATAKLYSM, AMON AMARTH. Základem je klasický, tradiční smrtící kov a přidávány jsou chladné a propracované melodie. Skladby mě ihned strhly na svoji stranu, připadal jsem si jako bych šel proti vichřici. "Travelers to Nowhere" má navíc skvělý, uvěřitelný zvuk (Lalo - Engineering, Mixing, Mastering, Layout), zajímavý obal (Vhan Artworks & Printing). Jakobych surfoval na krvavých vlnách. Užívám si jednotlivé pasáže, toulám se se sluchátky na uších. Nejvíce se mi osvědčil poslech před bouří, když je v ulicích zvláštní neklid. Ano, songy v sobě mají drive, sílu, pověstné chvění. Španělé vám nakopou svojí muzikou zadek a udělají to velmi elegantně a zkušeně. Vlastně musím poděkovat algoritmu na youtube, že mi tuhle smečku doporučil. Schválně, poslechněte si ukázky a nechte se unést do mrazivého světa temné fantazie. Přiznám se bez mučení, nové album je pro mě velkým překvapením. Nečekal jsem vůbec nic a dostal jsem hudbu s vysokým oktanovým číslem. Přidejte plyn v autě, přidejte hlasitost a dávejte pozor, abyste nenabourali. Těším se, až si zase sednu doma do svého oblíbeného křesla, pustím si desku pořádně nahlas a nechám svoji představivost, aby mě vzala do morbidní galerie smrti. Chladné, melodické death metalové album, po okraj narvané temnou energií!


Asphyx says:

I walk in the morbid gallery and look at the paintings full of suffering and pain. Some of the works literally hurt, tear my soul and rip my thoughts apart. I feel like a victim, like a hunted animal. An exhibit hanging on the wall. My insides spit out on the floor. My brain boils in its own juices. My skull cracks and I wake up. It was a very bad dream and I need some music to get me back on my feet. I put on the new album by Spain's LEGACY OF BRUTALITY and fall into the abyss again.

I admit that even though I crawl through every underground corner and listen to new music pretty much all the time, I didn't know about this bunch. My fault, my ignorance. I had to fix it. I started from the end, from the last album "Travelers to Nowhere" and enjoyed the chilling melodies, the powerful vocals and the crushing drums. I really like it in this morbid gallery.


Stylistically, the gentlemen are in the realms of bands such as IN FLAMES, HYPOCRISY, KATAKLYSM, AMON AMARTH. The foundation is classic, traditional death metal with the addition of cool and sophisticated melodies. The songs immediately pulled me to their side, I felt like I was going up against a storm. "Travelers to Nowhere" also has a great, believable sound (Lalo - Engineering, Mixing, Mastering, Layout), interesting cover art (Vhan Artworks & Printing). It's like surfing on bloody waves. I'm enjoying the individual passages, wandering around with headphones on. I find it most useful to listen before a storm, when the streets are strangely restless. Yes, the songs have a drive, a power, a proverbial tingle. The Spanish kick your ass with their music and they do it very elegantly and expertly. I actually have to thank the YouTube algorithm for recommending this pack to me. Listen to the samples and let yourself be carried away into a chilling world of dark fantasy. I admit without torture, the new album is a big surprise for me. I wasn't expecting anything at all and I got high octane music. Step on the gas in the car, turn up the volume and be careful not to crash. I'm looking forward to sitting back in my favorite chair at home, turning the record up real loud and letting my imagination take me to the morbid gallery of death. A cold, melodic death metal album, packed to the brim with dark energy!


Tracklist:
01. Travellers to Nowhere
02. Crimson Dawn
03. Bringers of the Storm
04. The Druid
05. After the Forests Have Burned

pátek 16. června 2023

Recenze/review - PANDRADOR - Seiðr (2023)


PANDRADOR - Seiðr
CD 2023, Pagan Records

for english please scroll down

Kolem mě je absolutní tma a oheň pomalu uhasíná. Utekl jsem zase jednou daleko do lesů. V mrazu a temnotě je mi o hodně lépe, než uprostřed davu. Daleko na severu je vše ryzejší, opravdovější, čistší. Představuji si příšery ze starých legend, děsím se každého stínu, našlapuji tiše, abych nenarušil atmosféru. Snažím se splynout s věčností, přesto budu jako člověk vždy rušivým elementem. Poslouchám nové album polských black death metalistů PANDRADOR a přemýšlím, kdy konečně umrznu.

S kapelou jste se mohli setkat na našich stránkách již v roce 2020, kdy jsem psal o jejich nahrávce "Ov Rituals, ov Ancestors, ov Destiny" (odkaz je dole pod článkem). Letošní novinka je volným pokračováním věcí předchozích. Znovu se setkáte s majestátním, chladným a mocných smrtícím kovem, který je ušpiněný zmrzlou krví. Jako bych byl přímým účastníkem severských legend, o kterých kapela zpívá a hraje. 


"Seiðr" je albem, který na mě opravdu působí jako nějaký pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Duchové našich předků znovu vstanou z hrobu, aby se pomstili za všechno zlé, co se jim za jejich života stalo. Stačí se podívat na obal, který krásně doplňuje atmosféru alba a každý fanoušek tohoto stylu bude ihned vědět, že je tu správně. Hudebně se potom jedná o podobnou záležitost, jako BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR a další smečky, které kombinují černou atmosféru, chlad a drtivý účinek smrtícího kovu. Po zvukové stránce je vše v podstatě dokonalé. To samé mohu napsat i o samotných skladbách. Mají jasné, zřetelné motivy, postupně gradují, jsou vybroušené k dokonalosti. Mě osobně ale chybí přeci jen o trošku více špíny, hnisu, rozkládajích se mrtvol. Chápu, kapela směřuje svoji tvorbu trošku jiným směrem, než bývám zvyklý, ale přesto, některé motivy jsou možná až moc dlouhé a stále dokola se opakují. Deska potom ztrácí na tlaku a energii. Berte ale má slova jen jako připomínku starého psa. Jinak je vše v nejlepším pořádku. Album se velmi dobře poslouchá, Poláci dokáží napsat velmi dobré motivy. Vezmou vás na výlet daleko do pustiny, kde je jenom mráz a sníh. Smrt zase jednou chodí kolem a brousí si kosu. Démoni padlých bojovníků hledají konečně klid. A do ticha zazní první riff. Myslím si, že se "Seiðr" opravdu povedlo. Kolem mě je absolutní tma a oheň pomalu uhasíná. Utekl jsem zase jednou daleko do lesů. V mrazu a temnotě je mi o hodně lépe, než uprostřed davu. Daleko na severu je vše ryzejší, opravdovější, čistší. Stejně jako tahle nahrávka. Mrazivé, majestátní, rituální death metalové album, které je plné zlých přízraků ze severu!



Asphyx says:

It is absolutely dark around me and the fire is slowly dying down. I've escaped once more far into the woods. I feel much better in the cold and dark than in the middle of a crowd. Far to the north, everything is purer, truer, cleaner. I imagine the monsters of old legends, I dread every shadow, I tread quietly so as not to disturb the atmosphere. I try to blend into eternity, yet as a human I will always be a disturbing element. I listen to the new album of Polish black death metallers PANDRADOR and wonder when I will finally freeze to death.

You could meet the band on our pages already in 2020, when I wrote about their record "Ov Rituals, ov Ancestors, ov Destiny" (link is below the article). This year's news is a free continuation of the previous ones. Once again, you'll encounter majestic, cold and mighty death metal that's stained with frozen blood. It's like being a direct participant in the Norse legends the band sings and plays about.


"Seiðr" is an album that really strikes me as some kind of ancient ritual for summoning dark forces. The spirits of our ancestors rise again from the grave to take revenge for all the bad things that happened to them during their lifetime. One look at the cover art, which beautifully complements the atmosphere of the album, and any fan of this style will know immediately that they're in the right place. Musically then, this is a similar affair to BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR and other packs that combine black atmosphere, coldness and the crushing effect of death metal. Sound-wise, everything is basically perfect. I can write the same about the songs themselves. They have clear, distinct themes, they gradually graduate, they are polished to perfection. But I personally miss a little more dirt, pus, decomposing corpses. I understand the band is taking their work in a slightly different direction than I'm used to, but still, some of the motifs are perhaps too long and repetitive. The album then loses pressure and energy. But take my words only as a reminder of the old dog. Otherwise everything is in the best order. The album is very easy to listen to, Poles can write very good motives. They take you on a trip far into the wilderness, where there is only frost and snow. Death walks around once again and sharpens his scythe. The demons of the fallen warriors seek peace at last. And into the silence comes the first riff. I think "Seiðr" was a real success. It's completely dark around me and the fire is slowly dying. I've escaped far into the woods once more. I feel much better in the cold and dark than in the middle of a crowd. Far to the north, everything is purer, truer, cleaner. Just like this record. A freezing, majestic, ritualistic death metal album that is full of evil phantoms from the north!



Recenze/review - PANDRADOR - Ov Rituals, ov Ancestors, ov Destiny (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/08/recenzereview-pandrador-ov-rituals-ov.html


Tracklist:
01. Asgardsreien Leaving Valhalla 
02. Towards The Black Einherjar 
03. Midgard’s Bane 
04. Frelsari 
05. Nithstang Of Sleipnir 
06. Hvergelmir 
07. Valediction Of Exalted One 
08. Helferdast 09. Seiðr

Pandrador:
Mateusz "Bohen" Bednarz - vocals
Bartłomiej "Bard" Bardon - guitar
Adrian Stempak - drums
Marek "Lycain" Dulowski - bass



KNIŽNÍ TIPY - Mokrá ryba - Volker Kutscher (2017)


Mokrá ryba - Volker Kutscher
2017, MOBA (Moravská bastei)

Jel jsem zrovna tramvají z práce a vyslechl rozhovor několika studentů gymnázia. "Ty vole, se Němcům vůbec nedivím, že ty Židy zabíjeli, dodnes to tady ovládají": kýval obrýlený studentík vážně hlavou. "Mě říkal děda, že jeho otec se neměl za války zase tak špatně...": odpověděl druhý s anarchistickým nápisem na tričku. Bylo mi tak nějak smutno na duši a uvědomil si, jak jsou lidé stále ovladatelní. Jak se vlastně vůbec nic nezměnilo. Uběhlo spousta let a máme tu nové generace, které už by neměly být poznamenány různými -ismy, které se prohnaly naší společností jako mor. Myslel jsem si, možná naivně, že tohle už máme za sebou. Zrovna jsem četl Mokrou rybu a po večerech se toulal berlínskými ulicemi v roce 1929. Vyšetřoval jsem spolu s komisařem Gereonem Rathem další bestiální vraždu. Město je plné drog, nočních podniků, kde si koupíte všechno, na co si vzpomenete. Kabarety, umělci, ale také bující zlo. 

Knihu jsem, jak je mým zvykem, četl jedním dechem. Autor píše velmi poutavě, s perfektní znalostí reálií. Příběh je hlavně detektivkou, se spoustou napínavých momentů. Kulisy Berlína 1929 jsou ale natolik zajímavé, že vás doslova pohltí. Musela to být divná, toxická doba. Na jednu stranu velká svoboda, ale také lůza, která postupně přebírala moc. Hlavní hrdina není bez viny, což se mě osobně třeba hrozně líbí. Jednou mu fandíte, několikrát vás zklame a někdy jsem jej vyloženě neměl rád. Rvačky na ulicích, náckové versus komunisti. Mocným šlo vždy o ještě větší moc a otáčely své názory podle toho, jak je to pro ně výhodné. Přiznám se, že v některých momentech mě mrazilo. Knížka je ohlodaná až na kost a autor si nebere servítek. Jakoby si pozval celý německý národ na terapii. Vždycky, když čtu podobně zaměřené knihy, přemýšlím o tom, jak to mohli lidé vlastně dopustit? Pak jedu tramvají a je mi zase smutno. 

Hesla křičená vzteklým davem jsou úplně stejná jako dnes. Jsem poslední dobou skeptický, když někdo mluví o svobodě a demokracii. Není to ale nakonec tak, že se všechno dělá jen kvůli tomu, aby byly nakrmeny prasata? V Berlíně v roce 1929 tomu tak bylo. Vyšetřovat v té době vraždy muselo být šílené. Zlo bylo na vzestupu, pomalu vylézalo ze sklepů a "obyčejný člověk se zase jako vždy přizpůsobil". Důležité je si najít nepřítele. Jak jednoduché! Rath v tomhle všem umí chodit, dokáže přežít. Ostatně, tak se chová vždycky většina. Myslím si, že vše bylo i velmi povedeně zachyceno ve vynikajícím seriálu Babylon Berlín, který mě vlastně na knížku přivedl. Strávili jsme u obrazovky několik týdnů a když jsme vše dokoukali, říkal jsem si, že by mě zajímala předloha, jestli vůbec nějaká existuje. Věděl jsem tedy dopředu, jakým směrem se bude děj ubírat. Většinou mi to poměrně vadí, ale tentokrát to bylo jiné. Kniha je přeci jen propracovanější, i když možná na někoho moc komplikovaná. Ano, seriál je přehlednější a má navíc obraz a zvuk, kterými se dá ledacos vyjádřit. Za mě obojí velká spokojenost.

Hodně zajímavá je linka Rusů v exilu, kteří mají připravit puč. Jedná se o historicky podložená fakta a pro mě nové informace. To si říkám u historických detektivek i románů poměrně často. Vyrůstal jsem totiž za socialismu a dějepis se tenkrát učil značně jednostranně. Ony totiž byly svině na obou stranách. Ostatně tak tomu bývá vždycky. Je až děsivé, kolik paralel jsem vystopoval s dnešní dobou. Schválně si Mokrou rybu přečtěte a uvidíte sami. A nebojte se, že budete zatěžováni jen nějakými suchými daty. Jak už jsem psal, tenhle příběh je hlavně syrovou detektivkou. To je hlavní téma. Zbytek jen dokresluje tehdejší hektickou dobu. Bylo pro mě také zajímavé porovnat, co mi o těchto letech vyprávěly babičky a dědové. V Ćechách byla spousta věcí hodně podobných. V pohraničí obvzlášť. Navíc, vždycky jsem si říkal, jak je možné, že někdo dokáže takhle zfanatizovat celý národ. Ale bohužel, stalo se a důsledky se dotkly všech našich předků. Děsí mě, co se dělo za války. A to prosím neměli internet a sociální sítě. 

Abych nějak dnešní svůj tip shrnul. Jedná se přesně o takový ten druh knížky, kterou si odpoledne po procházce v lesích otevřete a budete končit dlouho po půlnoci. Autor píše zajímavě, nebojí se řezat do živého, umí vystavět různé odbočky, zvraty. Celá kniha je potom taková temná, bez příkras a i vztahy jsou popsány takové, jaké mnohdy bývají. Když jsem vystupoval z tramvaje, tak jsem studentům řekl, že jsou hloupí a že by si měli doplnit vzdělání. Není přece možné, aby se historie zase opakovala. Nejsme tak tupí, ne? Možná jsem naivní, ale pořád si myslím, že většina lidí snad není hloupá. Možná ne nejchytřejší, ale snad se nenechá zblbnout. Nebo ano? Poslední dobou (i díky přečtění celé téhle série) hodně přemýšlím. Pak si otevřu ksichtoknihu a tam jeden "přítel", který miluje malá štěnátka veřejně prohlašuje, že by některé národy měly být vyhlazeny. Uff. Zablokoju jej a raději se zase uzavřu mezi své knihy a muziku. Nikdy nesmíme zavírat oči! Jestli jsem si něco vzal z téhle knížky, tak zrovna tohle. Děkuji a mějte se co nejlépe. 


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Berlín roku 1929.

Kriminální komisař Gereon Rath zažívá město, které je v rauši. Kokain, ilegální noční kluby, politické pouliční bitvy – prostě tanec na sopce. Mladý, ctižádostivý komisař, který je ve městě nový a byl uklizen na mravnostní oddělení, se nikým nepověřen zapojí do vyšetřování, které vede oddělení vražd – a netuší, že píchl do vosího hnízda…Mrtvý bez identity a se stopami bestiálního mučení je pro oddělení vražd hádankou. Rath objeví pojítko se skupinou Rusů v exilu, kteří měli v plánu nakoupit zbraně za pašované zlato a připravit puč. Po zlatu a zbraních však pasou i jiní. Rath narazí na polovojenské jednotky i organizovaný zločin. Zamiluje se do Charly, stenotypistky na oddělení vražd, a využije jejích zasvěcených informací pro své osamělé vyšetřování. Přitom se do případu zaplétá víc a víc...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 15. června 2023

Recenze/review - DESEKRYPTOR - Vortex Oblivion (2023)


DESEKRYPTOR - Vortex Oblivion
CD 2023, Blood Harvest

for english please scroll down

Čekal jsem ve stínu než se vrátí z lovu. Bolelo mě celé tělo a cítil jsem blízkost smrti. V hlubokých močálech zahynulo poslední dobou příliš mnoho lidí. Nikdo nebyl nalezen a znovu ožily pradávné legendy o krvelačné bestii. Jenže to nebyla žádná bájná příšera, ale jenom solidní pán, který měl pokřivenou mysl. Ve svém volném čase mučil své oběti a působil jako vyslanec pekla. Otevřu dveře a zachvátí mě panika. Mrtvá těla, hlavy nabodnuté na kůly. Ne tohle není horor, ale krutá realita. Je to něco podobného, jako když posloucháte obyčejný smrtící kov a nebo se setkáte s prašivou šelmou, jako jsou DESEKRYPTOR. 

Kapela z Indiany přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem. A musím rovnou napsat, že již při prvním poslechu jsem nebyl v současném zlém světě, ale v nekonečných močálech bolesti. Hromady bílých kostí, skvělý masivní a prašivý zvuk. Hniloba, špína a pach čerstvě exhumovaných hrobů. Tohle všechno je novinka "Vortex Oblivion". Poslouchejte ozvěny ze záhrobí. 


Pokud bych měl hudbu DESEKRYPTOR k někomu přirovnat, volil bych jména jako INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, AUTOPSY, SEDIMENTUM, PHRENELITH, UNDERGANG a spousta dalších tmářů, kteří dokáží přesvědčivě znázornit hudbou absolutní tmu. Pohybuji se v podzemí již velmi dlouho, jsem starý pes, který poslouchá už jen desky, které mu dokáží rozdrtit kosti. Američané v sobě mají přesně takový ten těžko popsatelný feeling a drive, který dělá z dobrých nahrávek ty vynikající. Schválně, zkuste si vzít jejich dlouhohrající debut "Vortex Oblivion" s sebou, až půjdete zase jednou do bažin. Určitě potom také uvidíte starý rozpadlý dům, v jehož sklepech žije hnusná smrt. Budete cítit jako já mrtvolný puch. Uslyšíte šepot a utrpení nemrtvých. Oceníte jako já velmi dobře napsané a složené motivy, ostré riffy, chorobný vokál i spoustu zajímavých momentů. Musíte sice být fanouškem devadesátkového metalu a uznávat dávné metody a postupy v hudbě, ale to se tak nějak očekává. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale já jim jejich muziku věřím. A to je pro mě asi nejdůležitější. DESEKRYPTOR vám vyrvou vznitřnosti z těla a udělají to s elegancí zkušených mistrů. Mám zase jednou chuť vzít do rukou lopatu, vsát brzy ráno a jít si vykopat vlastní hrob. Mrtvá těla, hlavy nabodnuté na kůly. Ne tohle není horor, ale krutá realita. Plesnivá death metalová hrobka vydala svědectví o temnotě, hnisu, špíně a nekonečné smrti! 



Asphyx says:

I waited in the shadows until he returned from the hunt. My whole body ached, and I felt death was near. Too many people have died in the deep swamps lately. No one has been found and the ancient legends of the bloodthirsty beast have been revived. But this was no mythical beast, just a solid man with a twisted mind. In his spare time, he tortured his victims and acted as an emissary of hell. I open the door and panic seizes me. Dead bodies, heads impaled on stakes. No, this isn't horror, it's a cruel reality. It's like listening to ordinary death metal or encountering a mangy beast like the DESEKRYPTOR.

The band from Indiana comes with their first full-length album. And I have to write right off the bat that on the very first listen I was not in the current evil world, but in the endless swamps of pain. Piles of white bones, great massive and dusty sound. Rot, dirt and the smell of freshly exhumed graves. This is the new "Vortex Oblivion". Listen to the echoes from beyond the grave.

If I had to compare DESEKRYPTOR's music to someone else, I would choose names like INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, AUTOPSY, SEDIMENTUM, PHRENELITH, UNDERGANG and many other dark artists who can convincingly portray absolute darkness through their music. I've been around the underground for a very long time, I'm an old dog who only listens to records that can crush his bones. The Americans have exactly the kind of hard-to-describe feeling and drive that makes good records great. In fact, try to take their full-length debut "Vortex Oblivion" with you when you go to the swamp again. I'm sure you'll also then see an old dilapidated house with a nasty death living in the basement. You'll smell the stench of the dead like I do. You will hear the whispers and the suffering of the undead. Like me, you will appreciate the well-written and composed themes, the sharp riffs, the morbid vocals and many interesting moments. You have to be a fan of 90's metal and acknowledge the ancient methods and practices in music, but that's kind of expected. The gentlemen may not bring anything new or groundbreaking, but I trust their music. And that's probably the most important thing for me. DESEKRYPTOR will rip the guts out of your body and do it with the elegance of seasoned masters. It makes me want to pick up a shovel once again, suck it up early in the morning and go dig my own grave. Dead bodies, heads impaled on stakes. No, this isn't horror, it's a cruel reality. A moldy death metal tomb bears witness to darkness, pus, filth and endless death!


Tracklist:
01. Abysmal Resurrection 
02. Tornadic Hordes 
03. Festering Ulceration 
04. Seeds Of Disease 
05. Omen Of Terror 
06. Dagger In The Christ 
07. Vortex Oblivion 
08. Nervegas Crematorium

středa 14. června 2023

Recenze/review - INTO DARKNESS - Cassini - Huygens (2023)


INTO DARKNESS - Cassini - Huygens
EP 2023, Unholy Domain Records

for english please scroll down

Někdy je hrozně těžké zjistit, odkud k nám zlo přišlo. Zjeví se náhle, udeří a rozplyne se jako mlha nad hřbitovem. Jakoby opravdu existovala jiná dimenze, v které je vše jinak. Napojená na nekonečný vesmír. Negace všeho dobrého, špína a hnis, odkapávající ze staré rány.  Když poslouchám nové EP italských INTO DARKNESS, tak mi připadá, jako by se ke mě vrátila dávná choroba. Mokvající, bolestivá, šílená. Pánové a dáma ve mě probudili spoustu černých myšlenek.

Jejich hudba je totiž velmi uvěřitelná, zákeřná a jedovatá. Je napsaná se zkušenostmi dobrých muzikantů. Pálí i chladí zároveń. Je po okraj narvaná plesnivými melodiemi a zajímavými momenty. Přiznám se bez mučení, novince "Cassini - Huygens" jsem propadl hrdlem. 


Italové se drží postupů staré školy, tak jak je známe u kapel typu INCANTATION, BOLT THROWER, AUTOPSY, ASPHYX, MYTHIC, WINTER, MASSACRE. Jedná se přesně o takový ten mix drtivých pasáží s těmi chladnými. Novinka určitě ale osloví nejen staré fanoušky kovu smrti. Stojí sice na známých základech, ale přináší i spoustu nových momentů. INTO DARKNES tak lze zařadit po bok současných skupin hrajících hezky postaru, ale zároveň se nejedná jen o dnes tolik časté obyčejné retro. Naopak, kapela si hraje s melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Umí být divoká a zběsilá, ale také navodit absolutně nihilsitickou a pochmurnou náladu. Skladby jsou nahrány velmi inteligentně, jsou pestré a obsahují v sobě velké množství černé energie. Hodně k tomu přispívá i skvělý morbiní zvuk (Carlo Meroni - Recording, Mixing, Mastering). Povedený je i obal od mistra Alessandro Daraka, který perfektně navazuje i na témata textů. Italové se zaobírají mystickou temnotou vesmíru a můžeme je zařadit po bok dalších "sci-fi" smeček (například BLOOD INCANTATION). "Cassini - Huygens" jsem na sebe nechal působit v různých denních hodinách a nejlépe se mi osvědčil poslech v noci. Když jsou stíny dlouhé a na obloze jsou vidět hvězdy. Dovedu si představit, že k nám přiletí vetřelci a zničí náš nepoučitelný rod. Než se tak ale stane, budu poslouchat tuhle desku stále dokola. Je totiž vynikající po všech stránkách. Doporučuji já i všichni nemrtví. Mystický doom death metalový útok z nekonečných hlubin věčnosti!


Asphyx says:

Sometimes it is very difficult to find out where evil came to us. It appears suddenly, strikes, and vanishes like mist over a graveyard. It's as if there really is another dimension where everything is different. Connected to an infinite universe. A negation of all that is good, dirt and pus dripping from an old wound. When I listen to the new EP of Italian INTO DARKNESS, I feel like an old disease has returned to me. Swollen, painful, mad. Gentlemen and lady have awakened a lot of black thoughts in me.

Their music is very believable, insidious and poisonous. It's written with the experience of good musicians. It burns and chills at the same time. It's packed to the brim with moldy melodies and interesting moments. I'll admit without torture, the new "Cassini - Huygens" fell down my throat.


The Italians stick to the old-school practices as we know them from bands like INCANTATION, BOLT THROWER, AUTOPSY, ASPHYX, MYTHIC, WINTER, MASSACRE. It's exactly that mix of crushing passages with cool ones. But the novelty will definitely appeal not only to old fans of death metal. It's based on familiar foundations, but it also brings a lot of new moments. INTO DARKNES can thus be placed alongside the current bands playing nice old-fashioned music, but at the same time it's not just the common retro that is so common nowadays. On the contrary, the band plays with melodies like a beast with its prey. It can be wild and frantic, but also evoke an absolutely nihilsitic and gloomy mood. The songs are recorded very intelligently, are colourful and contain a lot of black energy. The great Morbini sound (Carlo Meroni - Recording, Mixing, Mastering) contributes a lot to this. The cover artwork by master Alessandro Darak is also hilarious, which perfectly ties in with the themes of the lyrics. The Italians deal with the mystical darkness of the universe and can be placed alongside other "sci-fi" packs (for example BLOOD INCANTATION).I let "Cassini - Huygens" affect me at different times of the day and the best listening was at night. When the shadows are long and the stars are visible in the sky. I imagine aliens will come to us and destroy our unteachable race. But until that happens, I'll listen to this record over and over again. It's excellent in every way. Recommended by me and all the undead. A mystical doom death metal assault from the endless depths of eternity!


Tracklist:
01. The Launch 
02. Crossing The Asteroid Belt 
03. Journey 
04. Huygens Descent 
05. Grand Finale

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine