DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 24. května 2025

Interview - VOMITIZER - Raw, morbid death metal that will grind you to dust! Terrifying dystopian echoes!

Interview with death metal band from Norway - VOMITIZER.

Answered Øyvind Rekdal (guitars), thank you!


Ave VOMITIZER! Hello to the Norwegian underworld! I'm listening to your new release "Release the Rats" right now and I'm thinking that this is what the music they will play at the end of the world will sound like. I think you've done a really masterful job. What are your feelings about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? And how do they work?

Thank you and a big hello from the Norwegian underworld to you. Your description of Release the Rats as a soundtrack to the end of the world is music to my ears. I guess we could say, mission accomplished.

We are really satisfied with the album, and I think we got it right where we wanted it. It`s been almost 10 months since we finished the album, and I still think it holds up the way I did back then, and that’s a good sign. Of course, being satisfied by the music you’ve made yourself is one thing, but it is exciting to get it out there and hear what other people are thinking about your music. So far it has been overwhelmingly good feedback, so I guess the work now is just to get more people to discover Vomitizer.

Vomitizer has not played live yet, and our first gig will be this autumn at Legend Metalfest in Trondheim, which also features bands like Gaahl’s Wyrd, Blood Red Throne and Lik, so we’re really looking forward to that. I think Vomitizer makes music that will work really well in a live setting.


How do you actually create new songs for VOMITIZER? Are you a traditional band that locks yourself in a rehearsal room and composes there or do you use the internet, so popular nowadays, and email ideas to each other? I'm interested in the creative process itself.

For this album I made all the riffs, arrangement and lyrics myself before getting the other guys involved. So yeah, I basically sent all the songs to our drummer, and he was given total freedom on how he wanted to record the drums. We did the same thing with vocals and bass after that. I knew all the guys from other musical projects, and I knew I would get some quality work back from them. Of course, there has been a lot of communication back and forth, and I’ve been clear about what I’ve envisioned Vomitizer to be, so we all had the basic understanding of what this was going be in the end. We are doing some changes for the future, and I don’t know if this is going to be the process for future releases, but this is how Release the Rats was made.

Lyrics are a separate chapter in VOMITIZER. What are they about on the new album and where did you get the inspiration for them? On "Release the Rats" they fit the music perfectly. What came first, the music or the lyrics?

I was certain from the start that I didn‘t want Vomitizer to be just another band trying to get as much guts as possible into the cover and lyrics, and that being the only purpose. Of course I listen to a lot of bands with this strategy, so nothing wrong with that. But I really wanted Vomitizer to be a death metal band keeping that old school feeling, but at the same time bringing something new to the table, both musically and into the lyrics.

The album is based around a story of a fanatic religious cult sending pest infested rats into the world, with a mission of killing everyone that’s not a part of the chosen ones. So, you start the album getting introduced to the philosophy of this cult, sending out the rats, the disease working its way through society, and how in the end you only have the most raw and wicked people as survivors. All lyrics are made so they can stand by themselves, so you don’t need to read them as a part of this story, but the story is there if you want to see the lyrics in this context.

But it’s hard to say what came first of the story and the music. They were all part of the same process and was made back and forth while making the album.


I have to admit that the cover for „Release the Rats“ is excellent – it fits the music perfectly! It literally gives me a fright and reminds me of the old demos. How did you choose the cover and why did you choose this particular motif? Who is the author of the cover? Did the author maybe hear new songs beforehand for inspiration?

I really like your description of the album cover, and it pretty much sums up my thoughts about the cover art, too. We had another cover made for the album, that was made to fit the story line. But we decided we wanted another cover for the single Pestilence (The Sickness), that was released before the album came out. The lyric of this song is a description of how the disease in the story infects a person, and the album art really works perfectly with the lyrics. This was a picture Peterror had bought earlier because he liked it, but it was not thought for Vomitizer at the time. But after the single was released, we found that the cover fit the whole feeling of the album really well, so we went for it for the whole album too. We think the cover is a perfect match with Vomitizer and the lyrics, but it was made separately, so it just happened to work out. The artist of the cover wanted to be credited as “endlessvile”, and you can find more of his art on Instagram under that name.

The sound of the whole record is great. It‘s dark, cold and sharp at the same time. What studio did you record the album in? Did you as a band have a say in the final sound, the mastering?

Some of the album was recorded at our rehearsal space, some was recorded at home, and some was recorded at Stavmix Studio. When I was going to send this for mixing and mastering, I really wanted to use Rune Stavnesli and his studio Stavmix Studio. I worked with him on the first Chton album, and I just knew that he would understand the sound we were going for. He really gets this sort of music and is a master with this sort of sound. We’ve gotten a lot of great feedback on the sound of Release the Rats, and I will give a lot of credit to him for this. Of course we had a saying all through the process, and he is good at taking our feedback into the mix. Rune still has been the main man creating this sound.


The new album was released on Undercover Records in Germany. Why did you choose this label and how satisfied are you with their work? Fans can buy the new album on vinyl, on CD and digitally. But what about the cassette? This format has been gaining popularity again in the Czech Republic in recent years.

We were lucky enough to have a few different labels to choose from, but Undercover was the only label that wanted to do vinyl at the time, and that was a big thing for us. Of course, Undercover Records is an underground label, which also was the thing with the other labels that we got an offer from, but we’ve been really satisfied by the work they’ve done. They have always been honest about what they can do for us and done exactly that. They kept their word all the way, and I think we have really good communication with them, so all good on that part. Cassette has never been discussed, but you never know what the future will bring. No plans for cassette at the time though.

The history of the band dates back to 2023. How did the idea of founding VOMITIZER come about? Who was your role model? Please reminisce for us!

I have wanted to this sort of band for a while. Like and old school death metal band that just goes as dirty and filthy as it gets, but at the same time have a bit of rock’n roll and punk attitude in the mix. When I started recording the ideas for this album, I already had a clear mindset of where I wanted to go. To mention a few bands that have been inspiring Vomitizer; Abscess, Autopsy, Necrophagia, Death and Obituary. I think you will hear elements from all these bands in Vomitizer, but of course it has been important for us to add our own thing into the mix. So even though Vomitizer has its base in the old school metal, we have something that stands out and makes us Vomitizer, and not just another copy of what’s been done before.


It‘s very obvious in your band how much you enjoy your music. Do you have a goal you would like to achieve? For some people it‘s a famous label, others want to play a big festival.

We very much enjoy our own music, and that is always my main goal when making music. I want to make music I enjoy myself. Release the Rats is exactly the sort of album I would have bought myself. I really get a kick of making riffs when they turn out the way I want and working with songs to get the result I’m going for. When I get feedback out there that other people like my music too, I of course take that as a mighty bonus. It means we share the same taste in music. But we don’t have a mighty end goal for Vomitizer. We just want the band to grow as big as it gets and get the music out there to as many people as possible. I want everyone that like the music Vomitizer do to discover the band.

Each of the members of VOMITIZER is also in other bands. You are experienced musicians and I would like to know who is the main person in your band? Who tells you how the song will sound and look like?

The way Vomitizer has started, it’s been pretty much me setting the direction for the band, but of course the other guys have had their saying and input into the album. As you say, they are all experienced guys that have brought really good ideas to the music. So, I would say that I’ve had the role of main person in the creation of Vomitizer. But we are going through some changes now, and we might work in other ways with the songs in the future. We just have to see how we will do this going forward.

What is it like to play death metal in black metal Norway? Do people come to your gigs? Do they support you, do they buy CDs? If you organize an event, how many people come?

Of course, Norway is mostly famous for their black metal, and you‘ve got a lot of black metal bands coming out. But there are more than enough death metal bands from Norway too, and some really good ones, so it’s not like we’re the only death metal band around.

Vomitizer has not played live yet, and we will have our first gig at Legend Metalfest. We have just started looking for more gigs, so I guess this is a question that will be easier to answer in the future.


Death metal is a hard hobby and an even harder lifestyle. What does it mean to you? What do you like most about it and how do you perceive it? How did you get into it?

Metal has been a part of me for most of my life. I started at an early age to listen to bands like Kiss, AC/DC and Twisted Sister. That may not be metal music in itself, but it carved out the path from an early age. And already back then music was a big part of my life. It’s hard to describe what it means to me, because I think it is such a big part of who I am and what I like to do. If this music wasn’t a part of me, I think I would be a different person and done many other choices in life. So yeah, it’s hard to put it into words.

I deliberately ask this question to all the bands so they can do a bit of promotion for the future. Please tell us what VOMITIZER are planning in the near future? What can we look forward to? If you want to say something to fans, promoters, labels, here is the space...

We are now looking for gigs to promote the album and Vomitizer. hopefully we will do a lot of concerts in the near future and you will all get a chance to see Vomitizer live.

I’ve also started working on an EP for Vomitizer, and I am mostly done with the lyrics and the ideas for most of the songs. We have this concept that we have decided to do going forward. Release the Rats have a story going, and the EP will be a sort of side story to the main one you find on the album. We will also put in a cover song that have lyrics that will fit into this story. When we do our next album, it will be a completely new story that will also be followed by an EP with a side story and a cover song that fits with the lyrics. So, the plans are there.

Thank you very much for the interview and I wish VOMITIZER lots of sold out records and sold out venues. Good luck in your personal life too. I'm looking forward to the next death metal apocalypse!

Thank you for the interview and great questions. We will be there at the next apocalypse giving you the soundtrack to a world falling apart. In the meantime, do check out our Bandcamp-page at https://vomitizer.bandcamp.com/ to get a feeling of all hell breaking loose. Up the horns!

Recenze/review - VOMITIZER - Release the Rats (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - VOMITIZER - Syrový, morbidní death metal, který vás rozemele na prach! Děsivé dystopické ozvěny!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Norska - VOMITIZER.

Odpovídal Øyvind Rekdal (kytara), děkujeme!

Recenze/review - VOMITIZER - Release the Rats (2025):

Ave VOMITIZER! Zdravím do norského podsvětí! Právě poslouchám vaši novinku „Release the Rats“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Děkujeme a zdravíme vás z norského podsvětí. Tvůj popis písně Release the Rats jako soundtracku ke konci světa je hudbou pro mé uši. Dalo by se říct, že mise je splněna.

S albem jsme opravdu spokojeni a myslím, že jsme ho dostali přesně tam, kam jsme chtěli. Je to už skoro deset měsíců, co jsme album dokončili, a já si pořád myslím, že si drží stejnou úroveň jako tehdy, a to je dobré znamení. Samozřejmě, že být spokojený s hudbou, kterou jste sám vytvořil, je jedna věc, ale je vzrušující dostat ji ven a slyšet, co si o vaší hudbě myslí ostatní. Zatím to byly veskrze dobré ohlasy, takže teď už je asi práce jen na tom, aby Vomitizer objevilo víc lidí.

Vomitizer zatím naživo nehráli a náš první koncert bude letos na podzim na Legend Metalfestu v Trondheimu, kde vystoupí i kapely jako Gaahl's Wyrd, Blood Red Throne a Lik, takže se na to moc těšíme. Myslím, že Vomitizer dělají hudbu, která bude v živém prostředí fungovat opravdu dobře.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro VOMITIZER? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Na tomto albu jsem všechny riffy, aranžmá a texty vytvořil sám, než jsem zapojil ostatní kluky. Takže ano, v podstatě jsem všechny písně poslal našemu bubeníkovi a on dostal naprostou volnost v tom, jak chce bicí nahrát. To samé jsme pak udělali se zpěvem a basou. Všechny kluky jsem znal z jiných hudebních projektů a věděl jsem, že od nich dostanu zpětně kvalitní práci. Samozřejmě probíhala spousta komunikace tam a zpět a já jsem měl jasno v tom, jak si Vomitizer představuji, takže jsme všichni měli základní představu o tom, co z toho nakonec bude. Do budoucna děláme nějaké změny a nevím, jestli to takhle bude probíhat i v dalších verzích, ale takhle vzniklo Release the Rats.

Samostatnou kapitolou jsou u VOMITIZER texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Release the Rats“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

Od začátku jsem si byl jistý, že nechci, aby Vomitizer byli jen další kapelou, která se snaží do obalu a textů nacpat co nejvíc vnitřností, a to je jediný účel. Samozřejmě poslouchám spoustu kapel s touto strategií, takže na tom není nic špatného. Ale opravdu jsem chtěl, aby Vomitizer byli deathmetalovou kapelou, která si zachovává ten oldschoolový feeling, ale zároveň přináší něco nového, a to jak po hudební stránce, tak do textů.

Album je založeno na příběhu fanatického náboženského kultu, který vysílá do světa krysy zamořené škůdci s úkolem zabít každého, kdo nepatří k vyvoleným. Na začátku alba se tedy seznámíte s filozofií tohoto kultu, s vysíláním krys, s nemocí, která si razí cestu společností, a s tím, jak nakonec přežijí jen ti nejsurovější a nejzlejší lidé. Všechny texty jsou vytvořeny tak, aby obstály samy o sobě, takže je nemusíte číst jako součást tohoto příběhu, ale příběh je tu, pokud chcete texty vnímat v tomto kontextu.

Těžko však říct, co bylo dřív, jestli příběh nebo hudba. Všechny byly součástí stejného procesu a vznikaly tam a zpátky při tvorbě alba.


Musím se přiznat, že cover pro „Release the Rats“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach a připomíná mi staré demonahrávky. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna tento motiv? Kdo je vlastně autorem obalu? Slyšel autor třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?

Tvůj popis obalu alba se mi opravdu líbí a v podstatě vystihuje i mé myšlenky ohledně obalu. Pro album jsme si nechali udělat jiný obal, který byl vytvořen tak, aby odpovídal dějové linii. Ale rozhodli jsme se, že chceme jiný obal pro singl Pestilence (The Sickness), který vyšel ještě před vydáním alba. Text této písně popisuje, jak nemoc v příběhu nakazí člověka, a obal alba s textem opravdu dokonale ladí. Tento obrázek si Peterror koupil už dříve, protože se mu líbil, ale na Vomitizer tehdy nepomyslel. Ale po vydání singlu jsme zjistili, že obal opravdu dobře zapadá do celkového pocitu z alba, a tak jsme do něj šli i pro celé album. Myslíme si, že obal se k Vomitizeru a textům perfektně hodí, ale vznikal samostatně, takže to prostě vyšlo. Autor obalu chtěl být uveden jako „endlessvile“ a pod tímto jménem najdete na Instagramu další jeho tvorbu.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Část alba byla nahrána v naší zkušebně, část doma a část ve studiu Stavmix. Když jsem se chystal poslat album na mix a mastering, moc jsem si přál využít Rune Stavnesliho a jeho studio Stavmix Studio. Pracoval jsem s ním na prvním albu Chton a prostě jsem věděl, že bude rozumět zvuku, o který nám jde. Opravdu rozumí tomuto druhu hudby a je mistrem v tomto druhu zvuku. Na zvuk Release the Rats jsme dostali spoustu skvělých ohlasů a já mu za to budu vděčný. Samozřejmě jsme si po celou dobu procesu říkali, a on umí naše připomínky dobře zapracovat do mixu. Rune byl stále hlavním mužem, který vytvářel tento zvuk.


Nové album vyšlo u německých Undercover Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jejich prací spokojeni? Novinku si mohou fanoušci koupit na vinylu, na CD i digitálně. Co ale kazeta? Poslední roky u nás v Čechách získává tenhle formát opět na oblíbenosti.

Měli jsme štěstí, že jsme si mohli vybrat z několika různých vydavatelství, ale Undercover byl v té době jediným vydavatelstvím, které chtělo vydávat vinyly, a to pro nás byla velká věc. Undercover Records je samozřejmě undergroundový label, což se týkalo i ostatních vydavatelství, od kterých jsme dostali nabídku, ale s jejich prací jsme byli opravdu spokojeni. Vždycky byli upřímní v tom, co pro nás mohou udělat, a přesně to udělali. Po celou dobu drželi slovo a myslím, že s nimi máme opravdu dobrou komunikaci, takže po této stránce vše v pořádku. O kazetách se nikdy nemluvilo, ale člověk nikdy neví, co přinese budoucnost. V současné době ale žádné plány na kazetu nemáme.

Historie kapely se datuje do roku 2023. Jak vůbec vznikl nápad založit VOMITIZER? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím!

Po takové kapele jsem toužil už delší dobu. Jako death metalová kapela ze staré školy, která je špinavá a hnusná, ale zároveň má v sobě trochu rock'n'rollu a punku. Když jsem začal nahrávat nápady na tohle album, měl jsem už jasnou představu, kam se chci ubírat. Abych zmínil několik kapel, které Vomitizer inspirovaly: Abscess, Autopsy, Necrophagia, Death a Obituary. Myslím, že ve Vomitizer uslyšíte prvky všech těchto kapel, ale samozřejmě pro nás bylo důležité přidat do mixu něco vlastního. Takže i když má Vomitizer základ ve staré metalové škole, máme něco, co vyčnívá a dělá z nás Vomitizer, a ne jen další kopii toho, co už tu bylo.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Velmi nás baví naše vlastní hudba, a to je vždy mým hlavním cílem při tvorbě hudby. Chci dělat hudbu, která mě baví. Release the Rats je přesně to album, které bych si sám koupil. Opravdu mě baví vytvářet riffy, když se povedou tak, jak chci, a pracovat se skladbami tak, abych dosáhl výsledku, o který mi jde. Když tam dostanu zpětnou vazbu, že se moje hudba líbí i ostatním lidem, beru to samozřejmě jako mocný bonus. Znamená to, že máme stejný hudební vkus. Ale pro Vomitizer nemáme žádný mocný konečný cíl. Chceme jen, aby se kapela co nejvíc rozrostla a aby se hudba dostala k co největšímu počtu lidí. Chci, aby každý, komu se líbí hudba, kterou Vomitizer dělají, kapelu objevil.

Každý z členů VOMITIZER působí i v jiných kapelách. Jste zkušení muzikanti a mě by zajímalo, kdo má u vás v kapele hlavní slovo? Kdo řekne, jak bude skladba znít a vypadat?

Vomitizer začínali tak, že jsem to byl já, kdo určoval směr kapely, ale samozřejmě i ostatní kluci se na albu podíleli. Jak říkáš, jsou to všechno zkušení kluci, kteří do hudby vnesli opravdu dobré nápady. Takže bych řekl, že jsem měl při tvorbě Vomitizer roli hlavní osoby. Teď ale procházíme nějakými změnami a v budoucnu možná budeme se skladbami pracovat i jinak. Musíme si jen počkat, jak to budeme dělat dál.

Jaké to vlastně je, hrát death metal v black metalovém Norsku? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Norsko je samozřejmě proslulé hlavně svým black metalem a vychází tam spousta blackmetalových kapel. Ale deathmetalových kapel z Norska je taky víc než dost, a některé jsou opravdu dobré, takže to není tak, že bychom byli jediná deathmetalová kapela široko daleko.

Vomitizer zatím naživo nehráli a první koncert budeme mít na Legend Metalfestu. Právě jsme začali shánět další koncerty, takže myslím, že na tuhle otázku bude v budoucnu snazší odpovědět.


Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Metal je mou součástí po většinu života. Už v raném věku jsem začal poslouchat kapely jako Kiss, AC/DC a Twisted Sister. To možná není metalová hudba sama o sobě, ale vytyčila mi cestu už v raném věku. A už tehdy byla hudba velkou součástí mého života. Je těžké popsat, co pro mě znamená, protože si myslím, že je velkou součástí toho, kdo jsem a co rád dělám. Kdyby tato hudba nebyla mou součástí, myslím, že bych byl jiný člověk a udělal bych v životě mnoho jiných rozhodnutí. Takže ano, je těžké to vyjádřit slovy.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají VOMITIZER v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, zde je prostor…

Nyní hledáme koncerty na propagaci alba a Vomitizeru. doufáme, že v blízké budoucnosti budeme hodně koncertovat a vy všichni budete mít možnost vidět Vomitizer naživo.

Začal jsem také pracovat na EP pro Vomitizer a většinou už mám hotové texty a nápady na většinu písní. Máme takový koncept, který jsme se rozhodli dělat dál. Release the Rats mají svůj příběh a EP bude jakýmsi vedlejším příběhem k tomu hlavnímu, který najdete na albu. Zařadíme tam i coververze písní, které budou mít texty zapadající do tohoto příběhu. Až budeme dělat další album, bude to úplně nový příběh, na který naváže i EP s vedlejším příběhem a coververzí písně, která se hodí k textu. Takže plány jsou.

Děkuji moc za rozhovor a přeji VOMITIZER spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Děkuji za rozhovor a skvělé otázky. Budeme u příští apokalypsy a poskytneme vám soundtrack k rozpadajícímu se světu. Mezitím se podívejte na naši Bandcamp stránku https://vomitizer.bandcamp.com/, abyste získali pocit, že se rozpoutalo peklo. Vzhůru na rohy!


pátek 23. května 2025

Recenze/review - INOCULATION - Actuality (2025)


INOCULATION - Actuality
CD 2025, Maggot Stomp

for english please scroll down

Mozek vařící se v lebce jako kus zcela zbytečného masa. Počátek šílenství. Začínalo to vždy nenápadně, pomalu. Bolesti hlavy, nespavost, světloplachost. Strach z některých druhů zvířat. Končilo to vždycky vraždou. Surovou, hnusnou a ošklivou vraždou. Neznámý virus odkudsi z vesmíru napadl náš druh, který byl stejně už dlouhé roky odsouzený k zániku. Stačí si zapnout večerní zprávy nebo sledovat tupý dav pochodující v rytmu sociálních sítí. Vetřelci z vesmíru, smrt i starodávné okultní vědy jsou tématem textů i u death metalových maniaků INOCULATIONClevelandu, z Ohia.

Pozorný čtenář si jistě vzpomene, že jsem se věnoval i jejich předchozí nahrávce z roku 2021 (Celestial Putridity), kterou dodnes považuji za velmi vydařenou a rád se k ní často vracím. Pro kombinaci klasického, surového death metalu s novějšími, progresivnějšími a technickými pravdy, podávané tímto způsobem, jsem měl vždycky slabost. Novinka je volným pokračováním věcí minulých a také důkazem existence krvelačných vetřelců z vesmíru mezi námi. Poslouchejte hodně nahlas. 


Skladby jsou velmi dobře napsané, mají v sobě takovou tu pradávnou sílu, touhu ničit. Jsou špinavé, neurvalé, řežou tou správnou stranou nože. Líbí se mi dobře čitelný a masivní zvuk, s chutí se podívám na obal, který ve mě samozřejmě evokuje spoustu vzpomínek na staré sci-fi filmy a také mě volně inspiroval k úvodu dnešní recenze. Vždycky jsem byl toho názoru, že dobrá extrémní hudba musí bolet, musí se vám dostat pod kůži, do podvědomí a musíte mít chuť ji poslouchat stále dokola. "Actuality" je albem, které splňuje po všech stránkách mé požadavky. Sledoval jsem noční nebe, jestli náhodou nespatřím vesmírné lodě plné vetřelců, kteří konečně přiletěli, aby udělali na Zemi pořádek. Představoval jsem si krvelačné bestie s chapadly, které dokáží ovládat myšlenky. Nová nahrávka ve mě probudila spoustu až hororových představ. Užíval jsem si její temnou a chladnou atmosféru, ostré riffy, jedovatý vokál. V některých momentech jsou Američané inspirováni MORBID ANGEL, v jiných zase NOCTURNUS. Přidávány jsou potom vlastní nápady a invence i velká porce brutality. INOCULATION jsou i letos ve skvělé formě a roztrhají vás pomocí své hudby na kusy. Rozemelou vás na prach, který potom vypustí do nekonečné temnoty. Mozek vařící se v lebce jako kus zcela zbytečného masa. Počátek šílenství. Začínalo to vždy nenápadně, pomalu. Bolesti hlavy, nespavost, světloplachost. Strach z některých druhů zvířat. Končilo to vždycky vraždou. Surovou, hnusnou a ošklivou vraždou. Neznámý virus odkudsi z vesmíru napadl náš druh, který byl stejně už dlouhé roky odsouzený k zániku. Nové album rozhodně doporučuji! Surový, nekompromisní death metal, který k nám přišel z nekonečné temnoty vesmíru! Krutí vetřelci znovu útočí a zůstává po nich krvavá stopa! 


Asphyx says:

Brains boiling in the skull like a piece of completely useless meat. The beginning of madness. It always started subtly, slowly. Headaches, insomnia, light-headedness. Fear of certain animals. It always ended in murder. A brutal, nasty, ugly murder. An unknown virus from outer space attacked our species, which had been doomed for years anyway. All you have to do is turn on the evening news or watch the dumb crowd marching to the beat of social media. Aliens from outer space, death and ancient occult sciences are also the subject of the lyrics of death metal maniacs INOCULATION from Cleveland, Ohio.

The attentive reader will recall that I also covered their previous release from 2021 (Celestial Putridity), which I still consider to be very successful and like to return to often. I've always had a soft spot for the combination of classic, raw death metal with newer, more progressive and technical truths delivered in this way. The new stuff is a loose continuation of things past and also proof of the existence of bloodthirsty aliens from outer space among us. Listen very loudly. 


The songs are very well written, they have that ancient power, the desire to destroy. They're dirty, unrelenting, they cut with the right side of the knife. I like the easy to read and massive sound, I'm keen to check out the cover art, which of course evokes a lot of memories of old sci-fi movies and also loosely inspired the opening of today's review. I've always been of the opinion that good extreme music has to hurt, it has to get under your skin, into your subconscious and you have to want to listen to it over and over again. "Actuality" is an album that meets all my requirements in every aspect. I watched the night sky to see if I could see spaceships full of aliens that had finally arrived to make order on Earth. I imagined bloodthirsty beasts with tentacles that could control thoughts. The new record has awakened a lot of almost horrific imagery in me. I enjoyed its dark and cold atmosphere, the sharp riffs, the venomous vocals. In some moments the Americans are inspired by MORBID ANGEL, in others by NOCTURNUS. Then they add their own ideas and inventiveness and a big portion of brutality. INOCULATION are in great form again this year and will tear you apart with their music. They grind you into dust, which they then release into the endless darkness. Brains boiling in your skull like a piece of completely useless meat. The beginning of madness. It always started subtly, slowly. Headaches, insomnia, light-headedness. Fear of certain animals. It always ended in murder. A brutal, nasty, ugly murder. An unknown virus from outer space attacked our species, which had been doomed for years anyway. I definitely recommend the new album! Raw, uncompromising death metal that came to us from the infinite darkness of the universe! Cruel aliens attack again and leave a trail of blood!


Recenze/review - INOCULATION - Celestial Putridity (2021):


traclist:
01. Void Corpse Collection 
02. Plasmic Mutations 
03. Divergent Timeline 
04. Structure Of Secrecy 
05. A Subtle Body 
06. Orbital Decay 
07. Anthropomorphic Vestige 
08. Unobservable Phenomenon 
09. Cerebral Transmissions 
10. Stardevil Predator

band:
Anthony Allen - Guitars, Vocals
Nick Nedley - Bass, Vocals
Charlie Winters - Drums



Recenze/review - TAÄR - Catharsis Till Dawn (2025)


TAÄR - Catharsis Till Dawn
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Povstali další válečníci toužící po pomstě. Tisíce let se klaníme padlým modlám, posloucháme jedovaté lži falešných kněží. Modlíme se a rozhřešení nikdy nepřijde. Přetvářka i klam lze zničit jediným způsobem. Pravdou. Krutou a někdy ošklivou pravdou. Jsem vždy rád, když potkám na svých toulkách podzemím kapelu, která je věrná klasickému, tradičnímu pojetí black metalu z devadesátých let minulého století. A která se rouhá uvěřitelným způsobem.

TAÄR jsou švýcarsko-řeckou skupinou, která je tvořena zkušenými členy podsvětí. Pokud vám říkají něco jména jako BURIAL HORDES, ANTICREATION, KATAFALK, BLESSED BY PERVERSION (a spousta dalších extrémních uskupení, ve kterých tito muzikanti působí), potom jste zde správně. Pánové moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Temný a chladný black metal, který smrdí sírou.


U tohoto stylu je více než kde jinde velmi důležité, aby byl zahraný přesvědčivě, autenticky, opravdově. Musíte věřit každému ostrému riffu, každé morbidní melodii. Vokál musí být nakažený chorobami a bicí vám musí vystřelit mozek z hlavy. TAÄR tohle všechno umí na výbornou a ještě přidávají spoustu podmanivě záhadných a krutých nálad k tomu. Připadám si jako bych byl lovenou zvěří v nějakém hlubokém lese. Démoni stojí ve stínu a touží po krvi. Utíkám a když se dostanu konečně na místo, tak se stanu další z krvavých obětí. Oltář na starém pohřebišti je připraven, pohanský rituál může začít. Ohně hoří jasným černým plamenem, stejně jako album "Catharsis Till Dawn". Novinku lze doporučit všem starým prašivým psům jako jsem já, ale i všem, kteří rádi a často navštěvují prokletá místa. Pokud máte rádi kapely jako WATAIN, IMMORTAL, DISSECTION, MAYHEM, VALKYRJA, MARDUK, samozřejmě s velkou porcí vlastních nápadů a invence, potom jste zde správně. Exhumujeme spolu s kapelou ty nejhnusnější hroby padlých kněží, navštívíme márnici plnou prokletých, abychom se nakonec rozplynuli v ledovém větru ze severu. Smrt i Satan jsou při poslechu velmi blízko a peklo opravdu existuje. Nezbývá než přidat hlasitost na samou hranu bolesti a nechat se unášet mrazivými melodiemi. Mraky jsou zase jednou blízko země a déšť má barvu krve. Povstali další válečníci toužící po pomstě. Tisíce let se klaníme padlým modlám, posloucháme jedovaté lži falešných kněží. Modlíme se a rozhřešení nikdy nepřijde. Temná a chladná black metalová bouře plná děsivého kacířství! Pravé a syrové inferno! 


Asphyx says:

More warriors rose up, seeking revenge. For thousands of years we have worshipped fallen idols, listened to the poisonous lies of false priests. We pray and absolution never comes. There's only one way to destroy both pretence and deception. The truth. The cruel and sometimes ugly truth. I'm always happy when I meet a band on my underground wanderings that is true to the classic, traditional concept of black metal from the 1990s. And that blasphemes in a believable way.

TAÄR are a Swiss-Greek band made up of experienced members of the underground. If names like BURIAL HORDES, ANTICREATION, KATAFALK, BLESSED BY PERVERSION (and the many other extreme acts these musicians are involved in) mean anything to you, then you've come to the right place. The gentlemen know very well what and how they want to play. Dark and cold black metal that smells of sulfur.



With this style, more than anywhere else, it is very important that it is played convincingly, authentically, genuinely. You have to believe every sharp riff, every morbid melody. The vocals have to be infected with disease and the drums have to blow your brains out. TAÄR do all of this to perfection and add a lot of captivatingly mysterious and cruel moods to it. I feel like I'm a hunted game in some deep forest. Demons standing in the shadows, baying for blood. I run, and when I finally reach the spot, I become another of the bloody victims. The altar in the old burial ground is ready, the pagan ritual can begin. The fires burn with a bright black flame, just like the album "Catharsis Till Dawn". The new album can be recommended to all old mangy dogs like me, but also to all those who like to visit cursed places often. If you like bands like WATAIN, IMMORTAL, DISSECTION, MAYHEM, VALKYRJA, MARDUK, of course with a big portion of your own ideas and inventiveness, then you are here right. Together with the band we will exhume the ugliest graves of fallen priests, visit a morgue full of the damned, to finally melt away in the icy wind from the north. Death and Satan are very close as we listen, and hell really does exist. We have no choice but to turn up the volume to the very edge of pain and let the chilling melodies take us away. The clouds are once again close to the earth and the rain is the colour of blood. More warriors have risen, seeking revenge. For thousands of years we have bowed to fallen idols, listening to the poisonous lies of false priests. We pray and absolution never comes. A dark and cold black metal storm full of terrifying heresy! A true and raw inferno!


TRACKLIST
1. Celestial Carnage
2. Feathered Echoes Of Wrath
3. The Storm Of War
4. Perpetual Descent
5. At Depths Of Damnation
6. Undead's Turn
7. Where Death Stalks Its Prey
8. The Impaler's Triumph
9. Catharsis Till Dawn

LINE-UP
Noctus - Vocals, Bass
Necro - Guitars, Bass
Tlhoc - Guitars
V.N. - Drums


KNIŽNÍ TIPY - Pán loutek - Sam Holland (2025)


Pán loutek - Sam Holland
2025, Kalibr

Když mi bylo něco kolem sedmnácti, tak jsem chodil každý večer venčit psa. Běhával jsem tmou po lesoparku a občas jsem se musel zastavit. Pes štěkal do tmy, rozzuřený a vzteklý. Snažil jsem se ho uklidnit a říkal jsem si, že asi ucítil nějakého králíka nebo sysla, kterých tam bylo spousta. Jenže jsem začal slýchávat tiché pískání. Nejdříve jsem si říkal, že je to jen přelud, že mi ze všeho toho adrenalinu trošku hrabe. Z mého omylu mě vyvrátili kamarádi, který ten tichý hvízdot také zaslechli. Několik mladých dívek, které tudy chodívaly z práce, to slyšelo také. Potom jednu někdo napadl a pokusil se ji znásilnit. Pozoroval nás ze tmy. Lidé se začali bát a chlapi začali holky raději doprovázet. Pro jistotu. Pískot slyšeli všichni. A trvalo to snad přes rok, než toho hazjla chytili. Takový malý chcípák, inženýr, co žil sám. Hrabalo mu. Nedovedete si představit, kolik strachu všichni zažili.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem začal číst Pána loutek. Určitě víte, že Sam Hollandová je spisovatelkou, která se do povědomí dostala Kříďákem, potom Číslem 20. Doporučuji si nejdříve sehnat oba předchozí výtisky. V některých momentech na ně autorka odkazuje i v nové knize. V dnešní době je tak snadné někoho sledovat. Když nastoupí k nám do práce nová holka, tak během pěti minut už všichni sjíždějí její instagram a nebo facebook, mají její fotky z pláže, hodnotí její tělo. Je v tom něco děsivého, lidé si soukromí moc nechrání. Dávají veřejně fotky svých děti, celý svůj život. Když je potom chce někdo zničit, tak to má hodně jednoduché. Sledovat někoho ze stínu, ten pocit, že lovíte, musí v tom být něco zvráceného. Nedokážu si to představit a ani nechci. Novinka je opět velmi krvavá, brutální, nechutná, rozhodně to není nic pro slabé povahy. Ale my, čtenáři hororů a thrillerů jsme už dávno otrlí. Tentokrát to ale byla síla i pro mě, protože se jedná o příběh, který se klidně mohl stát. Lidem do hlavy nevidíte.

Občas bývám překvapený z toho hnusu, co je kolem nás. Když slyším otce mluvit o vlastních dcerách, když slyším názory některých svých kolegů na ženy, na děti. Když vidím zprávy, když čtu o tom, jaká zvěrstva jsou někteří z nás schopni provádět. Vyšetřovatelé se ještě nevzpamatovali z předchozích hrůz a už je tu další sériový vrah. Je to bastard, hajzl, kterého je potřeba najít. Pravdou je, že jsem si na autorčin styl musel trošku zvykat, ale jak píšu výše, opravdu to chce číst od začátku. Naladit se na stejnou vlnu. Zrovna poslouchám nové album holandských ANTROPOMORPHIA, které je velmi temné, chladné, záhadné a divoké. Mám z něj úplně stejné pocity jako z téhle knížky. Je to opravdu pochmurné čtení. Neklidné, syrové. Jako ranní mlha nad hřbitovem. Nebo temná ulice, ve které máte pocit, že vás někdo sleduje. Už jste to někdy zažili? Zkoušeli jste jít tichým nočním lesem? Zkuste si to, ale nedělejte to po přečtení téhle knížky. Mohli byste zešedivět strachem. Myslím to vážně, je to hodně přesvědčivě napsané. To mi věřte. 

Dostat se někomu do hlavy není zase tolik těžké. Stačí se rozhlédnout a najednou kolem sebe uvidíte lidi, co věří dezinformacím, co jsou v nějaké sektě, co jsou ovládáni svými partnery takovým způsobem, že už dávno nežijí svůj vlastní život. Děsivé, co? A teď si vezměte, že začne své moci predátor zneužívat. Běhá mi mráz po zádech, když někoho takového potkám, když vidím jejich prázdný pohled a vymytou hlavu. Je to častější, než si myslíte. Hodně jsem nad tím přemýšlel, doslova hmatatelně jsem byl součástí příběhu. Sledoval jsem jednotlivé kroky vraha i vyšetřovatelů, bylo mi líto obětí. Bál jsem se, přiznávám, autorka se mi dostala do hlavy a knížku jsem nakonec přečetl během několika sezení. Chytla mě takříkajíc za pačesy a nepustila od začátku do konce. A byl jsem tomu moc rád. Pán loutek byl pro mě vyloženě nutností a musel jsem jej přečíst co nejdříve.

Vlastně ani nevím, jak se dá podobným zvráceným lidem bránit. V dnešní době sociálních sítí, mobilních telefonů. Je to vskutku děsivá představa a autorka se jí zhostila velmi dobře. Bavilo mě to, což je pro mě nejdůležitější. Už u minulých knih jsem četl poměrně dost kritiky i chvály. Jakoby byli čtenáři rozpolceni, rozděleni na dva tábory. Za sebe mohu napsat, že mě kniha opravdu bavila. Je to zase trošku něco jiného, i když velmi krvavého a brutálního. Jenže, ve veškeré té temnotě je i něco přitažlivého, co mě nutilo pokračovat. Snad jsem vám udělal svým tipem radost a budete na tom jako já. Nechte si chutnat a opatrujte se. A když uslyšíte pískání ze tmy nebo zahlédnete lesknoucí se oči, tak si dávejte velký pozor. Děkuji za vaši přízeň a budu se těšit zase za týden. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nový hrůzný krimithriller od autorky bestsellerů Kopírák a Číslo 20. Sleduje vás na každém kroku. Ovládá vás. A donutí vás zaplatit nejvyšší cenu… Všichni to už někdy zažili. Plíživý pocit, že na vás někdo zezadu upírá pohled. Slabou ozvěnu kroků někoho, kdo vás pronásleduje. Tohle ale není jen nepříjemná představa. Tady jste se ocitli na mušce šílence, který si pečlivě vybírá své oběti. A který už vás nepustí. Myslíte si, že máte svůj život ve svých rukou? Přemýšlejte znovu. Protože on už si pro vás jde a nenechá toho, dokud nevydechnete naposledy...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. května 2025

Recenze/review - HELLSPAWN - Euphorias - Stories of My Multitude (2025)


HELLSPAWN - Euphorias - Stories of My Multitude
CD 2025, Old Temple

for english please scroll down

Všiml jsem si toho již dávno. Některé kosti jsou vyskládány v podivných obrazcích. Není to náhoda, že je na zdi namalovaný pentagram. Netuším sice, komu patřila zkažená krev z kaluže na zemi, ale domnívám se, že to byl jeden z padlých kněžích, kteří se rouhali. Zavřeni ve staré kobce, hnili tu zaživa. Společnost jim dělala jenom bolest, krysy a hnis odkapávající ze stropu. Smrt přicházela pomalu a klid neměli ani po smrti. Jejich zohavené tváře má slova jenom potvrzují. Odkryl jsem tuhle hrobku, abych si poslechl novou nahrávku polských tmářů HELLSPAWN.

Kapely, která již od roku 2003 bojuje proti slepé víře. Letos pánové přicházejí se svým čtvrtým dlouhohrajícím albem, které je po okraj narvané surovým death metalem, špínou, antikřesťanstvím i blasfemií. Kříže byly znovu obráceny směrem dolů a hoří jasným černým plamenem.


Vše je ohlodáno až do morku kostí. Death metal v podobě těchto maniaků je syrový, nekompromisní a obsahuje v sobě velké množství absolutní tmy a nahrubo nasekaného zla. Zároveň si zachovává chladnost a touhu ničit hudbou. Kapela samozřejmě vzešla z toho nejhlubšího podsvětí. Užít si tak můžete ostrý a krutý zvuk, chorobný vokál, mocné a divoké riffy i bicí, které doslova zabíjejí. Poláci dokáží být tajemní, záhadní, vytáhli z podzemí ty nejchladnější melodie, aby nás zahalili do krvavé mlhy. Nevím, jestli jste někdy navštívili prokletý kostel nebo místo, na kterém se odehrávaly tajné pradávné rituály pro vyvolávání temných sil, ale ani nemusíte. Zážitek, který nám HELLSPAWN zprostředkují svojí hudbou, je stejný. Osobně se mi nejvíc líbí, že je jejich morbidní práce opravdová, reálná, podmanivá a naprosto uvěřitelná i autentická. Jedná se o záležitost, která je volně inspirována kapelami jako MORBID ANGEL, DEICIDE, VITAL REMAINS, VADER, AZARATH. "Euphorias - Stories of My Multitude" je nahrávkou, která se povedla po všech stránkách. Budete u ní hnít zaživa, rozpadat se pomalu v prach, stanete se svým vlastním stínem. Tohle je muzika, která se hraje na starých pohřebištích při exhumaci prokletých hrobů. Osobně se potom k nahrávce rád a často vracím, protože při každém dalším poslechu objevím něco nového, neotřelého, zajímavého. Úplně cítím, jak mě hadi z obalu nejdříve hypnotizují, aby mě nakonec uštkli a zabili prudkým jedem. Jako tohle album. Krvavě démonický, surově chladný death metal, u kterého se vám objeví stigmata a shoříte na popel! Zažijete blasfemii a krutou smrt! 


Asphyx says:

I noticed it a long time ago. Some of the bones are arranged in strange patterns. It's no coincidence that there's a pentagram painted on the wall. I have no idea who the tainted blood from the pool on the ground belonged to, but I suspect it was one of the fallen priests who blasphemed. Locked in an old dungeon, they rotted alive. The only company they had was pain, rats and pus dripping from the ceiling. Death came slowly, and there was no peace even after death. Their mutilated faces only confirm my words. I uncovered this tomb to listen to a new record by Polish darkies HELLSPAWN.

A band that has been fighting blind faith since 2003. This year the gentlemen come with their fourth full-length album, which is packed to the brim with raw death metal, filth, anti-Christianity and blasphemy. The crosses have once again been turned upside down and burn with a bright black flame.


Everything is gnawed to the core. Death metal in the form of these maniacs is raw, uncompromising and contains a great deal of absolute darkness and coarsely chopped evil. At the same time, it retains a coldness and a desire to destroy with music. The band, of course, emerged from the deepest underworld. So you can enjoy a sharp and cruel sound, sick vocals, powerful and ferocious riffs and drums that literally kill. The Poles can be mysterious, enigmatic, pulling the coldest melodies out of the underground to envelop us in a bloody fog. I don't know if you've ever visited a cursed church or a place where secret ancient rituals were performed to summon dark forces, but you don't have to. The experience that HELLSPAWN convey to us through their music is the same. Personally, what I like most about their morbid work is that it is real, real, captivating and completely believable as well as authentic. This is an affair that is loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, DEICIDE, VITAL REMAINS, VADER, AZARATH. "Euphorias - Stories of My Multitude" is a record that succeeds in every aspect. It will make you rot alive, crumble slowly into dust, become your own shadow. This is the kind of music that is played in old burial grounds during the exhumation of cursed graves. Personally, I like to come back to the record often afterwards, because every time I listen to it I discover something new, fresh, interesting. I can totally feel the snakes from the cover hypnotizing me at first, only to finally bite and kill me with violent venom. Like this album. Bloody demonic, brutally cold death metal that will make your stigmata appear and burn you to ashes! You'll experience blasphemy and cruel death!



Recenze/review - HELLSPAWN – There Has Never Been a Son of Me (2016):


Tracklist:
01. Euphorias 
02. Helel Ben Shahar 
03. What Comes From Man 
04. What Shall Not Stand In The Books Of Nazareth 
05. Elysium 06. Gospels 
07. Pandemonium 
08. Trinitarian 
09. Infernal Descension

band:
Mariusz Konieczny – basa, zpěv
Robert Kolman – bicí
Daniel Drosiňski – kytara
Marci Garyga - kytara



Recenze/review - OSSUARY - Abhorrent Worship (2025)


OSSUARY - Abhorrent Worship
CD 2025, Darkness Shall Rise Productions / Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Sestupuji dolů, do staré jeskyně, o které se mezi starými vypráví, že v ní mizí lidé. Nasávám zatuchlý vzduch, potkávám dávno mrtvá těla. Zohavená s utrhanými údy. Lebky se smějí tiše do tmy a na kamenech jsou zbytky zaschlé krve. Projdu okolo psa, uvázaného na řetězu. Fascinuje mě jeho zuřivost. U nohou se mi plazí červi v naději, že brzy dostanou další kus masa. Řekli mi, abych přišel. Moji vlastní démoni. Probudili mě uprostřed noci a zavedli mě sem, do země nekonečných stínů. 

Právě poslouchám v pořadí první dlouhohrající album kapely a opravdu si připadám jako na nějakém starodávném, zvráceném a krvavém obřadu. Kolem oltáře stojí skupina postav se zahalenými tvářemi. Z reproduktorů hraje "Abhorrent Worship" a Smrt se Satanem stojí ve stínu. Usmívají se. Není divu, hraje se tady hlavně pro ně, i pro všechny prokleté. 


Psal jsem již o minulém EP "Forsaken Offerings" (recenze je odkazována dole pod článkem) a mohu tak s klidem potvrdit, že pánové a dáma volně pokračují ve svém morbidní, syrové práci. Jejich death metal je klasický, tradiční, s notnou dávkou zkažené krve a absolutní krve uvnitř skladeb. Pokud máte rádi kapely typu INCANTATION, BOLT THROWER, PURTENANCE, DEMILICH, PHLEBOTOMIZED, CONVULSE, prašivinu a tmu, potom se vám určitě bude líbit i tohle album. Jako bych seděl u čerstvě exhumovaného hrobu a proséval mezi prsty prach. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, reálně. Rakve jsou opředeny silnými pavučinami a tuhne mi krev v žilách. Povedlo se totiž úplně všechno. Zvuk, obal, celková produkce, ale hlavně kruté a plesnivé nápady, kterých je na nahrávce opravdu velké množství. A všechny mají jasný účel. Pohřbít vás zaživa, zahájit procesy hnití uvnitř vašeho prokletého těla, rozemlít vás na prach. Troufám si, jako starý metalový pes, tvrdit, že se kapele povedlo nahrát vynikající stylové album. Je po okraj narvané špínou, zajímavými, neotřelými motivy. Navíc má přesně takovou tu tajemnou a záhadnou atmosféru, kterou lze potkat ve starých katakombách. A nebo v jeskyni, ve které se odehrávaly krvavé oběti. "Abhorrent Worship" je nahrávkou, kterou klidně můžete zaplatit převozníkovi přes řeku Styx. OSSUARY jsou ve vynikající formě a připomínají surové vyslance temnoty. Řekli mi, abych přišel. Moji vlastní démoni. Probudili mě uprostřed noci a zavedli mě sem, do země nekonečných stínů. Prokletý, starodávnými chorobami nasáklý, temný a chladný death metalový rituál! Smrt ve své kruté, mokvající a děsivé podobě!


Asphyx says:

I descend down into an old cave, where it is said among the ancients that people disappear. I suck in the stale air, meet bodies long dead. Charred with limbs torn off. The skulls laugh softly into the darkness, and there are remnants of dried blood on the stones. I pass a dog tied to a chain. I'm fascinated by its ferocity. Worms crawl at my feet, hoping they'll get another piece of meat soon. They told me to come. My own demons. They woke me in the middle of the night and led me here, to the land of endless shadows. 

I'm listening to the band's first full-length album right now, and I really feel like I'm at some ancient, twisted, bloody ceremony. A group of figures with veiled faces stand around the altar. "Abhorrent Worship" plays over the speakers and Death and Satan stand in the shadows. They smile. No wonder, it's mostly for them, and for all the damned. 


I've already written about the previous EP "Forsaken Offerings" (review linked below the article) and so I can safely confirm that the lords and ladies freely continue their morbid, raw work. Their death metal is classic, traditional, with a good dose of vicious blood and absolute gore within the songs. If you like bands like INCANTATION, BOLT THROWER, PURTENANCE, DEMILICH, PHLEBOTOMIZED, CONVULSE, grime and darkness, then you will definitely like this album. It's like sitting by a freshly exhumed grave, sifting the dust between my fingers. The songs are written in a very believable, real way. The coffins are shrouded in thick cobwebs and my blood runs cold. Because everything has been done. The sound, the cover, the overall production, but most of all the cruel and moldy ideas, which are really abundant on the record. And they all have a clear purpose. To bury you alive, to start the rotting process inside your cursed body, to grind you to dust. I dare say, as an old metal dog, that the band managed to record an excellent album in style. It's packed to the brim with filth, interesting, novel themes. Moreover, it has exactly the kind of mysterious and enigmatic atmosphere that one can find in old catacombs. Or in a cave where blood sacrifices took place. "Abhorrent Worship" is a record you can pay the ferryman across the River Styx to make. OSSUARY are in superb form and reminiscent of raw emissaries of darkness. They told me to come. My own demons. They woke me in the middle of the night and led me here, to the land of endless shadows. A cursed, ancient disease-soaked, dark and cold death metal ritual! Death in its cruel, swollen and terrifying form!



Recenze/review - OSSUARY - Forsaken Offerings (2023):


TRACKLIST
1. Volitional Entropy
2. Inborn Scourge Unbound
3. Forsaken Offerings (To The Doomed Spirit)
4. Instinctual Prostration
5. The Undrownable Howl Of Evil
6. Barren Lamentation

LINE-UP
Izzi Plunkett - Guitar, Vocals
Matt Jacobs - Bass
Nick Johnson - Drums



TWITTER