DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 20. prosince 2024

Recenze/review - OLD FOREST - Graveside (2024)


OLD FOREST - Graveside
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Už dávno vím, že nepatřím do tohoto podivného světa. Toulám se ulicemi a sleduji mrtvé tváře prokletých. Pochodují v nekonečných zástupech. Rodí se a umírají a zůstává po nich jenom krvavá stopa. Bez svědomí, bez síly a energie. Potřebuji něco, k čemu se mohu vracet. Jistotu, která mě uklidní a nechá spočinout. Jako asi každý, kdo poslouchá podobnou muziku, mám rád staré, zdánlivě opuštěné hřbitovy. V black metalu jsem si vždy velmi vybíral, ne všechny kapely mě dokázaly oslovit. Britské OLD FOREST mám ale rád od konce devadesátých let minulého století.

Tihle bardi totiž vždy dokázali vytvořit podmanivě mlhavou atmosféru. Mám ve své sbírce několik nahrávek a když jsem se poprvé setkal s letošní novinkou "Graveside", venku zrovna pršelo. Přízraky dávno ovládly ulice a mraky se dotýkaly země. Ideální počasí pro poslech této desky. Nebudu vás dlouho napínat. Pokud máte rádi klasický, syrový a chladný black metal, jste zde správně. Album se povedlo po všech stránkách. Koneckonců, posuďte sami. 


Ne, už dávno nejsem ve svém temném pokoji. Sedím na hřbitově, kývám se spokojeně do rytmu a čekám na démony, až se probudí. Ostré riffy mi pronikají pomalu do krve, pohupuji se do rytmu, nechávám krvavý déšť, aby mě promočil na kost. V skladbách naleznete velké množství zajímavých momentů. Potkáte staré krvelačné vampýry, vlkodlaky i upíry. OLD FOREST patří mezi vyvolené, mezi ty, kterým jejich hudbu bezezbytku věřím. Zavřený v márnici si čtu o démonech, prohrabuji se ve starých spisech a přes den uléhám do chladné rakve. Mám rád hudbu, která ve mě dokáže probudit emoce. A "Graveside" je albem, které je záhadné, temné i děsivé, majestátní i zemité. Jedná se nejen o poctivě odvedenou práci, co se týká zvuku, obalu i celkového provedení, ale hlavně o motivy, které vás přenesou mezi pískovcové náhrobky. Britové hrají postaru, tradičně, klasicky (ve své hudbě odkazují na smečky jako EMPEROR, SATYRICON, DIMMU BORGIR, GEHENNA), ale zároveň jsou zajímaví a dokáží i překvapit. Těším se každý večer, až se setmí a ochladí. Ve tmě a samotě vynikne nová nahrávka nejvíce. Dostala se mi pomalu do krve a zanechala po sobě černé kousky ledu v žilách. Pokud máte tento styl rádi, tak neváhejte ani chvilku. Atmosféra je velmi podmanivá a připomíná mi staré hororové filmy. Bojíte se rádi? Máte noční můry? Potom přidejte hlasitost. Už dávno vím, že nepatřím do tohoto podivného světa. Toulám se ulicemi a sleduji mrtvé tváře prokletých. Pochodují v nekonečných zástupech. Rodí se a umírají a zůstává po nich jenom krvavá stopa. Bez svědomí, bez síly a energie. Potřebuji něco, k čemu se mohu vracet. Teď už je mi jasné, že se "Graveside" dostalo i do mých snů. Klasický, tradiční black metal s hororovou atmosférou! Potkáte duše prokletých! 

Asphyx says:

I've known for a long time that I don't belong in this strange world. I wander the streets and watch the dead faces of the damned. They march in endless processions. They are born and die, leaving only a trail of blood. No conscience, no strength, no energy. I need something to come back to. Something to reassure me and let me rest. Like anyone who listens to music like this, I like old, seemingly abandoned cemeteries. I've always been very selective in black metal, not all bands have been able to appeal to me. But I've liked British OLD FOREST since the late 1990s.

These bards have always managed to create a hauntingly hazy atmosphere. I have several records in my collection and when I first encountered this year's new release "Graveside", it was raining outside. Phantoms had long since taken over the streets and clouds were touching the ground. Perfect weather for listening to this record. I won't keep you in suspense for long. If you like classic, raw and cold black metal, you've come to the right place. The album is a success in every aspect. After all, judge for yourself. 


No, I'm not in my dark room anymore. I'm sitting in the graveyard, swaying contentedly to the beat, waiting for the demons to wake up. The sharp riffs seep slowly into my blood, I sway to the beat, letting the bloody rain soak me to the bone. There are plenty of interesting moments in the songs. You meet old bloodthirsty vampires, werewolves and vampires. OLD FOREST is one of the chosen ones, one of the ones I trust their music implicitly. Locked in a morgue, I read about demons, dig through old writings and lie down in a cold coffin during the day. I like music that can stir my emotions. And "Graveside" is an album that is mysterious, dark and terrifying, majestic and earthy. It's not only a job honestly done in terms of sound, cover art and overall performance, but most importantly, the themes that transport you among the sandstone tombstones. The Brits play old-fashioned, traditional, classic (they reference packs like EMPEROR, SATYRICON, DIMMU BORGIR, GEHENNA in their music), but they are also interesting and can surprise. I look forward to every night when it gets dark and cool. In the darkness and solitude the new record stands out the most. It slowly got into my blood and left black chunks of ice in my veins. If you like this style, don't hesitate a moment. The atmosphere is very captivating and reminds me of old horror movies. Do you like to be scared? Do you have nightmares? Then turn up the volume. I've known for a long time that I don't belong in this strange world. I wander the streets and watch the dead faces of the damned. They march in endless processions. They are born and die, leaving only a trail of blood. No conscience, no strength, no energy. I need something to come back to. Now it's clear that "Graveside" has made it into my dreams. Classic, traditional black metal with a horror atmosphere! You will meet the souls of the damned!




TRACKLIST
1. Curse of Wampyr
2. Witch Spawn
3. Solstice Sacrifice
4. Interment of Ashes
5. Decrepit Melancholy
6. Halfway Human
7 .Soil of the Martyrs
8. Forgotten Graves

Old Forest Lineup:
Kobold – Drums, Vocals, Keyboards
Beleth – Guitars, Bass


KNIŽNÍ TIPY - Škrtič - Kim Faber, Janni Pedersen (2023)


Škrtič - Kim Faber , Janni Pedersen
2023, Vendeta

Mám v prohlížeči v záložkách stále několik knih, na které různě na internetu narazím. Na Škrtiče jsem ale dostal tip od kolegy Gora. Šel jsem tedy na jistotu. Navíc byla série od těchto autorů ve slevě. To se nám to nakupuje, co? Nevěděl jsem nic, jen jsem si přečetl perex, abych věděl, o čem je téma knihy. Jedná se o napínavý severský thriller, velmi zajímavě napsaný. To bych to nebyl já, abych zase nezačal posledním dílem série. Už mám ale rozečtený i předchozí díl a nijak mě to neruší. Máme u nás výdejní místo pro Zásilkovnu a v ní neskutečně milé lidi. Vždycky pokecáme a když viděli, že pořád odebírám nějaké balíky od Dobré knihy a nebo Knihy Dobrovský, tak se ptali takhle před vánoci na nějaké tipy. Slovo dalo slovo a teď už šířím víru ve čtení minimálně jednou týdně. Konečně jsme naladili s manželkou nový stereotyp ovlivněný návštěvami nemocnice a vše se vrací pomalu k normálu. 

V lese je bahno, ale známe cestičky, co zůstávají i v sychravém počasí pevné. Dost často padá sníh s deštěm a Martinu Junckersenovi a Signe Kristiansenové je naopak velké vedro. Nasazuji doma sluchátka, abych se odstřihl od světa. Jenom když projde kolem jedno z dětí nebo moje milá, tak si trošku posunu brýle. Jinak jsem v jednom z kodaňských parků a ohledávám místo činu. Poslouchám k tomu dánské DETEST, kapelu mého mládí, co vydala novou desku a všechno se mi to tak nějak zase jednou spojilo v jedno. Martin chodí po doktorech, stejně jako momentálně já. Klasická servisní prohlídka k padesáti letům mi, na rozdíl od něj, dopadla dobře. Jeho problémy s prostatou jsou popsány tak autenticky, že mi z toho bylo až někdy úzko. Příběh graduje, několikrát se zašmodrchá a svede čtenáře z cesty. Alespoň mě se to stalo. Vlastně i rozuzlení pro mě bylo poměrně překvapivé a nečekané. Psychologie postav, jejich temnota a démoni, vše je krásně vykresleno a moje fantazie pracovala na plné obrátky. 

Ony se vlastně odehrávají nejdříve dva příběhy. Jedny vraždy jsou připisovány sériovému vrahovi, druhý je o vraždě neonacisty. Tenhle směr je pro našince hodně zajímavý. Svět gangů, jejich území a násilnosti, je našinci zatím trošku vzdálený. Musí to být hrozné a autoři si servítky rozhodně neberou. Signe má také svoje vlastní trauma, byla znásilněna. Z momentů, kdy popisuje svoje pocity, mi bylo opravdu hodně mrazivě. Vždycky si pak říkám, jaké to musí být hrozné a kolik takových nechutných zážitků se vůbec nedostane na povrch. Kolik jich je bagatelizováno, zesměšňováno. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je náš svět hodně nebezpečné místo k žití. Někdy se divím, že jsme se navzájem ještě nesežrali. Možná ještě ale není tak špatně, ještě je naděje. Vždycky jsem věřil v dobré lidi, ale je pravda, že díky médiím nám připadá dnešní svět horší, než ve skutečnosti je. 

Byl jsem asi v polovině knížky a moc jsem toho nenaspal. Ráno jsem šel na vyšetření a měl jsem být nalačno. Je brzy,  ještě ani nesvítá a přecházím park kousek od starého kostela. V křoví zahlédnu nohy. Bez bot a celé od krve. Málem mě kleplo. Nakonec to byl nějaký ožrala nebo spíš feťák, kterých je všude kolem opravdu hodně, ale stejně. Mám to vždycky tak, že si tak nějak paralelně o knize přemýšlím. Jedu tramvají a říkám si, kam bude asi děj pokračovat, jak nás autoři překvapí. Mimochodem, knížku opravdu napsali dva lidé - Kim Faber, Janni Pedersen. Osobně si nedovedu vůbec představit, že bych se třeba jen podílel na nějaké knize s někým jiným. Musí to být zvláštní způsob práce a tvorby. Každopádně, i když je pro mě Škrtič první knihou z jejich pera, ihned jsem si je zařadil mezi oblíbené. Vše totiž tak nějak hezky odsýpalo a dobře se četlo. 

Za chvilku tu máme vánoce a já se jako vždy těším. Knihy pod stromečkem budou, to je jasné jako facka. Vlastně to takhle mám od malička. Dobrá vánočka, kakao, dlouhé procházky přírodou a potom klídek a kniha. Snad vám můj dnešní tip udělá taky radost. Čím jsem starší, tak mám tenhle čas raději. Padá na mě takový ten křesťanský klid, užívám si chvilky s rodinou a jsem vděčný za to, že jsme spolu. Užijte si vánoce podle svých představ, pořádně se najezte a pokud naleznete pod stromkem knihu, tím lépe. Děkuji za pozornost, kladné ohlasy a budu se těšit zase za týden. Škrtiče si rozhodně dejte, stojí fakt za to. Ať vaše kroky provází síla. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Škrtič je nejnovější kniha Kima Fabera a Janni Pedersen ze série o Martinu Junckersenovi a Signe Kristiansenové, která volně navazuje na předešlé díly série Tuhá zima a Pekelné léto. Oba vyšetřovatelé se po dlouhé době konečně zase setkávají jako kolegové v oddělení násilných trestných činů. Juncker se vrací do Kodaně, ale jeho život rozhodně není poklidný. Řeší nové bydlení, rozvod i vážné zdravotní problémy. Vrací se na své původní místo u kodaňské policie a začne vyšetřovat vraždu mladé ženy, která byla nalezená zardoušená a polonahá. Její oblečení se našlo pečlivě složené vedle těla. Jiné stopy jednoduše nejsou a Juncker při vyšetřování zažívá jakési dejà vu, protože mu okolnosti vraždy připomenou jeden dřívější nevyřešený případ.

Signe je ráda, že se Juncker vrátil ze svého exilu v Sandstedu. V Kodani se odehraje politická demonstrace, při které je bodnut nožem mladý neonacista. Signe se ujme vyšetřování tohoto případu, ale zároveň se potýká s osobními problémy, především s následky znásilnění před čtyřmi lety a dochází jí, že bude muset začít jednat, aby mohla tuto kapitolu uzavřít.
Škrtič je aktuální napínavý příběh o pomstě, zlu i strachu ze smrti.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 19. prosince 2024

Recenze/review - PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls (2024)


PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls
CD 2024, These Hands Melt

for english please scroll down

Říznutí nožem do tmy. Strach a bolest, otištěné do chladných zdí. Další z děsivých snů, které se stále vrací. Potkáváš v nich přízraky toužící po krvi. Najednou, když posloucháš nové album britských maniaků PURGATORIAL, jsi zcela mimo tento zkažený svět. Už dávno si vstoupil za oponu, do nekonečných močálů nicoty. Jsou kapely, které mě osloví již při prvním poslechu.

Nevěděl jsem o této skupině vůbec nic. K jejich letošnímu debutovému albu jsem přistupoval hezky postaru. Sedl jsem si v temném pokoji, postupně přidával hlasitost a nechal jsem na sebe novou desku "Fading Whispers of Voidbound Souls" působit. Bylo zcela přirozené, že se kolem začali procházet démoni, že jsem několikrát potkal vlastní smrt. Riffy jsou velmi ostré, vokál chorobně naléhavý a bicí drtivé. Stačí jenom zaplatit převozníkovi vlastním svědomím a nechat se převést přes řeku Styx. 


Kapela si dala velký pozor na celkové provedení. Novinka je zvukově velmi dobře ošetřená. Ze skladeb doslova mrazí v kostech (Kris Mayers - recording, mixing, Neil Schneider - mastering). Zaujal mě i obal od italského autora Tryfara, jinak také člena kapely TRYFAR. Stylově lze potom nalézt v hudbě odkazy jak na starý, surový death metal, tak i chlad a zimu severských black metalových klasiků. Celou nahrávkou se vznáší takový zvláštní neklid, krvavě doomová aura, chcete-li. PURGATORIAL na to jdou opravdově, uvěřitelně a nové album mě baví opravdu poslouchat. Líbí se mi, že mají svůj vlastní výraz, rukopis, že je poznáte během několika prvních tónů. Jasně, není to nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jenom o dobře odvedené řemeslo. Naopak, skladby hoří jasným plamenem, tepají pod povrchem. Nejdříve se kolem mě plazily jako jedovatí hadi, aby mě postupně uhranuly a zcela pohltily. Už jste někdy navštívili dávno opuštěné pohřebiště nebo místa, kde byly prováděny krvavé obětní rituály? Ani nemusíte, z "Fading Whispers of Voidbound Souls" mám totiž velmi podobné dojmy. Jedná se o hudbu, která je zahraná od srdce, s jasnými a zřetelnými motivy, se spoustou do šedých barev zahalených nálad, s drsností, která vás rozdrásá do krve. Pro mě osobně, se jedná o velké překvapení a příslib do budoucna. Britové totiž dokáží být suroví i vznešení, majestátní i záhadní. Nová deska je jako nějaká starodávná mantra, jako zaříkávání, které vás nakonec uhrane a prokleje. Říznutí nožem do tmy. Strach a bolest, otištěné do chladných zdí. Další z děsivých snů, které se stále vrací. Potkáváš v nich přízraky toužící po krvi. Mlhavý a temný black death metalový rituál! Démoni se vrátili! Záhadné ozvěny z onoho světa! 

Asphyx says:

A knife cut in the dark. Fear and pain imprinted on cold walls. Another of the terrifying dreams that keep coming back. In them, you meet ghosts out for blood. Suddenly, listening to the new album from British maniacs PURGATORIAL, you're completely out of this wicked world. You've long since stepped behind the curtain, into the endless swamps of nothingness. There are bands that speak to me at the first listen.

I didn't know anything about this band. I approached their debut album this year in a very old-fashioned way. I sat down in a dark room, gradually turned up the volume and let the new album "Fading Whispers of Voidbound Souls" work its magic on me. It was only natural that demons started to walk around, that I met my own death a few times. The riffs are very sharp, the vocals are morbidly urgent and the drums are crushing. All you have to do is pay the ferryman with your own conscience and let yourself be ferried across the River Styx.


The band paid great attention to the overall performance. The novelty is very well treated sonically. The songs literally chill your bones (Kris Mayers - recording, mixing, Neil Schneider - mastering). I was also intrigued by the cover artwork by Italian author Tryfar, otherwise also a member of the band TRYFAR. Stylistically, then, one can find in the music references to both old, raw death metal, as well as the coldness and coldness of Nordic black metal classics. There is a strange uneasiness floating through the whole record, a bloody doom aura, if you will. PURGATORIAL go at it in a real, believable way and I really enjoy listening to the new album. I like that they have their own expression, their own signature, that you get to know them within the first few notes. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but it's definitely not just good craftsmanship. On the contrary, the songs burn with a bright flame, beating beneath the surface. At first they slithered around me like venomous snakes, only to gradually enchant and completely consume me. Have you ever visited long-abandoned burial grounds or sites where blood sacrificial rituals were performed? You don't have to, because I got a very similar impression from "Fading Whispers of Voidbound Souls". This is music that is played from the heart, with clear and distinct themes, with lots of moods shrouded in grey colours, with a harshness that will tear you to blood. For me personally, this is a great surprise and a promise for the future. For the British can be both brutal and sublime, majestic and mysterious. The new record is like an ancient mantra, an incantation that will eventually sweep you away and curse you. A knife cut in the dark. Fear and pain imprinted on cold walls. Another of the terrifying dreams that keep coming back. In them, you meet ghosts out for blood. A misty and dark black death metal ritual! The demons have returned! Mysterious echoes from the other world!



tracklist:
1. Harvesting Nightmares
2. Blind Fervour
3. The False Ones
4. Wings Of Wax Melting
5. Pelagic
6. Always Watching
7. Call Of The Void
8. Doomed To Repeat

band:
Kris Mayers - Vocals, Guitars, Bass
Ryan Eastham - Guitars
Neil Schneider - drums



Recenze/review - CRIMSON BUTCHERY - Violence by Design (2024)


CRIMSON BUTCHERY - Violence by Design
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Do zdí je již dávno otištěná bolest umírajících. Těla tu kdysi visela na hácích a z hrdel vytékala krev. Vyděšené pohledy těch, co byli odsouzeni na smrt. Nakonec jsou z nás jenom kusy masa. Procházím se galerií smrti a poslouchám novou desku irských death metalistů CRIMSON BUTCHERY. Kapely, která se stala již před nějakým časem mým soukromým objevem. Postupně přidávám hlasitost a ocitám se na jedněch dávno opuštěných jatkách. Tahle hudba je surovým masakrem, který vás rozseká na kusy.

Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale přiznejme si, že to dnes nepřináší skoro nikdo. Irové ale nepředkládají jenom velmi dobré řemeslo. Naopak, jejich hudba je něčím zajímavá. Je v ní obsažen jakýsi neklid, surovost, divokost, hniloba a špína. Věřím jim každý tón, každou notu. Navíc řeže tou správnou stranou nože. 


Měli jste vždycky rádi stará klasická alba CANNIBAL CORPSE? A nelíbí se vám příliš jejich novější směřování? Potom byste měli zpozornět. CRIMSON BUTCHERY se totiž touhle smečkou hodně inspirovali. Ale dělají to velmi zajímavě, mají skvělého bubeníka i vokalistu. Je to taková ta nahrávka, kterou začnete poslouchat, postupně si podupávat nohou do rytmu, abyste nakonec pařili doma v pokoji. V lepším případě si vezmete do rukou kladivo a jdete zbourat nejbližší zeď. Zkrátka a dobře, je to tam a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Kapela vylezla z toho nejhlubšího undergroundu a inspirovala se v těch nejlepších pitevních sálech. Brutální death metal s klasickým ksichtem je okořeněn i technickými prvky. Je to ale děláno s elegancí a velmi vkusně. Rozhodně se nejedná o dnes tolik častou a mnohdy zbytečnou ekvilibristiku. Jednotlivé motivy se mi dostaly ihned pod kůži a rád jsem se k "Violence by Design" vracel. Pokaždé, když jsem potřeboval propláchnout mozek kyselinou, byla tahle nahrávka jasnou volbou. Má v sobě totiž něco neklidného, morbidně přitažlivého. Jakousi pradávnou sílu a energii, poctivost a uvěřitelnost. Patřím k fanouškům, kteří si v tomhle stylu hodně vybírá. A Irové mě přesvědčili, zničili a pohřbili zaživa. Do zdí je již dávno otištěná bolest umírajících. Těla tu kdysi visela na hácích a z hrdel vytékala krev. Vyděšené pohledy těch, co byli odsouzeni na smrt. Nakonec jsou z nás jenom kusy masa. Procházím se galerií smrti a kývám spokojeně hlavou. Tahle deska dostává vysokou známku kvality, to mi věřte. Surový, morbidní brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! Masakr na pitevně! 

Asphyx says:

The pain of the dying has long been imprinted on the walls. Bodies once hung here on hooks, blood oozing from their throats. The terrified stares of those who were condemned to die. In the end, we are but pieces of flesh. I walk through the gallery of death and listen to the new album by Irish death metallers CRIMSON BUTCHERY. A band that became my private discovery some time ago. I gradually turn up the volume and find myself in a long abandoned slaughterhouse. This music is a brutal massacre that will cut you to pieces.

Sure, it's nothing new or groundbreaking, but let's face it, hardly anyone brings that these days. But the Irish don't just present very good craftsmanship. On the contrary, their music is something interesting. There is a kind of restlessness, rawness, ferocity, rottenness and filth in it. I trust every note, every note. Plus, it cuts with the right side of the knife.


Have you always liked the old classic CANNIBAL CORPSE albums? And you don't like their newer direction too much? Then you should pay attention. CRIMSON BUTCHERY were inspired by this pack. But they do it very interestingly, they have a great drummer and vocalist. It's the kind of record that you start listening to, gradually tapping your foot to the beat, to end up partying at home in your room. At best, you pick up a hammer and go knock down the nearest wall. In short, it's there, and I'll sign it in my own blood. The band came out of the deepest underground and took inspiration from the best autopsy rooms. Brutal death metal with a classic face is spiced up with technical elements. But it's done with elegance and very tastefully. It is definitely not the so common and often unnecessary equilibristics of today. The individual motifs got under my skin immediately and I was happy to return to "Violence by Design". Every time I needed to flush my brain with acid, this record was the obvious choice. There's something unsettling, morbidly appealing about it. A kind of ancient power and energy, honesty and believability. I'm one of those fans who has a lot of choice in this style. And the Irish have convinced me, destroyed and buried me alive. The pain of the dying has long been imprinted on the walls. Bodies once hung here on hooks, blood oozing from their throats. The horrified looks of those who were condemned to die. In the end, we are but pieces of flesh. I walk through the gallery of death and nod my head in satisfaction. This record gets high marks, believe me. Raw, morbid, brutal death metal that will tear you apart! A massacre in the autopsy room!


tracklist:
01. Defleshed and Shredded 
02. Senseless Brutality 
03. Henny and a Plan B 
04. Violence by Design 
05. Evolution of Malice 
06. Sodomized to Insanity 
07. Sacrament Excrement 
08. Assault on Shermer High 
09. Nightmare blunt Rotation 
10. Cleansed in Pestilence (Blade OF Elohim)


středa 18. prosince 2024

Recenze/review - STABWOUND - As Humanity Dies (2024)


STABWOUND - As Humanity Dies
CD 2024, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Jakási vyšší síla, temnota, touha po záhadách. Nějak podvědomě jsem cítil, vnímal celým tělem, že jednou potkám přízraky. Duše zemřelých, toulajících se navěky mezi naším a oním světem. Poslouchal jsem u toho debutové dlouhohrající album francouzských tmářů STAWBOUND. 

Stačilo mi několik prvních tónů a věděl jsem, že se jedná přesně o druh muziky, která koluje i v mých žilách. Sedával jsem na studených lavičkách, kýval se do rytmu a vychutnával si jednotlivé mrazivé melodie. Líbí se mi, že si kapela dala záležet na formálních věcech, jako je zvuk (Camile Giraudeau) i obal (Costin Chioreanu). Všichni odvedli profesionální práci a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je velmi podmanivá, návyková, záhadná a nebál bych se napsat magická. 


Syrový, tradiční death metal se zde potkává s chladným black metalem a v některých momentech i doomovými náladami. Skladby se mi pomalu dostávají pod kůži i do podvědomí. Mám to nastavené tak, že nechávám na sebe novou muziku jen tak působit. Pokaždé si nové, neznámé album několikrát poslechu a potom se rozhodnu, jestli budu o kapele psát. STAWBOUND si mě získali nejen svým přístupem, ale také nadšením a schopností navodit záhadnou a velmi temnou atmosféru. Jsem během poslechu opravdu na hřbitově, pomalu se stmívá a já čekám, co se stane. Také cítíte z hudby napětí, takový ten drive, pradávnou sílu a energii? Já ano, Francouzi jsou pro mě opravdoví, uvěřitelní, hrají si s jednotlivými melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Zasekli do mě svůj dráp a ihned jsem je zařadil do nejposlouchanějších nahrávek měsíce. Líbí se mi jejich rukopis, výraz. Zkrátka a dobře, kapela přistupuje ke své hudbě velmi poctivě, s velkou porcí talentu. Ne, pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale novinka rozhodně není jenom dobrým řemeslem. Naopak, je v ní něco navíc, jakýsi punc kvality. A také, což je pro mě velmi důležité, se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. V některých momentech si s touhle smečkou zavzpomínáte na kapely jako BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. Těmi se nechali, dle mého skromného úsudku, tihle maniaci volně inspirovat. Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Ano, bylo to tohle album. Starosvětský, tajemný a záhadný death metal s temně podmanivou black doomovou atmosférou! 


Asphyx says:

Actually, I don't even know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It's as if something kept drawing me to these cursed places. A higher power, a darkness, a longing for mystery. Somehow, subconsciously, I felt, sensed with my whole body, that one day I would meet ghosts. The souls of the dead, wandering forever between this world and the next. I was listening to the debut long-playing album of French obscurantists STAWBOUND. 

The first few notes were enough for me to know that this is exactly the kind of music that runs through my veins. I sat on the cold benches, swaying to the rhythm and enjoying each chilling melody. I like that the band took care with formal things like the sound (Camile Giraudeau) and the cover art (Costin Chioreanu). They all did a professional job so you can focus on the music itself. It is very captivating, addictive, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. 


Raw, traditional death metal meets cold black metal and in some moments even doom moods. The songs are slowly getting under my skin and into my subconscious. I have it set in such a way that I just let new music affect me. Every time I listen to a new, unfamiliar album a few times and then decide if I'm going to write about the band. STAWBOUND won me over not only with their attitude, but also with their enthusiasm and ability to evoke a mysterious and very dark atmosphere. I'm really in a graveyard while listening, it's slowly getting dark and I'm waiting to see what happens. Do you also feel a tension from the music, a kind of drive, an ancient power and energy? I do, for me the French are real, believable, they play with each melody like a beast with its prey. They stuck their claw into me and I immediately put them in my most listened to records of the month. I like their handwriting, their expression. In short, the band approaches their music very honestly, with a great deal of talent. No, the gentlemen are not inventing anything new or groundbreaking, but the novelty is definitely not just good craft. On the contrary, there is something extra in it, a kind of quality stamp. And also, which is very important for me, it is very easy to listen to and I like to come back to it. At some moments with this pack you remember bands like BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. In my humble opinion, these maniacs were freely inspired by them. Actually, I don't know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It was as if something kept drawing me to these cursed places. Yes, it was this album. Old world, mysterious and enigmatic death metal with a darkly captivating black doom atmosphere!



Tracklist:
01. Dies Irae - Intro 
02. Thorns 
03. Devoured 
04. Filth 
05. As Humanity Dies 
06. Angel Of Lust 
07. The Aftermath 
08. Steel Coffin 
09. Slashed 
10. Death Assembly

A few questions - interview with death metal band from France - STABWOUND.


A few questions - interview with death metal band from France - STABWOUND.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hail, we are Stabwound from Normandy, France. The band was founded in 2006 when I bought a guitar and an amp and started writing songs with my High School buddy Yoann. We play Raw Death Metal which is a mix of thrash death and doom/blackened more atmospheric elements.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The drums where recorded in a professional studios while all the guitars, bass and vocals where recorded in our home studio.

It was a difficult process as we started with a different line up, then COVID happen and I had to re record every guitar tracks when we got the project back on track after the pandemic.

Finally Camille Giraudeau (dodheimsgard/doedsmagheird) did the mixing and the mastering. Needless to say he did an awsome job at it, making our album sound like old school extreme metal with 2024 quality! This guy is a genius!


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released 200 CDs and 100 LP with our label France Black Death and Grind.

Another 200cd will be released via Iron Blood and Death corporation, our Mexican label.

Both versions are available online !

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Jeremy) write all the lyrics. I see songs as sonic movies, each part of a song being small „scenes“. Thus I like to write song that tell stories, sotries about ancient lovecraftian horrors, war, slasher movies type of tales or more vagues and open lyrics that people can interpret more freely.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created a while back by Greg from Visual Injuries.

The amazingly beautiful artwork was drawn by Costin Chioreanu who is such a talented artist. He meAde a name for himself with his esoteric, dreamlike landscape that come from his mind. Check out his other work for many famous bands, you will dig it!!

We try to be active on social media, especially YouTube and Facebook.

These are really important for us as you will find everything you need to know, see and listen about us!

@stabwoundoff on YouTube

Facebook.com/stabwound.death


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose to work with two labels to have more impact.

We are still fairly underground so having small but professional label both in France and in Mexico is greatly appreciated.

They do thing the old school way but are very supportive.

Thanks Yann, Cyrille, Yoann and Antonio!!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I listen to suite a broad range of metal bands but the one iIdoloze are:

Iron maiden, Candlemass, Slayer, My dying Bride, Bolt Thrower, Celtic Frost and Tryptikon, Mayhem… those are the band that shaped my song writing the most!!

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Well I tried all the big names, they never answered so I went to the one who where actually interested and contacted us…

It’s a shame that the big names only selected already established bands. So all in all the small bands have to do everything by themselve first before being picked by a big label.

Anyway, we don’t really care as our labels help us as much as they can and we are doing our best to grow as a band.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Oh damn, I think I lost track of all the gigs we played since 2008….

I love the small bar gigs because they are raw and in your face, ear splitting volume, proximity with the audience… I love that

Festival gigs are also awesome cause you play on bigger stages in front of a more diverse audience.

Live performances is one of our strong point and each show is a battle to conquer the audience. When you come to see us be sure we will give everything we have to kick your ass hard. So yeah the next gig will always be our best!


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to establish Stabwound as a great Death Metal band. We strive to keep the flame of real, raw, aggressive and true metal alive.

We don’t care about money, about faking performance on tik tok, cheating in the studio or live to sound bigger.

What you ear on the album is what you get, straight, dark and catchy Death Metal. We don’t want to be innovators, we love true metal and we want to keep it alive in a world where social media, looks, gimmicks, or the size of the boobs of your lead singer, have more importance than the integrity of your music.

We believe in passion, honesty and integrity. That’s what metal is about for us and that’s what we will always do.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact us on our facebook page, instagram and Youtube.

I answer every comment on Facebook so don’t hesitate to say hello ther too!

We would love to play on Poland by the way, so if you are a promoter we will be more than happy to come destroy your stage at a festival !!!

Thanx for the interview.

úterý 17. prosince 2024

Recenze/review - REVOLTING - Night of the Horrid (2024)


REVOLTING - Night of the Horrid
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Světlo už jsem neviděl několik let. Nějak mě přestal současný podivný svět zajímat. Neustálé války, lži a přetvářky, falešné úsměvy mi začaly vadit. Čím dál tím častěji se zavírám do jedné staré opuštěné kobky. Vylézám ven jenom v noci a čekám na přízraky, až mi dají znamení, abych mohl přejít na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Stalo se to právě letos, když jsem poprvé slyšel novou desku švédských maniaků REVOLTING.

O téhle smečce píšu již od jejich počátků. Jedná se o další z kapel Roggy Johanssona, tentokrát zaměřenou na hororovou tématiku, smrt i gore záležitosti. Vzduchem se začínal pomalu vznášet puch rozkládajících se těl. Zombie vylézaly z děr a toužily po čerstvé krvi. Přesně takové jsou moje první dojmy z této morbidní nahrávky. 


Švédi nadále táhnou kupředu náklad plný prašivých kostí. Dělají to s elegancí starých, zkušených hrobníků, kteří nemusí již nikomu nic dokazovat. Skladby mají jasné a zřetelné melodie, které mokvají čerstvou krví, vokál je zasažený nenávistí a hnilobou a bicí utíkají dopředu velmi divoce. REVOLTING dokáží být suroví, takovým tím ohavným způsobem, u kterého nadskakují víka od rakví, ale nebojí se i zvolnit a nechat vyniknout chladnou atmosféru ranní mlhy nad hřbitovem. Nová deska je záležitostí i povinností pro všechny fanoušky třeba takových PAGANIZER, ENTOMBED, DISMEMBER, EDGE OF SANITY, TIAMAT, HYPOCRISY, GRAVE i starých klasických hororových filmů. Pokud vám není cizí žádná lidská ohavnost a věříte na tajemno mezi životem a smrtí, tak neváhejte ani chvilku. Opět totiž dostanete poctivou porci smrtícího kovu, zahraného od srdce, opravdově. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale abych pravdu řekl, mě se jejich pozvolný vývoj v mezích záhrobních zákonů líbí a vyhovuje mi. Někdy, když jsem se vracel domů, abych ulehl do své oblíbení rakve a v ulicích byl ještě klid a tma, tak jsem nové album "Night of the Horrid" poslouchal. Neskutečně jsem si jej užíval. Ty melodie, pochmurnou a záhadnou atmosféru, ten tlak a pradávnou energii načerpanou hluboko v podzemí. Vracely se mi staré vzpomínky na exhumaci prašivých hrobů. Ležely v nich oběti násilných činů. A teď, když zase sedím u reproduktorů, se znovu probudily. Světlo už jsem neviděl několik let. Nějak mě přestal současný podivný svět zajímat. Neustálé války, lži a přetvářky, falešné úsměvy mi začaly vadit. Čím dál tím častěji se zavírám do jedné staré opuštěné kobky. Vylézám ven jenom v noci a čekám na přízraky, až mi dají znamení, abych mohl přejít na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Morbidní, mokvající, syrový a chladný death metal ze severu, který vás rozdrtí na prach! Dotek prokleté mrtvoly!

Asphyx says:

I haven't seen the light in years. Somehow I've lost interest in the strange world of today. The constant wars, the lies and pretenses, the fake smiles started to bother me. More and more often I shut myself in an old abandoned dungeon. I only come out at night and wait for the ghosts to give me a sign to cross over to the other side, to the land of endless shadows. It happened just this year when I first heard the new album from Swedish maniacs REVOLTING.

I've been writing about this pack since their early days. This is another one of Roggy Johansson's bands, this time focusing on horror, death and gore stuff. The smell of decomposing bodies was slowly beginning to waft through the air. Zombies were crawling out of the holes, baying for fresh blood. Those are my first impressions of this morbid record. 


The Swedes continue to pull forward a load of mangy bones. They do it with the grace of old, experienced gravediggers who no longer have to prove anything to anyone. The songs have clear and distinct melodies that are wet with fresh blood, the vocals are tainted with hate and rot, and the drums run forward very ferociously. REVOLTING can be brutal, in that sickening way that makes coffin lids pop, but they're also not afraid to slow down and let the cool atmosphere of the morning mist over the cemetery stand out. The new album is a matter and a must for all fans of PAGANIZER, ENTOMBED, DISMEMBER, EDGE OF SANITY, TIAMAT, HYPOCRISY, GRAVE and old classic horror movies. If you are no stranger to human ugliness and believe in the mystery between life and death, don't hesitate a moment. Because once again you'll get a fair helping of death metal, played from the heart, for real. The gentlemen may not bring anything new, but to be honest, I like their gradual development within the confines of the laws of the afterlife and it suits me. Sometimes, when I was coming home to lie down in my favorite coffin and the streets were still quiet and dark, I would listen to the new album "Night of the Horrid". I enjoyed it immensely. The melodies, the gloomy and mysterious atmosphere, the pressure and the ancient energy deep underground. It brought back old memories of exhuming dusty graves. The victims of violent crimes were lying in them. And now that I'm sitting in front of the speakers again, they've been reawakened. I haven't seen the light in years. Somehow I've lost interest in the strange world of today. The constant wars, the lies, the pretenses, the fake smiles. More and more often I shut myself in an old abandoned dungeon. I only come out at night and wait for the ghosts to give me a sign to cross over to the other side, to the land of endless shadows. Morbid, swamping, raw and cold death metal from the north that will crush you to dust! Touch of the cursed corpse!



about REVOLTING on DEADLY STORM ZINE:








tracklist:
01. Seven Severed Heads
02. Blades Will Cut
03. Night of the Horrid
04. Hell From the Sky
05. A Song for the Morbid
06. Shapeshifter
07. Swipe of the Schyte
08. The Final Journey
09. Mallet and Mask
10. Outro



Recenze/review - CAMOS - Hide From The Light (2024)


CAMOS - Hide From The Light
CD 2024, Murder Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jdu kolem kostela v našem městě, tak mám hroznou chuť vtrhnout dovnitř, obrátit všechny kříže směrem dolů a znovu zapálit pekelný oheň. Nikdy to neudělám, raději zmizím do své studené kobky a poslouchám tam muziku, která je mému srdci vlastní. Mám rád starý prašivý black metal, vyrůstal jsem i na klasickém heavy metalu. Patřím ke generaci opravdových fanoušků, kteří to ještě nevzdali. Je to prokletí na celý život. Hudba, ve svém extrémním stylu, mi koluje v žilách již více než 35 let.

Brazilské maniaky CAMOS jsem si pro sebe objevil již v roce 2009, když se mi dostala do rukou jejich debutová nahrávka "Kaim 666". Líbila se mi atmosféra, rukopis kapely i zvuk. Nové album pokračuje tam, kde minule pánové přestali. Je pro mě velmi příjemné se vrátit po časové ose zpět a vychutnat si melodie, které se mi jako ostré hřeby dostávají postupně do hlavy. Novinka je majestátní, ale i surová, je v ní velké množství temné energie. Přesně takhle to mám rád, jdu si otevřít další pivo. 


Pokud jste jako já vyrůstali na kapelách jako MERCYFUL FATE, CELTIC FROST, MASTER´S HAMMER, ALICE COOPER, a samozřejmě VENOM i MOTORHEAD, potom by se vám mohlo líbit i druhé dlouhohrající album téhle smečky. Je po okraj narvané zajímavými melodiemi, hoří uvnitř a je ukováno z té nejkvalitnější oceli. Venku se zrovna setmělo a vypadá to, že bude brzy sněžit. Místo toho se spustí z nebe krvavý déšť. CAMOS jsou opravdoví, reální, uvěřitelní a dokáží napsat velmi podmanivé skladby. Cítím z melodií nadšení, takový ten feeling tradičních kapel, který se nedá naučit. Musíte jej mít v sobě. Brazilce bych chtěl někdy vidět naživo, musí to být ďábelská jízda na splašeném koni. Navíc se celým albem jako nějaký jedovatý had vine taková zvláštní nálada, která mě přitahuje. Jakoby někde v pozadí tepal ostrý neklid. Byl zrovna pátek a měl jsem kupodivu zase jednou volno v práci. Dobře jsem se vyspal a potřeboval jsem nějakou hudbu, kterou si narvu pod tlakem do hlavy. Jsem moc rád, že jsem potkal desku "Hide From The Light". Obsahuje v sobě totiž vše, co po dobré hudbě chci a vyžaduji. Vypil jsem několik piv, navštívil místní hřbitov a nechal do sebe nasáknout atmosféru celého alba. Stalo se na nějaký čas mojí součástí a už dnes, když píšu tato slova, vím, že se k němu budu rád a často vracet. Pokaždé, když jdu kolem kostela v našem městě, tak mám hroznou chuť vtrhnout dovnitř, obrátit všechny kříže směrem dolů a znovu zapálit pekelný oheň. Nikdy to neudělám, raději zmizím do své studené kobky a poslouchám tam muziku, která je mému srdci vlastní. Někdy mám pocit, že mi k životu stačí jen syrové maso, nějaké to pivo a podobné nahrávky. Pekelné black heavy metalové album, ukované z té nejkvalitnější oceli! Temnota, chlad a rouhání!

Asphyx says:

Every time I walk past the church in our town, I have a terrible urge to rush in, turn all the crosses upside down and relight the hellfire. I never do, preferring to disappear into my cold dungeon and listen to the music that is my own heart. I like old dusty black metal, I grew up on classic heavy metal too. I belong to a generation of true fans who haven't given up yet. It's a curse for life. Music, in its extreme style, has been running through my veins for over 35 years.

I discovered Brazilian maniacs CAMOS for myself back in 2009 when I got my hands on their debut record "Kaim 666". I liked the atmosphere, the handwriting of the band and the sound. The new album continues where the gentlemen left off last time. It's very pleasant for me to go back along the timeline and enjoy the melodies that gradually get into my head like sharp spikes. The new album is majestic but also raw, there is a great deal of dark energy. Just the way I like it, I'm off to crack open another beer. 


If you, like me, grew up listening to bands like MERCYFUL FATE, CELTIC FROST, MASTER'S HAMMER, ALICE COOPER, and of course VENOM and MOTORHEAD, then you might like the second full-length album from this pack. It's packed to the brim with interesting tunes, burning inside and forged from the finest steel. It's just got dark outside and it looks like it's going to snow soon. Instead, it's gonna rain blood from the sky. CAMOS are genuine, real, believable and can write very compelling songs. I can feel the enthusiasm in the tunes, that feeling of traditional bands that can't be taught. You have to have it in you. I'd like to see the Brazilians live sometime, it must be a hell of a ride. Plus, there's a strange mood that winds through the whole album like some kind of poisonous snake, which attracts me. It's as if there's a sharp restlessness throbbing somewhere in the background. It was a Friday and I had, strangely enough, one more day off work. I had slept well and needed some music to cram into my head under pressure. I'm so glad I met "Hide From The Light". It contains everything I want and demand from good music. I drank a few beers, visited the local cemetery and let the atmosphere of the whole album soak into me. It became a part of me for a while and even now, as I write these words, I know I will revisit it happily and often. Every time I walk past the church in our town, I have a terrible urge to rush in, turn all the crosses upside down and relight the hellfire. I never do, preferring to disappear into my cold dungeon and listen to the music that is my own heart. Sometimes I feel like all I need to live is raw meat, some of that beer and records like that. A hell of a black heavy metal album, forged from the finest steel! Darkness, coldness and blasphemy!


Camos’s Hide from the Light Tracklist:
01 - Hide From The Light [3:50]
02 - Desert Devil [3:46]
03 - Run To Kill [3:36]
04 - When Love Ends In Blood [4:31]
05 - Lord Of Flies [4:01]
06 - The Devil's Concubine [5:26]
07 - Waiting Your Command [3:48]
08 - Riding To Hell [3:53]
09 - Hopeless [4:35]
10 - Swimming With The Sharks [5:46]

Camos Line-up:
Sucoth Benoth: Vocals
Caos: Guitars
Ulysses Freire: Bass
Cj Dubiella: Drums

Special Guests:
Aly Fioren: Guitar and Keyboards
Tenebrae Aarseth: Backing Vocals



pondělí 16. prosince 2024

Recenze/review - LIQUID FLESH - Vestiges Abrutissants (2024)


LIQUID FLESH - Vestiges Abrutissants
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Potkával jsem ho každý den. Vždy upravený, slušný, pokaždé se na mě krásně usmál. Vyloženě rodinný typ, který často chodil se svými dětmi ven. Jenom jeho manželka měla smutné oči. Všichni jí ho záviděli. Je spolehlivý, šikovný, takového bych také chtěla, říkali jí. Jenže ona věděla, že dole ve sklepě, když se setmí, se odehrávají šílené, krvavé a násilné věci. Měnil se v lovce, jakmile slunce zapadlo. Jako vlkodlak ze starých časů, jako Doktor Jekyll a pan Hyde. 

Hudbu francouzských maniaků LIQUID FLESH sleduji již několik let. Líbí se mi, jakým způsobem přistupují ke skladbám, ke zvuku, jak hrají a jak na mě jejich desky působí. Není to jenom obyčejný death metal, ale spíše hororový film, který mě pokaždé vtáhne rovnou do děje. Stejně jako nové EP "Vestiges Abrutissants". Dávejte pozor, až půjdete tichou ulicí. Někdo číhá ve stínu. A má v ruce velmi ostrý nůž. 


Letos dostanete čtyři nové skladby, syrové a mokvající takovým tím klasickým, poctivým způsobem. A také jeden velmi povedený cover od ENTOMBED. Jejich tvorbou, stejně jako třeba takovými CELTIC FROST, AUTOPSY, CARCASS, UNDERGANG, se Francouzi volně inspirují. Samozřejmě, přidávají velkou spoustu vlastních nápadů a invence. Mám to s touhle skupinou vlastně jednoduché, líbí se mi od nich všechno. Zkrátka a dobře, také by se dalo napsat, že jsme stejné krve. Novinka to jenom potvrzuje. O skvělém zvuku (James Leonard - mastering), ale i všem ostatním (Gastric Luke - composition, mixing, artwork…) netřeba diskutovat. Dostanete prvotřídní materiál, který obstojí i v tom nejhlubším podzemí. Osobně se mi potom nejvíc líbí, že se jednotlivé songy velmi dobře poslouchají, rád se k nim vracím a znovu a znovu si je rvu do hlavy pod tlakem. Mají v sobě něco morbidně přitažlivého, jako to uměly kapely z devadesátých letech minulého století. Opravdovost, upřímnost, divokost i touhu ničit. Kosti jsou lámány v těch nejlepších rytmech (nový bubeník Acid Bapt odvedl také skvělou práci). Pokud jste, stejně jako moje maličkost, staří metaloví psi, kteří se dosud rádi přehrabujete ve starých archívech nebo jen milujete prašivou, plesnivou smrtící hudbu, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. "Vestiges Abrutissants" je jako návštěva hororového filmu v letním kině, který se cestou domů změní v krutou realitu. Krev teče proudem a ulicemi se toulá strach. Koneckonců, jen ona věděla, že dole ve sklepě, když se setmí, se odehrávají šílené, krvavé a násilné věci. Měnil se v lovce, jakmile slunce zapadlo. Jako vlkodlak ze starých časů, jako Doktor Jekyll a pan Hyde. A teď to víte i vy! Hnilobný, prašivý death metal, u kterého vylézají mrtvoly z hrobů! Temný, krvavý horor ze starých časů!

Asphyx says:

I used to meet him every day. Always well-groomed, polite, always gave me a nice smile. He was a family man who often went out with his kids. Only his wife had sad eyes. Everyone envied her. He's reliable, smart, I'd like one of those, they told her. But she knew that down in the basement, when it got dark, crazy, bloody, violent things happened. He turned into a hunter as soon as the sun went down. Like a werewolf of old, like Doctor Jekyll and Mr. Hyde. 

I've been following the music of French maniacs LIQUID FLESH for years. I like the way they approach their songs, their sound, the way they play and the way their records affect me. It's not just ordinary death metal, but rather a horror movie that pulls me right into the action every time. Just like the new EP "Vestiges Abrutissants". Be careful when you walk down the quiet street. There's someone lurking in the shadows. And he has a very sharp knife in his hand. 


This year you get four new tracks, raw and swamping in that classic, honest way. And also one very hilarious cover by ENTOMBED. Their work, as well as such CELTIC FROST, AUTOPSY, CARCASS, UNDERGANG, are freely inspired by the French. Of course, they add a lot of their own ideas and inventiveness. I actually have it easy with this group, I like everything from them. In short, you could also write that we are of the same blood. The news just confirms it. The great sound (James Leonard - mastering), but also everything else (Gastric Luke - composition, mixing, artwork...) need no discussion. You will get first class material that will stand up even in the deepest underground. Personally, then, what I like most is that the individual songs are very easy to listen to, I like to go back to them and rip them into my head again and again under pressure. They have something morbidly appealing about them, like the bands of the 90s could do. The sincerity, the honesty, the ferocity and the desire to destroy. Bones are broken in the best rhythms (new drummer Acid Bapt did a great job too). If you, like my little one, are an old metal dog who still likes to dig through old archives or just love mangy, moldy death music, then don't hesitate a moment. It's playing here for you too. "Vestiges Abrutissants" is like going to a horror movie in a summer cinema that turns into a cruel reality on the way home. Blood flows and fear roams the streets. After all, only she knew that down in the cellar, when it gets dark, crazy, bloody and violent things are happening. He turned into a hunter as soon as the sun went down. Like a werewolf of old, like Doctor Jekyll and Mr. Hyde. And now you know it too! Rotten, dusty death metal that makes corpses crawl out of their graves! Dark, bloody horror from the old days!



about LIQUID FLESH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - LIQUID FLESH - Dolores (2023)





Tracklist:
I. Tenafly Viper
II. Police Python 666
III. Torture
IV. Soupe Humaine
V. L'Oeil du Maître (Entombed Cover)

Line-up:
Gastric Luke - Guitars, Backing vocals
Putrid Bruce - Bass, Vocals
Acid Bapt - Drums


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine