DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 21. prosince 2024

Rozhovor - AD VITAM INFERNAL - Ďábelský, zničující a surový death metalový oheň, který vás spálí na popel!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - AD VITAM INFERNAL.

Odpovídal Samuel Girard (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Le Ballet des Anges (2024):

Ave AD VITAM INFERNAL! Zdravím do francouzského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Le Ballet des Anges“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se AD VITAM INFERNAL od minulého alba posunuli?

Samuel Girard: Album vznikalo ve dvou fázích. Mnoho skladeb složil Jérôme o několik let dříve.

Po vydání „Pandemic“ v září 2022, prvního alba našeho projektu SOULSLICER, jsme začali pracovat na nových skladbách pro AD VITAM INFERNAL. Po několika měsících jsme už měli v hrubých obrysech strukturovaných 8-9 písní a já měl téměř všechny texty.

Jérôme ale při prohrabávání svého archivu našel několik starších skladeb, které se mu moc líbily, a usoudil, že by bylo z hlediska hraní a hudebního vývoje ucelenější vydat je jako první. Během několika měsíců jsme je přepracovali z hlediska struktury a aranží a já jsem pak napsal texty založené hlavně na Knize Henochově a trochu na Knize jubilejní, dvou knihách patřících k mezitestamentálním biblickým spisům.

S albem jsme opravdu spokojeni, líbí se nám deset skladeb od začátku do konce, vše plyne dohromady bez jakéhokoli poklesu intenzity nebo kvality a zároveň přidává nuance s pomalejšími, střednětempými pasážemi.

Za několik měsíců, po nahrání druhého alba SOULSLICER, budeme pokrývat skladby, které jsme odložili na chystané třetí album AD VITAM INFERNAL. Mezi „Infernal Comedy“ a „Le ballet des anges“ uplynuly čtyři roky, ale doufáme, že třetí desku vydáme mnohem dříve.


Pojďme k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový, brutální a zároveň dobře čitelný. Připadá mi lehce odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Jsem to já, kdo to dělá v klidu doma, jako ten první, a zároveň se snaží vylepšit celý proces mixování a masteringu pro lepší výsledek. Chtěli jsme něco agresivního a zároveň čistého, aby byly slyšet všechny hudební vrstvy na sobě.

Jérôme si doma nahrával kytarové stopy a posílal mi je průběžně. Co se týče Christopha, přijel ke mně na tři dny, aby nahrál své basové stopy. Nakonec jsem jako poslední nahrál vokální party a dokončil proces mixu/masteringu.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Kdo je autorem k nové desce? Jak jste se dali dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Jérôme to dokázal. Rád skládá hudbu a přitom přemýšlí o středověkých malbách a tapiseriích zobrazujících peklo. Pro Pekelnou komedii se inspiroval zejména obrazem Michela Collée „Les représentations des Enfers et du Jugement dernier“ a pro „Le Ballet des Anges“ se nechal inspirovat obrazem Petera Paula Rubense „Pád padlých andělů“. Právě při pohledu na tento obraz ho napadl název alba. Pokusil se v hudbě ztvárnit veškerý chaos a intenzitu Rubensova mistrovského díla. Původně jsme uvažovali o použití tohoto obrazu na obalu, ale Jérôme měl na mysli silný obraz, který se zdál být výstižnější a osobnější. Nejprve zkusil několik kreseb ďábla tančícího s andělem, ale nedokázal zcela ztvárnit to, co měl na mysli. Ze zvědavosti pak použil umělou inteligenci. Po několika pokusech a přenastaveních zjistil, že výsledek přesně odpovídá obrazu, který měl na mysli. S Alexem ze společnosti Dolorem records jsme jej pomocí Photoshopu přepracovali a mírně vylepšili. Cílem je prostřednictvím tohoto baletu symbolizovat nadřazenost zla, kterou ilustruje jeho nadvláda a moc nad dobrem. To je umocněno sebeobětováním anděla v boji.

Víme, že použití umělé inteligence není dobře vnímáno, a chápeme to, ale pro Jérôma to byl nejvhodnější nástroj, protože měl na mysli velmi přesný obraz a nechtěl, aby ho zkresloval cizí umělec. Dalšími důvody, proč jsme se rozhodli použít umělou inteligenci, byl nedostatek času vzhledem k datu vydání alba a finanční hledisko. Profesionálně navržený obal je drahý a stojí minimálně 500 až 1 000 eur za skutečně profesionální výsledek. Není možné utratit takové peníze, když víme, že alba ve formátu CD kupuje stále méně lidí.


Na metalové encyklopedii se uvádí, že vaše texty se zaobírají peklem. Kde pro ně berete inspiraci? A kdo je jejich autorem?

Jen málo metalistů čte texty kapel, takže téma pekla je zjednodušené, ale dává vám představu.

Zatím jsem přečetl všechno, co jsem našel o apokryfních, gnostických a intertestamentálních spisech. Z těch posledních patří k nejzajímavějším Kniha Henochova a Kniha Jubilejní. Napsat texty založené na těchto příbězích jsem chtěl už nejméně deset let, a protože Jérôme chtěl téma kolem pekla, pro Ad Vitam Infernal by se hodilo cokoli, co by s ním úzce nebo vzdáleně souviselo.

Le ballet des Anges je koncepční album, které vypráví příběh od začátku do konce. Inspirovala mě tedy Kniha Henochova a Kniha Jubilejní a chtěl jsem napsat vlastní verzi tohoto příběhu, kratší a samozřejmě s mnohem temnějším koncem.

Dávám si „Le Ballet des Anges“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový, floridský feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Oba jsme velcí fanoušci amerického stylu deathu a za posledních 30 let jsme se seznámili s kapelami jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, INCANTATION, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, NILE, VITAL REMAINS, DEICIDE, MONSTROSITY, DEATH, ANGELCORPSE, DRAWN AND QUARTERED a mnoha dalšími.

Kromě Erica Rutana z HATE ETERNAL nedokážu říct, kteří další kytaristé Jérôma ovlivnili, ale jako zpěváka mě ovlivnili David Vincent ex-MORBID ANGEL pro jeho schopnost odfláknout každé slovo a fakt, že svůj vokál umisťuje uvážlivě, aniž by skladby zbytečně zatěžoval, Ross Dolan z IMMOLATION, Max Otero z MERCYLESS a Legion ex-MARDUK pro jejich vokální zrna, Burton C. Bell ex-FEAR FACTORY za velmi chytlavý přístup ke zpěvu, Casey Robertson z FLESHTIZED za vokál a chytlavost frázování, Helmuth z BELPHEGOR za schopnost vnést do zpěvu pestrost, Glen Benton z DEICIDE za zuřivost, sílu a vokální zdvojení, Artur Chudewniak ex-TRAUMA za zrno a chytlavé frázování, jeho dikci, Dallas Toller Wade ex-NILE za jeho vokál a technické dovednosti, co se týče umístění a rychlosti frázování, Daniel Corchado z THE CHASM a ex-INCANTATION, zejména na brilantní Diabolical Conquest, za jeho vokální šílenství, a nesmíme zapomenout na Toma Arayu ze SLAYER za jeho vokální rychlost při třískání každou slabikou. Pak je tu Miro Pavelic, zpěvák JUMPIN' JESUS, kapely, která v roce 1991 vydala jen jedno album, jedno z prvních deathmetalových alb, které jsem kdy poslouchal. I dnes na mě hudba i vokál stále působí.

Jsem také velkým fanouškem black metalu, zejména evropské scény v čele s ABIGOR, ti kluci jsou géniové, ale také EMPEROR, MAYHEM, MARDUK, FUNERAL MIST, DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, DISSECTION, WATAIN, abych jmenoval jen ty největší, ale také WODENSTHRONE, CULT OF FIRE, DEATH KARMA. Pocházím z USA, jsem velkým fanouškem NIGHTBRINGER a kapel, které se kolem něj točí, AORATOS, BESTIA ARCANA a AKHLYS.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Samotná technika nás nezajímá. Jediné, na čem záleží, je to, jak ji použijeme, aby byla skladba lepší. Pokud je užitečné mít v písni vysoce technickou pasáž, uděláme ji, jinak nemá smysl ji komplikovat kvůli předvádění naší hudební a/nebo hlasové „techniky“.

Mladé kapely, které zčásti tvoří mladí lidé, jsou nutně kontaminovány vlivem sociálních sítí. Musíme světu ukázat, že jsme super dobří a super techničtí, že jsme „nejhezčí“ s nejlepším „pravým“ metalovým vzhledem, že máme nejkrásnější kostýmy s nejkrásnějšími nástroji a že skvěle hrajeme v playthrough videích a tak dále.

V AD VITAM INFERNAL je nám úplně jedno, co si o nás lidé myslí. Děláme brutální death metal, ne módní přehlídku nebo přijímací zkoušky na klasickou hudební konzervatoř.

Mám rád kapely, které skládají písně, které mě dojímají, a je jedno, jestli jsou složité nebo jednoduché, pokud se mi líbí.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Skutečné počátky Ad Vitam Infernal sahají do let 2009-2010, kdy Jérôme začal skládat pro tento projekt. Z tohoto období pochází název kapely i základy některých skladeb na prvním albu, další vznikly v letech 2015-2017 a ty úplně poslední v letech 2018-2019 týkající se „Infernal Comedy“. Je zřejmé, že kapela a deux skutečně vznikla v říjnu 2017, kdy jsem přišel. Seznámili jsme se na koncertě VITAL REMAINS přes společného kamaráda, bylo to tuším v roce 2016. Jérôme mě znal i díky hudbě, protože si koupil „Alpha Theistic“, debutové album mé kapely ATHANATHEOS. Bavili jsme se o death metalu a brzy jsme zjistili, že máme rádi stejné kapely. Řekl mi o svém projektu a já odpověděl, že si ho poslechnu a udělám vokály a texty, pokud bude chtít. Poslal mi několik skladeb a mě to hned chytlo. Poslal jsem mu zpátky skladbu s vokály, líbila se mu a začali jsme pracovat na prvním albu.

Co se týče výběru death metalu, je to prostě styl, který rádi hrajeme. A je nám úplně jedno, jakou máme slávu; on i já děláme hudbu, protože je to niterná potřeba. Pokud se to lidem bude líbit, skvělé, pokud ne, je nám to jedno.


Pocházíte z Francie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Existuje spousta vynikajících francouzských deathmetalových kapel, starých i mladých: SLAVEONE, NEMILOSRDNÍ, BLAHOSLAVENÍ, IMPUREZA, GOROD, KRONOS, EXOCRINE, DAWOHL, BLISS OF FLESH, ACOD, CATALYST, FRACTAL UNIVERSE, CREEPING FEAR, DYSMORPHIC...

Ale blackmetalová scéna je ještě silnější a lépe se vyváží do zahraničí.

Co se týče koncertů, mám dojem, že od konce bordelu kolem Covid je tu víc lidí. Po omezeních a zákazu vycházení lidé pocítili potřebu dostat se ven a setkávat se na koncertech poté, co si prošli tímto zmatkem, který byl obzvlášť špatně řízen francouzskou vládou.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na AD VITAM INFERNAL největší vliv.

Máme rádi death metal staré školy a kapely, které jsme objevili v roce 1994, na nás měly obrovský vliv. Samozřejmě už zmíněné americké kapely, ale pokud jde o mě, mám rád i evropské kapely jako VADER, NAPALM DEATH, BOLT THROWER, CARCASS, MERCYLESS, první album DECAPITATED, BEHEMOTH, DAMNATION, TRAUMA, HATE, AZARATH, GOD DETHRONED, SINISTER, BELPHEGOR, ASPHYX, EXECRATION, MORGOTH.

Z novějších kapel se mi líbí, i když některé už mají slušně našlápnuto, například SULPHUR AEON, ADE, DEAD CONGREGATION, FLESHGOD APOCALYPSE, HOUR OF PENANCE, MITHRAS, SLAVEONE, HIDEOUS DIVINITY, AKERCOCKE, OBSCURA, ALKALOID, HANNES GROSSMANN, HAVÍŘSKÁ ZEMĚ, PUSTÁ SÍŇ, DEIVOS, CRUCIAMENTUM, BEZHLAVÝ, BEHEADED, AD NAUSEAM, INFINITUM, MITOCHONDRION, REDEMPTOR, SARPANITUM, SICKENING HORROR, VANHELGD a mnoho dalších.

Největší vliv na nás ale bezpochyby mají HATE ETERNAL, a to pro svou intenzitu, rychlost a brutalitu. Jejich první tři alba v nás zanechala hluboký dojem.


Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Řeknu to jednoduše: death metal je hudební styl, často intenzivní a agresivní, ale nakonec velmi rozmanitý ve svých mnoha podobách. Touha překonat sám sebe po technické i fyzické stránce je jednou z hlavních hnacích sil tohoto stylu. Stále intenzivnější, brutálnější, techničtější, komplexnější, temnější, hutnější, těžší, rychlejší, šílenější, atmosféričtější, překvapivější.

Tento styl mi dává každodenní dávku intenzity a silných emocí.

A trvá mi dlouho, než ho vytvořím, ale když se mi podaří složit novou skladbu, je to pro mě velkým zdrojem uspokojení.

Pokud jde o filozofování a filozofický život, musím se přiznat, že mám mnohem raději Nietzscheho, Feuerbacha, Epikúra, Montaigna, Jeana Mesliera, d'Holbacha, Diderota, Comte-Sponvilla, Onfraye a mnoho dalších myslitelů, než deathmetalové kapely, které většinou nemají až na vzácné výjimky moc zajímavého co říct...

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Le Ballet des Anges“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!


Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Le Ballet des Anges (2024):

Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Infernal Comedy (2020):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 20. prosince 2024

Recenze/review - MOONDARK - The Abysmal Womb (2024)


MOONDARK - The Abysmal Womb
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Práchnivějící těla, probodnutá dřevěným kůlem. Pach smrti a nenávisti, který se vznáší kolem jako děsivé svědectví. V některých hrobkách se ukrývá zlo. Temné, špinavé a krvavé zlo. Vstupuji pomalu dovnitř a prosévám mezi prsty prach. Na zdech jsou nakresleny pradávné symboly. Kamenný oltář je stále od krve. Jakoby se zde zastavil čas, jakoby démoni jenom spali a čekali na svoji příležitost. Mám pocit, že mě někdo sleduje. Jedno mrtvé tělo se posadí a v očích zahlédnu záblesk krutosti a absolutního zla. Celé moje tělo obejme, jako pevná pavučina, chlad.

Pamatuji si, že se k nám kdysi dávno, v devadesátých letech, dostalo Demo #1 s velkým zpožděním. Stokrát přehrávaná kazeta s logem, které mám stále před očima. Kapela se potom uložila na dlouhou dobu do staré kobky, aby o sobě dala vědět až v roce 2015 s další demonahrávkou ("The Shadowpath"). Recenze je odkazována dole pod článkem. Letos jsme se konečně dočkali dlouhohrajícího alba "The Abysmal Womb". Je po okraj narvané špínou, hnisem, nahrubo nasekanou tmou a prvotřídním death a doom metalem. Kruh se uzavřel. 


Zhudebnění mrtvolných nálad se zhostili mistři ve svém oboru. Pokud nejen švédskou undergroundovou scénu sledujete pozorně, tak vám určitě něco říkají jména jako Johan Jansson - INTERMENT, Kennet Englund - INTERMENT, UNCANNY, Mattias Norrman - OCTOBER TIDE, Allan Lundholm - CONVULSION, NECROPHOBIC, Alexander Högbom - OCTOBER TIDE. Ano, sešla se zde švédská death metalová šlechta, aby exhumovala staré prašivé hroby. Byli v nich kdysi uloženy hnilobou nasáklé melodie, chorobný vokál, zdrcující bicí. Skladby jsou napsány velmi naléhavě, opravdově, uvěřitelně. Stačilo mi jen několik poslechů, abych věděl - ano, to je přesně ono, takovou muziku mám rád, koluje i v mých žilách. Stejně jako kousky ledu. smíchané s takovou tou starodávnou patinou, kterou umí jenom staré kapely hrající od srdce. Zmínit musím i velmi povedený, prašivý a syrový zvuk (mixing and mastering handled by Peter Bjärgö (Tyrant, Crypt Of Kerberos, etc) at Erebus Odura Studio). Netřeba diskutovat ani o obalu (The cover artwork for “The Abysmal Womb” was conceptualized by Johan Jansson and Allan Lundholm), který krásně doplňuje celou nahrávku. MOONDARK se vrátili ve velmi dobré formě, působí jako polití mrtvou vodou. Jejich nové album má v sobě drive, sílu, tlak i energii. V některých momentech mi novinka lehce evokuje staré CREMATORY, CIANIDE, ale i třeba CATHEDRAL, CROWBAR. Práchnivějící těla, probodnutá dřevěným kůlem. Pach smrti a nenávisti, který se vznáší kolem jako děsivé svědectví. V některých hrobkách se ukrývá zlo. Temné, špinavé a krvavé zlo. Vstupuji pomalu dovnitř a prosévám mezi prsty prach. Na zdech jsou nakresleny pradávné symboly. Kamenný oltář je stále od krve. Jakoby se zde zastavil čas, jakoby démoni jenom spali a čekali na svoji příležitost. Kdysi prokletá, do temnoty a krvavé mlhy zahalená kobka, vydala děsivé svědectví. O pravém, ryzím a prašivém doom death metalu! Absolutní temnota a chlad! 

Asphyx says:

Stinking bodies, pierced by a wooden stake. The stench of death and hatred hovering around like a terrible testimony. Some tombs harbour evil. Dark, dirty and bloody evil. I step slowly inside, sifting the dust between my fingers. There are ancient symbols painted on the walls. The stone altar is still stained with blood. Time seems to have stood still here, as if the demons were just sleeping and waiting for their chance. I feel like I'm being watched. One dead body sits up and I see a flash of cruelty and absolute evil in its eyes. My whole body is enveloped in a tight web of cold.

I remember a long time ago, back in the nineties, Demo #1 came to us very late. A tape played hundreds of times with the logo still in front of my eyes. The band then put themselves in the old dungeon for a long time, only to make their presence known in 2015 with another demo ("The Shadowpath"). The review is linked at the bottom of the article. This year we finally got to see the full-length album "The Abysmal Womb". It's packed to the brim with filth, pus, coarsely chopped darkness and top-notch death and doom metal. The circle has come full circle. 


Masters in their field took on the task of setting the dead moods to music. If you follow the Swedish underground scene closely, names like Johan Jansson - INTERMENT, Kennet Englund - INTERMENT, UNCANNY, Mattias Norrman - OCTOBER TIDE, Allan Lundholm - CONVULSION, NECROPHOBIC, Alexander Högbom - OCTOBER TIDE will surely tell you something. Yes, the Swedish death metal nobility has gathered here to exhume old dusty graves. They once housed rot-soaked melodies, morbid vocals, crushing drums. The songs are written in a very urgent, real, believable way. It only took me a few listens to know - yes, that's exactly it, that's the kind of music I like, it runs through my veins too. Like chunks of ice mixed with that old patina that only old bands playing from the heart can do. I must also mention the very hilarious, dusty and raw sound (mixing and mastering handled by Peter Bjärgö (Tyrant, Crypt Of Kerberos, etc) at Erebus Odura Studio). The cover artwork for "The Abysmal Womb" was conceptualized by Johan Jansson and Allan Lundholm, which complements the whole record beautifully. MOONDARK are back in very good form, they look like dead water poured on them. Their new album has drive, power, pressure and energy. In some moments the new album slightly evokes old CREMATORY, CIANIDE, but also CATHEDRAL, CROWBAR. Stinking bodies, pierced by a wooden stake. The smell of death and hatred hovering around like a horrifying testimony. Some tombs harbour evil. Dark, dirty and bloody evil. I step slowly inside, sifting the dust between my fingers. There are ancient symbols painted on the walls. The stone altar is still stained with blood. Time seems to have stood still here, as if the demons were just sleeping and waiting for their chance. The once cursed dungeon, shrouded in darkness and bloody mist, bears a terrible testimony. Of true, pure and dirty doom death metal! Absolute darkness and coldness!



Minirecenze/minireview - MOONDARK - The Shadowpath (2015):



TRACKLIST
1. Where Once Was Life
2. Suffer The Dark
3. Palliative Dusk
4. Sterile Earth
5. Infernal Genocide
6. Beyond Darkness
7. The Abysmal Womb
8. Immersed To Crypts

LINE-UP
Alexander Högbom - Vocals
Johan Jansson - Guitars
Mattias Norrman - Guitars
Allan Lundholm - Bass
Kennet Englund - Drums


Recenze/review - OLD FOREST - Graveside (2024)


OLD FOREST - Graveside
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Už dávno vím, že nepatřím do tohoto podivného světa. Toulám se ulicemi a sleduji mrtvé tváře prokletých. Pochodují v nekonečných zástupech. Rodí se a umírají a zůstává po nich jenom krvavá stopa. Bez svědomí, bez síly a energie. Potřebuji něco, k čemu se mohu vracet. Jistotu, která mě uklidní a nechá spočinout. Jako asi každý, kdo poslouchá podobnou muziku, mám rád staré, zdánlivě opuštěné hřbitovy. V black metalu jsem si vždy velmi vybíral, ne všechny kapely mě dokázaly oslovit. Britské OLD FOREST mám ale rád od konce devadesátých let minulého století.

Tihle bardi totiž vždy dokázali vytvořit podmanivě mlhavou atmosféru. Mám ve své sbírce několik nahrávek a když jsem se poprvé setkal s letošní novinkou "Graveside", venku zrovna pršelo. Přízraky dávno ovládly ulice a mraky se dotýkaly země. Ideální počasí pro poslech této desky. Nebudu vás dlouho napínat. Pokud máte rádi klasický, syrový a chladný black metal, jste zde správně. Album se povedlo po všech stránkách. Koneckonců, posuďte sami. 


Ne, už dávno nejsem ve svém temném pokoji. Sedím na hřbitově, kývám se spokojeně do rytmu a čekám na démony, až se probudí. Ostré riffy mi pronikají pomalu do krve, pohupuji se do rytmu, nechávám krvavý déšť, aby mě promočil na kost. V skladbách naleznete velké množství zajímavých momentů. Potkáte staré krvelačné vampýry, vlkodlaky i upíry. OLD FOREST patří mezi vyvolené, mezi ty, kterým jejich hudbu bezezbytku věřím. Zavřený v márnici si čtu o démonech, prohrabuji se ve starých spisech a přes den uléhám do chladné rakve. Mám rád hudbu, která ve mě dokáže probudit emoce. A "Graveside" je albem, které je záhadné, temné i děsivé, majestátní i zemité. Jedná se nejen o poctivě odvedenou práci, co se týká zvuku, obalu i celkového provedení, ale hlavně o motivy, které vás přenesou mezi pískovcové náhrobky. Britové hrají postaru, tradičně, klasicky (ve své hudbě odkazují na smečky jako EMPEROR, SATYRICON, DIMMU BORGIR, GEHENNA), ale zároveň jsou zajímaví a dokáží i překvapit. Těším se každý večer, až se setmí a ochladí. Ve tmě a samotě vynikne nová nahrávka nejvíce. Dostala se mi pomalu do krve a zanechala po sobě černé kousky ledu v žilách. Pokud máte tento styl rádi, tak neváhejte ani chvilku. Atmosféra je velmi podmanivá a připomíná mi staré hororové filmy. Bojíte se rádi? Máte noční můry? Potom přidejte hlasitost. Už dávno vím, že nepatřím do tohoto podivného světa. Toulám se ulicemi a sleduji mrtvé tváře prokletých. Pochodují v nekonečných zástupech. Rodí se a umírají a zůstává po nich jenom krvavá stopa. Bez svědomí, bez síly a energie. Potřebuji něco, k čemu se mohu vracet. Teď už je mi jasné, že se "Graveside" dostalo i do mých snů. Klasický, tradiční black metal s hororovou atmosférou! Potkáte duše prokletých! 

Asphyx says:

I've known for a long time that I don't belong in this strange world. I wander the streets and watch the dead faces of the damned. They march in endless processions. They are born and die, leaving only a trail of blood. No conscience, no strength, no energy. I need something to come back to. Something to reassure me and let me rest. Like anyone who listens to music like this, I like old, seemingly abandoned cemeteries. I've always been very selective in black metal, not all bands have been able to appeal to me. But I've liked British OLD FOREST since the late 1990s.

These bards have always managed to create a hauntingly hazy atmosphere. I have several records in my collection and when I first encountered this year's new release "Graveside", it was raining outside. Phantoms had long since taken over the streets and clouds were touching the ground. Perfect weather for listening to this record. I won't keep you in suspense for long. If you like classic, raw and cold black metal, you've come to the right place. The album is a success in every aspect. After all, judge for yourself. 


No, I'm not in my dark room anymore. I'm sitting in the graveyard, swaying contentedly to the beat, waiting for the demons to wake up. The sharp riffs seep slowly into my blood, I sway to the beat, letting the bloody rain soak me to the bone. There are plenty of interesting moments in the songs. You meet old bloodthirsty vampires, werewolves and vampires. OLD FOREST is one of the chosen ones, one of the ones I trust their music implicitly. Locked in a morgue, I read about demons, dig through old writings and lie down in a cold coffin during the day. I like music that can stir my emotions. And "Graveside" is an album that is mysterious, dark and terrifying, majestic and earthy. It's not only a job honestly done in terms of sound, cover art and overall performance, but most importantly, the themes that transport you among the sandstone tombstones. The Brits play old-fashioned, traditional, classic (they reference packs like EMPEROR, SATYRICON, DIMMU BORGIR, GEHENNA in their music), but they are also interesting and can surprise. I look forward to every night when it gets dark and cool. In the darkness and solitude the new record stands out the most. It slowly got into my blood and left black chunks of ice in my veins. If you like this style, don't hesitate a moment. The atmosphere is very captivating and reminds me of old horror movies. Do you like to be scared? Do you have nightmares? Then turn up the volume. I've known for a long time that I don't belong in this strange world. I wander the streets and watch the dead faces of the damned. They march in endless processions. They are born and die, leaving only a trail of blood. No conscience, no strength, no energy. I need something to come back to. Now it's clear that "Graveside" has made it into my dreams. Classic, traditional black metal with a horror atmosphere! You will meet the souls of the damned!




TRACKLIST
1. Curse of Wampyr
2. Witch Spawn
3. Solstice Sacrifice
4. Interment of Ashes
5. Decrepit Melancholy
6. Halfway Human
7 .Soil of the Martyrs
8. Forgotten Graves

Old Forest Lineup:
Kobold – Drums, Vocals, Keyboards
Beleth – Guitars, Bass


KNIŽNÍ TIPY - Škrtič - Kim Faber, Janni Pedersen (2023)


Škrtič - Kim Faber , Janni Pedersen
2023, Vendeta

Mám v prohlížeči v záložkách stále několik knih, na které různě na internetu narazím. Na Škrtiče jsem ale dostal tip od kolegy Gora. Šel jsem tedy na jistotu. Navíc byla série od těchto autorů ve slevě. To se nám to nakupuje, co? Nevěděl jsem nic, jen jsem si přečetl perex, abych věděl, o čem je téma knihy. Jedná se o napínavý severský thriller, velmi zajímavě napsaný. To bych to nebyl já, abych zase nezačal posledním dílem série. Už mám ale rozečtený i předchozí díl a nijak mě to neruší. Máme u nás výdejní místo pro Zásilkovnu a v ní neskutečně milé lidi. Vždycky pokecáme a když viděli, že pořád odebírám nějaké balíky od Dobré knihy a nebo Knihy Dobrovský, tak se ptali takhle před vánoci na nějaké tipy. Slovo dalo slovo a teď už šířím víru ve čtení minimálně jednou týdně. Konečně jsme naladili s manželkou nový stereotyp ovlivněný návštěvami nemocnice a vše se vrací pomalu k normálu. 

V lese je bahno, ale známe cestičky, co zůstávají i v sychravém počasí pevné. Dost často padá sníh s deštěm a Martinu Junckersenovi a Signe Kristiansenové je naopak velké vedro. Nasazuji doma sluchátka, abych se odstřihl od světa. Jenom když projde kolem jedno z dětí nebo moje milá, tak si trošku posunu brýle. Jinak jsem v jednom z kodaňských parků a ohledávám místo činu. Poslouchám k tomu dánské DETEST, kapelu mého mládí, co vydala novou desku a všechno se mi to tak nějak zase jednou spojilo v jedno. Martin chodí po doktorech, stejně jako momentálně já. Klasická servisní prohlídka k padesáti letům mi, na rozdíl od něj, dopadla dobře. Jeho problémy s prostatou jsou popsány tak autenticky, že mi z toho bylo až někdy úzko. Příběh graduje, několikrát se zašmodrchá a svede čtenáře z cesty. Alespoň mě se to stalo. Vlastně i rozuzlení pro mě bylo poměrně překvapivé a nečekané. Psychologie postav, jejich temnota a démoni, vše je krásně vykresleno a moje fantazie pracovala na plné obrátky. 

Ony se vlastně odehrávají nejdříve dva příběhy. Jedny vraždy jsou připisovány sériovému vrahovi, druhý je o vraždě neonacisty. Tenhle směr je pro našince hodně zajímavý. Svět gangů, jejich území a násilnosti, je našinci zatím trošku vzdálený. Musí to být hrozné a autoři si servítky rozhodně neberou. Signe má také svoje vlastní trauma, byla znásilněna. Z momentů, kdy popisuje svoje pocity, mi bylo opravdu hodně mrazivě. Vždycky si pak říkám, jaké to musí být hrozné a kolik takových nechutných zážitků se vůbec nedostane na povrch. Kolik jich je bagatelizováno, zesměšňováno. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je náš svět hodně nebezpečné místo k žití. Někdy se divím, že jsme se navzájem ještě nesežrali. Možná ještě ale není tak špatně, ještě je naděje. Vždycky jsem věřil v dobré lidi, ale je pravda, že díky médiím nám připadá dnešní svět horší, než ve skutečnosti je. 

Byl jsem asi v polovině knížky a moc jsem toho nenaspal. Ráno jsem šel na vyšetření a měl jsem být nalačno. Je brzy,  ještě ani nesvítá a přecházím park kousek od starého kostela. V křoví zahlédnu nohy. Bez bot a celé od krve. Málem mě kleplo. Nakonec to byl nějaký ožrala nebo spíš feťák, kterých je všude kolem opravdu hodně, ale stejně. Mám to vždycky tak, že si tak nějak paralelně o knize přemýšlím. Jedu tramvají a říkám si, kam bude asi děj pokračovat, jak nás autoři překvapí. Mimochodem, knížku opravdu napsali dva lidé - Kim Faber, Janni Pedersen. Osobně si nedovedu vůbec představit, že bych se třeba jen podílel na nějaké knize s někým jiným. Musí to být zvláštní způsob práce a tvorby. Každopádně, i když je pro mě Škrtič první knihou z jejich pera, ihned jsem si je zařadil mezi oblíbené. Vše totiž tak nějak hezky odsýpalo a dobře se četlo. 

Za chvilku tu máme vánoce a já se jako vždy těším. Knihy pod stromečkem budou, to je jasné jako facka. Vlastně to takhle mám od malička. Dobrá vánočka, kakao, dlouhé procházky přírodou a potom klídek a kniha. Snad vám můj dnešní tip udělá taky radost. Čím jsem starší, tak mám tenhle čas raději. Padá na mě takový ten křesťanský klid, užívám si chvilky s rodinou a jsem vděčný za to, že jsme spolu. Užijte si vánoce podle svých představ, pořádně se najezte a pokud naleznete pod stromkem knihu, tím lépe. Děkuji za pozornost, kladné ohlasy a budu se těšit zase za týden. Škrtiče si rozhodně dejte, stojí fakt za to. Ať vaše kroky provází síla. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Škrtič je nejnovější kniha Kima Fabera a Janni Pedersen ze série o Martinu Junckersenovi a Signe Kristiansenové, která volně navazuje na předešlé díly série Tuhá zima a Pekelné léto. Oba vyšetřovatelé se po dlouhé době konečně zase setkávají jako kolegové v oddělení násilných trestných činů. Juncker se vrací do Kodaně, ale jeho život rozhodně není poklidný. Řeší nové bydlení, rozvod i vážné zdravotní problémy. Vrací se na své původní místo u kodaňské policie a začne vyšetřovat vraždu mladé ženy, která byla nalezená zardoušená a polonahá. Její oblečení se našlo pečlivě složené vedle těla. Jiné stopy jednoduše nejsou a Juncker při vyšetřování zažívá jakési dejà vu, protože mu okolnosti vraždy připomenou jeden dřívější nevyřešený případ.

Signe je ráda, že se Juncker vrátil ze svého exilu v Sandstedu. V Kodani se odehraje politická demonstrace, při které je bodnut nožem mladý neonacista. Signe se ujme vyšetřování tohoto případu, ale zároveň se potýká s osobními problémy, především s následky znásilnění před čtyřmi lety a dochází jí, že bude muset začít jednat, aby mohla tuto kapitolu uzavřít.
Škrtič je aktuální napínavý příběh o pomstě, zlu i strachu ze smrti.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 19. prosince 2024

Recenze/review - PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls (2024)


PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls
CD 2024, These Hands Melt

for english please scroll down

Říznutí nožem do tmy. Strach a bolest, otištěné do chladných zdí. Další z děsivých snů, které se stále vrací. Potkáváš v nich přízraky toužící po krvi. Najednou, když posloucháš nové album britských maniaků PURGATORIAL, jsi zcela mimo tento zkažený svět. Už dávno si vstoupil za oponu, do nekonečných močálů nicoty. Jsou kapely, které mě osloví již při prvním poslechu.

Nevěděl jsem o této skupině vůbec nic. K jejich letošnímu debutovému albu jsem přistupoval hezky postaru. Sedl jsem si v temném pokoji, postupně přidával hlasitost a nechal jsem na sebe novou desku "Fading Whispers of Voidbound Souls" působit. Bylo zcela přirozené, že se kolem začali procházet démoni, že jsem několikrát potkal vlastní smrt. Riffy jsou velmi ostré, vokál chorobně naléhavý a bicí drtivé. Stačí jenom zaplatit převozníkovi vlastním svědomím a nechat se převést přes řeku Styx. 


Kapela si dala velký pozor na celkové provedení. Novinka je zvukově velmi dobře ošetřená. Ze skladeb doslova mrazí v kostech (Kris Mayers - recording, mixing, Neil Schneider - mastering). Zaujal mě i obal od italského autora Tryfara, jinak také člena kapely TRYFAR. Stylově lze potom nalézt v hudbě odkazy jak na starý, surový death metal, tak i chlad a zimu severských black metalových klasiků. Celou nahrávkou se vznáší takový zvláštní neklid, krvavě doomová aura, chcete-li. PURGATORIAL na to jdou opravdově, uvěřitelně a nové album mě baví opravdu poslouchat. Líbí se mi, že mají svůj vlastní výraz, rukopis, že je poznáte během několika prvních tónů. Jasně, není to nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jenom o dobře odvedené řemeslo. Naopak, skladby hoří jasným plamenem, tepají pod povrchem. Nejdříve se kolem mě plazily jako jedovatí hadi, aby mě postupně uhranuly a zcela pohltily. Už jste někdy navštívili dávno opuštěné pohřebiště nebo místa, kde byly prováděny krvavé obětní rituály? Ani nemusíte, z "Fading Whispers of Voidbound Souls" mám totiž velmi podobné dojmy. Jedná se o hudbu, která je zahraná od srdce, s jasnými a zřetelnými motivy, se spoustou do šedých barev zahalených nálad, s drsností, která vás rozdrásá do krve. Pro mě osobně, se jedná o velké překvapení a příslib do budoucna. Britové totiž dokáží být suroví i vznešení, majestátní i záhadní. Nová deska je jako nějaká starodávná mantra, jako zaříkávání, které vás nakonec uhrane a prokleje. Říznutí nožem do tmy. Strach a bolest, otištěné do chladných zdí. Další z děsivých snů, které se stále vrací. Potkáváš v nich přízraky toužící po krvi. Mlhavý a temný black death metalový rituál! Démoni se vrátili! Záhadné ozvěny z onoho světa! 

Asphyx says:

A knife cut in the dark. Fear and pain imprinted on cold walls. Another of the terrifying dreams that keep coming back. In them, you meet ghosts out for blood. Suddenly, listening to the new album from British maniacs PURGATORIAL, you're completely out of this wicked world. You've long since stepped behind the curtain, into the endless swamps of nothingness. There are bands that speak to me at the first listen.

I didn't know anything about this band. I approached their debut album this year in a very old-fashioned way. I sat down in a dark room, gradually turned up the volume and let the new album "Fading Whispers of Voidbound Souls" work its magic on me. It was only natural that demons started to walk around, that I met my own death a few times. The riffs are very sharp, the vocals are morbidly urgent and the drums are crushing. All you have to do is pay the ferryman with your own conscience and let yourself be ferried across the River Styx.


The band paid great attention to the overall performance. The novelty is very well treated sonically. The songs literally chill your bones (Kris Mayers - recording, mixing, Neil Schneider - mastering). I was also intrigued by the cover artwork by Italian author Tryfar, otherwise also a member of the band TRYFAR. Stylistically, then, one can find in the music references to both old, raw death metal, as well as the coldness and coldness of Nordic black metal classics. There is a strange uneasiness floating through the whole record, a bloody doom aura, if you will. PURGATORIAL go at it in a real, believable way and I really enjoy listening to the new album. I like that they have their own expression, their own signature, that you get to know them within the first few notes. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but it's definitely not just good craftsmanship. On the contrary, the songs burn with a bright flame, beating beneath the surface. At first they slithered around me like venomous snakes, only to gradually enchant and completely consume me. Have you ever visited long-abandoned burial grounds or sites where blood sacrificial rituals were performed? You don't have to, because I got a very similar impression from "Fading Whispers of Voidbound Souls". This is music that is played from the heart, with clear and distinct themes, with lots of moods shrouded in grey colours, with a harshness that will tear you to blood. For me personally, this is a great surprise and a promise for the future. For the British can be both brutal and sublime, majestic and mysterious. The new record is like an ancient mantra, an incantation that will eventually sweep you away and curse you. A knife cut in the dark. Fear and pain imprinted on cold walls. Another of the terrifying dreams that keep coming back. In them, you meet ghosts out for blood. A misty and dark black death metal ritual! The demons have returned! Mysterious echoes from the other world!



tracklist:
1. Harvesting Nightmares
2. Blind Fervour
3. The False Ones
4. Wings Of Wax Melting
5. Pelagic
6. Always Watching
7. Call Of The Void
8. Doomed To Repeat

band:
Kris Mayers - Vocals, Guitars, Bass
Ryan Eastham - Guitars
Neil Schneider - drums



Recenze/review - CRIMSON BUTCHERY - Violence by Design (2024)


CRIMSON BUTCHERY - Violence by Design
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Do zdí je již dávno otištěná bolest umírajících. Těla tu kdysi visela na hácích a z hrdel vytékala krev. Vyděšené pohledy těch, co byli odsouzeni na smrt. Nakonec jsou z nás jenom kusy masa. Procházím se galerií smrti a poslouchám novou desku irských death metalistů CRIMSON BUTCHERY. Kapely, která se stala již před nějakým časem mým soukromým objevem. Postupně přidávám hlasitost a ocitám se na jedněch dávno opuštěných jatkách. Tahle hudba je surovým masakrem, který vás rozseká na kusy.

Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale přiznejme si, že to dnes nepřináší skoro nikdo. Irové ale nepředkládají jenom velmi dobré řemeslo. Naopak, jejich hudba je něčím zajímavá. Je v ní obsažen jakýsi neklid, surovost, divokost, hniloba a špína. Věřím jim každý tón, každou notu. Navíc řeže tou správnou stranou nože. 


Měli jste vždycky rádi stará klasická alba CANNIBAL CORPSE? A nelíbí se vám příliš jejich novější směřování? Potom byste měli zpozornět. CRIMSON BUTCHERY se totiž touhle smečkou hodně inspirovali. Ale dělají to velmi zajímavě, mají skvělého bubeníka i vokalistu. Je to taková ta nahrávka, kterou začnete poslouchat, postupně si podupávat nohou do rytmu, abyste nakonec pařili doma v pokoji. V lepším případě si vezmete do rukou kladivo a jdete zbourat nejbližší zeď. Zkrátka a dobře, je to tam a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Kapela vylezla z toho nejhlubšího undergroundu a inspirovala se v těch nejlepších pitevních sálech. Brutální death metal s klasickým ksichtem je okořeněn i technickými prvky. Je to ale děláno s elegancí a velmi vkusně. Rozhodně se nejedná o dnes tolik častou a mnohdy zbytečnou ekvilibristiku. Jednotlivé motivy se mi dostaly ihned pod kůži a rád jsem se k "Violence by Design" vracel. Pokaždé, když jsem potřeboval propláchnout mozek kyselinou, byla tahle nahrávka jasnou volbou. Má v sobě totiž něco neklidného, morbidně přitažlivého. Jakousi pradávnou sílu a energii, poctivost a uvěřitelnost. Patřím k fanouškům, kteří si v tomhle stylu hodně vybírá. A Irové mě přesvědčili, zničili a pohřbili zaživa. Do zdí je již dávno otištěná bolest umírajících. Těla tu kdysi visela na hácích a z hrdel vytékala krev. Vyděšené pohledy těch, co byli odsouzeni na smrt. Nakonec jsou z nás jenom kusy masa. Procházím se galerií smrti a kývám spokojeně hlavou. Tahle deska dostává vysokou známku kvality, to mi věřte. Surový, morbidní brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! Masakr na pitevně! 

Asphyx says:

The pain of the dying has long been imprinted on the walls. Bodies once hung here on hooks, blood oozing from their throats. The terrified stares of those who were condemned to die. In the end, we are but pieces of flesh. I walk through the gallery of death and listen to the new album by Irish death metallers CRIMSON BUTCHERY. A band that became my private discovery some time ago. I gradually turn up the volume and find myself in a long abandoned slaughterhouse. This music is a brutal massacre that will cut you to pieces.

Sure, it's nothing new or groundbreaking, but let's face it, hardly anyone brings that these days. But the Irish don't just present very good craftsmanship. On the contrary, their music is something interesting. There is a kind of restlessness, rawness, ferocity, rottenness and filth in it. I trust every note, every note. Plus, it cuts with the right side of the knife.


Have you always liked the old classic CANNIBAL CORPSE albums? And you don't like their newer direction too much? Then you should pay attention. CRIMSON BUTCHERY were inspired by this pack. But they do it very interestingly, they have a great drummer and vocalist. It's the kind of record that you start listening to, gradually tapping your foot to the beat, to end up partying at home in your room. At best, you pick up a hammer and go knock down the nearest wall. In short, it's there, and I'll sign it in my own blood. The band came out of the deepest underground and took inspiration from the best autopsy rooms. Brutal death metal with a classic face is spiced up with technical elements. But it's done with elegance and very tastefully. It is definitely not the so common and often unnecessary equilibristics of today. The individual motifs got under my skin immediately and I was happy to return to "Violence by Design". Every time I needed to flush my brain with acid, this record was the obvious choice. There's something unsettling, morbidly appealing about it. A kind of ancient power and energy, honesty and believability. I'm one of those fans who has a lot of choice in this style. And the Irish have convinced me, destroyed and buried me alive. The pain of the dying has long been imprinted on the walls. Bodies once hung here on hooks, blood oozing from their throats. The horrified looks of those who were condemned to die. In the end, we are but pieces of flesh. I walk through the gallery of death and nod my head in satisfaction. This record gets high marks, believe me. Raw, morbid, brutal death metal that will tear you apart! A massacre in the autopsy room!


tracklist:
01. Defleshed and Shredded 
02. Senseless Brutality 
03. Henny and a Plan B 
04. Violence by Design 
05. Evolution of Malice 
06. Sodomized to Insanity 
07. Sacrament Excrement 
08. Assault on Shermer High 
09. Nightmare blunt Rotation 
10. Cleansed in Pestilence (Blade OF Elohim)


středa 18. prosince 2024

Recenze/review - STABWOUND - As Humanity Dies (2024)


STABWOUND - As Humanity Dies
CD 2024, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Jakási vyšší síla, temnota, touha po záhadách. Nějak podvědomě jsem cítil, vnímal celým tělem, že jednou potkám přízraky. Duše zemřelých, toulajících se navěky mezi naším a oním světem. Poslouchal jsem u toho debutové dlouhohrající album francouzských tmářů STAWBOUND. 

Stačilo mi několik prvních tónů a věděl jsem, že se jedná přesně o druh muziky, která koluje i v mých žilách. Sedával jsem na studených lavičkách, kýval se do rytmu a vychutnával si jednotlivé mrazivé melodie. Líbí se mi, že si kapela dala záležet na formálních věcech, jako je zvuk (Camile Giraudeau) i obal (Costin Chioreanu). Všichni odvedli profesionální práci a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je velmi podmanivá, návyková, záhadná a nebál bych se napsat magická. 


Syrový, tradiční death metal se zde potkává s chladným black metalem a v některých momentech i doomovými náladami. Skladby se mi pomalu dostávají pod kůži i do podvědomí. Mám to nastavené tak, že nechávám na sebe novou muziku jen tak působit. Pokaždé si nové, neznámé album několikrát poslechu a potom se rozhodnu, jestli budu o kapele psát. STAWBOUND si mě získali nejen svým přístupem, ale také nadšením a schopností navodit záhadnou a velmi temnou atmosféru. Jsem během poslechu opravdu na hřbitově, pomalu se stmívá a já čekám, co se stane. Také cítíte z hudby napětí, takový ten drive, pradávnou sílu a energii? Já ano, Francouzi jsou pro mě opravdoví, uvěřitelní, hrají si s jednotlivými melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Zasekli do mě svůj dráp a ihned jsem je zařadil do nejposlouchanějších nahrávek měsíce. Líbí se mi jejich rukopis, výraz. Zkrátka a dobře, kapela přistupuje ke své hudbě velmi poctivě, s velkou porcí talentu. Ne, pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale novinka rozhodně není jenom dobrým řemeslem. Naopak, je v ní něco navíc, jakýsi punc kvality. A také, což je pro mě velmi důležité, se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. V některých momentech si s touhle smečkou zavzpomínáte na kapely jako BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. Těmi se nechali, dle mého skromného úsudku, tihle maniaci volně inspirovat. Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Ano, bylo to tohle album. Starosvětský, tajemný a záhadný death metal s temně podmanivou black doomovou atmosférou! 


Asphyx says:

Actually, I don't even know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It's as if something kept drawing me to these cursed places. A higher power, a darkness, a longing for mystery. Somehow, subconsciously, I felt, sensed with my whole body, that one day I would meet ghosts. The souls of the dead, wandering forever between this world and the next. I was listening to the debut long-playing album of French obscurantists STAWBOUND. 

The first few notes were enough for me to know that this is exactly the kind of music that runs through my veins. I sat on the cold benches, swaying to the rhythm and enjoying each chilling melody. I like that the band took care with formal things like the sound (Camile Giraudeau) and the cover art (Costin Chioreanu). They all did a professional job so you can focus on the music itself. It is very captivating, addictive, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. 


Raw, traditional death metal meets cold black metal and in some moments even doom moods. The songs are slowly getting under my skin and into my subconscious. I have it set in such a way that I just let new music affect me. Every time I listen to a new, unfamiliar album a few times and then decide if I'm going to write about the band. STAWBOUND won me over not only with their attitude, but also with their enthusiasm and ability to evoke a mysterious and very dark atmosphere. I'm really in a graveyard while listening, it's slowly getting dark and I'm waiting to see what happens. Do you also feel a tension from the music, a kind of drive, an ancient power and energy? I do, for me the French are real, believable, they play with each melody like a beast with its prey. They stuck their claw into me and I immediately put them in my most listened to records of the month. I like their handwriting, their expression. In short, the band approaches their music very honestly, with a great deal of talent. No, the gentlemen are not inventing anything new or groundbreaking, but the novelty is definitely not just good craft. On the contrary, there is something extra in it, a kind of quality stamp. And also, which is very important for me, it is very easy to listen to and I like to come back to it. At some moments with this pack you remember bands like BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. In my humble opinion, these maniacs were freely inspired by them. Actually, I don't know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It was as if something kept drawing me to these cursed places. Yes, it was this album. Old world, mysterious and enigmatic death metal with a darkly captivating black doom atmosphere!



Tracklist:
01. Dies Irae - Intro 
02. Thorns 
03. Devoured 
04. Filth 
05. As Humanity Dies 
06. Angel Of Lust 
07. The Aftermath 
08. Steel Coffin 
09. Slashed 
10. Death Assembly

A few questions - interview with death metal band from France - STABWOUND.


A few questions - interview with death metal band from France - STABWOUND.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hail, we are Stabwound from Normandy, France. The band was founded in 2006 when I bought a guitar and an amp and started writing songs with my High School buddy Yoann. We play Raw Death Metal which is a mix of thrash death and doom/blackened more atmospheric elements.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The drums where recorded in a professional studios while all the guitars, bass and vocals where recorded in our home studio.

It was a difficult process as we started with a different line up, then COVID happen and I had to re record every guitar tracks when we got the project back on track after the pandemic.

Finally Camille Giraudeau (dodheimsgard/doedsmagheird) did the mixing and the mastering. Needless to say he did an awsome job at it, making our album sound like old school extreme metal with 2024 quality! This guy is a genius!


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released 200 CDs and 100 LP with our label France Black Death and Grind.

Another 200cd will be released via Iron Blood and Death corporation, our Mexican label.

Both versions are available online !

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Jeremy) write all the lyrics. I see songs as sonic movies, each part of a song being small „scenes“. Thus I like to write song that tell stories, sotries about ancient lovecraftian horrors, war, slasher movies type of tales or more vagues and open lyrics that people can interpret more freely.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created a while back by Greg from Visual Injuries.

The amazingly beautiful artwork was drawn by Costin Chioreanu who is such a talented artist. He meAde a name for himself with his esoteric, dreamlike landscape that come from his mind. Check out his other work for many famous bands, you will dig it!!

We try to be active on social media, especially YouTube and Facebook.

These are really important for us as you will find everything you need to know, see and listen about us!

@stabwoundoff on YouTube

Facebook.com/stabwound.death


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose to work with two labels to have more impact.

We are still fairly underground so having small but professional label both in France and in Mexico is greatly appreciated.

They do thing the old school way but are very supportive.

Thanks Yann, Cyrille, Yoann and Antonio!!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I listen to suite a broad range of metal bands but the one iIdoloze are:

Iron maiden, Candlemass, Slayer, My dying Bride, Bolt Thrower, Celtic Frost and Tryptikon, Mayhem… those are the band that shaped my song writing the most!!

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Well I tried all the big names, they never answered so I went to the one who where actually interested and contacted us…

It’s a shame that the big names only selected already established bands. So all in all the small bands have to do everything by themselve first before being picked by a big label.

Anyway, we don’t really care as our labels help us as much as they can and we are doing our best to grow as a band.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Oh damn, I think I lost track of all the gigs we played since 2008….

I love the small bar gigs because they are raw and in your face, ear splitting volume, proximity with the audience… I love that

Festival gigs are also awesome cause you play on bigger stages in front of a more diverse audience.

Live performances is one of our strong point and each show is a battle to conquer the audience. When you come to see us be sure we will give everything we have to kick your ass hard. So yeah the next gig will always be our best!


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to establish Stabwound as a great Death Metal band. We strive to keep the flame of real, raw, aggressive and true metal alive.

We don’t care about money, about faking performance on tik tok, cheating in the studio or live to sound bigger.

What you ear on the album is what you get, straight, dark and catchy Death Metal. We don’t want to be innovators, we love true metal and we want to keep it alive in a world where social media, looks, gimmicks, or the size of the boobs of your lead singer, have more importance than the integrity of your music.

We believe in passion, honesty and integrity. That’s what metal is about for us and that’s what we will always do.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact us on our facebook page, instagram and Youtube.

I answer every comment on Facebook so don’t hesitate to say hello ther too!

We would love to play on Poland by the way, so if you are a promoter we will be more than happy to come destroy your stage at a festival !!!

Thanx for the interview.

úterý 17. prosince 2024

Recenze/review - REVOLTING - Night of the Horrid (2024)


REVOLTING - Night of the Horrid
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Světlo už jsem neviděl několik let. Nějak mě přestal současný podivný svět zajímat. Neustálé války, lži a přetvářky, falešné úsměvy mi začaly vadit. Čím dál tím častěji se zavírám do jedné staré opuštěné kobky. Vylézám ven jenom v noci a čekám na přízraky, až mi dají znamení, abych mohl přejít na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Stalo se to právě letos, když jsem poprvé slyšel novou desku švédských maniaků REVOLTING.

O téhle smečce píšu již od jejich počátků. Jedná se o další z kapel Roggy Johanssona, tentokrát zaměřenou na hororovou tématiku, smrt i gore záležitosti. Vzduchem se začínal pomalu vznášet puch rozkládajících se těl. Zombie vylézaly z děr a toužily po čerstvé krvi. Přesně takové jsou moje první dojmy z této morbidní nahrávky. 


Švédi nadále táhnou kupředu náklad plný prašivých kostí. Dělají to s elegancí starých, zkušených hrobníků, kteří nemusí již nikomu nic dokazovat. Skladby mají jasné a zřetelné melodie, které mokvají čerstvou krví, vokál je zasažený nenávistí a hnilobou a bicí utíkají dopředu velmi divoce. REVOLTING dokáží být suroví, takovým tím ohavným způsobem, u kterého nadskakují víka od rakví, ale nebojí se i zvolnit a nechat vyniknout chladnou atmosféru ranní mlhy nad hřbitovem. Nová deska je záležitostí i povinností pro všechny fanoušky třeba takových PAGANIZER, ENTOMBED, DISMEMBER, EDGE OF SANITY, TIAMAT, HYPOCRISY, GRAVE i starých klasických hororových filmů. Pokud vám není cizí žádná lidská ohavnost a věříte na tajemno mezi životem a smrtí, tak neváhejte ani chvilku. Opět totiž dostanete poctivou porci smrtícího kovu, zahraného od srdce, opravdově. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale abych pravdu řekl, mě se jejich pozvolný vývoj v mezích záhrobních zákonů líbí a vyhovuje mi. Někdy, když jsem se vracel domů, abych ulehl do své oblíbení rakve a v ulicích byl ještě klid a tma, tak jsem nové album "Night of the Horrid" poslouchal. Neskutečně jsem si jej užíval. Ty melodie, pochmurnou a záhadnou atmosféru, ten tlak a pradávnou energii načerpanou hluboko v podzemí. Vracely se mi staré vzpomínky na exhumaci prašivých hrobů. Ležely v nich oběti násilných činů. A teď, když zase sedím u reproduktorů, se znovu probudily. Světlo už jsem neviděl několik let. Nějak mě přestal současný podivný svět zajímat. Neustálé války, lži a přetvářky, falešné úsměvy mi začaly vadit. Čím dál tím častěji se zavírám do jedné staré opuštěné kobky. Vylézám ven jenom v noci a čekám na přízraky, až mi dají znamení, abych mohl přejít na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Morbidní, mokvající, syrový a chladný death metal ze severu, který vás rozdrtí na prach! Dotek prokleté mrtvoly!

Asphyx says:

I haven't seen the light in years. Somehow I've lost interest in the strange world of today. The constant wars, the lies and pretenses, the fake smiles started to bother me. More and more often I shut myself in an old abandoned dungeon. I only come out at night and wait for the ghosts to give me a sign to cross over to the other side, to the land of endless shadows. It happened just this year when I first heard the new album from Swedish maniacs REVOLTING.

I've been writing about this pack since their early days. This is another one of Roggy Johansson's bands, this time focusing on horror, death and gore stuff. The smell of decomposing bodies was slowly beginning to waft through the air. Zombies were crawling out of the holes, baying for fresh blood. Those are my first impressions of this morbid record. 


The Swedes continue to pull forward a load of mangy bones. They do it with the grace of old, experienced gravediggers who no longer have to prove anything to anyone. The songs have clear and distinct melodies that are wet with fresh blood, the vocals are tainted with hate and rot, and the drums run forward very ferociously. REVOLTING can be brutal, in that sickening way that makes coffin lids pop, but they're also not afraid to slow down and let the cool atmosphere of the morning mist over the cemetery stand out. The new album is a matter and a must for all fans of PAGANIZER, ENTOMBED, DISMEMBER, EDGE OF SANITY, TIAMAT, HYPOCRISY, GRAVE and old classic horror movies. If you are no stranger to human ugliness and believe in the mystery between life and death, don't hesitate a moment. Because once again you'll get a fair helping of death metal, played from the heart, for real. The gentlemen may not bring anything new, but to be honest, I like their gradual development within the confines of the laws of the afterlife and it suits me. Sometimes, when I was coming home to lie down in my favorite coffin and the streets were still quiet and dark, I would listen to the new album "Night of the Horrid". I enjoyed it immensely. The melodies, the gloomy and mysterious atmosphere, the pressure and the ancient energy deep underground. It brought back old memories of exhuming dusty graves. The victims of violent crimes were lying in them. And now that I'm sitting in front of the speakers again, they've been reawakened. I haven't seen the light in years. Somehow I've lost interest in the strange world of today. The constant wars, the lies, the pretenses, the fake smiles. More and more often I shut myself in an old abandoned dungeon. I only come out at night and wait for the ghosts to give me a sign to cross over to the other side, to the land of endless shadows. Morbid, swamping, raw and cold death metal from the north that will crush you to dust! Touch of the cursed corpse!



about REVOLTING on DEADLY STORM ZINE:








tracklist:
01. Seven Severed Heads
02. Blades Will Cut
03. Night of the Horrid
04. Hell From the Sky
05. A Song for the Morbid
06. Shapeshifter
07. Swipe of the Schyte
08. The Final Journey
09. Mallet and Mask
10. Outro



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine