DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 20. srpna 2025

Recenze/review - GRUMO - Sons of Disgust (2025)


GRUMO - Sons of Disgust
CD 2025, Dismal Fate Records

for english please scroll down

Možná jsem už jenom starý pes, ale poslední roky mi připadá, že svět je nějaký divný. Lidé jsou nepříjemní, na nervy, všichni se jenom dívají do obrazovek a když se jich na něco zeptáte, tak jsou naštvaní, že jste je vyrušili. Na pivo už nikdo nechodí, kluci nenávidí holky a naopak. Všichni jsou rozděleni na několik skupin, společnost se radikalizuje. Možná za to můžou sociální sítě, možná veřejný prostor, to netuším. Já chci jenom v klidu dožít, poslouchat muziku, která mě baví a koukat na hezký ženský. 

Italské GRUMO jsem objevil jednou v pátek, když už jsem měl všeho plné zuby, když mě štvali všichni v práci i na ulici. Potřeboval jsem něco ostrého, nějakou kapelu, která se nebojí říznout do živého, která hraje hudbu, která se mi dostane do hlavy a vystřelí mi mozek. Otevřel jsem si doma pivo, postupně přidával hlasitost a pořád dokola opakoval, že tady je svět ještě v pořádku. Death metal a grindcore ve vzájemném divokém poměru. S masivním zvukem, s touhou zabíjet hudbou v krvi. Myslím, že jsem zde správně, říkal jsem všem okolo. 


Kapela byla založena v roce 2004 v italské Modeně. Letošní album je třetím dlouhohrajícím v řadě a musím rovnou dodat, že mě tvorba téhle smečky oslovila a líbí se mi. Cítím z ní totiž takové ty poctivé, starošklolské vibrace. Přesně takhle to mám rád, přátelé. Ostře a nekompromisně. Najednou je mi kurva jedno, že svět kolem mě hoří, že pochodujeme jako tupé ovce ovládané na dálku na jatka. Vypnul jsem všechny sítě světa a natočil reproduktory směrem do svého do obličeje. V "Sons of Disgust" naleznete všechno to, co máte rádi třeba na DYING FETUS, MISERY INDEX, FULCI. Pánové sice neobjevují nic nového, ani převratného, ale nové album není jenom dobrým řemeslem. Naopak, slyším z něj takovou tu poctivou, reálnou a uvěřitelnou jiskru. Určitě to znáte. Přinesete si nějaké album domů, usadíte se v křesle a jen tak posloucháte. Po nějaké době si začnete podupávat nohou do rytmu, mlátit pěstí do stolu a neustále dokola opakujete - jo, to je přesně ono! GRUMO jsou nekompromisní, s ničím se moc nepářou. Jejich hudba je opravdu nejvíce vhodné pro chvíle, když už vám z toho všeho okolo, co se v současnosti děje, trošku hrabe v hlavě. Je to jízda na splašeném koni, samozřejmě rovnou do pekla. Italové jsou jako smečka rozzuřených pitbulů, které potkáte ve špinavé ulici. Je vám doufám jasné, že budete roztrháni na kusy. Budou vám vyrvány vnitřnosti z těla a všechny kosti rozdrceny. Nové album má v sobě opravdu velkou porci síly a tlaku. Nezbývá mi nic jiného, než vám novinku doporučit. Je v ní obsaženo vše, co potřebuji k morbidní terapii hudbou. Zničující, ostrý a nekompromisní death grindcore, zahraný jak z partesu, který vás rozseká na malé kousky! Masakr těla, masakr mysli! 

Asphyx says:

Maybe I'm just an old dog, but it seems like the world has been a strange place lately. People are annoying, on your nerves, everyone just stares at their screens, and when you ask them a question they get mad that you interrupted them. Nobody goes out for a beer anymore, guys hate girls and vice versa. Everyone is divided into several groups, society is radicalizing. Maybe it's social networks, maybe it's public space, I don't know. I just want to live in peace, listen to music I enjoy and look at pretty women.

I discovered Italian GRUMO one Friday when I was fed up with everything, when everyone at work and on the street was annoying me. I needed something edgy, a band that wasn't afraid to cut to the chase, that played music that got into my head and blew my mind. I cracked open a beer at home, gradually turned up the volume, and kept saying over and over that the world was still right here. Death metal and grindcore in wild proportion to each other. With a massive sound, with the desire to kill with music in your blood. I think I'm right here, I've been telling everyone around me.


The band was founded in 2004 in Modena, Italy. This year's album is the third long-playing album in a row and I have to say that I like the work of this pack. I can feel the honest, old school vibes from it. That's the way I like it, folks. Sharp and uncompromising. Suddenly I don't fucking care that the world is on fire around me, that we're marching like dumb sheep remotely controlled to the slaughter. I turned off all the networks in the world and turned the speakers towards my face. In "Sons of Disgust" you'll find everything you love about, say, DYING FETUS, MISERY INDEX, FULCI. The gentlemen may not be discovering anything new or groundbreaking, but the new album is not just good craftsmanship. On the contrary, I hear such an honest, real and believable spark from it. I'm sure you know it. You bring an album home, sit back in your chair and just listen. After a while, you start stomping your feet to the beat, pounding your fist on the table and repeating over and over again - yeah, that's it! GRUMO are uncompromising, they don't fight with anything. Their music is really most appropriate for when you're getting a bit dizzy from all that's going on around you at the moment. It's a ride on a stampede, straight to hell of course. Italians are like a pack of angry pit bulls you meet in a dirty street. I hope you know you're going to be torn to pieces. Your guts will be ripped out of your body and all your bones crushed. The new album has a really big dose of power and pressure. I have no choice but to recommend the new album to you. It contains everything I need for morbid music therapy. Devastating, sharp and uncompromising death grindcore, played like a partes that will cut you into small pieces! Massacre of the body, massacre of the mind!


tracklist:
01. Doomed 
02. Consumed By Punishment 
03. Never Had Fear 
04. Shattered Glass Breathing 
05. Sons Of Disgust 
06. We Are The Scum 
07. No Longer Devotion 
08. Riding Into Nowhere 
09. Mutilated From The Inside 
10. A Mouth That Devour 
11. Everything Is Poison



úterý 19. srpna 2025

Recenze/review - RE-BURIED - Flesh Mourning (2025)


RE-BURIED - Flesh Mourning
CD 2025, Translation Loss Records, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Nikdy bych nevěřil, jak je těžké vykopat mělký hrob. Zmrzlá země, déšť a mraky, co se zase jednou dotýkají země. Chlad se mi usadil v kostech a opatrně se ohlížím za sebe. Leží tam mrtvola v černém pytli. Připadám si jako v nějakém špatném hororu. Jenže je to krutá realita. Pálí mě vnitřnosti, v očích mám strach, ale kopu dál. Je to nekonečná morbidní práce. Lekám se každého stínu. Na protějším stromu se usadil krkavec. Naklání hlavu a čeká na kus zkaženého masa. Oženu se po něm lopatou a omylem roztrhnu černý pytel. Konečně pohlédnu mrtvole do tváře. Vypadá úplně stejně jako já. Jsem to já...

Když jsem poprvé slyšel nové album od amerických tmářů RE-BURIED, vylezl jsem právě ze sklepa, kde jsem se díval na jeden starý hororový film na VHS kazetě. Pamatujete na tu dobu? Na návštěvy kina, když holky ječely a měly strach? Tak přesně tam patří tematicky i svojí hudbou právě tahle morbidní smečka. 


Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Zvuk je masivní, plesnivý, připomíná veřejnou pitvu (Greg Wilkinson - mixing, mastering). Za velmi povedený považuji i obal (Rodrigo Pereira Salvatierra). Vy se tak můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou, která je náležitě plesnivá, mokvající, shnilá a prašivá. Přesně jako to uměly kapely v devadesátých letech minulého století. Samozřejmě s přihlédnutím s současným možnostem a technologiím. Nové album "Flesh Mourning" hnije zevnitř. Má v sobě velkou spoustu tradiční, klasické temnoty, chladu i touhy zabíjet hudbou. Pokud máte rádi smečky jako AUTOPSY, INCANTATION, BOLT THROWER, nebo nověji TOMB MOLD, jste tu správně. Tahle kobka letos vydala hodně děsivé svědectví. O bolesti, strachu, o bestialitě. Kývám se spokojeně do rytmu, postupně přidávám hlasitost a užívám si podmanivě hnusnou atmosféru. Netuším, jestli jste někdy doopravdy navštívili pitevnu a dívali se na mrtvá těla bez duše? Vlastně ani nemusíte. Zážitek z poslechu téhle nahrávky je velmi podobný. Navíc mě baví novinku poslouchat a rád se k ní vracím. Jasně, pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného. O to tu ale ani nejde. Hlavní je, že kapele věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích. Užívám si takovou tu staroškolskou patinu a krvavý otisk, které vždy uměly jen dobré kapely. RE-BURIED jsou ve velmi dobré formě, skalpely jsou nabroušeny, pitva může začít. Pacient ještě trošku žije, ale to doufám nikomu nevadí. Nikdy bych nevěřil, jak je těžký vykopat mělký hrob. Zmrzlá země, déšť a mraky, co se zase jednou dotýkají země. Chlad se mi usadil v kostech a opatrně se ohlížím za sebe. Leží tam mrtvola v černém pytli. Připadám si jako v nějakém špatném hororu. Jenže je to krutá realita. Notně zapáchající, chladná death metalová mrtvola! Exhumace pavučinami pokrytého starého hrobu! 

Asphyx says:

I would never have believed how difficult it is to dig a shallow grave. Frozen ground, rain, and clouds that once again touch the earth. The cold settles in my bones, and I cautiously look behind me. There lies a corpse in a black bag. I feel like I'm in some bad horror movie. But it's cruel reality. My insides are burning, fear is in my eyes, but I keep digging. It's endless, morbid work. I'm startled by every shadow. A raven has settled on the tree opposite. It tilts its head and waits for a piece of rotten meat. I swing my shovel at it and accidentally tear open the black bag. Finally, I look at the corpse's face. It looks exactly like me. It's me...

When I first heard the new album by American dark metal band RE-BURIED, I had just climbed out of the basement, where I had been watching an old horror movie on VHS. Do you remember those days? Going to the cinema, when girls screamed and were scared? That's exactly where this morbid band belongs, both thematically and musically.


Formally, everything is in perfect order. The sound is massive, moldy, reminiscent of a public autopsy (Greg Wilkinson - mixing, mastering). I also consider the cover (Rodrigo Pereira Salvatierra) to be very well done. This allows you to focus on the music itself, which is appropriately moldy, oozing, rotten, and mangy. Just like the bands of the 1990s used to do. Of course, taking into account the current possibilities and technologies. The new album "Flesh Mourning" rots from the inside out. It has a lot of traditional, classic darkness, coldness, and a desire to kill with music. If you like bands like AUTOPSY, INCANTATION, BOLT THROWER, or more recently TOMB MOLD, you've come to the right place. This dungeon has released a very scary testimony this year. About pain, fear, and bestiality. I nod contentedly to the rhythm, gradually turning up the volume and enjoying the captivatingly disgusting atmosphere. I don't know if you've ever actually visited an autopsy room and looked at dead bodies without souls? Actually, you don't have to. The experience of listening to this recording is very similar. What's more, I enjoy listening to the new album and like to come back to it. Sure, the guys aren't coming up with anything new or groundbreaking. But that's not the point. The main thing is that I believe every tone, every note, every drum beat the band plays. I enjoy the old-school patina and bloody imprint that only good bands have always been able to achieve. RE-BURIED are in very good shape, the scalpels are sharpened, the autopsy can begin. The patient is still alive, but I hope no one minds. I would never have believed how hard it is to dig a shallow grave. Frozen ground, rain and clouds that once again touch the earth. The cold has settled in my bones and I look back cautiously. There lies a corpse in a black bag. I feel like I'm in some bad horror movie. But it's cruel reality. A foul-smelling, cold death metal corpse! The exhumation of an old grave covered in cobwebs!



Tracklist:
1. Obitual Illusion
2. Jagged Psyche 
3. Rotted Back to Life 
4. Chainsaw Ritual
5. Flesh Mourning 
6. Pestilence Fog 
7. Putridity in Existence 
8. Cold Blood 

band:
Alex Bytnar - Drums, Percussion
Clayton Wolff - Bass
Eddie Bingaman - Guitars (rhythm)
Paul Richards - Guitars (lead), Wurlitzer
Chris Pinto - Vocals




pondělí 18. srpna 2025

Interview - PLASMODULATED - Morbid, raw, blood-soaked death metal!


Interview with death metal band from Florida - PLASMODULATED.

Answered Myk Colby (Guitars, Vocals), thank you!

Recenze/review - PLASMODULATED - An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell (2025): https://www.deadlystormzine.com/2025/07/recenzereview-plasmodulated-ocean-ov.html

Ave PLASMODULATED! Hello, Florida. I hope everything is okay with you. I have to say right off the bat that I have never looked forward to an album as much as your new release "An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell". I had the album a long time in advance for review, and I was so annoyed that I couldn't share the joy with my friends. It is excellent. Death metal in exactly the form I like it best. How was the album made and with what feelings did you go into the studio?

Hails man, and hell yeah, glad you're stoked on it! We spent about a year writing, rehearsing, and playing the songs live before booking the studio time, so that when we went in to record, we knew exactly what we wanted to achieve sonically. We demoed everything out extensively, and brought all those tracks into the studio, so that we could focus and dial it in without wasting time. Pure disgusting death metal supremacy!

What was it like to create new material? If I understand correctly, the band was originally a one-man project of Myk Colby. How did you actually get together with the other members and talk the new members into recording?

Yes, I originally started the project as an outlet for some different ideas that I had from my main band at the time, Wharflurch. Once that project seemed to be on hold indefinitely, I started recruiting people that I had been talking to about playing this stuff.. First was Josh Goldner, the 2nd guitarist, and we started writing new stuff right away. Then joined by Jonathan Griffin on drums, who really brought his own unique approach into the fold, and expanded our rhythmic pallette exponentially. Once we got Carlos Salas on bass, we knew we were ready to start playing shows and moving forward seriously, writing and demoing with the goal ov a full length album in mind.


You alays had that musty, dusty sound that doesn't let anyone down. How and where did you record the album? The record has an old, musty feel to it, it's probably not analogue or is it? Who is responsible for the mixing and mastering?

I mean, I think it sounds modern but what do i know? Haha. We recorded it at Warhouse Studios with John Howard, who is a man that i have entrusted with recording many ov my projects at this point: Wharflurch, Hot Graves, Pyre, etc. He also mixed and mastered the record, to keep my vision cohesive, and he did an amazing job. Although i did record the vocals and synth and some lead guitar stuff in my home studio, almost everything else was tracked in his facility. He's a beast!!!

Without the artwork, the record wouldn't be complete. The one for "An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell" is like a cut out of an old VHS horror movie. I love it. I immediately ordered a T-shirt. Who's the author and how did you choose the theme?

The artist is the well-known kaiju enthusiast GruesomeGraphx, who has done nearly every piece ov art for our band so far, including the logo. He took my idea based on the title track lyrics and made it come to disgusting life! And how did you order a shirt?? We haven't made any for this. (This is a mistake, an error in translation – author's note, but as soon as the T-shirt is available, I'll order it :))


When I look at your line-up, you are a band that is made up of all experienced musicians. How do you actually create new music? What is the process of creating new material? Do you have no problem with getting along? After all, experience can be a hindrance sometimes. You know, ego and all that.

We usually demo stuff out in our home studio situations then bring it to the warehouse, although lately we have been workshopping stuff in the warehouse together, and that has been really interesting, producing some wildly different results. We don't have a problem getting along, although there has been times where certain members dedication to participation has faltered somewhat, and that's stressful. But we manage to get it together and make it happen no matter what is going on in our personal lives. Ego is irrelevant.

For me, the Florida school of death metal has always been associated with a certain darkness. Even when I was young I used to be fascinated by references to Satanism, the kind of filth, the rottenness that could be felt in the work of your bands. How did you get into that style? What were your musical beginnings? Who were your biggest influences?

I started playing guitar when I was about 10 or 11, fueled by my dad's record collection; specifically Led Zepplin, Cream, Jimi Hendrix, Black Sabbath, Ten Years After etc. But also around that time is when I discovered the cooler side ov metal, the Metallica, Anthrax, Slayer, Exodus, Testament era. From there it just got darker, deeper, heavier when I started buying tapes from bands like Napalm Death, Obituary, and Morbid Angel. From there on, it's just gotten weirder and heavier all around, and I am here for the whole ride! My biggest influences on guitar are definitely people like Ritchie Blackmore and Trey Azagthoth, but musical influence for me spreads heavily to people like Herbie Hancock and Sun Ra, jazz dudes who got super weird with it. Also groups like Return to Forever, Weather Report, and Mahavishnu Orchestra. Then also, the post-hardcore world influenced me a lot too, bands like Shudder to Think, Jawbox, Fugazi, Drive Like Jehu, etc. I like to bring that energy into Death Metal, because I feel that if you create a in genre and only are influenced by that genre, you will only repeat, rehash and stagnate the music. And I see A LOT ov bands doing that, and it's absolutely fucking boring as shit to me.


You're also very dark, horror-y in your lyrics. Of course it belongs to death metal and I like it, but I would be interested in the origin and the origin of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about and where did you get the inspiration?

There's songs on this album about rotting away in a ditch, a song about a disgusting health violation at a restaurant our drummer works at, a song about the album cover, all kinda stuff. There's a two-part science fiction horror story thing in two songs, firstly about getting infested with an intestinal parasite from outer space that takes over your mind and makes you kill, then the second part is about your friends shrinking down in a vessel to go into your butthole to go battle this alien parasite (spoiler alert: they lose). The song "Trapped in the Plasmovoid" is really about a very intense mushroom trip. So it's kinda all over the place, but I don't like things to be boring so that's why. Being the sole lyric-writer and main vocalist, I try to keep things fresh and exciting for myself.

For me, Florida as a place is one of those unfulfilled dreams. I wonder how the death metal scene works in your country? There are a lot of great bands coming from you. When I interviewed DIABOLIC, they were very complimentary about Florida. Do you have a very active scene, clubs, fans? Is it still alive as it was in your early days? Has the attitude of the fans changed in that respect?

It was definitely crazier in the 90's, but there are still a lot ov diehard death metal folks all over the state, although it seems to me that they only come out for big ticket tours ov bands they should probably be tired ov, and they tend to somewhat ignore the underground bands who actually NEED their support. The scene for death metal in our town (Gainesville, FL) is pretty mellow, but I try to book as many cool touring bands here as I can to make death metal shows happen. Punk and hardcore have always sorted ruled this town's underground scene, but metal is alive and well also. Again, some people only come out when it's some well established band package tour, so it always feels like we're fighting to get a foothold in the larger scene. I always thought the cool thing about death metal was that people were taking it their own way and doing different stuff, but people just wanna see Obituary doing the same thing they've been doing for 30+ years seemingly (no disrespect to them, but it's true).


I'm still a firm believer in seeing you live. Are you planning a tour for the new album? I could quite imagine you, together with DEICIDE and INCANTATION on a tour of Europe. Please don't forget Prague! We have good beer and nice girls, definitely come! What is your relationship with live playing? Do you like big festivals or smaller, more personal clubs?

I wouldn't really want to tour with Deicide.. I don't even care for that band very much, and it doesn't seem like they're very cool people to be around. Talk about ego, hahaha. Incantation rules, I would tour with them, but I would rather tour with a more underground package, like with bands like Corpus Offal or Molder or something like that. Good beer and nice girls will lure me anywhere, so yeah. We don't have any plans for touring right now, as we're dealing with some lineup changes, but playing shows is definitely what we love. I prefer more personal clubs, especially for being a crowd member, but I love playing festivals also, just as long as I don't have to hang out longer than two days haha. I just went to Hell's Heroes, and by the third day i was like FUCK ALL THESE BANDS.

What are PLASMODULATED planning in the near future? What can we look forward to? If you have a message for fans, labels, promoters, here's the space...

Near future plans are to solidify the lineup change, write new material, start booking more shows and potentially a tour. Finding members who can play the stuff is one thing, finding members who can leave their lives and tour around without making a lot ov money is quite another! Mostly, I want to say this: being in a death metal band and finding "success" is mostly about throwing your life away and making it devoted to the band. Most people aren't willing to do that. I am. So that's how I proceed, single mindedly focused on PURE DEATH METAL MAGICK. As far as what to look forward to with the band, the new material we are already writing is taking a different direction, and we talked about making a concept EP to shake things up a bit, so you will see a different incarnation ov PLASMODULATED soon enough!


Thank you very much for the interview. It means a lot to me. I'm an old death metal fan and I wish not only the success of the new album, that you have sold out shows and that you are doing well in your private life! PLASMODULATED rules!

Thank you my brother! We appreciate the thoughtful interview, and the well wishes! Stay CADAVER, stay YUCKY, and we will do the same!

Recenze/review - PLASMODULATED - An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell (2025): https://www.deadlystormzine.com/2025/07/recenzereview-plasmodulated-ocean-ov.html





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PLASMODULATED - Morbidní, surový, zkaženou krví nasáklý death metal!


Rozhovor se death metalovou skupinou z Floridy - PLASMODULATED.

Odpovídal Myk Colby (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - PLASMODULATED - An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell (2025): https://www.deadlystormzine.com/2025/07/recenzereview-plasmodulated-ocean-ov.html

Ave PLASMODULATED! Zdravím na Floridu. Doufám, že je u vás všechno v pořádku. Musím rovnou říct, že na žádné album jsem se netěšil tolik, jako na vaši novinku „An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell“. Měl jsem desku hodně dlouho dopředu na recenzi a hrozně mě štvalo, že se nemůžu s kamarády podělit o radost. Je totiž vynikající. Death metal přesně v podobě v jaké je mám nejraději. Jak album vznikalo a s jakými pocity jste šli do studia?

Ahoj, kámo, super, že se ti to líbí! Strávili jsme asi rok psaním, zkoušením a hraním písniček naživo, než jsme si rezervovali studio, takže když jsme šli nahrávat, věděli jsme přesně, jakého zvuku chceme dosáhnout. Vše jsme důkladně nahráli na demo a všechny ty skladby jsme přinesli do studia, abychom se mohli soustředit a doladit je, aniž bychom ztráceli čas. Čistá nechutná death metalová nadvláda!

Jaké to bylo, tvořit nový materiál? Jestli jsem to dobře pochopil, tak původně byla kapela jednočlenným projektem Myka Colbyho. Jak jste se vlastně dali dohromady s ostatními a mluvili noví členové do nahrávání?

Ano, původně jsem tento projekt zahájil jako prostor pro různé nápady, které jsem měl mimo svou tehdejší hlavní kapelu Wharflurch. Když se zdálo, že tento projekt bude na neurčito pozastaven, začal jsem oslovovat lidi, se kterými jsem o hraní těchto věcí mluvil. První byl Josh Goldner, druhý kytarista, a hned jsme začali psát nové věci. Pak se přidal Jonathan Griffin na bicí, který do kapely vnesl svůj vlastní jedinečný přístup a exponenciálně rozšířil naši rytmickou paletu. Jakmile jsme získali Carlose Salase na basu, věděli jsme, že jsme připraveni začít hrát koncerty a vážně se posunout vpřed, psát a nahrávat dema s cílem vydat celé album.


Vždycky jste měli takový ten plesnivý prašivý zvuk, který nenechá nikoho v klidu. Jak a kde jste album nahrávali? Deska působí staře, plesnivě, asi to není analog a nebo ano? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Myslím, že to zní moderně, ale co já vím? Haha. Nahrávali jsme to ve Warhouse Studios s Johnem Howardem, který je člověk, kterému jsem svěřil nahrávání mnoha svých projektů: Wharflurch, Hot Graves, Pyre atd. Také album mixoval a masteroval, aby zachoval soudržnost mé vize, a odvedl úžasnou práci. Ačkoli jsem nahrál vokály, syntezátor a některé party sólové kytary ve svém domácím studiu, téměř vše ostatní bylo nahráno v jeho studiu. Je to zvíře!!!

Bez obalu by nebyla deska kompletní. Ten k novince „An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell“ je jak vystřižený ze starého hororového filmu na VHS. Hrozně se mi líbí. Ihned jsem si objednal tričko. Kdo je jeho autorem a jak jste motiv vybírali?

Umělcem je známý nadšenec kaiju GruesomeGraphx, který dosud vytvořil téměř všechna umělecká díla pro naši kapelu, včetně loga. Vzal můj nápad založený na textech titulní skladby a přivedl ho k nechutnému životu! A jak jste si objednali tričko? Žádné jsme pro tento účel nevyráběli. (jedná se o omyl, chyba v překladu - pozn. autora, ale jakmile triko bude, objednávám jej:))


Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.

Obvykle si věci vyzkoušíme v našem domácím studiu a pak je přineseme do studia, i když v poslední době jsme společně pracovali na věcech přímo ve studiu, což bylo opravdu zajímavé a přineslo to zcela odlišné výsledky. Nemáme problém spolu vycházet, i když se někdy stane, že někteří členové nejsou tak zapálení do práce, a to je stresující. Ale dokážeme se dát dohromady a dotáhnout věci do konce, ať se v našem osobním životě děje cokoli. Ego je irelevantní.

Pro mě byla floridská death metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Jak jste se dostali zrovna k tomuto stylu? Jaké byly vaše hudební začátky? Kdo tě nejvíc ovlivnil?

Začal jsem hrát na kytaru, když mi bylo asi 10 nebo 11 let, inspirován otcovou sbírkou desek, konkrétně Led Zeppelin, Cream, Jimi Hendrix, Black Sabbath, Ten Years After atd. Ale také v té době jsem objevil coolovou stránku metalu, éru Metallicy, Anthraxu, Slayeru, Exodusu a Testamentu. Od té doby se to stalo temnější, hlubší a těžší, když jsem začal kupovat kazety od kapel jako Napalm Death, Obituary a Morbid Angel. Od té doby se také vše stalo ještě podivnější a těžší, a já jsem tu, abych si to užil! Moje největší kytarové vzory jsou rozhodně lidé jako Ritchie Blackmore a Trey Azagthoth, ale hudební vliv na mě mají také lidé jako Herbie Hancock a Sun Ra, jazzoví muzikanti, kteří to brali opravdu podivně. Také skupiny jako Return to Forever, Weather Report a Mahavishnu Orchestra. Velký vliv na mě měl také post-hardcore, kapely jako Shudder to Think, Jawbox, Fugazi, Drive Like Jehu atd. Rád přináším tuto energii do death metalu, protože si myslím, že pokud vytvoříte žánr a necháte se ovlivnit pouze tímto žánrem, budete jen opakovat, přetvářet a stagnovat. Vidím spoustu kapel, které to dělají, a pro mě je to naprosto nudné.


Ve vašich textech jste také velmi temní, hororoví. K death metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou a kde jste brali inspiraci?

Na tomto albu jsou písničky o hnilobě v příkopu, písnička o nechutném porušení hygienických předpisů v restauraci, kde pracuje náš bubeník, písnička o obalu alba, prostě všechno možné. Ve dvou písních je dvoudílný sci-fi hororový příběh, nejprve o napadení střevním parazitem z vesmíru, který ovládne vaši mysl a donutí vás zabíjet, a druhá část je o vašich přátelích, kteří se zmenší v nádobě, aby se dostali do vašeho zadku a bojovali s tímto mimozemským parazitem (pozor, spoiler: prohrají). Píseň „Trapped in the Plasmovoid“ je ve skutečnosti o velmi intenzivním tripu na houbách. Je to tedy trochu chaotické, ale nemám rád nudné věci, proto to tak je. Jako jediný autor textů a hlavní zpěvák se snažím, aby to pro mě bylo stále nové a vzrušující.

Pro mě je Florida jako místo jedním z nesplněných snů. Zajímalo by mě, jak u vás funguje death metalová scéna? Pochází od vás spousta skvělých kapel. Když jsem dělal rozhovor s DIABOLIC, tak si Floridu moc pochvalovali. Máte hodně aktivní scénu, kluby, fanoušky? Žije to pořád stejně jako ve vašich začátcích? Změnil se v tomhle třeba přístup fans?

V 90. letech to bylo rozhodně šílenější, ale po celém státě je stále spousta zapřisáhlých fanoušků death metalu, i když se mi zdá, že chodí jen na velké turné kapel, které by už asi měly být unavené, a mají tendenci poněkud ignorovat undergroundové kapely, které jejich podporu skutečně POTŘEBUJÍ. Scéna death metalu v našem městě (Gainesville, Florida) je docela malá, ale snažím se sem pozvat co nejvíc skvělých kapel na turné, aby se death metalové koncerty konaly. Punk a hardcore vždycky vládly undergroundové scéně tohoto města, ale metal je také živý a zdravý. Opakuji, někteří lidé chodí jen na koncerty zavedených kapel, takže mám vždy pocit, že bojujeme o to, abychom se prosadili na větší scéně. Vždycky jsem si myslel, že na death metalu je skvělé to, že si ho lidé berou po svém a dělají různé věci, ale lidé chtějí vidět Obituary, jak dělají to samé, co dělají už přes 30 let (bez urážky, ale je to pravda).


Pořád pevně věřím tomu, že vás uvidím naživo. Nechystáte turné k novému albu? Docela bych si dovedl představit vás, spolu s DEICIDE a INCANTATION na šňůře po Evropě. Nezapomeňte prosím na Prahu! Máme tu dobré pivo a hezký holky, určitě přijeďte! Jaký je vlastně váš vztah k živému hraní? Máte rádi velké festivaly nebo menší, osobnější kluby?

S Deicide bych opravdu nechtěl jet na turné. Ta kapela mě ani moc nezajímá a nezdá se mi, že by to byli moc fajn lidi. To je ale ego, hahaha. Incantation jsou super, s nimi bych na turné jel, ale radši bych jel s nějakou undergroundovou kapelou, jako Corpus Offal nebo Molder nebo tak něco. Dobré pivo a hezké holky mě nalákají kamkoli, takže jo. Momentálně nemáme žádné plány na turné, protože řešíme nějaké změny v sestavě, ale hraní koncertů je rozhodně to, co milujeme. Preferuju spíš menší kluby, hlavně jako člen publika, ale rád hraju i na festivalech, pokud tam nemusím být déle než dva dny, haha. Zrovna jsem byl na Hell's Heroes a třetí den jsem si říkal: SERU NA VŠECHNY TYHLE KAPELY.

Co chystají PLASMODULATED v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Plány do blízké budoucnosti zahrnují upevnění změn v sestavě, napsání nového materiálu, začátek domlouvání dalších koncertů a potenciálně i turné. Najít členy, kteří umí hrát, je jedna věc, ale najít členy, kteří jsou ochotni opustit svůj život a jezdit na turné, aniž by vydělávali spoustu peněz, je věc zcela jiná! Hlavně bych chtěl říct tohle: být v death metalové kapele a dosáhnout „úspěchu“ znamená hlavně zahodit svůj život a věnovat se kapele. Většina lidí to není ochotná udělat. Já ano. Takto tedy postupuji, soustředěný výhradně na PURE DEATH METAL MAGICK. Co se týče toho, na co se u kapely můžete těšit, nový materiál, který již píšeme, se ubírá jiným směrem a mluvili jsme o natočení koncepčního EP, abychom věci trochu rozhýbali, takže brzy uvidíte jinou podobu PLASMODULATED!


Děkuji moc za rozhovor. Hodně pro mě znamená. Jsem starý fanoušek death metalu a přeji nejen novému albu úspěch, abyste měli vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromí! PLASMODULATED rules!

Děkujeme, bratře! Vážíme si tvého promyšleného rozhovoru a přání všeho nejlepšího! Zůstaň CADAVER, zůstaň YUCKY (odporný, hnusný), a my uděláme totéž!

Recenze/review - PLASMODULATED - An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell (2025): https://www.deadlystormzine.com/2025/07/recenzereview-plasmodulated-ocean-ov.html





---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 17. srpna 2025

Recenze/review - UNLEASHED - Fire upon Your Lands (2025)


UNLEASHED - Fire upon Your Lands
CD 2025, Napalm Records

for english please scroll down

Propadnout se pod hladinu ledové vody horského jezera a nechat led, aby nade mnou zhasl světlo, Jsem v jiném světě, plném starodávných pověstí, legend o hrdinství, zradě, o bolesti, o utrpení. Do kostí se mi pomalu dostává chlad a všemi póry celého těla vnímám temnotu a zlo. Je tu nové album legendárních UNLEASHED. Jedné z kapel, které poslouchám celý svůj hudební život. Rovnou dodávám, že má slova budou jako vždy velmi ovlivněna tím, že jsem fanoušek.

Opět mi stačilo několik společných setkání, abych propadl sněhovému peklu. Švédský death metal s jasným, originálním a výrazným rukopisem, temné a chladné melodie, atmosféra severských plání. Jasný koncept, výrazné motivy, tohle všechno jsou základní poznávací znaky těchto matadorů. Letošní album je logickým pokračováním věcí minulých. Pánové nevymýšlejí nic nového, spíše nadále k dokonalosti vybrušují svůj originální styl. Daří se jím to na výbornou. Ostatně jako vždycky. 


Švédi jsou na scéně od roku 1989. Mají na svém kontě nepřeberné množství tu lepších, jindy trošku slabších nahrávek. Nikdy ale neklesli pod určitou laťku kvality, kterou mám nastavenou ve své hlavě. I letos přistupují k hudbě s nadšením, zkušenostmi a elegancí mistrů v oboru. Na novince najdeme jak chlad, tolik známý ze severských sněhových bouří, tak i zuřivost pradávných bitev. UNLEASHED patřili, patří a dle mého vždy budou patřit mezi kapely, které vždy dokáží předat velké množství emocí. Ani "Fire upon Your Lands" mě nenechává v klidu. Vracím se k němu v brzkých ranních hodinách, kdy se ulicemi ještě procházejí stíny, o víkendu, kdy se vydávám na nekonečné toulky po lesích, i v noci, když mě probudí noční můry. A pokaždé z alba cítím velkou porci takové té poctivé síly, touhy ničit hudbou i jakousi melancholii, která je jasným poznávacím znakem kapely již dlouhé roky. Příběhy, které nám pánové vyprávějí, jsou zajímavé a rozhodně stojí za pozornost i bližší prozkoumání. Opravdoví fanoušci to určitě udělají. Myslím si ale, že UNLEASHED jsou rozhodně smečkou, která dovede oslovit i širší publikum. Možná je to díky jejich melodiím, zpěvnosti, jakési zvláštní přitažlivosti, opravdovosti, autenticitě. Ne, už dávno nejsem ve svém pokoji. Jsem ve své mysli vysoko v horách a čekám na démony, až si pro mě přijdou. Svádím divoké bitvy, užívám si jednotlivé pasáže, nasávám ledový vítr ze severu. Stal jsem se součástí muziky, jenom já a riffy, vokál, bicí, jenom já a pustina vysoko v horách. Propadnout se pod hladinu ledové vody horského jezera a nechat led, aby nade mnou zhasl světlo, Jsem v jiném světě, plném starodávných pověstí, legend o hrdinství, zradě, o bolesti, o utrpení. Do kostí se mi pomalu dostává chlad a všemi póry celého těla vnímám temnotu a zlo. Ve starých bitvách ukovaný chladný a temný severský death metal! Vikingské hymny, zpívané po zuřivých bojích!


Asphyx says:

Sinking beneath the surface of the icy water of a mountain lake and letting the ice extinguish the light above me, I am in another world, full of ancient tales, legends of heroism, betrayal, pain, and suffering. The cold slowly creeps into my bones, and I feel darkness and evil through every pore of my body. Here is the new album from the legendary UNLEASHED. One of the bands I've been listening to my entire musical life. I'll add right away that my words will, as always, be heavily influenced by the fact that I'm a fan.

Once again, it only took a few encounters for me to fall into snowy hell. Swedish death metal with a clear, original, and distinctive style, dark and cold melodies, the atmosphere of the Nordic plains. A clear concept, distinctive motifs - these are the basic hallmarks of these matadors. This year's album is a logical continuation of previous works. The gentlemen are not inventing anything new, but rather continuing to refine their original style to perfection. They are doing an excellent job of it. As always, in fact.


The Swedes have been on the scene since 1989. They have released countless recordings, some better, some weaker. However, they have never fallen below a certain standard of quality that I have set in my mind. This year, they approach music with the enthusiasm, experience, and elegance of masters in their field. On their new album, we find both the coldness so familiar from Nordic snowstorms and the fury of ancient battles. UNLEASHED belonged, belong, and in my opinion will always belong among the bands that are able to convey a great deal of emotion. Even "Fire upon Your Lands" does not leave me indifferent. I return to it in the early hours of the morning, when shadows still walk the streets, on weekends, when I set out on endless wanderings through the woods, and at night, when nightmares wake me up. And every time, I feel a great deal of honest power, a desire to destroy with music, and a kind of melancholy that has been a clear hallmark of the band for many years. The stories these gentlemen tell us are interesting and definitely worth paying attention to and exploring further. True fans will certainly do so. But I think UNLEASHED are definitely a band that can appeal to a wider audience. Maybe it's because of their melodies, their singability, a certain special appeal, their sincerity, their authenticity. No, I am no longer in my room. In my mind, I am high up in the mountains, waiting for the demons to come for me. I fight fierce battles, enjoy individual passages, and breathe in the icy wind from the north. I have become part of the music, just me and the riffs, vocals, drums, just me and the wilderness high up in the mountains. Sinking beneath the surface of the icy water of a mountain lake and letting the ice extinguish the light above me, I am in another world, full of ancient tales, legends of heroism, betrayal, pain, and suffering. The cold slowly creeps into my bones, and I feel darkness and evil through every pore of my body. Cold and dark Nordic death metal forged in ancient battles! Viking hymns sung after fierce battles!





Tracklist:
1. Left For Dead
2. A Toast To The Fallen
3. The Road To Haifa Pier
4. War Comes Again
5. Fire Upon Your Lands
6. Loyal To The End
7. Midjardarhaf
8. Hail The Varangians!
9. To My Only Son
10. Hold Your Hammers High!
11. Unknown Flag

band:
Bass, Vocals: Johnny Hedlund
Drums: Anders Schultz
Guitars: Tomas Måsgard
Guitars: Fredrik Folkare

PRODUCED By / At: Fredrik Folkare
RECORDED By / At: Fredrik Folkare, Jonny Hedlund, Anders Schultz, Tomas Måsgard
MIXED By / At: Fredrik Folkare at Chrome Studios
MASTERED By / At: Fredrik Folkare & Erik Mårtensson at Blowout Productions
PHOTOS By: Jens Rydén
ARTWORK & LAYOUTS By: Pär Olofsson



Recenze/review - BAEST - Colossal (2025)


BAEST - Colossal
CD 2025, Century Media Records

for english please scroll down

Tuhle smečku sleduji od jejich počátků. Poprvé jsem je viděl v malém zaplivaném klubu u nás ve městě. Na koncertě jsme byli čtyři (odkaz na report i na recenze naleznete dole pod článkem). Přesto do toho pánové dali všechno a já jsem si tenkrát uvědomil, že je to v podstatě svým přístupem velká kapela. Myslím si, že má slova vizionáře historie jenom potvrzuje. Dnes BEAST hrají na stadionech a mají úspěch. Nutno rovnou říci, že zasloužený. 

Důvody se samy nabízejí. Jejich muzika je skvěle zahraná, jiná, svěží, hravá. Čerpají jak ze starého švédského death metalu, tak letos i z rocku, který vám vaši rodiče pouštěli na starých vinylech. Šokující? Ale kdepak. Nové album se skvělé poslouchá, má v sobě potřebný drive a sílu. Pořád lepší, než jen kopírovat notoricky známé postupy. BAEST to sice dělají také, ale s grácií, nadhledem a elegancí. Hele brácho, pořád mě to nutí přidávat hlasitost. Novinka mě baví moc. 


Základem jsou jako vždy silné melodie a dobré nápady. To vše samozřejmě s velmi dobrým zvukem v zádech a motivem na obalu, který rozhodně zaujme. Skvělé je, že se pořád něco děje, kapela vás nenechá ani chvilku vydechnout. Album má spád, velké množství nakumulované energie i pověstný drive. Nevím jak vy, ale já to zkrátka nevydržím. Nemůžu jen tak v klidu sedět, aniž bych si nepodupával nohou, nehrozil rukou a nemával hlavou v headbangingu. Je mi tak nějak jedno, že jsem zrovna v tramvaji a lidé na mě koukají, že jsem blázen. Říkám to opět a znovu, tahle nahrávka řeže tou správnou stranou nože. Pánové mají talent na to zajmout, strhnout mě do hlubiny. Živé koncerty jsou vždy vynikající a úplně vidím sám sebe, i přes můj již trošku pokročilý věk, jak stojí uprostřed fanoušků a nebo skáču z pódia. BAEST jsou i letos jako odjištěný granát, který vám dají na ulici do rukou. Raz, dva tři, výbuch! Přesně takhle na mě songy působí. A je mi jedno, že jsou volně inspirovány třeba takovými DISMEMBER, ENTOMBED, nebo klidně i LED ZEPPELIN. Tohle je rock s velkým R a metal, který mě neskutečně baví. Pojďme se bavit o tom, co máte na muzice rádi? Já chci tančit v ulicích, smát se na hezký holky, popíjet pivo z kelímku a pařit jako o závod. "Colossal" ve mě všechny tyhle emoce probouzí a já nemůžu jinak, než vám za moji maličkost novinku doporučit. Nalejete mi prosím někdo nějaký alkohol? Recenzi píšu v pátek a do konce směny mi zbývá už jen pár hodin. Poběžím domů, obléknu si džínovou vestu a pokud bude tahle kapela hrát někde poblíž, určitě vyrazím. Pokud ne, tak si dám pár piv a užiju si znovu tenhle zásek přímo do živého. Novinka je totiž opravdu skvělá! Death metalové album po okraj narvané tlakem, energií, skvělými melodiemi i touhou řvát do tmy! 

Asphyx says:

I have been following this band since their beginnings. I first saw them in a small, dingy club in our town. There were four of us at the concert (you can find a link to the report and reviews below the article). Nevertheless, the guys gave it their all, and I realized then that they were essentially a great band in terms of their approach. I think that my words as a visionary of history are only confirmed. Today, BEAST plays in stadiums and is successful. It must be said that this success is well deserved. 

The reasons are obvious. Their music is superbly played, different, fresh, and playful. They draw on both old Swedish death metal and, this year, rock that your parents used to play on old vinyl records. Shocking? Not at all. The new album is great to listen to, with the necessary drive and power. It's still better than just copying well-known techniques. BAEST does that too, but with grace, perspective, and elegance. Hey, bro, it still makes me want to turn up the volume. I really enjoy the new album.


As always, the foundation is strong melodies and good ideas. All of this, of course, with very good sound in the background and a cover design that is sure to catch your eye. The great thing is that there is always something going on; the band doesn't let you catch your breath for a moment. The album has momentum, a lot of accumulated energy, and the famous drive. I don't know about you, but I just can't stand it. I can't just sit there calmly without tapping my foot, waving my hands, and headbanging. I don't really care that I'm on the tram and people are looking at me like I'm crazy. I'll say it again and again, this recording cuts with the right side of the knife. These guys have a talent for captivating me, pulling me into the depths. Their live concerts are always excellent, and I can totally see myself, despite my slightly advanced age, standing in the middle of the fans or jumping off the stage. BAEST are like a live grenade that they hand you on the street. One, two, three, explosion! That's exactly how the songs affect me. And I don't care that they are loosely inspired by bands such as DISMEMBER, ENTOMBED, or even LED ZEPPELIN. This is rock with a capital R and metal that I really enjoy. Let's talk about what you like about music. I want to dance in the streets, smile at pretty girls, drink beer from a cup, and party like there's no tomorrow. "Colossal" awakens all these emotions in me, and I can't help but recommend this new release to you. Would someone please pour me some alcohol? I'm writing this review on Friday, and I only have a few hours left until the end of my shift. I'm going to run home, put on my denim vest, and if this band is playing somewhere nearby, I'll definitely go. If not, I'll have a few beers and enjoy this hit straight to the heart again. This new release is really great! A death metal album packed to the brim with pressure, energy, great melodies, and the desire to scream into the darkness!




about BAEST on DEADLY STORM ZINE:









Tracklist:
1. Stormbringer
2. Colossus
3. In Loathe and Love
4. King of the Sun
5. Imp of the Perverse
6. Misfortunate Son
7. Mouth of the River
8. Light the Beacons
9. Depraved World
10. Elysian Nights
11. Aftermath
12. King of the Sun

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý třicátý druhý - Sadistic thrash


Příběh pětistý třicátý druhý - Sadistic thrash

Někdy jsem si připadal fakt divně. Metal se stal pro spoustu lidí už jen dávnou vzpomínkou. Možná to bylo věkem nebo dobou, ale všechno kolem mě začalo ubíhat hrozně rychle. Nadále jsem sledoval hlavně zahraniční kapely. Měl jsem předplatné na spoustu tištěných časopisů, pořád jsem stával dlouhé hodiny v Music Records a hltal novinky. Můj směr byl již dávno nastaven. Death metal. Hltal jsem už několik let všechno, co vyšlo. Něco jsem si koupil jen tak a CD založil do sbírky, abych se k němu dostal po několika měsících. Měl jsem svůj sešit s poznámkami, do kterého jsem si vypisoval tipy na novinky. Problém byl trošku v tom, že extrémní muziku kolem mě nikdo neposlouchal. Jestliže jsem byl ještě před několika lety přímo ve středu dění, odchodem do Plzně se všechno změnilo. Byl jsem jak stín, který stával na koncertech vzadu, většinou sám a mrzelo mě, že jsem si neměl s kým promluvit. Sem tam jsem v nějaké hospodě nebo klubu někoho potkal, ale narovinu, já si kamarády opravdu hodně vybírám. A co si budeme, mezi metalisty je také spousta debilů. 

Netuším jestli to bylo v časopisu Bang nebo Spark, to už si fakt nepamatuji. Nejsem kdovíjaký archivář a taky už si prd pamatuji, ale vím, že měl být někde v Praze jeden z posledních koncertů kapely Kryptor. Moc jsem už českou scénu neposlouchal, ale na tyhle bastardy jsem si vždycky udělal čas. Jezdíval jsem sám, blondýnku vždycky u našich kapel štvaly texty a abych pravdu řekl, tak to, co jsem ještě nedávno považoval za přednost, mě dnes taky mnohdy přišlo hrozně lopaťácký. Nicméně, měl jsem v discmanovi nějaká ta alba, která jsem protáčel snad měsíc dopředu. Uměl jsem slova nazpaměť a rád jsem je řvával, když jsme chodili s klukama z hospody zpátky na kolej. Zajímavé bylo, že takhle v opilosti se mnozí přidávali a halekali se mnou. A to i přesto, že zbla nevěděli, kdo jakou skladbu nahrál a nazpíval. Někdo byl pankáč, jinej zase klasickej diskofil, taky spousta zábavovek. Tohle mezi studenty jelo a i když se sem tam objevil nějakej hippie nebo intelektuál, co povyšoval rock na velké umění, jinak jely Tři sestry a Alkehol. Tedy alespoň mezi mými spolužáky.

Mívala o mě strach a dávala mi rady, jako kdyby byla moje máma. Moc dobře věděla, že se dovedu odvázat, že se umím někde s někým zapomenout. Jenže já si neumím bez piva a radosti dobrý metal představit. Vždycky pro mě byl hlavně relaxem, bavila mě komunita lidí kolem a miloval jsem zvuk (a samozřejmě metalový holky, na ty nedám dopustit dodnes). Oblékl jsem křiváka i marteny, oprášil staré triko Obituary a vydal se na vlak. Byl jsem trošku překvapený, nejel se mnou nikdo. Naopak, jestliže ještě před pár lety jezdívaly na koncerty davy, teď byl vlak poloprázdný a spousta lidí na mě koukala, jako bych byl divnej. Na to, že se psal rok 1997 a Kryptor se měli někdy v létě (jestli se nepletu) rozpadnout nebo přerušit činnost, jsem čekal aspoň pár fanoušků z Plzně. Nicméně, přisedly si nějaký dvě holky, co začaly ihned o tom, jak potkaly na diskotéce kluka, co má bávo a vypadá jak italskej hřebec. Chichotaly se jak prokoplý a tak jsem si nasadil sluchátka a připravoval se na koncert. 

Někde u Berouna se vlak zastavil v polích a že prej máme smůlu, že nejdou měniče a máme jít do prdele. Přijely nějaký autobusy, ale všichni křičeli a nikdo mi neřekl, jak se dostanu do Prahy. Vydal jsem se přes louku a šel jsem hodně dlouho. Myslel jsem si, že je to kousek, ale dálnice byla hodně daleko. Já vím, nesmí se tam stopovat, ale stoupl jsem si kousek za výjezd a nějaká paní, co jela za dcerou do Prahy mě vzala. Byla moc hodná, mluvila hodně a mělo to dokonce i hlavu a patu. Vyprávěla mi o manželovi, co ji nedávno opustil. Jak s ním projezdila spoustu zemí stopem. Hezký vzpomínky. Pamatuji si, že když mě někde na Zličíně vyhodila, dostal jsem jabko. A i když to vypadalo divně, byl jsem moc rád, měl jsem totiž takovej hlad, že mi kručelo v břiše. Měl jsem sice sváču od své milé, ale zapomněl jsem si jí ve vlaku. 

Dojdu na metro a dvakrát se musím vracet. Připadám si jak vesničan v Praze, což vlastně trošku jsem. Spíš jsem ale utahaný a nevyspalý. Když se konečně dostanu do Strašnic, zbývá mi ještě pár hodin do začátku. Zalezu si do takovýho podivnýho sklepa, kde bych čekal nějaký ty metalisty, ale nejsou tu. Je to spíš takový feťácký doupě. Jsem z toho trošku vyděšený, přeci jen, jsem sám a padne na mě splín a smutek. Všechno na mě padá. Jak se to stalo? Proč jezdím na koncerty už jen sám? Jakmile se někoho zeptám, každý se jen vymlouvá nebo už nepije, nebo má rodinu, nebo se mu jen nechce. Jsem pořád věrnej, metal mi toho dal tolik, že musím. Je to můj život, moje prokletí. Pomalu se učím, že jsem osamělý jezdec. Popíjím pivo a krkám jablka. Jídlo si nedávám, nemám moc peníze. Včera jsem byl v antikvariátu a nějak jsem se tam rozvášnil. Škoda, že jsem si nevzal nějakou knihu s sebou, mohl bych si aspoň číst. Přijde ke mě nějaká kdysi asi hezká dívka. Má popelavou tvář a neustále si olizuje rty. A že prý mi ho vykouří za jednu dávku. Raději zaplatím a zmizím. Toulám se ulicemi a jsem zvědavý kolik přijde lidí.

Je tu poměrně šedivo. Mladých zase tolik není. Samá stará mánička, taková ta první generace metalistů v Čechách. Oni si museli svoji muziku ještě vybojovat. Zdraví se, usmívají a potkávám samé nejen pražské legendy. Dnes hrají dvě kapely, Arakain a Kryptor. Jsem hodně zvědavý, obě smečky jsem neviděl už ani nepamatuji. Kupuji si vstupenku a ihned zamířím k výčepu. Pivo tu mají vcelku dobrý, ale mě spíš zajímá atmosféra. Sednu si bokem, poslouchám a nasávám. Pořád lituji, že tu jsem sám, mrzí mě to. Chvílemi si to dokonce vyčítám, že jsem já ten divnej, že nemám nové kamarády. Ono takhle, já je mám, ale většina metal neposlouchá vůbec a spousta se jich vrátila do svých rodných měst. A tak se potkáváme jen občas, když za nimi dojedeme nebo oni za námi. V Boleslavi se to už všechno dávno rozpadlo a v Plzni jsem si nějak s místními zatím nesedl. Hledám chyby v sobě a z myšlenek mě nakonec vytrhnou nějací Moraváci. Nazdar! Pařili jsme spolu v Ostravě, pamatuješ. Tak je hned veseleji. 

Když začnou hrát, jdu dopředu. Náladu mám tak akorát a hltám zase jednou všechno, co na mě z pódia padá. V hlavě mi naskakují texty, melodie, řvu z plných plic. Všechna ta frustrace, naštvanost, rebelie jde ze mě. Jsem propojený s hudbou v jeden celek. Jsem jako maratonec, co se dostane do tempa a nemůže přestat, dokud nepadne v cíli na záda. Pařím jako o život, jsem v plné síle, lezu na pódium, skáču dolů, chytají mě, jsem v kotli, vlasy rozpuštěné a zpocený jako myš. Nechci, aby to skončilo. Pípa i Aleš Brichta, oba jsou ve skvělé formě. Žeru jim všechno i s navijákem. Když všechno skončí, musím na záchod, opláchnout si hlavu. Všichni mizí pryč a mě se ještě povede odchytit maníka od Kryptor s CD. Koupím živák Na východní frontě boj! a pak ještě uprosím výčepáka na jedno pivo. Je konec, jsem zničenej. Potácím se ven a lampy svítí divně. Zajímalo by mě, kolik zase nachodím kilometrů. Moc dobře totiž vím, že si nesmím nikde sednout, až ve vlaku, jinak mě okradou nebo ošukají. 

Pálí mě nohy i hlava a mám děsnej hlad. Kolem hlaváku, na který se dostanu ani nevím jak, postávají jako vždy divné postavy. Nádraží je zavřené a tak chodím stále dokola v kruhu. Hlavou se mi míhají myšlenky, jsou divoké a padá na mě zase splín. Bylo by to lepší, alespoň ve dvou. Konečně někdo otevře. Vlezu dovnitř, najdu vlak na Plzeň a uprosím průvodčí, abych si mohl sednout. Jede to za pár hodin. Usnu a probudím se někde u Berouna. V Plzni vystoupím celý zmuchlaný a zajdu do nádražky. Dám si Gambrinus a na kolej dorazím v povznesené náladě. Běž se osprchovat, řekne mi ještě, když vyráží nakoupit. Zalezu si do postele a sním o světě, ve kterém nemusím ani pracovat, ani studovat, jenom poslouchat metal, číst si knížky a milovat se se svojí ženou. Taky chodit do lesa a vůbec si užívat. Když vystřízlivím, je už večer. Najdu ji, jak si čte v křesle. Kdopak se nám to vrátil, dělá si ze mě srandu. Políbím ji a vložím CD do přehrávače. Když začne první song, stoupnu si do metalového hrozícího postoje a začnu hrozit. Sadistic thrash. Jsem ve svém živlu. Je mi najednou jedno, že jezdím na koncerty sám, stejně je to vždycky super. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine