Až jednou zhasnou všechna světla, tak se vrátíme na začátek. Začneme bojovat o holý život a muzika pro nás bude znovu jenom radostí. Oprostíme se od zbytečností, nebudeme zahlceni spoustou negativních informací. Budeme poslouchat už jenom hudbu, která je poctivá a opravdová. Dnes bych pro vás měl jeden velmi zajímavý tip. Progresivní death metalisté RANNOCH vydávají své třetí dlouhohrající album. Pokud tedy máte chuť na éterické plochy, dynamické pasáže a spoustu zajímavých momentů, tak se pohodlně usaďte a poslouchejte pozorně.
Představte si dnešní předvídatelný svět, plný násilí a nenávisti. No řekněte, není lepší utéct před krutou realitou do jiných dimenzí? Toulat se spolu s kapelou po hvězdách, létat a padat do hlubin. Tahle nahrávka je o emocích. Je náročná na poslech a nedá vám nic zadarmo. Songy jsou velmi propracované, narvané temnou energií. Zhasněte všechna světla a přidejte hlasitost na maximum!
RANNOCH dokáží navodit velmi pestrou paletu nálad. Umí být brutální a syroví, ale zároveň se nebojí jemných melodických linek, čistých vokálů, neustálých změn tempa. Nebojte se, rozhodně se nejedná o dnes tak častou technickou ekvilibristiku. Naopak, skladby si uchovávají v sobě dravost a drive. Vždycky jsem měl rád hudbu, u které musím přemýšlet. Při společných obřadech s albem "Conflagrations" jsem se cítil jako starý archeolog, který postupně odkrývá jednotlivé vrstvy. Britové umí být vznešení, majestátní. Někdy spolu opravdu létáme. Potom vás ale přikovou na zeď a spálí ostrým riffem. Co se týká zvuku (Mix and master by James Stephenson for Stymphalian Productions, York, England, Recorded and produced by Ian Gillings at the Rannoch studios), nemám žádných námitek. Vše je čisté a zabijácké zároveň. Netřeba diskutovat ani o obalu, ten se opravdu povedl. Autorem je Kishor Haulenbeek - Lowell, Massachusetts a jedná se o motiv, který bych si rád prohlédl i v nějaké galerii. Zkrátka a jednoduše, pánové odvedli po formální stránce skvělou práci. Není to ale jenom poctivé řemeslo, které tuhle smečku odlišuje od ostatních. Jsou to hlavně nápady, pestrá směsice velmi inteligentně poskládaných motivů, které mě baví poslouchat i po dlouhé době. K téhle desce se budu ještě hodně dlouho vracet. Je totiž po okraj narvaná tlakem i temnou energií. Až jednou zhasnou všechna světla, tak se vrátíme na začátek. Začneme bojovat o holý život a muzika pro nás bude znovu jenom radostí. Vznešený, majestátní, progresivní death metal, který rozdrásá vaši duši i tělo! Vynikající záležitost, hudba z jiných sfér!
Asphyx says:
Once all the lights go out, we'll go back to the beginning. We'll start fighting for our lives and music will be our only joy again. We'll be free of uselessness, not overwhelmed by a lot of negative information. We'll only listen to music that's honest and real. I have a very interesting tip for you today. Progressive death metallers RANNOCH are releasing their third full-length album. So if you have a taste for ethereal surfaces, dynamic passages and a lot of interesting moments, sit back and listen carefully.
Imagine today's predictable world, full of violence and hatred. Tell me, isn't it better to escape from the harsh reality to other dimensions? To roam the stars with the band, to fly and fall into the depths. This record is about emotion. It's hard to listen to and it won't give you anything for free. The songs are very sophisticated, packed with dark energy. Turn off all the lights and turn the volume up to maximum!
RANNOCH can evoke a very diverse range of moods. They can be brutal and raw, but at the same time they are not afraid of subtle melodic lines, clean vocals, constant changes of pace. Don't worry, this is definitely not the technical equilibristics so common today. On the contrary, the songs retain a predatory drive. I've always liked music that makes me think. During the joint ceremonies with the album "Conflagrations" I felt like an old archaeologist, gradually uncovering the layers. The British can be sublime, majestic. Sometimes we really fly together. But then they nail you to the wall and burn you with a sharp riff. As for the sound (Mix and master by James Stephenson for Stymphalian Productions, York, England, Recorded and produced by Ian Gillings at the Rannoch studios), I have no complaints. Everything is clean and killer at the same time. I don't even need to discuss the packaging, it's really good. The artist is Kishor Haulenbeek - Lowell, Massachusetts and this is a motif I would love to see in a gallery. In short, the gentlemen have done a formally excellent job. But it's not just honest craftsmanship that sets this pack apart from the rest. It's mainly the ideas, a varied mix of very intelligently put together themes that I enjoy listening to even after a long time. I'll be coming back to this record for a long time. It is packed to the brim with pressure and dark energy. Once all the lights go out, we'll go back to the beginning. We'll start fighting for our lives and music will be a joy again. Sublime, majestic, progressive death metal that will tear your soul and body apart! Excellent stuff, music from other realms!
Tracklist:
1. Degenerate Era
2. Prism Black
3. Threads
4. Conflagrations
5. Daguerreotype
6. EarthRecycle
7. Threnody to a Dying Star
Line-up:
Ian Gillings - Guitars, vocals, synths and electronics
Celý život pracuji v technických oborech. Vstávám brzy ráno a chodím šedivými ulicemi. Není to většinou nic pozitivního. Musí se makat a teď myslím opravdu vyrábět. Někdy je to hodně ubíjející. V případech, kdy je to už hodně depresivní, tak mi vždycky pomůže moje fantazie. Dívám se z okna a představuji si, jak bude pokračovat děj právě rozečtené knihy. Mám to takhle nastavené odmalička. Na některých poradách musíte být, i když třeba zbytečně. To se mi potom rozlétnou myšlenky do úplně jiných světů. Jsem tulákem, který nezná hranice. V případě četby téhle knihy to platilo více než je u mě obvyklé. Byl jsem velmi mile překvapen. Fantasy svět pod Stephena Kinga mě doslova schlamstnul. Začátek byl sice tentorkát trošku pozvolný, ale potom se vše rozjelo a v druhé polovině už jsem byl zcela chycený. Mrzí mě vždy jen jediné. Nemám si s kým o knihách moc promluvit. Přeci jen, v technických oborech lidé zase tolik moc fantazie nemají.
Někdy je člověku smutno jen tak samo o sobě. Nezná vlastně ani příčinu. Možná na něj doléhá počasí nebo si tělo říká podvědomě o odpočinek. Nevím, ale je pravda, že dovolenou už potřebuji jako sůl. Knížka má 728 stránek a nechtělo se mi ji příliš tahat s sebou. Raději něco lehčího, menšího, smím-li prosit. Nakoupil jsem hromadu výtisků a jsou v ní jak novinky, tak i několik starších věcí. Bude o čem psát a hlavně co číst. Pohádku jsem louskal po nocích a chodil do práce utahaný. Už se mi to nestalo docela dlouho. Knihy mě dokáží pohltit, ale taky se mi chce spát. Tentokrát to bylo jiné. Asi jsem už opravdu přetažený a nebo mi čím dál tím víc nedělá dobře vedro. Stephen King si i přes svoje pokročilé stáří stále drží laťku velmi vysoko. Nemá to tak vždy, u několika posledních knížek jsem si říkal, že už to není ono, ale tentokrát ťal přímo do živého. On totiž umí stále perfektně popsat postavy a jejich pocity.
Jo, možná jsem se s sedmnáctiletým Charliem trošku ztotožnil. Což je asi žádnoucí. Chápal jsem jeho pocity i myšlenkové pochody. Navíc, můj otec byl taky alkoholik a taky jsem měl psa. Víte, ona se pak kolem člověka vznáší taková zvláštní temná aura. Trvá to hrozně dlouho, než vymizí. Možná právě (a nejen) proto jsem se zase jednou cítil jako hlavní hrdina. Ale i ostatní postavy jsou vykresleny velmi pečlivě a přesně. Nevím, jak to máte vy, ale já si vždycky přesně představuji obličeje, pohyby, mimiku. Někdy jsou to lidé, které potkávám v tramvaji, někdy někteří mí známí. Promítám si děj i do svého života kolem mě. Chodím všude pěšky a mám na uších sluchátka. Jsem jako stín, kterému to ale v hlavě neustále šrotuje. Od probuzení až do noci. A to i když normálně pracuju. Třeba datluji nějaká data do počítače a najednou se přistihnu, že myslím na Pohádku. Svět je jedna velká džungle. Je to neustálý boj o moc a pozice. Alespoň tak to vidím kolem sebe. Snažím se být lehce mimo, spíše sledovat a zabojovat jen ve chvílích, kdy je to bezpodmínečně nutné. Nebo pokud jde o mojí rodinu.
Číst Pohádku pro mě bylo ale i velmi isnpirativní. Musím pochválit překlad Adély Bártlové. Má velký jazykový cit. Možná i právě proto nikde nic neskřípalo, nevrzalo a mohl jsem si celý příběh užít. Stephen King je známý tím, že mu moc nejdou konce. Pravda je to i tentokrát, i když je to lepší než jindy. Víc vám prozrazovat nebudu, nebojte. Poslední roky přemýšlím nad tím, že si koupím psa. Kdysi jsem, ve věku Charlieho, jednoho měl. Dodnes chodím na chalupě na jeho hrob si popovídat. Já vím, je to divný, ale kdybyste zažili chvíle, kdy si nemáte s kým promluvit a jediná živá duše, která je vždy u vás, je pes, asi byste pochopili. Možná právě proto chápu myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Opravdu platí, kdo nezažil, nepochopí, ale co jsem tak slyšel názory některých svých kamarádů, tak je tahle dějová linka také velmi zaujala. A to psy nemají moc v lásce. Ještě jedna věc, mám právě doma dva puberťáky na střední škole, tak možná i proto mě tahle knížka tolik vzala.
Je to prostý fakt. Stephen King ještě do starého železa nepatří. Stále umí napsat strhující příběh, který by si učtitě zasloužil i zfilmovat. Já jsem si Pohádku opravdu užil. Stihl jsem ji dočíst ještě před dovolenou a dokonce i sepsat knižní tipy. Je to takový dárek ode mě pro vás. Pokud chcete nějaké prázdninové čtení na deku, pod strom nebo jen tak do ložnice, neváhejte a kupujte. Příběh má spád, pořád se něco děje a jestli jste ještě navíc mistrovi fanoušci jako já, je to pro vás povinnost. Život není žádná (P)pohádka. Ale nebojte, pořád je ještě spoousta dobrých lidí. Nezapomínejte na to, až vás zase někdo ráno naštve cestou do práce. Hezké léto nejlépe s knihou! Děkuji za pozornost!
Charlie Reade vypadá jako obyčejný středoškolák, ale už toho má dost za sebou, život se s ním rozhodně nemazlil: máma mu umřela při autonehodě, z táty se stal alkoholik. Ve svých sedmnácti Charlie potkává Howarda Bowditche, samotáře z domu na vysokém kopci. Na zahradě za domem stojí zamčená kůlna, z níž se linou příšerné zvuky. Pan Bowditch umírá a Charlie zjišťuje, že mu dům odkázal – spolu s tajemstvím, které bude zatraceně těžkým břemenem.
V kůlně je totiž portál do jiného světa. Ten jiný svět je v ohrožení a spolu s ním i ten náš. V paralelním vesmíru jsou honosné paláce s vysokými věžemi, zatuchlé podzemní kobky a magické hodiny, které umějí vrátit čas.
AGELESS SUMMONING - Corrupting The Entempled Plane
CD 2023, Dark Descent Records
for english please scroll down
Vždy, když už je úplně nejhůř, tak se objeví. Stojí ve stínu a krmí se bolestí. V žilách jim koluje černá krev. Jí jenom jed a když se vám povede pohlédnout do jejich tváře, zjistíte, že žádnou nemají. Občas zazní tichý smích. Chřestí svými kostmi. Máš zase pocit, že umíráš? Neboj se, převedou tě na druhou stranu. Ale nemysli si, žádný ráj neexistuje. Budeš trpět i po smrti. V nekonečném chladu a temnotě. Jsou jedinou jistotou na tomhle zlém světě. Jenom oni, démoni a Smrt. Krutá a ošklivá smrt.
A také poctivý death metal. Britští AGELESS SUMMONING letos vydávají své první dlouhohrající album. Je po okraj narvané ostrými riffy, mocným vokálem, zničujícími bicími. Má v sobě pradávnou bestialitu a smrdí sírou. Je vám doufám jasné, že tohle je přesně hudba, která koluje i v mých žilách.
Kopu si zase svůj vlastní hrob, poslouchám u toho "Corrupting The Entempled Plane" a mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Už dlouhé roky také raději trávím svůj čas ve stínu. Moc dobře vím, jak to v podzemí chodí. Stále si užívám prašivinu, hnilobu a chlad, které vás nakazí jako nějaká pradávná choroba. Prostředí hřbitova a katakomb na mě působí úplně stejně jako tahle deska. Je velmi dobře napsána, nepostrádá spoustu ošklivých a hnisavých nálad. A to vše ve stylu třeba takových IMMOLATION, MORBID ANGEL, INCANTATION, DRAWN AND QUARTERED, DIABOLIC. Je hodně znát, že pod muzikou jsou podepsáni zkušení muzikanti (ABYSSAL, SCORDATURA), kteří moc dobře vědí, jak nás převést na druhou stranu. Pochválit musím masivní a ostrý zvuk. Ten se mi ihned zadřel pod kůži. Velmi zajímavý a dobře zapamatovatelný je i obal od mistra ve svém oboru Paolo Girardiho. Nejvíc se mi osvědčil poslech brzy ráno, když se ještě na hřbitově toulaly přízraky. Přidával jsem postupně hlasitost, užíval si atmosféru plnou bolesti, chladu a totální tmy. Myslím si, přísahám na to, že se tohle album povedlo po všech stránkách. Pokud máte rádi dlouhé stíny, poctivou hrobnickou práci a všude přítomnou smrt, tak neváhejte ani chvilku. Vždy, když už je úplně nejhůř, tak se objeví. Stojí ve stínu a krmí se bolestí. V žilách jim koluje černá krev. Občas zazní tichý smích. Chřestí svými kostmi. Máš zase pocit, že umíráš? Neboj se, převedou tě na druhou stranu. Tahle deska hoří jasným černým plamenem! Démonický, morbidní death metal ze starých prašivých katakomb!
Asphyx says:
Every time he's at his worst, he shows up. He stands in the shadows and feeds on the pain. Black blood runs through their veins. They eat only poison, and if you can look into their faces, you'll find they have none. Occasionally, there's a quiet laugh. They rattle their bones. Do you feel like you're dying again? Don't worry, they'll take you to the other side. But don't think there's no paradise. You'll suffer even in death. In endless cold and darkness. They're the only certainty in this evil world. Only them, demons and Death. A cruel and ugly death.
And also honest death metal. British AGELESS SUMMONING release their first full-length album this year. It's packed to the brim with sharp riffs, powerful vocals, devastating drums. It has an ancient bestiality and reeks of brimstone. I hope it's clear to you that this is exactly the music that runs through my veins.
I'm digging my own grave again, listening to "Corrupting The Entempled Plane" and I have the insistent feeling that someone is watching me. For years, I've also preferred to spend my time in the shadows. I'm very familiar with the underground. I still enjoy the dirt, the rot and the cold that infects you like some ancient disease. The environment of the cemetery and the catacombs has the same effect on me as this record. It's very well written, not lacking in a lot of nasty and festering moods. And all in the style of IMMOLATION, MORBID ANGEL, INCANTATION, DRAWN AND QUARTERED, DIABOLIC. It is very obvious that the music is signed by experienced musicians (ABYSSAL, SCORDATURA) who know very well how to convert us to the other side. I must praise the massive and sharp sound. It immediately got under my skin. The cover by Paolo Girardi, a master in his field, is also very interesting and memorable. I found it most useful to listen to it early in the morning, when the ghosts were still wandering in the cemetery. I gradually turned up the volume, enjoying the atmosphere full of pain, cold and total darkness. I think, I swear, that this album succeeded in every aspect. If you like long shadows, honest grave work and death everywhere, don't hesitate a moment. It always shows up when it's at its worst. Standing in the shadows, feeding off the pain. Black blood runs through their veins. Occasionally, there's a quiet laugh. They rattle their bones. Do you feel like you're dying again? Don't worry, they'll transfer you to the other side. This album burns with a bright black flame! Demonic, morbid death metal from the old dusty catacombs!
Nikdy si nevěřil na příšery a zlé duchy. Tvůj mozek pracoval jako přesný stroj na čísla. Jenže se ti začaly zdát podivné sny. Probouzel si se do tmy a nevěděl, co je noční můra a co realita. Postupně si ztrácel svoji sílu, potácel ses životem jako tělo bez duše. Mrtvý nebo ještě trošku živý? Ptali se lidé okolo tebe. Pomalu, ale jistě si hnil zaživa. Kdysi si udělal něco zlého a dostihlo tě svědomí. Stal si se obětí svých vlastních myšlenek.
Stejně mrazivý a mlhavý pocit mám i z nové desky belgických GATEWAY. O téhle kapele jsem již na našich stránkách psal. A to dokonce dvakrát. Dalo by se říci, že sleduji jejich vývoj od počátků. Vždy se mi líbilo, jakým způsobem dokáže Robin van Oyen vytvořit pochmurnou a záhrobní atmostéru. Opět se budím ze sna, znovu si připadám jako prokletý.
Mrazivý, shnilý zvuk, tématický obal, vše je v nejlepším pořádku. Připadám si jako jedna z postav děsivého hororu, který byl natáčen ještě černobíle. Užívám si temné a smutné nálady a neustále dokola si říkám, že se mi tahle hudba dokáže dostat hluboko pod kůži, do vnitřností. Hlodá mě zevnitř jako nějaká zlá choroba. Bolest, utrpení a nekonečná smrt. Tohle vše zde najdete. GATEWAY ve své tvorbě odkazují na smečky jako COFFINS, INCANTATION, KRYPTS, MORTIFERUM, SPECTRAL VOICE, UNDERGANG, ale třeba i DISEMBOWELMENT a WINTER. Jakobych se pocházel smradlavými močály, o kterých se říká, že v nich bloudí duše hříšníků. Beru si samozřejmě novou desku "Galgendood" s sebou. Potkávám rozpadající se těla utopenců, děsím se každého stínu. Pro mě osobně je nové album velmi uvěřitelné, magické, má v sobě velké množství černé energie, chladu a absolutní tmy. Připomíná mi pohřeb někoho, koho neměl za života nikdo rád. Kolem stojí jen pár lidí a proslov je velmi krátký. Hrob je vykopán za hřbitovní zdí, kam se vždy ukládaly rakve prokletých. Ještě jeden zajímavý poznatek. Desku jsem poslouchal převážně ve dne, když bylo teplo a svítilo slunce. Přesto jsem měl pocit, že mě mrazí v kostech a na moji duši padá krvavá mlha. Až se jednou probudíte ze špatného snu, tak poslouchejte pozorně. Také slyšíte to ticho? Nenechte se zmást, to jenom démoni čekají, aby mohli vstoupit do vašich myšlenek. Takhle vnímám novou nahrávku já a všichni prokletí. Vynikající počin, který nejvíce vynikne hluboko pod zemí, ve starých katakombách. Temný a chladný doom death metalový obřad pro vyvolávání temných sil z onoho světa!
Asphyx says:
You never believed in monsters and evil spirits. Your brain worked like a precision number machine. But you started having strange dreams. Waking up in the dark, not knowing what was nightmare and what was reality. Gradually you lost your strength, staggered through life like a body without a soul. Dead or still a little alive? People around you asked. Slowly but surely, you were rotting alive. You did something bad once, and your conscience caught up with you. You were a victim of your own thoughts.
I have the same chilling and foggy feeling about the new album from Belgium's GATEWAY. I have already written about this band on our website. And even twice. I could say that I have been following their development since the beginning. I have always liked the way Robin van Oyen can create a gloomy and otherworldly atmosphere. I wake up again from a dream, I feel cursed again.
The chilling, rotten sound, the thematic cover art, everything is in the best order. I feel like one of the characters in a terrifying horror movie that was still filmed in black and white. I enjoy the dark and sad mood, and I keep telling myself over and over again that this music can get deep under my skin, into my gut. It gnaws me up from the inside like a bad disease. Pain, suffering and endless death. You'll find all that here. GATEWAY in their work refer to bands like COFFINS, INCANTATION, KRYPTS, MORTIFERUM, SPECTRAL VOICE, UNDERGANG, but also DISEMBOWELMENT and WINTER. It's as if I come from the stinking swamps where the souls of sinners are said to roam. I'm taking the new album "Galgendood" with me, of course. I meet the decaying bodies of drowned men, I dread every shadow. For me personally the new album is very believable, magical, it has a lot of black energy, coldness and absolute darkness. It reminds me of the funeral of someone who was not loved in life. There are only a few people standing around and the eulogy is very short. The grave is dug behind the cemetery wall, where the coffins of the damned have always been placed. One more interesting observation. I listened to the record mostly during the day when it was warm and the sun was shining. Still, I felt a chill in my bones and a bloody mist falling over my soul. When you wake up from a bad dream one day, listen carefully. Can you hear the silence too? Don't be fooled, it's just demons waiting to enter your thoughts. That's how I and all the damned feel about the new record. A superb piece of work, which is at its best deep underground, in the old catacombs. A dark and cold doom death metal ritual for summoning dark forces from the otherworld!
Ave INTO DARKNESS! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second EP in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous work? Where did you want to move and in what are these two records different?
Hello Jacub !!! Greeting to you, from the very depths of galaxy ! We're glad about your kind words on the „Cassini – Huygens“ EP, this makes us so proud of what we have done. Well, compared to the „First Encounters“ demo, which is in my opinion one of the best things I ever wrote in my life, there are two main differences. First, I wrote and recorded First Encounters alone, while now Into Darkness can be proud of a complete, stable line-up, that gave life to „Cassini – Huygens“. Second, the two tracks you can hear on „First Encounters“ are way more complex than the last EP. Which is not bad after all, but maybe „Cassini – Huygens“ can resume what this band has become through the years. A bit simpler riffings and drum parts – but still of impact, with some atmosphere at the same time. This is, in the end, the quintessence of the music I love, helped by the wise advices of my band's mates, that gave me not one, but two big hands in the songwriting.
„Cassini - Huygens“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of INTO DARKNESS?
And you're right ! There are both death metal and doom metal influences, but I have to say I don't get inspired that much from doom metal bands. We're a small underground band, but if you're asking to someone that knows me or this band which are the main influent bands for Into Darkness, he will answer sure, for first, Asphyx. I have not that good knowledge of doom metal to be honest, even if I like it. Just the main bands, you know. But it's a kind of music I prefer to avoiding listening to, it's definitely very introspective and deeply emotional sometimes. There are many subgenres in Doom Metal and I'm so ignorant about it, I can just tell you that sometimes when I listen to some bands I simply have to stop the music and choose something else from the shelf to listen to, because it's too much for me, it's nearly painful. The last time that this happened, I was listening to Black Oath „To Below and Beyond“. However, let's return to the topic ! And … The doomy influence come from sure by the bands I use to listen to, as the death metal one, a mixture of records that I love. When I started to wrote the new material for the last EP, I had four tracks ready, but I wasn't rehearsing with the current line-up. Only Eros (also guitar in Extirpation) was in, but after some months I forced the drummer to left. With the new line-up I kept 3 tracks, while I wrote the other two, helped by some arrangements the guys suggested me, then we recorded five new tracks in less than one year. We entered the studios in less than eight months!
Who's signed for the sound and mix? I have to confirm that they literally kill. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you achieve it? What studio did you record in and how did it all work?
Carlo Meroni from ADSR Studio is the responsible of recordings, mixing and mastering. It was such a beautiful experience that I cannot wait to enter the studios again ! I'm glad you liked the sound, we wanted this EP to be exactly as it came. I don't dislike dirtier productions, but I wanted to reach a good balance between a powerful, pounding old school sound and the clearness of what I'm listening to. Which is, basically, something I learnt listening to the bands I love. Carlo was able to accomodate our requests, starting from the backline we used. Mix and mastering phases are always the longest and most difficult part of the recordings, but I have to say we really worked on details, cause we were lucky enough to start from an excellent backline and a natural, powerful sound.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in El Unholy Domain Records, and it has a „cosmic“ cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
Our bassplayer and backing vox, Darak, took care of the cover artwork. He's also bassplayer and singer in Extirpation. Darak is a talented drawer and he's also a tattoer, it would have been a pity to not let him doing draw for „Cassini - Huygens“. He often said that who better than us could ever interpretate exactly what we're looking for, and I totally agree with him. He's also responsible of all the Extirpation artworks. What I appreciate the most is the completely different style from the common extreme metal artworks, and that's a point in our favor. The layout and all the visual part – merchandise, advertising … - comes from Santo, our drummer. He's really skilled into that stuff – it's his job, to be honest ! - and I have to say I'm more than satisfied of the final result of the visual part, it totally represents the music.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Italy for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
Oh ! Well, I thank you on the behalf of the italian underground death metal scene for such kind words on our music ! But I have to admit I see things differently. I'm sure death metal music is the most listened one in the current italian scene now, but I don't think there are so many death metal bands here. Extreme bands for sure, but not purely death metal, which is not bad, it's just a consideration. If a gig in the north of Italy it's a success, you'll count 120, 130 people attending. After the covid period I saw people more encouraged to attend underground gigs, to buy records, to be part of the scene. And that's good for local bands, small promoters and labels.
You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start INTO DARKNESS was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
The idea of starting a death metal band was still present while I was playng with my very first band, called Sign of Evil. We were three, young people really involved into heavy metal music and enthusiastic of sharing our passion for it. We played a sort of raw heavy metal a là Venom, early Bulldozer: we all came from different listenings so we found a good compromise to do something we all liked. I was already into Death Metal, but the dream became true when I moved from my hometown to Milano, which was a nevralgic centre for metal music in general, both for the many local bands that used to play back in the years and for live shows. I started the band with an old friend of mine, Nor, and after we involved AnguiciouS, ex-drummer in Mefitic, w entered the studios for the first demo recordings. I admire different bands and songwriter in music, the most influent bands for Into Darkness are Asphyx, Pentacle, early Soulburn. Inspiration comes from many different listenings of course, but many records – or all of them, in the case of Pentacle – from these bands are just what lead me into songwriting, the very first intention in the music I do. Where do we want to move ? To everywhere we deserve to go, I suppose ! Big festivals or cool underground gigs outside the country … I don't see the difference, it would be great in any case if we'll be able to do our best for who's listening. We play for people like us, that love the same music we love, that feel the underground spirit as we do.
When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
I use to promote my band on my own. I wrote to many webzines and fanzines sending the audios – rarely the physical CD, differently when I started the band I used to ship many promos - to get a review or an interview. Sometimes it has just came by the webzines, sometimes they accepted to dedicate some time to Into Darkness. I'm sure you know better than me the underground world in metal has been changed so much during the years. Now we're so many people … bands, labels, writers, promoters, webzines, fanzines … I'm not sure if that increase comes from social medias, which connect all of us so easily and faster than before, or what else. But now it's more difficult to approach the underground audience as a band if you're not skilled into that sort of stuff. I made an Instagram account for the band, and I'm still really a newbie, to post something requires me more or less one hour each time I do it ! But I'm conscious I have to adapt myself a bit to a world that keeps on changing. Sadly, I see that music is taking a secondary place compared to … pictures. And pictures, pictures and more pictures. It seems that to show up means everything today. That's why I'm convinced the job you, as a webzine writer, is so important for smaller underground bands. Your words in this question touched me, „ … or they are lost in the underground“. What you do it's a precious help for bands like us, and I také the occasion to thank you again for this opportunity.
I use to go to local gigs, but except the underground ones, when there's quite a big gig with important bands – and many times, even not that big or important bands – you never find a single supporting act that really comes from the underground. Many bands, out of our scene, and really far from the musical tastes and attitude of the most part of us, just pay to play a gig, convinced that they will gain a good return. What they really gain is to pay a lot of money to open a gig playing for ten people, without anyone that will really remember their show.
I love to buy records, I only buy Cds, that is my favourite format in music. When I meet a recent or a new band that I like, I buy their stuff. I'm more into older stuff, that is the 95% of my usual purchases, but if I'd have enough time, I would buy and listen all the records of this world!
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as INTO DARKNESS? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
That's an interesting topic to spend some words on. I've been enough time into the metal scene to tell you things are keep on changing that fast, that much, that it's pretty difficult to not feel disoriented. I grew up buying records at the locals records stores, asking the owners to find some rare pressings that now I'm quite sure they were buying for me through Ebay or something similar. I used to download music too of course, before having enough money to buy real records: I was like 12 or 13, and I remember there were those websites called „Blogspot“, in which you could find tons of music to download for free. To be honest I don't have anything to say on those who prefer to download music instead of buying it. I don't care, it's a choice I guess. What is really destroying the underground spirit of heavy metal music, or shortly, what we can call „attitude“, is the trend of showing up instead of listening. Showing up instead of supporting. Showing up instead of shut the fuck up !!! Cool pictures, many likes, tons of followers or … listening to music ? You see, there's an ocean between those things. I am not able to tell you how this trend could be related to heavy metal music … But, if you want to stay alive as a band, or as a label ... cause this topic doesn't involve only heavy metal bands, you have to choose your compromises and being a bit used to the current way of being known in the metal scene. Well, you must do your best to be sure you're reaching exactly those people that love music as you do, and the music you do. Just this.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
Death Metal music is my life. Music is part of me, I'd say the biggest part of my life. What it means to me ? Well, in a concrete way of thinking is to buy records, go to gigs I like, play with my band, have a good chat with my friends about records, bands, stuff like that I guess. How I feel living this life with music at my side ? I can still be surprised and amazed by what I listen to, the feelings I get from it, and since I play in a band, I just can tell you that writing music keeps you alive ! Dreaming of a good riff, being inspired by something you listened to recently, keep on singing it in your mind the whole day while you're working … and then, finally, when you come back home and go to rehearsal, or simply being at home, with a good beer and a couple (hundreds ???) of cigarettes, turning on the amplifier … can you feel what I say ? To anyone who's reading this: music keeps you alive !!! Don't leave it, never !!!
Finally, a classic but important question. What is INTO DARKNESS planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and what about a tour of Europe?
Classic but important, you're right !!! We planned a very cool gig near Milano, hosting our partners in crime Apparition from Spain and … mighty PENTACLE from the Netherlands !!! Other great shows inside and outside the country are gonna be announced soon, and … there's also something else planned for the next year, so, definitely, I can be satisfied. We're also working on new stuff, so expect many more things to come !
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Cassini - Huygens“ into my head again!
Thank you Jakub and to the awesome job you're doing with Deadly Storm, thanks for hosting us and to your support !!! Keep the underground live !!! UUUUUGGGHHHH !!!
Recenze/review - INTO DARKNESS - Cassini - Huygens (2023):
Ave INTO DARKNESS! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé EP své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Ahoj Jakube!!! Zdravím tě, z hlubin galaxie! Jsme rádi za Vaše milá slova o EP "Cassini - Huygens", díky tomu jsme hrdí na to, co jsme udělali. No, oproti demu "First Encounters", které je podle mě jednou z nejlepších věcí, co jsem kdy v životě napsala, jsou tu dva hlavní rozdíly. Zaprvé, "First Encounters" jsem napsala a nahrála sama, zatímco nyní se Into Darkness mohou pyšnit kompletní, stabilní sestavou, která dala život "Cassini - Huygens". Zadruhé, dvě skladby, které můžete slyšet na "First Encounters", jsou mnohem komplexnější než na minulém EP. Což koneckonců není špatně, ale třeba "Cassini - Huygens" dokáže navázat na to, čím se tahle kapela za ta léta stala. Trochu jednodušší riffy a bicí party - ale stále úderné, zároveň s jistou atmosférou. Tohle je nakonec kvintesence hudby, kterou mám ráda, k čemuž mi pomohly i moudré rady kamarádů z kapely, kteří mi dali ne jednu, ale hned dvě velké ruce při psaní písní.
„Cassini - Huygens“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál INTO DARKNESS?
A máte pravdu! Jsou tam vlivy death metalu i doom metalu, ale musím říct, že doom metalové kapely mě tolik neinspirují. Jsme malá undergroundová kapela, ale když se zeptáš někoho, kdo zná mě nebo tuhle kapelu, které kapely Into Darkness nejvíc ovlivnily, určitě ti odpoví, že na prvním místě Asphyx. Upřímně řečeno, nemám až tak dobré znalosti o doom metalu, i když ho mám ráda. Jen ty hlavní kapely, víš. Ale je to druh hudby, kterému se raději vyhýbám, rozhodně je někdy hodně introspektivní a hluboce emotivní. V doom metalu je spousta subžánrů a já jsem v tom takový neznalec, že ti můžu jen říct, že někdy, když poslouchám některé kapely, musím prostě hudbu zastavit a vybrat si k poslechu něco jiného z poličky, protože je toho na mě moc, až to skoro bolí. Naposledy se mi to stalo, když jsem poslouchala "To Below and Beyond" od Black Oath. Vraťme se však k tématu! A ... Vliv doomu pochází určitě od kapel, které jsem poslouchala, jako death metal, směs desek, které mám ráda. Když jsem začala psát nový materiál na poslední EP, měla jsem připravené čtyři skladby, ale nezkoušela jsem se současnou sestavou. Byl v ní jen Eros (také kytarista v Extirpation), ale po několika měsících jsem donutila bubeníka, aby odešel. S novou sestavou jsem si nechal tři skladby, zatímco další dvě jsem napsala já, pomohly mi aranže, které mi kluci navrhli, a pak jsme za necelý rok nahráli pět nových skladeb. Do studií jsme vstoupili za necelých osm měsíců!
Kdo je podepsán pod zvukem a mixem? Musím potvrdit, že doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak jste jej docílili? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Nahrávání, mixáž a mastering má na starosti Carlo Meroni ze studia ADSR. Byl to tak krásný zážitek, že se nemohu dočkat, až do studií vstoupím znovu! Jsem ráda, že se ti zvuk líbil, chtěli jsme, aby to EP bylo přesně takové, jaké je. Nemám ráda špinavější produkce, ale chtěla jsem dosáhnout dobré rovnováhy mezi silným, úderným oldschoolovým zvukem a čistotou toho, co poslouchám. Což je v podstatě něco, co jsem se naučila při poslechu kapel, které mám ráda. Carlo dokázal vyhovět našim požadavkům, počínaje použitým backline. Fáze mixu a masteringu jsou vždycky nejdelší a nejtěžší částí nahrávání, ale musím říct, že jsme opravdu zapracovali na detailech, protože jsme měli to štěstí, že jsme vycházeli z výborného backline a přirozeného, silného zvuku.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Unholy Domain Records a je opatřeno „kosmickým“ obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
O obal se postaral náš baskytarista a doprovodný vokalista Darak. Je také baskytaristou a zpěvákem v Extirpation. Darak je talentovaný kreslíř a také tatér, byla by škoda nenechat ho kreslit na "Cassini - Huygens". Často říkal, že kdo jiný než my by kdy dokázal interpretovat přesně to, co hledáme, a já s ním naprosto souhlasím. Je také zodpovědný za všechna díla Extirpace. Nejvíc oceňuji naprosto odlišný styl od běžných extrémně metalových artworků, a to je bod v náš prospěch. Layout a veškerá vizuální stránka - merchandise, reklama... - pochází od Santa, našeho bubeníka. On je na tyhle věci opravdu zkušený - je to jeho práce, abych byla upřímná! - a musím říct, že jsem s konečným výsledkem vizuální části víc než spokojená, naprosto reprezentuje hudbu.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Itálie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Jménem italské undergroundové deathmetalové scény vám děkuji za tak milá slova o naší hudbě! Ale musím přiznat, že to vidím jinak. Jsem si jistá, že deathmetalová hudba je v současné době na italské scéně nejposlouchanější, ale nemyslím si, že je tu tolik deathmetalových kapel. Extrémní kapely určitě, ale ne čistě death metalové, což není špatně, je to jen úvaha. Když je koncert na severu Itálie úspěšný, napočítáš 120, 130 lidí, kteří na něj přijdou. Po období covidu jsem viděla, že lidi jsou víc povzbuzeni k tomu, aby navštěvovali undergroundové koncerty, aby si kupovali desky, aby byli součástí scény. A to je dobré pro místní kapely, malé promotéry a labely.
Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit INTO DARKNESS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Myšlenka založit deathmetalovou kapelu se objevila ještě v době, kdy jsem hrála se svou první kapelou Sign of Evil. Byli jsme tři mladí lidé, kteří se věnovali heavy metalové hudbě a nadšeně sdíleli svou vášeň pro ni. Hráli jsme takový syrový heavy metal a là Venom, raný Bulldozer. Každý jsme pocházeli z jiného posluchačského prostředí, takže jsme našli dobrý kompromis, abychom dělali něco, co se nám všem líbí. Death metal mě bavil už tehdy, ale sen se mi splnil, když jsem se přestěhovala z rodného města do Milána, které bylo neuralickým centrem metalové hudby obecně, a to jak kvůli mnoha místním kapelám, které v těch letech hrály, tak kvůli živým vystoupením. Kapelu jsem založila se svým starým kamarádem Norem a poté, co jsme do ní zapojili AnguiciouS, bývalého bubeníka Mefitic, jsme vstoupili do studií, abychom nahráli první demo. V hudbě obdivuji různé kapely a autory, nejvíc mě ovlivnili Asphyx, Pentacle a raní Soulburn. Inspirace samozřejmě pochází z mnoha různých poslechů, ale mnoho nahrávek - nebo všechny, v případě Pentacle - těchto kapel jsou právě tím, co mě přivedlo ke skládání písní, úplně prvním záměrem v hudbě, kterou dělám. Kam se chceme posunout? Asi všude tam, kam si zasloužíme jít! Na velké festivaly nebo na pohodové undergroundové koncerty mimo republiku... Nevidím v tom rozdíl, každopádně by bylo skvělé, kdybychom mohli udělat maximum pro toho, kdo nás poslouchá. Hrajeme pro lidi, jako jsme my, kteří mají rádi stejnou hudbu jako my, kteří cítí ducha undergroundu jako my.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Svou kapelu jsem propagovala sama. Psala jsem do mnoha webzinů a fanzinů a posílala jsem jim audionahrávky - zřídkakdy fyzické CD, jinak tomu bylo, když jsem založila kapelu, posílala jsem mnoho propagačních materiálů - abych získala recenzi nebo rozhovor. Někdy to přišlo právě od webzinů, někdy souhlasily s tím, že Into Darkness věnují nějaký čas. Jsem si jistá, že víš lépe než já, že undergroundový svět v metalu se za ta léta hodně změnil. Teď je nás tolik... kapel, labelů, spisovatelů, promotérů, webzinů, fanzinů... Nejsem si jistá, jestli ten nárůst pochází ze sociálních médií, která nás všechny spojují tak snadno a rychleji než dřív, nebo z čeho jiného. Ale teď je těžší se jako kapela přiblížit undergroundovému publiku, pokud nemáte zkušenosti s takovými věcmi. Já jsem si pro kapelu založila účet na Instagramu, a to jsem ještě opravdu začátečník, zveřejnit něco mi zabere víceméně hodinu pokaždé, když to dělám! Ale uvědomuju si, že se musím trochu přizpůsobit světu, který se neustále mění. Bohužel vidím, že hudba se dostává na druhé místo ve srovnání s ... obrázky. A obrázky, obrázky a další obrázky. Zdá se, že ukázat se dnes znamená všechno. Proto jsem přesvědčená, že práce, kterou děláte jako autor webzinů, je pro menší undergroundové kapely tak důležitá. Tvá slova v této otázce se mě dotkla: " ... nebo se v undergroundu ztratí". To, co děláš, je pro kapely, jako jsme my, cenná pomoc, a já ti při této příležitosti ještě jednou děkuji za tuto příležitost.
Chodívala jsem na místní koncerty, ale kromě těch undergroundových, když se koná docela velký koncert s důležitými kapelami - a kolikrát ani ne tak velkými nebo důležitými kapelami - nikdy nenajdeš jediný support, který by opravdu pocházel z undergroundu. Spousta kapel, které jsou mimo naši scénu a jsou opravdu na hony vzdálené hudebnímu vkusu a přístupu většiny z nás, si prostě zaplatí koncert v přesvědčení, že se jim to dobře vrátí. To, co ve skutečnosti získají, je, že zaplatí spoustu peněz za to, že otevřou koncert a hrají pro deset lidí, aniž by si jejich vystoupení někdo opravdu zapamatoval.
Ráda si kupuji desky, kupuji pouze CD, to je můj oblíbený hudební formát. Když potkám nějakou novou kapelu, která se mi líbí, koupím si její věci. Mám ráda spíš starší věci, to je 95 % mých obvyklých nákupů, ale kdybych měla dost času, koupila bych si a poslechla všechny desky tohoto světa!
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako INTO DARKNESS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
To je zajímavé téma, kterému bychom mohli věnovat pár slov. Na metalové scéně jsem strávila dost času, abych vám mohla říct, že se věci mění tak rychle a tak moc, že je dost těžké necítit se dezorientovaný. Vyrostla jsem na tom, že jsem si kupovala desky v místních obchodech s deskami a ptala se majitelů, aby mi sehnali nějaké raritní výlisky, o kterých jsem si teď docela jistá, že je pro mě kupovali přes Ebay nebo něco podobného. Hudbu jsem samozřejmě taky stahovala, než jsem měla dost peněz na to, abych si koupila skutečné desky. Bylo mi asi dvanáct nebo třináct a vzpomínám si, že existovaly takové ty webové stránky zvané "Blogspot", na kterých se daly najít tuny hudby ke stažení zdarma. Abych byla upřímná, nemám co říct na ty, kteří si hudbu raději stahují, než aby si ji kupovali. Je mi to jedno, je to asi jejich volba. Co ale opravdu ničí undergroundového ducha heavy metalové hudby, nebo zkrátka to, co můžeme nazvat "přístupem", je trend ukazování se místo poslouchání. Ukázat se místo podpory. Ukázat se místo toho, abyste drželi hubu!!! Parádní fotky, spousta lajků, tuny sledujících nebo ... poslech hudby? Víte, mezi těmito věcmi je oceán. Nejsem vám schopna říct, jak by tento trend mohl souviset s heavy metalovou hudbou ... Ale pokud chcete zůstat naživu jako kapela nebo jako label ... protože tohle téma se netýká jen heavy metalových kapel, musíte volit kompromisy a být tak trochu zvyklí na současný způsob, jak být známí na metalové scéně. No, musíte udělat všechno pro to, abyste si byli jisti, že oslovujete přesně ty lidi, kteří milují hudbu jako vy a hudbu, kterou děláte. Stačí tohle...?
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Deathmetalová hudba je můj život. Hudba je součástí mého života, řekla bych, že největší součástí mého života. Co pro mě znamená? No, v konkrétním pojetí je to kupovat desky, chodit na koncerty, které se mi líbí, hrát s kapelou, dobře si popovídat s kamarády o deskách, kapelách a tak, řekla bych. Jak se cítím, když žiju tenhle život s hudbou po svém boku? Pořád mě dokáže překvapit a ohromit to, co poslouchám, pocity, které z toho mám, a protože hraju v kapele, tak vám prostě můžu říct, že psaní hudby vás drží při životě! Sníš o dobrém riffu, inspiruje tě něco, co jsi nedávno poslouchala, celý den si to v duchu prozpěvuješ, když pracuješ ... a pak, konečně, když se vrátíš domů a jdeš na zkoušku, nebo prostě jen tak být doma, s dobrým pivem a pár (stovkami ???) cigaret, zapnout zesilovač ... cítíš, co říkám? Všem, kdo tohle čtou: hudba vás drží při životě !!! Neopouštějte ji, nikdy!!!
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají INTO DARKNESS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě?
Klasické, ale důležité, máte pravdu!!! Naplánovali jsme velmi skvělý koncert poblíž Milána, kde jsme hostili naše partnery ve zločinu Apparition ze Španělska a ... mocné PENTACLE z Holandska!!! Další skvělé koncerty v zemi i mimo ni budou brzy oznámeny a ... v plánu je i něco dalšího na příští rok, takže rozhodně můžu být spokojený. Taky pracujeme na nových věcech, takže očekávejte mnoho dalších věcí!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Cassini - Huygens“ zase narvat do hlavy!
Děkujeme Jakube tobě a tvé skvělé práci, kterou odvádíš s Deadly Storm, děkujeme za zájem a za podporu!!! Udržujte underground naživu!!! UUUUUGGGHHHHH!!!
Recenze/review - INTO DARKNESS - Cassini - Huygens (2023):
Industriálně-progressive metalová kapela Dana Frimla (The Barn Production, Trahir, Surma) Mean Messiah oznamuje novou sestavu, ve které momentálně vzniká i nové album. Sám Dan to komentuje následovně: “Za bicí neusedá nikdo menší než Miloš Meier, kterého znáte především z Dymytry, Drumming Syndrome a mnoha dalších projektů. Miloš patří k absolutně nejlepším českým bubeníkům máme s ním záruku, že bude o bicí party u Mean Messiah postaráno opravdu špičkově! Baskytary se chopila talentovaná a nepřehlédnutelná Lenka Čechová, jinak také zpěvačka kapely Imortela. Lenka se s jistotou popasovala s basovými party a jsme moc rádi, že je nyní součástí Mean Messiah.” Kapela se v této sestavě chystá i koncertovat, ale zatím spíše příležitostně a na zajímavých akcích. Jak Miloš, tak Dan, mají profesně velmi nabitý program a bude záležet na jejich volných termínech, každopádně Mean Messiah jsou odhodláni koncerty hrát jak jen to půjde, chystá se křest alba i propagační miniturné.
