DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 15. května 2024

Recenze/review - CARDIAC ARREST - The Stench of Eternity (2024)


CARDIAC ARREST - The Stench of Eternity
CD 2024, Records DK / Distrokid, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

U vchodu hlídá tříhlavý pes. Není lehké ho oklamat. Následuje dlouhá chodba, hluboko pod zem. Tady, v prašivých a temných kobkách, trávím většinu svého času. Uzavřen před dnešním  podivným světem, zde popíjím dobré pivo a poslouchám muziku, která mi dokáže vytrhnout vnitřnosti z těla. Právě jsem odložil sklenici. Hledám ve starých archívech z roku 1997. Již tenkrát jsem si do svých poznámek napsal, že tahle smečka má velký potenciál.

Už od svých počátků totiž vždy předkládá ryzí, opravdový a prašivý death metal. Letošní album "The Stench of Eternity" není výjimkou. Naopak, kapela opět potvrzuje, že je ve skvělé formě. Z riffů odkapává zkažená krev. Vokál je nasáklý chorobami a atmosféra je náležitě mrtvolná. Přehrabuji se ve starých kostech a kývám souhlasně hlavou do rytmu. Peklo opravdu existuje!


Občas přijdou démoni, někdy se staví na kus řeči samotná Smrt. Všichni po mě chtějí nějakou hudbu, kterou bych jim doporučil. Na CARDIAC ARREST je vždycky spolehnutí. Jsou pro mě etalonem toho, co mám na tomhle stylu rád. Jejich špinavé skladby připomínají lavinu, která vás rozdrtí velkou silou. Chlad se zde potkává s temnotou a u většiny skladeb se cítím, jako pohřbený zaživa. Jsem starý fanoušek kapely a jako takový jsem velmi spokojený. Je sice pravda, že staré psy novým kouskům nenaučíš a pánové se celou dobu pohybují jenom v rámci stylu, ale to nevadí. Naopak, dostal jsem přesně takovou porci shnilého masa, jakou jsem chtěl a jakou jsem si přál. Pro mě je vždy velmi důležité, jestli kapele jejich práci věřím. CARDIAC ARREST jsou zkušenými hrobníky, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Nelze jinak, než na jejich novou desku nalepit známku vysoké kvality. "The Stench of Eternity" je nahrávkou, u které se rozpadnete v prach. Až navěky, amen! Pokud uctíváte kapely jako CIANIDE, IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY, GRAVE, BENEDICTION, SHED THE SKIN, AUTOPSY, potom jste zde správně. Zvuk (Nick Gallichio - Engineering, Mixing, Javi Feliz - mastering), připomíná stěnu z lebek, která na vás spadne a o obalu (Nev/Gruesome Graphx - Adam Michael Nevler) netřeba diskutovat, tenhle motiv chci mít na tričku! Jsem si naprosto jistý, že tříhlavý pes u vchodu pustí vždy tyhle maniaky z Chicaga dovnitř, do mých katakomb. Jejich letošní novinka je totiž shnilá a prašivá jako kosti všech prokletých. Dávám si další pivo a uléhám do studené rakve. Zapínám znovu play a odcházím na druhou stranu, za řeku Styx. Exhumace starých, prašivých death metalových hrobů! Bude vám odpadávat maso od kostí! Hniloba, špína a nekonečná temnota a chlad!


Asphyx says:

There is a three-headed dog guarding the entrance. He's not easy to fool. There's a long corridor, deep underground. This is where I spend most of my time, in dank, dark dungeons. Closed off from today's strange world, here I drink good beer and listen to music that can rip my guts out. I've just put my glass down. I'm looking through old archives from 1997. Back then, I wrote in my notes that this pack had a lot of potential.

Since their beginnings they have always presented pure, real and dusty death metal. This year's album "The Stench of Eternity" is no exception. On the contrary, the band once again confirms that they are in great shape. The riffs are dripping with bad blood. The vocals are soaked with disease and the atmosphere is properly dead. I'm rummaging through old bones and nodding my head in agreement to the rhythm. Hell really does exist!



Sometimes the demons come, sometimes Death himself stops by for a chat. They all ask me for some music to recommend. CARDIAC ARREST can always be counted on. They're the benchmark for what I like about this style. Their dirty songs are like an avalanche that crushes you with great force. Coldness meets darkness here and I feel like I'm buried alive on most of the tracks. I am an old fan of the band and as such I am very satisfied. It's true that you can't teach old dogs new tricks and the gentlemen are only moving within a style all the time, but that's okay. On the contrary, I got exactly the portion of rotten meat I wanted and desired. For me it is always very important if I trust the band in their work. CARDIAC ARREST are experienced gravediggers who know very well what and how they want to play. You can't help but put a high quality stamp on their new record. "The Stench of Eternity" is a record that will make you crumble into dust. Forever and ever, amen! If you worship bands like CIANIDE, IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY, GRAVE, BENEDICTION, SHED THE SKIN, AUTOPSY, then you've come to the right place. The sound (Nick Gallichio - Engineering, Mixing, Javi Feliz - mastering), reminds me of a wall of skulls that will fall on you and the cover art (Nev/Gruesome Graphx - Adam Michael Nevler), no need to discuss, I want this motif on my t-shirt! I'm pretty sure the three-headed dog at the entrance will always let these Chicago maniacs in, into my catacombs. Their new release this year is as rotten and grimy as the bones of the damned. I'm gonna have another beer and get into a cold coffin. I turn the play back on and walk to the other side, across the River Styx. Exhumation of old, dusty death metal graves! Your flesh will fall off your bones! Rot, filth and endless darkness and cold!



about CARDIAC ARREST on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CARDIAC ARREST - .​.​.​In Rotten Retrospect (2021)










tracklist:
01. Maggotbrain 
02. Victims Of The Blasphemy 
03. Beg, Plead, Crawl 
04. Means To An End 
05. Bullets Are The Only Cure 
06. In The Name Of Suffering 
07. Born To Be Buried 
08. No Human Will 
09. This Is How You Die 
10. From Civilized To Sadistic

band:
Adam Scott - Vocals, Guitars
Dave Holland - Bass, Vocals
Tom Knizner - Guitars, Vocals
Nick Gallichio - Drums



Recenze/review - TZOMPANTLI - Beating The Drums Of Ancestral Force (2024)


TZOMPANTLI - Beating The Drums Of Ancestral Force
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Mělo to probíhat jako obvykle. Tradiční rituál pro vyvolávání temných sil. Krvavá oběť je nakonec spálena a její popel je rozházen do nedaleké řeky. Jenže tentokrát je něco jinak. Zemřelý s prvními plameny povstal. Měl zcela jinou tvář. Děsivou a šílenou. Jako je hudba death doomových maniaků TZOMPANTLI. Ti letos přicházejí se svojí druhou dlouhohrající deskou. Je volným pokračováním jejich záhrobní práce. 

Jedná se opět o velmi povedenou záležitost. Mexické starodávné domorodé rituály mě vždy fascinovaly. Pánům se je povedlo přenést na hudební nosič. Hudba je zde prostředek proto, aby ohně opět hořely. Myslím si, že se jim letos povedlo vše přivést k dokonalosti.


Ve skladbách je všechno, co mám na tomhle stylu tolik rád. Temná energie, chlad i děsivá svědectví o věcech, které nejsou z našeho světa. Základem je syrový smrtící kov, který je velmi elegantně kombinován s klasickým doomem. Výsledkem je pokrm, který když pozřete, tak se přenesete do dávných časů. Na staré pohřebiště, na obětní místa. Mrazivý zvuk, krásně stylové vyvedený obal, celkový dojem i produkce, tohle všechno dělá z novinky velmi návykovou záležitost. Mám rád, když se setmí a všude je klid. V těchto momentech zní album "Beating The Drums Of Ancestral Force" nejlépe. Jednotlivé skladby se valí kupředu, jako řeka smrti, jako lavina, která vás strhne s sebou. Je to jako si číst v zaprášených spisech. Hluboko pod zemí ožívají pradávné příběhy o krutosti, o síle a nenávisti. Je jen na vás, jestli se necháte strhnout. Za sebe mohu napsat jen jediné. Novinka se opravdu povedla. Baví mě ji poslouchat, s chutí si ji dávám často do hlavy. Jen musím dávat pozor, je totiž jako nějaká choroba, která byla dlouhé roky ukryta ve staré kryptě. Tohle je nahrávka do opuštěných katakomb, do chrámů, ve kterých jsou do stěn otištěny příběhy lovců i jejich obětí. Přízraky ožívají, stíny jsou zase dlouhé a všechno je připraveno. Stačí zapnout play a obřad může znovu začít. TZOMPANTLI nahráli desku, která je chladná i žhavá zároveň. Je jako jed, který vám dlouhé roky podávali, abyste jednou zemřeli krutou smrtí. Mělo to probíhat jako obvykle. Tradiční rituál pro vyvolávání temných sil. Krvavá oběť je nakonec spálena a její popel je rozházen do nedaleké řeky. Jenže tentokrát je něco jinak. Krutý, temný doom death metalový otisk pradávných obřadů! Ohně byly znovu zapáleny!


Asphyx says:

It was supposed to be business as usual. A traditional ritual for summoning dark forces. The blood sacrifice is eventually burned and its ashes scattered in a nearby river. Only this time, something's different. The deceased rose with the first flames. He had a completely different face. Terrifying and mad. Like the music of death doom maniacs TZOMPANTLI. This year they come with their second full-length album. It's a loose continuation of their work from beyond the grave. 

It is again a very good thing. Mexico's ancient indigenous rituals have always fascinated me. The gentlemen have succeeded in bringing them to a musical medium. The music here is the means to make the fires burn again. I think they've managed to bring everything to perfection this year.


The songs have everything I love about this style. The dark energy, the coldness and the eerie testimonies of things that are not of our world. The foundation is raw death metal, which is very elegantly combined with classic doom. The result is a dish that when you look at it, you are transported back in time. To old burial grounds, sacrificial sites. The chilling sound, the beautifully styled packaging, the overall feel and production, all of this makes this new release a very addictive affair. I like it when it gets dark and everywhere is quiet. It's in these moments that "Beating The Drums Of Ancestral Force" sounds at its best. The individual tracks roll forward like a river of death, like an avalanche that takes you with it. It's like reading through dusty writings. Deep underground, ancient tales of cruelty, of power and hatred come to life. It's up to you to be swept away. For myself, I can write only one thing. The novelty really hit the spot. I enjoy listening to it, I put it in my head often. I just have to be careful, because it's like a disease that's been hidden in an old crypt for years. This is a recording into abandoned catacombs, temples where the stories of hunters and their victims are imprinted on the walls. The ghosts come to life, the shadows are long again and everything is ready. Just turn on the play and the ceremony can begin again. TZOMPANTLI have recorded a record that is cool and hot at the same time. It's like a poison that has been administered to you for years, only to die a cruel death one day. It was supposed to be business as usual. A traditional ritual to summon dark forces. The blood sacrifice is eventually burned and its ashes scattered in a nearby river. But this time, something's different. A cruel, dark doom death metal imprint of ancient rituals! The fires have been rekindled!



about TZOMPANTLI on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Tetzahuitl
2. Tlayohualli
3. Tlaloc Icuic
4. Chichimecatl
5. Tetzaviztli
6. Otlica Mictlan
7. Icnocuicatl

Song title Language: Nahuatl

LINE-UP
Brian “Itztlakamayeh” Ortiz - Vocals, Rhythm & Lead Guitars, Bass, Folks Instruments & Percussion
Manzig “Yohualli” Sanchez - Lead Guitars
Eric Delgado - Bass
Mateotl Boughton - Lead Guitars
Jason “Katulu” Brunes - Vocals, Folks Instruments & Percussion
Erol Ulug - Vocals, Lead Guitars
Alejandro Aranda - Vocals, Drums, Folks Instruments & Percussion
Justin Moore - Vocals
Lord Foul - Vocals
Mateotl Gonzalez - Folks Instruments & Percussion
Justin Ton - Lead Guitars


CREDITS
Recorded, produced, mixed & master by Erol Ulug at Bright Light Studios. Cover by Adam Burke. Album layout by Chimere Noire. Photography by Luckee Ngin.

úterý 14. května 2024

Recenze/review - NECROCRACY - Predestiny (2024)


NECROCRACY - Predestiny
cassette 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas se stává, že se některé tělo probudí. Leží na studeném stole a já vedu řez ostrým skalpelem od hlavy dolů. Většinou pokračuji tak, že se objeví krvavý, rudý kříž. Poslední dobou mám pocit, že jsou příčiny smrti velmi podobné. Shnilé vnitřnosti, ve značném stádiu rozkladu. Vypadají jako prokletí, jako lidé, kteří poslouchají nějakou smrtící hudbu. Pitvám dál a moje domněnky jsou brzy potvrzeny. Poslouchám totiž druhé dlouhohrající album skotské black death metalové kapely NECROCRACY.

Opravdu, stačilo mi několik prvních setkání s jejich hudbou a měl jsem pocit, že mám ve vnitřnostech něco zlého, ošklivého. Mrazivé melodie se zde potkávají se surovou, reálnou smrtí. Výsledkem je koktejl, který když ochutnáte, budete navěky prokleti. Amen!


Je to hlavně zcela pohlcující, temná atmosféra, kvůli které jsem se rozhodl, že o téhle smečce napíšu a podpořím ji. Pánové totiž nejen, že čerpají ze starých spisů, ale přidávají ještě něco navíc. Skladby jsou plné tlaku a energie, které musely být nasbírány v hlubokém podzemí. Masivní, ostrý zvuk, obal od jednoho z nejlepších malířů (Hieronymus Bosch a jeho Peklo z roku 1490), vše sedí perfektně na svých místech, vzájemně se doplňuje a ještě umocňuje pochmurné nálady celé nahrávky. Přidávám postupně hlasitost a ještě včera mrtvá těla znovu ožívají. Jejich kroky, stejně jako mé, když poslouchám "Predestiny", směřují vždy přímo do pekla. Na tvářích nemrtvých jsou vidět veškeré hříchy, které spáchali během svého života. Jednotlivé motivy jsou velmi naléhavé, zničující, zahalené do krvavé mlhy. Jakoby jsem během poslechu cítil blízkost samotné smrti i Satana. Tohle je hudba, kterou ocení nejvíce hudební gurmáni, fanoušci, kteří nad hudbou rádi přemýšlí, nechávají se jí unést, vnímají ji všemi buňkami v těle. Na téhle desce (i na té minulé z roku 2019 - "Decay", kterou vám také opravdu doporučuji) naleznete všechno, co si milovníci tohoto stylu žádají. Velkou porci talentu, nakumulovaný vztek, schopnost dostat se vám hluboko do podvědomí. Osobně je potom tohle album pro mě jedno z velkých překvapení tohoto roku. Doporučuji všem tmářům, prokletým i hrobníkům. Občas se stává, že se některé tělo probudí. Leží na studeném stole a já vedu řez ostrým skalpelem od hlavy dolů. Většinou pokračuji tak, že se objeví krvavý, rudý kříž. Poslední dobou mám pocit, že jsou příčiny smrti velmi podobné. Shnilé vnitřnosti, ve značném stádiu rozkladu. Děsivé, mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí! Mocný řev démonů!


Asphyx says:

Sometimes it happens that some body wakes up. They're lying on a cold table and I'm making a sharp scalpel incision from the head down. Most of the time, I proceed until a bloody, red cross appears. Lately, I feel that the causes of death are very similar. Rotten entrails, in a considerable stage of decomposition. They look like curses, like people listening to some deadly music. I dissect further and my suspicions are soon confirmed. I'm listening to the second full-length album by Scottish black death metal band NECROCRACY.

Really, all it took was the first few encounters with their music to make me feel like I had something bad, nasty in my gut. Chilling melodies meet raw, real death here. The result is a cocktail that if you taste it, you'll be damned forever. Amen!


It's mostly the completely immersive, dark atmosphere that made me decide to write about and support this pack. For not only do the gentlemen draw on old writings, they add something extra. The songs are full of pressure and energy that must have been gathered from deep underground. The massive, crisp sound, the cover artwork by one of the finest painters (Hieronymus Bosch and his Inferno from 1490), all fit perfectly in place, complementing each other and adding to the somber mood of the whole record. I gradually turn up the volume and the dead bodies of yesterday come to life again. Their footsteps, like mine when I listen to "Predestiny", always head straight to hell. The faces of the undead show all the sins they committed during their lives. The individual motifs are very urgent, devastating, shrouded in a bloody mist. It's as if I could feel the proximity of death itself and Satan while listening. This is the music that will be appreciated most by music gourmets, fans who like to think about music, let themselves be carried away by it, feel it with every cell in their body. On this album (and the previous one from 2019 - "Decay", which I also really recommend) you will find everything that lovers of this style ask for. A large portion of talent, accumulated rage, the ability to get deep into your subconscious. Personally, then, this album is one of the big surprises of the year for me. I recommend it to all darkies, the damned and the grave diggers. Occasionally, there are some body awakenings. It's lying on a cold table and I'm making a sharp scalpel cut from the head down. Most of the time, I proceed until a bloody, red cross appears. Lately, I feel that the causes of death are very similar. Rotten entrails, in a considerable stage of decomposition. Eerie, freezing echoes from the deepest black death metal underground! The mighty roar of demons!


Tracklist:
01. Predestiny
02. Curse the Zealous
03. Upon Blasted Ground
04. That Dreary Hour
05. War of Each Against All
06. Vinus Tortus et Ira
07. Ecstatic Reprobation


https://necrocracymetal.bandcamp.com/album/predestiny-2

Recenze/review - PROTOSEQUENCE - Bestiary (2024)


PROTOSEQUENCE - Bestiary
CD 2024, Lacerated Enemy Records

for english please scroll down

Spoustu vzpomínek mám v mlze. První z čipů, které my vložili do hlavy, nebyl dokonalý. Občas jsem někoho zabil. Občas jsem se rozeběhl proti zdi a roztřískal si hlavu. Nepomáhaly restarty, ani nový software. Jediné, co mě dalo dohromady, byla nová deska kanadských techniků PROTOSEQUENCE. Kapely, která přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem. Již od začátku mám pocit, že kolem mě ožívají staré stroje. Líbí se mi temná, antihumánní atmosféra celé nahrávky.

Kanaďané jsou jiní než ostatní. Myslím tím teď způsob, jakým přistupují k muzice jako celku. Základem je sice klasický technický death metal se spoustou progresivních prvků, ale zazní i hardcore/deathcore a odkazy na klasický rock. Vše je potom zamíchané ve velmi třaskavém a zajímavém koktejlu. Pochutná si každý, kdo má mysl otevřenou a dobrý čip v hlavě.


Je to samozřejmě muzika velmi těžká na poslech. Spousta fanoušků ji odloží, protože ji nepochopí. Doporučuji dát nahrávce čas. Nechat ji uzrát. Každý program musí být také odladěn. Dočetl jsem před časem jedno dystopické sci-fi a na tuhle kapelu jsem si často vzpomněl. Dovedu si představit zničený svět v blízké budoucnosti a "Bestiary" znějící éterem. Skladby v sobě mají něco výbušného naštvaného, neotřelého a zajímavého. Pokud máte rádi smečky jako GOROD, OBSCURA, ARCHSPIRE, CRYPTOPSY, neváhejte ani chvilku. Kanaďané ale nekopírují, spíše rozvíjejí myšlenky, které byly kdysi v tomto stylu položeny. Co se týká zvuku, obalu, celkového provedení, vše je v nejlepším pořádku. Jenže to samo o sobě nestačí. V dnešní době nadprodukce rozhodně ne. Kapela přidává ještě něco navíc, jakési chvění, temnou energii, napojenou snad na vesmír, na odvrácenou stranu. Dosadil jsem do rovnice o několika neznámých tuhle hudbu, četbu další sci-fi knihy a návštěvu jedné staré haly, ve které spí staré stroje. Vše se mi spojilo v jeden celek. Výsledkem byl potom skvělý zážitek. Jen mi chvilku trvalo, než se mi dostala deska do hlavy. Psal jsem to již v úvodu. Mám v hlavě ještě starý čip. Ale když poslouchám "Bestiary", tak mám pocit, že byl právě restartován. Pokud máte tenhle styl rádi, určitě se na tuhle smečku maniaků podívejte. Garantuji vám, že budete odcházet spokojení a totálně zničení. Spoustu vzpomínek mám v mlze. První z čipů, které my vložili do hlavy, nebyl dokonalý. Občas jsem někoho zabil. Občas jsem se rozeběhl proti zdi a roztřískal si hlavu. Nepomáhaly restarty, ani nový software. Jediné, co mě dalo dohromady, byla nová deska kanadských techniků PROTOSEQUENCE. Teď už vám to můžu podepsat vlastní krví. Brutální, technický death metal, který vás restartuje, zničí a nabije velkým množstvím temné energie! 

Asphyx says:

A lot of my memories are in a fog. The first chip they put in my head wasn't perfect. Sometimes I killed someone. Sometimes I ran into a wall and smashed my head in. Reboots didn't help, nor did new software. The only thing that brought me back together was a new board from Canadian engineers PROTOSEQUENCE. A band coming out with their first full-length album. From the very beginning I have the feeling that old machines are coming to life around me. I like the dark, anti-human atmosphere of the whole record.

The Canadians are different than the others. I mean now the way they approach music as a whole. Although the base is classic technical death metal with a lot of progressive elements, there are also hardcore/deathcore and references to classic rock. Everything is then mixed in a very shaky and interesting cocktail. Anyone with an open mind and a good chip in their head will enjoy it.


It is, of course, very difficult music to listen to. A lot of fans put it down because they don't get it. I recommend giving the record time. Let it mature. Every program has to be fine-tuned as well. I finished reading a dystopian science fiction book a while ago and I've often thought of this band. I can imagine a destroyed world in the near future and "Bestiary" ringing through the ether. The songs have something explosively angry, novel and interesting about them. If you like packs like GOROD, OBSCURA, ARCHSPIRE, CRYPTOPSY, don't hesitate a moment. But Canadians don't copy, rather they develop ideas that were once laid down in this style. As for the sound, the packaging, the overall execution, everything is in the best order. But that alone is not enough. Certainly not in these days of overproduction. The band adds something extra, a kind of shiver, a dark energy, perhaps connected to the universe, to the other side. I added this music, reading another science fiction book and visiting an old hall where old machines sleep into the equation of several unknowns. Everything came together for me. The result was a great experience. It just took me a while to get the record into my head. I wrote that in the introduction. I still have the old chip in my head. But when I listen to "Bestiary", , I feel like it's just been rebooted. If you like this style, definitely check this pack of maniacs out. I guarantee you'll walk away satisfied and totally blown away. A lot of my memories are in a haze. The first chip they put in my head wasn't perfect. Sometimes I killed someone. Sometimes I ran into a wall and smashed my head in. Reboots didn't help, nor did new software. The only thing that brought me back together was a new board from Canadian engineers PROTOSEQUENCE. Now I can sign it in my own blood. Brutal, technical death metal that reboots, destroys and charges you with a lot of dark energy!


Bestiary track listing
1. Sam
2. Baroness, Pt.1: A Falling Knife
3. Baroness, Pt.2: The Handles We Reach For
4. Imlerith
5. The Caveat
6. Neither Fair Nor Equal
7. Twelve Ropes

-Vocals and Guitars recorded by Josh Hahn
-Bass recorded by Tony Kaos
-Drums recorded by Diego Fernandez at Oracle Recording Studios
-Mixing and Mastering by Diego Fernandez @ Oracle Recording Studios
-Artwork by Jois cabe artworks
-Logo/Emblem by Arpad Korenci
All music written and performed by PROTOSEQUENCE



pondělí 13. května 2024

Recenze/review - WAR INSIDE - Almighty Earth (2024)


WAR INSIDE - Almighty Earth
CD 2024, L'Ordalie Noire

for english please scroll down

Běžíš tmou a máš strach. Vždy si býval lovcem, ale najednou ses stal obětí. Pronásledují tě žhnoucí oči ve tmě. V kostech se ti usadil jako nějaký hladový červ strach. Ostré trny ti rozdírají tělo do krve. Konečně si na místě. Hluboká jeskyně, zde budeš v bezpečí. Jenže opak je pravdou. Vběhneš dovnitř a staneš se potravou pro pradávnou bestii. Roztrhán na kusy umíráš a znovu se rodíš. A posloucháš u toho třetí dlouhohrající album francouzských WAR INSIDE. Kapely, která opět přichází s jedovatou směsí blacku a death metalu.

Je vlastně jedno, jestli si lovcem nebo obětí. Album "Almighty Earth" strhne do hlubin každého. Pokud máte rádi ostré, temné melodie, takový ten nádech smradlavé síry, tak by se mohla novinka líbit i vám. Tajemná atmosféra, čerstvě proříznuté hrdlo a krev, pomalu prýštící z tepny. Buďte ve střehu, zde se hraje právě pro vás, pro všechny přízraky. 


Pokud bych měl tvorbu těchto tmářů k někomu přirovnat, volil bych jména jako BEHEMOTH, HATE, WATAIN, BELPHEGOR. Jedná se o staré rituály plné smrti a utrpení. Pokaždé, když vstoupím do podzemí, pokaždé, když projdu kolem tříhlavého psa Kerbera, tak jsem zvědavý, jaká hudba se bude dnes v katakombách hrát. Novou desku "Almighty Earth" si opravdu užívám. Má v sobě něco neklidného, divokého. Už zase žhnou oči do tmy. Navenek krásní lidé se zde, v záhrobí, mění v děsivá monstra. Pokaždé, když na mě vycení zuby, zamrazí mě v zádech. Stejně jako ze zvuku, který je čitelný, syrový a tajemný. Líbí se mi i obal, má zvláštní náladu a rozhodně si jej budu pamatovat. Tahle nahrávka je určena všem, kteří rádi a často tráví svůj čas ve stínu. Představte si opuštěné ulice zničeného města. Vzduchem se vznáší bolest a jedinými živými tvory jsou prašiví psi, kteří se požírají navzájem. Potom zazní první riff, první melodie a vy víte, že k téhle desce se budete rádi a často vracet. Je totiž upřímná, ryzí, zahraná od srdce. Má podmanivou atmosféru plnou strachu a beznaděje. Mám to přesně takhle moc rád. Dívám se znovu do tmy a čekám, až na mě zaútočí první lovec. Hudba mi dodává sílu. Je opravdu jedno, jestli jsem zrovna lovcem nebo obětí. Jednotlivé skladby mi vždy proniknou do žil. Jsou jako krystaly ledu v mé krvi. Jsem moc rád, že jsem si pro sebe při svých toulkách podzemím tuhle kapelu objevil. Běžím tmou a mám strach. Vždy jsem býval lovcem, ale najednou jsem se stal obětí. Pronásledují mě žhnoucí oči ve tmě. V kostech se mi usadil jako nějaký hladový červ strach. Ostré trny mi rozdírají tělo do krve. Konečně jsem na místě. Tajemný, mocný black death metal, mlhavý sirnatý odér utkaný z temných pavučin! Tohle album se vám zadře pod kůži!


Asphyx says:

You're running in the dark and you're scared. You've always been a hunter, but suddenly you're a victim. You're being chased by glowing eyes in the dark. Fear has settled in your bones like a hungry worm. Sharp thorns tear your flesh to blood. You're finally in place. A deep cave, you'll be safe here. But the opposite is true. You run in and become food for the ancient beast. Torn to pieces, you die and are reborn. And you're listening to the third full-length album from France's WAR INSIDE. A band that once again comes up with a poisonous blend of black rock and death metal.

It doesn't really matter if you're the hunter or the hunted. The album "Almighty Earth" will take anyone to the depths. If you like sharp, dark melodies, that kind of stinking sulphur, you might like the new one too. Mysterious atmosphere, freshly cut throat and blood slowly oozing from the artery. Be alert, this is a game for you, for all the ghosts.


If I had to compare the work of these darkies to someone, I would choose names like BEHEMOTH, HATE, WATAIN, BELPHEGOR. These are old rituals full of death and suffering. Every time I enter the underground, every time I pass the three-headed dog Kerber, I wonder what music will be played in the catacombs today. I'm really enjoying the new album "Almighty Earth". It's got something restless, wild about it. My eyes are glowing in the dark again. Outwardly beautiful people are turning into terrifying monsters here in the afterlife. Every time they bared their teeth at me, I got a chill down my spine. Just like the sound, which is clear, raw and mysterious. I like the cover too, it has a special mood and I'll definitely remember it. This record is for anyone who likes to spend their time in the shadows and often. Imagine the deserted streets of a ruined city. Pain is in the air and the only living creatures are mangy dogs eating each other. Then you hear the first riff, the first melody, and you know you'll come back to this record often. Because it's honest, pure, played from the heart. It has a haunting atmosphere of fear and despair. I love it just like that. I'm looking into the darkness again, waiting for the first hunter to attack. The music gives me strength. It really doesn't matter if I'm the hunter or the hunted. The songs always get into my veins. They're like ice crystals in my blood. I'm so glad I discovered this band for myself in my underground wanderings. I run in the dark and I'm scared. I've always been a hunter, but suddenly I'm a victim. I'm being chased by glowing eyes in the dark. Fear settles in my bones like a hungry worm. Sharp thorns tear my flesh to blood. I'm finally in place. Mysterious, powerful black death metal, a misty sulfurous odor woven from dark webs! This album will get under your skin!

Tracklist:
01. Suyrumama 
02. Almighty Earth 
03. Dead Will Never Die 
04. Mist Of Chaos 
05. My Ineffable Wrath 
06. The Hell You Built 
07. Unleashing 
08. Under The Curse

Recenze/review - BRUTALISM - Solace in Absurdity (2024)


BRUTALISM - Solace in Absurdity
CD 2024, Comatose Music

for english please scroll down

Kývá se do rytmu a má nepřítomný pohled. Vypadá to, že není s námi, že je ve svém podivném a zvráceném světě. Normálně by mi ho bylo líto, jenže to by se za ním nesměla táhnout krvavá stopa. Pomalu odkládá svoji sekyru. Drásá si obličej. Pokouší se vyhnat běsy z hlavy. Jenže to nepomáhá. Bere do rukou čerstvě nabroušený nůž. Sestupuje dolů do sklepa. Kdo bude další na řadě? V klecích čekají další oběti. Pokaždé, když poslouchám debutové album amerických maniaků BRUTALISM, zdá se mi tahle noční můra.

Pánové hrají velmi odhodlaně. Jejich hudba je velmi propracovaná, má jasný řád a zároveň je zachována syrovost starých piteven. Mám to takhle rád. Kombinace brutálního death metalu v jeho tradiční, klasické podobě a technických prvků, které jsou vkládány velmi elegantně, mi dělá dobře v mých uších. Vítejte na na pořádně krvavých jatkách!


Když tuhle desku poslouchám, tak mám opravdu neustálou potřebu se kývat do rytmu. Kapela opatřila album syrovým, takovým tím morbidním zvukem, který řeže jako ostrý skalpel. Jako bych strávil několik pitev se smečkami jako MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, DEFEATED SANITY a spoustou dalších, které stály u zrodu nejkrutějšího smrtícího kovu. Zkrátka a dobře, je to poctivý masakr. Inteligentně složený, s takovou tou poctivou temnou jiskrou. Také by se dalo napsat, že se k nahrávce rád a často vracím. Baví mě jí poslouchat. Nejlépe, když jsem unavený. Vyčistí mi hlavu od zbytečností  a zanechá mi v mozku spoustu porušených oblastí. Tenhle styl musí řezat, musí pálit, riffy se vám musí dostat do podvědomí. BRUTALISM tohle všechno umí. Jasně, někdo by je mohl obvinit, že nevymýšlejí nic nového, že neotáčejí hudebními dějinami, ale na rovinu, to dnes neumí skoro nikdo. Není to ale jenom skvělé řemeslo, které tihle maniaci odvádějí. Přidávají ještě něco navíc. Nadšení, odhodlání, touhu ničit. Jinak by se mi nevracely děsivé sny, to už mám ověřené mnoha lety poslechu extrémní hudby. Fanoušek stylu (a nejen on) zde najde vše potřebné pro poctivou, reálnou a smradlavou pitvu. Krev teče proudem, pacient je ještě trošku živý. Sestupte dolů do sklepa. Také vás zajímá, kdo bude další na řadě? Potom poslouchejte pozorně a pořádně nahlas. Když se budete pořádně soustředit, vydáte se na morbidní výlet do těch nejsmradlavějších katakomb. Uvidíte zohavená těla, ale hlavně si vychutnáte pořádnou porci zkaženého masa. Brutální, technický death metal, po kterém zůstává krvavá stopa! Morbidní krása chladných piteven!


Asphyx says:

He sways to the beat and has an absent look. It seems that he is not with us, that he is in his own strange and twisted world. Normally I'd feel sorry for him, but then there wouldn't be a trail of blood following him. He's slowly putting down his axe. He scratches his face. He's trying to drive the terrors from his mind. But it's not helping. He picks up a freshly sharpened knife. He goes down to the basement. Who's next? There are more victims waiting in the cages. Every time I listen to the debut album from American maniacs BRUTALISM, I dream of this nightmare.

The gentlemen play with great determination. Their music is very sophisticated, has a clear order and at the same time the rawness of the old slaughterhouses is preserved. I like it that way. The combination of brutal death metal in its traditional, classic form and the technical elements that are inserted very elegantly does well in my ears. Welcome to a properly bloody slaughterhouse!


When I listen to this record, I really have a constant need to sway to the beat. The band has given the album a raw, morbid sound that cuts like a sharp scalpel. It's as if I've spent several dissections with packs like MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, DEFEATED SANITY and many others who were at the birth of the cruelest death metal. In short, it's an honest massacre. Intelligently composed, with that honest dark spark. It could also be written that I like to come back to the record often. I enjoy listening to it. Best when I'm tired. It clears my head of uselessness and leaves me with a lot of broken areas in my brain. This style has to cut, it has to burn, the riffs have to get into your subconscious. BRUTALISM can do all that. Sure, some might accuse them of not inventing anything new, of not turning musical history around, but honestly, almost no one can do that these days. But it's not just great craftsmanship that these maniacs do. They're adding a little something extra. Enthusiasm, determination, the desire to destroy. Otherwise, I wouldn't have the scary dreams coming back, I've already proven that with many years of listening to extreme music. A fan of the style (and not only) will find here everything needed for an honest, real and stinking dissection. The blood is flowing, the patient is still a bit alive. Come down to the basement. Also wondering who's next? Then listen carefully and loudly. If you concentrate hard enough, you'll take a morbid trip into the stinkiest of catacombs. You'll see mutilated bodies, but most importantly, you'll enjoy a good portion of rotten meat. Brutal, technical death metal that leaves a trail of blood! The morbid beauty of the cold morgues!


Tracklist:
01. Introlism 
02. Asphyxiating On Vomitous Excretion 
03. Solace In Absurdity 
04. Astrocytomic Hemorrhaging 
05. Accelerated Decrepitude 
06. Flesh Pyramid 
07. Sickening Synaptic Pathways 
08. Compulsive Acts Of Repulsion 
09. Elimination Of The Heliosphere 
10. Consuming Obsession 
11. Asyncritus

band:
Ian Dodd - Bass
Dante Haas - Drums
London Howell - Guitars
Slameron Bass - Vocals
Jason Taylor - Guitars

neděle 12. května 2024

Recenze/review - MALLEPHYR - Ruins of Inner Composure (2024)


MALLEPHYR - Ruins of Inner Composure
CD 2024, Epictural Production

for english please scroll down

Chodím kolem řeky každý den. Je špinavá, smradlavá a plná odpadků. Občas v ní pluje mrtvé tělo. Pokaždé se zastavím a sleduji vítr ve vlnách. Je pro mě každodenní jistotou, stejně jako hudba MALLEPHYR, kapely balancující na ostré hranici mezi životem a smrtí. Sleduji tuhle smečku od jejich počátků a pokaždé, když se mi dostane do rukou něco nového z jejich tvorby, jsem natolik chycený, že se mi nechce nic psát. Raději se toulám městem, raději se dívám na špinavou řeku.

Letošní album je třetí dlouhohrající a pánové se opět posunuli dál. Zpočátku je novinka více nepřehledá, složitá a náročná na poslech a představivost. Vyžaduje od vás soustředěný poslech a spoustu temné fantazie. MALLEPHYR jsou letos jako démoni, jako našeptávači, kteří se vám dostanou postupně do podvědomí. Na hladině pluje další mrtvé tělo. Nebo to je jen moje představa?


Ano, je to možná děsivý sen, ze kterého když se probudíte, tak je realita ještě horší. Psát o podobných deskách je pro mě velmi těžké. Popsat slovy všechna zákoutí, všechny ty pestré a košaté riffy, veškerý naléhavý vokál, každý úder bicích, vlastně ani nejde. Lepší je poslouchat, užívat si jednotlivé motivy, které jsou pečlivě vystavěny do morbidních obrazů. Vznešený, majestátní a atmosférický black metal je zde kombinován se zemitým smrtícím kovem. Vše je provedeno s elegancí starých mistrů v oboru. Líbí se mi, že jsou MALLEPHYR jiní, odlišní, že mají svůj jasný a zřetelný rukopis. Určitě by se nějaká přirovnání k jiným našla, ale dělat to nebudu. Tahle smečka se již dávno vymanila z běžných klišé. Naopak, každá melodie je zajímavá, něčím přitažlivá. Album obstojí nejen v jednotlivostech, ale hlavně jako celek, jako opus, ke kterému se budete rádi a často vracet. Alespoň u mě tomu tak je a určitě i bude. Potřebuji mlhu v ulicích, potřebuji chlad v kostech a potom vynikne "Ruins of Inner Composure" nejvíce. Je pro mě velmi těžké nalézt cokoliv, co bych mohl vytknout. Jsme již dlouhé roky nastaveni na stejných vlnách. Pokud preferujete tmu před světlem, pokud je vaše mysl rozřezaná do krve, potom si nové album určitě vychutnáte. Pánové jsou letos silní jak v divokých, zničujících pasážích, tak i v těch klidných, přemýšlivějších. Je to spíše pradávná mantra, jdoucí až k samotné podstatě smrti, než jen obyčejná hudba. Songy žhnou a pálí, postupně gradují, mění rytmus i směr. To vše zahalené do černé a krvavé mlhy. Chodím kolem řeky každý den. Je špinavá, smradlavá a plná odpadků. Občas v ní pluje mrtvé tělo. Pokaždé se zastavím a sleduji vítr ve vlnách. Vznešená, majestátní, temná a mrazivá black death metalová odpověď na šepot démonů! Budete rozdrásáni do krve!


Asphyx says:

I walk by the river every day. It's dirty, smelly and full of garbage. Sometimes a dead body floats in it. Every time I stop and watch the wind in the waves. It is a daily certainty for me, just like the music of MALLEPHYR, a band teetering on the sharp edge between life and death. I've been following this pack since their early days and every time I get my hands on something new from their work, I'm so caught up that I don't want to write anything. I'd rather wander the city, I'd rather look at a dirty river.

This year's album is their third full-length and the gentlemen have once again pushed themselves. Initially, the novelty is more opaque, complex and challenging to listen to and imagine. It requires focused listening and a lot of dark imagination. MALLEPHYR are like demons this year, like whisperers that gradually get into your subconscious. There's another dead body floating on the surface. Or is that just my imagination?


Yes, it may be a scary dream from which when you wake up, the reality is even worse. It's very hard for me to write about records like this. To describe in words all the nooks and crannies, all the colorful and colorful riffs, all the urgent vocals, every drum beat, it's actually impossible. It's better to listen, to enjoy the individual motifs that are carefully built into morbid images. Sublime, majestic and atmospheric black metal is combined here with earthy death metal. Everything is executed with the elegance of old masters in the field. I like that MALLEPHYR are different, distinct, that they have their own clear and distinct signature. I'm sure there would be some comparisons to others, but I won't do that. This pack has long since broken out of the common clichés. On the contrary, every melody is interesting, attractive in some way. The album stands up not only in its individual parts, but mainly as a whole, as an opus that you will be happy to return to often. At least for me it is and will be. I need the fog in the streets, I need the chill in my bones and then "Ruins of Inner Composure" stands out the most. It's very hard for me to find anything to complain about. We've been set on the same waves for years. If you prefer darkness to light, if your mind is cut to the bone, then you will definitely enjoy the new album. The gentlemen are strong this year in both the wild, devastating passages and the calmer, more thoughtful ones. It's an ancient mantra, going to the very essence of death, rather than just plain music. The songs blaze and burn, gradually graduating, changing rhythm and direction. All wrapped in a black and bloody mist. I walk by the river every day. It's dirty, smelly and full of garbage. Sometimes a dead body floats in it. Every time I stop and watch the wind in the waves. A sublime, majestic, dark and chilling black death metal answer to the whispers of demons! You will be torn to blood!



o MALLEPHYR na DEADLY STORM ZINE/ about MALLEPHYR on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Contaminated Tongues Embracing The Lifeless Sculpture 
02. I Am The Two-Headed Serpent 
03. Hail Death 
04. Ruins Of Inner Composure 
05. When Death Is Light At The End Of The Tunnel 
06. Chaos Chants Across The Path To Universe

band:
OPAT (guitars, vox)
ADAM (guitars)
JAN (bass)
TOM (drums)

Recenze/review - CORPUS OFFAL - Demo 2024 (2024)


CORPUS OFFAL - Demo 2024
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Některou špínu neumyjete. Budete jí doslova nasáklí. Budete si představovat, že před sebou neustále vidíte čerstvě otevřenou rakev. Budete mít pocit, že z ní slyšíte podivné zvuky. Nedalo vám to a podívali jste se dovnitř. Je to jako s hudbou, kterou chcete ochutnat. Před vámi se objevilo zubožené tělo ve značném stádiu rozkladu. Ihned jste věděli, že se jedná o oběť násilného, hnusného činu.

Poslouchali jste nové demo amerických tmářů CORPUS OFFAL, což  jsou pohrobci CEREBRAL ROT. Obě skladby se vám ihned dostanou do žil i do děsivých nočním můr. Tohle je smrtící kov, který se hrával v pradávných katakombách. Shnijete zaživa!


Základem je smradlavý death metal, přidávány jsou potom nechutně krvavé kousky goregrindu. Vše se valí kupředu jako řeka Styx, plná nafouklých mrtvol. Na své si přijde každý fanoušek klasických, tradičních pohřbů do země. Vše je náležitě mrazivé, šílené a nasáklé krví smíchanou s nenávistí. Doporučuji nějaký plesnivý sklep. Zhasněte všechna světla. Teprve potom vynikne síla CORPUS OFFAL nejvíce. Jedná se o hudbu, která nezná slitování. Oba songy jsou napsány s jediným účelem. Vytrhnout vám všechny vnitřnosti z těla. Obal, zvuk i další formální záležitosti, jsou v nejlepším pořádku. Není si na co stěžovat. Možná jen, ocenil bych více skladeb, potřebuji totiž silnější dávku. Myslím si, že všichni staří hrobníci budou určitě spokojeni. Nahrávka musela vzniknout v nějaké staré, dávno opuštěné márnici. Kdysi tu zapomněli několik chladných těl. Je jen na vás, jestli jim dáte šanci. Za mě je vše v absolutním pořádku. Američané ale přidávají i něco navíc, jakousi morbidní přitažlivost, kterou uměly slavní maniaci z devadesátých let minulého století. "Demo 2024" je takovou ochutnávkou, malým kouskem plesnivého masa, které je podáváno, jak jinak, na víku od rakve. Pro mě je potom nejdůležitější, že cítím během poslechu až fyzickou blízkost smrti. To je pro mě jasným důkazem, že tuhle smečku budu sledovat velmi pozorně. Už teď se těším, co vydají příště. Některou špínu neumyjete. Budete jí doslova nasáklí. Budete si představovat, že před sebou neustále vidíte čerstvě otevřenou rakví. Morbidně zapáchající death metal, který je nasáklý zkaženou krví, temnotou a shnilým masem!


Asphyx says:

Some dirt you can't wash. You will literally be soaked in it. You'll imagine you're always seeing a freshly opened coffin in front of you. You'll feel like you're hearing strange noises coming from it. You couldn't help but look inside. It's like music you want to taste. Before you is a mutilated body in a considerable state of decomposition. You knew immediately that this was the victim of a violent, heinous act.

You were listening to the new demo of the American darkies CORPUS OFFAL, who are the heirs of CEREBRAL ROT. Both tracks will immediately get into your veins and into your terrifying nightmares. This is the deadly metal that used to be played in the ancient catacombs. You will rot alive!


The base is stinking death metal, then disgustingly bloody bits of goregrind are added. It all rolls forward like a river Styx, full of bloated corpses. Any fan of classic, traditional burials in the ground will find something to enjoy. Everything is appropriately chilling, insane and soaked in blood mixed with hatred. I recommend a musty basement. Turn out all the lights. Only then will the power of CORPUS OFFAL shine through the most. This is music that knows no mercy. Both songs are written with a single purpose. To rip the guts out of your body. The cover, the sound and other formal matters are all in the best order. Nothing to complain about. Maybe I would have appreciated more songs, because I need a stronger dose. I think that all old grave diggers will be satisfied. The recording must have been made in an old, long-abandoned morgue. They once left some cold bodies here. It's up to you to give them a chance. For me, everything is absolutely fine. But the Americans add something extra, a kind of morbid appeal that the famous maniacs of the 1990s were able to do. "Demo 2024" is such a taster, a small piece of moldy meat served, as it were, on a coffin lid. For me, then, the most important thing is that I feel almost the physical proximity of death while listening to it. This is a clear indication to me that I will be watching this pack very closely. I'm already looking forward to what they release next. Some dirt you can't wash. You will literally be soaked in it. You'll imagine you're constantly seeing a freshly opened coffin in front of you. Morbid smelling death metal that's soaked in corrupted blood, darkness and rotten flesh!


TRACKLIST
1. Ripened Psychosis
2. Gorging Gastric Decedent

LINE-UP
Ian Schwab - Guitar / Vocals
Clyle Lindstrom - Guitar
Jason Sachs - Bass
Jesse Shreibman - Drums

CREDITS
Mixed by Michael Foster / Corpus Offal. Mastered by Dan Lowndes. Art / Logo by Ian Schwab. Layout by Dan Fried.


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý šestý - Metal a punk ze skvrňanských garáží


Příběh čtyř stý padesátý šestý - Metal a punk ze skvrňanských garáží

Měl jsem o víkendu zcela jasnou představu. Moje milá jela do Tábora, protože tam měli nějakou slezinu s příbuznýma z Moravy. Mě se tam nechtělo, ona s nima není moc sranda a navíc jsou takový divný. S tím se mnou souhlasí. A to mě v tom necháš samotnou? Jenže já potřeboval vypnout. Pořád na cestách, brigády, práce na chalupě, léto uběhlo jako voda v Radbůze a já měl v plánu, že si budu číst. Zalezu si, zajdu si maximálně na oběd na Kurty, nakoupím si něco trvanlivého a budu jen ležet v posteli, poslouchat muziku a listovat stránkami. Akorát jsem nepočítal s tím, že osud je někdy pěkná kurva. Vylezl jsem v pátek odpoledne ze školy s tím, že poslední přednášku zapeču. Už mě to nějak nebavilo. Zapálím si cigáro a zaujme mě hluk za rohem. Stojí tam dvě holky, od pohledu punkerky a kolem nich skupinka studentů. Smějí se jim a nadávají. Holky mají hlášky na jejich oblečení a kluci na postavy. Ano, jedna je hodně hubená a druhá oplácaná. Nikdy mě nikdo nešikanoval, maximálně se mi smáli kvůli brýlím, ale mám v sobě šílenej odpor k podobným situacím. Bytostně mi to vadí.

Vlítnu tam, začnu křičet. Nadávám studentům do kurev, jsem vzteklej. Zaleknou se. Najednou není nikdo tvrďák. Ale možný taky je, že je vystrašilo moje metalový triko. Lebky a rakve. Odcházejí a hlásí něco o tom, že svůj k svému. Umaštěná metla, znáte to. Zařvu jim na rozloučenou a zadupu. Jeden střízlík popoběhne. Pak se konečně otočím a hubená pláče. Vezmu jí kolem ramen a říkám jí, ser na ně, jsou blbý. Natahuje a říká, že mají pravdu. Už moc nevím, co říkat, tak jen - holky nezajdeme na jedno. Pokecáme, dáme pivko a uklidníte se. To jen, abyste věděli, že ne všichni studenti strojárny jsou hovada. Chvilku se na sebe dívají a pak přikývnou. A tak zalezeme k Darebákovi a klábosíme. Co jste proboha dělali u fakulty? Zeptám se a teprve teď mi všechno dojde. Napadlo je, že by mohly rozdat pár letáků. Jenže je všichni posílali do prdele. Ukaž, řeknu jedné a ona mi podá ručně nakreslený plakát se jmény, které vůbec neznám. Večer je koncert, přijdeš? A kouká na mě smutně, jak to jenom holky umí. A moje touha si číst vezme za své. Jen si prosím vás nemyslete, nebylo v tom žádný balení, ani erotika. Jen mi jich bylo trošku líto.

A taky jsem moc dobře věděl, o co jde. Zaujalo mě to. Plzeňskou scénu jsem pořád moc neznal a black metal byl u mě vždycky na okraji zájmu. Líbil se mi hudebně, ale ty lidi okolo byli zkrátka fakt divný. Punkerky mě začaly objímat, křičely super a já byl rád, že ony jsou rády. Hele, pomůžu vám. Zajdeme na pajďák a na ekonomku a na práva. Tam vám pšenka pokvete lépe. Jsou nadšený. A co jinak děláte? A ony na to, že se učí na cukrářky. Jste sladký, odpovím a snažím se působit vtipně a mile. Myslím, že se mi to daří. Obejdeme školy, potkáme i pár jejích dalších kamarádek, takže nás je už docela dost, když sedíme U Námořníka dole pod autobusákem. Je to pajzl, ale pivo tu mají dobrý. Mám s sebou věci do školy, ani jsem nestihl zajít na kolej. Nějak mi to nevadí. Punkáči značně převažují nad metalákama. Tuhle scénu vůbec v Plzni neznám. Stačilo pár let a skladba fanoušků se hodně změnila. Líbí se mi, že už mají možnosti vycestovat, sehnat si jakoukoliv desku, mají větší rozhled. Jde na mě nostalgická a tak jim chvilku vyprávím o garážích v Boleslavi. O našich začátcích. Kupodivu je to zaujme. No jasně, že mi to dělá dobře. Jsem mladej, pořád trošku machruju a i když mě život už trošku semlel, tak se mi líbí být středem pozornosti. Přidám pár koncertů, zážitků, co jsme měli s partou v rodném městě a pak už jsem jejich.

Já si ty kapely fakt nepamatuju. Byly to jména s jepičím životem. Nikdo neuměl moc hrát, ale sedělo se na paletách a starých žíněnkách. Byl tam sud a basa a protože jsem měl peníze z brigády, tak jsem se plácl přes kapsu. Koupil jsem jim ještě jeden sud a kdybyste viděli to nehraný nadšení, cítil jsem, že jsem tu správně. Ne, nebyli všichni chytří, ani dokonalí, pár mě jich i sralo, ale jako celek to bylo neskutečně super. Pařba, tanec, holky z rána si mě tak nějak vzaly za svého, takže když se k ránu končilo, nešel jsem na kolej, ale k nim do bytu. Byl to starej pavlačovej barák a první co oplácaná udělala, tak mě na chodbě objala a snažila políbit. Vyvlékl jsem se a musel mít dlouhou řeč, ve který jsem jí vysvětloval, že už to nejde. Nechápala to, vy jste jako dřív normálně nešukali mezi sebou? Moje milá, já vyrůstal jak indián, já jsem věrnej jako pes, říkám jí a pak to zkusí ta hubená. Jenže s tou je to těžký. Když jí odmítnu, tak pláče, že je ošklivá. Jdu radši pryč, abych se ještě nedostal do problémů. Normální by bylo se vrátit na kolej a konečně si odnést věci ze školy, ale to já ne. Vrátím se do garáží. 

Na jedné paletě do toho buší kluk s holkou. Budeš mít v zadku třísky, napadlo mě. Pak se vypnu a usnu v rohu. Zdají se mi děsně divoké sny. Probudí mě nějakej snad patnáctiletej kluk, ty píčo, ty si včera byl, dej si pivo. Koukám na něj, je to divočák. Pivem nepohrdnu a pak se pobliju za garáží. Musím domů, napadne mě a tak se loučím. Nikdo mi ale neodpovídá. Vše je dopito a kdo se chtěl spářit, učinil tak. Mě se zase stýská po blondýnce. Ve sprše stojím snad půl hodiny. Je mi smutno a konečně si čtu. Ale asi jen hodinku, protože vytuhnu. Nemám nic k jídlu, bolí mě hlava a střeva. Opilcovo ráno není ráno, ale odpoledne. Někdo ťuká. Michal. Kdepa si včera byl? Kecali jsem do noci o knihách. Mávnu rukou, něco na sebe hodím a dole na baru mu všechno vyprávím. Blanka mě chválí, že jsem se nespustil a já nad tím dost dlouho přemýšlím. Vydržím to pokaždé? Říkám si, že ano, že musím, protože jinak bych narušil to hezké a křehké, co mezi sebou s mojí holkou máme.

Jdu pro blondýnku večer na nádraží. Fakt se na ní těším. Hrozně jí to sluší. Zakousneme se do sebe, je vidět, že mě také moc ráda vidí. Je vláčná, je poddajná. Skoro nevnímáme, že na nás řve skupinka punkáčů. Jsou mezi nimi i moje nové kamarádky ze včera. Zamávám jim a ještě jednou poděkuju. Bylo pro mě hrozně příjemné zase jednou zavzpomínat. Nejlepší akce jsou stejně ty, které nejsou plánované. Tenkrát jsem si to mohl dovolit. Byla to neskutečná jízda. Vrátíme se na kolej a když jdeme k večeru na pivko, tak zase slyším za sebou dva kluky, kteří se baví o tom, že nechápou, proč má takovej vágus takovou hezkou holku. Otočím se na něj a řeknu mu, že to je kvůli tomu, že nejsem kretén a pak už jen mluvím o metalu a punku ze skvrňanských garážích. A moje milá se celou dobu krásně usmívá. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine