DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 25. února 2024

Recenze/review - MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart (2024)


MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart
CD 2024, Dark Essence Records

for english please scroll down

Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Čtu knížky, ve kterých je pravda i bolest. Není to smutek, ani deprese. Spíše mi všechno kolem připadá rychlé, šílené a podivné. Nebo jsem jiný já? Občas je dobré se zastavit a srovnat si myšlenky v hlavě. V těchto případech je pro mě velmi důležitá hudba. Už zase se těším, až přijdu domů z lesa a začnu si číst. Hrají mi tu nové MADDER MORTEM a na mé tváři se začíná objevovat úsměv.

Napsat dobrou skladbu je umění. Norové mají obrovský talent na to vytvořit absolutně podmanivou atmosféru. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ihned chycen. Čekal jsem přesto několik týdnů, jestli ze mě nadšení nevyprchá. Nestalo se tak, naopak, letošní album mě stále přitahovalo a rád se k němu vracím. Má v sobě totiž něco, co nikdo jiný neumí. Zvláštní náladu, magnetismus, sílu chcete-li. Je tak příjemné být sám ve společnosti téhle nahrávky. 


Je úžasné, jak jsou i po více než 25 letech MADDER MORTEM stále svěží, neotřelí, jak je baví hrát. Všechna ta energie, nasbíraná snad v norské přírodě (nemůžu si pomoc, ale já ji tu opravdu cítím), všechna ta hravost, radost z hudby samotné. K tomu si připočtěte velký talent a charismatický hlas Agnete M. Kirkevaag. Tohle všechno je dohromady doslova návykové. Kapela staví na své historii, základem je stále tradiční doom metal, ale své myšlenky nadále rozvíjí. A to takovým způsobem, že budete chtít vylézt na nejbližší horu, dívat se do hlubiny. Je to touha létat, vznášet se, dívat se na řeku, která před vámi plyne jako věčnost. Těch emocí, různých zákoutí. Od temnoty až k radosti. Norové jsou hlavně uvěřitelní. Nemají problém s tím vložit progresivní motiv, zakouřené blues, severský vítr. A všechno dohromady to funguje. Pamatuji si, že někdy kolem roku 2000 jsem kamarádovi říkal, že tahle kapela je úkaz, k dokonalosti vybroušený drahokam. Letos svůj status opět potvrdili. Nedávno jsem v jedné hospodě potkal chlápka, který byl opilý. Měl vedle sebe urnu s popelem. Nevím proč, ale pokaždé si na něj vzpomenu, když poslouchám "Old Eyes, New Heart". Mám pocit, jakoby v pozadí stále tepalo srdce. Dívám se do tmy, naslouchám temnotě. Našlapuji opatrně, když se toulám přírodou. Vracím se zmrzlý a znovu otevírám knihu. Čtu si a hudba, hrající v pozadí, není nikdy kulisou. Naopak, vystoupí do popředí, strhne mě, rozdrásá moji duši i fantazii. Ne, přiznávám, má slova rozhodně nestačí. Nechme raději hovořit melodie. Jsou velmi silné, magické, je v nich obsažena věčnost. Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Album plné snění, naděje i smutku. Dokonalý obraz nás samých! Budete rozdrásáni! Křišťálově krásná hudba plná odkazů na naše vlastní kořeny i vznešenost! 


Asphyx says:

Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. I read books with truth and pain in them. It's not sadness or depression. Rather, everything around me seems fast, crazy and strange. Or am I different? Sometimes it's good to stop and sort out the thoughts in my head. In these cases, music is very important to me. I'm looking forward to coming home from the woods and reading again. The new MADDER MORTEM is playing and a smile is starting to appear on my face.

There is an art to writing a good song. The Norwegians have a great talent for creating an absolutely captivating atmosphere. All it took was the first few notes and I was immediately hooked. Still, I waited a few weeks to see if the enthusiasm would wear off. It didn't happen, on the contrary, this year's album still drew me in and I love coming back to it. It has something that nobody else can do. A special mood, magnetism, power if you like. It's so nice to be alone in the company of this record.


It's amazing how after more than 25 years MADDER MORTEM are still fresh, fresh and fun to play. All that energy, gathered perhaps in the Norwegian nature (I can't help but feel it here), all that playfulness, the joy of music itself. Add to that the great talent and charismatic voice of Agnete M. Kirkevaag. All of this together is literally addictive. The band builds on their history, the foundation is still traditional doom metal, but they continue to develop their ideas. And it does so in such a way that you'll want to climb the nearest mountain, to look into the depths. It's a desire to fly, to float, to look at the river that flows before you like eternity. The emotions, the different corners. From darkness to joy. The Norwegians are mostly believable. They have no problem putting in a progressive motif, smoky blues, Nordic wind. And it all works together. I remember telling a friend sometime around 2000 that this band is a phenomenon, a gem cut to perfection. This year, they've reaffirmed their status. I met a guy in a pub the other day who was drunk. He had an urn with ashes next to it. I don't know why, but I always think of him when I listen to "Old Eyes, New Heart". I feel like my heart is still beating in the background. I look into the darkness, I listen to the darkness. I tread carefully as I wander through nature. I return, frozen, and reopen the book. I read and the music playing in the background is never a backdrop. On the contrary, it rises to the fore, sweeps me away, tears at my soul and my imagination. No, I admit, my words are not enough. Let the melodies do the talking. They are very powerful, magical, they contain eternity. Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. An album full of dreams, hope and sadness. A perfect picture of ourselves! You'll be torn apart! Crystal beautiful music full of references to our own roots and grandeur!



tracklist:
1. Coming from the Dark
2. On Guard
3. Master Tongue
4. The Head That Wears the Crown
5. Cold Hard Rain
6. Unity
7. Towers
8. Here and Now
9. Things I´ll Never Do
10. Long Road

Line up:
Agnete M. Kirkevaag: Vocals
BP M. Kirkevaag: Guitar, vocals
Anders Langberg: Guitar
Tormod L. Moseng: Bass
Mads Solås: Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý pátý - Králové syrových melodií


Příběh čtyř stý čtyřicátý pátý - Králové vznešených melodií

Měl jsem za úkol dvě věci. Připravit svačinu na cestu a dojít koupit nějaké pití. Na oboje jsem zapomněl. Podívá se na mě, když ji vyzvednu ve škole a řekne mi, že jsem zase lítal v oblacích. No hlavně, že si nezapomněl na pivo. To fakt ne, mám plnou igelitku lahváčů. Srkne si ode mě, když sedíme ve vlaku do Prahy. Jsem trošku zklamaný, protože ještě před pár lety by s náma jelo aspoň pár metalistů. Teď žádné nepotkáme. Ale co, MALEVOLENT CREATION jsem sice už viděl, ale teď je posloucháme oba. Mají tři alba a a miluju je všechny. Jsem klasickým ultra fanouškem. Mám je rád a už tenkrát byli mojí srdcovkou. A zatím poslední zásek "Eternal" (je květen, "In Cold Blood" má vyjít až za měsíc) mě doslova uhranulo. A zároveň se stalo i naším společným. Mohl jsem jej na rozdíl od ostatních vložit do hi-fi věže a udělat tím své budoucí ženě radost. Ona je dnes trošku nesmělá. Nevěděla, co si vzít na sebe. Říkám jí, vždyť je to jedno, image je na nic. A na to se napijeme. Brzdi, řekne mi, ať si kapely užiješ. Přesto jsme už kousek za hranicema na suchu. Jdeme se tedy projít kolem nádraží, procházíme se uličkami. Mnichov je podezřele prázdný. Hledáme mapu, podle které se zorientovat. Hodně nám pomůže, že umí blondýnka perfektně německy. Já koukám jako puk.

Krásné budovy září do nebe a my si povídáme. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se mnou jela. Zažila sice už spoustu koncertů, ale stejně jako já je měla spojené s partou z rodného města. Oba jsme začínali v patnácti. Kluci a holky, co chtěli vypadnout, něco zažít. Jako všichni mladí jsme se vymezovali proti fotrům a matkám. Oba jsme měli rádi ostré riffy, temnější melodie, malá pódia a pivo na parketu. Džínové vesty, vytahaný trika a svetry. Vzpomínáme, smějeme se a já si stále dokola říkám, jaký je to super, že jí mám, že se mnou zůstala a já s ní. Tak nějak si sedneme i v jídle. Nechce po mě drahé restaurace, raději zajdeme na párek a klobásu. Dva týdny mažeme na koleji jenom Májku na suchý chleba, abychom mohli mít nějaké peníze na pivko v Německu. Vstupenky jsem koupil dopředu, hned co jsem bral peníze z brigády. Přivezl mi je jeden kluk z koleje, jehož otec makal jako zedník za hranicema. Zabalil jsem je do igelitové fólie, co kdybychom náhodou zmokli? Sedneme si do jedné malé hospůdky, kterých jsou ve městě desítky. A je nám tu moc dobře. Čepují tu něco bavorského a máme přesně takovou tu skvělou náladu, kterou chceme před koncertem mít. Hlídej hodiny, ať se dostaneme dopředu. Abys viděla, víš, dělám, jak jsem zkušenej a protřelej koncertní návštěvník. 

Dojdeme si pro jistotu na záchod a už stojíme před klubem. Má německý název a zaboha jsme si nemohli vzpomenout, jak se jmenoval. Takhle to mám hodně často. Nikdy jsem si neschovával vstupenky, nikdy si nic nezapisoval. Já jezdil na koncerty vždycky jen tak, pro radost, protože mě kapely zkrátka bavily. Jdeme do takový industriální budovy, snad bývalá továrna. Těžko říct. Žmouláme drobné a mžouráme na nápojáky, protože máme jen na pár piv. Ale i tak to stojí za to. Němci jsou děsně milí, metalista metalistovi bratrem. Ono taky, blondýnka je nepřehlédnutelná. Nemá na sobě sice nic true stylového, ale i ve vytahaném svetru je děsně sexy. Vidíš to, mohla ses provdat na západ, mít se dobře a místo toho máš jednoho obyčejnýho studenta, který ještě vůbec neví, co by chtěl jednou dělat. Dá mi pusu, obejme mě a pak sledujeme nějakou místní kapelu. Je to death metal, takovej tvrdší, nebál bych se napsat i brutální. Mě to baví hodně, mojí dívku skoro vůbec. A tak překvapí ruličkou bankovek, které ušetřila bokem, abychom měli na něco k jídlu. Nejíme, ale pijeme. Líbáme se ve stínu a nasáváme atmosféru. Pořád je pro nás výlet za hranice něco obrovského, velkého.

Následuje thrash jako řemen. Dnes by z něj byli mladí začínající fanoušci vystřelení z kecek, ale když já raději, když je v něm něco navíc. Nojo, jenže tenkrát to nebylo retro, ale jenom obyčejná kapela, co jen kopírovala. Nefungoval princip nostalgie. Teď jdu pro pivo já. Nikde žádný fronty, jenom pár kluků a holek, co se přišli bavit. Pro nás zážitek na celý život, pro ně další koncert v řadě, na který si odskočí po večeři. Je zkrátka pravda, že jsme si tenkrát museli všechno vybojovat. Nebyly peníze, museli jsme trávit nekonečný hodiny ve vlacích a často jsme měli i hlad. Ale těch zážitků. Nikdo nebýval znuděný a často jsme si koncerty užili už jen proto, že jsme na něm byli. A to i přesto, že kapely hrály na prd a zvuk byl jak z kanálu. Vše vyvážilo to, že jsme spolu, že vůbec můžeme. Tohle lidem, co tuhle dobu nezažili nevysvětlíte, není to přenosné. Jedna smečka byla tenhle večer vynikající. Hlavní hvězda večera, právě brázdící evropský kontinent, k nám do Čech tentokrát nepřijela. Alespoň co si pamatuju. Nešlo všechno ověřit na pár kliknutí. 

Málokdy jsem v takovém rauši, že bych řádil jako pominutý. Většinou si užívám vystoupení uvnitř sebe, jen se tak jemně kývám do rytmu, poslouchám, často zavřu i oči. Jenže tentokrát jsem tady se svojí holkou, rozumíš a to se chci taky trošku předvést. Skočím mezi ostatní a točím se v kruhu. Němci jsou nejdřív kožený, ale už mají taky upito. Co na tom, že na koncertě je tak padesát lidí a paří jich tak dvacet? Je mi to jedno, jsme underground a kapela to moc dobře ví. Jedou na plné obrátky. Dochází k vzájemnému přenosu mezi námi a pódiem. Je to natolik návykové a té energie je tolik, že se přidává i moje milá. Svíjí se jako kobra, dělá pohyby, které jsem u ní ještě neviděl a to s takovým gustem, že jsem překvapený. Usmíváme se mezi stěnou z vlasů, pomáháme si na nohy, když spadneme, dáváme si pusy jako obyčejní milenci. Mezi skladbami, když si potřebují muzikanti trošku vydechnout, mi skáče do náruče a objímá mě nohama kolem pasu. Bože můj, nechci, aby to někdy skončilo. Hrají se i nějaké nové skladby a musím říct, že jsem nadšený. Tohle je a vlastně navždy zůstane muzika, kterou bych býval hrál, kdybych u toho vydržel.

Svléknu se do půl těla, protože je mi takové děsně vedro, že bych si rád sundal i kůži. Máme ještě na pivo? Ještě každej na jedno. Sedneme si bokem, ale musíme pít rychle. Zavírají. Kapela balí cajky a kluci se na nás usmívají. Mají proč, právě jsem zažil jeden z nejlepších koncertů ve svém životě. Když se vypotácíme z klubu, je mi najednou šílená zima. Ochladilo se a my pomalinku střízlivíme. Jsme ale pořád plni zážitků. Je o čem se bavit. Na vlak čekáme několik hodin. Máme hlad, žízeň, bolí nás celé tělo. Nechápu, jak to moje holka vydrží. Půjčím jí křiváka, protože je fakt zmrzlá. Já sice taky, ale pořád mám v sobě toho mladého gentlemana, jak mě to učil děda i otec, když byl ještě normální. Bere mě za ruku, objímá mě pod lampami a vypráví mi jako průvodkyně o Mnichově. Spousta informací, které skoro ihned zapomínám, pořád mám přepnuto na režim koncert, ale baví mě poslouchat melodii jejího hlasu. Vstávej, už nám to jede. Připadá mi, že jsem spal snad hodinu, ale je to jen pár minut na lavičce na nádraží. Vůbec nevím, jak mě sem zavedla. Kdybych byl sám, bloudil bych ulicemi možná dodnes.

Ve vlaku je nám taky zima. Obejmeme se a tentokrát usne moje milá. Já koukám do tmy a vzpomínám, kolik akcí jsem už zažil. Usmívám se, protože většina jich byla veselá. Míhají se mi před očima dívky, se kterými jsem chodil. Moji kamarádi. Vydrží mi to až do Čech. Musím za záchod. Zavřu se do kabinky a když se vrátím, tak sedí v kupé nějaký chlap. Kouká se divně na blondýnku a když si k ní sednu, tak jenom něco zamumlá a vztekle odejde. Probudí ji to a ihned se ptá, o co jde. Jen ji pohladím po vlasech a usměju se na ní. Spi dál. Jenže už prý nemůže. Jdu s ní pro jistotu na záchod a počkám v chodbičce. Vrátíme se a až do Plzně si povídáme. Kolem se pasou srny i krávy, krajina kolem nás ubíhá a jsme tak nadšení, že se stavíme na Americké nahoře v bufáči. Dáme si saláty, každý ten svůj oblíbený a protože jsem si mohl vybrat peníze, tak potom i sekanou. Na kolej se dostaneme totálně hotoví. Osprchujeme se a když jdeme spát, tak se ke mě přitulí. Byl jsem na vrcholu blaha. Chápeš to kámo, moje holka se mnou byla v Mnichově na kapele, kterou zbožňuju! Metal vole!


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. února 2024

Recenze/review - DECEDENT - Persistent Ruin (2024)


DECEDENT - Persistent Ruin
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Když jsem vlezl dovnitř, tak mě do obličeje doslova uhodil šílený zápach. Rozkládající se tkáně, hniloba, špína a smrt. Konečně jsme našli místo, kam si schovává svoje oběti. Do zdí zakované řetězy, v některých ještě byly ruce a nohy. Smrt obcházela kolem a usmívala se. Takhle nějak vypadá peklo, říkali jsme stále dokola a poslouchali u toho druhé EP amerických maniaků DECEDENT. Jedná se o hnusný a ošklivý death metal, který je doslova ohlodaný na kost.

Když jsem slyšel nové EP "Persistent Ruin" poprvé, připadal jsem si jako v dobách svého mládí. Špinavý zvuk, morbidní nápady, vše je ošklivé a šílené. Jako když ponoříte ruce do mokvající mrtvoly a vyndáte ven vnitřnosti. Takhle se kdysi hrálo a je moc dobře, že existují kapely jako DECEDENT, které dál drží prapor starého, prašivého death metalu hrdě vztyčený. 


Kapela drtí kosti velmi uvěřitelným způsobem. Máte rádi smečky jako ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER, UNDERGANG, CONTAMINATED? Potom by se vám mohli líbit i DECEDENT. Vše je hnisavé a masakrující. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Jenom syrové maso, zničující riffy, vokál bestie a bicí, které se vám zadřou pod kůži. Je to šílená a bolestivá smrt. Osobně se mi takový undergroundový přístup velmi líbí. Vše je uvěřitelné, šílené a bolestivé. Přesně takový ale death metal kdysi býval. Sestupuji znovu a znovu dolů do sklepa a vynáším ven ostatky. Rozpadající se maso, ohlodané lebky. Propíchaná těla, zohavená a ponížená. Tohle je pitva, která se dělala na živých obětech. Něco, co váš šokuje a zničí. Přesně jako EP "Persistent Ruin". Kapela jde za hranu, snaží se šokovat, rozsekat vás na malé kusy pomocí své hudby. Nutno říci, že se jim to daří na výbornou. Kdysi dávno jsem si dal závazek, že budu psát právě o těchto morbidních smečkách. Stal jsem se přímým archivářem smrti. DECEDENT nahráli desku, která si mě ihned získala na svoji stranu. Znovu se objevily staré rány, začaly mokvat a pálit. Cítil jsem blízkost opravdové smrti. Myslím si, že tohle je smrtící kov, který se hraje v těch nejtemnějších katakombách. Někde tam musel vzniknout. Doporučuje deset z deseti pravých hrobníků! Když jsem vlezl dovnitř, tak mě do obličeje doslova uhodil šílený zápach. Rozkládající se tkáně, hniloba, špína a smrt. Konečně jsme našli místo, kam si schovává svoje oběti. Do zdí zakované řetězy, v některých ještě byly ruce a nohy. Smrt obcházela kolem a usmívala se. Mokvající, hnilobný, smradlavý death metal, u kterého se rozpadnete v prach! 


Asphyx says:

When I walked in, I was literally hit in the face with a crazy smell. Decaying tissue, rot, filth and death. We finally found the place where he hides his victims. Chains embedded in the walls, some still had arms and legs in them. Death was walking around smiling. This is what hell looks like, we said over and over again, listening to the second EP of American maniacs DECEDENT. This is nasty and ugly death metal that is literally gnawed to the bone.

When I heard the new EP "Persistent Ruin" for the first time, I felt like I did in the days of my youth. The filthy sound, the morbid ideas, everything is ugly and insane. It's like dipping your hands into a swollen corpse and pulling out the guts. That's how it used to be played and it's a good thing there are bands like DECEDENT that continue to hold the banner of old, grimy death metal proudly aloft.


The band crushes bones in a very believable way. Do you like bands like ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER, UNDERGANG, CONTAMINATED? Then you might also like DECEDENT. Everything is festering and massacring. No compromises, no uselessness. Just raw flesh, devastating riffs, beast vocals and drums that get under your skin. It's a mad and painful death. Personally, I really like this underground approach. Everything is believable, crazy and painful. But that's what death metal used to be. I go down into the basement again and again and bring out the remains. Decaying flesh, gnawed skulls. Bodies pierced, mutilated and humiliated. This is the autopsy that was done on the living victims. Something that will shock and destroy you. Just like the "Persistent Ruin" EP. The band goes over the edge, trying to shock you, to cut you into small pieces with their music. It has to be said that they succeed in doing it perfectly. A long time ago I made a commitment to write about these morbid packs. I became a direct archivist of death. DECEDENT recorded a record that immediately won me over. Old wounds reappeared, began to swell and burn. I felt the proximity of real death. I think this is the death metal that plays in the darkest catacombs. It must have originated somewhere. Recommended by ten out of ten true gravediggers! When I stepped inside, I was literally hit in the face with a crazy smell. Decaying tissue, rot, filth and death. We finally found the place where he keeps his victims. Chains embedded in the walls, some still had arms and legs in them. Death was walking around smiling. Wetting, rotting, stinking death metal that will make you crumble into dust!


Tracklist:
01. Cerebral Hemisect 
02. Dimensional Dissolution 
03. Hypnotic Lacerations 
04. Archaic Loss Of Life


Interview - CULTUM INTERITUM - Blasphemous black death metal that reeks of rotten meat and brimstone!

 




Interview with black death metal band from Poland - CULTUM INTERITUM.

CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral (2023):

Ave CULTUM INTERITUM! Greetings to the Polish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a third full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous recordings? Where did you want to move and in what are these two records different?

Thank you for your words. First of all with ‘Sacrum Funeral’ I wanted it to be way more minimalistic, shorter but at the same time more dirty, cavernous in terms of music and sound. Second thing was the overall lyrical and artwork concept presented on the record. This material’s concept is way more complex than the previous albums because of more themes that were implemented for this opus and due to the fact that it wasn’t only me who took responsibility for the lyrics. Some time after ‘Poison of Being’ had been released I started talking with R.P. who turned out to be CI’s music fan. After months of frequent conversations we had both gained trust towards each other and I showed him instrumental ideas for this release plus the general concept and some of my lyrics that were meant to be used for this material. As it turned out he really liked the concept and told me that he also had some visions in his trances and dreams in the very concept of that album. After a while he sent me a couple of his lyrics and this was that moment when my mind started screaming: “Holy shit, this is the fucking missing element of the puzzle”. I instantly decided to ask him if he was ok to use his lyrics for that album. He agreed and we both adjusted mine and his lyrics to 2nd and 3rd track. There are also few other things that differ this album from it’s predecessors but I will explain more in following answers.


“Sacrum Funeral“ includes all attributes of good black death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of CULTUM INTERITUM?

Most of the riffs and basic structure ideas had been already made in 2018, however within time they went through rearrangement process. Most of CI’s music ideas have to be done in certain circumstances, whether made while being filled with negative emotions, after trance, meditations, dreams etc. All riffs that are present on ‘Sacrum Funeral’ were written by me, as well as most of the lyrics (as previously said lyrics for 2 tracks were done mutually with R.P.), concepts and basic tracks structures ideas. K.M. took responsibility for the recording process of instrumentals for 1-4 track as well as putting some of his own marks for the final composition structures.

Most of the music were done by me and K.M. apart from rhythmic section for 5th and 6th track and which was performed by Grief (he also made an intro for this album).

I found out that Grief is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Grief has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

Another thing that differs ‘Sacrum Funeral’ from previous albums was the fact that K.M. did not take care for the sound on this record. At that time K.M. had different priorities and I didn’t want to absorb him even more so it was decided that someone else would take care for the mixing and mastering. In the very end it turned out that Grief will do that. Why I chose him and not someone else? Simply because I knew his work under Nyctophilia and how much work and effort he put into the sound aspect. The fact that he knew CI and my sound preferences also helped me in making up the decision to ask him if he would be up for this collaboration since I had already known that we could certainly achieve something that satisfies both of us.

This album wasn’t recorded in studio actually, but at our homes and other places. As mentioned before the instrumental parts for tracks 1-4 were recorded in K.M.’s home, For track 5-6 the guitars were recorded by Nimerius at his place, me and Grief took care for recording rhythmic sections for the same tracks which Nimerius had recorded the guitars for. As for the vocals I recorded them in my family’s house and also during one night in an abandoned flat in one of tenements located in my family town. I have to say that during that night I had the most special vocal session ever simply because of the atmosphere and overall aura present there. From what I knew few people had committed suicide there between WWI and WWII including one nun who had literally jumped from the window and another guy who had hanged himself.

Some may wonder why tracks 5 & 6 weren’t fully performed by me and K.M. To tell you the truth in the very beginning ‘Sacrum Funeral’ was meant to be a 4-track Ep and other remaining tracks were supposed to be used for other material. In the end I decided that it was better to close the chapter of unreleased tracks that were meant to be done with K.M and make this release a closing element of CI’s trilogy. As mentioned above at that time K.M. had different priorities and I decided to ask Nimerius and Grief to help me out in the matter of finalizing the recording process of tracks 5 and 6 for which I am grateful to them.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Godz ov War Productions, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is altar of the dead? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

BMS Illustration is the author of the covers art that represent ‘Sacrum Funeral’ and also other artworks that mark this release. He had already proved that he is the right person to work with while creating logo for CI back in 2020/21 because he had understood my vision in 200% and also put his own mark and suggestions to emphasize the vision even better. Since then me and Bryan have been in constant touch, getting to know each other and sharing our views about different topics. He was also one of the first people who listened the very first versions of this album back in 2021 and he also knew my vision for lyrical concept. After few conversations related to ‘Sacrum Funeral’ he came up with his interpretation of some of the lyrics as well as what he could draw for such release. I felt that with his additional interpretation and suggestions we could put this album to higher level. We had spent many nights while discussing the ideas for these artworks and implemented many changes during creation process. In the end it paid off and we are satisfied as fuck from the final effects.

When it comes for the CD cover artwork meaning I will try to explain the general symbolism as short as possible. The CD cover art represents the altar/pantheon which is carried by the procession of dead people. Between those people we can see 3 masked entities which can be seen as the guardians of procession. Above them we can see 3 skulls being put on the altar. These 3 skulls symbolize death and annihilation of heaven (Christian Trinity). The candles and the smoke coming out from that symbolize the illumination of that whole scene and are also a reference to coming of Christ/ praising the majesty of ‘God’. When it comes for the colors used in the album: purple is a mixture of red and blue. The first color stands for blood and flesh of the Christ as well as sacrifice and death. Blue color symbolizes the kingdom of heaven and word of ‘God’. Apart from that the purple color in Christianity appears during advent while waiting for the Christ’s birth. White color represents purity and spiritual cleansing and martyrdom of Christ. As you can see the concept of the artwork is based on contrasts. All these elements put together symbolize the exodus of Sacrum. Sacrum Funeral.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Poland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Perhaps it comes from the fact that Poland is very oppressed by catholic church institution and as an effect people who are into black and death metal are able to transform both their frustration and personal beliefs into their music. Perhaps the reasons are way different. I can not speak for the others since every band has different source(s) of inspiration.

When it comes for the second part of your question I haven’t been following Polish scene that carefully for few years. Generally I have respect for Polish black/death metal labels (apart from Witching Hour Productions obviously) because they give the chance to new or less known bands and invest their time along with money into promotion and production of physical forms of these materials. Chapeau bas for such behavior especially in the times when more and more people prefer to listen to the music from Spotify. Not mentioning the fact that current economic situation does not enable many people to live above medium level and as an effect blocks them from buying such things as cds, merch etc.


You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start CULTUM INTERITUM was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

From my perspective I do not see CI as death metal, nor American inspired. It is a synthesis of black and death metal.

CI was brought to existence in 2017 on the ashes of previous name. I didn’t like previous name nor did I feel any connection or meaning towards it. After many weeks of thinking about the right name that I could identify myself with I came up with ‘Cultum Interitum’ name which means cult of annihilation/destruction/death and is a reference what Christian Bible and their belief system symbolizes for me. Delving deeper into that book we will find a lot of death-cult, mass murder related scenes. I could go on about pointing out more reasons why I chose this name and what does it mean for me personally but I guess it’s not ‘story of my life’ sort of interview.

I don’t have any so called ‘idols’. There are some people from the scene that I really respect for the music they have done and what they generally do for the scene but I wouldn’t call them as my ‘idols’.

Large foreign festivals or touring with a more famous band is completely not what I “aim” for.


When I started my blog seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Both parties (label & band) should take part in the material’s promotion process, especially in today’s reality where you have tones of stuff being unleashed. Of course label has more range, contacts and possibilities which will be used during promotion so it’s usually the label’s part to approach zines, webzines for various reviews but sometimes it’s not enough. Mutual actions of both parties should have been discussed and taken no matter if the label is well known or lesser known to make things work better. In the end both parties play in the same team and should cooperate. If there is no partnership then this kind of cooperation will sooner or later collapse. Of course there are some exceptions where bands do not take part in promotion process (not having any social media channels etc.) and somehow the labels manage to deliver really good job when it comes for promotion etc.

Regarding your second part of the question I try to support some of my colleague’s work as much as I can by purchasing their stuff or simply by sending their music to some of mates and also by sharing their music through social media. If there is anything that I can do for the ones that I respect then I will go for it. When it comes for the concerts I try to attend gigs when I have an opportunity or simply a will to attend one.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as CULTUM INTERITUM? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

As it was mentioned above there has been a vast number of materials released for the past few years. I myself have many times missed info about release date of an album from band X or Y simply because the internet is over polluted with so many stuff being released.

These modern technologies, social media give the new bands perspectives for better reach to wider audience, however every case is different. There are bands that in my opinion have made really good materials and deserve much better appreciation and recognition among certain type of listeners, yet they many times never reach it. It’s safe to say that today’s luck of reaching people with your music is sort of a lottery. Sometimes a release that I consider a really medicore is being overpraised by people and at the same time band X releases something outstanding but it doesn’t get proper attention as it should have in my opinion. What is marvelous for me might not be even average for you.

When it comes for Cultum Interitum I think that the aforementioned modern technology, social media or streaming platforms are from one side good option to present such music into certain group of people. However steaming services like Spotify, Deezer etc. haven’t really changed much in case of CI and as an effect I came up with decision of deleting CI’s music from these platforms. The only 2 places where you can find digital version of CI’s music is Bandcamp and Youtube. There is no need to follow the trend and put your stuff into streaming services where your music have been streamed by 40-50 people in the last two years. If someone wants to put their music on these digital platforms sure why not, but I myself do not see a purpose to be part of that. The ones who will find out about CI will find out. Same when it comes for support.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

I am not sure if I am actually the right person to answer that question since I do not consider myself as a ‘musician’ plus I am not a big fan of death metal.

Finally, a classic but important question. What is CULTUM INTERITUM planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics?

It’s hard to say anything right now in this materia. For me live appearances are not a priority in CI. I’d rather concentrate on writing and releasing music. Who knows maybe in some time there will be a couple of shows, maybe not. No need to put additional rush and pressure.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push "Sacrum Funeral" into my head again!

Thank you for your words, approach and the interview.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CULTUM INTERITUM - Blasfemický black death metal, který smrdí zkaženým masem a sírou!




Rozhovor s black death metalovou skupinou z Polska - CULTUM INTERITUM.

CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral (2023):

Ave CULTUM INTERITUM! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě třetí skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s přechozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Děkuji vám za vaše slova. Především jsem chtěl, aby "Sacrum Funeral" bylo mnohem minimalističtější, kratší, ale zároveň špinavější, hudebně a zvukově jeskynní. Druhou věcí bylo celkové lyrické a výtvarné pojetí prezentované na desce. Koncept tohoto materiálu je mnohem komplexnější než předchozí alba, a to kvůli více tématům, která byla pro tento opus implementována, a díky tomu, že jsem za texty nebyl zodpovědný jen já. Nějakou dobu po vydání 'Poison of Being' jsem se dal do řeči s R.P., z něhož se vyklubal hudební fanoušek CI. Po měsících častých rozhovorů jsme si oba k sobě získali důvěru a já mu ukázal instrumentální nápady pro toto vydání plus celkový koncept a některé své texty, které měly být pro tento materiál použity. Jak se ukázalo, koncept se mu velmi líbil a řekl mi, že i on byl v transu a ve snech měl určité vize o samotném pojetí tohoto alba. Po nějaké době mi poslal pár svých textů a to byl ten okamžik, kdy moje mysl začala křičet: "Do prdele, tohle je kurva chybějící prvek skládačky". Okamžitě jsem se rozhodl, že se ho zeptám, jestli mu nevadí, když jeho texty použiju pro to album. Souhlasil a oba jsme upravili moje i jeho texty do 2. a 3. skladeb. Existuje i několik dalších věcí, kterými se toto album liší od svých předchůdců, ale více vysvětlím v následujících odpovědích.

„Sacrum Funeral“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CULTUM INTERITUM?

Většina riffů a základních nápadů na strukturu vznikla již v roce 2018, nicméně v průběhu času prošly procesem přearanžování. Většina hudebních nápadů CI musí vznikat za určitých okolností, ať už při naplnění negativními emocemi, po transu, meditacích, snech atd. Všechny riffy, které se na 'Sacrum Funeral' vyskytují, jsem napsal já, stejně jako většinu textů (jak už bylo řečeno, texty ke dvěma skladbám vznikly ve vzájemné spolupráci s R.P.), konceptů a základních nápadů na strukturu skladeb. K.M. převzal zodpovědnost za proces nahrávání instrumentálek pro 1-4 skladby, stejně jako vložil některé své vlastní nápady do konečných struktur kompozice.

Většinu hudby jsme vytvořili já a K.M., kromě rytmické sekce pro 5. a 6. skladbu, kterou provedl Grief (ten také vytvořil intro pro toto album).

Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Grief. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Grief vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Další věcí, kterou se "Sacrum Funeral" liší od předchozích alb, je fakt, že K.M. si na této desce nedal záležet na zvuku. V té době měl K.M. jiné priority a já ho nechtěl ještě víc pohlcovat, takže bylo rozhodnuto, že se o mix a mastering postará někdo jiný. Nakonec se ukázalo, že to udělá Grief. Proč jsem si vybral právě jeho a ne někoho jiného? Jednoduše proto, že jsem znal jeho práci pro Nyctophilii a věděl jsem, kolik práce a úsilí věnuje zvukové stránce. To, že znal CI a moje zvukové preference, mi také pomohlo při rozhodování, zda se ho zeptat, zda by byl pro tuto spolupráci, protože jsem už věděl, že bychom určitě mohli dosáhnout něčeho, co by uspokojilo nás oba.

Toto album se vlastně nenahrávalo ve studiu, ale u nás doma a na dalších místech. Jak už bylo řečeno, instrumentální party pro skladby 1-4 byly nahrány u K.M. doma, pro skladby 5-6 nahrál kytary Nimerius u sebe doma, já a Grief jsme se postarali o nahrání rytmických sekcí pro tytéž skladby, pro které nahrál kytary Nimerius. Co se týče vokálů, nahrával jsem je v domě své rodiny a také během jedné noci v opuštěném bytě v jednom z činžáků, který se nachází v mém rodném městě. Musím říct, že během té noci jsem zažil nejzvláštnější vokální session vůbec, jednoduše kvůli atmosféře a celkové auře, která tam panovala. Z toho, co jsem věděl, tam mezi první a druhou světovou válkou spáchalo sebevraždu několik lidí, včetně jedné jeptišky, která vyskočila z okna, a dalšího muže, který se oběsil.

Někteří se možná budou divit, proč jsme skladby 5 a 6 neprovedli kompletně já a K.M. Abych řekl pravdu, na samém začátku měl být "Sacrum Funeral" čtyřskladbovým Ep a ostatní zbývající skladby měly být použity pro jiný materiál. Nakonec jsem se rozhodl, že bude lepší uzavřít kapitolu nevydaných skladeb, které měly vzniknout s K.M, a udělat z tohoto vydání závěrečný prvek trilogie CI. Jak už bylo zmíněno výše, v té době měl K.M. jiné priority a já se rozhodl požádat Nimeria a Griefa, aby mi pomohli ve věci dokončení procesu nahrávání skladeb 5 a 6, za což jsem jim vděčný.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Godz ov War Productions a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o mrtvolný oltář? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

BMS Illustration je autorem obálek, které reprezentují "Sacrum Funeral", a také dalších uměleckých děl, která označují toto vydání. Již v roce 2020/21 dokázal, že je tou správnou osobou pro spolupráci při tvorbě loga pro CI, protože pochopil mou vizi na 200 % a vložil do ní i své vlastní znaky a návrhy, aby ji ještě lépe zdůraznil. Od té doby jsme s Bryanem v neustálém kontaktu, vzájemně se poznáváme a sdílíme své názory na různá témata. Byl také jedním z prvních lidí, kteří si poslechli úplně první verze tohoto alba v roce 2021, a znal také mou vizi lyrického konceptu. Po několika rozhovorech týkajících se 'Sacrum Funeral' přišel se svou interpretací některých textů i s tím, co by mohl pro takové vydání nakreslit. Cítil jsem, že s jeho další interpretací a návrhy bychom mohli toto album posunout na vyšší úroveň. Strávili jsme mnoho nocí diskusemi o nápadech na tato umělecká díla a během procesu tvorby jsme provedli mnoho změn. Nakonec se to vyplatilo a z výsledného efektu jsme spokojení jako sviňa.

Pokud jde o význam obalu CD, pokusím se co nejstručněji vysvětlit obecnou symboliku. Obal CD představuje oltář/panteon, který nese procesí mrtvých lidí. Mezi těmito lidmi můžeme vidět tři maskované entity, které lze považovat za strážce procesí. Nad nimi můžeme vidět 3 lebky, které jsou položeny na oltář. Tyto 3 lebky symbolizují smrt a zánik nebe (křesťanská Trojice). Svíce a kouř, který z nich vychází, symbolizují osvětlení celé této scény a jsou také odkazem na příchod Krista/oslavu majestátu "Boha". Pokud jde o barvy použité v albu: fialová je směsí červené a modré. První barva znamená krev a tělo Krista, stejně jako oběť a smrt. Modrá barva symbolizuje nebeské království a Boží slovo. Kromě toho se fialová barva v křesťanství objevuje během adventu při očekávání Kristova narození. Bílá barva představuje čistotu a duchovní očistu a Kristovo umučení. Jak vidíte, koncepce výtvarného díla je založena na kontrastech. Všechny tyto prvky dohromady symbolizují Sacrum. Pohřeb Sacrum.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Možná to vychází z toho, že Polsko je velmi utlačováno katolickou církví, a lidé, kteří se věnují black a death metalu, tak mohou do své hudby transformovat jak svou frustraci, tak i osobní přesvědčení. Možná jsou ale důvody úplně jiné. Nemohu mluvit za ostatní, protože každá kapela má jiné zdroje inspirace.

Pokud jde o druhou část tvé otázky, polskou scénu už několik let tak pečlivě nesleduji. Obecně mám respekt k polským black/death metalovým labelům (samozřejmě kromě Witching Hour Productions), protože dávají šanci novým nebo méně známým kapelám a investují svůj čas spolu s penězi do propagace a výroby fyzických podob těchto materiálů. Poklona za takové chování, obzvlášť v době, kdy stále více lidí dává přednost poslechu hudby ze Spotify. Nehledě na to, že současná ekonomická situace neumožňuje mnoha lidem žít na vyšší než průměrné úrovni a ve svém důsledku jim blokuje nákup takových věcí, jako jsou CD, merch atd.

Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CULTUM INTERITUM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Z mého pohledu CI nepovažuji za death metal, ani za americkou inspiraci. Je to syntéza black a death metalu.

CI vznikli v roce 2017 na popelu předchozího názvu. Předchozí název se mi nelíbil, ani jsem k němu necítil žádnou vazbu nebo význam. Po mnoha týdnech přemýšlení o správném názvu, se kterým bych se mohl ztotožnit, jsem přišel s názvem "Cultum Interitum", což znamená kult anihilace/destrukce/smrti a je to odkaz na to, co pro mě symbolizuje křesťanská Bible a jejich systém víry. Když se do té knihy ponoříme hlouběji, najdeme v ní spoustu scén souvisejících s kultem smrti a masovými vraždami. Mohl bych pokračovat v poukazování na další důvody, proč jsem si vybral toto jméno a co pro mě osobně znamená, ale myslím, že to není rozhovor typu "příběh mého života".

Nemám žádné takzvané 'idoly'. Je pár lidí ze scény, kterých si opravdu vážím za hudbu, kterou udělali, a za to, co obecně pro scénu dělají, ale nenazval bych je svými 'idoly'.

Velké zahraniční festivaly nebo turné se slavnější kapelou nejsou úplně to, o co bych "usiloval".

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Na propagaci materiálu by se měly podílet obě strany (vydavatelství i kapela), zejména v dnešní realitě, kdy se do oběhu dostávají tuny materiálu. Label má samozřejmě větší dosah, kontakty a možnosti, které při propagaci využije, takže je obvykle na něm, aby oslovil ziny, webziny pro různé recenze, ale někdy to nestačí. Vzájemné kroky obou stran by měly být projednány a podniknuty bez ohledu na to, zda je label známý nebo méně známý, aby věci fungovaly lépe. Nakonec obě strany hrají v jednom týmu a měly by spolupracovat. Pokud partnerství neexistuje, pak se taková spolupráce dříve či později zhroutí. Samozřejmě existují výjimky, kdy se kapely na propagaci nepodílejí (nemají žádné kanály na sociálních sítích atd.) a vydavatelství nějakým způsobem dokáže odvést opravdu dobrou práci, pokud jde o propagaci atd.

Co se týče tvé druhé části otázky, snažím se co nejvíce podporovat práci některých svých kolegů tím, že si kupuji jejich věci nebo prostě posílám jejich hudbu některým kamarádům a také sdílením jejich hudby prostřednictvím sociálních sítí. Pokud mohu pro ty, kterých si vážím, něco udělat, tak do toho jdu. Co se týče koncertů, snažím se navštěvovat koncerty, když mám příležitost nebo prostě chuť na nějaký jít.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CULTUM INTERITUM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Jak bylo uvedeno výše, za posledních několik let bylo vydáno velké množství materiálů. Sám jsem mnohokrát přehlédl informaci o datu vydání alba kapely X nebo Y jen proto, že internet je přehlcen množstvím vydávaných materiálů.

Tyto moderní technologie, sociální média dávají novým kapelám perspektivu lepšího oslovení širšího publika, nicméně každý případ je jiný. Existují kapely, které podle mého názoru vytvořily opravdu kvalitní materiál a zaslouží si mnohem lepší ocenění a uznání mezi určitým typem posluchačů, přesto se k němu mnohdy nikdy nedostanou. Dá se říct, že v dnešní době je štěstí oslovit lidi svou hudbou tak trochu loterie. Někdy se stane, že vydání, které považuji za opravdu medikamentní, je lidmi přeceňováno, a zároveň kapela X vydá něco vynikajícího, ale nedostane se jí patřičné pozornosti, jak by podle mého názoru měla. Co je pro mě úžasné, nemusí být pro vás ani průměrné.

Pokud jde o Cultum Interitum, myslím, že zmíněné moderní technologie, sociální média nebo streamovací platformy jsou na jednu stranu dobrou možností, jak takovou hudbu prezentovat určité skupině lidí. Nicméně steamingové služby jako Spotify, Deezer apod. se v případě CI příliš nezměnily a v důsledku toho jsem dospěl k rozhodnutí hudbu CI z těchto platforem vymazat. Jediná dvě místa, kde můžete najít digitální verzi hudby CI, jsou Bandcamp a Youtube. Není třeba následovat trend a dávat své věci na streamovací služby, kde si vaši hudbu za poslední dva roky pustilo 40-50 lidí. Pokud někdo chce dát svou hudbu na tyto digitální platformy, jistě, proč ne, ale já osobně nevidím důvod, proč se toho účastnit. Ti, kteří se o CI dozvědí, se to dozvědí. To samé, pokud jde o podporu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Nejsem si jistý, jestli jsem ten správný člověk, který by měl na tuto otázku odpovědět, protože se nepovažuji za "hudebníka" a navíc nejsem velký fanoušek death metalu.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CULTUM INTERITUM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou a Slovenskou republiku?

Je těžké říci cokoli v této oblasti. Pro mě nejsou živá vystoupení v CI prioritou. Raději se soustředím na psaní a vydávání hudby. Kdo ví, možná za nějaký čas pár koncertů bude, možná ne. Není potřeba na to vyvíjet další spěch a tlak.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Sacrum Funeral“ zase narvat do hlavy!

Děkuji za vaše slova, přístup a rozhovor.

pátek 23. února 2024

Recenze/review - BOMBARDER - Sa dna groba (2024)


BOMBARDER - Sa dna groba
CD 2024, Grom Records, Death & Thrash Metal Promotion

for english please scroll down

Občas si už připadám jako starý prašivý pes. Moje džínová bunda je už dávno uložená ve skříni. Polehávám na studené podlaze a zvednu se jenom v případě, když slyším nějakou dobrou hudbu.  Nezajímají mě umělé kapely s lesklými fotkami v časopisech. O tom metal u mě nikdy nebýval. Já musím skladbám věřit. Musí mě rozsekat, nakopat mi zadek. To se potom znovu obléknu do křiváka a jsem silný, jako když jsem byl mladý. Možná v tom je kus nostalgie, možná pradávná síla, která je i mým životem, ale když hrají BOMBARDER, jsem stále schopný skočit do mosh-pitu.

Thrash metal, speed metal (s punkovým nádechem), ale hlavně poctivé chlupaté metalové koule. Tohle všechno zde najdete. Pánové zpívají v srbštině, které jako Čech rozumím jen trošku, ale to mi vůbec nevadí. Důležitá je předaná energie a tlak, poctivá síla, která mě pokaždé nabije na dlouhé dny dopředu. BOMBARDER jsou zpět a roztrhají vás na kusy!


Jsem starý pes, který nepotřebuje drahé léky, ani psychoanalytika. Mě stačí hudba, abych se v dnešním divném světě nezbláznil. Hergot přátelé, nové album "Sa dna groba" je plné špíny, vzteku a pradávného metalu, který se hrával od konce osmdesátých let. Kdo tuhle dobu pamatujete, tak asi víte o čem píšu. BOMBARDER do těchto časů datují svůj vznik (1986) a je to znát. Postupy jsou jak vystřižené z archivních knih. Jedovatý vokál, smrtící bicí, riffy, u kterých vám bude odpadávat maso od kostí. Už nejsem starý prašivý pes, ale šelma, která umí stále kousnout. Kapela na mě působí stejným dojmem. Hraje nekompromisně, ostře, má parádní zvuk, s ničím se nepáře. Mám to takhle rád. Dám si několik piv a protože je pátek, tak vyrazím do ulic. Je mi líto, že dnes u nás ve městě tihle šílenci nehrají. Zašel bych rád do nějakého klubu, skočil si po zádech do davu a propařil celou noc. Druhý den by mě sice bolelo celé tělo a připadal bych si zcela zničený, ale stačilo by pár dalších setkání s tímhle albem a byl bych zpět. Vše je opravdové, ryzí, uvěřitelné. Máte rádi staré SODOM, KAT? Líbí se vám teutonic thrash metal, punk, speed? Potom jste zde správně. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Líbí se mi živelnost a živočišnost, se kterou tahle kapela hraje. Mimochodem, ty housle ve skladbě "Na svoju vagu život stavi" jsou vynikající! Songy utíkají kupředu ve zběsilém tempu a připomínají vlak naložený po okraj vzpomínkami i rozdrcenými kostmi. Směřuje samozřejmě, jak jinak, než přímo do pekla. Občas si už připadám jako starý prašivý pes. Moje džínová bunda je už dávno uložená ve skříni. Polehávám na studené podlaze a zvednu se jenom v případě, když slyším nějakou dobrou hudbu. Starodávný, poctivý a ryzí speed thrash metal, u kterého praskají víka od rakví! Nikdy nekončící headbanging! Opravdový metal pro všechny staré prašivé psy!


Asphyx says:

Sometimes I feel like a mangy old dog. My denim jacket has been in the closet for a long time. I lie on the cold floor and only get up when I hear some good music.  I don't care about the fake bands with glossy pictures in magazines. That's not what metal has ever been about for me. I have to believe in the songs. They have to chop me up, kick my ass. Then I'll dress up in curvy again and be strong like I was when I was young. Maybe there's a bit of nostalgia in there, maybe there's an ancient power that's my life too, but when BOMBARDER plays, I'm still able to jump into a mosh pit.

Thrash metal, speed metal (with a punk twist), but mostly honest hairball metal. You can find all that here. The gentlemen sing in Serbian, which as a Czech I understand only a little, but that doesn't bother me at all. The important thing is the energy and pressure transmitted, the honest power that recharges me every time for long days ahead. BOMBARDER are back and they will tear you apart!


I'm an old dog who doesn't need expensive drugs or psychoanalysts. I just need music to keep me from going crazy in today's weird world. Damn friends, the new album "Sa dna dna graba" is full of filth, anger and ancient metal that has been played since the late 80s. If you remember that era, you know what I'm writing about. BOMBARDER date their formation to these times (1986) and it shows. The routines are straight out of the archive books. Venomous vocals, deadly drums, riffs that will make your flesh fall off your bones. I'm no longer a mangy old dog, but a beast that can still bite. The band gives me the same impression. It's uncompromising, it's sharp, it has a great sound, it doesn't fight with anything. I like it that way. I'm gonna have a few beers, and since it's Friday, I'm gonna hit the streets. I'm sorry these lunatics aren't playing in our town today. I'd like to go to a club, jump on the back of the crowd and party the night away. The next day I'd be sore all over and feel completely wrecked, but a few more encounters with this album and I'd be back. Everything is real, pure, believable. Do you like the old SODOM, KAT? Do you like teutonic thrash metal, punk, speed? Then you are right here. Nothing is missing, nothing is missing. I like the liveliness and animalism with which this band plays. By the way, the violin in the song "Na svoj vagu život stavi" is excellent! The songs run forward at a frantic pace, reminiscent of a train loaded to the brim with memories and crushed bones. It is, of course, heading straight to hell. Sometimes I feel like a mangy old dog. My denim jacket has long since been stored in the closet. I lie on the cold floor and only get up when I hear some good music. Ancient, honest and pure speed thrash metal that makes coffin lids crack! Never ending headbanging! Real metal for all the old mangy dogs!



Tracklist:
01. Sa dna groba
02. Bombarder III
03. Bezubi osmijeh
04. Unutrašnji vapaj
05. Aveti iz sjenke
06. Goli strah
07. Na svoju vagu život stavi
08. Mrtva straža
09. Zima
10. Flag of Hate (Kreator Cover)

band:
Igor - Songwriter (track 8)
Nešo - Vocals, Lyrics
Luka - Guitars, Bass, Drum programming

Per "Hellbutcher" Gustavsson - Vocals (track 2)
Mesko Lika - Drums
Andrej Antohin - Guitars
Leona - Violin (track 7)

Jovana Uzelac - cover art
Luka Matković - Recording, Producer, Mixing, Mastering




TWITTER