DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 17. června 2025

Recenze/review - SHRINE OF DENIAL - I, Moloch (2025)


SHRINE OF DENIAL - I, Moloch
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Už to nebude dlouho trvat a zmizíš v temnotě. Někdo tomu říká smrt, jiný zase přechod do země nikoho. Staneš se pouhým stínem, bloudící duší. Nebo se možná jenom rozpadneš v prach, shniješ ve studené zemi. Někdy si říkám, že bych rád nahlédnul na druhou stranu, za oponu. Jaké to jednou bude, až zemřeme? Otázek je mnoho, ale odpovědí příliš nepřichází. Dnes byl pro vás měl tip na jednu smečku, které se povedlo mě několikrát převést do záhrobí. SHRINE OF DENIAL jsou z Turecka a letos vydávají svoje první dlouhohrající album.

Nutno rovnou dodat, že se jedná o opravdu povedenou směs black metalu a deathu, o jedovatý koktejl velmi vysoké kvality. Surovost a chlad se zde potkávají s krvavou temnotou. Kdo bude další na řadě? Kdo předstoupí před poslední soud? Skladby se mi již během několika poslechů zaryly hluboko do hlavy. Vracel jsem se vždy rád a s chutí. Tahle nahrávka má totiž velmi podmanivou atmosféru. 


Jako bychom byli spolu s kapelou zavřeni ve starodávných kobkách. Na stěnách jsou namalovány symboly, které znázorňují poslední naše kroky na tomto světě. Na téhle desce se mi líbí, že je zahrána velmi poctivě, opravdově, od srdce. Většinou si jen tak sednu, když se seznamuji s novou muzikou, a nechám na sebe vše postupně působit. Soustředím se nejdříve na zvuk, který je zde velmi povedený, zaujme mě i obal (jak by ne, když je pod ním podepsán můj oblíbený malíř Juanjo Castellano). Pokaždé zhasnu všechna světla a dívám se na město, které už dávno spí. Potom to buď přijde a nebo ne. U "I, Moloch" jsem byl ihned chycen do pevných sítí a užíval jsem si po celou dobu, co mi album hrálo z reproduktorů. Získal jsem si ke kapele osobní přístup, naklonila si mě na svoji stranou, jejich krutá hudba se stala i mojí součástí. Skladby v sobě mají potřebný drive i sílu. Hoří jasným plamenem. Nenudím se ani chvilku, naopak, kývám se spokojeně do rytmu. Pokud máte rádi kapely typu DEAD CONGREGATION, MORBID ANGEL, EMPEROR, BEHEMOTH, BURIAL INVOCATION, THE CHASM a další podobné tmáře, tak neváhejte ani chvilku. Turci navíc přidali k základním myšlenkám smrti spoustu vlastních nápadů a invence. Jedná se sice o debut, ale troufám si tvrdit, že obličej do krve rozdrásá i vám. SHRINE OF DENIAL vás pohřbí zaživa. Roztříštíte se na tisíc kousků. Už to nebude dlouho trvat a zmizím v temnotě. Někdo tomu říká smrt, jiný zase přechod do země nikoho. Stanu se pouhým stínem, bloudící duší. Nebo se možná jenom rozpadnu v prach, shniju ve studené zemi. Než se tak ale stane, budu tohle album poslouchat dál. Temný, divoký a nespoutaný black death metal s hořící aurou, který vás strhne do hlubiny! 

Asphyx says:

It won't be long now before you disappear into the darkness. Some call it death, others call it crossing into no man's land. You will become a mere shadow, a wandering soul. Or maybe you'll just crumble into dust, rot in the cold earth. Sometimes I think I'd like to see the other side, behind the curtain. What will it be like when we die? There are many questions, but not many answers. Today I had a tip for you about a pack that has managed to transport me to the beyond several times. SHRINE OF DENIAL are from Turkey and are releasing their first full-length album this year.

I must add right away that it is a really hilarious blend of black metal and death, a poisonous cocktail of very high quality. The rawness and coldness meets the bloody darkness here. Who's next? Who will face the final judgment? The tracks have already burned themselves deep into my head within a few listens. I always came back with pleasure and gusto. This recording has a very captivating atmosphere. 


It's like being locked in an ancient dungeon with the band. On the walls are painted symbols that represent our last steps in this world. What I like about this record is that it's played very honestly, truly, from the heart. I usually just sit back when I'm getting acquainted with new music and let everything gradually work on me. I focus first on the sound, which is very hilarious here, and I'm also drawn to the cover art (how could I not be, since it's signed by my favorite artist Juanjo Castellano). Each time I turn off all the lights and look at the city, which has been asleep for a long time. Then it either comes or it doesn't. With "I, Moloch" I was immediately caught in the tight nets and enjoyed the entire time the album was playing out of my speakers. I gained a personal connection to the band, they swayed me to their side, their harsh music became a part of me. The songs have the necessary drive and power in them. They burn with a bright flame. I'm not bored for a moment, on the contrary, I sway contentedly to the beat. If you like bands like DEAD CONGREGATION, MORBID ANGEL, EMPEROR, BEHEMOTH, BURIAL INVOCATION, THE CHASM and other similar obscurities, don't hesitate a moment. In addition, the Turks have added plenty of their own ideas and inventiveness to the basic ideas of death. This may be their debut, but I dare say it will rip your face to shreds too. SHRINE OF DENIAL will bury you alive. You will shatter into a thousand pieces. It won't be long now before I disappear into the darkness. Some call it death, others call it crossing into no-man's land. I will become a shadow, a wandering soul. Or maybe I'll just crumble into dust, rot in the cold earth. But until that happens, I'll keep listening to this album. Dark, wild and unbridled black death metal with a burning aura that will take you into the depths!



Track Listing -
1.Climbing Through Nothingness
2.A Sanctuary In The Depths Of The Realms
3.I, Moloch
4.Pillars Of Ice
5.The Mesmer
6.Oneiros
7.Headless Idol
8.Temple of the Corpse Misuser

Line up -
Eray Nabi - Vocals
Onur Uslu - Guitar
Denizkaan Aracı - Guitars
Ahmet Ünveren - Bass
Berk Köktürk - Drums

Artwork by Juanjo Castellano



Recenze/review - GROG - Sphere Of Atrocities (2025)


GROG - Sphere Of Atrocities
CD 2025, Helldprod Records

for english please scroll down

Zmlácený do krve. S polámanými kostmi. Šel jsem tichou ulicí a poslouchal nové album portugalské legendy GROG. Těšil jsem se, až se konečně vyspím. Místo toho jsem zahlédl ve stínu záblesk nože. Připravil jsem se k obraně, ale nebylo mi to nic platné. Následovaly ostré riffy, brutální vokál, zničující bicí. Tahle smečka mě rozdrtila velkou silou, ostatně jako vždycky. Jedná se totiž o zkušené maniaky, které když potkáte, tak vám garantuji, že vás pokaždé roztrhají na kusy.

Kapela působí v podzemí od roku 1991. Nemá na svém kontě velké množství nahrávek, ale když už nějakou vydá, tak to vždycky stojí za to. Pokud máte rádi takový ten opravdový, reálný, uvěřitelný a autentický brutální death metal ušpiněný grindcore a zkaženou krví, potom neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci shnilého, nahrubo nasekaného masa. 


Letošní útok patří opět k velmi povedeným. Ať už se na novinku podíváte z jakékoliv stránky, pokaždé budete spokojeni. Zvuk (recorded, produced and mastered at Undergrind Studios by Rolando Barros & Grog), obal (Cover concept by Pedro Pedra), celkové provedení, ale hlavně masakrující nápady, krvavé motivy, plus takový ten staroškolský odér a patina, dělají z nového alba doslova povinnost pro všechny řezníky i amatérské patology. Vaše vnitřnosti budou vyvrženy v divokých rytmech, lebka trepanována a mozek vyjmut a propláchnut kyselinou. Jak říkají ti nejlepší psychiatři, lidem do hlavy nevidíte. Pokud si tedy nevezmete vrtačku, pilu a dláto. GROG je přesně tím druhem kapely, kterou prostě musíte milovat. Jejich talent, nápady, přístup, tohle všechno zabaleno ve smradlavém shnilém oparu, se mi dostalo ihned do žil i do podvědomí. Pánové opět vytáhli na povrch ty nejzvrácenější lidské myšlenky. Budete zavřeni do studených cel s jedinci, kteří touží po jediném - mučit vás, způsobit vám bolest a nakonec zabít tou nejkrutější smrtí. Osobně jsem velmi spokojený a poslech si opravdu užívám. Líbí se mi, jak na mě nové album působí, jak si mě postupně dostávalo na svoji stranu. Zavřený ve staré kobce, čekám, až se stanu další z obětí. Ležím na pitevním stole a nade mnou se sklánějí usměvavé tváře maniaků. Radši bych utekl znovu na opuštěnou ulici, kde bych zahlédl ve stínu záblesk nože. Se sluchátky na uších, s novým albem "Sphere Of Atrocities" v přehrávači. Tahle nahrávka má v sobě velkou sílu a tlak. Připomíná mi vichřici, tsunami, které vás smete z povrchu zemského. Nezbývá mi nic jiného, než znovu zapnout play. Brutální gore grind death metal, který vás vyvrhne zaživa! Zničující, krvavá trepanace vaší lebky!

Asphyx says:

Beaten to a pulp. With broken bones. I was walking down a quiet street, listening to the new album by Portuguese legends GROG. I was looking forward to finally getting some sleep. Instead, I saw a flash of a knife in the shadows. I prepared to defend myself, but it was no use. What followed were sharp riffs, brutal vocals, and devastating drums. This pack crushed me with great force, as always. These are experienced maniacs, and when you meet them, I guarantee they will tear you to pieces every time.

The band has been active in the underground since 1991. They don't have a large number of recordings to their credit, but when they do release one, it's always worth it. If you like real, credible, and authentic brutal death metal tainted with grindcore and rotten blood, then don't hesitate for a moment. You'll get a good dose of rotten, roughly chopped meat. 



This year's attack is once again very successful. No matter how you look at this new release, you will always be satisfied. The sound (recorded, produced, and mastered at Undergrind Studios by Rolando Barros & Grog), the cover (cover concept by Pedro Pedra), the overall execution, but mainly the gruesome ideas, bloody motifs, plus that old-school vibe and patina, make the new album a must-have for all butchers and amateur pathologists. Your insides will be thrown out in wild rhythms, your skull trepanned, and your brain removed and rinsed with acid. As the best psychiatrists say, you can't see inside people's heads. Unless you take a drill, a saw, and a chisel. GROG is exactly the kind of band you just have to love. Their talent, ideas, and approach, all wrapped up in a stinking, rotten haze, immediately entered my veins and subconscious. The gentlemen have once again brought to the surface the most perverse human thoughts. You will be locked in cold cells with individuals who desire only one thing—to torture you, cause you pain, and ultimately kill you in the most cruel way possible. Personally, I am very satisfied and really enjoy listening to it. I like how the new album affects me, how it gradually won me over. Locked in an old dungeon, I wait to become the next victim. I lie on the autopsy table, and the smiling faces of maniacs lean over me. I'd rather run away again to the deserted street, where I'd see a flash of a knife in the shadows. With headphones on my ears, with the new album "Sphere Of Atrocities" in the player. This recording has great power and pressure. It reminds me of a hurricane, a tsunami that sweeps you off the face of the earth. I have no choice but to press play again. Brutal gore grind death metal that will throw you out alive! A devastating, bloody trepanation of your skull!


Grog’s Sphere of Atrocities tracklist:
01. E.xit G.lobal O.bliteration [03:01]
02. Vegetative Techuman [03:08]
03. Inborn Sickness [02:49]
04. Heart Of Darkness [03:39]
05. Cosmic Placenta [02:14]
06. Pineal Turmoil [02:41]
07. Reproductive Extinction [02:42]
08. Phantom Anihilation [02:28]
09. NecroEarth [03:09]
10. Lucidity [03:22]
11. Terrorithm [03:09]

Band casting aka line-up:
Alexandre Ribeiro – Bass & backing vocals
Ivo Martins – Guitars & backing vocals
Pedro Pedra – Vocals
Rolando Barros – Drums & backing vocals



pondělí 16. června 2025

Report, photos, video - SEXTRASH (BRA) & SODOMIZER (DE) - Parlament club, Plzeň - 15. 6. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 


Opravdu se mohou stát z průměrných, obyčejných lidí symboly zla? Tuhle otázku si kladl ve své skvělé knize Luciferův efekt Philip Zimbardo a přemýšlím nad ní i já, když každý den vstávám do práce a sleduji poslední roky dění kolem sebe. Jakoby se něco změnilo, jakoby nad námi visel podivně černý mrak. Možná už Bafomet čeká na poslední pokyn, aby znovu vstoupil na svět. Ukázal nám svoji pravou tvář. Představuji si jej jako některé ze svých kolegů  z práce s hezkou upravenou vizáží, uvnitř zkažené a zlé. Dost ale bylo stěžování, dnes je neděle a nechci, aby se stala nudou. I když narovinu, někdy se nudím docela rád. 

Jednou za čas zkrátka potřebuji vyčistit hlavu, ujistit se, že někde je ještě svět v pořádku. Měl jsem to tak ve svém mládí a mám to tak dodnes. Líbí se mi, že je na koncertech vše ohlodáno na kost, že vzduchem létá napětí, radost. Jakoby pod pódiem neměl nikdo žádnou masku a každý tu byl jen sám za sebe. Připravím si tedy doma foťák, nabiju baterie, vyberu hotovost a vydám se do plzeňského Parlamentu, toho času místa, kde dosud žije opravdový metalový underground. Čekají mě dvě divoké kapely ostré jako břitva. Přesně podle mého gusta. 



Sestupuji po schodech dolů a těším se jak na pivo, tak na muziku. Už dávno jsem si všiml, že jsou zde všichni milí, pohodoví, což je v kontrastu s temnou výzdobou pro někoho možná zpočátku trošku zarážející, ale my, staří metaloví psi moc dobře víme, že tomu tak je. Jsou to mimikry, kterými se bráníme proti mainstremu, proti růžovým králíčkům v reklamách, proti Zemi ve tvaru krychle. Dávám si první pivo a ve vnitřnostech se mi rozlije příjemné teplo. Těším se na první riff, až do toho kapely pořádně hrábnou, až mi Lucifer ukáže svoji pravou tvář. Stoupnu si kousek bokem a nasávám atmosféru. Jsem mezi svými. 


SODOMIZER - perverzní, syrový, nekompromisní black thrash metalový útok z toho nejhlubšího podzemí. Kapela, dnes sídlící v Německu, ale s brazilskými krvavými kořeny, se s tím moc napárala. Byla to jízda na rozzuřeném býkovi směřující přímo do pekla. Vše probíhalo ve stylu AURA NOIR, DESASTER, SODOM, MIDNIGHT, VENOM, CELTIC FROST, MOTORHEAD, samozřejmě s vlastními mrtvolnými nápady ve skladbách. Bylo to ostré jako čerstvě nabroušený skalpel. Hudba pro všechny tmáře a prokleté byla předložena s nadšením, odhodláním a krvavou elegancí! Připadal jsem si jako v dobách svého mládí, když se ještě na špínu nehledělo a vše bylo upřímnější a opravdovější. Satan zase jednou seděl na svém trůnu a usmíval se. Apokalypsa dávno začala! 





A perverse, raw, uncompromising black thrash metal attack from the deepest underground. The band, now based in Germany but with bloody Brazilian roots, didn't hold back. It was a ride on an angry bull heading straight for hell. Everything was done in the style of AURA NOIR, DESASTER, SODOM, MIDNIGHT, VENOM, CELTIC FROST, MOTORHEAD, of course with their own corpse-like ideas in the songs. It was sharp as a freshly sharpened scalpel. Music for all the dark and damned was presented with enthusiasm, determination, and bloody elegance! I felt like I was back in my youth, when dirt didn't matter and everything was more honest and real. Satan was once again sitting on his throne, smiling. The apocalypse had long since begun!


SEXTRASH - v nedalekém kostele začala plakat socha panny Marie. Její slzy měly barvu krve a na pódiu stála kapela, která datuje svůj vznik až do roku 1987. Brazilské komando k nám do Plzně přivezlo starodávný, surový a špinavý death thrash metal. Jedná se o jednu z legend, kterou jsem chtěl ještě vidět, slyšet a zažít naživo. Bylo to jedním slovem epesní, dokonalé, zahrané jak z partesu. Pánové, nejen, že nás rozsekali, rozemleli, ale zároveň v sobě měli pověstnou jihoamerickou živočišnost a temperament. Kapela do nás nasázela jednotlivé riffy a melodie jako kdyby do nás střílela zničující nábojnice. Tohle byl pravý metal s velkým M. pro všechny pravověrné, ortodoxní, prokleté. Cítil jsem reálnou přítomnost démonů. Přišli se podívat, hrálo se totiž hlavně pro ně. Ztratil jsem se v naprosté tmě, v krvavých stínech. Neskutečný zážitek, nahrubo nasekané zlo, smíchané s nenávistí. Dokonalá, temná a chladná blasfemie! 

 





In a nearby church, a statue of the Virgin Mary began to cry. Her tears were the color of blood, and on stage stood a band that dates its origins back to 1987. The Brazilian commando brought ancient, raw, and dirty death thrash metal to us in Pilsen. This is one of the legends I wanted to see, hear, and experience live. It was, in a word, epic, perfect, played like clockwork. Gentlemen, not only did they tear us apart and grind us down, but they also had the proverbial South American animalism and temperament. The band fired individual riffs and melodies at us as if they were shooting devastating bullets. This was true metal with a capital M for all the true believers, the orthodox, the damned. I felt the real presence of demons. They came to see, because the show was mainly for them. I lost myself in complete darkness, in bloody shadows. An unreal experience, roughly chopped evil mixed with hatred. Perfect, dark, and cold blasphemy!


Pivo bylo velmi dobře ošetřené, navíc podávané příjemnou a milou obsluhou. Povedl se i zvuk. Žádných námitek nemám ani proti organizaci. Všechno běželo jako na drátkách. Zkrátka a dobře, V Parlamentu bylo moc fajn. Plzeňský underground stále žije!

Za pár hodin vstávám do práce. Budu se z toho několik dní dostávat. Je mi to jedno. Nechodím sice na koncerty už tak často, jak bych chtěl (znáte to, rodina, práce, sport), ale tentokrát jsem si to opravdu užil po všech stránkách. Mám na krku pět křížků a moc dobře vím, že z některých, obyčejných a průměrných lidí se mohou opravdu stát symboly zla. Snažím se jim vyhýbat, vymazat je ze svého života. Raději si užívám muziku, koncerty a život samotný. Nakonec nezbývá nic jiného, než poděkovat všem pořadatelům, fanouškům, kteří stále podporují opravdový metal a samozřejmě čtenářům. Bez vás a vašich kladných ohlasů by nebylo pro koho psát. Děkuji vám, že jste dočetli až do konce. Jdu spát a už teď se těším na další obřad. Ježíš ten den visel otočený směrem dolů. S podivným úsměvem na tváři. Myslím na něj, když jdu ráno v pondělí utahaný do továrny. Zajímavé je, že se usmívám úplně stejně jako on. Hlavou mi totiž pořád létají vzpomínky na včerejší koncert. 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - FURNACE - Eternally Enthroned (2025)


FURNACE - Eternally Enthroned
CD 2025, Obelisk Polaris Productions

for english please scroll down

Někdy, když ráno vstanu do současného podivného světa a vyvalí se na mě do černých odstínů zabarvené zprávy, si říkám, jestli by nestálo za to, znovu nalézt zbraň, která by dokázala zabít bohy. Jsou tu noví FURNACE, opět melancholičtí, pochmurní, záhadní a magičtí. Zapnul jsem znovu play, osamocen ve svém pokoji, díval jsem se do tmy a poslouchal pečlivě.

Tahle nahrávka rozhodně stojí za bližší prostudování, ostatně jako vždycky, říkal jsem si do ticha. Potom vzduch prořízl první riff a já se nechal unášet svojí fantazií i příběhem Thornblade. Zažijeme spolu neúspěšný atentát na tyranského krále a vydáme se na dlouhou a strastiplnou cestu, abychom našli zbraň na jeho zabití. To vše probíhá v kulisách ledových melodií, naléhavého surového hlasu a atmosféry beznaděje a strachu. 


Není žádným tajemstvím, že členy této kapely jsou zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Rogga Johansson - guitars and lead vocals, Peter Svensson - bass, backing vocals and additional instrumentation, Lars Demoké - drums and percussion. Musím dodávat vůbec něco dalšího? Dostanete samozřejmě poctivou porci melodického death metalu v severském stylu. O kapele se píše, že je ovlivněna PARADISE LOST a EDGE OF SANITY. Nelze jinak, než souhlasit. Nenechte se ale mýlit, FURNACE nejsou žádnou, dnes tolik častou kopírkou. Naopak, nad perfektně odvedeným řemeslem jsou vystavěny košaté konstrukce melodií s vlastní invencí a nápady. Pro mě potom, jak už je u mě zvykem, je hlavní to, že mě baví "Eternally Enthroned" poslouchat a rád se k nahrávce vracím. Má v sobě totiž něco magického, přitažlivého, jako staré příběhy. Jako tenká nit se potom celým albem prolíná melancholie a chlad. Novinka se ale povedla i po formální stránce. Zvuk, obal, celková produkce a provedení, vše je v nejlepším pořádku. Nelze jinak, než vám desku rozhodně doporučit. Pokud máte rádi rukopis Roggy Johanssona, jeho vokál, těkavé nálady, smutek i naději, která jako vždy umírá poslední, tak neváhejte ani chvilku. Zbraň Godsbane je nalezena, král proklet a navěky zavržen. Pro mě osobně se jedná o opravdu silnou hudbu, která se mi dostala až do morku kostí. A teď už mě prosím nechte, musím se vydat na cestu. Tyranských králů je i dnes příliš velké množství. Kromě alba se fanoušci mohou těšit i na Eternally Enthroned – The Game, limitovanou edici deskové hry založené na ději této nahrávky. Těžká, temná, bolestivá melodic death metalová pouť, plná černých stínů! Drásavá krása smutku a melancholie! 

Asphyx says:

Sometimes, when I wake up in the morning to the strange world we live in today and am bombarded with news tinged with darkness, I wonder if it might be worth finding a weapon that could kill gods. Here are the new FURNACE, once again melancholic, gloomy, mysterious, and magical. I pressed play again, alone in my room, staring into the darkness and listening carefully.

This recording is definitely worth a closer look, as always, I said to myself in the silence. Then the first riff cut through the air and I let myself be carried away by my imagination and the story of Thornblade. Together, we experience a failed assassination attempt on a tyrannical king and embark on a long and arduous journey to find a weapon to kill him. All this takes place against a backdrop of icy melodies, an urgent, raw voice, and an atmosphere of hopelessness and fear.


It's no secret that the members of this band are experienced musicians who know exactly what they want to play and how. Rogga Johansson - guitars and lead vocals, Peter Svensson - bass, backing vocals and additional instrumentation, Lars Demoké - drums and percussion. Need I say more? You'll get a solid dose of melodic death metal in the Nordic style. The band is said to be influenced by PARADISE LOST and EDGE OF SANITY. I can't help but agree. But make no mistake, FURNACE are not just another copycat band, which are so common these days. On the contrary, their perfectly executed craftsmanship is built on rich melodies with their own inventiveness and ideas. For me, as usual, the main thing is that I enjoy listening to "Eternally Enthroned" and I like to return to the recording. It has something magical and attractive about it, like old stories. Melancholy and coldness run through the entire album like a thin thread. The new album is also a success from a formal point of view. The sound, cover, overall production, and execution are all top-notch. I can't help but recommend this album to you. If you like Rogga Johansson's style, his vocals, volatile moods, sadness, and hope, which, as always, dies last, then don't hesitate for a moment. The weapon Godsbane has been found, the king cursed and forever damned. For me personally, this is really powerful music that has touched me to the core. And now, please leave me alone, I have to set off on my journey. There are still too many tyrannical kings today. In addition to the album, fans can also look forward to Eternally Enthroned – The Game, a limited edition board game based on the story of this recording. A heavy, dark, painful melodic death metal journey, full of black shadows! The harrowing beauty of sadness and melancholy!


about FURNACE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
1. Tyrant's Reign
2. Crow Warriors 
3. A Good Tree For Hanging 
4. Thornblade 
5. Island Of The Decaying Angel 
6. Godsbane 
7. Beyond The Valley 
8. To Fathom The Depths Of Night 
9. A Blessing And A Curse 
10. Eternally Enthroned 

band:
Rogga Johansson - guitars and lead vocals
Peter Svensson - bass, backing vocals and additional instrumentation
Lars Demoké - drums and percussion



Recenze/review - MESSIAH PARATROOPS - Legions of Tomorrow (2025)


MESSIAH PARATROOPS - Legions of Tomorrow
CD 2025, Inverse Records

for english please scroll down

Držím se za břicho a snažím se dostat svá střeva dovnitř. Samozřejmě to nejde, nikdo mi nikdy nepomůže. Čekali jsme celou noc. Napnutí jako struny jsme nevěděli, kdy přijde další útok. Dívali jsme se do tmy a v duchu bojovali s přízraky. Potom to přišlo. První vlna násilí a zabíjení nás šokovala. Utrhané ruce i nohy, mozky vystřelené z hlavy. Lhali nám, slibovali nám vítězství. Teď tu ležím, hned vedle svých kamarádů a pomalu umírám. Další zbytečná válka, další bolest, která nepůjde ještě dlouho vymazat.

O finských MESSIAH PARATROOPS jsem zaslechl poprvé někdy v devadesátých letech. Pamatuji si ale spíše jen ručně kopírovanou kazetu. Hudbu bohužel ne. Bylo tedy na čase si oživit staré vzpomínky a naplno se ponořit do jejich temného, syrového a prašivého death metalu. Stačilo mi jen několik společných setkání, abych věděl, že tady se hraje přesně pro mě. Poctivě, reálně, surově, s temnou a krvavou jiskrou v oku. 


Z hudby těchto Finů je samozřejmě takový ten poctivý feeling z devadesátých let cítit. Tohle je death metal pro staré veterány nebo pro ty, co ještě stále uznávají spíše pohřby do země, než jen neosobní kremaci. Ostré riffy, chladné melodie, dunivé bicí i chorobný vokál, tohle všechno zde naleznete. Válečné útrapy, smrt, bolest i utrpení jsou zde znázorněny velmi naléhavě a uvěřitelně. Nezlobte se na mě, ale takhle hrát umí jen staří psi, kteří kdysi zažili největší slávu stylu zvaného death  metal. Finové mají navíc svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Nezbývá mi nic jiného, než se spokojeně kývat do rytmu, sledovat staré černobílé dokumenty o různých špinavých válkách a samozřejmě k tomu poslouchat tuhle nahrávku. Hudba se zde sune kupředu jako tank, který nezná slitování. Zůstává po něm jenom spálená země, stejně jako po téhle desce. Pokud jste, stejně jako já, sběratelé a vymetete každý kout v záhrobí, album "Legions of Tomorrow" by rozhodně nemělo chybět ve vaší sbírce. Smrt je zase jednou velmi blízko, jsem přímo na bojišti a kolem umírají další lidé. Možná mám tenhle styl za ty roky už dávno zapsaný v genech, ale nemůžu jinak, než vám tyhle maniaky doporučit. Hudba je zde totiž velmi návyková, krutá, špinavá a prašivá. Jsem opravdu na frontě, v zákopech, v pekle. Držím se za břicho a snažím se dostat svá střeva dovnitř. Samozřejmě to nejde, nikdo mi nikdy nepomůže. Čekali jsme celou noc. Napnutí jako struny jsme nevěděli, kdy přijde další útok. Dívali jsme se do tmy a v duchu bojovali s přízraky. Potom to přišlo. Dokonalá esence starého, chladného, temného válečného death metalu! Smrt má v ruce zbraň a čeká ve stínu! 


Asphyx says:

I hold my stomach and try to push my intestines back inside. Of course, it's impossible, and no one ever helps me. We waited all night. Tense as strings, we didn't know when the next attack would come. We stared into the darkness and fought ghosts in our minds. Then it came. The first wave of violence and killing shocked us. Torn-off arms and legs, brains blown out of heads. They lied to us, promised us victory. Now I'm lying here, right next to my friends, slowly dying. Another pointless war, more pain that won't go away for a long time.

I first heard about the Finnish band MESSIAH PARATROOPS sometime in the 1990s. But I remember more the hand-copied cassette. Unfortunately, I don't remember the music. So it was time to revive old memories and immerse myself fully in their dark, raw, and mangy death metal. It only took a few meetings for me to know that this was exactly my kind of music. Honest, real, raw, with a dark and bloody spark in the eye. 

The music of these Finns naturally evokes that honest feeling of the nineties. This is death metal for old veterans or for those who still prefer burials to impersonal cremations. Sharp riffs, cold melodies, thundering drums, and morbid vocals - you'll find it all here. The hardships of war, death, pain, and suffering are depicted here in a very urgent and believable way. Don't get mad at me, but only old dogs who once experienced the greatest glory of the style called death metal can play like this. The Finns also have their own expression, their own face, if you will. All I can do is nod contentedly to the rhythm, watch old black-and-white documentaries about various dirty wars, and, of course, listen to this recording. The music here moves forward like a tank that knows no mercy. All that remains is scorched earth, just like after this album. If, like me, you are a collector and scour every corner of the underworld, the album "Legions of Tomorrow" should definitely not be missing from your collection. Death is once again very close, I am right on the battlefield and more people are dying around me. Maybe I've had this style written into my genes for years, but I can't help but recommend these maniacs to you. The music here is very addictive, cruel, dirty, and mangy. I'm really on the front lines, in the trenches, in hell. I'm holding my stomach and trying to get my guts back inside. Of course, it's impossible, no one will ever help me. We waited all night. Tense as strings, we didn't know when the next attack would come. We stared into the darkness and fought ghosts in our minds. Then it came. The perfect essence of old, cold, dark war death metal! Death has a weapon in his hand and waits in the shadows!



tracklist:
01. Out Of Reality 
02. Rats In The Walls 
03. Messiah Paratroops 
04. Morbid Prayer 
05. Repulsion 
06. Bloodlust 
07. Legions Of Tomorrow 
08. Murders Of The Lake 
09. Painful Sleep

band:
Aku Oksala - Vocals
Jani Vartiainen - Guitars
Jortsi - Bass
Vilho Kananen - Drums
Pete Airaksinen - Guitars (lead)



neděle 15. června 2025

Recenze/review - EXECUTION - Camisole (2025)


EXECUTION - Camisole
CD 2025, Great Dane Records, Season of Mist

for english please scroll down

Zavřený za vysokou zdí, spoutaný v temné kobce, přemýšlím proč. Proč jsem zde? Proč zrovna já? Jsem jenom umělec s křehkou duší, který občas někoho zabije. To opravdu v dnešní době někomu vadí, když dělám své sochy z mrtvých těl? To někoho šokuje, že maluji jejich krví? Dívám se do tmy a vzpomínám na svá nejlepší díla. Na plesnivý sklep, ve kterém jsem se připravoval. Na jejich vyděšené oči. Tak kdo je tady vlastně šílený? 

Francouzská metalová skupina EXECUTION datuje svůj vznik až do roku 1989. Tedy do doby, kdy jsem se i já postupně seznamoval s extrémní muzikou. Nutno rovnou dodat, že mi vždy pomáhala přežít v těžkých situacích. Nové album, které je teprve třetí dlouhohrající, je po okraj narvané reálným, velmi dobře složených thrash metalem s ostrými death metalovými přísadami a black metalovou atmosférou. Výsledný koktejl klidně můžete podávat i muži spoutaném na obalu. Lidská mysl je dosud prozkoumaná jen z určité části. Pokud tedy máte chuť vstoupit do domu šílenství, neváhejte ani chvilku. Dostanete nahrávku, která je ostrá jako břitva a má tajemně přitažlivou atmosféru. 


Samozřejmě, hraje se zde postaru, s odhodláním, s takovou tou upřímnou vášní, kterou kdysi v sobě kapely mívaly. Skladby jsou uvěřitelné, opravdové, ryzí, reálné, autentické. Mají jasné a zřetelné nápady. Výrazný je i jedovatý vokál, který dodává hudbě na ještě větší originalitě. Je to zajímavá a neotřelá jízda od začátku až do konce. Líbí se mi nejen přístup kapely, jejich nepopiratelný talent, ale i taková ta živočišnost, touha zabíjet hudbou. Nové album "Camisole" se pro mě stalo doslova návykovým. Pouštěl jsem si jej nejvíce ráno, cestou do práce, když byly ulice ještě tiché. Občas jsem v nich potkával podivné stíny a vzpomínal jsem na svoji jedinou návštěvu v domě pro choromyslné. Byl jsem tam navštívit jednu svoji kamarádku. A můžu vám říct, že v těch šedivých pochmurných chodbách bylo něco děsivého. Z pokojů se ozývaly výkřiky, někteří zrovna bojovali se svými vlastními démony. Nálady byly velmi podobné, jako na této nahrávce. Přidávám postupně hlasitost, užívám si ve starém stylu provedený zvuk, toulám se ve tmě i ve svých vlastních myšlenkách. Jako bych byl při poslechu zahalený do chladné mlhy, spoutaný pavučinami. Vždycky jsem měl rád kapely, které když začnou hrát, tak vás doslova uhranou. Sedíte potom u reproduktorů a hlavou vám létají jako zběsilé různé obrazy. Mnohdy mají jen samé tmavé barvy. Zavřený za vysokou zdí, spoutaný v temné kobce, přemýšlím, proč. Proč jsem zde? Proč zrovna já? Jsem jenom umělec s křehkou duší, který občas někoho zabije. To opravdu v dnešní době někomu vadí, když dělám své sochy z mrtvých těl? Děsivé, temné a chladné ozvěny z domu šílenství! Thrash black death metalový opus s tajemnou aurou! 

pro fanoušky: Nocturnus , Dimmu Borgir, Cradle of filth & Crematory


Asphyx says:

Locked behind a high wall, chained in a dark dungeon, I wonder why. Why am I here? Why me? I'm just an artist with a fragile soul who occasionally kills someone. Does it really bother anyone these days when I make my sculptures from dead bodies? Does it shock anyone that I paint with their blood? I stare into the darkness and remember my best works. The moldy basement where I prepared them. Their frightened eyes. So who's really crazy here? 

The French metal band EXECUTION dates back to 1989. That was when I was gradually getting acquainted with extreme music. I should add that it always helped me survive difficult situations. The new album, which is only their third full-length, is packed to the brim with realistic, very well-composed thrash metal with sharp death metal ingredients and a black metal atmosphere. You can easily serve the resulting cocktail to the man chained up on the cover. The human mind has only been explored to a certain extent. So if you feel like entering the house of madness, don't hesitate for a moment. You'll get a recording that's razor sharp and has a mysteriously attractive atmosphere. 


Of course, they play the old-fashioned way, with determination and the kind of sincere passion that bands used to have. The songs are believable, genuine, pure, real, and authentic. They have clear and distinct ideas. The venomous vocals are also striking, adding even more originality to the music. It's an interesting and unusual ride from start to finish. I like not only the band's approach and their undeniable talent, but also their animalistic nature, their desire to kill with music. The new album "Camisole" has become literally addictive for me. I listened to it most in the morning, on my way to work, when the streets were still quiet. Sometimes I encountered strange shadows in them and remembered my only visit to a mental hospital. I was there to visit a friend of mine. And I can tell you that there was something terrifying about those gray, gloomy corridors. Screams echoed from the rooms, some of them fighting their own demons. The mood was very similar to that on this recording. I gradually turn up the volume, enjoying the old-style sound, wandering in the darkness and in my own thoughts. It's as if I were shrouded in a cold fog, bound by cobwebs. I've always liked bands that literally mesmerize you when they start playing. You sit by the speakers and various images fly through your head like crazy. Often they are only dark colors. Locked behind a high wall, bound in a dark dungeon, I wonder why. Why am I here? Why me? I'm just an artist with a fragile soul who sometimes kills someone. Does it really bother anyone these days when I make my sculptures from dead bodies? Terrifying, dark, and cold echoes from the house of madness! A thrash black death metal opus with a mysterious aura!

For fans of: Nocturnus, Dimmu Borgir, Cradle of Filth, and Crematory



Tracklist:
1. Black Tomb 
2. Camisole 
3. My Sufferings 
4. Painting of Death 
5. Screaming from the Coffin 
6. De L'ombre À La Lumière 
7. Garden of Ashes and Dust 
8. Horizon Macabre 

band:
Sylvain - Drums
Stef - Bass
Dip - Guitars
Bruno Blancher - Vocals
Sophie Mahaut - Keyboards, Vocals
Abigail - Guitars



Recenze/review - IMPERISHABLE - Swallowing the World (2025)


IMPERISHABLE - Swallowing the World
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Čekání na smrt. V zimě, ve sněhu, v divoké vichřici. Hudba i chlad se ti dostávají až do morku kostí. I do podvědomí. Vznášíš se na zpěněných vlnách vlastních myšlenek. Mají barvu krve a když se setmí, tak tě jako nějaké pevné pavučiny obejme smutek. Osamocen bojuješ s přírodou i s vlastním svědomím. Posloucháš u toho nové album švédských tmářů IMPERISHABLE a přemýšlíš o věčnosti. Tahle muzika je křišťálově čistá. Jako čerstvý led, který za chvilku pokryje tvoji mrtvolu. 

Pánové nám letos přinášejí svoji druhou dlouhohrající nahrávku a nutno rovnou dodat, že se jedná o vskutku povedený smrtící kov severského střihu. Není divu, kapela pochází z Gothenburgu a má tenhle styl dávno zakódovaný v genech. I letos dostanou fanoušci poctivou porci ostrých riffů, mocných melodií, divokých bicích i surového vokálu. A to vše zahalené do sněhové bouře. Zemřete uvrženi do hlubiny.


Jak je všeobecně známo, kapela je tvořena zkušenými muzikanty (VAMPIRE, DR. LIVING DEAD, NOMINON, LEPROSY, CARNAL SAVAGERY a spousta dalších), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Dali si pozor na skvělý, dobře čitelný zvuk (Recorded by Andy LaRocque at Sonic Train Studios (At the Gates, Lord Belial, King Diamond)) i zajímavý a perfektně provedený motiv na obalu od mého oblíbeného malíře Juanjo Castelana. Na první i druhý, i každý další poslech je slyšet i vidět, že vše sedí perfektně na svých místech. Hlavní je ale, jako vždy hudba, a ta má v sobě potřebný drive i sílu, takový ten poctivý heavy efekt, který mám na death metalu tolik rád. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl někde daleko na severu a bojoval tam proti přírodě i sobě samému. Jednotlivé skladby mají vždy jasné a zřetelné nápady, které jsou nadále rozvíjeny. A to vždy takovým způsobem, že si je pamatuji a rád se k nim vracím. Pokud jste fanoušci třeba takových AT THE GATES, NECROPHOBIC, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, ENTRAILS, EVOCATION, WOLFHEARTH určitě mi dáte za pravdu, že se nové album opravdu povedlo. Jako bych se ztratil někde v lesích na severu. Osamocený, jenom se svými vlastními démony. Vždycky říkám, že si musím k desce získat osobní vztah, musím mít chuť si ji rvát do hlavy pod tlakem. U "Swallowing the World" tomu tak je, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Zkrátka a dobře, IMPERISHABLE umí své řemeslo na výbornou a přidávají ještě něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu, nadšení a odhodlání. Věřím jim každý tón, každou notu. Čekání na smrt. V zimě, ve sněhu, v divoké vichřici. Hudba i chlad se mi dostávají až do morku kostí. I do podvědomí. Vznáším se na zpěněných vlnách vlastních myšlenek. Mají barvu krve a když se setmí, tak mě jako nějaké pevné pavučiny obejme smutek. Osamocen bojuji s přírodou i s vlastním svědomím. Mrazivý severský death metal, který vás strhne do hlubiny! Temnota nasáklá chladem!

Asphyx says:

Waiting for death. In winter, in the snow, in a wild storm. The music and the cold penetrate you to the bone. Even into your subconscious. You float on the foamy waves of your own thoughts. They are the color of blood, and when darkness falls, sadness envelops you like a solid web. Alone, you struggle with nature and your own conscience. You listen to the new album by Swedish dark metal band IMPERISHABLE and think about eternity. This music is crystal clear. Like fresh ice that will soon cover your corpse. 

This year, the gentlemen bring us their second full-length album, and it must be said right away that it is truly a successful piece of deadly metal in the Nordic style. No wonder, the band comes from Gothenburg and has this style encoded in its genes. This year, fans will once again get a solid dose of sharp riffs, powerful melodies, wild drums, and raw vocals. And all of this is shrouded in a snowstorm. You will die cast into the depths.


As is widely known, the band consists of experienced musicians (VAMPIRE, DR. LIVING DEAD, NOMINON, LEPROSY, CARNAL SAVAGERY, and many others) who know exactly what they want to play and how. They paid attention to the excellent, clear sound (Recorded by Andy LaRocque at Sonic Train Studios (At the Gates, Lord Belial, King Diamond)) and the interesting and perfectly executed cover art by my favorite painter Juanjo Castelan. On the first and second, and every subsequent listen, you can hear and see that everything fits perfectly in its place. But the main thing, as always, is the music, and it has the necessary drive and power, that honest heavy effect that I love so much in death metal. When I listen to it, I really feel like I'm somewhere far north, fighting against nature and myself. The individual songs always have clear and distinct ideas that are further developed. And always in such a way that I remember them and like to come back to them. If you are a fan of bands such as AT THE GATES, NECROPHOBIC, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, ENTRAILS, EVOCATION,  WOLFHEARTH, you will surely agree with me that the new album is really good. It's as if I were lost somewhere in the forests of the north. Alone, only with my own demons. I always say that I have to develop a personal relationship with an album, I have to feel like I want to pound it into my head under pressure. That's the case with "Swallowing the World", I'll gladly sign that with my own blood. In short, IMPERISHABLE knows its craft perfectly and adds something extra. A piece of themselves, their talent, enthusiasm, and determination. I believe every tone, every note. Waiting for death. In winter, in the snow, in a wild storm. The music and the cold penetrate to the marrow of my bones. Even to my subconscious. I float on the foamy waves of my own thoughts. They are the color of blood, and when darkness falls, sadness envelops me like a solid web. Alone, I struggle with nature and my own conscience. Frosty Nordic death metal that will pull you into the depths! Darkness soaked in cold!



Recenze/review - IMPERISHABLE - Come, Sweet Death (2023):


tracklist:
01. Bells 
02. Blood To Bleed 
03. Where No One Survives 
04. Riding Demons 
05. The Remembering 
06. Cenotaph Of Dreams 
07. Out Of The Night 
08. The Erosion Of Reason 
09. Swallowing The World

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý třetí - Zdař bůh!


Příběh pětistý dvacátý třetí - Zdař bůh!

Sedím v garsonce na kraji Karviné a dívám se do tváře své babičky. Kdysi tak silná žena zkřehla, zhubla a v jejích očích je smutek stáří. Za oknem je asi dvacet komínů, které čmoudí přímo na nás. Šedivo a sychravo, takovým tím těžkým, hodně depresivním způsobem. Nebyl jsem tu už hodně dlouho, tak nějak jsem předpokládal, že už nás nechce vidět. Ona nikdy, jak už to matky dělávají, nepochopila, nechtěla přijmout, jaký byl její syn. Možná někde uvnitř cítila, že na tom má svůj podíl viny, netuším. Nic moc neříká, ale přinese hromadu koláčů. Dejte si. Potom mě požádá, abych vyvenčil obrovskou dogu, kterou hlídá mým bratrancům. Jdu ven a když hodí pes bobek, zmizí pod ním malý stromek. Tahá mě někam za roh a já přemýšlím, jak mohla moje babička opustit krásné Jizerky a zakopat se tady, na severu Moravy. Mezi domy se potácejí temné postavy. Jsou jako duchové, kteří zapomněli jít spát. Jsme tu už několikátý den a kousek za rohem jsou Lázně Darkov.

Mladí Arabové si kupují na lavičkách drogy a mladá zmalovaná děvčata. Mezi nimi sedávají právě stařenky jako moje bábi a vzpomínají. Párkrát jsme tu s nimi byli. Nechápal jsem, jak mohla zapomenout na to, jak děda chlastal, jak ji mlátil bičem. Pokaždé sehnula svůj hřbet a šla makat na pole nebo do lesa, do kravína. Jako malý kluk jsem to nevnímal, ale po letech, když jsem dospěl, mě začalo docházet spousta věcí. Jak ho vozívala na kárce ožralého z hospody. Jak mu kupovala cikareta, jak říkávala a tahala do kopce desítky lahváčů a rumu. Jak se schovávala do sklepa, když přišel po svých, jak se za něj styděla, když lezl vedle do penzionu za mladýma holkama, co tam byly v ozdravovně. Ženy byly tenkrát vychovány jako poslušné a poddajné. Měly smutné oči, ale vydržely všechno. Bylo zvykem seřezat děti, když jste přišli domů. Jen tak, pro jistotu. Asi ne vždy a ve všech rodinách, ale otec býval pánem tvorstva. Hlavně se nikdy nerozváděj, slyšela od ní mnohokrát blondýnka, když zůstaly spolu v kuchyni. Vrátil jsem se se psem a našel je, jak sedí a rozmlouvají o mužích.

Přišli i bratranci. Oba přibrali a stali se klasickými diskofily. Jako děti jsme lítali po stráních a lesích a rozuměli si, ale teď si nemáme moc co říct. Hrozně machrují. Musím jít, stejně jako kdysi s Kačenkou, na tenisový zápas, na kterém sedíme a posloucháme jejich naučené fráze, okoukané od slavných tenistů. Celé je to předváděčka, tak trošku zašlá sláva hornických paniček, které nemusely do práce, protože je chlapi uživili. Kožené sedačky, kožichy, mikrovlnka, Tuzex, všechno je pasé, doly se pomalu zavírají a v ulicích jsou stovky lidí, co jen chlastají a čekají na smrt. Je to tu hodně depresivní, řekneme si spolu, když se tulíme na madračce. Ve vedlejším bytě někdo mlátí ženu. Jsou to šílené rány. Babička je zvyklá, jen pronese do ticha ze spaní - Hlavně se nerozvádějte. Dávala za vinu mojí mámě, že od otce odešla. Napsala i několik dopisů. Bylo mi jí svým způsobem líto, na mě byla vždycky hrozně hodná. Probudím se velmi brzy. Někdo zvrací na chodbě. Doga začne štěkat.

Udělala mu na hornickém hřbitově malý hrob, aby si mohla s ostatními vyprávět. Babi, vždyť tě děda mlátil, byl to alkoholik a násilník. Tak proč ten oltář? Ale on nebyl zase tak hroznej. Jasně, pamatuji si, jak ti zlomil několik žeber, jak ho otec nesnášel, jak se nám jednou ožral v Boleslavi a dělal ostudu. Jak mi můj vlastní táta přísahal, že nikdy nebude jako on a nakonec svůj boj prohrál. Mezi domy bylo smutno a deprese. Lidi tu kdysi těžce makali, dřeli do úmoru, aby je jako použitej hadr vyhodili. Večer jdeme s bratranci na nějakou diskotéku. Už mezi dveřmi nám nabídnou drogy. A všichni tu chodí v teplákách. Kluci mají po polsku knírky a holky jsou zmalovaný jako truhly. Pije se hodně tvrdej a když se tančí, tak se to pokaždé popere. Nebaví nás to, ale pořád nám nosí panáky. Leju je za závěs a chci pryč. Zdrhneme. Utíkáme ulicemi, trošku ztratíme směr a když jdeme kolem kostela, rozezní se houkačky sanitek a policajtů. Zaparkují kousek od nás. Lekneme se, ale kolem jde nějaká dvojice a mávne rukou. AAAAllééé, jenom někoho pobodali. Druhý den, když jdeme do kostela (babička na stará kolena objevila víru), tak spatříme nakreslenou postavu na chodníku.

V dřevěných lavicích sedí i hodně mladých. Bez boha tady nepřežiješ. Řekne nám strýc, který má v sobě tak pět promile. Zastaví ve starém žigulíku a prý nasedněte, mám pro vás překvapení. Pamatuji si, že kdysi trénoval hokej a byl v tom hodně dobrej. Oficiálně dělal elektrikáře na dole, ale moc tam nebyl, sport byl přednější. Teď hraje automaty a bojí se říct babičce, že se také rozvádějí. Jízda je docela šílená. Bojíme se. Zaparkujeme před těžební věží. Tady Franta vás vezme dolů. Řekne nám a odjede. Chlap jak hora, s černými víčky, které už nikdy nepůjdou umýt, na nás zamrká a usměje se. Tak jdeme kurva. Oblékneme se do montérek, které na mojí milé plandají a zalezeme do výtahu. Následuje výklad a přednáška od člověka, co tu pracoval spoustu let. Byl i jednou zavalený. Nadává na politiky, na ty, kteří všechno rozkradli. Má lahev vody, kterou s radostí přijmeme, máme na plicích prach. Poděkujeme a zpátky musíme pěšky. Strýc se stihl ožrat U Permoníka tak, že nemůže chodit. Vyvenčíme dogu a jdeme raději brzy spát.

Měl by tu být nějaký koncert, dvě polské kapely, asi thrash metal, co jsem tak nějak pochopil. Ptáme se na cestu dvou kluků, co mají dlouhé vlasy. Ochotně nám nabídnou pivo a stanou se našimi průvodci. Mladý metly, co ještě ctili zásadu, že metalisté drží při sobě. Vzali nás do hospody, pokecali, byla s nima sranda. Jenom v sobě měli takový zvláštní smutek, možná melancholii, kterou jsem viděl často u slovanských národů. Uvědomím si, jaké jsou rozdíly v různých částech republiky. Drsný sever, pohodový jih, moje oblíbené východní Čechy, divná Plzeň, pokaždé, když jste někam přijeli, tak vás metly vzali mezi sebe. Cestoval jsem hodně, něco málo o tom vím. Mnohokrát mě úplně cizí lidé nechali přespat doma. Všechno se řešilo po hospodách, pak se šlo na koncert a potom ještě do nonstopů. Bylo ale znát, že doba přeci jen pokročila. Někde už byli opatrnější. Devadesátky pomalu končily a nastupoval tvrdý kapitalismus. Dneska jsme ale byli rozhodnutí, si všechno užít.

Vždycky jsem měl polské kapely zafixované jako velké dříče, kteří obětovali muzice celé srdce. Tyhle thrashovky ale byly divný. Pánové moc hrát neuměli a navíc byli navátí, že chvílemi padali z pódia. Nikomu to ale nevadilo. Odpoledne jsme slušně popili, ale na sále jsme byli asi nejvíc střízliví. Já měl vždycky zafixované, že slušné holky jen tak popíjejí, když už se někdo totálně ožral, tak to byl nějaký kluk. Tady to ale neplatilo. Některé dámy už dávno dámami nebyly. Šel jsem třeba na záchod a tam jedna seděla na takovém malém stolku, nohy roztažený, před ní fronta kluků, co chodili zasunout. Měla vyvrácený pohled, smála se a v jedné ruce měla lahev vodky a v druhé cigáro. Dělej kurva, mrdej, nejsi na to sám, křičela nakřáple. Oklepal jsme se hnusem i přesto, že to jinak bylo opravdu hezké děvče. Viděls ji? Zeptala se mě moje milá a já jen kývl hlavou. Šli jsme raději pod pódium. Pomalu, příliš pomalu, dohrála i druhá kapela a začala diskotéka. 

Sem tam se někdo serval, většinou o lahev nebo nějakou holku. Tady fakt nešel nikdo pro ránu daleko. K babičce jsme šli až ráno, už svítalo. Na schodech v paneláku ležel nějaký chlap. Museli jsme ho překročit. Rovnou jsem vyvenčil dogu a místo spaní jsme si dali snídani. Zdař bůh, pozdraví nás soused, co kouří vedle na balkóně. Takovej milej chlápek. Pro druhé by se rozkrájel, řekne o něm babička. Jojo, rozkrájel by i svoji ženu, doplní ji blondýnka. Babička ale špatně slyší, tak nic dalšího neříká. Ano, to je ten, co si dává v noci opravdu záležet. Ten, co řval a nadával a u toho rozdával rány. Na sídlišti v Karviné jsem zažil, stejně jako kdysi v Boleslavi, takovej zvláštní lidskej marast. Jakoby byli všichni smutní a šediví, jakoby hledali v chlastu pravdu nebo ztracené naděje. Staří chlastaj, mladí fetujou, shrnul to kdysi Venca a ten o tom něco věděl. Drogy nastoupily velmi rychle. Nikdo se nechtěl dívat do očí pravdě. 

Rozloučíme se, poděkujeme a asi desetkrát si vyslechneme, že se hlavně nemáme rozvádět. Babi, ale my ještě ani nejsme svoji, směju se, ale jí to nevadí. Musíme se k té malé ženě, co viděla za války hořet zvířat, co dřela, která v sobě měla šílenou sílu, sklonit a ona nám udělá pár křížků na čelo. Obejmu ji a je to naposledy, co má ještě čistý rozum. Když přijedeme příště, už ji schramstne stáří a jak už tomu bývá, tak je milosrdné. O svém manželovi mluví jen v dobrém, usmívá se a vše zlé je zapomenuto. Tělo jí vydrží žít hodně dlouho. Přežije i mého otce, ale už o tom neví. A komíny jí stále kouří do oken a mezi paneláky se válí ožralí horníci. Když vyjíždíme vlakem z Karviné, řeknu Zdař bůh! a těším se na hory, na čistý vzduch a pohodu, která v Jizerkách je. Nejdřív ale musíme ještě na chvilku do Plzně. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine