DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 26. července 2025

Rozhovor - HOSTIA - Absolutně devastující death grindcore, který vás rozemele na prach!

Rozhovor s grindore death metalovou skupinouz Polska - HOSTIA.

Odpovídal St.Anacletus (kytara), děkujeme!

Recenze/review - HOSTIA - Razorblade Psalm (2025):

Ave HOSTIA! Zdravím do polského undergroundu a krásné Varšavy. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Razorblade Psalm“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým grindcore death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se HOSTIA posunuli?

St.Anacletus: Ave Jakub! Pozdravujeme Českou republiku! Tentokrát nám to trvalo trochu déle, ale v roce 2022 jsme vydali dvě alba – EP a LP, takže jsme to nechtěli uspěchat. Dalším velmi důležitým faktorem bylo přivítání nového papeže za bicími – St.Silverius. Chtěli jsme se hudebně trochu poznat a zocelit se v ohni živých koncertů (smích). Stejně jako u všech předchozích alb většina nápadů vzešla ode mě. Pracoval jsem doma, nahrával dema s programováním bicích a pak je testoval na St. Sixtusovi – našem zpěvákovi. Pak jsme na tom pracovali jako celá kapela na zkouškách. Tentokrát mě Silverius za bicími hodně inspiroval, co se týče aranžmá, protože jsem chtěl více prozkoumat některé prvky, které do kapely vnesl svým stylem hraní na bicí. S ním jsme vytvořili to nejbrutálnější, co jsme kdy udělali! Také jsme více experimentovali na zkouškách, takže některé skladby dostaly nový tvar díky interakci mezi námi, mnohem více než na předchozích albech.


Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

St.Anacletus: No – děkujeme! Pokud to tak cítíš, tak jsme to udělali správně! Měl jsem docela jasnou představu o tom, jak to má znít, ale nikdy nevíš, jak to dopadne, dokud to není hotové. V Hostii jsme vždy chtěli znít co nejživěji, nejdrsněji a nejpřirozeněji. Vždy šlo o rovnováhu mezi co nejšpinavějším a nejbrutálnějším zvukem, aniž by ztratil na síle. Na tomto albu, kde máme trochu těsnější riffy a rytmičtější hru, jsem chtěl, aby to znělo trochu selektivněji. Nahrávali jsme ve studiu JNS ve Varšavě s Pawłem „Janosem“ Grabowskim, se kterým jsme nahráli všechna alba Hostia. Znám ho přes 25 let a ve studiu s ním vždycky trávím skvělý čas. K mixu a masteringu alba jsme pozvali Haldora Grunberga – stejně jako u alb „Ressurected Meat“ a „Nailed“. Je opravdu dobrý v tom, aby zvuk zněl tak, jak mu to popíšu. Nepoužíváme žádná jiná alba jako vzor. Chceme to po svém a Janos a Haldor to skvěle zachycují. Tým, který funguje skvěle, se nemění!

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně krvavý a symbolický. Autorem je Łukasz "Pachu" Pach. Osobně se mi obal líbí, je v něm myšlenka. Jak jste se dali s Łukaszem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě? Z těch žiletek mě mrazí v kostech…

St.Anacletus: Ještě jednou – děkuji! Velmi si vážím tvých milých slov! Když se Łukasz připojil k kapele, bylo mi jasné, že se ujme veškerého designu. A poprvé v životě se nemusím starat o celý koncepční a designový proces. Neukázal mi jediný projekt, který bych nechtěl vydat (smích). Myslím, že název „Razorblade Psalm“ měl v hlavě už delší dobu, takže obal v něm postupně zrál. Doslova ho namaloval vlastní krví – a to není žádný marketingový trik. Pro všechny nevěřící: vinylovou verzi s tímto obalem si můžete koupit také s jeho podpisem krví (smích). Žádná zasraná umělá inteligence! Co se týče interpretace, raději bych, aby si každý vytvořil svou vlastní.


Na novém albu mě zaujaly i texty, které vyjadřují i moje názory na současný podivný svět. Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Poměrně často se vymezujete proti slepé víře. My, co nejsme z Polska, máme zafixované, že je vaše země hodně katolická? Je tomu opravdu tak? Jak ovlivňuje křesťanství váš běžný život?

St.Anacletus: Všechny texty jako vždy napsal Łukasz, nebo pokud chcete, St.Sixtus. Nicméně velmi dobře reprezentuje i mé názory. Máme tu toxickou směsici ultrakatolické církve, která je silně zapojena do politiky, a pravicových politiků, kteří klečí před kardinály. Takže ano – posledních pár let po posledních volbách přineslo trochu naděje, ale myslím, že se brzy vrátí k vládnutí. A nejde o křesťanství nebo víru v Boha. Každý může věřit v pohádky, jaké chce. Jde o politiku a církev, které nutí Polsko být náboženským státem namísto sekulární zemí – a s tím jde ruku v ruce absence svobody a lidských práv. Seru na to – mohli bychom o tom kecat hodiny – nestojí to za to (smích). Nicméně to byl jeden z důvodů, proč se Łukasz přestěhoval do Česka. Takže už pár let jsme polsko-česká kapela!

Dávám si „Razorblade Psalm“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school grind death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

St.Anacletus: Říkám tomu moje hudební DNA (smích). Největší vliv na tuto DNA měly pravděpodobně kapely, které jsem poslouchal, když jsem vyrůstal. Takže v mé krvi určitě koluje Metallica, Death, Vader, Morbid Angel, Paradise Lost, Slayer, old school Sepultura nebo Megadeth. Za tento old school feeling ve mně však vděčím také Napalm Death a Terrorizer, stejně jako některým hardcore kapelám jako Hatebreed, Agnostic Front nebo Biohazard.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna grindcore death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“. Proveď nás prosím historií HOSTIA.

St.Anacletus: Vždycky jsem chtěl hrát tento druh hudby. Trvalo mi to jen 20 let, než jsem se k tomu dostal (smích). Kerry King jednou řekl, že Slayer je přesně ta kapela, ve které vždycky chtěl hrát, a kdyby Slayer neexistoval, hrál by stejně v kapele jako Slayer. Stejný pocit mám z Hostia. Ze všeho. Z hudby. Z kamarádů v kapele. Z textů. Z vizuálního konceptu. Na 100 %! Je to jednoduché – nic mi nedělá takovou radost jako hrát tento druh hudby. Moje drahocenná (smích)!

Pocházíte z Polska, pro které mám od svého mládí slabost a hrajete extrémní grind death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje vaše scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

St.Anacletus: Od počátku 90. let, kdy jsem začal poslouchat metal, bylo vždycky spousta skvělých polských metalových kapel. Nechci je všechny jmenovat, protože určitě bych na některé zapomněl a to bych si nemohl odpustit (smích). Ale určitě vás všechny povzbuzuji, abyste se ponořili do polského metalu – staršího i novějšího. Co se týče počtu lidí na koncertech, neexistuje jedna odpověď. Koncertů je tolik, zejména ve větších městech, že některé jsou vyprodané a na jiných je jen pár lidí. Ale to je normální. Obecně je to dobré. Ale nikdy byste to neměli brát jako samozřejmost.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak švédskou, tak finskou i britskou školou, takovými těmi starými poctivými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death a grindcore metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na HOSTIA největší vliv.

St.Anacletus: No, myslím, že jsem na to už částečně odpověděl před pár otázkami, ale – a mluvím jen za sebe – nejvíc mě inspirují old school kapely, které jsem poslouchal jako teenager. Je spousta nových skvělých kapel, ale v dnešní době je pro mě mnohem těžší se do něčeho nového opravdu dostat. Občas objevím něco, co se mi opravdu líbí, ale často jde o opravdu starou kapelu, kterou jsem před lety propásl (smích).

Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death/grindcore metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

St.Anacletus: Mezi lidmi na pódiu a před pódiem není žádný rozdíl! Všichni jsme tu, abychom si užili hudbu, kterou milujeme, a pobavili se. Grind a brutální hudba obecně jsou pro mě ventilem. Vždycky byly. Neustále mi zní v hlavě (smích). Od svých 11 let nebyl jediný den, kdy bych nemyslel na hudbu nebo kapelu. Je to úleva, svoboda a sakra velká zábava!

 

Klasická, ale nezbytná otázky…co chystají HOSTIA v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

St.Anacletus: Hádejte co! První koncert k novému albu odehrajeme v České republice, a to 20. září v Ostravě v klubu Barrack Club spolu se Siberian Meat Grinder a mnoha dalšími skvělými kapelami! Doufáme, že se tam s některými z vás uvidíme! V říjnu pak zavítáme do Dánska a v listopadu a prosinci budeme hrát po Polsku s Hate, Patriarkh a dalšími hosty!

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Razorblade Psalm“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

St.Anacletus: Děkujeme Ti! Velmi si toho vážíme! Teď budeš hořet v pekle s námi!


Recenze/review - HOSTIA - Nailed (2022):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 25. července 2025

Recenze/review - DEHUMAN REIGN - Dawn of a Malefic Dominion (2025)


DEHUMAN REIGN - Dawn of a Malefic Dominion
CD 2025, F.D.A. Records

for english please scroll down

Potřeboval jsem se zastavit. Zklidnit a zpomalit všechny své životní funkce. O samotě, v chladném sklepě, bez světla, jenom já a hudba. Tentokrát jsem zvolil berlínské death metalisty DEHUMAN REIGN. Kapelu, která je naplno oddána stínům. Každé jejich nové album je pro mě takovou malou událostí. Nejedná se totiž jenom o dnes tak častou kopii věcí minulých, ale o propracovaný kov smrti, s jasným poselstvím a účelem. Strhnou vás do podzemí. Do Hádovy říše. 

Mám pocit, že ke mě z reproduktorů vytéká zkažená krev. Jasné a zřetelné melodie, mnohdy komplikovanější kompozice, parádně ošetřený zvuk. Tohle je nahrávka pro posluchače, kteří mají bohatou fantazii a rádi ochutnávají zkažené maso podávané na víku od rakve. Základem je tradiční, klasický death metal, do kterého jsou potom přidávány vlastní nápady a invence. Zároveň se novinka velmi dobře poslouchá. Co bude, až zemřeme? Ptám se do tmy a přidávám postupně hlasitost. 


Fanoušci třeba takových MONSTROSITY, IMMOLATION, DEATH, SUFFOCATION. DEICIDE, MORBID ANGEL, kterými se tahle smečka volně inspirovala, mi dají asi za pravdu, že je nové album povedené po všech stránkách. Líbí se mi přístup kapely k muzice jako takové, způsob, jakým píšou nové skladby. Je slyšet, vnímám to opravdu celým svým tělem, že pánové pevně věří tomu, co hrají. Zároveň (a na to se bohužel v dnešní době zapomíná), mají talent na to, předat svojí hudbou poselství. O temných filozofických tématech, o smrti samotné. Užívám si jednotlivé melodie i odkazy na thrash metal, líbí se mi, jak si kapela hraje s náladami. Jako šelma se svojí kořistí. Je něco neklidného, zároveň přitažlivého, co mě nutí se vracet a i když mám kolem sebe spoustu dalších nahrávek, tak po krátkém přemýšlení, opět a znovu volím "Dawn of a Malefic Dominion". Hudba tu plyne tak nějak samozřejmě, lehce i těžce zároveň, je zahraná s elegancí starých mistrů v oboru. V berlínském podsvětí vznikla nahrávka, kterou ocení každý, kdo má tenhle mrtvolný styl rád. Je totiž něco zvláštního, jakási pradávná síla, temná energie, které jsou v albu obsaženy. Pevně věřím, doufám, že uvidím kapelu někdy naživo. Musí se jednat o silný zážitek. Nezbývá mi nic jiného, než vám tuhle desku doporučit. Jako starý pes, který hlídá vstup do podzemí již několik desetiletí, dávám novince vysokou známku kvality. A teď už mě prosím nechte, zapínám znovu play a ocitám se v jiných děsivějších dimenzích. Potřebuji  se znovu zastavit. Zklidnit a zpomalit všechny své životní funkce. O samotě, v chladném sklepě, bez světla, jenom já a hudba. Intenzivní, uvěřitelný, reálný, propracovaný death metal postavený na temných morbidních základech! Budete strženi do hlubiny! 


Asphyx says:

I needed to stop. To calm down and slow down all my vital functions. Alone, in a cold basement, without light, just me and the music. This time I chose the Berlin death metalists DEHUMAN REIGN. A band that is fully devoted to the shadows. Each of their new albums is a small event for me. It's not just a copy of past works, which is so common today, but sophisticated death metal with a clear message and purpose. They pull you underground. Into Hades' realm.

I feel like rotten blood is flowing out of my speakers. Clear and distinct melodies, often more complex compositions, superbly crafted sound. This is a recording for listeners who have a rich imagination and like to taste rotten meat served on a coffin lid. The basis is traditional, classic death metal, to which the band adds their own ideas and inventions. At the same time, the new album is very easy to listen to. What will happen when we die? I ask into the darkness and gradually turn up the volume.


Fans of bands such as MONSTROSITY, IMMOLATION, DEATH, SUFFOCATION, DEICIDE, and MORBID ANGEL, which this band has freely drawn inspiration from, will probably agree with me that the new album is a success in every respect. I like the band's approach to music as such, the way they write new songs. You can hear, I can really feel it with my whole body, that these guys firmly believe in what they play. At the same time (and this is unfortunately forgotten nowadays), they have a talent for conveying a message through their music. About dark philosophical themes, about death itself. I enjoy the individual melodies and references to thrash metal, I like how the band plays with moods. Like a beast with its prey. There is something unsettling yet attractive that keeps me coming back, and even though I have plenty of other recordings around me, after a moment's thought, I choose "Dawn of a Malefic Dominion" again and again. The music flows naturally, light and heavy at the same time, played with the elegance of the old masters of the genre. A recording was created in the Berlin underworld that will be appreciated by anyone who likes this corpse-like style. There is something special, a kind of ancient power, a dark energy contained in the album. I firmly believe and hope that I will see the band live someday. It must be a powerful experience. I have no choice but to recommend this album to you. As an old dog who has been guarding the entrance to the underground for several decades, I give this new release a high mark for quality. And now, please leave me alone, I'm turning on the play button again and finding myself in other, more terrifying dimensions. I need to stop again. Calm down and slow down all my vital functions. Alone, in a cold basement, without light, just me and the music. Intense, believable, realistic, sophisticated death metal built on dark, morbid foundations! You will be dragged into the depths!


Recenze/review - DEHUMAN REIGN - Descending upon the Oblivious (2020):

tracklist:
01. The Invasion 
02. Cursed To Feed On Flesh 
03. Let Chaos Reign 
04. Opium 
05. Inclusio Fetalis 
06. Post-Traumatic Suicide Syndrome 
07. Heretic 
08. The Ancient Enemy 
09. An Envoy From The In-Between 
10. Preparing Armageddon 
11. Des Geistes Störung

band:
Gesang – Alex
Gitarre – Tesk
Gitarre – Ulf
Bassgitarre – Rouven
Schlagzeug – Totte




KNIŽNÍ TIPY - Vražda v maringotce - Irina Shapiro (2025)


Vražda v maringotce - Irina Shapiro
2025, Vendeta

Jako malý kluk jsem kdysi dávno na konci osmdesátých let chodil do školy na Staré město v Boleslavi. Bývala tam nepsaná demarkační čára, za kterou jsme nesměli. U cikánských baráků posedávaly tlusté a velmi sprosté paní. Když jsme chodili do jídelny přes "jejich park", tak po nás špinavé děti házely šutry. Báli jsme se a zároveň nás fascinovalo, že nemusí do práce, že jen tak polehávají na dekách, smějí se, občas tančí a popíjejí z velkých lahví víno. Jednou přijel povoz tažený koňmi. Takový ten klasický, jako je na obálce dnešního knižního tipu. Koně se popásaly na trávníku, hned vedle památníku obětem První světové války. Pamatuji si, že jednou jim koně utekli a naháněli je po dlažebních kostkách. Vzduchem zněla podivná směs jazyků, kterým jsme nerozuměli. Dívali jsme se z okna, až nás musela soudružka učitelka zahnat do lavic. Jedna cikánka k nám propadla. Byla hodně vyvinutá a dávala nám dost najevo, že jsme něco míň, než ona.  

Knihu jsem koupil víceméně náhodou. Zaujalo mě téma a hlavně jsem měl velkou chuť na něco klasického. Na tradiční anglickou vesnici. Pravdou je, že jsem se ihned chytil. Baví mě styl autorky, začetl jsem se víceméně hned. Jen si tak sedět a číst si, užívat si spletitý a zajímavý případ. Hlášky mezi Jasonem a Danielem. Oba jsou mi opravdu sympatičtí, to já musím, jakmile mě vyšetřovatelé štvou, knihu odkládám. Tentokrát se to nestalo. Naopak. Fakt jsem si užíval. Venku se zrovna ochladilo, byl jsem doma sám a právě jsem přišel z plavání na rybníku. Nikdo nikde, jen v rohu na břehu spal bezdomovec a labutě chránily své mládě. Otřásl jsem se zimou a představoval si, jak jezdím s povozem po světě, jaké to musí být. Úplně jiný život, říkám si teď a říkal jsem si to i kdysi, jako malá smrádě. Trošku jsme jim záviděli, tu svobodu, nemuset vstávat. Ono je to nakonec úplně jinak a realita musí být o hodně drsnější, ale fantazie a představy jsme mít mohli, museli, bez nich bychom asi už dávno nežili. 

Četl jsem urputně, z rauše mě probudila až želva, která se dožadovala své dávky salátu. Obstarám ji, popovídám si s ní. Vypadá rozumně, rozvážně, kývá souhlasně hlavou a mrká očima. Vysouvá hlavičku a já mám pocit, že ví, co říkám. Jasně, že to není pravda, ale na rozdíl od dcery na ní aspoň nešišlám. Vyndám ji ven a nechám ji chodit po pokoji. Zaleze do svého oblíbeného rohu a rozvážně naslouchá. Čtu jí některé pasáže nahlas, přemýšlím, kam se bude děj ubírat. Kdyby mě někdo viděl, asi by si klepal na čelo a říkal si něco o tom, že jsem se zbláznil. Pomalu se stmívá, zhasnu světlo, lehnu si na záda a asi zaberu. Pak se zmateně probudím, hergot zapomněl jsem pro samé přemýšlení a vyšetřování uklidit želvu do terária. Učiním tak, dojdu si na záchod a podívám se z okna. Je mlhavo a mám pocit, že kousek od domu stojí cikánský povoz. Nestane se další vražda? Kdo ví. Usínám a jsem někde daleko v Anglii. 

Tak to vidíte, moje mise, na kterou jsem se na jaře vydal, byla opět úspěšná. Objevil jsem si pro sebe další autorku. Ono tedy, začínat sérii od čtvrtého dílu, ehm, omlouvám se, ale poslední dobou to mám tak, že jdu městem kolem knihkupectví, zalezu dovnitř. Prolétnu novinky, které většinou už mívám doma a pak se odeberu mezi slevy. Tady objevuji ty nejkrásnější poklady. Jak jsem již zmiňoval, máme televizi, Netflix, internet a já nakonec sedím v křesle, s brýlemi na špičce nosu (jo, už jsem půl roku objednaný na oční) a mžourám do knih unaven po celém týdnu. Je to asi závislost, nepopírám. Celý den se těším, až budu mít hotové všechny povinnosti, až si odplavu, odjezdím na kole, zacvičím, až už bude klid a budu mít vše sepsáno na stránky. Teprve potom si sednu, s pocitem dobře vykonané práce a uvolním se. Ke čtení málokdy piju alkohol. Víkend je teprve v polovině. Ráno vstanu brzy, najím se a pokračuji. Je to krátká knížka, to dorazím. Stane se tak přesně ve chvíli, kdy se zase probudí želva. 

Mám poslední dobou nějakou šťastnou ruku na nové autory a autorky. Vybírám pečlivě. Většinou si i knihu otevřu a snažím se potají přečíst aspoň kousek. Jasně, je to oddychová detektivka pro letní dny. Na tom ale přeci není nic špatného. Když celý den počítáte, vyplňujete tabulky a suchá data, tak potom nemáte náladu na složité filozofické romány. Zajímavé je, že třeba u filmů to takhle nemám, ale u knížek ano. Musí se dobře číst, musí mě bavit a musí odsýpat. Potvrzuji, že Irina Shapiro píše parádně a Vražda v maringotce stojí opravdu za to. Jdu si sehnat další díly série. Snad budou někde ve slevě. Tak se opatrujte, přeji vám hezkou dovolenou, pokud máte a zase za týden. Děkuji moc za pozornost. Léto budiž pochváleno a anglický venkov obzvlášť:)).

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V cikánské maringotce, jež stojí na rozkvetlé louce kousek za kouzelnou anglickou vesničkou Birch Hill, je nalezeno tělo mrtvé aristokratky. A pohřešuje se ještě jedna mladá žena. Pokud chce místní inspektor Daniel Haze společně s veteránem americké občanské války Jasonem Redmondem případ rozlousknout, bude muset proniknout skrz mnoho vrstev lží, nebezpečných předsudků a zákeřných intrik.

Obě dívky nemají téměř nic společného, nenabízí se žádný zřejmý motiv, užitečných vodítek je pomálu a Jason s Danielem tápou – vraždili nejbližší rodinní příslušníci, všemocný gang nebo náhodný kolemjdoucí? A proč vlastně? Tohle je pro duo vyšetřovatelů nejnáročnější případ ze všech, které spolu doposud řešili.

Dokáží se popasovat s nástrahami ve svých osobních životech a zároveň dopadnout brutálního vraha, než si vyhlídne svou další oběť?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 24. července 2025

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025)


HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Pokud jste staří metaloví psi, kteří stejně jako já hlídají vstup do podsvětí již dlouhé roky, tak asi moc dobře znáte takový ten neklidný a zároveň velmi příjemný pocit ve vnitřnostech, když objevíte nějakou kapelu, která se vám líbí, která vás dokáže rozdrásat zevnitř. Osobně se mi to s touhle smečkou stalo poprvé v roce 2023, když vydala album "The Caverns of Duat" (odkaz na recenzi najdete dole pod dnešním článkem).

Byl jsem tedy na letošní novinku velmi zvědavý. HAXPROCESS totiž mají svůj jasný a zřetelný rukopis, který je postaven na klasických death metalových základech, na které jsou potom naroubovány jak progresivní prvky, tak třeba i thrash a heavy metal. Jedná se zkrátka o skupinu s výrazným a vlastním stylem, což v dnešní záplavě generických nahrávek, více než oceňuji. Základem pro mě vždycky je, abych hudbě věřil. Přiznám to hned na začátku a bez mučení, jsem opět proklet, nové CD je opravdu úžasné. 


Jasně, pro to, abyste si nahrávku užili, musíte mít alespoň nějakou dávku fantazie, musíte být otevření tomu, že kapela nezní jako ostatní. Některé pasáž jsou velmi komplikované, pro mnohého fanouška, včetně mě, těžké na pochopení. Zase na druhou stranu, album má velkou trvanlivost. I po několika měsících, co jej mám doma na recenzi, tak stále objevuji nová zákoutí a momenty. Navíc, na rozdíl od jiných, progresivně laděných nahrávek, mě baví "Beyond What Eyes Can See" poslouchat. Jako bych ochutnával z velmi pestré palety morbidních nálad nebo se díval do kaleidoskopu, ve kterém bych viděl tisíc odstínů krve. HAXPROCESS umí být suroví a agresivní, ale nebojí se ani chladných a temných, klidnějších výletů. Nemám moc rád přirovnávání tvorby kapel k jiným, ale pro představu - máte rádi třeba takové OPETH, DEATH, NILE, MORBID ANGEL, ATHEIST, BLOOD INCANTATION? Potom jste zde správně. Novinka má navíc takovou zvláštní náladu, která se vine celou deskou jako jedovatý had. Je to jakýsi neklid, taková ta zvláštní krvavá aura, kterou mám u dobrých nahrávek tolik rád. Netřeba hodnotit formální věci jako je zvuk a obal, obojí považuji za velmi povedené. Parádní řemeslo a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta má v sobě vše potřebné pro to, abyste se nechali unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Sedím tak zase jednou u reproduktorů, mlátím pěstí do stolu a chce se mi řvát spolu s kapelou. V téhle hudbě je velká porce síly, nahrubo nasekané tmy a energie. Pokud jste staří metaloví psi, kteří stejně jako já hlídají vstup do podsvětí již dlouhé roky nebo prostě máte rádi dobrou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu hlavně pro vás. Zničující, progresivní death thrash metalové album, které vás spálí zevnitř! Zásah přímo na solar plexus!


Asphyx says:

If you are old metalheads who, like me, have been guarding the entrance to the underworld for many years, then you probably know very well that restless yet very pleasant feeling in your gut when you discover a band that you like, one that can tear you apart from the inside. Personally, this happened to me for the first time in 2023, when this pack released their album "The Caverns of Duat" (you can find a link to the review below today's article).

So I was very curious about this year's new release. HAXPROCESS has a clear and distinct style, built on classic death metal foundations, onto which progressive elements, as well as thrash and heavy metal, are grafted. In short, this is a band with a distinctive and unique style, which I greatly appreciate in today's flood of generic recordings. The basis for me is always that I have to believe in the music. I'll admit it right from the start, without torture, I'm cursed again, the new CD is really amazing.


Sure, to enjoy the recording, you need to have at least some imagination, you need to be open to the fact that the band doesn't sound like others. Some passages are very complicated, difficult to understand for many fans, including me. On the other hand, the album has great durability. Even after several months of having it at home for review, I'm still discovering new corners and moments. Moreover, unlike other progressive-sounding recordings, I enjoy listening to "Beyond What Eyes Can See". It's as if I were sampling a very colorful palette of morbid moods or looking into a kaleidoscope in which I could see a thousand shades of blood. HAXPROCESS can be raw and aggressive, but they are not afraid of cold and dark, quieter trips either. I don't really like comparing bands to others, but to give you an idea - do you like OPETH, DEATH, NILE, MORBID ANGEL, ATHEIST, BLOOD INCANTATION? Then you've come to the right place. The new album also has a special mood that winds its way through the entire record like a poisonous snake. It's a kind of restlessness, that special bloody aura that I love so much in good recordings. There's no need to evaluate formal things like sound and cover art, as I consider both to be very well done. It's superb craftsmanship, allowing you to focus on the music itself. It has everything you need to let yourself be carried away on the bloody waves of the river of death. Once again, I'm sitting in front of the speakers, pounding my fist on the table, wanting to scream along with the band. There is a great deal of power, roughly chopped darkness, and energy in this music. If you are old metalheads who, like me, have been guarding the entrance to the underworld for many years, or if you simply enjoy good music, do not hesitate for a moment. This is mainly for you. A devastating, progressive death thrash metal album that will burn you from the inside out! A direct hit to the solar plexus!



Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

Track Listing -
1. Where Even Stars Die
2. The Confines of the Flesh
3. Thy Inner Demon Seed
4. Sepulchral Void

Line up -
Lothar Mallea - Guitar and vocals
Shane Williamson - Guitar
Davis Leader - Bass
Adam Robinson - Drums

Artwork by Juanjo Castellano (Ritual Fog, Typhonian)


Recenze/review - FLOATING - Hesitating Lights (2025)


FLOATING - Hesitating Lights
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Otevřete svá srdce a nechte si tvář rozdrásat do krve. Jsou kapely, které si pustím poprvé a ihned vím, že mluvíme stejnou řečí. O švédských FLOATING jsem dopředu nevěděl vůbec nic. Nečetl jsem promo materiály, neposlouchal jsem ukázky. Jen jsem si sedl a nechal na sebe jejich hudbu působit. Jako za starých časů kazet, vinylů a tištěných metalových časopisů. Nebyl jsem ovlivněn názory jiných, nečetl jsem žádné recenze, ani úvodníky.

Zhasl jsem všechna světla, zapnul play a ztratil se navždy mezi stíny. Tedy, po dobu společných setkání, která byla z mé strany velmi intenzivní. Už dlouho jsem nějakou hudbu takhle neprožíval. Doslova jsem cítil, jak mě mrznou kosti. Jak se pomalu rozpadám v prach. Základem je zde progresivní podoba death metalu. Přidávány jsou potom další vlivy jako punk nebo klidně i klasický rock. Výsledkem je koktejl, který je ostrý i záhadný zároveň. Omámí vás, pokud máte alespoň nějakou fantazii a unese vás do zcela jiných světů a dimenzí. 


Vše je zde velmi rozechvělé, neklidné, album má opravdu zvláštní a velmi podmanivou atmosféru. Jakoby nás kapela zaříkávala. Hudba tu plyne zpočátku spíše jako kulisa, jako něco, co je zcela samozřejmé, magické, neotřelé. Přesto mám pocit, jako bych album poslouchal odjakživa, jako by bylo mojí součástí. Pokud vám říkají něco jména jako MORBUS CHRON, DEMILICH, FEBRUUS, ADRAMELECH, ale třeba i KATATONIA, ORANSSI PAZUZU, GORGUTS, měli byste dát "Hesitating Lights" určitě šanci. Je to hodně přemýšlivé album, velmi dobře napsané a složené. Se spoustou zajímavých pasáží, s takovým tím poctivým heavy efektem, který mám tolik rád. Vlastně je to trošku troufalé, psát o této hudbě. Moje slova stejně nikdy nedokáží vyjádřit a přesně definovat, co se na albu odehrává. Zkuste si raději poslechnout ukázky. Líbí se mi lehkost, s jakou kolem mě skladby plynou. Jako bych se díval na pochmurnou špinavou řeku, která vytéká na periferii i vašeho města ven, do lesů, do polí. Plavou v ní vzpomínky na bolest, strach i spousta mrtvých duší. FLOATING jsou na povrchu chladní (možná až zdánlivě nepřístupní), ale uvnitř jejich muziky to vře a pálí. Pro mě osobně jejich novinka letošním letním objevem a už teď se těším, až uteču z města ven a někde o samotě si desku zase pustím. Má v sobě totiž něco přitažlivého, neklidného, ostrého a hedvábného zároveň. Líbí se mi i zvuk, produkce, obal (Artwork by Påhl Sundström), všechno sedí perfektně na svých místech. Nezbývá mi tedy znovu a opět nic jiného, než zhasnout všechna světla,, zapnout play a navždy se ztratit mezi stíny. Neklidný, uhrančivý progresivní death metalově punkový opus! Magické, temné a chladné zaříkávání! 


Asphyx says:

Open your hearts and let your faces be torn to shreds. There are bands that I listen to for the first time and immediately know that we speak the same language. I knew nothing about the Swedish band FLOATING beforehand. I didn't read any promotional materials or listen to any samples. I just sat down and let their music wash over me. Like in the old days of cassettes, vinyls, and printed metal magazines. I wasn't influenced by the opinions of others, I didn't read any reviews or editorials.

I turned off all the lights, pressed play, and lost myself forever in the shadows. Well, for the duration of our encounters, which were very intense on my part. It had been a long time since I had experienced music like this. I could literally feel my bones freezing. How I was slowly crumbling into dust. The basis here is progressive death metal. Other influences are then added, such as punk or even classic rock. The result is a cocktail that is both sharp and mysterious at the same time. It will intoxicate you, if you have at least some imagination, and carry you away to completely different worlds and dimensions.


Everything here is very tense, restless; the album has a truly unique and captivating atmosphere. It's as if the band is casting a spell on us. At first, the music flows like background noise, like something completely natural, magical, and original. Yet I feel as if I've been listening to this album forever, as if it were a part of me. If names like MORBUS CHRON, DEMILICH, FEBRUUS, ADRAMELECH, but also KATATONIA, ORANSSI PAZUZU, GORGUTS mean something to you, you should definitely give "Hesitating Lights" a chance. It's a very thoughtful album, very well written and composed. It has a lot of interesting passages, with that honest heavy effect that I like so much. Actually, it's a bit presumptuous to write about this music. My words can never express and accurately define what is happening on the album. Try listening to the samples instead. I like the lightness with which the songs flow around me. It's like looking at a gloomy, dirty river that flows out of the outskirts of your city, into the woods, into the fields. Memories of pain, fear, and many dead souls float in it. FLOATING are cold on the surface (perhaps even seemingly unapproachable), but inside their music, it boils and burns. For me personally, their new album is this summer's discovery, and I'm already looking forward to escaping the city and playing the album again somewhere alone. It has something attractive, restless, sharp, and silky at the same time. I also like the sound, the production, the cover (artwork by Påhl Sundström), everything fits perfectly in its place. So once again, all I can do is turn off all the lights, press play, and lose myself forever in the shadows. A restless, mesmerizing progressive death metal punk opus! A magical, dark, and cold incantation!



Track Listing -
1. I Reached the Mew
2. Grave Dog
3. Cough Choir
4. Exit Bag Song
5. Hesitating Lights / Harmless Fires
6. Still Dark Enough
7. The Wrong Body
8. The Waking

Line up -
Arvid Sjödin - Guitars, vocals, synthesizers
Andreas Hörmark - Bass, synthesizers, programming

Artwork by Påhl Sundström


středa 23. července 2025

Recenze/review - SERPENT CORPSE - Retaliate (2025)


SERPENT CORPSE - Retaliate
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Další rezavý hřeb, který ti brzy zatluče do lebky. Sedíš tu svázaný již několik dní. Nikdy jste se neviděli, stal si se náhodnou obětí. Ve staré kobce, uprostřed ničeho. Nikdo neslyšel tvoji bolest, nikdo neviděl tvůj strach. Přál sis zemřít. Místo toho si znovu spatřil jedovatý úsměv na jeho tváři a prosil si o slitování. Jednou najdou možná tvoje tělo, pohřbené bez náhrobku. V mělkém hrobě na zahradě kláštera, ve kterém jiní dostávají rozhřešení. Již brzy přejdeš na druhou stranu, opakoval mi stále dokola.

Občas mívám podobné hororové sny. Zrovna jsem poslouchal nové EP kanadských tmářů SERPENT CORPSE a mé nihilistické myšlenky a představy dostaly zcela jiný výraz. Tahle smečka totiž perfektně rozumí svého morbidnímu řemeslu. Zatluče vám pomocí nové hudby do hlavy spoustu dalších rezavých hřebů. 


Jsou to silné melodie, parádní prašivý zvuk i spousta neotřelých nápadů, které mě stále nutí k opakovaným poslechům. Je slyšet, že pánové pevně věří své kruté práci a dělají ji opravdově, uvěřitelně. Klasický death metal (AUTOPSY, ABSCESS, CIANIDE, BOLT THROWER, ENTOMBED) se zde potkává s nahrubo nasekaným thrash metalem. Zazní ale i hardcoreové prvky. Vše je náležitě špinavé, hnusné, divoké a nekompromisní. Zároveň, a to se mi osobně velmi líbí, nezapomíná kapela ani na jasné a zřetelné melodie. Zadřou se vám pod kůži. Zůstanou tam, zničí vás, začnou ve vás hlodat jako nějaká hnusná choroba. Shnijete postupně zevnitř, stanete se svým vlastním stínem. SERPENT CORPSE vás vezmou na dlouhý výlet bez  konce. Potkáte duše zemřelých, své vlastní démony i všechny prokleté. Opravdu, když "Retaliate" poslouchám, tak si přijdu jako na návštěvě místa, na kterém se stalo něco děsivého, hrozného, násilného. Slyším nářek obětí, vidím krvavé skvrny na podlaze, které již nikdy nepůjdou umýt. Navždy zůstaly jako šílený otisk v našich myslích. Troufám si tvrdit, že se nové EP povedlo na výbornou. A to jak po formální stránce (zvuk, motiv na obalu, produkce, vše je v nejlepším pořádku), tak i po té skladatelské. Bylo mi opět velkou ctí se nechat zavřít do staré plesnivé kobky a nechat si zatlouct do hlavy muziku, kterou lze právem označit vysokou známkou kvality. Další rezavý hřeb, který mi brzy zatluče do lebky. Sedím tu svázaný již několik dní. Nikdy jsme se neviděli, stal jsem se náhodnou obětí. Ve staré kobce, uprostřed ničeho. Nikdo neslyšel moji bolest, nikdo neviděl můj strach. Přál jsem si zemřít. Syrový, ostrý a prašivý death thrash metal s krvavým otiskem! Morbidní ozvěny ze starých kobek! 


Asphyx says:

Another rusty nail that will soon be hammered into your skull. You've been sitting here tied up for several days. You've never met before; you've become a random victim. In an old dungeon, in the middle of nowhere. No one heard your pain, no one saw your fear. You wished you were dead. Instead, you saw the poisonous smile on his face again and begged for mercy. One day, they may find your body, buried without a gravestone. In a shallow grave in the garden of a monastery where others receive absolution. Soon you will pass to the other side, he repeated over and over again.

I sometimes have similar horror dreams. I was just listening to the new EP by Canadian dark metal band SERPENT CORPSE, and my nihilistic thoughts and ideas took on a completely different expression. This band perfectly understands their morbid craft. They will hammer a lot of other rusty nails into your head with their new music.


These are powerful melodies, a great raw sound, and lots of fresh ideas that keep me coming back for more. You can hear that these guys firmly believe in their brutal work and do it with sincerity and authenticity. Classic death metal (AUTOPSY, ABSCESS, CIANIDE, BOLT THROWER, ENTOMBED) meets rough thrash metal here. There are also hardcore elements. Everything is appropriately dirty, nasty, wild, and uncompromising. At the same time, and I personally like this very much, the band does not forget about clear and distinct melodies. They get under your skin. They stay there, destroy you, and start gnawing at you like some nasty disease. You will gradually rot from the inside, becoming your own shadow. SERPENT CORPSE will take you on a long journey with no end. You will meet the souls of the dead, your own demons, and all the damned. Really, when I listen to "Retaliate", I feel like I'm visiting a place where something terrifying, horrible, and violent has happened. I hear the cries of the victims, I see the bloody stains on the floor that can never be washed away. They remain forever as a crazy imprint in our minds. I dare say that the new EP is excellent. Both in terms of form (sound, cover art, production, everything is in perfect order) and composition. It was once again a great honor to be locked in an old moldy dungeon and have music that can rightly be described as high quality hammered into my head. Another rusty nail that will soon be hammered into my skull. I've been sitting here tied up for several days. We've never met, I became a random victim. In an old dungeon, in the middle of nowhere. No one heard my pain, no one saw my fear. I wished I were dead. Raw, sharp, and mangy death thrash metal with a bloody imprint! Morbid echoes from old dungeons!


Recenze/review - SERPENT CORPSE - Blood Sabbath (2023):


Track Listing -
1. Brazen Serpent
2. Iron Corpse
3. The Undying
4. Meteor Summon

Line up -
Adam Breault - Guitar
Andrew Haddad - Vocals & Bass
Christian Lacroix - Guitar
Zachariah Su - Drums

Cover artwork by Lucas Korte / Shoggoth Kinetics



Recenze/review - HEXELLA - The Ancient Gaping Mouth (2025)


HEXELLA - The Ancient Gaping Mouth
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Už dávno vím, že existuje i jiný svět, než je ten náš, zkažený. Říkejte mu klidně peklo nebo třeba temná dimenze, je to vlastně jedno. Hlavní pro mě vždycky bylo, aby hudba, která odtud pochází měla v sobě sílu, tlak a energii. Aby se mi líbil obsah i dobré nápady. Toulám se záhrobím skoro 35 let a rád ochutnávám zkažené maso. O démonech HEXELLA z Texasu slyším poprvé. Není divu, kapela hraje teprve od roku 2019. Sedl jsem si tedy do svého sklepa, ve kterém mám reproduktory. Zhasl jsem všechna světla a nechal na sebe muziku jen tak působit.

První co se stalo, bylo to, že se moje mysl začala vracet po časové ose zpět. Do osmdesátých let minulého století. Měl jsem čest jako mladý konec toto prašivé období zažít. Tehdy se formoval i můj náhled na hudbu jako takovou. Možná právě proto mi debutové album "The Ancient Gaping Mouth" proniklo ihned do žil. Kurva, to je ono, křičel jsem do tmy a neustále přidával hlasitost. 


Základem je zde klasický black metal, krvavé kořeny jsou slyšet opravdu z každé skladby. Nalezneme zde ale i tradiční rockové, d-beatové příměsi. Zkrátka a dobře, jedná se přesně o takový ten druh plesnivé hudby, kterou uslyšíte poprvé a ihned si ji oblíbíte. Důvody se samy nabízí. Kapela totiž předkládá to, co dnes mnozí zcela postrádají. Mají velmi kvalitní prašivý zvuk, produkci, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně! - jsou uvěřitelní, opravdoví, realističtí, autentičtí. HEXELLA hrají srdcem, já jím poslouchám, je tedy jasné, že se k téhle nahrávce budu ještě hodně dlouho vracet. Kolem vyšlo spousta zajímavých alb, ale já zkrátka znovu a znovu sahám po "The Ancient Gaping Mouth". Když jdu ráno do práce, skrz špinavé a neutěšené město, když nemůžu v noci spát a moje kroky vedou (jak jinak) na místní hřbitov. Byl jsem kdysi dávno, ve svém mládí prokletý a zůstalo mi to dodnes. Já potřebuji každý den svoji dávku morbidní muziky, jinak bych v dnešním podivném a zkaženém světě nepřežil. Už dávno vím, že peklo existuje, že jsou démoni, že prokletí nakonec vždycky zvítězí. Jen si tak říkám, že je škoda, že kapelu asi neuvidím nikdy naživo. Podle mě to totiž musí být skvělý zážitek. Ta energie, tlak, nahrubo nasekaná tma, všechna ta zkažená karma, musí být na koncertech ještě víc hmatatelné. Třeba se někdy zadaří a kapela přijede i na turné po Evropě. Zatím se večer, až zhasnu všechna světla, opět nechám unášet na krvavých zpěněných vlnách řeky smrti. Do jiných, děsivějších světů, na druhou, odvrácenou stranu, do země nekonečných stínů. Pokud máte tenhle styl rádi, nemohu jinak, než vám album doporučit. Pro mě osobně se stalo velkým překvapením letošního roku. Už dávno vím, že existuje i jiný svět, než je ten náš, zkažený. Říkejte mu klidně peklo nebo třeba temná dimenze, je to vlastně jedno. Starodávná, prašivá, divoká a nespoutaná definice black metalového pekla! Poklekni a nech se strhnout do hlubiny! 


Asphyx says:

I have known for a long time that there is another world besides ours, which is corrupt. Call it hell or a dark dimension, it doesn't really matter. The main thing for me has always been that the music that comes from there has power, pressure, and energy. That I like the content and the good ideas. I've been wandering the underworld for almost 35 years and I like to taste rotten meat. This is the first time I've heard of the demons HEXELLA from Texas. No wonder, the band has only been playing since 2019. So I sat down in my basement, where I have my speakers. I turned off all the lights and just let the music wash over me.

The first thing that happened was that my mind began to travel back in time. To the 1980s. I had the honor of experiencing the end of that rotten period as a young man. That's when my view of music as such was formed. Maybe that's why the debut album "The Ancient Gaping Mouth" immediately got under my skin. Fuck, that's it, I shouted into the darkness and kept turning up the volume.


The foundation here is classic black metal, with bloody roots audible in every song. However, we also find traditional rock and d-beat influences. In short, this is exactly the kind of moldy music that you hear for the first time and immediately fall in love with. The reasons are obvious. The band offers something that many today completely lack. They have a very high-quality raw sound, production, an interesting cover design, but most importantly, they are credible, genuine, realistic, and authentic. HEXELLA plays with heart, and I listen with heart, so it's clear that I will be returning to this recording for a long time to come. There have been a lot of interesting albums released, but I just keep coming back to "The Ancient Gaping Mouth". When I go to work in the morning, through the dirty and bleak city, when I can't sleep at night and my steps lead me (how else?) to the local cemetery. I was cursed long ago, in my youth, and it has stayed with me to this day. I need my daily dose of morbid music, otherwise I wouldn't survive in today's strange and corrupt world. I've known for a long time that hell exists, that demons exist, that curses always win in the end. I just think it's a shame that I'll probably never see the band live. I think it must be a great experience. The energy, the pressure, the roughly chopped darkness, all that corrupt karma, must be even more tangible at concerts. Maybe someday the band will come on tour in Europe. For now, when I turn off all the lights in the evening, I will once again let myself be carried away on the bloody, foaming waves of the river of death. To other, more terrifying worlds, to the other, dark side, to the land of endless shadows. If you like this style, I can't help but recommend the album to you. For me personally, it was a big surprise this year. I have known for a long time that there is another world besides ours, which is corrupt. Call it hell or a dark dimension, it doesn't really matter. An ancient, filthy, wild, and unrestrained definition of black metal hell! Kneel and let yourself be swept into the depths!


tracklist:
01. Malefic Warpath
02. Leviathan Calls
03. Ophitic Revelation
04. Into 218
05. No Return
06. Black Earth
07. Obsidian Night
08. Storms of Uncreation
09. Voices of Vorsa
10. Nocturnal Fury
11. Where The Scythe Falls

HEXELLA lineup
Noelia: vox / lyrics
JD: guitar/ drums
Richard: bass



úterý 22. července 2025

Recenze/review - ETERNAL DARKNESS - Eternal Darkness (2025)


ETERNAL DARKNESS - Eternal Darkness
CD 2025, Pulverised Records

for english please scroll down

Ztracený v temnotě bloudím dál nekonečnými chodbami podzemí. Beze světla, bez duše. Měl bych být dávno mrtvý, ale nemůžu zemřít. Prokletý a zavržený. Mrazí mě  v kostech, když poprvé uslyším ostrý riff. Jdu za zvukem a znovu objevím starodávnou hrobku s nápisem ETERNAL DARKNESS nad vchodem. Švédská kapela, jak je vám asi známo, vydala v devadesátých letech tři demonahrávky a jedno EP.

Na jejich návrat jsem tedy čekal jako na smrt. Pomatuji si staré, ohmatané kazety i smutné a naléhavé doom death metalové melodie. Jedná se přesně o takovou tu prašivou, syrovou odrůdu kovu smrti, kterou když začnete poslouchat, tak se kolem setmí, mraky se budou dotýkat země a vy sestoupíte dolů, do podzemí, do nekonečných chodeb říše mrtvých. Stačilo několik prvních poslechů a ihned jsem věděl, že tohle je přesně hudba, která koluje i v mých žilách. 


Obal zobrazuje italskou tapiserii ze 14. století s názvem Triumf smrti. Perfektně doplňuje morbidní zážitek ze skladeb. Ty se kolem mě nejdřív plazily jako klubko jedovatých hadů, postupně mě uhranuly. Společná setkání se tak stávala děsivou zvrácenou modlitbou, krví nasáklou mantrou, ale hlavně silným a niterným zážitkem. Jednotlivé songy kolem mě plynuly jako voda v řece Styx. Je v nich taková ta zvláštní pradávná síla, poctivost, uvěřitelnost a autenticita, kterou v sobě staré kapely mívají. Venku je právě vedro k zalknutí. Cestou do práce jsem viděl mezi továrními halami umírat potrhaného psa. Nad městem se vznáší smog a vše je šedivé a nehostinné. V těchto momentech, když ještě ulice objímá tma, vyniká síla této nahrávky nejvíce. Vše je velmi dobře napsané, syrové, s masivním, dobře čitelným a plesnivým zvukem. Jsou chvíle, kdy jsem rád sám. Utíkám pryč, do lesů a pokaždé je mým cílem staré pohřebiště v lesích. Zde cítím zvláštní atmosféru, jakoby byla do hrubě otesaných kamenů otištěna bolest a utrpení. Moje pocity z poslechu "Eternal Darkness" jsou velmi podobné. Kapela je i po všech těch letech ve skvělé formě a pevně věřím, že letošní počin není jejich posledním. Jedná se totiž o velmi povedenou záležitost pro všechny nemrtvé. Ztracený v temnotě bloudím dál nekonečnými chodbami podzemí. Beze světla, bez duše. Měl bych být dávno mrtvý, ale nemůžu zemřít. Prokletý a zavržený. Mrazí mě  v kostech, když poprvé uslyším ostrý riff.  Usedám k obětnímu oltáři a přemýšlím o smrti. Tu kterou nám předkládají švédští tmáři, je krutá, smutná a zahalená do krvavé mlhy. Syrový, chladný a smutkem nasáklý doom death metalový obřad pro vyvolávání duší zemřelých! Ozvěny ze starých pohřebišť! 


Asphyx says:

Lost in darkness, I wander through endless underground corridors. Without light, without soul. I should have been dead long ago, but I cannot die. Cursed and rejected. I feel a chill run through my bones when I first hear the sharp riff. I follow the sound and rediscover an ancient tomb with the inscription ETERNAL DARKNESS above the entrance. As you probably know, the Swedish band released three demo recordings and one EP in the 1990s.

So I waited for their return like death itself. I remember the old, worn-out cassettes and the sad and urgent doom death metal melodies. It's exactly the kind of raw, mangy variety of death metal that, once you start listening to it, the sky darkens, the clouds touch the ground, and you descend into the underground, into the endless corridors of the realm of the dead. It only took a few listens and I knew immediately that this was exactly the kind of music that flows through my veins.


The cover depicts a 14th-century Italian tapestry entitled The Triumph of Death. It perfectly complements the morbid experience of the songs. At first, they crept around me like a ball of poisonous snakes, gradually mesmerizing me. Our meetings thus became a terrifying, perverse prayer, a blood-soaked mantra, but above all a powerful and intimate experience. The individual songs flowed around me like water in the River Styx. They have that special ancient power, honesty, credibility, and authenticity that old bands tend to have. Outside, it's stiflingly hot. On my way to work, I saw a mangled dog dying between the factory buildings. Smog hangs over the city, and everything is gray and inhospitable. It is in these moments, when darkness still envelops the streets, that the power of this recording stands out the most. Everything is very well written, raw, with a massive, clear, and moldy sound. There are moments when I like to be alone. I run away to the woods, and my destination is always an old burial ground in the woods. Here I feel a strange atmosphere, as if pain and suffering were imprinted on the roughly hewn stones. My feelings from listening to "Eternal Darkness" are very similar. Even after all these years, the band is in great shape, and I firmly believe that this year's release is not their last. It is a very successful affair for all the undead. Lost in the darkness, I wander through the endless corridors of the underground. Without light, without a soul. I should have been dead long ago, but I cannot die. Cursed and rejected. I feel a chill in my bones when I first hear the sharp riff. I sit down at the sacrificial altar and think about death. The one presented to us by the Swedish dark ones is cruel, sad, and shrouded in a bloody mist. A raw, cold, and sorrow-soaked doom death metal ritual for summoning the souls of the dead! Echoes from ancient burial grounds!




Tracklist:
01. The Beyond 
02. Pungent Awakening 
03. Funeral 
04. Grief 
05. Into Crematory 
06. When Life Ends 
07. Death Above All 
08. Til Death

Recenze/review - ESCHATON - Techtalitarian (2025)


ESCHATON - Techtalitarian
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Uděláš všechno, co ti řeknou. Koupíš si věci, co nepotřebuješ, budeš nenávidět na povel. Možná i zabíjet, když v tobě probudí vztek tím správným způsobem. Ovládáni na dálku dáváme dobrovolně svoje životy neznámým entitám. Osamoceni v davu, s úsměvem z reklamy, pochodujeme na smrt. Tolik falše, lží a podvodů mezi lidmi nebývalo. Nebo to nebylo tolik vidět. Mám rád kapely, které dokáží svojí hudbou ohlodat všechno na kost a nastavit nám zrcadlo.

ESCHATON je skupina, jak je všeobecně známo, která je složena ze samých zkušených muzikantů. Určitě vám něco říkají jména jako PILLORY, OBSCURA, DEEDS OF FLESH, APOGEAN, ALKALOID. A to jsem prosím pěkně, jmenoval jen některé kapely, ve kterých členové táhle smečky působí. Schválně, tipněte si, co by tak mohli hrát za styl? Ano správně, je to propracovaný, agresivní a surový technický death metal. 


Masivní zvuk, stylový obal s jasnou stopou umělé inteligence. Tohle snad ani nejsou lidé, ale dokonale seřízené stroje na zabíjení hudbou, říkal jsem si při prvních společných setkáních s albem a tvrdím to i teď, po poměrně dlouhé době poslechu. Tahle nahrávka u mě musela dozrát. Zpočátku jsem ji poslouchal jen zčásti, postupně, což u mě nebývá zvykem. Těch extrémních motivů na mě bylo zkrátka moc. Novinka "Techtalitarian" se mi potom do krve dostala až po nějaké době a nejvíce vynikla v práci, když jsem ráno procházel kolem továrních hal, když jsem naslouchal šepotu strojů. Kapela se ve svých textech zaobírá korupcí, smrtí, apokalypsou, válkami. Prostým faktem je, že si opravdu připadám, jako bych byl pod palbou ostrých riffů, jako by mě bombardovaly divoké bicí a řvala na mě bestie z temnoty. Je to vlastně k dokonalosti vybroušený stylový drahokam. Po vás, fanoušcích se vyžaduje jenom jediné - musíte mít tuhle odrůdu smrtícího kovu rádi. Všechna ta preludia, komplikované kompozice, chlad a temnotu, kterou nám současná přetechnizovaná doba a technologie přináší. Faktem je, že od momentu, co člověk ráno vstane, tak je obklopen velkou spoustou zcela zbytečných a nepodstatných informací. Pokud od toho všeho potřebujete utéct, rozhodně vám "Techtalitarian" doporučuji. Vyčistí vám hlavu jako ta nejkvalitnější kyselina. Mojí maličkosti chybí možná trošinku víc živočišnosti, ale to je jen drobný povzdech starého metalového psa. Jinak samozřejmě tuhle nahrávku považuji za skvělou a pokaždé když budu mít chuť na trochu té propracované surovosti, znovu rád ochutnám. Uděláš všechno, co ti řeknou. Koupíš si věci, co nepotřebuješ, budeš nenávidět na povel. Možná i zabíjet, když v tobě probudí vztek tím správným způsobem. Masivní, surový technický death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy! Perfektně seřízený stroj na zabíjení hudbou!


Asphyx says:

You do everything they tell you to do. You buy things you don't need, you hate on command. Maybe even kill, if they stir up your anger in the right way. Controlled remotely, we voluntarily give our lives to unknown entities. Alone in the crowd, with a smile from an advertisement, we march to our deaths. There has never been so much falsehood, lies, and deception among people. Or maybe it just wasn't so obvious. I like bands that can strip everything down to the bone with their music and hold up a mirror to us.

ESCHATON is a band, as is well known, composed entirely of experienced musicians. Names like PILLORY, OBSCURA, DEEDS OF FLESH, APOGEAN, and ALKALOID will certainly ring a bell. And please note that I have only named a few of the bands in which the members of this pack play. Go ahead, take a guess at what style they might play. Yes, that's right, it's sophisticated, aggressive, and raw technical death metal.


Massive sound, stylish packaging with a clear trace of artificial intelligence. These aren't even people, but perfectly tuned machines for killing with music, I thought to myself when I first encountered the album, and I still say the same now, after listening to it for quite some time. This recording had to mature for me. At first, I only listened to parts of it, gradually, which is not my usual habit. The extreme motifs were simply too much for me. The new album, "Techtalitarian", only got under my skin after some time, and it stood out most at work when I walked past the factory halls in the morning, listening to the whisper of the machines. The band's lyrics deal with corruption, death, apocalypse, and wars. The simple fact is that I really feel like I'm under fire from sharp riffs, as if I were being bombarded by wild drums and a beast from the darkness were screaming at me. It's actually a stylish gem polished to perfection. Only one thing is required of you, the fans - you have to like this variety of deadly metal. All those preludes, complicated compositions, coldness and darkness that our current over-technologized age and technology bring us. The fact is that from the moment you get up in the morning, you are surrounded by a lot of completely useless and irrelevant information. If you need to escape from all that, I definitely recommend "Techtalitarian". It will clear your head like the highest quality acid. My humble self may be missing a little more animalistic energy, but that's just a minor complaint from an old metalhead. Otherwise, of course, I consider this recording to be excellent, and every time I feel like a little bit of sophisticated rawness, I'll gladly give it another listen. You'll do everything they tell you to. You'll buy things you don't need, you'll hate on command. Maybe even kill, if they awaken your anger in the right way. Massive, raw technical death metal that will blow your brains out! A perfectly tuned machine for killing with music!



Track Listing -
1. Inferior Superior
2. Devour the Contrarian
3. Blood of the People
4. Hellfire's Woe
5. The Bellicose Duality
6. Econocracy
7. Antimatter
8. Techtalitarian
9. The Sufferer's Dichotomy
10. Castle Strnad

Line up -
Mac Smith - Vocals (Apogean, Abyssalis, Hammer of Dawn)
Christian Muenzner - Lead Guitar (Retromorphosis, Eternity's End, ex-Necrophagist, ex-Obscura, ex-Alkaloid)
Josh Berry - Guitar (Eschaton founder)
Darren Cesca - Drums (Goratory, Serpents of Gnosis, Pillory, Ex-Deeds of Flesh, Ex-Arsis)
Scott Bradley - Bass (Inanimate Existence)

Artwork by Dave Melvin


TWITTER