CEREMONIAL BLOODBATH - Genesis of Malignant Entropy
CD 2023, Sentient Ruin Laboratories
for english please scroll down
Každý si představuje peklo úplně jinak. Někdo se bojí rohatých čertů, chladu a temnoty. Jiný posledního soudu. Myslím si, že není potřeba hned umírat, abyste poznali plameny pekelné. Někdy se stačí rozhlédnout kolem sebe. Zlo a nenávist pohlcuje spoustu z nás. Mě nejvíc děsí přetvářka a klam. Krásné úsměvy, vystupování a moc. K tomu potom noční život, plný násilí, krve a špíny. Peklo má opravdu mnoho podob. Jednu z nich nám opět ukazují kanadští maniaci CEREMONIAL BLOODBATH.
Ti letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem. Je znovu nenávistné, mokvající. Připomíná starodávnou chorobu, která byla dlouho uložena v opuštěných katakombách. Letos byla vyzvednuta v podobě desky "Genesis of Malignant Entropy", aby nás spálila na popel.
Skladby v sobě mají velkou sílu, spoustu nakumulovaného vzteku. Obsahují černou energii, která rozhodně není z našeho světa. Mám při poslechu neodbytný pocit, že novinku kapela nahrávala hluboko pod zemí. V opravdové blízkosti žhnoucího pekla. Zvuk, obal, produkce, tohle všechno je podřízeno jedinému - absolutní tmě. Jedná se opravdu o velmi povedený obřad. Fanoušci třeba takových BLASPHEMY, CONQUEROR, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLACK WITCHERY, BESTIAL WARLUST, BLACK CURSE, IMPETIOUS RITUAL, by měli být na pozoru. Hraje se zde hlavně pro ně, ale i pro všechny prokleté, padlé mnichy i ostatní, kteří rádi a často tráví svůj čas ve stínu. Osobně potom nejvíc oceňuji do šedé zabarvené nálady, které lze opravdu potkat pouze ve shnilých kobkách. Setkání s "Genesis of Malignant Entropy" lze také přirovnat k pocitům, které zažijete, když půjdete z nějakého dobrého hororového filmu. Také se budete neustále ohlížet za sebe, děsit se každého zvuku a váš spánek bude tu noc hodně neklidný. Jsou věci, mezi nebem a zemí, které nelze vysvětlit. Záhady a mystéria, o kterých se nesmí mluvit. Když poslouchám tohle album, tak na to musím pořád myslet. Kanaďanům se povedlo nahrát skvělou desku. Má v sobě vše potřebné pro záhrobní rituály. Stačí jenom pokleknout a nechat ji na sebe působit. Zlo a nenávist pohlcuje spoustu z nás. Peklo má opravdu mnoho podob. Jednu z nich nám opět ukazují kanadští maniaci CEREMONIAL BLOODBATH. A dělají to s elegancí, zkušenostmi, nadšením. Mají velký talent pro vše temné, zlé a ošklivé. Hnilobný, prašivý black death metal, u kterého shoříte na popel! Inferno!
Asphyx says:
Everyone has a different idea of hell. Some people are afraid of horned devils, cold and darkness. Others fear the Last Judgment. I don't think you have to die right away to know the flames of hell. Sometimes you just have to look around. Evil and hatred consumes many of us. What scares me the most is hypocrisy and deception. Beautiful smiles, appearances and power. Then there's the nightlife, full of violence, blood and filth. Hell really does take many forms. One of them is shown again by the Canadian maniacs CEREMONIAL BLOODBATH.
This year they come with their second full-length album. It's hateful again, swamping. Reminiscent of an ancient disease that has long been stored in abandoned catacombs. This year, it was picked up in the form of "Genesis of Malignant Entropy" to burn us to ashes.
The songs have a lot of power in them, a lot of accumulated anger. They contain a black energy that is definitely not of our world. Listening to it, I have the insistent feeling that the band recorded the new album deep underground. Real close to a blazing inferno. The sound, the cover, the production, all this is subordinated to one thing - absolute darkness. It's really a hilarious ceremony. Fans of the likes of BLASPHEMY, CONQUEROR, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLACK WITCHERY, BESTIAL WARLUST, BLACK CURSE, IMPETIOUS RITUAL should be on the lookout. Playing here is mainly for them, but also for all the damned, fallen monks and others who like and often spend their time in the shadows. Personally, then, I most appreciate the grey tinged mood that can only really be found in rotten dungeons. Encountering "Genesis of Malignant Entropy" can also be compared to the feelings you get when you walk out of a good horror movie. You will also be constantly looking behind you, dreading every sound, and your sleep will be very restless that night. There are things between heaven and earth that cannot be explained. Mysteries and mysteries that must not be spoken of. When I listen to this album, I have to keep thinking about it. The Canadians have made a great record. It's got everything you need for the rituals of the afterlife. All you have to do is kneel down and let it affect you. Evil and hatred consumes a lot of us. Hell really does take many forms. One of them is shown to us once again by Canadian maniacs CEREMONIAL BLOODBATH. And they do it with grace, experience, enthusiasm. They have a great talent for all things dark, evil and ugly. Rotten, dusty black death metal that will burn you to ashes! Inferno!
Recenze/review - CEREMONIAL BLOODBATH - The Tides of Blood (2020):
Ave CARCINOID! Greetings to the Australian underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?
Thanks so much for your kind words and support since 2019 also! This release is technically not an album but a 30 minute MLP compared to the 40 minute Metastatic Album. We have definitely grown and improved our sound compared to the previous release. Listening back to our first album it is considerably different to Encomium to Extinction for many reasons- the composition of the band having 5 members now and with 2 guitars we had the opportunity to experiment with feedback, guitar solos, contrasting guitar tones and added sound and layered heaviness with the addition of an additional instrument.
The recording process was a lot different as we had the ability to fix mistakes as we recorded only the drums to tape compared to Metastatic Declination which was recorded to tape in full and we had to nail each track in it's entirety with no ability to edit. Metastatic may have more of an organic feel for this reason but Encomium is definitely a step up professionally. The sound is heavier due to the layering of instruments, drums recorded to tape and recording at Goatsound studios over several days. The songs are more well constructed on Encomium, as we spent more time perfecting things to where we were happy and Metastatic was very rushed creatively in my opinion.
Our members on this record have also changed since the last release. Carter was replaced by Kit on drums and Wyatt was introduced on lead guitar. We have since again had another lineup change with Nathan now on lead guitar and Michele on drums.
I would say our influences still remain since the inception of the band in 2018 hence our sound still rings true to our 2018 demo.
Encomium to Extinction“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? In which studio did you record it? How did the recording process look like? How look the writing process of new material in the case of CARCINOID?
We recorded at Goatsound studios in Melbourne which is run by Jason Fuller (Blood Duster, Burn the hostages) All of our other releases were recorded to 4 and 8 track tape respectively by us through a DIY approach. This may explain the more professional sound of Encomium to Extinction compared to the previous releases which were very raw and underproduced as we were hoping to step it up a bit. All of the guitars and vocals were double tracked, the drums were recorded to tape which differed from Metastatic also.
Writing this record took awhile as we began the process during COVID where Melbourne was suffered harsh restrictions for 262 days. We could not have visitors or leave our house for distances further than 5 Kilometers. This affected us as we could not get together to rehearse or write so our creative process suffered massively. We had to email back and forth a lot and when we could reconvene we had to learn how to work creatively together we had 2 new members that had just joined at the time. They added their influences to the music but definitely keeping it true to the Carcinoid sound, as will follow with the current lineup and our sophomore album.
I found out that Dan Lowndes signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Dan Lowndes has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him?
Jason Fuller actually mixed the record and Dan mastered it. We have a lot of respect for Dan and he always does a great job of everything he touches. We first worked with him in 2020 as he mastered our split release with fellow Australian band Charnel Altar. We were very impressed with his work so definitely wanted to get him on board again. He just nails the sound of our genre of music as can be observed in a long list of excellent bands he has mastered sick records for- Caustic wound,Cerebral Rot, Corpsessed, Druid Lord, Father Befouled, Gosudar, Innumerable forms, Mortiferum, Spectral Voice, Worm- just to name a few as well as his own band Cruciamentum.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical vinyl. You released the new album at CD in Me Saco Un Ojo / Headsplit, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
Necrofrost composed the artwork for out MLP who we have used for many merch designs and who also did the Metastatic Declination cover. In his classic black and white style we envisioned a desolate, barren landscape surrounded a mausoleum tomb with lots of gravestones, the finer details show animal carcasses. The themes of the record incorporate feelings of isolation, depression, anxiety and death which resonates with the artwork. Necrofrost did a fantastic job as he always has done in the past with our artwork.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Australia for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
We are definitely lucky here in Melbourne that our scene is thriving and we can play great bills with great bands who go off to play shows overseas as well. Melbourne is not only great for death metal but a variety of other genres as we enjoy playing mixed bills with some diversity.
Metal in Australia has always been strong with some earlier notable bands that we still listen to from the 1990's such as Cruciform, Abramelin, Misery, Armoured Angel, Disembowelment and Sadistik Exekution. As Melbourne's scene is so great there are always lots of people of a range of ages which is awesome, As much as the scene is thriving here it is nothing compared with some European cities. There are not a great deal of metal labels in Australia at the moment and it is harder and more expensive (due to shipping costs) to distribute our music physically due to the distance between Australia and Europe/ America. This is why we have always looked to get our music released on overseas labels.
You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start CARCINOID was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
The band was formed in 2018 by Az (guitars) and Jess (bass). Az who is into a bit of everything genre wise wanted to do a death metal project and channeled bands such as Pungent Stench, Autopsy, Napalm Death and Brutal Truth who he is heavily influenced by. Jess was more into a lot of doom bands around that time and was influenced by Cathedral, Candlemass, Corrupted, Grief and Winter. A lot of our influences also now crossover melding the sound we have forged today. The idea of death doom is appealing as when combining genres you can really experiment with soundscapes and not be boxed into one specific style. We have a lot of respect for fellow death-doom bands such as coffins and cianide. Next year we are are hoping to do an Australian tour and play some overseas dates next year once we have a few new songs under our belts. We have enjoyed playing both of the festivals we have performed at (Killtown Deathfest and Asakusa Deathfest) and definitely would like to play some more in the future. I'm not sure about playing huge festivals but we certainly enjoy playing more underground death metal festivals as they have a very community based vibe you may not get at large commercial festivals. If we got asked to go on tour supporting a larger and more well known band I think that would definitely be a great experience as we are all passionate about travelling and meeting fellow musicians.
When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
You've definitely done a great job and it is appreciated how much work goes into running a zine like or website such as this. It is such a great way to showcase underground bands who would not necessarily be recognised. We mostly rely on our labels to promote our releases and also get asked quite a bit from people around the world to complete interviews like these. We all enjoy going to see local bands as we have a lot of friends collectively in the Melbourne music scene and like to go to gigs we aren't playing at least a few times per month. It really is great to support your community/ friends and watch them grow and thrive which in turn motivates us to push the limits with new material and onstage.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as CARCINOID? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
From a revenue perspective digital streaming definitely does not do us any favours as online platforms we use such as spotify and bandcamp take large fees. Out of anything we definitely appreciate someone who can come to one of our shows and purchase a physical format copy of our musíc, as we do when going to support other bands in our community. In terms of internet trolls that don't go to shows. We don't have any control over that aspect of things but i think if you are passionate about music you should be positively supporting bands if you have the ability to.
Az and Jess are avid collectors of Vinyl, CD and cassettes so definitely agree that physical formats trumps digital formats. There's something special about getting up to put on a record and holding the artwork in your hands complete with inner sleeves and lyrics etc. Digital streaming platforms have definitely made our lives easier with music available with the click of a button and also from a musician perspective that your music can reach people from around the world with ease. I think physical formats offer the full package though, and the work that goes into the layout and packaging, it does not compare to digital formats.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
Death metal to us is definitely about community and coming together to support a common passion. Bonding over favourite bands and discussing riffs, merch and records. It is a good outlet and release to channel all of our energy into for us to be able to write and perform music.The sheer power that death metal can produce through performing, listening to music or going to see other bands is definitely a relaxing and cathartic experience.
Finally, a classic but important question. What is CARCINOID planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?
We are currently writing for our sophomore album and planning to write a large number of songs to keep some to release on splits with other bands- maybe even on a 7' format which we have not done yet. Next year with our new vocalist on board we will resume shows and hope to do 2 international appearances and multiple Australian dates including cities we have not yet performed in- Perth, Hobart etc
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Encomium to Extinction“ into my head again!
Big thank you for reaching out to us and we have the utmost respect for people like you who take the time to support and recognise the underground metal scene. We hope you enjoy the new release coming out in full this week!
Recenze/review - CARCINOID - Encomium to Extinction (2023):
Ave CARCINOID! Zdravím do australského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Moc děkujeme za vaše milá slova a podporu od roku 2019! Toto vydání není technicky vzato album, ale 30 minutové MLP oproti 40 minutovému Metastatickému albu. Oproti předchozímu vydání jsme rozhodně vyrostli a zlepšili náš zvuk. Když si zpětně poslechneme naše první album, je podstatně jiné než Encomium to Extinction, a to z mnoha důvodů - složení kapely, která má nyní 5 členů a 2 kytary, nám umožnilo experimentovat se zpětnou vazbou, kytarovými sóly, kontrastními kytarovými tóny a přidaným zvukem a vrstvenou tíhou s přidáním dalšího nástroje.
Proces nahrávání byl o hodně jiný, protože jsme měli možnost opravovat chyby, protože jsme na pásek nahrávali pouze bicí, ve srovnání s Metastatic Declination, která se nahrávala na pásek celá a museli jsme každou skladbu nahrát celou bez možnosti editace. Metastatic možná z tohoto důvodu působí organičtějším dojmem, ale Encomium je po profesionální stránce rozhodně o krok výš. Zvuk je těžší díky vrstvení nástrojů, bicím nahraným na pásek a nahrávání ve studiu Goatsound v průběhu několika dní. Písně jsou na Encomium lépe vystavěné, protože jsme strávili více času zdokonalováním věcí tak, abychom byli spokojení, a Metastatic byl podle mého názoru tvůrčím způsobem velmi uspěchaný.
Naši členové se na této desce od posledního vydání také změnili. Cartera nahradil Kit na bicí a na sólovou kytaru přišel Wyatt. Od té doby jsme opět prodělali další změnu v sestavě, kdy na sólovou kytaru nyní hraje Nathan a na bicí Michele.
Řekla bych, že naše vlivy od vzniku kapely v roce 2018 stále přetrvávají, tudíž náš zvuk stále odpovídá našemu demu z roku 2018.
„Encomium to Extinction“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CARCINOID?
Nahrávali jsme ve studiu Goatsound v Melbourne, které vede Jason Fuller (Blood Duster, Burn the hostages). Všechny naše ostatní desky jsme nahrávali na 4, respektive 8 stopý pásek DIY přístupem. To možná vysvětluje profesionálnější zvuk Encomium to Extinction ve srovnání s předchozími nahrávkami, které byly velmi syrové a nedopracované, protože jsme doufali, že to trochu zrychlíme. Všechny kytary a vokály jsme nahrávali na dvojitou stopu, bicí jsme nahrávali na pásku, což se také lišilo od Metastatic.
Psaní téhle desky nám chvíli trvalo, protože jsme s tím začali během COVIDu, kde Melbourne trpělo 262 dní tvrdými omezeními. Nemohli jsme mít návštěvy ani opustit dům na vzdálenost větší než 5 kilometrů. To nás ovlivnilo, protože jsme se nemohli scházet ke zkouškám ani psaní, takže náš tvůrčí proces tím značně utrpěl. Museli jsme si často psát e-maily, a když jsme se mohli znovu sejít, museli jsme se naučit, jak společně tvořit, protože jsme měli dva nové členy, kteří se v té době právě připojili. Přidali do hudby své vlivy, ale rozhodně ji zachovali věrnou zvuku Carcinoid, jak bude následovat se současnou sestavou a naším druhým albem.
Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Jason Fuller desku skutečně smíchal a Dan ji masteroval. Dana si velmi vážíme a vždy odvede skvělou práci na všem, na co sáhne. Poprvé jsme s ním spolupracovali v roce 2020, kdy masteroval náš split release s další australskou kapelou Charnel Altar. Jeho práce na nás udělala velký dojem, takže jsme ho rozhodně chtěli znovu zapojit. Zvuk našeho hudebního žánru mu prostě sedí, což lze pozorovat na dlouhém seznamu vynikajících kapel, pro které masteroval zvrácené nahrávky - Caustic wound,Cerebral Rot, Corpsessed, Druid Lord, Father Befouled, Gosudar, Innumerable forms, Mortiferum, Spectral Voice, Worm - abychom jmenovali alespoň některé, stejně jako jeho vlastní kapelu Cruciamentum.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes vinyl. Vy jste jej vydali u Me Saco Un Ojo / Headsplit a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Obrázky pro MLP vytvořil Necrofrost, kterého jsme použili pro mnoho návrhů merche a který také vytvořil obal Metastatic Declination. V jeho klasickém černobílém stylu jsme si představili pustou, vyprahlou krajinu obklopenou hrobkou mauzolea se spoustou náhrobků, v drobnějších detailech jsou zobrazeny zvířecí mršiny. Témata desky zahrnují pocity izolace, deprese, úzkosti a smrti, což rezonuje s výtvarným zpracováním. Necrofrost odvedl fantastickou práci, stejně jako vždy v minulosti s našimi výtvarnými návrhy.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Austrálie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Rozhodně máme v Melbourne štěstí, že naše scéna vzkvétá a můžeme hrát na skvělých koncertech se skvělými kapelami, které odjíždějí hrát i do zahraničí. Melbourne je skvělé nejen pro death metal, ale i pro řadu dalších žánrů, protože nás baví hrát smíšené koncerty s určitou rozmanitostí.
Metal v Austrálii byl vždycky silný s některými dřívějšími významnými kapelami, které stále posloucháme z devadesátých let, jako jsou Cruciform, Abramelin, Misery, Armoured Angel, Disembowelment a Sadistik Exekution. Jelikož je melbournská scéna tak skvělá, je tu vždycky spousta lidí různého věku, což je úžasné, Jakkoli se tu scéně daří, není to nic ve srovnání s některými evropskými městy. V Austrálii momentálně není moc metalových vydavatelství a kvůli vzdálenosti mezi Austrálií a Evropou/ Amerikou je těžší a dražší (kvůli nákladům na dopravu) distribuovat naši hudbu fyzicky. Proto jsme vždy usilovali o to, aby naše hudba vyšla u zámořských vydavatelství.
Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CARCINOID, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Kapelu založili v roce 2018 Az (kytary) a Jess (baskytara). Az, který má rád od všeho trochu, chtěl udělat death metalový projekt a inspiroval se kapelami jako Pungent Stench, Autopsy, Napalm Death a Brutal Truth, kterými je silně ovlivněn. Jess se v té době věnoval spíše doomovým kapelám a byl ovlivněn Cathedral, Candlemass, Corrupted, Grief a Winter. Hodně našich vlivů se také nyní prolíná a přetavuje v dnešní zvuk, který jsme vytvořili. Myšlenka death doomu je přitažlivá, protože při kombinaci žánrů můžete skutečně experimentovat se zvukovými krajinami a nebýt zaškatulkovaní do jednoho konkrétního stylu. Máme velký respekt ke spřízněným deathdoomovým kapelám, jako jsou Coffins a Cianide. Doufáme, že příští rok pojedeme australské turné a zahrajeme si i v zámoří, jakmile budeme mít pod palcem pár nových skladeb. Hraní na obou festivalech, na kterých jsme vystupovali (Killtown Deathfest a Asakusa Deathfest), jsme si užili a určitě bychom si v budoucnu rádi zahráli na dalších. Nejsem si jistá, jestli bychom hráli na velkých festivalech, ale určitě nás baví hrát na undergroundovějších deathmetalových festivalech, protože mají velmi komunitní atmosféru, kterou na velkých komerčních festivalech nemusíte zažít. Kdyby nás někdo požádal, abychom jeli na turné jako support nějaké větší a známější kapely, myslím, že by to byl určitě skvělý zážitek, protože všichni jsme nadšení z cestování a setkávání se s kolegy muzikanty.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Rozhodně jste odvedli skvělou práci a je třeba ocenit, kolik práce stojí za provozem zinu nebo webových stránek, jako je tato. Je to také skvělý způsob, jak prezentovat undergroundové kapely, které by nemusely být nutně rozpoznány. My se většinou spoléháme na naše labely, které propagují naše desky, a také nás dost často žádají lidé z celého světa o vyplnění takovýchto rozhovorů. Všichni rádi chodíme na koncerty místních kapel, protože máme spoustu přátel, kteří se kolektivně pohybují na melbournské hudební scéně, a rádi chodíme na koncerty, na kterých zrovna nehrajeme, alespoň několikrát do měsíce. Je opravdu skvělé podporovat svou komunitu/přátele a sledovat, jak rostou a vzkvétají, což nás zase motivuje posouvat hranice s novým materiálem i na pódiu.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CARCINOID ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Z hlediska příjmů nám digitální streamování rozhodně neprospívá, protože online platformy, které používáme, jako je spotify a bandcamp, si berou vysoké poplatky. Rozhodně si vážíme toho, že někdo může přijít na náš koncert a koupit si kopii naší hudby ve fyzickém formátu, stejně jako to děláme my, když jdeme podpořit jiné kapely v naší komunitě. Pokud jde o internetové trolly, kteří nechodí na koncerty. Nemáme nad tímto aspektem věci žádnou kontrolu, ale myslím, že pokud jste zapálení pro hudbu, měli byste pozitivně podporovat kapely, pokud máte tu možnost.
Az a Jess jsou vášnivými sběrateli vinylů, CD a kazet, takže rozhodně souhlasíme s tím, že fyzické formáty mají přednost před digitálními. Je něco výjimečného na tom, když vstáváte, abyste si pustili desku, a držíte v rukou obal s vnitřním bookletem, texty atd. Digitální streamovací platformy nám rozhodně usnadnily život, protože hudba je dostupná na jedno kliknutí, a také z pohledu hudebníka, který může svou hudbu snadno dostat k lidem z celého světa. Myslím si však, že fyzické formáty nabízejí kompletní balíček a práce, která je spojena s úpravou a balením, se s digitálními formáty nedá srovnávat.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Death metal je pro nás rozhodně o komunitě a o tom, že se spojujeme, abychom podpořili společnou vášeň. Stmelení nad oblíbenými kapelami a diskuze o riffech, merchi a deskách. Je to dobré východisko a uvolnění, do kterého můžeme nasměrovat veškerou svou energii, abychom mohli psát a hrát hudbu. samotná síla, kterou death metal dokáže vyprodukovat při vystupování, poslechu hudby nebo návštěvě jiných kapel, je rozhodně uvolňující a katarzní zážitek.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CARCINOID v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?
V současné době píšeme materiál pro naše druhé album a plánujeme napsat velké množství písní, abychom si některé nechali na splitka s jinými kapelami - možná i na sedmipalec, což jsme zatím neudělali. Příští rok s naším novým zpěvákem obnovíme koncertování a doufáme, že se nám podaří uskutečnit dvě mezinárodní vystoupení a několik australských koncertů, včetně měst, kde jsme ještě nevystupovali - Perth, Hobart atd.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Encomium to Extinction“ zase narvat do hlavy!
Velmi vám děkujeme, že jste nás oslovili, a nesmírně si vážíme lidí, jako jste vy, kteří si najdou čas na podporu a uznání undergroundové metalové scény. Doufáme, že si užijete novou desku, která vyjde v plném znění tento týden!
Recenze/review - CARCINOID - Encomium to Extinction (2023):
Ulice opět zahalila mlha a smog. Nemůžeme dýchat a někteří z nás již dávno propadli peklu. Mějte se na pozoru, až půjdete ven. Občas vystoupí ze stínu přízraky a proříznou vám hrdlo. Přejdete na druhou stranu, do země nekonečné bolesti a budete se topit ve smradlavých močálech. A hrát vám k tomu bude debutové album dánských maniaků TEMPLE OF SCORN. Ti letos přicházejí s hudbou, která nejlépe vynikne brzy ráno, když jdu do práce. V ulicích je chladno a divné ticho. Nemrtví sedí na hřbitovní zdi a kývají souhlasně hlavou. Hraje se tu hlavně pro ně. A také pro pravé fanoušky smrtícího kovu a doomových nálad.
Kapela vznikla v roce 2018 a je složena ze samých zkušených muzikantů (Baest, Bloodgutter, Dawn of Demise, Exmortem, Invocator). Prosévám mezi prsty prach svých předků a poslouchám pozorně. Album se mi pomalu dostává do krve a mě nezbývá nic jiného, než se vydat večer na hřbitov a vykopat si svůj vlastní hrob. Takhle zní ozvěny ze záhrobí!
Hudba je zde postavena na poctivých základech a v určitých momentech evokuje a navazuje na to, co dělají třeba takoví INCANTATION, VIANIDE, CRUCIAMENTUM, KRYPTS, MORTIFERUM. I když sedím u reproduktorů, tak se moje mysl toulá po děsivých ulicích našeho města. Kývám se do rytmu, pomalu se dostávám do stavu, kteří znají všichni praví fanoušci metalu. Rád se k nahrávce vracím a dávám si ji do hlavy v různých stavech, času i rozpoložení. Nejlépe vynikne opravdu hlavně v noci, když je sychravo a budí mě noční můry. Říkají mi, abych je následoval. Přidávám postupně volume a "Funeral Altar Epiphanies" zdí do ticha špinavých ulic. Našlapuji opatrně a pod nohama mi křupají plesnivé kosti. Cesta mě zavede vždy na hřbitov, dolů do katakomb, kde je vchod do podzemí. Zde musela nová deska vzniknout. Je plná nahrubo nasekané tmy, chladu a zvláštní energie, kterou máme my, tmáři tolik rádi. Pánové odvedli skvělou práci i co se týká obalu, zvuku a celkové produkce. Novinka se tak stává doslova povinností pro všechny, kteří mají tento styl rádi. Líbí se mi, že Dánové nepodcenili dobré řemeslo, ale přidali i něco navíc. Kus sebe samého, svých myšlenek a nápadů. Určitě to znáte. Setkáte se několikrát s novou muzikou a od začátku víte, že je to ono, že vám koluje v žilách, že se vám zadře pod kůži. Mě se to s TEMPLE OF SCORN stalo. Jsem moc rád, že jsem byl na tuhle seanci pozvaný. Pokloníme se stínům a odříkáme pradávnou mantru pro vyvolání temných sil. Pavučinami pokrytý smrtící kov, který vás uhrane! Temná děsivá mantra!
Asphyx says:
The streets were once again shrouded in fog and smog. We can't breathe and some of us have long since gone to hell. Be on your guard when you go out. Occasionally, ghosts will step out of the shadows and slit your throat. You'll cross over to the other side, into a land of endless pain, and drown in a stinking swamp. And the debut album of Danish maniacs TEMPLE OF SCORN will be playing for you. This year they come with music that is best played early in the morning when I go to work. The streets are cold and strangely quiet. The undead sit on the graveyard wall and nod their heads in agreement. It's mostly played for them. And for the true fans of death metal and doom.
The band was formed in 2018 and is made up of all experienced musicians (Baest, Bloodgutter, Dawn of Demise, Exmortem, Invocator). I sift the dust of my ancestors between my fingers and listen intently. The album is slowly getting into my blood and I have no choice but to go to the cemetery tonight and dig my own grave. This is what echoes from the beyond sound like!
The music here is built on honest foundations and at certain moments it evokes and follows what such as INCANTATION, VIANIDE, CRUCIAMENTUM, KRYPTS, MORTIFERUM do. Even when I'm sitting at the speakers, my mind wanders through the scary streets of our city. I sway to the rhythm, slowly getting into the state all true metal fans know. I like to go back to the record and put it in my head in different states, times and moods. It really comes out best at night, when it's drizzly and wakes me up with nightmares. They tell me to follow them. I add volume gradually and "Funeral Altar Epiphanies" walls in the silence of the dirty streets. I tread carefully and the moldy bones crunch under my feet. The path always takes me to the cemetery, down to the catacombs where the entrance to the underground is. This is where the new plaque must have been made. It's full of rough-hewn darkness, coldness, and that special energy that we darkies love so much. The gentlemen did a great job with the cover art, sound and overall production. This makes the new release a literal must for all who like this style. I like that the Danes didn't underestimate good craftsmanship, but added something extra. A piece of themselves, their thoughts and ideas. I'm sure you know it. You come across new music a few times and you know from the beginning that this is it, that it's in your veins, that it will get under your skin. That's what happened to me with TEMPLE OF SCORN. I'm so glad I was invited to this session. We bow to the shadows and recite an ancient mantra to invoke the dark forces. A spider webbed death metal that will enchant you! A dark, terrifying mantra!
Track listing -
1. Subsequent Mass
2. Burden of Decline
3. Begotten by the Envenomed
4. Icons of Demonic Virtues
5. Portals to Dystopia
6. Funeral Altar Epiphanies
7. Wretched Inner Sanctum
8. Burning Palace of Wisdom
Line up -
Simon P. Katborg (Horned Almighty, Exmortem) - Vocals
Flemming C. Lund (The Arcane Order, Invocator) - Guitars
Svend E. Karlsson (Baest, Kampvogn) - Guitars
Bjørn Jensen (Dawn of Demise, Bloodgutter) - Bass
Jacques Hauge (Horned Almighty, Sylvatica) - Drums
Někdy mi hlavou létá tisíce myšlenek a nemůžu je uklidnit. Mám pocit, že mi každou chvíli pukne lebka a budu se dívat na svůj mozek, který bude stékat dolů po zdi. Sedím v temné místnosti, spoutaný a zavřený. Přemýšlím, jestli je normální svět zde, v domě šílenství nebo tam venku. Lidé již dnes dávno vnímají hudbu úplně jinak než před lety. Vše je pohodlnější a informací je tolik, že nás dokáží zcela pohltit. Pokud stále patříte mezi aktivní posluchače, kteří rádi nad novými deskami přemýšlí a nechávají je na sebe působit, měl bych pro vás jeden tip.
V daleké Argentině, v Morón, Buenos Aires, se zrodila třetí dlouhohrající deska black metalové kapely PSICOSFERA. Nese název "Summa Negativa", který přesně vystihuje to, co se na ní odehrává. Pestrá paleta černých, pochmurných nálad, avantgardy a syrových ozvěn z nekonečných zákoutí temné lidské mysli. Pokud patříte mezi výše zmiňované hudební gurmány, tak určitě ochutnejte. Hraje se zde hlavně pro vás.
Na albu naleznete pečlivě vystavěné kompozice, které vám budou možná zpočátku trošku nepříjemné. Poslech mi dost často připomínal zkaženou krev, odtékající do trychtýře. Díváte se na vír, který se tvoří a v různých rytmech přesně vyjadřuje to, co se odehrává na této desce. V některých momentech jsou PSICOSFERA neuchopitelní, zvláštní a tím pádem i velmi zajímaví. Tohle je nahrávka pro všechny, kteří rádi objevují, nechávají se překvapovat. Přiznám se, že pro mě bylo každé setkání náročné, mozek se mi vařil ve vlastní šťávě. Nikdy jsem nedokázal novou desku poslouchat jen tak, jako kulisu. V určitých momentech lze kapelu přirovnat k tomu, co hrají třeba takoví DEATHSPELL OMEGA, MGLA, ale moje přirovnání berte jako náznak. Argentinci jsou jinak totiž velmi originálním tělesem. V některých pasážích jsou vloženy různé ruchy, děsivé zvuky, které krásně doplňují celkovou atmosféru tohoto díla. Často jsem se přistihl, že k "Summa Negativa" přistupuji spíše jako k vážné, moderně zahrané muzice. Mám totiž neodbytný pocit, že struktura kompozic je podobná. Ale třeba se mýlím, je to ode mě spíše pocitová záležitost. Mám rád kapely, které ve mě dokáží probudit emoce, pořezat mě, naštvat a také rozjitřit moji mysl. PSICOSFERA se to povedlo. Schválně jsem si poslechl i předešlé nahrávky a i když jsou instrumentální, zaujaly mě také. Jsem rád ve svém světě za zdí, jsem rád v temné místnosti. Když totiž poslouchám podobná alba, mám pocit, že do mě proudí energie. Avantgardní, disonantní black metal plný chladu a temnoty! Duše rozdrásaná do krve!
Asphyx says:
Sometimes a thousand thoughts fly through my head and I can't calm them down. I feel like my skull is going to crack at any moment and I'll be looking at my brain running down the wall. I sit in a dark room, chained and locked up. I wonder if the normal world is here in the madhouse or out there. People have a very different perception of music today than they did years ago. Everything is more convenient and there is so much information that it can completely engulf us. If you are still one of those active listeners who like to think about new records and let them affect you, I have a tip for you.
In far away Argentina, in Morón, Buenos Aires, the third full-length album of the black metal band PSICOSFERA was born. It's called "Summa Negativa", which accurately describes what's happening on it. A varied palette of black, gloomy moods, avant-garde and raw echoes from the endless corners of the dark human mind. If you're one of the aforementioned musical gourmands, be sure to give it a taste. The music is played here especially for you.
On the album you will find carefully constructed compositions that may be a bit uncomfortable at first. Listening to it often reminded me of spoiled blood draining into a funnel. You're looking at a vortex forming, and the different rhythms accurately convey what's happening on this record. In some moments PSICOSFERA are elusive, strange and therefore very interesting. This is a record for those who like to discover, to be surprised. I admit that for me every encounter was challenging, my brain was boiling in its own juice. I've never been able to listen to a new record just as a backdrop. At certain moments the band can be compared to what the likes of DEATHSPELL OMEGA, MGLA play, but take my comparison as a hint. The Argentinians are otherwise a very original band. In some passages there are various movements, eerie sounds that beautifully complement the overall atmosphere of this work. I often found myself approaching "Summa Negativa" more as serious, modern music. In fact, I have an insistent feeling that the structure of the compositions is similar. But maybe I'm wrong, it's more of a feeling thing for me. I like bands that can awaken emotions in me, cut me, make me angry and also stir my mind. PSICOSFERA succeeded in doing that. I deliberately listened to the previous recordings and even though they are instrumental, they caught my attention as well. I'm happy in my world behind the wall, I'm happy in the dark room. Because when I listen to albums like this, I feel like energy flows into me. Avant-garde, dissonant black metal full of coldness and darkness! Soul torn to the blood!
Vstávám velmi brzy, nemám moc času. Znáte to, když máte chalupu na druhém konci republiky, tak musíte všechno stihnout rychle, protože pak se tam třeba ani nedostanete. Když padá listí ze dvou obrovských kaštanů a kolečko a hrábě jsou vašimi společníky, když sekáte dříví na zimu, ocitnete se v takovém zvláštní stavu. Vzduchem už poletuje sníh a za dva dny místnosti pořádně nevytopíte. Vyčistím si vždycky pořádně hlavu a přemýšlím o věcech, které mě normálně nenapadají. Vylezu do kopce, podle chytrých hodinek jdu právě 25 kilometr. Vysypu listí a koutkem oka zahlédnu stín. Srna, kanec? Liška? Napadne mě jako první. Jenže ne, ti vypadají jinak. Je mlha a dívá se na mě. Opravdu je to on? Jak je to možné. To bude nějaký toulavý pes, občas tu nějací jsou. Sevřu v rukou pevněji sekyru a raději couvám, abych ho měl na očích. Ještě chvíli mě sleduje a potom odběhne. Konečně mám hotovo. Tma je už brzy, tak musím svítit. Uvařím si čaj a začnu si číst. Cyklus vlkodlaka je takovou klasickou Kingovinou. Někde na pomezí mezi fantasy a hororu. Ale příběh je to silný, a dobře se čte. To musím říci již po několika stránkách.
Zaklepe soused a jestli to prý vím. Zeptám se, o co jde a on si mne vousy. Vlci se vrátili. Mává mi před obličejem místní vyhláškou, která navazuje na tu evropskou. Jak prý máme lovit a chytat vlky, jak na křížence mezi vlkem a psem. Nečtu to, já nikoho střílet nebudu a klást pasti už teprve ne. Ale je to zajímavé. Možná jsem jednoho dnes viděl. Nebo ne? Nevím, a tak si raději nechám všechno pro sebe. Usínám někde v polovině knížky. Mrzí mě to, protože jsem chtěl těch pár stránek dočíst. Není to dlouhé, ale já jsem po fyzické práci opravdu utahaný. V noci mě vyžene močový měchýř. Mám tlačítkový telefon, ten chytrý většinou vypínám. Na horách chci mít klid. Rozsvítím kužel světla, který jde od mobilu. Probudím na chobně několik můr. Vykonám, co je potřeba a pak se leknu. To vypadá jako vytí. Ne, to je hloupost. Nějak se mi propojí kniha i temné lesy kolem chalupy. Dole se rozštěká pes, ale když uslyší další zavytí, jen zakňučí. Vezmu do ruky sekyrku (protože se nebojím, ale co kdyby, že ano). A vylezu před dům. Měsíc je velký a září. Na kopci stojí můj kamarád z odpoledne. Nebo to není on?
Zamknu na všechny západy a zalezu si pod spacák. Vyhasly mi kamna, ale pro dřevo ven nepůjdu. Nechce se mi. Ne fakt jsem línej, já se nebojím. Vlci jsou provázeni velkou spoustou legend, dohadů a aurou strachu. Přitom je to takový menší pes. Ale je to také lovec. Přemýšlím o tom a usnu. Druhý den je více méně stejný jako ten včerejší. Makám od rána do večera. Někdo to musí udělat. Bolí mě záda, nohy a kyselina mléčná ze mě doslova stříká. Samota je zvláštní v tom, že chvílemi nevím, co je pravda a co se mi zdálo. Myšlenky mám celý den rozevláté a těším se na večer a na Kinga. Říkám si, že kdybych jej četl někde jinde, možná by síla téhle knížky tolik nevynikla. Naše vesnice na horách mi fakt připomíná tu v knize. Navíc jsme byli před pár týdny na Dušičky na místním hřbitově. Zvláštní pocit a nějak moc mrtvých za poslední roky, zdálo se mi. V knize si také všichni myslí, že je to vlkodlak, ale znáte Kinga, nakonec je to sprostý vrah. Nebo ne? Nechám vás samozřejmě napnuté. Neslyšel jsem náhodou vrčení? Otočím se a hrozně se leknu. Uff, ne, je to jen sousedovic obrovský pes.
Jsou to právě ty zvláštní chvíle mezi dnem a nocí, kdy se vydávají šelmy na lov. Dole v krámě ženský říkaly, že prý někdo našel potrhanou srnu. Moc dobře vím, že vlci jsou plachá zvířata. Ale to lidem nevysvětlíte. Jsou to možná právě tyhle knížky, které záhadný status tohoto krásného predátora potvrzují. Věřím tomu, že kdyby byl zahnaný do úzkých - zaútočí, věřím i tomu, že je problém s roztrhanými ovcemi a dalšími domácími zvířaty. Regulace je opravdu asi nutná. Nechme to ale raději odborníkům. Já jsem večer knihu dočetl a potom jsem jako vždy chvilku seděl a díval se do tmy. Zhasnul jsem a mnul si oči. Bolí mě celý člověk a pořád je tu nějak chladno. Kamna naložím po okraj a přehodím na sebe deku. Po nějaké době mi to nedá, znovu knížku otevřu a přelouskám jí úplně celou znovu. Je už lehce po půlnoci a dnes je venku mlha. Psi jsou zalezlí v boudách nebo v chalupách. Trošku lituji, že žádného nemám. Spím jako dřevo, jako vždy po fyzické práci. Hřeje mě pocit, že mám vše hotovo a že zima může přijít. Ještě zítra vypnu vodu, aby mi nezamrzla v trubkách. Nebude se mi chtít do civilizace. Mezi troubící auta a frustrované lidi na ulicích.
Dovedu pochopit některé mé kamarády, kteří nemají Kinga rádi. Mě se od něj také nelíbí úplně všechno, ale Cyklus vlkodlaka mě opravdu zaujal. Kniha má spád, pořád se něco děje. A když přistoupíte na magickou hru autora a necháte svoji fantazii pracovat, mohla by se líbit i vám. Přijedu domů do Plzně a celé odpoledne vybaluji věci. Knžku uložím na místo do knihovny, kam dávám ty, které jsem už přečetl. Hned druhý den zmizí, dcera se ihned začetla. Večer ve zprávách vypráví o vlcích, kteří se vrátili. Přišli k nám z Polska a naše lesy se jim líbí. Musíme se s nimi naučit žít, je to krásné zvíře. A co se týká vlkodlaků. Já vám nevím, podle mě vznikli jako takové přirovnání ke zlým lidem. Nebo ne? Nechám to na vás. Každopádně. Pokud máte rádi Stephena Kinga a jeho styl, tak určitě neprohloupíte. Děkuji za pozornost a mějte se co nejlépe.
První výkřik se ozval od zasněženého železničáře, který cítil, jak se mu tesáky zahryzly do krku. Další měsíc se ozval výkřik extatické agónie napadené ženy v její útulné ložnici. Nyní se scény neuvěřitelné hrůzy objevují pokaždé, když na odlehlé mainské městečko Tarker Mills zasvítí úplněk. Nikdo neví, kdo bude napaden příště.
Jedno je však jisté. Když měsíc ztloustne, Tarker Mills zachvátí ochromující strach. Ve větru je totiž slyšet skučení, které připomíná lidská slova. A všude kolem nechává stopy netvor, jehož hlad nelze ukojit...
Chodím ke břehu již dlouhé roky. Fascinuje mě mrtvolný klid, mlha nad vlnami, pochmurná atmosféra i chlad, který mi pokaždé pronikne hluboko do kostí. Jsem poslední dobou rád sám. Žiji už jenom ve stínu a pomalu se ztrácím. Poslouchám již pouze hudbu, která se mi líbí a občas slyším divné hlasy. Když poslouchám desky jako je ta od norských mágů AETERNUS, tak rozmlouvám s nemrtvými. Ptají se mě na cestu a já je vždy zavedu k řece. K řece mrtvých. Zaplatí stejně jako já svojí duší a pak už jenom poslouchají a vznáší se na krvavých vlnách.
Na novou desku jsme čekali dlouhých pět let a čekání se vyplatilo. Pánové zúročili svoje dlouholeté zkušenosti a nahráli album, které je dokonalou esencí toho, co na nich máme rádi. Black metal se zde potkává se smrtí a vše působí značně mlhavě, melancholicky, záhadně. Je to obřad, je to magie, je to cesta bez konce. Poslouchejte v chladu a absolutní tmě!
Společné seance s albem "Philosopher" připomínají setkání s přízraky. Vystoupí z mlhy a tančí do rytmu. Ve skladbách je něco živočišného, zvláštního, co mě neustále přitahuje. Jsem hrozně rád ve společnosti téhle nahrávky. Přesto se neustále ohlížím za sebe, lekám se každého stínu a mám zrychlený tep. Pánové sice letos nepřinášejí nic nového, ale abych pravdu řekl, tak bych to po nich ani nechtěl. Jsem s novou deskou velmi spokojený. Je v ní vše potřebné pro to, abych se každý večer vydal až k řece smrti. Vše je zahalené ve tmě, melodie se mi zařezávají do mozku, krvácím, ploužím se mezi stíny. Co se týká zvuku, obalu, produkce, tak vše je v absolutním pořádku. Kapela má svůj vlastní, originální rukopis, který by bylo škoda opustit. Za okny začala zima. Listí opadalo ze stromů a stejně musím jít. Podávám ruku zbloudilým duším. Usmívají se a užívají si "Philosopher" se mnou. Novinka spojuje všechny dohromady. Mrtvé i živé. Když ji poslouchám, tak nevydržím dlouho na jednom místě. Neklid, který je obsažen ve všech skladbách, se přenáší i na mě. Nabíjí mě černou energií. Už dávno nerozlišuji mezi naším a oním světem. Rád se toulám po obou stranách. Tahle hudba mi to umožňuje. Napadl čerstvý sníh a nemrtví čekají. Chodím ke břehu již dlouhé roky. Fascinuje mě mrtvolný klid, mlha nad vlnami, pochmurná atmosféra i chlad, který mi pokaždé pronikne hluboko do kostí. Jsem poslední dobou rád sám. Jenom já a muzika, pouze já a ticho zdánlivě opuštěných lesů. Sledují mě oči šelem i jejich obětí. Nové album na mě opravdu působí až magickým dojmem. Jako tajemná mantra, jako pradávný rituál. Mrazivá black death metalová mlha, která vás zavede až k řece mrtvých! Potkáte své vlastní démony!
Asphyx says:
I've been going to the shore for years. I am fascinated by the dead calm, the mist over the waves, the gloomy atmosphere and the coldness that always penetrates deep into my bones. I'm happy to be alone these days. I live only in the shadows and I'm slowly losing myself. I only listen to music I like anymore and sometimes I hear strange voices. When I listen to records like the one by Norwegian magicians AETERNUS, I talk to the undead. They ask me for directions and I always lead them to the river. The river of the dead. They pay with their souls as I do, and then they just listen and float on the bloody waves.
We've waited five long years for a new record, and the wait has been worth it. The gentlemen have capitalized on their years of experience and recorded an album that is the perfect essence of what we love about them. Black metal meets death here and everything has a very hazy, melancholic, mysterious feel. It's a ritual, it's magic, it's a journey without end. Listen in the cold and absolute dark!
The joint sessions with the album "Philosopher" are reminiscent of encounters with ghosts. They come out of the fog and dance to the rhythm. There's something animalistic, strange in the songs that I'm constantly drawn to. I'm very happy to be in the company of this record. Yet I'm constantly looking behind me, frightened by every shadow and my pulse racing. The gentlemen may not bring anything new this year, but to be honest, I wouldn't ask them to. I'm very happy with the new album. It's got everything I need to get me to the river of death every night. Everything is shrouded in darkness, the melodies are cutting into my brain, I'm bleeding, I'm crawling through the shadows. As for the sound, the cover, the production, everything is absolutely fine. The band has its own, original handwriting, which would be a shame to abandon. It's getting cold outside the windows. The leaves have fallen from the trees and I still have to go. I'm lending a hand to the lost souls. They smile and enjoy "Philosopher" with me. The novelty brings everyone together. Dead and alive. When I listen to it, I can't stay in one place for long. The restlessness that's in all the songs is transferred to me. It gives me a black energy. I don't distinguish between our world and the other world anymore. I like to wander both sides. This music allows me to do that. Fresh snow has fallen and the undead are waiting. I've been coming to the shore for years. I'm fascinated by the dead calm, the fog over the waves, the gloomy atmosphere and the chill that penetrates deep into my bones every time. I'm happy to be alone these days. Just me and the music, just me and the silence of seemingly deserted forests. The eyes of beasts and their victims watching me. The new album really has an almost magical effect on me. Like a mysterious mantra, like an ancient ritual. A chilling black death metal fog that takes you to the river of the dead! You will meet your own demons!
