DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 23. února 2024

KNIŽNÍ TIPY - Panenka - Mo Hayder (2014)


Panenka - Mo Hayder
2014, Domino

Vstávali jsme každou neděli velmi brzo a scházeli se na sídlišti u jedné hospody. Nikde nikdo, jenom my, kteří jsme chodívali na cvičák se psy. Všichni přišli vždy přesně, naši miláčci se neskutečně těšili a nenechali nás zaspat. Holky byly trošku starší než my, zkušenější a pro nás to bylo něco nádhernýho. Normálně se s náma bavily. Vydali jsme se na cestu a vylezli z Boleslavi. Tenkrát tam byl ještě kus pole, většinou rozbahněné. Pamatuji si na jeden víkend, kdy byla pořád mlha. Vlezeme do Kosmonos a jdeme kolem blázince. Stará budova, která byla děsivá sama o sobě. Snažili jsme se být před slečnama za hrdiny, ale byla v nás malá dušička. Z domu šílenství se ozývaly hrůzné skřeky, řev, nářek, jekot. Krve by se v nás nedořezal. Psi štěkali a vrčeli. Ve vzduchu se vznášela bolest. Uvnitř byli zavřeni vrazi a sexuální predátoři. Když jsme šli potom kolem poledne zpět, už to nebylo tak děsivé, přesto jsme vždycky všichni zmlkli a měli oči i uši nastavené na případnou obranu.

Když jsem začal Panenku číst, na své dávné zážitky jsem si vzpomněl. Jedna dívka, se kterou jsem chvilku chodil, dělala v blázinci sestřičku. Párkrát jsem za ní byl. Do smrti na to nezapomenu. Moc dobře vím, o čem Mo Hayder píše. Dovedu si představit tu zakrslou paní Maud, co je přízrakem, dovedu si představit, že bych jako zaměstnanec nechtěl vstávat do práce. Pamatuji si pacienty slintající, kývající se, onanující, řvoucí. Za mřížemi, jako nějaká zvířata, jako šelmy. Bál jsem se a nechápal, jak ta drobounká dívka mohla v tomhle pracovat. Nechce se mi to moc přiznávat, ale byla tehdy silnější než já. Na děti s obrovskými nádory na hlavách a vodnatým pohledem, na ženy, rvoucí si kůži ze tváře, nikdy nezapomenu. Když jsem knížku četl, bylo to pro mě děsivé, všechno se mi vracelo. Člověk si uvědomí, jak je duševní zdraví důležité. Mnohými stále podceňované. Dnešní doba navíc přeje různým frustracím, které se mnou rozvinout v něco hrozného. Schválně, kolik lidí v tramvaji si mluví pro sebe a divně se dívá, případně kývá. Vy nemáte strach? 

První polovina knížky je zdlouhavější, ale nebojte, pak se vše rozjede, že budete tajit dech. Propuštěných pacientů, kteří by měli být nadále zavřeni, známe i z reality spoustu. Divím se, že si to vezmou psychiatři na triko. Máme divné zákony. Slabé tresty za znásilnění, za vraždy. Magorů je asi pořád stejně, ale jsou o hodně víc vidět a mohou být pro někoho bohužel i příkladem. Dcera zná minimálně šest dívek, které se sebepoškozují. Jsou z dobrých, bohatých rodin. Hergot, tahle kniha je napsaná tak sugestivně, děsivě, syrově. Věřím autorce každé slovo. Je to thriller, ale z prostředí, kterému se vyhýbám obloukem. Mám obrovský respekt k lidem, kteří pomáhají, starají se o nemocné. Nevím, jestli bych na to měl sílu. Navíc vyšetřovat vraždy v blázinci, uff. Úplně před sebou vidím šedivé temné chodby, klecová lůžka, svěrací kazajky. Asi bych za chvilku nevěděl, kde je svět šílenství a kde ten normální. Za zdí nebo před? 

Navíc mám pořád od malička neodbytný pocit, že mě panenky sledují. Pamatuji si, že jich bylo pár na chalupě. Ještě po mámě, měly takové divné obličeje. Zkrátka a dobře, různé umělé panny ve mě vyvolávají mráz na zádech. Měl jsem vlastně jen trošinku problém s tím, že jsem zase začal šestým dílem ze série, což nebývá zrovna dobré. Jenže jsem našel knihu ve slevě, když jsem byl v knihkupectví. No, neberte to. Četl jsem s napětím, zase nevěděl o světě a mnohdy ani nevnímal hudbu, kterou jsem u toho poslouchal. Někdy se stávalo, že pustili blázny ven na procházku. Jako děti jsme byly naštvané, když nám na pouti zabrali celý řetízkový kolotoč. Rodiče nám neříkali (asi to sami nevěděli), že mnozí z nich za sebou měli vraždy dětí, znásilnění nebo další hnusné činy. Pro nás to byly zombie (že byli pod práškama jsme samozřejmě také nevěděli). Ale na ty jejich pohledy nikdy nezapomenu. 

Tak to vidíte, člověk si koupí thriller s hnusným obalem, protože ho nalákají ukázky. A potom stráví několik večerů tím, že nemůže usnout, protože se mu vrací staré vzpomínky. Asi to bude potvrzení, že autorka odvedla velmi dobrou práci. Nedávno se mě někdo ptal, proč všechny knížky a muziku chválím. Jednoduchá odpověď. Nemám čas na to, psát o něčem, co mě nebaví nebo mě štve. Není to moje zaměstnání, ale koníček, který mi dělá radost. Panenku si určitě přečtěte, jen asi narozdíl ode mě začněte prvním dílem série. Držte se, děkuji za pozornost a carpe diem, přátelé!

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mo Hayder nastavila laťku děsivého thrilleru výš než kdokoli jiný. Ta laťka teď ovšem byla překonána. Jí samotnou. Psychiatrickou léčebnu Beechway paralyzuje strach: mezi pacienty se šíří davová hysterie a zaměstnanci raději předstírají nemoc, než aby chodili na noční služby. Prastarými chodbami léčebny totiž za nocí obchází Maud, letitý přízrak zakrslé ženy, která si vybírá nahodilé oběti a silou své pokřivené vůle je následně dožene k drastickému sebepoškození nebo dokonce k sebevraždě.
Také Joe Le Grande pociťuje tíseň. Jako koordinátor zodpovídá za hladký chod léčebny, avšak i on začíná podléhat vlivu přízraku. Navíc se zdá, že po kontroverzním propuštění problémového pacienta Issaka Handela začala Maud rozsévat hrůzu i po okolním kraji.
Na pokraji zoufalství se Joe obrátí o pomoc na detektiva Jacka Cafferyho. Ten se ale zrovna věnuje docela jinému případu a navíc se mu nechce věřit báchorkám o jakémsi přízraku. Počáteční skepse ho však opustí ve chvíli, kdy spolu s Joem odhalí detaily o minulosti propuštěného Issaka Handela...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. února 2024

Recenze/review - BLASPHEMER - Marked for Death (2024)


BLASPHEMER - Marked for Death
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Potkával jsem ho každý den. Vždy se usmíval a působil jako hodný chlap. Pak jsem jej viděl v televizi ve zprávách. Našli u něj ve sklepě několik rozkládajících se těl. Některá ještě trošku žila. Když vstoupil reportér dovnitř, přeběhl mi mráz po zádech. Mučení, zvrácené myšlenky, nekonečná bolest, temnota a chlad. Absolutní ztráta lidskosti. Uběhlo několik měsíců a znovu se objevil na obrazovce. Stále se usmíval. Hnusná bestie. Doufám, že shniješ v pekle, řekl jsem nahlas a chtělo se mi zvracet. Ráno jsem vstal a šel zase do práce. Potkal jsem ho znovu na ulici. Pořád se usmíval. Byl jsem další na řadě.

Některé hororové filmy nikdy nevyženete z hlavy. Autoři jsou natolik zvrácení a umí vytvořit zcela podmanivou atmosféru. Existují kapely, jako britští BLASPHEMER, kteří umí to samé. Letos přicházejí s novým EP, které obsahuje sedm skladeb ostrých jako hřeby, které vám kapela zatluče do hlavy. 


Britové jsou stálými členy klasického death metalového podsvětí. Hrají nekompromisně, divoce, živočišně a tradičně. Jejich tvorbu lze přirovnat k tomu, co tvoří a tvořily kapely typu PESTILENCE, OBITUARY, AUTOPSY, BOLT THROWER. I letos se jedná o songy, které vás doslova přikovají na zeď. Během poslechu sestoupíte do starého, plesnivého sklepení. Z kobek se bude ozývat nářek uvězněných. Na hlavním sále uvidíte pitevní stůl a spoustu mučících nástrojů. Také cítíte ten chlad a bolest? S novým EP "Marked for Death" je to podobné. Dostane se vám do hlavy i do podvědomí. Stane se vaší součástí a nakonec vás pohřbí zaživa. Kývám se do rytmu a užívám si mocný a krutý zvuk, s chutí se dívám na obal. Letos se opět povedlo úplně vše. Na tuhle smečku je zkrátka spolehnutí. Hrají postaru, upřímně, od srdce, přesně jak to mám rád. Představte si starý, rezavý buldozer, o kterém jste si mysleli, že již nikdy nevyjede. Opak je pravdou. Stále umí ukázat svojí sílu. Zemřete v krutých křečích, rozdrceni na krvavou kaši. A hrát vám u toho budou BLASPHEMER. Mrzí mě snad jenom jedna věc. Ještě jsem neviděl kapelu na nějakém koncertě. Ale dovedu si představit, že to musí být masakr. Pokud jste tedy fanoušci starých hororů na VHS a uctíváte stále poctivou a surovou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Potkával jsem ho každý den. Vždy se usmíval a působil jako hodný chlap. Pak jsem jej viděl v televizi ve zprávách. Našli u něj ve sklepě několik rozkládajících se těl. Morbidní, klasický death metal, u kterého se otevírají staré rány! Syrový, chladný a temný masakr!


Asphyx says:

I used to meet him every day. He was always smiling and seemed like a nice guy. Then I saw him on TV on the news. They found several decomposing bodies in his basement. Some of them were still a little alive. When the reporter walked in, I got a chill down my spine. Torture, twisted thoughts, endless pain, darkness and cold. A total loss of humanity. Several months passed and he reappeared on the screen. He was still smiling. The ugly beast. I hope you rot in hell, I said out loud, and I wanted to vomit. I got up in the morning and went back to work. I met him again on the street. He was still smiling. I was next in line.

Some horror movies you never get out of your head. The writers are so twisted and they can create a completely captivating atmosphere. There are bands like the British BLASPHEMER who can do the same thing. This year, they're coming out with a new EP that features seven tracks of razor-sharp songs that the band will hammer into your head.


The Brits are permanent members of the classic death metal underworld. They play uncompromisingly, fiercely, animalistic and traditional. Their work can be compared to that of bands like PESTILENCE, OBITUARY, AUTOPSY, BOLT THROWER. Again, these are songs that will literally drive you up the wall. You will descend into an old, moldy basement while listening. From the dungeons will come the cries of the trapped. In the main hall you will see an autopsy table and a lot of torture instruments. Do you feel the cold and pain too? With the new EP "Marked for Death" it's similar. It gets into your head and your subconscious. It becomes a part of you and eventually buries you alive. I sway to the rhythm and enjoy the powerful and cruel sound, looking at the cover with relish. Once again this year, everything has gone right. This is a pack you can count on. They play old-fashioned, honest, from the heart, just the way I like it. Imagine an old, rusty bulldozer that you thought would never run again. The opposite is true. It can still show its strength. You will die in violent convulsions, crushed to a bloody pulp. And BLASPHEMER will be playing. There's only one thing I'm sorry about. I've never seen the band in concert before. But I imagine it must be a massacre. So if you're a fan of old VHS horror movies and still worship honest and raw music, don't hesitate a moment. I used to run into him every day. He was always smiling and seemed like a nice guy. Then I saw him on TV on the news. They found several decomposing bodies in his basement. Morbid, classic death metal that opens old wounds! Raw, cold and dark carnage!


about  BLASPHEMER on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Marked For Death 
02. Grooming Gang 
03. Immortaility (Live In Leeds) 
04. Lust Of The Goat (Live In Leeds) 
05. Sutcliffe (Live In Leeds) 
06. Childcatcher (Live In Leeds) 
07. Blasphemer (Live In Leeds)

Line Up:
Mass Firth - Guitar Vocals 
Arno Cagna - Guitar 
Dale Brown - Bass 
Dan Mullins - Drums

Recenze/review - HOLLOW WOODS - Like Twisted Bones of Fallen Giants (2024)


HOLLOW WOODS - Like Twisted Bones of Fallen Giants
CD 2024, Signal Rex

for english please scroll down

U nás za městem už začal tát sníh. Jakmile skončím v práci, tak čím dál tím častěji mizím do lesa. Vypínám všechny sítě světa a stávám se součástí přírody. Jediné, co si vždycky berou s sebou, tak je nějaká hudba. Zajímavé je, že mezi stromy vynikne pouze určitý druh metalu. Finské HOLLOW WOODS jsem vůbec neznal. Jedná se o moje první setkání s kapelou. Zrovna jsem překročil další padlý strom. Dívám se do dálky a najednou mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. 

Lovci a jejich oběti. Tohle je syrový a chladný black metal, který je ohlodaný až na kost. S temnou a podmanivou atmosférou. Určitě jste někdy viděli zmrzlé mrtvé zvíře u cesty? Bez očí, s vytrhanými vnitřnostmi? Tak přesně takhle na mě nové album působí. Drásavě, hnisavě, neklidně. 


Až se vrátím z lesa, tak mě zavřete do staré kobky. Než mě ale přikováte znovu na zeď, tak mi prosím pusťte "Like Twisted Bones of Fallen Giants". Líbí se mi, že Finové přistupují k černému kovu přeci jen trošku jinak, než ostatní. Hrají sice surově a nekompromisně, ale zároveň si zachovávají takovou zvláštní atmosféru. Lze velmi těžko popsat slovy. Možná bude lepší, když si album poslechnete a uděláte si názor sami. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, vše sedí na svých místech. To nechme ale stranou, soustřeďme se raději na muziku samotnou. Charakterizoval bych ji asi takto. Je už skoro tma a nejdřív mám pocit, že jsem zabloudil v lese. Přesto vím, že jdu na jisto. Deska se mi dávno dostala do krve a mrazí mě v zádech. Už jen pár metrů a najednou spatřím světlo. Uprostřed mýtiny stojí oltář. Vše působí velmi mysticky, pradávně. Hudba i místo, na kterém budu za chvíli obětován. Stanu se součástí lesa, rozplynu se ve věčnosti. Můj obličej bude rozdrásán do krve a když rituál skončí, rozpadnu se postupně v prach. Tahle nahrávka musela vznikat ve stínu starých, stoletých stromů. V chladu a mlze. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Poslouchejte pozorně a potom potkáte své vlastní démony. Vždycky si můžete vybrat, jestli budete šelmou nebo obětí. Zrovna jsem překročil další padlý strom. Dívám se do dálky a najednou mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Určitě jste někdy viděli zmrzlé mrtvé zvíře u cesty? Bez očí, s vytrhanými vnitřnostmi? Tak přesně takhle na mě nové album působí. Drásavě, hnisavě, neklidně. Syrový, chladný black metal s mysticky podmanivou atmosférou! Mrazivá krása stínů!


Asphyx says:

The snow has already started to melt outside our town. As soon as I get off work, I disappear into the woods more and more often. I turn off all the networks of the world and become part of nature. The only thing I always take with me is some music. Interestingly, only a certain kind of metal stands out among the trees. I didn't know Finnish HOLLOW WOODS at all. This is my first encounter with the band. I just crossed another fallen tree. I look into the distance and suddenly I have the insistent feeling that someone is following me.

The hunters and their victims. This is raw and cold black metal that's gnawed to the bone. With a dark and haunting atmosphere. I'm sure you've seen a frozen dead animal by the side of the road? Eyeless, with its guts ripped out? That's exactly how the new album strikes me. Beautiful, festering, unsettling.


When I get back from the woods, you'll lock me in the old dungeon. But before you nail me to the wall again, please play "Like Twisted Bones of Fallen Giants". I like that the Finns have a slightly different approach to black metal than the others. They play raw and uncompromising, but at the same time they keep such a special atmosphere. It's very hard to describe in words. Maybe it's better if you listen to the album and make your own opinion. Formally, everything is in the best order. The sound, the cover, everything fits in place. But let's leave that aside and concentrate on the music itself. I would characterize it like this. It's almost dark and at first I feel like I'm lost in the woods. Yet I know I'm on the safe side. The record got into my blood a long time ago, and it gives me chills. Just a few more metres and suddenly I see light. There is an altar in the middle of the clearing. Everything looks very mystical, ancient. The music and the place where I'm about to be sacrificed. I'll become part of the forest, dissolve into eternity. And when the ritual is over, I will gradually crumble into dust. This recording must have been made in the shade of a hundred-year-old tree. In the cold and the fog. I can't explain it any other way. Listen carefully and then you will meet your own demons. You can always choose to be the beast or the victim. I just crossed another fallen tree. I look into the distance, and suddenly I have a nagging feeling that someone is watching me. Surely you've seen a frozen dead animal by the side of the road? No eyes, guts ripped out? That's exactly how the new album strikes me. Beautiful, festering, unsettling. Raw, cold black metal with a mystically captivating atmosphere! The freezing beauty of shadows!


tracklist:
1. Ancient Graves
2. Beneath The Dying Tower
3. Night Burns Through
4. Halls Of Idle Breath
5. Interlude / Among Ruins
6. Burial Fires
7. Like Twisted Bones Of Fallen Giants

středa 21. února 2024

Recenze/reivew - VINCENT CROWLEY - Anthology Of Horror (2024)


VINCENT CROWLEY - Anthology Of Horror
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Nejhorší nejsou horory, které se odehrávají v kinech, ale ty které jsou v našich hlavách. Koneckonců, většina dobrých filmů byla inspirována krutou realitou. Tajemný dům na obalu nové desky VINCENTA CROWLEYHO tak hodně připomíná domov Normana Batese, který tak rád hlídal svoji matku. Propojení starého death metalu, děsivých nálad, pradávného heavy kovu a doomové atmosféry, vás přenese do těch nejšílenějších nočních můr. Poslouchám novou desku "Anthology Of Horror" a připadám si jako v dobách, kdy jsme si mezi sebou půjčovali staré VHS kazety. 

V hudbě je to hodně podobné. Také vám připadají nové skupiny i filmy příliš umělé a dokonalé? Raději volím mistra Hitchcocka a starý kov smrti. Neznám nic lepšího, než si pustit několik jeho snímků, přečíst si Psycho a potom si dát do hlavy novou desku těchto tmářů. Vše je chladné, temné, krvavé. Najednou se vše propojí a vy uvidíte záblesk nože ve tmě, když půjdete v noci do ledničky. Nebo je to jen představa? 


Vše je ohlodáno až na kost, riffy jsou klasické, tradiční, velmi dobře napsané. Vincent Crowley (ACHERON) zúročil svoje dlouholeté zkušenosti a nahrál se svými kolegy desku, která hoří jasným černým plamenem. Pokud jste vyrůstali na kapelách typu CANDLEMASS, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE a postupně jste se dostali ke smečkám jako VITAL REMAINS, POSSESSED, MASSACRE a dalším old school death metalovým kapelám, určitě oceníte i novou desku "Anthology Of Horror". Je to hodně podmanivá, nebál bych se napsat magická záležitost. Během poslechu se budete pohybovat na tenké hranici mezi krutou realitou a zlým snem. Bude vás pronásledovat sériový vrah, budete pitváni zaživa. Je to jako otevřít Pandořinu skříňku plnou pradávných chorob. Každý z nás máme nějaké tajemství. Mnohdy bývá hodně temné. Pánové jej vzali a vytáhli na povrch. A udělali to za pomocí skvělé hudby, s masivním a perfektně čitelným zvukem. Až po nějaké době vám dojde, že stojíte v krvavé mlze na starém, zdánlivě opuštěném hřbitově. Zazní první riff a z hrobů začnou vylézat nemrtví. Jejich tváře se budou usmívat, ale nebude to příjemný úsměv. Líbí se mi vlastně všechno. Obal, produkce, ale hlavně velké množství nápadů a motivů, které mě zcela pohltily. Možná je to tím, že mi podobná hudba koluje v krvi, možná tím, že máme podobnou hudební historii. Ani jedno mi ale nebráni v tom, abych si vše náležitě užil. Naopak, ze songů cítím obrovské nadšení pro věc, pro temné myšlenky, pro muziku jako takovou. To vše je potom podepřeno velkým talentem. Nejhorší nejsou horory, které se odehrávají v kinech, ale ty které jsou v našich hlavách. Nezapomínejte na to! Mrazivá, děsivá hororová symfonie! Heavy doom death metal, u kterého ožívají přízraky!

Asphyx says:

The worst horror movies aren't the ones that take place in cinemas, but the ones that are in our heads. After all, most good movies were inspired by harsh realities. The mysterious house on the cover of VINCENT CROWLEY's new album is so much like the home of Norman Bates, who loved to watch over his mother. The fusion of old death metal, eerie moods, ancient heavy metal and doom atmosphere will transport you to the craziest nightmares. I listen to the new album "Anthology Of Horror" and I feel like in the days when we used to borrow old VHS tapes from each other. 

It's a lot like that in music. Do you also find new bands and films too artificial and perfect? I prefer the master Hitchcock and the old metal of death. I don't know anything better than to put on a few of his films, read Psycho and then put a new record by these obscurantists in my head. Everything is cold, dark, bloody. Suddenly everything connects and you see the flash of a knife in the dark when you go to the fridge at night. Or is it just a fantasy?


Everything is gnawed to the bone, the riffs are classic, traditional, very well written. Vincent Crowley (ACHERON) has capitalized on his years of experience and recorded with his colleagues a record that burns with a bright black flame. If you grew up on bands like CANDLEMASS, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE and gradually got to bands like VITAL REMAINS, POSSESSED, MASSACRE and other old school death metal bands, you will appreciate the new album "Anthology Of Horror". It's a very captivating, I wouldn't be afraid to write magical affair. While listening to it you will be on the thin line between harsh reality and a bad dream. You will be haunted by a serial killer, you will be dissected alive. It's like opening a Pandora's box full of ancient diseases. We all have secrets. Often very dark. The gentlemen have taken it and brought it to the surface. And they did it with the help of great music, with a massive and perfectly clear sound. It's only after a while that you realise you're standing in a bloody fog in an old, seemingly abandoned graveyard. The first riff hits and the undead begin to crawl out of their graves. Their faces will smile, but it won't be a pleasant smile. I like everything about it. The cover, the production, but most of all the large number of ideas and themes that completely engulfed me. Maybe it's because I have similar music in my blood, maybe it's because we have a similar musical history. But neither of them prevents me from enjoying everything properly. On the contrary, from the songs I feel a huge enthusiasm for the cause, for the dark ideas, for the music itself. All this is then underpinned by great talent. The worst horror movies aren't the ones that take place in cinemas, but the ones that are in our heads. Don't forget that! A freezing, terrifying horror symphony! Heavy doom death metal that makes ghosts come alive!



TRACKLIST:
01. Intro VI VI VI
02. Amityville’s Horror
03. That Which Lurks Below the Sea
04. Under the Hanging Tree
05. Nowhere to Hyde
06. Blood Moon Lycanthropy
07. Gods of Crimson Cullings
08. Coupe De Poudre
09. Madame Laveau (Voodoo Queen)
10. Killer (King Diamond Cover, CD Bonustrack)

LINE-UP:
Vincent Crowley - Vocals
Art Taylor - Guitar
Eric Stewart - Guitar
Ryan Arter - Drums
Tim Wilson - Bass Guitar

Recenze/review - SINISTRUM - Infernal Dawn (2024)


SINISTRUM - Infernal Dawn
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Otevírám staré rezavé dveře. Už jsem musel pryč, daleko od zlého světa plného zášti a lží. Mám to takhle celý život. Hudba mě inspiruje, uklidňuje. Používám ji místo drahých léků. Vejdu dovnitř a procházím se mezi hroby. V mlze se začínají objevovat přízraky. Známe se již dlouho. Mnohokrát mi doporučily kapely, které jsem pak poslouchal celý život. I tentokrát mi ukáží cestu. V rohu, u hřbitovní zdi, je pradávný náhrobek. Je na něm nápis SINISTRUM. A já tak nějak povědomě vím, že se mi tahle deska bude líbit.

Může za to vlastně jako vždy vynikající obal od mistra Juanjo Castellana, že jsem si kapely všimnul. Ihned jsem ji začal poslouchat a postupně zjistil, že je to smečka složená ze samých zkušených muzikantů ze skupin jako ABOMINANT, AEONS OF ECLIPSE, FORNICUS, BIHARGAM. Přidávám pomalu hlasitost a z reproduktorů se na mě valí lavina z kostí, zkažené krve a prvotřídního thrash death metalu staré školy. 


SINISTRUM na to jdou ostře a nekompromisně. Je to nářez, přesně jak má být. Ale nezapomíná se ani na temné melodie. Skladby v sobě mají velkou porci energie a nakumulovaného vzteku. Kosti praskají tlakem a víka od rakví nadskakují v morbidních rytmech. "Infernal Dawn" je prvním, debutovým albem kapely, které se povedlo po všech stránkách. Velmi se mi líbí čitelný, masivní a absolutně devastující zvuk, pod kterým je podepsán zpěvák Scott Briggs. Skvělá práce! Určitě to znáte. Člověk se ráno probudí a ví, že je něco špatně. Potřebuji ze sebe dostat špatné myšlenky. Beru do rukou kladivo a za zvuků téhle nahrávky jdu zbourat první zeď, kterou potkám. Máte rádi MALEVOLENT CREATION, CANCER, DISMEMBER, ENTOMBED, HYPOCRISY? Potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde nejen pro všechny staré prašivé psy, ale i pro opravdové fanoušky pohřbů do země i reálné smrti v metalu. Možná jednou shořím v pekle, možná mě jednou spálí na popel, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat stále dokola. Exhumuji další a další hroby, abych pochopil, co se stane, až zemřeme. Jenže nikdy nic nezjistím. Raději poslouchám podobné nahrávky jako je "Infernal Dawn". Kývám se spokojeně do rytmu, tančím s těmi nejkrásnějšími zombie. Trávíme spolu celou noc a nelze jinak, než vám novou desku doporučit. To vám podepíšu vlastní krví já, i všichni démoni. Riffy ostré jako břitva, vokál bestie, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Vynikající záležitost! Ostrý, devastující death thrash metal, který vám zláme všechny kosti v těle! Peklo otevřelo svoji bránu!


Asphyx says:

I open the old rusty door. I had to get away, away from a wicked world full of malice and lies. I've been like this all my life. Music inspires me, calms me. I use it instead of expensive drugs. I go inside and walk among the graves. Ghosts begin to appear in the mist. We've known each other a long time. I've been recommended bands many times that I've listened to all my life. This time they'll show me the way. In the corner, by the cemetery wall, is an ancient tombstone. It says SINISTRUM. And somehow I know I'm going to like this record.

In fact, it's due to the excellent cover artwork by master Juanjo Castellano, as always, that I noticed the band. I immediately started listening to it and gradually discovered that it is a pack of all experienced musicians from bands like ABOMINANT, AEONS OF ECLIPSE, FORNICUS, BIHARGAM. Slowly I turn up the volume and an avalanche of bones, bad blood and old school thrash death metal comes pouring out of the speakers.


SINISTRUM are going at it sharply and uncompromisingly. It's a blast, just like it should be. But the dark melodies are not forgotten either. The songs have a big portion of energy and accumulated anger. Bones crack with pressure and coffin lids pop in morbid rhythms. "Infernal Dawn" is the band's first, debut album, and it succeeds on all counts. I really like the legible, massive and absolutely devastating sound that singer Scott Briggs is credited with. Great job! I'm sure you know it. You wake up in the morning and you know something is wrong. I need to get the bad thoughts out of my head. I pick up a hammer and I go to the sound of this record and I knock down the first wall I come across. Do you like MALEVOLENT CREATION, CANCER, DISMEMBER, ENTOMBED, HYPOCRISY? Then don't hesitate a moment. It's not only for all the old mangy dogs, but also for real fans of burial in the ground and real death in metal. Maybe one day I'll burn in hell, maybe one day I'll be burnt to ashes, but until that happens I'll be listening to albums like this over and over again. I exhume more and more graves to understand what happens when we die. But I'll never find out. I prefer to listen to records like "Infernal Dawn". I sway contentedly to the beat, dancing with the most beautiful zombies. We're spending the whole night together, and I can't help but recommend the new record to you. I'll sign it with my own blood, and so will all the demons. Razor-sharp riffs, beast vocals, drums that will blow your brains out. Excellent stuff! Sharp, devastating death thrash metal that will break every bone in your body! Hell has opened its gates!


Tracklist:
01. Infernal Dawn 
02. Abomination Rising 
03. Godforsaken And Bleeding 
04. Legacy In Barbarity 
05. Death Omen 
06. Morbid Reality 
07. Deus Mortis 
08. Malicious Imprisonment 
09. Hordes Of Hell 
10. Traverse The Swarm

Sinistrum is:
Scott Briggs - Vocal
Garrett Netto - Guitar
Timmie Ball - Guitar
Mike May - Bass
Craig Netto - Drums

Art by
Juanjo Castellano (The Black Dahlia Murder, Majesties, Ataraxy)

Recorded, Mixed, Mastered by
Scott Briggs

úterý 20. února 2024

Recenze/review - DYSSEBEIA - Garden of Stillborn Idols (2023)


DYSSEBEIA - Garden of Stillborn Idols
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Představte si starý dům, temný a opuštěný, do kterého když vstoupíte, tak budete mít divný pocit. Začně vás mrazit v zádech a stíny se promění v přízraky. Podají vám ruku a pozvou vás dolů, do sklepa. Půjdete s nimi, jako omámení. Budete podvědomě vědět, že děláte správnou věc. Zastavíte se před rezavými dveřmi a v hlavě vám bude létat spousta otázek. Vezmete za kliku, ozve se děsivé skřípání a potom vás zahalí tma. Našlapujete opatrně a pod nohama křupají staré kosti. Slunce na konci tunelu. Jiný svět, dimenze, místo, na kterém se hraje jenom dobrá a zajímavá hudba.

Takové myšlenky mě napadaly, když jsem slyšel poprvé novou debutovou desku švýcarských maniaků DYSSEBEIA. Ti hrají death metal ušpiněný blackem, se spoustou progresivních pasáží. Hudbu téhle smečky nelze jen tak jednoznačně zařadit a je to dobře. Tady se hraje pro všechny fanoušky s dobrou fantazií a otevřenou myslí. 


Nevím, jestli se vám to někdy také stává, ale já mívám často zvláštní sny. Hraje mi v nich muzika, kterou mám rád. Pokaždé, když potkám nějakou novou kapelu, kterou si postupně oblíbím, dostane se mi i do spánku. Bývá to pro mě důkazem, že se deska povedla. Musím cítit ze skladeb sílu, energii, musím si podupávat do rytmu a kývat spojeně hlavou. A to se mi u "Garden of Stillborn Idols" stalo vlastně pokaždé, když jsem si album pustil ve svém přehrávači. Nahrávka je velmi dobře zvukově ošetřená a motiv na obalu je bezesporu zajímavý. Povedla se ale hlavně hudba, jednotlivé motivy, nápady, deska je jako nějaký monolit, který na vás spadne a rozmáčkne vás. Jasně, člověk musí mít mysl otevřenou a alespoň nějakou dávku fantazie, ale potom, když se vše usadí, dostane se vám určitě pod kůži. Mám to takhle rád. Jen si tak sednout, poslouchat, nechat na sebe muziku působit a když se mi líbí, tak o ní sepsat pár slov. DYSSEBEIA jsou přesně tím druhem skupiny, která osloví všechny, kteří rádi přemýšlejí, objevují nové věci. Když totiž budete poslouchat pozorně a v klidu, tak i po delší době budete objevovat nová a nová zákoutí. Švýcaři jsou navíc muzikanti, kteří hrají i v dalších skvělých smečkách (STORTREGN, HYPOCRAS), takže lze novinku klidně označit vysokou známkou kvality. Za sebe vám to mohu podepsat vlastní krví. Až se zastavíte před rezavými dveřmi a v hlavě vám bude létat spousta otázek. Vezmete za kliku, ozve se děsivé skřípání a potom vás zahalí tma. Budete našlapovat opatrně a pod nohama vám budou křupat staré kosti. Slunce na konci tunelu. Jiná dimenze, místo, na kterém se hraje jenom dobrá a zajímavá hudba. Progresivní death metal protkaný zajímavými a mocnými melodiemi! Symfonie z jiného světa!

Pro fanoušky: Eternal Storm, Be'lakor, Majesties, Stortregn, At The Gates, Dark Tranquillity, Eucharist, In Mourning


Asphyx says:

Imagine an old house, dark and deserted, that when you enter, you get a strange feeling. You'll get chills and the shadows will turn into ghosts. They'll shake your hand and invite you down to the basement. You'll go with them, as if in a daze. You'll subconsciously know you're doing the right thing. You'll stop in front of the rusty door, and you'll have a lot of questions in your head. You take the handle, there's an eerie creak, and then darkness envelops you. You tread carefully, and old bones crunch underfoot. The sun at the end of the tunnel. Another world, another dimension, a place where only good and interesting music is played.

These were the thoughts that came to mind when I first heard the new debut album from Swiss maniacs DYSSEBEIA. They play death metal stained with black, with a lot of progressive passages. The music of this pack can't be classified in any clear way and that's a good thing. This is a band for all fans with a good imagination and an open mind.


I don't know if this happens to you too, but I often have strange dreams. I have them with music I like. Every time I meet a new band that I gradually grow to like, I get to sleep too. It's usually proof to me that the record has done well. I have to feel the power and energy from the songs, I have to be tapping to the beat and nodding my head in unison. And that's pretty much what happened with "Garden of Stillborn Idols" every time I put the album in my player. The recording is very well sonically treated and the motif on the cover is undoubtedly interesting. But it's mostly the music, the individual motifs, the ideas, the record is like some kind of monolith that falls on you and crushes you. Sure, you have to keep an open mind and at least some amount of imagination, but then when everything settles down, it gets under your skin for sure. I like it that way. Just sit back, listen, let the music affect me, and if I like it, write a few words about it. DYSSEBEIA are exactly the kind of band that appeals to everyone who likes to think, to discover new things. Because if you listen attentively and calmly, even after a long time you will discover new and new corners. Moreover, the Swiss are musicians who also play in other great packs (STORTREGN, HYPOCRAS), so the novelty can be safely marked with a high mark of quality. For myself, I can sign it with my own blood. When you stop in front of the rusty door, there will be a lot of questions flying around in your head. You take the handle, there's an eerie creak and then darkness envelops you. You'll tread carefully, and old bones will crunch under your feet. The sun at the end of the tunnel. Another dimension, a place where only good and interesting music is played. Progressive death metal with interesting and powerful melodies! A symphony from another world!

For fans of: Eternal Storm, Be'lakor, Majesties, Stortregn, At The Gates, Dark Tranquillity, Eucharist, In Mourning



Track listing -
1. Mors Tua, Vita Mea 06:02
2. Retribution 04:25
3. Moon Bearer 04:08
4. Sacrificed On The Threshold 05:51
5. Hatch 06:04
6. Black Swarm 06:16
7. Funeral Ink 04:54
8. Apophenia 05:42

Line up -
Vocals - Alexandre Sotirov
Guitars - Merlin Bogado
Bass - Duran Bathija
Drums - Sam Jakubec

Artwork, layout and booklet - Bryan Teach

Recenze/review - WARHAWK - Dambuster (2023)


WARHAWK - Dambuster
CD 2023, Cimex Records, Iron Fist Productions

for english please scroll down

Cigáro pomalu dohořívá a sklenice s whiskey je ještě plná. Mám všeho plné zuby, štve mě celý svět, práce, lidi kolem mě. Sedím v zaplivaném baru a s nikým se nebavím. Dávno už vím, že do téhle doby nepatřím. Mám rád jinou muziku, ženský, filmy. Vypiju alkohol na ex a objednám si další. Už nemám moc jasnou hlavu, ale to mi nebrání v tom, dojít ke starému jukeboxu a pustit si něco pro sebe. Po nějak době přemýšlení vybírám novou desku švédských maniaků WARHAWK. Chvíli stojím a dostávám se do stavu, kdy se mi chce tančit.

Netrvá to dlouho a přidají se i ostatní. Krásný holky, co nikdy nebudu mít, všichni si rozpustíme vlasy a řveme texty spolu s kapelou. Už mě nebolí kosti, už mám pocit, že  zase žiju. Hudba se mi dostane ihned do žil. Vyrůstal jsem na ní, na heavy metalu a rock´n´rollu. Pařím až do té doby, než upadnu a usnu na podlaze. 


Jak říká jeden můj stejně prokletý kamarád, tohle je muzika z doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Zahraná od srdce. Pokud máte chuť na výlet do zlaté éry, kdy světu vládli slavní a zásadní MOTORHEAD, neváhejte ani chvilku. Patrný je vliv ale nejen party kolem Lemmyho, zazní i odkazy na rock ze sedmdesátých let. Tohle ale není nutné pitvat, to píšu, abyste měli představu. Spíše vám řeknu, kde jsem si album užíval nejvíce. Jednak v práci, kdy jsem se odhlučnil od všech okolo a na má tváři se rozhostil blažený klid a úsměv. Dále v autě, kdy pro mě byla radostí prázdná dálnice přede mnou a hlasitost na plné koule. Líbí se mi, jakým způsobem Švédi k hudbě přistupují. Jsou pro mě uvěřitelnější, věrnější a upřímnější, než kde jaká současná slavnější kapela. Na to vám přísahám a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Abych ještě nezapomněl. Od podzimu, kdy mi přišlo CD na recenzi, až do dnes, jsem každý pátek seděl doma a připravoval se, až vyrazím ven. Poslouchal jsem stále dokola "Dambuster". Pokaždé mě hodilo do pohody, uklidnilo moji mysl, nakoplo mě a nabilo energií. To není ani v dnešní době málo, co myslíte? Je to muzika, určená pro starý psy, co jsou na tom jako já. Většinou píšu o extrémnější hudbě, ale WARHAWK mě prostě dostali. Prokleli a vrátili po časové ose zpět do doby, kdy jsem s metalem a rockem začínal. Cigáro pomalu dohořívá a sklenice s whiskey je ještě plná. Mám všeho plné zuby, štve mě celý svět, práce, lidi kolem mě. Sedím v zaplivaném baru a s nikým se nebavím. Dávno už vím, že do téhle doby nepatřím. Mám rád jinou muziku, ženský, filmy. Vypiju alkohol na ex a objednám si další. Heavy metalová jízda přímo do pekla! Rock´n´roll až za hrob!


Asphyx says:

The cigar slowly burns out and the whiskey glass is still full. I'm fed up with the world, my job, the people around me. I'm sitting in a dingy bar and I'm not talking to anybody. I've known for a long time that I don't belong in this era. I like other music, women, movies. I'll drink alcohol on my ex and order another. I'm not very clear headed anymore, but that doesn't stop me from walking over to the old jukebox and playing something for myself. After some time of thinking, I pick up the new album from Swedish maniacs WARHAWK. I stand for a while and get into a state where I want to dance.

It doesn't take long for the others to join in. Beautiful girls I'll never have, we all let our hair down and scream the lyrics along with the band. My bones don't hurt anymore, I feel alive again. The music gets into my veins right away. I grew up on it, heavy metal and rock 'n' roll. I party till I fall down and fall asleep on the floor.


As one of my equally cursed friends says, this is music from a time when the world was still right. Played from the heart. If you fancy a trip back to the golden era when the glorious and essential MOTORHEAD ruled the world, don't hesitate a moment. But it's not just the influence of the Lemmy gang that is evident, there are also references to rock from the seventies. But this is not necessary to dissect, I write this to give you an idea. Rather, I'll tell you where I enjoyed the album the most. Firstly, at work, when I got away from everyone around me and a blissful calm and smile spread across my face. Next, in the car, when the empty highway in front of me and the volume at full blast was a joy. I like the way the Swedes approach music. To me they are more believable, more true and more honest than any contemporary famous band. I swear to you on that, and I'll sign it with my own blood. And lest I forget. From the autumn, when I received the CD for review, until today, I sat at home every Friday and got ready to go out. I listened to "Dambuster" over and over again. Each time it threw me for a loop, calmed my mind, kicked me up a notch and energized me. That's not even enough these days, don't you think? It's music for old dogs who are like me. I usually write about more extreme music, but WARHAWK just got me. They cursed me and took me back in time to when I started with metal and rock. The cigar is slowly burning out and the whiskey glass is still full. I'm fed up with the world, the job, the people around me. I'm sitting in a dingy bar and I'm not talking to anybody. I've known for a long time that I don't belong in this era. I like other music, women, movies. I'll drink alcohol on my ex and order another. Heavy metal ride straight to hell! Rock 'n' roll to the grave!



tracklist:
1. Bomb Raid
2. Cut Me Loose
3. Skullet R 'N' R Machine
4. Please Don't Go
5. Claws Out
6. Dambuster
7. Hounds Of Hell
8. Dance With Death
9. Dags Att Dra
10. Hawks Of War

band:
Rob - Vocals
Erik - Bass
Pär - Guitar
Matte - Drums



pondělí 19. února 2024

Recenze/review - DIABYS - Portals of Annihilation (2023)


DIABYS - Portals of Annihilation
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy si připadám jako svůj vlastní stín. Dívám se na sebe, jak ráno vstávám, jak jdu do práce, jak odpočívám, jak vykonávám nekonečnou řadu úkonů. Jaký je ale smysl toho všeho? Kam směřuji? Asi jako každý se věkem měním, získávám zkušenosti. V hudbě to platí o to víc. Dříve bych kapely jako DIABYS jen tak přešel bez povšimnutí. Jenže mě na ně upozornil jeden kamarád z druhé strany zeměkoule. Prý je to pro něj album minulého roku. Netušil jsem, neznal jsem. Přesvědčila mě až jména v bookletu a první poslech.

Zpěvák Max Phelps je sám o sobě zárukou kvality. Potvrdil to v DEFEATED SANITY, CYNIC a samozřejmě DEATH DTA. Ten se spojil s neméně zkušenými muzikanty a poměrně nenápadně nahráli desku, která rozhodně stojí za pozornost. Vše potom složil Michael Dorosz. Jedná se o propracovaný, velmi pestrý a dobře složený death metal se spoustou technických a progresivních prvků. A to vše s rodokmenem DEATH. 


Při poslechu debutového alba "Portals of Annihilation" najednou nejsem svým vlastním stínem, ale mám syrový pocit, že opravdu žiju. Hudba je to velmi naléhavá, neklidná, s takovým tím tajemným odérem, jestli mi rozumíte. O mastering se postaral Johannes Grossman a nutno rovnou dodat, že odvedl perfektní práci. Zvuk je čitelný a živelný zároveň. Masivní a surový. Mám to takhle rád. Jsem stará škola a líbí se mi, že tahle smečka sice staví na tradičních, klasických základech, ale ty postupně rozvíjí, doplňuje a zároveň si zachovává svůj vlastní ksicht. Na poslech jsem se vždy musel pozorně soustředit. Nikdy jsem nemohl desku poslouchat jen jako kulisu. Vždy mě nakonec pohltila a nenechala ani chvilku v klidu. Představoval jsem si nějakou pradávnou příšeru, bestii, která spala dlouhé roky v jeskyni. Za zvuků této nahrávky se probudila a přišla nás roztrhat na kusy. Možná není ani z tohoto světa. Skladby v sobě mají velký drive a sílu, takovou tu nahrubo nasekanou energii, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musíte věřit tomu, co hrajete. A tohle všechno DIABYS umí na sto procent. Sypu si popel na hlavu, že jsem se ke skupině dostal až teď, album totiž vyšlo již v dubnu minulého roku. Myslím si, že to ale nakonec vůbec nevadí. Důležité je, že mě baví "Portals of Annihilation" poslouchat, že se k němu rád vracím. Tohle je záležitost pro všechny hudební gurmány. Doporučuji podávat v noci, chladu a nejlépe několik metrů pod zemí. Nezbývá mi nic jiného, než vám desku doporučit. Tohle album vám rozdrásá obličej do krve, zničí vás a vy za to budete moc rádi. Progresivní, technický death metal, který ctí pradávné kořeny a stane se vaším vlastním stínem!


Asphyx says:

Sometimes I feel like my own shadow. I look at myself as I get up in the morning, as I go to work, as I rest, as I perform an endless series of tasks. But what's the point of it all? Where am I going? I guess like everyone, I'm changing with age, gaining experience. In music, this is even more true. In the past, bands like DIABYS would just pass by unnoticed. But a friend of mine from the other side of the world pointed them out to me. He said it was the album of the year for him. I had no idea, I didn't know. I was only convinced by the names in the booklet and the first listen.

Singer Max Phelps is a guarantee of quality in his own right. He confirmed it in DEFEATED SANITY, CYNIC and of course DEATH DTA. He teamed up with equally experienced musicians and rather unobtrusively they recorded that is definitely worth your attention. Everything was then composed by Michael Dorosz. It is a sophisticated, very varied and well composed death metal with a lot of technical and progressive elements. And all this with the DEATH pedigree.


Listening to the debut album "Portals of Annihilation" I'm suddenly not my own shadow, but I have the raw feeling that I'm really alive. The music is very urgent, restless, with that mysterious air, if you know what I mean. The mastering was done by Johannes Grossman and I have to say that he did a perfect job. The sound is clear and lively at the same time. Massive and raw. I like it that way. I'm old school and I like the fact that this pack builds on traditional, classic foundations, but gradually develops them, adds to them and at the same time keeps its own face. I've always had to listen intently to listen. I could never listen to a record just as a backdrop. It always absorbed me in the end and didn't let me rest for a moment. I imagined some ancient monster, a beast that slept for years in a cave. It woke up to the sound of this recording and came to tear us apart. He may not even be of this world. The songs have a great drive and power in them, a kind of rough-hewn energy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to believe in what you're playing. And that's what DIABYS can do 100%. I'm kicking myself that I've only just joined the band, because the album was released last April. But I think it doesn't matter in the end. The important thing is that I enjoy listening to "Portals of Annihilation" and I like coming back to it. This is a matter for all music gourmets. I recommend serving it at night, cold and preferably several feet underground. I have no choice but to recommend the album to you. This album will rip your face to shreds, it will destroy you and you will be so glad you did. Progressive, technical death metal that honors its ancient roots and becomes your own shadow!



Tracklist:
01. Deadly Sight 
02. Perennial War 
03. Infernal Instruments Of War 
04. Spiritual Laceration 
05. Portals Of Annihilation 
06. Scavengers 
07. Down The Boundless Hole 
08. Bodies As Stones 
09. A Lead Weighted Grudge 
10. Shapeshifter

band:
Michael Dorosz - Musical Concept and Guitars
Max Phelps - Vocals and Lyrics
Dominic Forest Lapointe - Bass
Robin Stone - Drums
Johannes Grossman - Mastering
Mathieu Marcotte - Artwork
Simon Girard - Artwork Layout

Recenze/review - ETERNAL STORM - A Giant Bound to Fall (2024)


ETERNAL STORM - A Giant Bound to Fall
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Celý život hledáš odpovědi na zásadní otázky. Následuješ slepé cesty, obdivuješ falešné proroky. Čteš krásné knihy, navštěvuješ galerie plné obrazů, které tě zasáhnou. Nakonec stejně zjistíš, že jediná spravedlnost a jistota, které existují, je smrt. Když na to přijdeš, jsi najednou pokorný a smířený se sebou i s celým světem. Posloucháš už jenom hudbu, která se ti líbí. Je to jako návštěva jiné dimenze, když se to stane. Když potkáš nahrávky, která se ti dostanou do žil, do podvědomí. 

V melodickém death metalu jsem již dlouhé roky hodně vybíravý. Většinou mi přijde obyčejný a nezajímavý. Jenže potom jsem potkal novou desku španělských ETERNAL STORM a najednou jsem si připadal, jako by mě kapela přikovala na zeď. Ostré riffy, temné melodické motivy, spousta zajímavých progresivních pasáží. Vznešenost, majestátnost, cit pro pochmurné nálady. Takové je jejich nové album "A Giant Bound to Fall".


Stylově se tahle smečka pohybuje mezi mantinely, které nastavily kapely jako INSOMNIUM, IN MOURNING, AT THE GATES, DARK TRANQUILLITY. A dělá to velmi elegantně, zkušeně. Líbí se mi jejich přístup, nadšení, energie, které jsou cítit ze všech skladeb. Jakoby kolem poletovalo listí ze stromů, jako bych se díval na tající řeku. Ano, nejvíce se mi osvědčil poslech v lesích, mezi stoletými stromy. Nachodil jsem s touto nahrávkou spoustu kilometrů zimní krajinou a pokaždé, když jsem se vrátil domů, tak jsem si sedl a otevřel nějakou dobrou knihu. Nějak se mi hudba Španělů vždy spojila s příběhem. Ne, nové album nebylo jen obyčejnou kulisou, ale spíše mi natolik proniklo do krve, že se stalo mojí součástí. Vznášel jsem se, padal do hlubiny, shořel jsem, abych nakonec pokaždé povstal z popela. Povedlo se vlastně všechno. Novinka má úderný a čitelný zvuk, mlhavý obal a hlavně spoustu neotřelých nápadů. Když mě nějaká deska hodně baví, tak ji raději poslouchám, než abych o ní psal.  Pokud dojde ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou, pokud naplno pochopím jejich umělecké vyjádření, bývám jako ztracený a nechce se mi dělat nic jiného, než jen poslouchat a užívat si. Jsem jako tulák po hvězdách, tanečník, našlapující na ostré střepy. Napadá mě spousta přirovnání, ale žádné z nich nedokáže přesně vyjádřit a definovat veškeré nálady, které obsahuje. Lepší je opravdu si poslechnout ukázky, postupně si udělat názor a potom uvidíte. Za sebe mohu napsat jediné. Už dlouho jsem neslyšel v tomto stylu tak dobrý počin. Nechte si chutnat. Naléhavý, majestátní melodický death metal! Budete se vznášet na vlnách věčnosti!


Asphyx says:

All your life you've been searching for answers to fundamental questions. You follow blind paths, admire false prophets. You read beautiful books, visit galleries full of paintings that strike you. In the end, you still find that the only justice and certainty that exist is death. When you figure that out, you're suddenly humble and at peace with yourself and the world. You only listen to music you like. It's like visiting another dimension when it happens. When you meet records that get into your veins, into your subconscious. 

I've been very picky about melodic death metal for many years. Mostly I find it ordinary and uninteresting. But then I came across the new record from Spain's ETERNAL STORM and suddenly I felt like the band had me pinned to the wall. Sharp riffs, dark melodic motifs, lots of interesting progressive passages. Grandeur, majesty, a sense of gloomy moods. That's what their new album "A Giant Bound to Fall" is.


Stylistically, this pack is between the boundaries set by bands like INSOMNIUM, IN MOURNING, AT THE GATES, DARK TRANQUILLITY. And they do it in a very elegant, experienced way. I like their attitude, their enthusiasm, the energy that can be felt in all the songs. It's like leaves from the trees are flying around, like I'm looking at a melting river. Yes, listening in the woods, among the hundred year old trees, was the most rewarding for me. I walked many miles through the winter landscape with this recording and every time I came home I would sit down and open a good book. Somehow the music of the Spanish always connected with the story. No, the new album wasn't just an ordinary backdrop, but rather it got into my blood enough to become a part of me. I floated, I fell into the depths, I burned, only to rise from the ashes each time. In fact, it all worked. The novelty has a punchy and clear sound, a foggy cover and, above all, a lot of novel ideas. If I like a record a lot, I prefer to listen to it rather than write about it. If there is a mutual transmission between me and the band, if I fully understand their artistic expression, I tend to be lost and not want to do anything but listen and enjoy. I'm like a star wanderer, a dancer, stepping on sharp shards. Many similes come to mind, but none of them can accurately express and define all the moods they contain. Better to really listen to the excerpts, gradually form an opinion, and then see. For myself, I can only write one thing. I have not heard such a good piece in this style for a long time. Let yourself enjoy. Urgent, majestic melodic death metal! You will float on the waves of eternity!



Track Listing -
1. An Abyss of Unreason
2. A Dim Illusion
3. There was a Wall
4. Last Refuge
5. Eclipse
6. Lone Tree Domain
7. The Sleepers
8. The Void
9. A Giant Bound to Fall

Line up -
Daniel R. Flys | Vocals (lead), guitars, keyboards, bass
Jaime Torres | Guitars, vocals, keyboards, bass, fretless bass
Daniel Maganto | Bass, guitars (additional), vocals (additional)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine