DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 28. dubna 2025

Interview - SUPREME VOID - Intense, dark and cold, dissonant, technical death metal opus!


Interview with technical death metal band from Poland - SUPREME VOID.

Answered Exile (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - SUPREME VOID - Towards Oblivion (2025):

1.Ave SUPREME VOID! I couldn't find any interview with you in Czech anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of SUPREME VOID.

Exile: Hails! Thanks for the interview.

Our journey started a long time ago, approximately 8 years ago under the name „Depravity“. As I was busy with different bands, it was to be a solo project, under which I would release new music from time to time. Time passed and many people reached to me and asked to form a full band, which eventually happened. We played some shows, then took a long break. After around 2 years of hiatus I have decided to release the EP „End Of Games“, which we still play live. It was the starter of what’s to come on our upcoming album „Towards Oblivion“.


2.This year you are releasing a new album "Towards Oblivion". Once again it is dark, gritty, technical, dissonant and honest death metal. Did you approach the recording differently than with the last EP "End of Games" or did you go with tried and tested methods?

Exile: It was mostly tried and tested methods, especially with the purely recording aspect, however there were changes. First and foremost, this album contains live drums. „End Of Games“ was basically my solo record, it had programmed drums. Even though I wrote the compositions more or less alone, I was doing a lot of feedback sessions with Cyklon, our drummer.

3. I find the new record to be an order of magnitude more complicated, perhaps less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil. Was that the intention? How was the album actually created and how did you compose the music?

Exile: First of all, I knew how I want the band to sound like, which involved not only the tones of each instrument, but the mood we want to get to, and more importantly – how to achieve that. In our case, the music is clearly guitar-driven, so special attention was paid to the guitar riffs, arrangements, what goes after what, etc. Nothing was done in isolation – there was always an idea how the drums would be played, along with bass guitar. Vocals were planned out after all songs were written.

I was recording every riff at home. Basically the whole album was constructed in studio mode – recording in DAW, sharing the files with band members, creating click tracks.

During that time I also wanted to pre-plan every possible scenario on recording this album and realized that the most critical part to be recorded are the drums. It is the most acoustic instruments of them all, and the sound will vary from studio to studio. Unique sound in metal music is not really possible anymore, but in terms of distinguishable sound – drums are the key.


4. I have "Towards Oblivion" in my MP3 player and I have to say that I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but also the sound, which is in a word devastating. For example, I'm sitting on the tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I wasn't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?

Exile: I’m glad you feel that way, especially that „Towards Oblivion“ was not designed to be an easy listen.

For drums, we were very lucky to be invited to Hertz Studio to re-record one of the songs from our EP. We concluded that this studio is perfect to capture the drum performance, so we went along. We came back there. Scott Elliott led the drum recording session with Karol Andres (sound engineer for band UKĆ).

Guitars and bass were as usual recorded at home by myself. Guitars took around 2 months, because it was daily grind 4-5h after work (also during festival season, so there were days off), because they were quad tracked (each song was basically recorded 4 times). Bass guitar took around 7 days, and was way more chill than guitars. Direct input was captured and sent to Scott Elliott for re-amping purposes.

Vocals were done once again with Blood Run Lodge with Arkadiusz Zieliński (Godbite), the session was very professional and the vibe was as always, fantastic. All vocals were double-tracked.

Everything was put together, mixed and mastered by Scott Elliott from Chernobyl Audio.

Overall, the team which was working with us on the album was highly professional and kept a very high standard.

5. Who wrote the lyrics on "Towards Oblivion"? And what are they about? Where do you get inspiration for the themes?

I wrote all lyrics for the record. It’s mostly my thoughts about how we, as human beings, create the most issues for ourselves and how we are responsible for our failures. It is described from many different motives such as revenge, success, low self-esteem, deceit, lack of common sense… it all crashes down and it’s all our fault.

Inspiration… as cliche as it sounds, it’s just life, however I wanted to share the mentioned topics, because not only I wanted to somehow get them out of my head, but also they fit the music. I observe and figure out a lot of different behaviours and situations. I also am a big fan of certain Star Wars characters, mostly dark side users – Darth Vader, Darth Maul, Starkiller. Their revenge or depressive motives were inspiration for some of the songs as well.


6. Who signed the cover art for "Towards Oblivion"? I like his work a lot. How did you choose the theme for the cover?

I chose Michał „Xaay“ Loranc for the creation of our artwork – it was always my dream to work with him. He works with the greatest bands out there (Behemoth, Nile, Pestilence…) but also he is a member of band Redemptor, which is one of our biggest inspirations. This way I knew that the vision would be not only perfectly understood, but also I could give a lot of freedom for him, as he thinks further than me. It’s really important to give competent people a freedom of thought, this way the combined effort is way stronger.

7. If we go back to the beginning... What was the first impulse to put the band together? And why technical death metal? It's not exactly a style that would get you a lot of "fame".

Exile: At the beginning I had some of my class mates play in a band. I saw their show, and I was like „hell yeah, I want the same!“. The more I played, the more I realized that death metal is the best genre ever. Some people were telling me to „listen to everything“, but after a long time I realized it’s not necessarily true. I didn’t want to force myself to do anything, as music should be fun in the first place. Later I also noticed that death metal is a very inclusive genre! There are death metal bands created with purpose of mixing the genre with jazz, blues, cinematic music or even rap/hip-hop. I never heard of any artist wanting to play jazz, blues with intention of mixing it with metal, especially extreme metal.

I do not do it for fame, I do it because I want to do it. This kind of extreme metal resonates with me in 100%. This guarantees honesty, fun for the creator and great results for the listener. If it gets or doesn’t get attention, that’s fine. I am very grateful for what is currently happening around the album though, I just wanted to release music and contribute.


8 .You come from Poland and play extreme death metal. Our readers would be interested to know how the death metal scene works in Poland. To tell you the truth, I've been hearing nothing but great stuff from you lately. Does it mean that the scene is very strong in your country at the moment? What about gigs, how many people come?

Exile: Your question has reminded me of my first European tour with American/British bands, where I was the only Polish person on board. Everyone was screaming names Behemoth, Mgła, Vader, Hate, and so on. But I guess you already know the big names, I’d like to mention some maybe less known bands, which do not have as much publicity: Redemptor, Dormant Ordeal (their new album kicks major ASS!), Godslut, Varmia, Trauma, Symbolical, Infernal Flame, Hellspawn, MorD, Obsidian Mantra, Everything Is Fire, Blind Salvation.

Show attendance… big bands obviously attract attention, so we’ll go to smaller bands. In Poland there is basically no point to play outside of Friday/Saturday. Once you do play on weekend, you should have people on your show, given you and booker did promote the show well (which I consider a basic thing to do). If you book and that’s it – nothing can help you. Proactiveness is the key.

9. I can't help but ask. You live in Poland, which is considered a strongly Catholic country. Do you have any problems with that? Do you get space on TV, in the newspapers? How is life in your country influenced by Christianity at all?

Exile: Honestly, I skip main media at all. There is are talent shows on TV and stuff like that, but not many metal bands are there. Personally, I wouldn’t even try to get there. It’s a waste of time, it is not our target group. Given that Supreme Void releases are intended to be difficult, thought-provoking listens, it would be counter-productive to force our way to environments which do not appreciate such work. Same with main newspapers. There are media dedicated to metal music and it’s great – everyone has their space.

Christianity, as all other religions are, is a point of view. Being limited to only one point of view doesn’t work – doesn’t matter which God you worship. It can get you somewhere, but one needs to embrace a larger view in order to be excellent. Christianity somehow is a part of Polish culture, whether we want it or not – historically and politically. Sometimes it can be difficult to break from, depending in what kind of family you are born in – fortunately, I don’t come from purely Christian family, so I didn’t experience this issue. My path is my own.


10. From your music you can feel that you are influenced by the American death metal school as well as old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90's or do you draw inspiration from new records as well? If so, I would be interested to know which bands had/have the biggest influence on SUPREME VOID.

Exile: I’ll answer in reverse order: the biggest influences for Supreme Void are: Ulcerate, Gorguts, Redemptor, Ad Nauseam, Hate, Dormant Ordeal, and many other bands in the genre. I have to strictly mention Beyond Creation for the album „Earthborn Evolution“, because their approach to 8-string guitars motivated me to start exploring this instrument, creating our sound, blending very low tuned guitar with completely different riffs.

Personally, and I think it mostly applied to other band members as well – I draw mostly from new bands. I look forward for new releases, as we are trying to push ourselves further. It wouldn’t happen with old bands by definition – it’s something already done, repetitive. I want something new, fresh, ambitious, but at the same time no forced originality – just good’ol riffs. I like the old bands, don’t get me wrong, but I listen to them only for entertainment. I started from bands such as Behemoth (Demigod era), Cannibal Corpse, Morbid Angel. I love them, but later on discovered that new bands have much more to offer in the long run. Old bands have 2 things – great music and sentiment. While it’s great value, I simply want more.

11. What about you and concerts in general? Are you a band that goes to as many shows as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you'd like to tour with or a festival, city you'd like to perform in?

Exile: There are many ways to book a show – DIY, pay to play, getting invites from contacts, and so on. Since we all work, we have to book everything in advance, also the time slots are limited – as mentioned, only weekends in Poland are viable to play. So far we are mixing DIY approach with networking with other friendly bands. This approach seems to be the best combination of quality show and sustainability for the band.

 

12. What does death metal and music in general mean to you? Is it your hobby or lifestyle? Feel free to get philosophical.

It is definitely a lifestyle. I was fortunate enough to pay attention to what I want to do with my life from young age, and I decided to pursue this lifestyle. I travel for a lot of shows, I was 10 times on Brutal Assault festival. Of course, I work for this like everyone else, I do not make a living from music. However, I did think this through a long time ago and decided to not pursue some other certain things, in order to be able to be in music as deep as I am.

13. What are SUPREME VOID planning in the coming months? What about some tour, will there be? If you have something to say to fans, labels or promoters, here's the space...

Exile: Currently we have some shows booked in Poland. Already we have a weekend in May, including Bloodstock Metal 2 The Masses eliminations. The rest shows are not yet announced, so let’s wait for those ones. We also book some shows on our own with friendly bands. Of course, we aspire higher to tour not only in Poland, so if you’re a promoter/booker and want us to play in your city – please reach to us.

We will see how it will go with the album promotion cycle, but so far it looks promising!

14. I'm going to give your new album "Towards Oblivion" another listen. I have to say that for me personally, it's pretty much the perfect death metal masterpiece. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. Thank you for the interview and I'm looking forward to seeing you live sometime!

Exile: Thank you so much for the interview and kind words! I will make sure to play in Czechia, as I really rezonate with your culture – I just returned from holiday in Prague (and enjoyed a good Pilsner Urquell from the tank), I hope to come back with the rest of the pack. Make sure to blast „Towards Oblivion“ as loud as you can!

Recenze/review - SUPREME VOID - Towards Oblivion (2025):

https://doloremrecords.bandcamp.com/album/towards-oblivion




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SUPREME VOID - Intenzivní, temný a chladný, disonantní, technický death metalový opus!


Rozhovor s technickou death metalovou skupinou z Polska - SUPREME VOID.

Odpovídal Exile (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - SUPREME VOID - Towards Oblivion (2025):

Ave SUPREME VOID! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií SUPREME VOID.

Exile: Zdravím! Díky za rozhovor.

Naše cesta začala už dávno, přibližně před osmi lety pod názvem „Depravity“. Jelikož jsem byl zaneprázdněný různými kapelami, mělo jít o sólový projekt, pod kterým bych čas od času vydával novou hudbu. Čas plynul a mnoho lidí mě oslovilo s prosbou o založení plnohodnotné kapely, což se nakonec stalo. Odehráli jsme pár koncertů a pak jsme si dali dlouhou pauzu. Po zhruba dvouleté odmlce jsem se rozhodl vydat EP „End Of Games“, které stále hrajeme naživo. Byl to předstupeň toho, co přijde na našem nadcházejícím albu „Towards Oblivion“.


Letos vydáváte novinku „Towards Oblivion“. Opět se jedná o temný, drsný, technický, disonantní a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než u minulého EP „End of Games“ nebo jste zvolili ověřené postupy?

Exile: Byly to většinou osvědčené metody, zejména pokud jde o čistě nahrávací aspekt, nicméně došlo ke změnám. Především toto album obsahuje živé bicí. „End Of Games“ byla v podstatě moje sólová deska, měla naprogramované bicí. I když jsem skladby psal víceméně sám, hodně jsem dělal feedback sessions s Cyklonem, naším bubeníkem.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Exile: Především jsem věděl, jak chci, aby kapela zněla, což zahrnovalo nejen tóny jednotlivých nástrojů, ale i náladu, do které se chceme dostat, a hlavně - jak toho dosáhnout. V našem případě je hudba jednoznačně kytarová, takže zvláštní pozornost byla věnována kytarovým riffům, aranžím, tomu, co jde za čím atd. Nic se nedělalo izolovaně - vždycky existovala představa, jak budou hrát bicí, spolu s baskytarou. Vokály byly naplánovány až po napsání všech písní.

Každý riff jsem nahrával doma. V podstatě celé album vznikalo ve studiovém režimu - nahrávání v DAW, sdílení souborů se členy kapely, vytváření click tracků.

Během té doby jsem si také chtěl předem naplánovat všechny možné scénáře nahrávání tohoto alba a uvědomil jsem si, že nejkritičtější částí, kterou je třeba nahrát, jsou bicí. Je to nejvíc akustický nástroj ze všech a jeho zvuk se bude lišit studio od studia. Jedinečný zvuk v metalové hudbě už dnes není úplně možný, ale co se týče rozlišitelného zvuku - bicí jsou klíčové.


Mám „Towards Oblivion“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Exile: Jsem rád, že to tak cítíš, zejména proto, že „Towards Oblivion“ nebylo navrženo tak, aby se snadno poslouchalo.

U bicích jsme měli velké štěstí, že nás pozvali do studia Hertz, abychom znovu nahráli jednu ze skladeb z našeho EP. Došli jsme k závěru, že tohle studio je pro zachycení hry bicích ideální, a tak jsme do toho šli. Pak jsme se tam vrátili. Nahrávání bicích vedl Scott Elliott s Karolem Andresem (zvukařem kapely UKĆ).

Kytary a baskytaru jsem jako obvykle nahrával doma já. Kytary trvaly asi 2 měsíce, protože to byl každodenní grind 4-5h po práci (navíc v době festivalové sezóny, takže byly volné dny), protože se nahrávaly čtyřikrát (každá skladba se v podstatě nahrávala čtyřikrát). Baskytara zabrala asi 7 dní a byla mnohem víc v pohodě než kytary. Přímý vstup byl zachycen a poslán Scottu Elliottovi pro účely re-ampingu.

O vokály se opět postaral Arkadiusz Zieliński (Godbite) z Blood Run Lodge, session byla velmi profesionální a atmosféra byla jako vždy fantastická. Všechny vokály byly nahrány dvojitou stopou.

Vše dal dohromady, smíchal a zmasteroval Scott Elliott z Chernobyl Audio.

Celkově byl tým, který s námi na albu pracoval, vysoce profesionální a držel si velmi vysoký standard.

Kdo je autorem textů na „Towards Oblivion“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Všechny texty na desku jsem napsal já. Jsou to hlavně moje myšlenky o tom, jak si jako lidské bytosti vytváříme největší problémy sami a jak jsme zodpovědní za svá selhání. Je to popsáno z mnoha různých pohnutek, jako je pomsta, úspěch, nízké sebevědomí, podvod, nedostatek zdravého rozumu... všechno se to zhroutí a za všechno si můžeme sami.

Inspirace... jakkoli to zní jako klišé, je to prostě život, nicméně jsem se chtěl o zmíněná témata podělit, protože nejenže jsem je chtěl nějak dostat z hlavy, ale také se hodí k hudbě. Pozoruji a domýšlím si spoustu různých chování a situací. Jsem také velkým fanouškem některých postav ze Star Wars, hlavně uživatelů temné strany - Darth Vader, Darth Maul, Starkiller. Jejich motivy pomsty nebo deprese byly inspirací i pro některé písně.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Towards Oblivion“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Pro vytvoření našeho díla jsem si vybral Michala „Xaay“ Lorance - pracovat s ním byl vždy můj sen. Spolupracuje s těmi nejlepšími kapelami (Behemoth, Nile, Pestilence...), ale také je členem kapely Redemptor, která je jednou z našich největších inspirací. Tím pádem jsem věděl, že vizi nejen dokonale porozumí, ale také mu mohu dát velkou volnost, protože myslí dál než já. Je opravdu důležité dát kompetentním lidem volnost v myšlení, takhle je společné úsilí mnohem silnější.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna technický death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Exile: Na začátku jsem měl několik spolužáků, kteří hráli v kapele. Viděl jsem jejich vystoupení a řekl jsem si: „No jasně, chci to samé!“. Čím víc jsem hrál, tím víc jsem si uvědomoval, že death metal je nejlepší žánr vůbec. Někteří lidé mi říkali, abych „poslouchal všechno“, ale po dlouhé době jsem si uvědomil, že to nemusí být nutně pravda. Nechtěl jsem se do ničeho nutit, protože hudba by měla být v první řadě zábava. Později jsem si také všiml, že death metal je velmi inkluzivní žánr! Existují deathmetalové kapely, které vznikly za účelem míchání žánru s jazzem, blues, filmovou hudbou nebo dokonce rapem/hip-hopem. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by nějaký umělec chtěl hrát jazz, blues se záměrem smíchat je s metalem, zejména s extrémním metalem.

Nedělám to pro slávu, dělám to, protože to chci dělat. Tento druh extrémního metalu se mnou rezonuje na 100 %. To zaručuje poctivost, zábavu pro tvůrce a skvělý výsledek pro posluchače. Jestli to vzbudí nebo nevzbudí pozornost, to je v pořádku. Jsem ale velmi vděčný za to, co se kolem alba momentálně děje, chtěl jsem prostě vydat hudbu a přispět k ní.


Pocházíte z Polska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Polsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Exile: Tvoje otázka mi připomněla mé první evropské turné s americko-britskými kapelami, kde jsem byl jediným Polákem na palubě. Všichni křičeli jména Behemoth, Mgła, Vader, Hate a tak dále. Ale předpokládám, že velká jména už znáte, rád bych zmínil některé možná méně známé kapely, které nemají takovou publicitu: Redemptor, Dormant Ordeal (jejich nové album nakopává zadky!), Godslut, Varmia, Trauma, Symbolical, Infernal Flame, Hellspawn, MorD, Obsidian Mantra, Everything Is Fire, Blind Salvation.

Návštěvnost koncertů... velké kapely samozřejmě přitahují pozornost, takže půjdeme na menší kapely. V Polsku v podstatě nemá smysl hrát mimo pátek/sobotu. Když už hrajete o víkendu, měli byste mít lidi na koncertě, za předpokladu, že jste s bookerem udělali dobrou propagaci (což považuji za základní věc). Pokud zabookujete a tím to končí - nic vám nepomůže. Klíčem k úspěchu je proaktivita.

Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete v Polsku, které je považována za silně katolickou zemi. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím?

Exile: Upřímně řečeno, hlavní média vůbec vynechávám. V televizi jsou talentové soutěže a tak, ale moc metalových kapel tam není. Osobně bych se tam ani nesnažil dostat. Je to ztráta času, není to naše cílová skupina. Vzhledem k tomu, že desky Supreme Void mají být náročné, nutící k zamyšlení, bylo by kontraproduktivní vnucovat se do prostředí, které takovou tvorbu neocení. Totéž platí pro hlavní noviny. Existují média věnující se metalové hudbě a je to skvělé - každý má svůj prostor.

Křesťanství, stejně jako všechna ostatní náboženství, je úhel pohledu. Omezovat se pouze na jeden úhel pohledu nefunguje - je jedno, kterého Boha uctíváte. Může vás to někam dovést, ale člověk musí přijmout širší pohled, aby byl vynikající. Křesťanství je nějakým způsobem součástí polské kultury, ať chceme, nebo ne - historicky i politicky. Někdy může být těžké se od něj odpoutat, záleží na tom, v jaké rodině se člověk narodí - já naštěstí nepocházím z čistě křesťanské rodiny, takže jsem tento problém nezažil. Moje cesta je moje vlastní.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na SUPREME VOID největší vliv.

Exile: Největší vliv na Supreme Void měly tyto kapely: Ulcerate, Gorguts, Redemptor, Ad Nauseam, Hate, Dormant Ordeal a mnoho dalších kapel tohoto žánru. Za album „Earthborn Evolution“ musím striktně zmínit Beyond Creation, protože jejich přístup k osmistrunným kytarám mě motivoval k tomu, abych začal zkoumat tento nástroj a vytvořil náš zvuk, prolínající velmi nízko laděnou kytaru s úplně jinými riffy.

Osobně, a myslím, že to většinou platilo i pro ostatní členy kapely - čerpám hlavně z nových kapel. Těším se na nové desky, protože se snažíme posouvat dál. U starých kapel by to z definice nešlo - je to něco už hotového, opakujícího se. Chci něco nového, svěžího, ambiciózního, ale zároveň žádnou nucenou originalitu - jen staré dobré riffy. Staré kapely mám rád, nechápejte mě špatně, ale poslouchám je jen pro zábavu. Začínal jsem u kapel jako Behemoth (éra Demigod), Cannibal Corpse, Morbid Angel. Mám je rád, ale později jsem zjistil, že nové kapely mají z dlouhodobého hlediska mnohem víc co nabídnout. Staré kapely mají dvě věci - skvělou hudbu a sentiment. I když je to velká hodnota, chci prostě víc.

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Exile: Existuje mnoho způsobů, jak si objednat vystoupení - DIY, platba za hraní, pozvánky od známých atd. Protože všichni pracujeme, musíme si vše rezervovat předem, také časové sloty jsou omezené - jak už bylo řečeno, v Polsku se dá hrát jen o víkendech. Zatím kombinujeme DIY přístup s navazováním kontaktů s dalšími spřátelenými kapelami. Tento přístup se zdá být nejlepší kombinací kvalitní show a udržitelnosti pro kapelu.

 

Co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně? Je tvým koníčkem nebo životním stylem? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

Je to rozhodně životní styl. Měl jsem to štěstí, že jsem si už od mládí všímal toho, co chci v životě dělat, a rozhodl jsem se pro tento životní styl. Hodně cestuju po koncertech, desetkrát jsem byl na festivalu Brutal Assault. Samozřejmě k tomu pracuji jako každý jiný, hudbou se neživím. Nicméně jsem si to už dávno promyslel a rozhodl jsem se, že se nebudu věnovat některým jiným určitým věcem, abych se mohl hudbě věnovat tak hluboko, jak se jí věnuji.

Co chystají SUPREME VOID v nejbližších měsících? Co nějaké turné, nebude? Jestli chceš něco vzkázat fanouškům, labelům nebo promotérům, zde je prostor…

Exile: V současné době máme domluvené koncerty v Polsku. Už teď máme víkend v květnu, včetně Bloodstock Metal 2 The Masses eliminations. Zbytek koncertů ještě není ohlášený, takže na ty si počkejme. Nějaké koncerty si domlouváme i sami se spřátelenými kapelami. Samozřejmě máme vyšší ambice koncertovat nejen v Polsku, takže pokud jste promotér/booker a chcete, abychom hráli ve vašem městě - oslovte nás.

Uvidíme, jak to bude s cyklem propagace alba, ale zatím to vypadá slibně!

Jdu si vaši novou desku „Towards Oblivion“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Exile: Děkuji za rozhovor a milá slova! Určitě si v Česku rád zahraju, protože s vaší kulturou opravdu souzním - právě jsem se vrátil z dovolené v Praze (a vychutnal si dobrý Pilsner Urquell z tanku), doufám, že se vrátím se zbytkem smečky. Nezapomeňte si co nejhlasitěji pustit „Towards Oblivion“!

Recenze/review - SUPREME VOID - Towards Oblivion (2025):

https://doloremrecords.bandcamp.com/album/towards-oblivion




---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 27. dubna 2025

Recenze/review - CANCER - Inverted World (2025)


CANCER - Inverted World
CD 2025, Peaceville Records

for english please scroll down

Pořád to má v sobě, tu nadřazenost, agresivitu a nenávist. Nese si to s sebou celý svůj život. Další generace prokletých, která si užívá veřejné popravy. Moc a peníze vždycky vládly světu, ale v tomhle bylo něco víc, něco ošklivějšího. Radost z utrpení druhých, lidé zavření v klecích, se kterými se jednalo jako se zvířaty. Příliš se toho nezměnilo. Jenom máme propracovanější technologie, díky kterým můžeme lépe mučit. Jsou kapely, které dokáží do svých textů i hudby vložit poselství. CANCER jsou zpět, silnější než kdy dřív. Pokud jste, stejně jako já, staří metaloví psi, kteří ještě stále věří v poctivost, uvěřitelnost a autenticitu, potom jste zde správně. 

Pro CANCER mám slabost celý jejich hudební život. Hltal jsem o nich každý text v papírových časopisech a sleduji jejich dráhu i dílo i teď, v době, kdy se hraje přeci jenom jinak. Uměleji, povrchněji. Já potřebuji syrovou atmosféru, pradávný vztek a sílu, kterou v sobě kdysi death metal míval. Britové tohle všechno mají a přidávají ještě spoustu věcí navíc.  


Když se spolu s kapelou podíváme do historie, do Konga, kde byla spáchána velká spousta hnusných a šílených, nelidských činů, tak zjistíme, že se toho na světě příliš nezměnilo. Stále jsou na jedné straně otrokáři a potom ti, kteří jsou odsouzeni k naprostému utrpení. Jak se cítíš brácho, když si jdeš koupit do obchodu věc, vykoupenou krví jiných? Co se týká hudby,  máme zde co do činění se stejnou odrůdou death metalu, jako jej hrají kapely typu MORGOTH, BENEDICTION, DEATH, MORTA SKULD, PROTECTOR, MORBID SAINT, INCUBUS, JUNGLE ROT, SODOM. Pánové nadále rozvíjejí základní myšlenky smrtícího kovu a zároveň mají svůj vlastní výraz i spoustu nápadů. A hlavně! Ve skladbách je takový ten prašivý náboj, touha ničit hudbou, řezat do živého. Hodně k tomu přispívá masivní zvuk (V. Santura - mixing, mastering). Nové album "Inverted World" je jasnou a zřetelnou odpovědí, mementem a také jasným sběratelským kouskem pro všechny pravověrné. CANCER jsou jako dobře seřízený stroj na zabíjení, který se právě znovu probudil. Zůstává po něm jenom spálená země a dlouhá krvavá stopa. Album se navíc velmi dobře poslouchá. Jasně, nemůžete po starých psech chtít, aby hráli jinak, než je jim vlastní. Tím by popírali svoji vlastní podstatu. Nikdo to po nich také nechce. Osobně jsem s novou nahrávkou opravdu velmi spokojený a ihned se stala jednou z nejhranějších v mé diskografii. Pokud na tenhle mrtvolný styl nahlížíte stejnou optikou jako já, potom doporučuji otočit volume pořádně doprava. Budete odměněni krásně morbidním zážitkem. Syrový, temný a ostrý, autentický staroškolský death metal, který nastavuje zrcadlo současnému pokřivenému světu! Zásah přímo na solar plexus! 


Asphyx says:

He still has it in him, the superiority, the aggression and the hatred. He's carried it with him his whole life. Another generation of the damned enjoying public executions. Power and money have always ruled the world, but this was something more, something uglier. The joy of others suffering, people locked in cages, treated like animals. Not much has changed. It's just that we have more sophisticated technology that allows us to torture better. There are bands that can put a message into their lyrics and music. CANCER are back, stronger than ever. If, like me, you are an old metal dog who still believes in honesty, believability and authenticity, then you've come to the right place. 

I've had a soft spot for CANCER their entire musical life. I devoured every lyric about them in the paper magazines and I follow their career and work even now, in a time when the music is different after all. More artificial, more superficial. I need the raw atmosphere, the ancient rage and power that death metal used to have. The Brits have all that and add a lot of extra stuff.


When the band and I look back in history, to the Congo, where a great many ugly and crazy, inhuman acts were committed, we find that not much has changed in the world. There are still slave owners on one side and then those who are condemned to utter misery. How do you feel, brother, when you go to the store to buy an item bought with the blood of others? As far as music goes, we are dealing with the same variety of death metal as played by bands like MORGOTH, BENEDICTION, DEATH, MORTA SKULD, PROTECTOR, MORBID SAINT, INCUBUS, JUNGLE ROT, SODOM. The gentlemen continue to develop the basic ideas of death metal while having their own expression and plenty of ideas. And most importantly! There is such a dusty charge in the songs, the desire to destroy with music, to cut into the living. Massive sound (V. Santura - mixing, mastering) contributes a lot to this. The new album "Inverted World" is a clear and distinct answer, a memento and also a clear collector's item for all the true believers. CANCER are like a well-tuned killing machine that just woke up again. All that remains is scorched earth and a long trail of blood. The album is also very easy to listen to. Sure, you can't ask old dogs to play any other way than their own. That would be denying their own essence. Nobody asks them to do that either. Personally, I'm really very happy with the new record and it immediately became one of the most played in my discography. If you view this deadpan style with the same optics as I do, then I recommend turning the volume hard right. You will be rewarded with a beautifully morbid experience. Raw, dark and edgy, authentic old school death metal that holds up a mirror to the warped world of today! A hit right on the solar plexus!




Tracklist:
01. Enter The Gates 
02. Until The Died 
03. Inverted World 
04. Bodies 
05. Test Site 
06. Amputate 
07. When Killing Isn't Murder 
08. Covert Operations 
09. Jesus For Eugenics 
10. Corrosive

band:
John Walker - Guitars, Vocals (lead)
Daniel Maganto - Bass
Gabriel Valcázar - Drums
Robert Navajas - Guitars (lead)



Recenze/review - INSINERATEHYMN - Irreverence of the Divine (2025)


INSINERATEHYMN - Irreverence of the Divine
CD 2025, Memento Mori / Rotted Life

for english please scroll down

Marně se snažím rozluštit staré nápisy na náhrobcích. Jsou napsány pradávnou řečí prokletých. Nezbývá mi nic jiného, než vzít do rukou lopatu a dát se do práce. Poslouchám u toho letošní nové album death metalových maniaků INSINERATEHYMN z Los Angeles. Jedná se o skupinu, která je naplno oddána stínům. Všechny tři nahrávky, které zatím pánové vydali, jsou po okraj narvané špínou a zkaženým masem. Stačí jen přidat hlasitost a exhumovat další hrob.

Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha a krásně morbidně doplňuje celkovou scenérii. Musím odnést zpuchřelé tělo do márnice a počkat s ním přes noc. Abych vyslechl nemrtvého, abych se nechal stáhnout do hlubiny, abych se utopil v nekonečných močálech nicoty. Tohle je přesně druh smrtícího kovu, který se hodí k mé těžké práci starého hrobníka. Koneckonců, posuďte sami. 


Pánové na to jdou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na chladné a temné melodie. Pokud jste měli rádi kapely jako INCANTATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY, BROKEN HOPE, ale i třeba skandinávskou školu, potom jste zde správně. Pro mě je ale nakonec vždycky důležitější, jak na mě hudba působí jako celek. Američané se sice volně inspirovali u svých vzorů, ale zároveň přidávají pořádnou porci svých vlastních nápadů. Album se tak stalo na dlouhý čas mým průvodcem v záhrobí. Vnímám jej jako ozvěny z katakomb, jako memento, jako vzpomínku na doby, kdy se pohřbívalo zásadně do země a kapely v sobě měly drive a sílu. INSINERATEHYMN na to jdou chytře, přesvědčivě, ihned si mě získali na svoji stranu. Najednou jsem nechtěl vidět světlo, najednou jsem se těšil, až exhumuji další hrob. Rozuměl jsem nápisům, které nedokázal dosud nikdo rozluštit. Užíval jsem si společnost démonů, kteří se objevili pokaždé, když jsem zapnul play. Proséval jsem mezi prsty prach svých předků a kýval spokojeně hlavou. Povedl se zvuk (Erol Ulug - mixing, mastering, Loïc F. - mastring), s chutí se dívám i na obal (Edgar Roldan), který doplňuje hudbu velmi přesvědčivým způsobem. "Irreverence of the Divine" je přesně tím druhem alba, které by nemělo chybět ve sbírce každého opravdového fanouška temnoty. Marně se snažím rozluštit staré nápisy na náhrobcích. Jsou napsány pradávnou řečí prokletých. Nezbývá mi nic jiného, než vzít do rukou lopatu a dát se do práce. Teď už vím, že v tomhle hrobě je pohřben prokletý. Morbidní, syrový death metal, u kterého začnete hnít zevnitř! Prašivé, kruté ozvěny ze záhrobí! 

Asphhyx says:

I'm trying in vain to decipher the old inscriptions on the tombstones. They're written in the ancient language of the damned. I have no choice but to pick up a shovel and get to work. I'm listening to this year's new album from Los Angeles death metal maniacs INSINERATEHYMN. This is a band that is fully committed to the shadows. All three records the gentlemen have released so far are packed to the brim with filth and corrupted flesh. Just turn up the volume and exhume another grave.

A chilling fog hovers over the cemetery, adding a beautifully morbid touch to the overall scenery. I have to take the decayed body to the morgue and wait overnight. To interrogate the undead, to be dragged down into the depths, to drown in the endless swamps of nothingness. This is exactly the kind of deadly metal that suits my hard work as an old undertaker. After all, judge for yourself.


The gentlemen are sharp, uncompromising, but they don't forget about cold and dark melodies. If you liked bands like INCANTATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY, BROKEN HOPE, but also maybe the Scandinavian school, then you are right here. But for me, in the end, it's always more important how the music affects me as a whole. The Americans, while taking loose inspiration from their role models, add a hefty helping of their own ideas. The album thus became my guide to the afterlife for a long time. I see it as echoes from the catacombs, as a memento, a reminder of a time when burial was fundamentally in the ground and bands had drive and power within them. INSINERATEHYMN go at it cleverly, convincingly, immediately winning me over to their side. Suddenly I didn't want to see the light, suddenly I was looking forward to exhuming another grave. I understood the inscriptions that no one had been able to decipher. I enjoyed the company of the demons that appeared every time I turned on the play. I sifted the dust of my ancestors through my fingers and nodded my head in satisfaction. The sound (Erol Ulug - mixing, mastering, Loïc F. - mastering) was great, and I look with relish at the cover art (Edgar Roldan), which complements the music in a very convincing way. "Irreverence of the Divine" is exactly the kind of album that should not be missing in the collection of every true fan of darkness. I try in vain to decipher the old inscriptions on the tombstones. They're written in the ancient language of the damned. I have no choice but to pick up a shovel and get to work. Now I know that in this grave is buried the cursed one. Morbid, raw death metal that will make you rot from the inside! Scabrous, cruel echoes from the grave!


tracklist:
1 Revelations...
2 Irreverence of the Divine
3 Cosmic Abominations
4 Delusive Omniscience
5 Sempiternal Suicide
6 Mephitic Anamnesis
7 Covenant of the Virtuous
8 Visage of the Infinite
9 Acolytes of God’s Disease
10 Empyrean Desolation

https://rottedlife.bandcamp.com/album/irreverence-of-the-divine


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý šestnáctý - Tooři a Kryptoři


Příběh čtyř stý devadesátý šestnáctý - Tooři a Kryptoři

Vylezu z nádražky v Plzni a nahodím si krosnu na záda. Zapálím si na nástupišti a sleduji vlaky. Vystupují z nich lidé, jdoucí kamsi, babičky s ohnutými zády, nasraní padesátníci s pupkem, mladé holky, co se skoro vznáší. Přemýšlím, kam asi jdou, jaký mají cíl. Mám hlad, všechny peníze jsem utratil za pivo a knížky. Kručí mi v žaludku a modlím se, aby jel vlak na čas. Nejede. Zpoždění je asi hodinku a začínám být ohnutý v pase, jak mě bolí břicho. Nadechnu se, nechám všechny vystoupit a padnu na zadek do kupé, které je notně zakouřené. Ty vole, další metla. Jedeš s náma? Zahlaholí na mě skoro čtyřicetiletý vlasáč. Ihned mi podá lahev vodky a nutí mě, abych se napil. Nejdřív odmítám, už dávno vím, že nalačno se nemá chlastat, ale on je tak neodbytný, že se nedá odmítnout. Mám hlad, pronesu a druhý, již holohlavý kolega, který je také celý v černém a v triku Venom, vytáhne chleba se řízky. Já to nežeru, ale stará jinak nedala, usměje se a já mám co dělat, abych nesnědl vše i s papírem. 

Šineme se pomalu ku Praze, ale není nám moc přáno. Několik nenadálých situací na trati, naštvaná průvodčí, která neustále dokola vysvětluje, co se stalo. Porucha na lokomotivě, někde u Berouna jsem už docela na plech. Pánové mi přijdou už docela staří. Pocházejí z Klatov a patří k první, úplně pravěké generaci metalistů. Začínali klasicky na heavíku, aby pak propadli tradičnímu blacku. Hlášky jako, Venom, to je kapela, ale ty norský sračky, to se nedá poslouchat, se vznášely éterem tak nějak samozřejmě. Dám se do řeči, v mnohém oponuji, ale staré psy novým kouskům nenaučíš. Stejně jako většina lidí ustrnula na muzice svého mládí a novou už vlastně nehledají. Nedělá jim problém zajít na zábavu, klidně na punk, hlavně že je pivo a dobrá parta. Nic proti tomu nemám, jen si říkám, že by mě asi nebavilo poslouchat pořád dokola to samé. Ale proti gustu. Oba jsou fanatičtí fanoušci Törr a dnes je v Kulturním domě Barikádníků koncert. Předskakují prosím pěkně Kryptor, které sice můžou, ale jenom něco. Já mám rád obě kapely a už jsem je samozřejmě několikrát viděl. I když je fakt, že už to nějaký ten pátek bude. Vlastně mi to přijde už docela dávno, když jsem se svými boleslavskými partami vyrážel do Prahy na nezapomenutelné akce. Je ale také pravdou, že na Barče jsem byl jen párkrát. Nám se tam dostávalo blbě, tedy spíš potom domů. 

Vždycky jsem záviděl Pražákům, že jsou hned u zdroje. Klidně mohli zajít na cokoliv, pak si dát pár piv a nakonec jet v klídku metrem domů. Nemuseli řešit, že druhý den nevstanou do práce nebo do školy. Nám zkrátka utekla spousta akcí kvůli tomu, že třeba nechtěl nikdo jet, že nebyl čas, že nebyly spoje. Pánové mě začínají pomalu přemlouvat. Bráním se tomu, jdu od šesti do škodovky na brigádu a čeká mě sušička na karosérie, kterou musím očistit od barvy a rzi. Bude v ní něco kolem padesáti stupňů, pokud tedy dispečeři vypnou pec. Pokud ne, tak něco kolem osmdesáti. To nechcete zažít. Ale byly za to dobrý peníze, které se mi hodily. Taky jsem chtěl pomoc mámě, která na tom byla po odchodu otce finančně špatně. Nemám na vstupenku, vytáhnu z kapsy trumf. To neřeš, mám dvě, kámoš nakonec nemohl. Vytáhne lístek a jen tak mi jej dá do ruky. Pořád lepší, než aby to propadlo. Oponuji, že mu peníze vrátím, což mimo jiné znamená, že jsem chycenej. Přemýšlíme, co s mým báglem. To se ale vyřeší velmi jednoduše. Úschovna na hlaváku v Praze, za pár korun. 

Jedeme metrem A do Strašnic a nálada je vynikající. Kluci jsou fakt zlatý. Mám vlastně všechno zadarmo. Kupují mi i pivo v nějaké nálevně kousek od kulturáku. Pravdou ale je, že mi jeden chleba za den moc nestačil. Opiju se velmi rychle, řekl bych až nebezpečně. Do sálu mě víceméně dovlečou a první kapelu si nepamatuji. Usnu na židli u těžkého závěsu a když se proberu, tak jsou na pódiu Kryptor. Vyskočím na nohy jako znovuzrozený. Když jdu na parket pařit, potkám pár kamarádek z Prahy. Hele, studentík, líbají mě na tvář a když jim ukážu prázdný kapsy, tak mi kupují i pivo. Připadám si sice jako somrák, ale původně jsem sem ani neměl jet. Tančíme na notoricky známé songy, řveme z plných plic, občas padnu na parkety, když se mi zamotá hlava. Jednou se svalím na takovou měkoučkou blondýnku a hrozně se tomu smějeme. Když se zvedáme, tak se do mě zavěsí, jako bychom k sobě patřili odnepaměti. Připadám si sice trošku jako děvka, ale poprosím ji o pivo. Kapela dohraje a my jdeme ven kouřit. 

Povídá mi o sobě, ale mám to celé v mlze, jsem fakt zničenej a to nás čekají ještě Törr. Když si to vezmu kolem a kolem, tak u obou kapel bylo skvělé, že zpívaly česky. Mohli jsme si tak zahalekat, uměli jsme texty nazpaměť. A tak když kapela vylezla na pódium, strhla se vřava. Kulturák měl spoustu věrných fanoušků, byla tu komunita, do které bych chtěl hrozně patřit. Bohužel, z Plzně i z Boleslavi to bylo fakt daleko. Trošku jsem se probral a ihned jsem se cítil děsně silnej. Nasával jsem atmosféru, záviděl jsem, jak se všichni znají. Bylo tu spousta obličejů, které se objevovaly na každém koncertě. Kluci, co hráli v dobrých kapelách, kteří táhli celou scénu (které se ale nijak neříkalo, vše plynulo tak nějak samozřejmě). Devadesátky pomalu končily a na parketu jsem patřil spíš k těm mladším. Poprosím ještě o jedno pivo, slečna si mě najde sama v davu. Pařím a řvu, jde ze mě všechno. Celej život, veškerá frustrace, vztek, mládí, jsem s muzikanty propojený a cítím obrovskou sílu. Když pánové dohrají, padám zmožený na židli v koutě. Nemůžu. Asi umřu.

Zase si mě najde. Asi se jí líbím. Copak o to, bylo by to tak jednoduché. Mohl jsem se s ní líbat někde v podchodě, doprovodit jí domů, měla prázdný byt. Místo toho jsem se omluvil a toulal se ulicemi až do čtyř hodin, než mi jelo metro a pak z Florence autobus do Boleslavi. Ještě předtím jsem si vyzvedl batoh a vyšťoural z kapes poslední drobné. Nevyšlo mi to. Prosil jsem, ale asi jsem vypadal strašně. Vezmu tě jen do Bezděčína. To je kousek od Boleslavi. Nezbývá mi, než kývnout a zalézt si dozadu. Probudí mě sám pan řidič. Tak vystupovat mladej. Vyhodí mě a do mě se dá neskutečná zima. Klepu se nevyspáním, chlastem a došly mi cigára. Vydám se směrem do továrny. Jdu po krajnici, všude roste zelenina na poli. Pak mi dojde, že bych měl přidat. Musím běžet. Tělo mě táhne na jednu stranu, kroutím se jako had, ale nakonec stihnu začátek. Doběhnu přesně na šestou a protože se nemám do čeho převléknout, tak jdu makat normálně v džínách. Zavedou mě k sušičce. Je v ní sedmdesát stupňů. Obalím si boty hadrama, abych si nespálil podrážky. Vezmu do ruky ocelový kartáč a stanu se otrokem. Čeká mě dvanáct hodin neskutečnýho utrpení. 

O přestávce se jdu na vzduch vyzvracet. Holky, co uklízejí dole na hale, jsou na mě hodný. Připadám si jak žebravý mnich. Přežiju díky tomu, že mi dají kus svých svačin. Pro moje krásný oči. Umírám, řvu do tmy texty od Toořů i Kryptořů, jak jim kluci z Klatov říkali. Svléknu se do půl těla a mnohokrát se popálím. Když konečně padla, tak jdu domů k mámě jako mátoha. Odemknu a nikde nikdo. Jenom nápis na stole. Včera si nepřijel, jsme na chalupě, ohřej si párky. Udělám to, osprchuju se a pouštím si staré kazety. Usnu a vůbec mi nevadí, že kolem mě řve metal. Probudím se uprostřed noci a když jdu na záchod, tak se dole na ulici před domem líbá jedna sousedka s nějakým klukem. Kdysi jsem ji hrozně chtěl, ale to už je tak dávno. Zhasnu, vypnu muziku a myslím na blondýnku. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. dubna 2025

Report, photos - TORTHARRY, INNERSPHERE, PURNAMA, VANGUARD - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 25. 4. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 



Jsem srdcař, teď už to mám i úředně potvrzené. Ne, nebojte, ještě tu nějaký ten rok s vámi budu. Ale už mi bylo padesát a musí mě sledovat. Přežil jsem všechny své mužské předky a je nutné, abych prý zvolnil. Nojo, ale kdy? To máte práci, rodinu, pak se člověk snaží v rámci možností podporovat kapely, k tomu sport, na jedno srdce je toho příliš, řekli mi. A tak jsem, když mi psal Goro, že by zašel na koncert, řekl ano - pro mě jsou koncerty vždycky odpočinek a relax. I když jsem se ještě vzpamatovával z nádherného výletu do Budapešti. Také zemřel papež a kolem mě se vyvrbilo najednou tolik lidí, kterým to přišlo vtipné, že jsem byl až zaskočený. Opravdu chcete někomu přát smrt? Vždyť zrovna tahle hlava církve patřila k osvícenějším. To je ale na jinou disputaci. Jak jde život, ptám se v klubu, po tom, co jsem již vypil několik piv při rozplavbě (které proběhly jako vždy ve velmi příjemném čtenářsko-hudebním stylu). Nasávám atmosféru a užívám si ty napjaté chvíle před první kapelou. Tentokrát v ryze českém znění. Což u mě nebývá příliš častým zvykem. Některé skupiny moc neznám a tak jsem je jen vyfotil. Abych neplácal nesmysly. 


VANGUARD - melodický, technický death metal z Brna.





PURNAMA - melodický black death metal.





INNERSPHERE - psal jsem to mnohokrát a napíšu to i teď. Mám pro tuhle melodicky znějící, death thrash metalovou smečku slabost. Líbí se mi způsob, jakým se prezentují, ale hlavně jejich hudba, která má v sobě vše, co mám na tomhle stylu rád. Ostré riffy, naléhavé vokály, spousta divokých rytmů. Ale hlavně chladně temnou atmosféru, hromadu zajímavých pasáží, tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který když vypijete, stanete se součástí jejich muziky. Alespoň takhle jsem to viděl, vidím a slyším já, starý metalový pes. V pátek v Plzni pánové opět předvedli jízdu, která směřovala jak jinak, přímo do pekla. Bylo mi velkou ctí! 






TORTHARRY - když tenhle starý buldozer vyjel na pódium, těšil jsem se. Už jsem kapelu neviděl pěkně dlouho. V Plzni pánové opět naplno potvrdili svůj status a bylo to stejně skvostné jako za starých dobrých časů. Poctivý, valivý a svým způsobem pěkně brutální death metal starého střihu mě nikdy neurazí. Navíc, tady ho hráli jedni z nejpovolanějších. Mělo to drive i sílu, sypalo to pěkně a chvílemi jsem měl pocit, že padnu k zemi se všemi kostmi v těle náležitě polámanými. TORTHARRY zkrátka pořád umí a hotovo. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Na Plzeň byl proveden jeden z dalších náletů a po vystoupení kolem nás zůstala jenom spálená země! Masakr! 





Návštěvnost byla v pořádku, zvuk také a co se týká organizace, ta také nemám žádných námitek. 

Jak říká jeden můj kamarád. Byl to vskutku krásný poetický večer. Inu, opravdu. Odcházel jsem spokojený. Paní doktorka by ze mě měla určitě radost. Nesměl bych jí ale prozradit, že piva bylo opět mnoho. Jenže znáte to, kdybych nemohl pít, asi bych raději nikam nešel. Pivo totiž patří ke koncertům jako k mrtvému zimník. Uvolní vás a to je přesně věc, kterou jsem potřeboval. Vždyť si to vezměte. Kolem nás je to jen samá nenávist, člověk aby se bál otevřít zprávy a připadá si jako by pomalu začínala dystopie. Vypadá to, že dobro zalezlo někam vystrašeně do kouta. Objeví se jen občas, jako na téhle akci. Děkuji všem za hezký zážitek, a to jak organizátorům, tak i kamarádům a známým. Dnes dělají tuhle muziku srdcaři pro srdcaře. Jsem rád, že můžu aspoň občas patřit mezi ně. Na sobotu se mi spalo krásně, to vám povím. A o to koneckonců šlo. Opatrujte se a děkuji za pozornost! 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - HAEMORRHAGE - Opera Medica (2025)


HAEMORRHAGE - Opera Medica
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Byly to krásné časy, když se operovalo bez uspání, když se deprese léčily pomocí lobotomie. Vzpomínám na to moc rád, protože tenkrát jste mohli do pacienta s klidem pustit elektrický proud, uříznout mu nohu nebo ho pitvat zaživa. Nebyla anestezie a tak jste si mohli s chutí vychutnat veškerou bolest, kterou měl v očích. Vítejte, operatéři a patologové zároveň, HAEMORRHAGE ze Španělska jsou zpět, aby vás opět provedli temnými zákoutími lidské mysli.

Goregrind, to je to, oč tu běží. Ohlodaný na kost, syrový jako ruka mrtvoly, ostrý a nekompromisní. Mám to takhle rád. Když už si chci pustit něco v tomto stylu, tak volím tyto maniaky. Věřím jim totiž každou notu, každý tón. Užívám si mrtvolně morbidní nálady jednotlivých skladeb a dívám se do tmy. Přivezli dalšího pacienta, máte radost?


Možná jednou shniji v chladné zemi, ale ještě předtím, než se tak stane, tak budu tuhle legendu poslouchat. Stačí si prostudovat jejich krvavou historii nebo zajít na koncert, který je vždy veřejnou pitvou plnou energie a tlaku. Čtyři nové skladby, plus jeden cover od DISMEMBER, nenechají opět nikoho na pochybách. Tohle jsou králové goregrindu v jeho klasické, tradiční podobě. Nejsou to ale jenom lehké odkazy ve stylu CARCASS, GENERAL SURGERY, EXHUMED, DEAD INFECTION, IMPETIGO, MORTICIAN, ale třeba i náznaky stylových výletů do vod, které jinak ovládají třeba takoví CANNIBAL CORPSE, ABORTED, BROKEN HOPE, které dělají tuhle smečku ještě silnější, než kdy dřív. Líbí se mi zvuk, taková ta chladná nálada skladeb, známá snad jen z dávno opuštěných nemocnic. Ve zdech jsou stále otištěny výkřiky bolesti. Ve starém archívu, který najdete v plesnivém sklepě, jsou dosud důkazy o tom, jak se kdysi operovalo, jak se léčilo šílenství, deprese. Je to vlastně jednoduché, HAEMORRHAGE i letos potvrzují status legendy. Nové songy mě baví, rád se k nim vracím. Poslech je opravdu jako čtení ve starých lékařských knihách. Úplně před sebou vidím ostrou pilu, jak amputuje končetinu, jak je vrtáno do lebky. "Opera Medica" je povedeným materiálem po všech stránkách. Je povinností pro všechny fanoušky kapely i žánru, ale také důkazem, že na patologii se stále dějí podivné věci. Nezbývá mi nic jiného, než vám nové EP doporučit. Pokud se rádi procházíte nemocničními chodbami a nasáváte zkažený vzduch, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zkaženého masa. Králové goregrindových nemocničních sálů opět útočí! Ostře, divoce, nekompromisně! A zůstává po nich hluboká krvavá stopa!

Asphyx says:

It was a wonderful time when they operated without putting people to sleep, when depression was treated with lobotomies. I remember it very fondly because in those days you could easily electrocute a patient, cut off his leg or dissect him alive. There was no anaesthesia and you could enjoy all the pain in his eyes. Welcome, surgeons and pathologists at the same time, HAEMORRHAGE from Spain are back to once again guide you through the dark corners of the human mind.

Goregrind, that's what this is all about. Stabbed to the bone, raw as a corpse's hand, sharp and uncompromising. I like it that way. When I want to play something in this style, I choose these maniacs. I trust them with every note, every note. I enjoy the deadly morbid mood of each track and stare into the darkness. They brought in another patient, are you happy?


I may rot in a cold country one day, but before that happens, I'll be listening to Spanish maniacs. Just study their bloody history or go to a concert, which is always a public dissection full of energy and pressure. Four new songs, plus one cover by DISMEMBER, will leave no one in doubt again. These are the kings of goregrind in its classic, traditional form. But it's not only the light references in the style of CARCASS, GENERAL SURGERY, EXHUMED, DEAD INFECTION, IMPETIGO, MORTICIAN, but also hints of stylistic excursions into waters otherwise dominated by the likes of CANNIBAL CORPSE, ABORTED, BROKEN HOPE that make this pack even stronger than ever. I like the sound, the cold mood of the songs, known perhaps only from long abandoned hospitals. The screams of pain are still imprinted in the walls. In the old archive you find in the musty basement, there is still evidence of how they used to operate, how they used to cure madness, depression. It's actually quite simple, HAEMORRHAGE confirm their legendary status again this year. I enjoy the new songs, I like coming back to them. Listening to them is really like reading in old medical books. I can see a sharp saw in front of me, amputating a limb as it is drilled into the skull. "Opera Medica" is a hilarious piece of material in every way. It is a must for all fans of the band and the genre, but also proof that strange things still happen in pathology. I have no choice but to recommend the new EP to you. If you like to walk the hospital corridors and suck in the corrupted air, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotten meat. The kings of goregrind hospital halls strike again! Sharp, fierce, uncompromising! And they leave a deep trail of blood!


Recenze/review - HAEMORRHAGE - We Are the Gore (2017):

tracklist:
1. Scalpels, Scissors and Other Forensick Instruments 
2. Polyclinic Abattoirs
3. Obstetric Phantom
4. Nomenclator Pathologicum
5. Deathevokation (DISMEMBER cover)

band:
Luisma - Guitars (lead), Vocals (backing)
Lugubrious - Vocals (lead)
Ana Belen de Lopez - Guitars (rhythm)
Daviti - Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine