Říká se, že každý má svého strážného anděla, ale já moc dobře vím, že mě hlídají jenom démoni. Velmi často se mi objevují v temných snech, pronásledují mě ulicemi. Přepadnou mě a prokousnou hrdlo. Zjevují se z mlhy, z dlouhých stínů. Pokaždé se mi sevřou vnitřnosti děsem a přemýšlím, jak bych utekl. Ani smrt ale není vysvobozením. Z očí mi teče černá krev. Skáču do hlubiny a rozplynu se ve věčnosti.
Přecházím pomalu na druhou stranu a mým společníkem je tentokrát nové album tureckých SERPENT OF OLD. Ti přesně pochopili, o čem je ryzí syrový black death metal, o čem je opravdové zlo. Jako bych při poslechu hltal kusy zkažené krve. Tahle nahrávka má v sobě velkou sílu.
Songy jsou napsány s jediným účelem, pohřbít vás zaživa. Myslím si, že se to kapela daří na výbornou. Hodně k tomu přispívá mocný, plesnivý zvuk, který je ale zároveň velmi čitelný a přehledný. Mám neodbytný pocit, že sedím v nějakém starém chrámu. Dlouhé stíny se začnou pomalu pohybovat. Postavy v kápích obestoupí moje tělo. Před očima mi ožívá starodávný rituál. Znovu vidím kapky krve, stékající pomalu dolů po oltáři. Vychutnávám si jednotlivé riffy, údery bicích, bestiální vokál. Kapela patří mezi smečky jako ULCERATE, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, PESTIFER, GAROTED, THE CHASM, GRAVE MIASMA, CRUCIAMENTUM a spoustu dalších, které umí znázornit svojí hudbou absolutní zlo a tmu. Procházím se mezi stíny, zdravím nemrtvé. Turci umí velmi dobře hrát a zároveň jsou i skvělými autory. SERPENT OF OLD jsou jako přízrak, který vystoupí ze stínu a prořízne vám hrdlo. Líbí se mi i obal, který namaloval mistr Santiago Caruso a perfektně doplňuje náladu celé nahrávky. "Ensemble Under The Dark Sun" je album, které mě spálilo na popel. Uštknulo mě svým jedem a způsobilo mi zástavu srdce. Mám rád, když mi u hudby praskají kosti, když se mi dostane dovnitř mé hlavy. Pánům se tohle všechno povedlo. Jsem znovu prokletý a novou desku si opravdu užívám. Říká se, že každý má svého strážného anděla, ale já moc dobře vím, že mě hlídají jenom démoni. Velmi často se mi objevují v temných snech, pronásledují mě ulicemi. Přepadnou mě a vyvrhnou zaživa. Vystupují z mlhy, z dlouhých stínů. Black death metalová mantra, u které se vám zjeví duše démonů! Zlé, magické inferno!
Asphyx says:
They say everyone has a "guardian angel", but I know very well that only demons guard me. They often appear in my dark dreams, chasing me through the streets. They ambush me and bite my throat. They appear out of the fog, out of the long shadows. Each time, my insides clench with terror and I wonder how I can escape. But even death is not deliverance. My eyes bleed black. I jump into the depths and dissolve into eternity.
Slowly I cross over to the other side and my companion this time is the new album of Turkish SERPENT OF OLD. They understand exactly what pure raw black death metal is about, what true evil is about. It's like I'm swallowing chunks of rotten blood while listening to it. This record has a lot of power in it.
The songs are written with one purpose, to bury you alive. I think the band does that very well. A lot of it comes down to the powerful, musty sound, but it's also very clear and transparent. I have the insistent feeling that I'm sitting in some old temple. The long shadows begin to move slowly. Hooded figures encircle my body. An ancient ritual comes alive before my eyes. Again I see drops of blood trickling slowly down the altar. I savor the riffs, the drum beats, the bestial vocals. The band is one of the bands such as ULCERATE, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, PESTIFER, GAROTED, THE CHASM, GRAVE MIASMA, CRUCIAMENTUM and many others who can depict absolute evil and darkness with their music. I walk among the shadows, greeting the undead. Turks can play very well and they are also great writers. SERPENT OF OLD are like a phantom that steps out of the shadows and cuts your throat. I also like the cover art, which was painted by master Santiago Caruso and perfectly complements the mood of the whole record. "Ensemble Under The Dark Sun" is an album that burned me to ashes. It bit me with its venom and made my heart stop. I love it when music cracks my bones, when it gets inside my head. The gentlemen have done all of this. I'm cursed again and I'm really enjoying the new record. They say everyone has a "guardian angel", but I know very well that I'm only guarded by demons. They often appear in my dark dreams, chasing me through the streets. They ambush me and eviscerate me alive. They come out of the fog, out of the long shadows. A black death metal mantra that makes the souls of demons appear! An evil, magical inferno!
Na vrcholcích bylo ještě trošku sněhu. Ráno jsme vyjeli z Plzně celí zmrzlí. Jaro začínalo. Naše první společné jaro. Po měsících tmy, kdy jsme procestovali půlku republiky a započali návštěvy příbuzných, jsme byli zase jednou sami dva. Vzpomínám na naše začátky hrozně rád. Pomalu jsme se poznávali. Nemyslím tím jenom těla, ale hlavně názory, myšlenky, jak vidíme svět. Bylo to zvláštní, někdy za mě doříkávala věty, byli jsme naladěni na stejnou vlnu. Plánovali jsme dopředu, měli jsme jednoduché cíle. Byli jsme skromní, ani to jinak nešlo, dva studentíci, co byli vděční za každou korunu. Dotovali jsme svůj rozpočet z brigád, abychom mohli ladit noty v malých hospůdkách. Plzeň byla krásné studentské město. Ale my jsme stejně nejraději mizeli pryč, do lesů, na hory. Brdy byly relativně blízko. Pár zastávek autobusem.
Za Spáleným Poříčím začneme stoupat nahoru. Zastávka Míšov. Už jsem zde byl. Zrovna v novinách řešili, jak se naloží s bývalým vojenským prostorem. Vystoupili jsme sami. Jen mlha a mapa, která nás studila v rukou. Kudy se vydáme? Vejdeme postupně do lesů. Občas potkáme cedule s nápisy Zákaz vstupu. Příroda je neporušená, má úplně jiný ráz, než jsme zvyklí. Nikde ani živáčka. Jenom sem tam potkáme nějaká zvířata. Jakoby se ani nebála lidí. Liška, kterou normálně nepotkáte, protože je hrozně plachá. Zadržujeme dech nad tou nádherou. Pokaždé, když se před námi krajina otevře, chytne mě má milá za ruku. Dýcháme zhluboka a povídáme si. Co bychom chtěli jednou dělat. Ona to má jasné, bude učitelkou, chtěla to tak nějak odmalička. Se mnou to je horší, když celý život studuju technické obory, ke kterým nemám vůbec žádný vztah. A tak nade mnou přemýšlíme a jsme si jistí, že až dokončím školu, půjdu úplně jinou cestou.
Možná se až moc soustředíme na slova, protože zabloudíme. Jednou, dvakrát, potřetí. Asi jsem machroval moc s tím, že jsem starý turista a že se jí nemůže se mnou nic stát. Ale Brdy tenkrát nebyly vůbec turisticky značené a mapy taky nebyly zase tolik přesné. To zjistíme několikrát. Ale asi je to tím, že jsme v antikvariátu koupil starou, co nejlevnější mapu. Kvůlivá tomu, že jinak bychom neměli peníze na pivo. Nebo měli, ale ne tolik. Hele, co takhle vylézt na nějaký kopec? Uděláme to, jenže z něj vidíme jen masu stromů. Nejdříve si děláme srandu, že tu budeme muset přespat, že uděláme polévku z kůry, že budu muset zabít nějaké zvíře. To je špatný, já bych asi uhnal maximálně srnče, ale to bys mi asi neodpustila, co? No teda? Jsou to moc krásný zvířata. Po několika minutách mlčíme. Zatím ještě nemáme strach, ale pochybnosti určitě. Je to jako v nějakém špatném filmu. Možná hororu. Mám naschvál blbý kecy, ale je jí to nepříjemné, tak přestanu. Raději ji obejmu a fascinuje mě její klid. První menší negativní zážitek a ona je úplně v pohodě. Nehysterčí, normálně logicky začne přemýšlet. Dáme to dohromady, neboj. A taky že dáme.
Jdeme podél potoka, až potkáme nějaký stavení. Ano, i tady žijí lidé. Tedy, vypadali divně, měli trošku větší hlavy, než běžná populace, ale pořád to byli lidé. Aspoň myslím. Zeptali jsme se na cestu a první co zaznělo, tak byl takový ten hororový smích. Zatrnulo nám. Ale ukáží nám, kudy dál. Dostaneme se k padrťským rybníkům. A potkáme další zvířata. Bavíme se o tom, co to bylo za zvláštní lidi. A byli to vůbec lidi? Naše fantazie pracovala na plné obrátky. Dal jsem na jeden pařez bundu, sedli jsme si a vyndali svačiny. Neznám nic lepšího, než obyčejný chleba, vajíčko a sýr na lesní mýtině. Nikde nebyl nepořádek a my ho také neděláme. Tohle je třeba věc, kterou jsem nikdy nepochopil, proč si po sobě někteří neumí uklidit? Asi rodiče něco trošku zanedbali. Obejdeme rybníky a vydáme se směr Rožmitál pod Tremšínem. Začínají nás bolet nohy a i když byla svačina vydatná, tak stejně máme hlad. Chtělo by to nějakou hospodu. Nojo, ale kde ji najít. Tady je všude až nebývale mrtvo.
Je už notně odpoledne, když do Rožmitálu dorazíme. Připadá nám, že jsme se ocitli spoustu let nazpět. Vyloučená lokalita, staré, oprýskané domy, občané oblečení jako naše babičky zamlada. Je hodně znát, že je tu chudoba, že je město mimo jakýchkoliv tras. Zalezeme ale do hospody a všude je umakart. Na jméno si nevzpomínáme, ale vím, že byla na náměstí, ve starém domě. Z venku to nevypadalo tak hrozně, ale uvnitř se zastavil čas. Nepříjemný výčepák, kterému asi vadilo, že vůbec někdo přišel. Ale nemáme kam jít. Postupně přijdou nějací štamgasti a dívají se na nás jako na vetřelce. Hele, tohle znám. Na malých městech a vesnicích celkem častý jev. Dodnes to nechápu, místo toho, aby byli rádi, že jim tam přineseme nějaké peníze, tak jsme "zasraný pražáci". To je taky věc, říkám si proč? Navíc jsme z Plzně, takže to neplatí. Smažáky jsou hnusný, ale aspoň něco. Chtěl jsem řízek, ale když jsem viděl, jak vypadá vedle u stolu, tak se mi zvedl kufr.
Vylezeme raději ven a jdeme se kouknout na autobus. Nic nejede. Sem skoro vůbec nic nejede. Takže máme smůlu. Nasadíme si discmany a přemýšlíme, co budeme dělat dál. Já už do tý hospody nechci, ti chlapi na mě divně koukali. No ale, to asi umrzneme. Navíc nefunguje na náměstí bankomat. Je tu zatím jen jeden a ještě ne od mé banky. Takže si nemůžeme ani zaplatit někde ubytování. Zachrání nás až plakát, ručně malovaný. Ano, i zde jsou koncerty. V kulturáku, kam se ihned vydáme. Klasika, kterých jsme oba zažili mraky. Nějaké místní lokální zábavovky, pro mě vyloženě utrpení, ale aspoň něco. Místní už se shlukují před vchodem. Zeptám se, cože to je za kapely a odpovědí je mi jenom tiché mlčení. Koukají na nás úplně stejně jako ti pánové v hospodě. Co to s těma lidma je? Já vypadám jako normální metal, mám džíny, triko a vytahanej svetr pod křivákem. Moje holka je sice turisticky oblečená, ale rozhodně nevypadáme jako "pražáci na výletě". Ale známe to, nejsme zdejší, tak jsme automaticky jiní.
Přesto, že se nám nechce, jdeme dovnitř. Za chvilku začne hrát první kapela. A je kupodivu hrozně dobrá. Heavík, ale pánové zabrousí až někam k Black Sabbath. Ale tady nikoho nezajímají. Všichni čekají jenom na Keks. Uff. Už zase. Už si připadám, jako bych byl fanoušek. Jenže na vsích a malých městech vám prostě thrash metal a death nikdo nezahraje, je to už moc tvrdý. Člověk si uvědomil, v jaký žije bublině. Ten komfort, že si můžete někdy vybrat v Plzni ze dvou koncertů, jsme najednou hrozně oceňovali. Druhá kapele už je klasické agro zlo. Samý pózy, naučené v MTV. Vždycky si říkám, že kdyby pánové a bohužel i dáma za mikrofonem, raději věnovala čas cvičení ve zkušebně, než výběru vhodného oblečení a nacvičování metalových póz, udělala by lépe. Zpěv mě tahá za uši a to hodně. Nicméně, pod pódiem se sejde velká skupinka kluků, kteří slečnu vyloženě uctívají. Copak o to, pěkná je. Ale to je tak asi všechno.
"Cos to říkal?": ozve se za mnou, když řeknu svojí holce na cigáru, jaký mám na kapelu názor. Neodpovím a klučina do mě začne strkat. Je to takový koblížek, s obličejem jako měsíc. Bledý, s beďary, to kterého byste to rozhodně neřekli. Dám mu páku na ruku a poprosím ho, aby toho nechal. Mám trošku strach se vrátit, ale nechci taky umrznout. Zaplať všichni svatí, jenom mě probodává pohledem. Je tam s nějakou partičkou jemu podobných a já si zase jednou říkám, proč jsou lidi takový vidle? Kde se to v nich bere? Začnou hrát Keks a my jdeme raději do předsálí. Ale i tam slyšíme, jak hrají. Mají velký úspěch. Víceméně v rohu, s pivem a u topení, strávíme celé jejich vystoupení. Potom začne diskotéka. Taky žádná výhra, ale aspoň je to klidnější. Opilí kluci chodí pro opilé holky, sem tam nějaká strkanice. Mimo jiné se dozvíme, že když jsme z města, tak moje dívka je automaticky děvka. Ale jsem klidný, blondýnka na mě má fakt vliv. Ještě před několika lety bych šel bránit její čest pěstmi. Teď jen zakroutíme hlavou a hledíme si raději svého. Vlastně až někdy za týden mi prozradí, že na ní byly hnusný i holky na záchodech. Nechápeme, ale do máme dělat?
Někdy kolem čtvrté nás vyhodí. Máme ještě tři hodiny. Máme taky hlad. A právě v těchto chvílích, když je nám těžko a jsme unavení, se dívám na svoji milou ještě víc zamilovaně, než normálně. Přitulíme se na lavičce, pak na jiné, protože na téhle fouká. Nakonec chodíme v kruzích, říkáme si, proč ještě někde svítí, představujeme si příběhy lidí, žijících uvnitř. Jsme utahaní jako koně, ale řekneme si toho tolik milého, že neumrzneme. Konečně autobus. Ale je v něm taky zima. Poprosím tedy řidiče, aby nám zatopil. Pošle mě do prdele. Tak se schoulíme zase k sobě a jsme rádi, když jedem tramvají na kolej. Je v ní také zima, ale jak je tam hodně cestujících, tak to není tak hrozné. Vylezeme a posledních pár metrů jdeme jako utahaní otroci. Mezitím, co se sprchuje, usnu v křesle. To zase byla jízda, ale zase na druhou stranu, zažít metal v Brdech, to se jen tak někomu nepovede.
A jaké že z toho plyne ponaučení. Vlastně ani nevím. Jen si říkám, jak je vlastně možné, že když máte kolem sebe takovou krásnou přírodu, jak můžete být pořád přednasraní? Protože takoví tam lidé opravdu byli. Vyprávíme všem druhý den v hospodě, co jsme zažili a víceméně se naše výpovědi shodují se zážitky ostatních. Vzpomenu si na svoje další cesty a výlety za metalem a něco na tom bude. Někde to zkrátka není tak úžasné, jak to na první pohled vypadá. Raději popisujeme rybníky, lesy a zvířata. A jak o tom vyprávíme, tak se dostáváme do varu, v Brdech totiž bylo fakt krásně. Určitě se tam někdy podívejte.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Někdy mám pocit, že padám po zádech do temnoty. Nevím, jestli je to jenom zlý sen a nebo kombinace šílených vzpomínek. Svět okolo je zahalen do tmy a pokud občas vylezu z katakomb, tak je všude jenom krev, násilí a nenávist. Raději se zavírám do plesnivých kobek, abych tam poslouchal dobrou muziku. Dodává mi sílu, naději, energii pro to, abych přežil v současné divné době. PERRACIDE je jednočlenná kapela, projekt, pod kterým je podepsán legendární bubeník Perra Karlsson.
Staří fanoušci krásných zombie a opravdového extrémního metalu (mezi které se hrdě hlásím), určitě moc dobře vědí, že tenhle maniak bubnoval v kapelách jako BENEDICTION, IN AETERNUM, DESTROYER 666, NOMINON, DREADFUL FATE, TOXAEMIA, THORIUM a spoustě dalších. Perra Karlsson je podepsán i pod bicími a zpěvem PERRACIDE. K ostatním nástrojům se postavili neméně slavné a zkušené postavy z podsvětí (nebudu vypisovat všechny, ale myslím, že stačí zmínit třeba Johana Janssona z INTERMENT nebo Marca Greweho z MORGOTH a budete vědět, že se všichni o svoje nástroje postarali velmi dobře). Většinou bývá u podobných projektů trošku problém s tím, že jsou roztříštěné. To se ale tentokrát nestalo. Naopak, album drží pohromadě, jako čerstvě sešitá mrtvola. Dostanete prvotřídní staroškolský thrash death metal, který lze s klidem opatřit známkou vysoké kvality.
Nahrávku lze rozdělit na dvě pomyslné části. Jednak obsahuje covery songů od kapel jako BENEDICTION, NIFELHEIM, NASUM, INTERMENT a dalších. Dále jsou tu potom původní skladby (které napsal a složil Perra Karlsson). Stylově se samozřejmě jedná stále o to nejlepší, co lze v undergroundu zaslechnout. Motivy mají drive, takový ten pašivý feeling, který se dle mého nemůžete naučit. Musíte tuhle hudbu cítit, hrát jí srdcem. Znovu a znovu padám do hlubiny. Kolem mě je tma a během několika momentů se rozpadám na tisíc kousků. Líbí se mi zvuk (Gord Olson - Mixing, Mastering), který je krásně čitelný a zároveň pořádně syrový. Doporučuji vám, abyste si přečetli i texty, jsou velmi zajímavé a osobní. Dnes už jsem starý bastard, ale když poslouchám "Underdog", tak mám pocit, že jsem se právě probudil v devadesátých letech minulého století. Vedle mě leží krásná zombie a první co udělám, tak si otevřu pivo a pustím tuhle desku. Je totiž skvělá. Je takovým výletem do starých dobrých časů. Zároveň, a to je nutné doplnit, řeže tou správnou stranou nože. Perra Karlsson a jeho věrní odvedli skvělou práci. Povedlo se jim nahrát skladby, které žhnou a pálí. Pokud máte rádi thrash, death, ale klidně i punk nebo hardcore, myslím, že by se vám mohl tenhle zářez líbit. Osobně jsem si ihned album zařadil mezi ty nejposlouchanější. Uzavřen před současným šíleným světem si pouštím "Underdog" stále dokola. Připomíná mi kousky syrového masa, které někdo nakrájel s nadšením a odhodláním. Stejné pocity mám i z téhle novinky. Hergot brácho, tohle se opravdu povedlo! Připíjím na zdraví a snídám na víku od rakve! Thrash death metalová pocta nekonečným stínům, která hoří jasným plamenem! Absolutní tsunami ze starých márnic!
Asphyx says:
Sometimes I feel like I'm falling backwards into the darkness. I don't know if it's just a bad dream or a combination of crazy memories. The world around me is shrouded in darkness, and if I occasionally emerge from the catacombs, there is only blood, violence and hatred. I prefer to shut myself in moldy dungeons to listen to good music. It gives me strength, hope, energy to survive in these strange times. PERRACIDE is a one-man band, a project signed by legendary drummer Perra Karlsson.
Old fans of beautiful zombies and real extreme metal (among which I proudly claim myself), will know very well that this maniac drummed in bands like BENEDICTION, IN AETERNUM, DESTROYER 666, NOMINON, DREADFUL FATE, TOXAEMIA, THORIUM and many more. Perra Karlsson is also signed under drums and vocals of PERRACIDE. The other instruments were handled by equally famous and experienced figures from the underworld (I won't list them all, but I think you just need to mention Johan Jansson from INTERMENT or Marc Grewe from MORGOTH and you will know that they all took care of their instruments very well). Usually there's a bit of a problem with projects like this that they are fragmented. But that didn't happen this time. On the contrary, the album holds together like a freshly stitched corpse. What you get is top-notch old school thrash death metal, which can be safely stamped with the mark of high quality.
The recording can be divided into two imaginary parts. Firstly, it contains covers of songs by bands like BENEDICTION, NIFELHEIM, NASUM, INTERMENT and others. Then there are the original songs (written and composed by Perra Karlsson). Stylistically, of course, this is still the best that can be heard in the underground. The motives have drive, a kind of pastoral feeling that in my opinion you can't learn. You have to feel this music, play it with your heart. I fall into the depths again and again. It's dark around me, and in a few moments I'm shattered into a thousand pieces. I like the sound (Gord Olson - Mixing, Mastering), which is beautifully clear and raw at the same time. I recommend you to read the lyrics too, they are very interesting and personal. I'm an old bastard nowadays, but when I listen to "Underdog" I feel like I just woke up in the 1990s. There's a beautiful zombie lying next to me and the first thing I do is open a beer and put this record on. It's great. It's kind of a trip to the good old days. At the same time, and this must be added, it cuts with the right side of the knife. Perra Karlsson and his faithful have done a great job. They have managed to record songs that burn and burn. If you like thrash, death, but also punk or hardcore, I think you might like this cut. Personally, I immediately ranked the album as one of my most listened to. Closed off from the current crazy world, I play "Underdog" over and over again. It reminds me of chunks of raw meat that someone cut up with passion and determination. I feel the same way about this new release. Damn, bro, this really worked! Here's to cheers and breakfast on a coffin lid! A thrash death metal tribute to endless shadows that burns bright! An absolute tsunami from the old morgues!
Ave CONVICTORS! Greetings to the German underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a third long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous albums? Where did you want to move and in what are these records different?
Hey Jakub thank you for your introducing words and your praise.
I think every album is something special for a band. We wrote the music for the 3rd album during lockdown. In those dark times we put all the energy into our song writing. There is a lot of aggression in the songs and yes you can hear that...
We were energized to write the songs and also we wanted to be faster, harder and more straight-lined. I think we made it...
„Tartaros“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of CONVICTORS?
Our bass player and I work seperately at home on new songs.
During our weekly sessions, as long this was posssible, we presented the new songs to our band mates in our rehearsal room. Based on their feedback we reworked the songs or we moved on with the drum sessions. Our drummer brought his technical skill into the songs algong with the speed. Our singer came with the lyrics and added his clear and brutal voice to the songs, which made them as they are today...
Who is signed for mixing and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on my hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. What studio did you record in and how did everything go?
Since many years we record our albums in the Iguana Studios close to Freiburg in Germany.
The sound master is Chrisoph Brandes, he is a brilliant metal drummer and sound engineer.
He knows excactely how our music must sound. That is one of his strength. For this album we went in three different session to the studio. Frist we did the pre-production a few month later we recorded guitar and drums and the last session with bass and vocals was made half year later. So we had enough time to produce the new album.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD, vinyl. You issue it at Kernkraftritter Records, and it has a monumental cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
The artwork creator is DAEMORPH. He is also a metal musician and creative artworker.
Based on our song lyrics, we had a vision in our mind. Those ideas, let´s call it concept, we discussed with Daemorph and introduced our ideas. With his creativity he developed this brilliant artwork. This artwork is the mirror of our music.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Germany for music with certainty (I love MORGOTH!). I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
Wow, you are also a long time in the scene. Great to know. Morgoth was an old and absolutley great German Death Metal Band. I also love the sound, style and the voice of them. Yes indeed, in Germany there is generally a huge underground scene. Our friends Deaf Aid, Death Metal from Freiburg started for example also very early, in 1989.
I think many Germans love the rough and hard sound of this style of metal. Also there are many excellent undergrond bands and also festivals. I love the variability of the scene and bands. This is really amazing.
You're a band from the 90s, but you were only active for a short time between 1986 and 1987, only to come back after a long time. Can you please take us through the history of the band?
We were a couple of friends loving the early sound of bands like Napalm Death, Death, Kreator, Sodom, Destruction, Messiah, Slayer and many more. So we decided to start doing our own music. At that time, 1986, it was quite a challenge to find the equipment so that you can play for the sound you love.
At once we had our instruments and a rehearsal room we started to write our songs. It took quite some time until we had some acceptable songs. We recoreded them in our rehearsalroom on a tape recorder... You can imagine that the sound was awful. Nevertheless we moved on and published and offered this tape “The Last Jugdement” in several metal magazines in Europe.
We sold all the tapes we have produced. We played concerts in the local scene. But somehow we stopped to play music. At that time we were all at school or in the aprrenticeship and we had no money.
Over all the years we stayed together as friends and visited many concerts. In 2008 the energy for making own music came back and we started to play again. From the original band the drummer had a rehearsal room so it was easy to restart. We wrote five songs and went into the Iguana Studios to record them. We played concerts, we had some changes in the band and in 2014 we released “Abdication Of Humanity, in 2019 “Atrocious Perdition” and now in 2023 “Tartaros”.
You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start CONVICTORS was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
I remember the day, it was a Wednesday evening, listening as every Wednesday to the Swiss Metal Radio Show. It was in November or December 1985. They played an intro I have never heared bevore. It was “The Excorcist” from Possessed. That was increadably amazing. I still get chicken skin when I think back. And at that time also Kreator, Sodom, Desruction and Slayer had there first albums out. This kind of music influenced us extremly. I still love the albums from that time.
We would love to play some bigger festivals in Europe. Yes and we would also be willing to play small tours with more famous bands. I mean, performing on stage is still a huge pleasure.
When I started my blog six years ago, had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
Your blog and others are elemetary for the underground scene. Without magazines and blogs the underground scene would probably not exist as it is today. I love reading the underground blogs. There are many interesting reports and interviews. I also like to discover new bands.
I am also a big fan oft underound music, a buy a lot of shirts and patches. Sometimes also records. It is important to support the underground scene. Making your own music is an expensive hobby.
For our pormotion we have the support from the label but we also send CD´s to magazines or blogs by ourselves.
I and also my friends and band mates love to go to concerts.
On the one hand, today the band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as CONVICTORS?
Yes indeed the social media platforms and the internet is like boon and bane. Compared to the early days it is good to have those tools and platforms, on the other hand, the music itsleves lost the worth. As you mentioned, there are inumerable bands in the scene and everyone tries to sell the music and is looking for shows. For the scene it is elementary that fans are visiting concerts.
What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
Personally I am also listening often online music. That is an easy way to listen to metal.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
From my perspective metal in general is a lifestyle. Either you love or hate the music. I am wearing often metal shirts from bands, so yes for me it is a lifestyle.
Finally, a classic but important question. What is CONVICTORS planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?
We are looking for shows, mainly in Europe. Yes that is what we are working on. We hope to get some slots for 2023 and later in 2024.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Tartaros“ into my head again!
Thank you very much for the interview questions and your blog. It is realy amazing that people like you are working with the bands and for the underground scene.
Ave CONVICTORS! Zdravím do německého undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozími alby? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Ahoj Jakube, děkuji ti za úvodní slova a pochvalu.
Myslím, že každé album je pro kapelu něčím výjimečné. Hudbu pro třetí album jsme napsali během výluky. V těch temných časech jsme do psaní písní vložili veškerou energii. V písních je hodně agrese a ano, je to slyšet...
Byli jsme plní energie při psaní písní a také jsme chtěli být rychlejší, tvrdší a přímočařejší. Myslím, že se nám to povedlo...
„Tartaros“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CONVICTORS?
Na nových písních pracujeme s naším baskytaristou odděleně doma.
Během našich týdenních sezení, dokud to bylo možné, jsme nové písně prezentovali kolegům z kapely v naší zkušebně. Na základě jejich zpětné vazby jsme písně přepracovali nebo jsme pokračovali v bubenických seancích. Náš bubeník vnášel do skladeb své technické dovednosti spolu s rychlostí. Náš zpěvák přišel s texty a dodal písním svůj čistý a brutální hlas, díky němuž jsou dnes takové, jaké jsou...
Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Již mnoho let nahráváme naše alba ve studiu Iguana nedaleko německého Freiburgu.
Zvukovým mistrem je Chrisoph Brandes, vynikající metalový bubeník a zvukař.
Přesně ví, jak má naše hudba znít. To je jedna z jeho silných stránek. Kvůli tomuto albu jsme šli do studia na tři různé session. Nejdřív jsme dělali předprodukci, o pár měsíců později jsme nahráli kytaru a bicí a poslední session s basou a vokály proběhla o půl roku později. Měli jsme tedy dostatek času na produkci nového alba.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD, vinyl. Vy jej vydáváte u Kernkraftritter Records a je opatřeno monumentálním obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Autorem výtvarného díla je DAEMORPH. Je to metalový hudebník a kreativní výtvarník.
Na základě textů našich písní jsme měli v hlavě vizi. Tyto představy, říkejme jim koncept, jsme s Daemorphem prodiskutovali a představili mu naše nápady. Díky své kreativitě vytvořil tento brilantní artwork. Toto výtvarné dílo je zrcadlem naší hudby.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu (miluju MORGOTH!). Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Páni, vy jste na scéně také dlouho. To je skvělé vědět. Morgoth byla stará a naprosto skvělá německá deathmetalová kapela. Taky miluju jejich zvuk, styl a hlas. Ano, v Německu je obecně obrovská undergroundová scéna. Naši přátelé Deaf Aid, death metal z Freiburgu, začali například také velmi brzy, v roce 1989.
Myslím, že mnoho Němců miluje drsný a tvrdý zvuk tohoto stylu metalu. Také je tam mnoho vynikajících undergroundových kapel a také festivalů. Líbí se mi variabilita scény a kapel. To je opravdu úžasné.
Jste kapelou z devadesátých let, ale v letech 1986 - 1987 jste fungovali jen krátce, abyste se vrátili až po dlouhé době. Můžeš nás prosím provést historií kapely?
Byli jsme pár přátel, kteří milovali raný zvuk kapel jako Napalm Death, Death, Kreator, Sodom, Destruction, Messiah, Slayer a mnoha dalších. Tak jsme se rozhodli, že začneme dělat vlastní hudbu. V té době, v roce 1986, bylo docela náročné sehnat vybavení, abyste mohli hrát zvuk, který milujete.
Jakmile jsme měli nástroje a zkušebnu, začali jsme psát naše písně. Trvalo docela dlouho, než jsme měli nějaké přijatelné písničky. Nahrávali jsme je ve zkušebně na magnetofon... Dovedete si představit, že zvuk byl příšerný. Přesto jsme se posunuli dál a kazetu "The Last Jugdement" jsme vydali a nabídli v několika metalových časopisech v Evropě.
Prodali jsme všechny kazety, které jsme vyrobili. Hráli jsme koncerty v místní scéně. Ale nějak jsme přestali hrát hudbu. V té době jsme byli všichni ve škole nebo na učňáku a neměli jsme žádné peníze.
Po celá ta léta jsme zůstali spolu jako přátelé a navštívili mnoho koncertů. V roce 2008 se nám vrátila energie pro tvorbu vlastní hudby a začali jsme opět hrát. Z původní kapely měl bubeník zkušebnu, takže bylo snadné začít znovu. Napsali jsme pět písní a šli je nahrát do studia Iguana. Koncertovali jsme, proběhlo pár změn v kapele a v roce 2014 jsme vydali "Abdication Of Humanity", v roce 2019 "Atrocious Perdition" a nyní v roce 2023 "Tartaros".
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CONVICTORS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Vzpomínám si na ten den, byla středa večer, poslouchal jsem jako každou středu Swiss Metal Radio Show. Bylo to v listopadu nebo prosinci 1985. Hráli intro, které jsem nikdy předtím neslyšel. Byl to "The Excorcist" od Possessed. Bylo to neuvěřitelně úžasné. Ještě teď se mi dělá kuřecí kůže, když si na to vzpomenu. A v té době vyšla první alba Kreator, Sodom, Desruction a Slayer. Tenhle druh hudby nás nesmírně ovlivnil. Dodnes mám alba z té doby rád.
Rádi bychom si zahráli na nějakých větších festivalech v Evropě. Ano, a také bychom rádi odehráli menší turné se slavnějšími kapelami. Myslím, že vystupování na pódiu je pořád obrovská radost.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Váš blog a další jsou pro undergroundovou scénu zásadní. Bez časopisů a blogů by undergroundová scéna pravděpodobně neexistovala v dnešní podobě. Rád čtu undergroundové blogy. Je tam spousta zajímavých reportáží a rozhovorů. Rád také objevuji nové kapely.
Jsem také velkým fanouškem undergroundové hudby, kupuji si spoustu triček a nášivek. Někdy také desky. Je důležité podporovat undergroundovou scénu. Dělat vlastní hudbu je drahý koníček.
Pro naši pormotion máme podporu od vydavatelství, ale také sami posíláme CD do časopisů nebo na blogy.
Já i moji kamarádi a spoluhráči z kapely rádi chodíme na koncerty.
Na jednou stranu má dnes kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CONVICTORS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Ano, platformy sociálních médií a internet jsou přínosem i zkázou. V porovnání s dřívějšími dobami je dobré mít tyto nástroje a platformy, na druhou stranu hudba sama o sobě ztratila hodnotu. Jak jsi zmínil, na scéně je nespočet kapel a každý se snaží prodat hudbu a shání koncerty. Pro scénu je elementární, že fanoušci navštěvují koncerty.
Osobně také často poslouchám hudbu online. Je to snadný způsob, jak poslouchat metal.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Z mého pohledu je metal obecně životní styl. Buď hudbu milujete, nebo nenávidíte. Často nosím metalová trička kapel, takže ano, pro mě je to životní styl.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CONVICTORS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?
Hledáme koncerty, především v Evropě. Ano, na tom pracujeme. Doufáme, že se nám podaří získat nějaké na rok 2023 a později na rok 2024.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Tartaros“ zase narvat do hlavy!
Moc děkuji za otázky v rozhovoru a za váš blog. Je opravdu úžasné, že lidé jako vy pracují s kapelami a pro undergroundovou scénu.
Vždycky mě fascinovaly čerstvě upletené pavučiny na starých rakvích. Mám pokaždé pocit, že je mrtvý ještě mezi námi. I když prolezlý skrz na skrz červy, s kusy shnilého masa, odpadaného od kostí. Říkejme tomu třeba morbidní krása nebo buďme šokováni, ale jedno popřít nelze. Smrt a dobrá hudba tu s námi budou stále. Záměrně vyhledávám a poslouchám smečky, které mají blízko k dlouhému tunelu mezi naším a oním světem. O skotských COFFIN MULCH jsem již jednou psal. Líbilo se mi, jakým způsobem přistupují k hudbě.
Je to jako se dívat do absolutní tmy. Očekávání, napětí a mráz v kostech. První dlouhohrající album zní jako ozvěny ze záhrobí. Má parádní zvuk i obal a naleznete na něm spoustu zajímavých nápadů. A všechny jsou potřísněny zkaženou krví. Až budete rakev otevírat, tak dejte pozor. Někteří mrtví vypadají klidně jenom zdánlivě. Mohou vám ale prokousnout hrdlo. Je vám asi jasné, že se mi to stalo právě u této desky.
Mohu vás ujistit, že se zde hraje podle jasných pravidel, které byly kdysi v záhrobí nastaveny. Chřestivý zvuk, pytel plný kostí, špína a hnis, mokvající zbytky umírajících. Viděli jste někdy, jak vypadá člověk, kterého zasáhne sněť? Není to hezký pohled a tahle nahrávka smrdí úplně stejně. Jako kusy rozkládající se mršiny. Shnijete u ní zaživa. A to všechno v rytmech smeček jako AUTOPSY, NIHILIST, NIRVANA 2002, ENTOMBED, CIANIDE, MASSACRE, PESTILENCE, MASTER, starých SINISTER, CRYPTIC BROOD. Pro mě osobně je zásadní, že se mi skladby líbí, že mi postupně pronikly do žil, do vnitřností. Jako rezavý nůž, který ležel v rakvi vedle sebevraha. Jako oprátka, která prý nosí štěstí. COFFIN MULCH na to jdou upřímně, věřím jim každou notu, každý tón. Při poslechu už dávno nejsem na tomhle zlém světě, ale toulám se mezi nekonečnými stíny Hádovy říše. Hluboko v podzemí, v místech, kde pramení řeka Styx, kde musela tahle deska vznikat. Už teď vím, že se k ní budu rád a často vracet. Má v sobě totiž vše potřebné pro pitvu živých těl, exhumaci čerstvých hrobů i nekonečnou pařbu v márnici. "Spectral Intercession" lze doporučit všem, kteří věří v démony. Vždycky mě fascinovaly čerstvě upletené pavučiny na starých rakvích. Mám pokaždé pocit, že je mrtvý ještě mezi námi. Stačí jen otevřít víko od rakve a utvrdit se v tom, že v rukou drží tohle album. Mrtvolný, shnilý, plesnivý a mokvající death metal ze starých pohřebišť!
Asphyx says:
I've always been fascinated by the freshly woven cobwebs on old coffins. I always get the feeling that the dead are still with us. Even if it's crawling with maggots, with bits of rotten flesh falling off the bones. Call it morbid beauty or be shocked, but there's no denying one thing. Death and good music will always be with us. I deliberately seek out and listen to bands that are close to the long tunnel between our world and the next. I have already written about Scottish COFFIN MULCH once. I liked the way they approached the music.
It's like looking into absolute darkness. The anticipation, the tension and the chills in the bones. The first full-length album sounds like echoes from beyond the grave. It's got a great sound and cover art and there are a lot of interesting ideas on it. And they're all stained with bad blood. Be careful when you open the coffin. Some of the dead are only apparently dead. But they can bite your throat out. You can probably tell that's what happened to me on this particular record.
I can assure you that this is a record that follows clear rules that were once set in the afterlife. A crunching sound, a bag full of bones, dirt and pus, the wetting remains of the dying. Have you ever seen what a man hit by anthrax looks like? It's not a pretty sight, and this footage smells exactly the same. Like pieces of decomposing carrion. You'll rot alive with it. And all this to the rhythms of bands like AUTOPSY, NIHILIST, NIRVANA 2002, ENTOMBED, CIANIDE, MASSACRE, PESTILENCE, MASTER, old SINISTER, CRYPTIC BROOD. For me personally, it is essential that I like the songs, that they gradually penetrated my veins, my guts. Like a rusty knife lying in a coffin next to a suicide. Like a noose that is said to bring good luck. COFFIN MULCH go for it straight, I believe every beat, every note. Listening to it, I'm no longer in this evil world, but wandering among the endless shadows of Hades. Deep underground, in the places where the River Styx rises, where this record must have been made. I already know that I will return to it often. It has everything I need for dissecting living bodies, exhuming fresh graves and endlessly partying in the morgue. "Spectral Intercession" can be recommended to anyone who believes in demons. I've always been fascinated by the freshly woven cobwebs on old coffins. I always get the feeling that the dead are still with us. All you have to do is open the lid of the coffin and be convinced that he's holding this album in his hands. Dead, rotten, mould and moldy death metal from old burial grounds!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
OLDSKULL began as a 3 piece band in 2003: Seb (vocals), Manu (Guitar) and Hervé (Drums). Around 2005 we recruited Damien on bass and we could play our first concert. Then Yann (Bass) joined us in 2006, thanks to his experience we were able to move forwards new composition and play a few gigs.
A four tracks demo was released in 2009.
Then, we have been searching for a little different way of composing to be more efficient.
We did a few good concerts such as the XTREME FEST in 2015, and even played with SKELETAL REMAINS at the Pavillons sauvages.
The band has not been dormant. We continued to compose songs, to deepen our style and way of playing.
Following a concert at the Club in Rodez in 2019 (A date shared with MERCYLESS, RITUALIZATION and SAVAGE ANNIHILATION), Nico joined the band as second guitarist.
It was a long time we thought about having 2 guitars in the band, to open new technical horizons to our compositions.
Beginning of 2023, release of the EP “The Defeat Of Humanity”, followed by a few concerts including « Une Nuit En Enfer » for the 20 years of the festival (Date shared with MISGIVINGS, CONVICTION and VENEFIXION).
We practice a death metal the old way and influenced by the 90’s.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
The recording took place at the DISMALSOUND STUDIO, but Manu (Lead guitar) did a huge post recording work to arrive at the result of the Ep.
Knowing that “The Defeat Of Humanity“ is as a self-production meaning that Manu took many personnal time to achieve the musical part of this EP.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
A hundred copies were released on CD format , then Gabriel from Nihilistic Holocaust (Extreme Webzine label) proposed us to release the EP on cassette format, we accepted right away.
The EP is also available on Bandcamp in digital and streaming.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Seb (vocals) is the main author of the lyrics that deal with some current concerns (ecological disaster, pandemic,human condition, and so on)
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Nerull (friend) created our logo whereas Mimo (another friend) drew in pencil the EP’s cover that was finally arranged by a graphist.
Regarding social networks : Manu manages Oldskull’s Facebook account while Nico (rhythm guitar) manages Oldskull’s Bandcamp account.
We should admit not to be especially involved in social networks but we try to respond every request.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We have released this EP as a self-production, therefore everything is managed by ourselves at this time.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
OLDSKULL counts 5 members so this is as many different influences, however we all find ourselves on the golden era of Death metal from early 90's such as: Unleashed, Disincarnate, Hypocrisy, Luciferion, Bolt Thrower, Death, Morbid Angel, Carcass, Morgoth, Sinister, Napalm Death, Memoriam ,Cannibal Corpse, Grave, Benediction, Entombed, Deicide, Resurrection, Vader, Pestilence, Obituary, Malevolent Creation, Dismember, Gorguts, Asphyx, Demolition Hammer…
But also some good thrash: Protector, Possessed, Sepultura, Slayer…
We all have our own influences in other styles but Death metal remains OLDSKULL’s reason of existence.
One shouldn’t forget France also owns cult bands that released timeless death metal classics such as Loudblast, Mercyless, No Return, Agressor and Massacra.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We are not the kind of guys that knock the doors to people we don’t know.
Based on that, we unfrequently canvassed some labels from underground and didn’t get any response, relaunching is not our cup of tea in these conditions ...
Finally, none of us takes care of it.
Gabriel from nihilistic holocaust contacted us for a tape release. this guy is such involved in the underground worship that we couldn't refuse his offer to release our EP on tape. We were already in contact with him for trading when we released the "death and metal" demo but obviously this demo was out of stock, due to our less of competence in promotioning our band. We would never be able to promote as much as Gabriel does, we are greatly gratefull to him for his job, enthusiasm, support and devotion to the underground scene and the bands he support!
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
It is really random, depending on opportunities we find and personnel constraints of each member of the band.
As of now we played four gigs in 2023, the last one was « Une Nuit En Enfer » for the 20 years of the festival (pretty good sound !).
The three others gigs in clubs.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
In the close future : New compositions and a «video clip».
To play more concerts and to keep on progressing in group cohesion.
Today and tomorrow : To keep on offering a sincere death metal and all the more to perpetuate the death metal tradition!
The founding idea of OLDSKULL was and remains to play “traditional” Death metal in its original conception : sincerity and spontaneity.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
