DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 25. srpna 2025

Recenze/review - MOUTH OF MADNESS - Event Horizon (2025)


MOUTH OF MADNESS - Event Horizon
CD 2025, Darkness Shall Rise

for english please scroll down

Víko mi připadá doslova zarostlé. Prší a do kostí se mi vkrádá chlad. Už dávno se setmělo a zvenčí musím vypadat jako sprostý vykradač hrobů. Jenže tomu tak není. Dostal jsem tip na další prokletou, dobře uleželou mrtvolu. Již první příznaky ukazovaly na to, že se bude jednat o zahnívající metal z konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Tedy doby, kdy jsem i já vyrůstal a nasával muziku jako houba. Konečně víko povolí. V něm leží práchnivějící tělo. Kousky látky, zbytky vlasů a ruce sepnuté v tiché modlitbě. Je tu ale ještě něco. Kazeta (vychází i na vinylu a CD) německých tmářů MOUTH OF MADNESS.

Domů jdu za zvuků divoké bouře. Ani se neosuším a zapínám ihned play. Z reproduktorů vylézají nemrtví a na stěnách tančí děsivé stíny. Ano, tohle je pradávný death metal, black i thrash, zahraný s noblesou a nadšením starých mistrů. Mrtvolnosti je podřízeno vše. Grafika, zvuk, produkce, ale hlavně postupy, které jsou jak vystřižené z pradávných demonahrávek. Troufám si tvrdit, že jsem zde správně. Přidávám hlasitost a znovu se ocitám v říši nekonečné bolesti a utrpení. 


Pokud tenhle jedovatý koktejl vypijete, ocitnete se pravděpodobně ve stejném podivném stavu jako já. Mezi sněním a bděním, mezi smrtí a tím, co se bude dít jednou po ní. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, kolik v sobě mají energie, tlaku a špíny. Užívám si jednotlivé motivy a cítím, že i když jsou na povrchu chladné jako ruka mrtvoly, tak uvnitř hoří a drásají. Jasně, na první pohled se nejedná o nic nového, ani převratného, staré pravidlo metalu stále platí - všechno tu už bylo, ale o to tu nejde. Osobně vnímám hlavně energii, tlak, takovou tu pradávnou touhu ničit, rozsekat vás, exhumovat hroby. Tak k nahrávce "Event Horizon" přistupuji a ihned jsem si ji zařadil po bok dalších alb, která poslouchám převážně o víkendech, když mám chuť na něco "starého" a plesnivého. Troufám si tvrdit, že tahle hudba patří opravdu hlavně na kazetu a na vinyl. Je stará ze své podstaty, dobře zahraná. Odkazuje se zde jak na MORBID ANGEL, tak na starý black metal, ale třeba i na švédskou školu, zazní i ambientní pasáže, či epické vsuvky. Kapela bývá přirovnávána k tomu, co hrají třeba takoví VENENUM, TRIBULATION, SKELETONWITCH, BÖLZER, CHAPEL OF DISEASE. Ano, tento názor mohu s jasným svědomím potvrdit. Nenechte se ale mýlit, dejte nahrávce čas a potom zjistíte, že oba pánové mají svůj vlastní rukopis a jsou svým způsobem originální. Víko mi připadá doslova zarostlé. Prší a do kostí se mi vkrádá chlad. Už dávno se setmělo a zvenčí musím vypadat jako sprostý vykradač hrobů. Jenže tomu tak není. Dostal jsem tip na další prokletou, dobře uleželou mrtvolu. Exhumace starého prašivého, pavučinami opředeného black, death, thrash metalového hrobu! Album v sobě obsahuje patinu starých pohřebišť! 

Asphyx says:

The lid seems literally overgrown. It's raining, and the cold is creeping into my bones. It's been dark for a long time, and from the outside I must look like a common grave robber. But that's not the case. I got a tip about another cursed, well-aged corpse. The first signs indicated that it would be rotting metal from the late eighties and early nineties. That was the time when I was growing up and soaking up music like a sponge. Finally, the lid gives way. Inside lies a decaying body. Pieces of fabric, remnants of hair, and hands clasped in silent prayer. But there is something else. A cassette (also available on vinyl and CD) by the German obscurantists MOUTH OF MADNESS.

I walk home to the sounds of a wild storm. I don't even dry myself off and immediately press play. The undead crawl out of the speakers and terrifying shadows dance on the walls. Yes, this is ancient death metal, black and thrash, played with the nobility and enthusiasm of the old masters. Everything is subordinate to death. The graphics, sound, production, but above all the techniques, which are like something out of ancient demo recordings. I dare say I'm in the right place. I turn up the volume and find myself once again in a realm of endless pain and suffering.


If you drink this poisonous cocktail, you will probably find yourself in the same strange state as me. Between dreaming and waking, between death and what will happen after it. I like the way the songs are written, how much energy, pressure, and dirt they contain. I enjoy the individual motifs and feel that even though they are cold as a corpse's hand on the surface, they burn and tear inside. Sure, at first glance, it's nothing new or groundbreaking, the old rule of metal still applies—everything has been done before, but that's not the point. Personally, I mainly perceive the energy, the pressure, that ancient desire to destroy, to chop you up, to exhume graves. That's how I approach the recording "Event Horizon", and I immediately placed it alongside other albums that I listen to mainly on weekends when I feel like something "old" and moldy. I dare say that this music really belongs on cassette and vinyl. It is old in essence, well played. It references both MORBID ANGEL and old black metal, but also the Swedish school, with ambient passages and epic interludes. The band is often compared to the likes of VENENUM, TRIBULATION, SKELETONWITCH, BÖLZER, and CHAPEL OF DISEASE. Yes, I can confirm this opinion with a clear conscience. But don't be mistaken, give the recording time and you will find that both gentlemen have their own style and are original in their own way. The lid seems literally overgrown to me. It's raining and the cold is creeping into my bones. It's been dark for a long time, and from the outside I must look like a vulgar grave robber. But that's not the case. I got a tip about another cursed, well-aged corpse. The exhumation of an old, mangy, cobweb-covered black, death, thrash metal grave! The album contains the patina of old burial grounds!


tracklist:
1. Transhimalaja Part I
2. Sex And Thanatos
3. Year Of The Dog
4. At The Heart Of The Unknown
5. Worms
6. Transhimalaja Part Ii
7. Foreborn
8. Masaan
9. Transhimalaja Part Iii

MEMBERS:
Florian Exner – vocals, guitar, bass
Marko Bieniek – drums



neděle 24. srpna 2025

Recenze/review - RETCHING - Charming the Decomposed (2025)


RETCHING - Charming the Decomposed
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

I když je horko, tak ti zem, na které ležíš, připadá jako led. Nad tebou se sklání rozšklebené tváře démonů. Držíš se ze břicho, překvapen množstvím krve,, které z tebe vytéká. Teď zemřu, napadne mě a má slova jsou ihned potvrzena dalším kopancem do obličeje. Poslední, co na tomhle světě vidím, tak je rudá tma. Myslel  jsem si, že se rozplynu v nicotě, že se stanu jen nápisem na náhrobku. Jenže se tak nestalo. Přešel jsem na druhou stranu. A stalo se to za zvuků debutového alba amerických RETCHING. Kapely, která ze mě udělala zase na nějaký čas nemrtvého.

Pamatujete si na takové ty psychologické horory z osmdesátých let minulého století? Na postupné budování atmosféry, na napětí, které se dalo krájet ostrým nožem? Tak přesně takový dojem mám i z nahrávky "Charming the Decomposed". Jedná se o syrový, prašivý, mokvající smrtící kov, který je nasáklý hnisavou brutalitou. Nakonec z nás zbydou jen kousky zcela zbytečného masa. 


Jde tu o neúprosný, šílený a divoký útok z temnoty. O hudbu, která se vám dostane pod kůži, jako nějaký krvelačný červ. Začne ve vás hlodat, drtit vám vnitřnosti. Je jako zanícený, dlouho neléčený vřed, ve kterém tepe hnis a špína. Nové album jej prořízne a vám nejen, že se uleví, ale také konečně poznáte, o čem je opravdové zlo a absolutní tma. Pokud máte rádi kapely jako FULCI, SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEVOURMENT, MORTICIAN, UNDEAD, BROKEN HOPE a další bestiální maniaky, tak neváhejte ani chvilku, určitě se zde hraje i pro vás. Pochválit musím zvuk i motiv na obalu, obojí dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Skladby utíkají dopředu jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Mají v sobě pověstnou pradávnou sílu, energii i tlak, touhu ničit hudbou. Potkali jste někdy smečku rozzuřených prašivých psů? Ne? Tak si představte opuštěnou ulici na periferii města a přesně pochopíte, o čem tohle morbidní album je. O šílených vrazích, co stojí ve stínu a čekají na svoji oběť, o nechutné galerii smrti, o bolesti a utrpení. Pro mě je potom, ostatně jako vždycky, nejdůležitější, že kapele jejich dobře odvedené řemeslo věřím, že si užívám každý tón, každou notu, každý úder bicích i řev. Ke každému debutu přistupuji vždy s větší opatrností, protože kapelu neznám, ale tentokrát si vše ihned sedlo na své místo. Zkrátka a dobře, pokud máte chuť na pořádnou porci syrového, zahnívajícího masa, které je nejasného původu (mohlo by být lidské?), tak přidejte  hlasitost. Za mě osobně se jedná o velké překvapení letošního roku. A to myslím, prosím pěkně, jen v pozitivním smyslu.  Myslel  jsem si, že se rozplynu v nicotě, že se stanu jen nápisem na náhrobku. Jenže se tak nestalo. Přešel jsem na druhou stranu. Syrový, krvelačný, morbidní death metal, který vás roztrhá na kusy! Hodně temná, hororová záležitost!


Asphyx says:

Even though it's hot, the ground you're lying on feels like ice. Above you, the grinning faces of demons loom. You clutches your stomach, surprised by the amount of blood flowing out of you. I'm going to die, you think, and your words are immediately confirmed by another kick to the face. The last thing I see in this world is red darkness. I thought I would dissolve into nothingness, that I would become just an inscription on a tombstone. But that didn't happen. I crossed over to the other side. And it happened to the sounds of the debut album by the American band RETCHING. A band that turned me into an undead for a while.

Do you remember those psychological horror movies from the 1980s? The gradual building of atmosphere, the tension that could be cut with a sharp knife? That's exactly the impression I get from the recording "Charming the Decomposed". It's raw, mangy, oozing death metal, soaked in purulent brutality. In the end, all that will remain of us are pieces of completely useless flesh.


It's a relentless, crazy, and wild attack from the darkness. It's music that gets under your skin like some bloodthirsty worm. It starts gnawing at you, crushing your insides. It's like an inflamed, long-untreated ulcer pulsing with pus and filth. The new album cuts through it, and not only will you feel relief, but you'll also finally understand what true evil and absolute darkness are all about. If you like bands such as FULCI, SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEVOURMENT, MORTICIAN, UNDEAD, BROKEN HOPE, and other beastly maniacs, don't hesitate for a moment, this is definitely for you. I must praise the sound and the cover art, both of which add to the credibility of the recording. The songs race forward like a well-oiled killing machine. They have the proverbial ancient power, energy, and pressure, the desire to destroy with music. Have you ever encountered a pack of rabid mangy dogs? No? Then imagine a deserted street on the outskirts of town, and you'll understand exactly what this morbid album is about. About crazy killers standing in the shadows waiting for their victims, about a disgusting gallery of death, about pain and suffering. For me, as always, the most important thing is that I believe in the band's well-crafted craftsmanship, that I enjoy every tone, every note, every drum beat and every scream. I always approach every debut with greater caution because I don't know the band, but this time everything fell into place immediately. In short, if you're in the mood for a hearty serving of raw, rotting meat of unclear origin (could it be human?), turn up the volume. For me personally, this is the big surprise of the year. And I mean that in a positive sense, please. I thought I would dissolve into nothingness, that I would become just an inscription on a tombstone. But that didn't happen. I crossed over to the other side. Raw, bloodthirsty, morbid death metal that will tear you to pieces! A very dark, horror-like affair!


Track Listing -
1. Moonlight Perversions/Gorging on Ecstasy
2. Premature Decapitation
3. Shower Curtain Silhouette
4. Foaming
5. Vulgar Celluloid Trophy
6. Septic Entombment
7. Fetid Abattoir
8. Mortuary of Desire

Line up -
Latex - Oil drums and low end garrote
Mondo - Six string razor wire and erotic moans

Art by Slimeweaver

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý třicátý třetí - Currywurst a Type o Negative


Příběh pětistý třicátý třetí - Currywurst a Type o Negative

Šel jsem na cigáro a přemýšlel jsem si nad svými věcmi. V hlavě se mi míchala jedna knížka ze středověku a moje milá, se kterou jsem zažil divokou noc. Byl jsem mimo, jako většinou, když jsem se potuloval po chodbách fakulty strojní. Nějaké přednášky, potom cvičení. S nikým se moc nebavím, necítím se zde příjemně. Pořád na náš někdo řve a dává nám najevo, jak jsme hloupí. Trháme materiál a zapisujeme hodnoty do sešitu. Uhrovitý doktorand má připraveno spoustu trapných vtipů. Motá se kolem děvčat, která se chichotají a dělají na něj oči. Moc dobře vědí, že nejsou moc chytré. Využívají ženské zbraně, které bohužel nemám. Jsem zachmuřený, jsem zádumčivý. Nebaví mě to, není na tom nic zajímavého. Musím zmizet, kurva, doprdele, musím pryč, jinak mi z toho jebne. Omluvím se a jdu na záchod. Moc dobře vím, že se do školy už nevrátím. Utíkám pryč. Počkej, počkej na mě. Neutíkej tak rychle, ozve se za mnou.

Otočím se a vůbec nevím, kdo to je. Taková malá, hubeňoučká holka. Koukáš na mě, jako bys nevěděl, kdo jsem, špitne. Jasně, že vím. Vůbec netuším. Omluvím se a ona mi řekne, že se jí to stává pořád. Pro všechny jsem vzduch. Je tichá. Navíc mi prozradí, že mi dala na jedné zkoušce opsat několik stránek a díky tomu jsem ji udělal. Pořád si nevzpomínám. Říkals mi, že to máš u mě. Vlasta. Představí se. Nevím moc, co říkat, není to takový ten typ, který by v mužích probouzel ihned touhu. Něco vykoktám, chci se omluvit a utéct, ale ona mě na poli, přes které právě jdeme, chytí za ruku. Zastavíme se. Dívá se mi smutně do očí. Prosím tě, zajdi se mnou na pivo. No, na rovinu, stejně bych na něj šel. Na Kurty? Přikývne. Je odněkud z malé vesničky na severu, říká, když se představuje. Byla jsem za blondýnkou. Dodá ještě a já vůbec nevím, o co jde. Můžeš se mnou vyrazit. Řekne a já se trošku naštvu. Cože? O mě, beze mě? 

Vypráví a srká u toho pivo. Je vidět, že si ho dala jen tak, aby u toho vypadala. Určitě ji přijde hořký. Měl bych si otevřít poradnu, napadne mě, když vypije třetí a rozváže se jí jazyk. Moc toho nevydrží. Číšnice na mě mrká a ptá se, jestli je to nějaký nový objev. Pěkná, dodá ještě a mě teprve teď dojde, že za tou šedou myškou se ukrývá taková moc hezká panenka. Není to vyloženě můj typ. Ale když se usměje, tak jí to sluší. Jen kdyby se trošku nalíčila, oblékla. Jsi nějaká smutná, co se stalo? To neřeš. Slíbil si, že mi za tu zkoušku uděláš, co mi na očích uvidíš. Noooo, dobře, ale já jsem zadaný. Omlouvám se. Co se to zase děje? Ne, já s tebou nechci spát, tedy...ale nemám nikoho, kdo by se mnou jel na koncert do Mnichova. Pořád mi to nedochází. Na co, proč? Ptám se zmateně a ona mi prozradí jméno kapely, které sice znám z doslechu, ale moc jsem je zatím neslyšel. TYPE O NEGATIVE. Hele, ale já šetřím na léto, chtěli jsme s blondýnkou někam vyrazit. To nevadí, platím já, dodá ještě plaše. Jako díky, ale to je blbý.

Potom přijde moje milá a pozdraví se s Vlastou jako kdyby se znaly odnepaměti. Odkud se znáte? Zeptám se a ony se rozesmějí. V době, kdy jsem ještě se svojí holkou nechodil, byly jednou na baru dole na koleji. Popíjely a přišel tam takový starší chlápek, který byl opilý a dotěrný. Barman ho vykopal ven a slečny si daly po nepříjemném zážitku nějaké to víno, pokecaly a seznámily se. Aha, dojde mi to. A ty pojedeš s náma? Řekne, že ne, že musí do Tábora za rodiči na nějakou oslavu. Ale, sám s ní, vždyť ji ani neznám. Tak se seznámíš. Dlužíš jí to, vím jak studuješ. Chci si dupnout, být nepříjemný, ale nasadí všechny ženské zbraně. V posteli se jí pak zeptám, jestli se s ní můžu vyspat. Opovaž se, směje se tomu a když usne, tak dýchá mělce. Chvilku ji sleduji, rád se na ní dívám, když podřimuje. Zvedá se jí hrudník a má takový laskavý výraz ve tváři. Zdají se mi divné sny. Ráno se zeptám, kdyže to vlastně jedu? Příští pátek. Dnes s Vlastou zajdeš koupit jízdenky na nádraží. Sraz máte v poledne. 

Nejdřív jsem naštvaný. Ty vole, proč já, mumlám si pod vousy, když jdu k ní na pokoj. Zaťukám a ozve se dále. Je tu sama. Na sobě má jen spodní prádlo a vytahané triko. Sklopím zrak, nechci ji přivádět do rozpaků. Počkej chvilku, zašvitoří a hodí na sebe džíny. Dnes vypadá nějak jinak. Upravila se, usmívá se. Děkuju ti, já vím, že se ti nikam moc nechce, ale pro mě to hrozně moc znamená. A tak, jako starý dobrák a pro někoho i blbec, přistoupím na celou tuhle hru. Nálada se mi zvedne ale až v nádražce, do které mě pozve, jako bolestné. Tak dobře. Povídej. Sedíme v tom pajzlu, smějeme se a je nám fajn. Najednou její pohled potemní. Mám ráda TYPE O NEGATIVE, protože je to smutná muzika. U nás na vsi se děly hrozný věci. Jaký věci? Zeptám se opatrně. Hrozný, šílený a temný věci. Pak už dodá jen - otec a rozbrečí se. 

Nechám ji, pak ji vezmu kolem ramen. Obejmu ji. Chvěje se. Lezl za náma. Za mnou i za sestrou. Utekla jsem. Pryč, musela jsem pryč, vzlyká. Máma to věděla. Klepou se jí ruce a já zase jednou nevím, co mám říct. Nejsem psycholog, jsem jen obyčejnej kluk, kterýmu se z nějakého důvodu lidé svěřují. Tolik bolesti, tolik strachu, co je mezi lidmi. Je mi na blití. Taky se ve mě vaří krev. Dej si rum. Je to jediné, co mě napadne. Já vím, řešit smutek alkoholem není dobrý nápad. Rozhodnu se. Potřebuješ vidět kousek světla. Abys měla naději, že ne všichni jsou hajzlové, že taky existuje pohoda a klídek. Jízdenky máme. Teď tě odvedu na kolej a odpočineš si. Příští pátek to rozjedem bejby. Přes slzy poprvé spatřím úsměv. Takhle se mi líbíš. Jsi silná holka. Neboj, všechno bude v pořádku. Zvedneme se a když se s ní loučím, tak o ní mám strach. Všechno řeknu blondýně a protože nám to nedá, tak se na Vlastu chodíme dívat. Ano, zkontrolovat.

Myslím na ní celý týden. Přemýšlím nad zlem a tmou. Odpočítávám hodiny, dny, noci. Těším se, ale trošku se i bojím. Nastane den D a my nejdeme do školy. Prdíme na to. Dostaneme svačiny od blondýnky, popřeje nám jen vše dobré a mě pošeptá, ať nezlobím. Poplácám ji po zadku, řeknu neboj a zmizíme v ulicích. Vlak jede na čas. Vypadá, že je rozhodnutá si to opravdu užít. A sluší jí to. Vlezem do kupé a protože jsem tak zvyklý, mám s sebou pár lahváčů a placatku rumu. Popíjíme a protože mám dobrou náladu, tak vtipkuji. Chci, aby to byl její večer, její akce. Aby byla za princeznu, v rámci možností. Jsem galantní, flirtuji, ale tak nějak opatrně, netlačím na pilu. Někde kousek za hranicemi dostanu pusu. Opatrnou. Proč? zeptám se zmateně. Díky, moc díky. Jsi skvělej. Zahraju to do autu, nemám rád, když mě někdo chválí, rdím se. Ne fakt, stydím se. Do Mnichova dojedeme v klídku, v neskutečný pohodě. Nakonec jsem rád, že taky jedu na nějaký koncert a nejsem sám. 

Pozve mě na currywurst a má mastnou pusu. Na sloupech jsou plakáty a tak si oddechneme, koncert je opravdu dnes a užijeme si ho. Skladba fanoušků v nedaleké hospodě je jiná, než znám já. Moc džínových vest, ani křiváků zde není. Spíše černota. Pláště a gotika. Lidí je tu hodně, ani jsem netušil, že jsou TYPE O NEGATIVE už tak slavní. Něco málo jsem si nastudoval. Vím třeba, že kapela pochází z Brooklynu, že hraje od roku 1989 a hlavní protagonista, neskutečně charismatický Peter Steele měl problémy s drogami i depresemi. A taky hrával s thrashovými Carnivore. Vlasta toho ví samozřejmě o hodně víc. Má jeho plakát v pokoji a já si zase jednou říkám, že tu holku chápu. Já tedy na plakáty nikdy moc nebyl, u mě jste Samantu Fox nenašli, ale charisma tenhle chlápek měl. To tedy ano. Už jen ta jeho výška. A pak samozřejmě hlas. Ten měl démonický, uhrančivý. O tom jsem se měli přesvědčit za chvilku. 

Vlezli jsme dovnitř a hrneme se dopředu. Jak je malinká, tak mě táhne. Chce si to užít v první brázdě. Aby měla své idoly na dosah. Stejně se před nás ale nahrne několik desítek lidí. Dav nás odhodí kousek stranou, ale nedám se. Protlačíme se co to jde. Problém trošku je, že je fakt malá a stejně nevidí. Neboj, to vyřešíme. Zvednu ji na ramena a stoupneme si bokem. Kapela vyleze na pódium a já zažiju jeden z nejsmutnějších, nejpodivnějších koncertů v mém životě. Přijde mi, že se přede mnou otevřela samotná bolest celého světa. Songy jsou velmi naléhavé, drásají mě zevnitř a vůbec nevnímám, že mě bolí ramena i záda. Vlasta se vlní, pláče, směje se. Je zpocená, muzika jí proniká do celého těla a jak sedí na mě, tak veškerou tuhle depresivní energii přenáší i na moji maličkost. Jakoby Peter zpíval i její příběh. Nechceme, aby to skončilo, ani já, který mám rád převážně divokou a úplně jinou muziku, jsem jak opařený. Neskutečný zážitek. Majestátní, mrazivý, niterný.

Poslední song, přídavek a pak sleze dolů. Klepe se. Obejmu ji, chráním jí, jsme pořád na stejné vlně. Nejsme sami. Kolem nás jsou do sebe zavěšeni zcela neznámí lidé. Hudba nás propojila. Je to jako nějaká mše, obřad. Rituál. Musíme na vzduch. Máme spoustu hodin. Nejdeme do hospody, nemáme peníze. Bloudíme mnichovskými ulicemi. Dáme si ještě jeden currywurt a povídáme se. Pořád v nás doznívá hudba a ona je najednou úplně jiná. Musela si prožít peklo, které si ponese s sebou celý svůj život. Přesto je najednou silná, silnější než většina lidí, co jsem kdy potkal. Zvenku vypadá pořád jako smutná panenka, ale uvnitř má spoustu energie. Děkuji ji za koncert, domů jedeme brzy ráno. Usne ihned jakmile zapíská průvodčí. Dívám se z okna a přehrávám si celý večer znovu a znovu dokola. Jsem v jakémsi podivném stavu, v rauši. Utahaný jako kůň vystoupím v Plzni. Doprovodím ji na kolej a dostanu ještě jednu hubičku na tvář. Tentokrát jí poděkuji já. Bylo to něco úžasného, dodám ještě a pak ze sebe ve sprše všechno smyju  a lehnu si na záda. Koukám do stropu a kolem mě pobíhá blondýnka. Zase si jednou uvědomím, jak se mám vlastně krásně. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. srpna 2025

Recenze/review - SOULREAPERS - Melody of Chaos (2025)


SOULREAPERS - Melody of Chaos
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Nevím, kdy se to stalo. Lidé začali mít na ulicích divný pohled, nevnímali svět kolem sebe. Jakoby byly napojeni na nějakou síť, která je ovládala. V reálném životě byli zlí a bez emocí. Potřebovali svoji denní dávku strachu, radosti. Připomínali mi zombie z apokalyptických filmů. Další díl seriálu, další morbidní hra. Kluci přestali mít zájem o holky a svět pomalu vymíral. Chodil jsem ulicemi, sledoval postupný úpadek. Potom začalo rabování. Všechno se samozřejmě muselo natáčet. 

Občas mi připadá, že opravdu začínáme žít v podivné době. Jakoby se kolem vznášel zvláštní neklid. Jsou kapely, které když si poslechnu, tak ve mě podobné myšlenky probudí. Melodický death metal nepatří k mým nejoblíbenějším. Jenže italští maniaci SOULREAPERS jej hrají naléhavě, zajímavé, neotřele. Nové album mi připomíná soundtrack k apokalypse, která už dávno začala. V našich hlavách i duších. 


Máte rádi kapely jako jsou DARK TRANQUILLITY, AT THE GATES, SEPTIC FLESH, SOILWORK? Potom rozhodně tuhle nahrávku zkuste. Je po okraj narvaná zajímavými melodiemi, hoří zevnitř, na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive i sílu. I takový zvláštní neklid, který se mi na téhle smečce líbí. Zvukově je vše v pořádku, stejně jako stylový obal. Prostudujte si i texty, rozhodně stojí za to. Možná už jsem starý pes a opravdu světu kolem sebe nerozumím, ale co vím na sto procent je to, že tahle nahrávka rozhodně stojí za to. Jsou pod ní podepsáni dva muzikanti - Mike Tarantino a Buzz. Oba odvedli skvělou práci. Líbí se mi, jakým způsobem si kapela hraje s náladami. Muzika je zde jednou surová, nekompromisní, potom vznešená, chladná. Navíc musím zmínit pro mě jednu z nejdůležitějších věcí - nové album "Melody of Chaos" mě baví poslouchat a rád se k němu vracím. Nejvíc se mi opravdu osvědčil poslech do sluchátek, když jsem se toulal ulicemi a pozoroval lidi. Jak jsou na nervy, když se dívají do svých obrazovek, jak se usmívají, když jim dal někdo like. Kousek vedle, od těchto šťastných povrchních jedinců, leželi špinaví bezdomovci. Žebrali a ulice byla chladná a temná, jako lidská prokletá srdce. Těch obrazů, fantazií, mě při poslechu napadá opravdu velké množství. Mám vždy rád, když mě kapela dokáže chytit, zaseknout do mě svůj ostrý dráp. SOULREAPERS se to povedlo na výbornou. Je to jízda na splašeném koni. Od začátku do konce. Nemůžu jinak, než vám album doporučit. Rozhodně stojí za poslech. Obzvláště v dnešní podivné době. Nevím, kdy se to stalo. Lidé začali mít na ulicích divný pohled, nevnímali svět kolem sebe. Jakoby byly napojeni na nějakou síť, která je ovládala. V reálném životě byli zlí a bez emocí. Potřebovali svoji denní dávku strachu, radosti. Připomínali mi zombie z apokalyptických filmů. Melodický death metal zahraný s elegancí a nadšením! Album po okraj narvané silnými emocemi! 


Asphyx says:

I don't know when it happened. People started looking strange on the streets, oblivious to the world around them. It was as if they were connected to some network that controlled them. In real life, they were evil and emotionless. They needed their daily dose of fear and joy. They reminded me of zombies from apocalyptic movies. Another episode of the series, another morbid game. Boys lost interest in girls, and the world slowly died out. I walked the streets, watching the gradual decline. Then the looting began. Of course, everything had to be filmed. 

Sometimes I feel like we're really starting to live in strange times. It's as if there's a strange uneasiness in the air. There are bands that, when I listen to them, awaken similar thoughts in me. Melodic death metal is not among my favorites. But the Italian maniacs SOULREAPERS play it urgently, interestingly, and originally. The new album reminds me of the soundtrack to an apocalypse that began long ago. In our heads and souls.


Do you like bands such as DARK TRANQUILLITY, AT THE GATES, SEPTIC FLESH, SOILWORK? Then you should definitely give this album a try. It is packed to the brim with interesting melodies, burning from the inside, yet cold as a corpse's hand on the surface. The songs are very well written, with the necessary drive and power. There is also a strange restlessness that I like about this pack. The sound is fine, as is the stylish cover. Study the lyrics, they are definitely worth it. Maybe I'm just an old dog and I really don't understand the world around me, but what I know for sure is that this recording is definitely worth it. Two musicians are behind it - Mike Tarantino and Buzz. Both did a great job. I like the way the band plays with moods. The music is sometimes raw and uncompromising, then sublime and cold. In addition, I must mention one of the most important things for me - I enjoy listening to the new album "Melody of Chaos" and I like to come back to it. I really enjoyed listening to it on headphones while wandering the streets and watching people. How nervous they are when they look at their screens, how they smile when someone likes them. A short distance away from these happy, superficial individuals, dirty homeless people were lying on the ground. They were begging, and the street was cold and dark, like cursed human hearts. A lot of images and fantasies come to mind when I listen to it. I always like it when a band can grab me, sink its sharp claws into me. SOULREAPERS has done that perfectly. It's a wild ride from start to finish. I can't help but recommend this album to you. It's definitely worth listening to. Especially in these strange times. I don't know when it happened. People started to have a strange look on the streets, oblivious to the world around them. As if they were connected to some network that controlled them. In real life, they were evil and emotionless. They needed their daily dose of fear and joy. They reminded me of zombies from apocalyptic movies. Melodic death metal played with elegance and enthusiasm! An album brimming with powerful emotions!


Tracklist:
1.Terriifying souls 04:29
2.Blood Of my blood 05:37
3.Testament Of madness 05:23
4.Instrumental 01:59
5.It was worth it 04:58
6.Blank slates 04:26
7.Time is passing 05:19
8.Useless return 05:31
9.Outro 02:45

Line up:
Mike TARANTINO: Vocals / Lyrics
Buzz:
Guitars / Synth / Keys / Drums
Annalisa logoteta (Dysphoria)
Additional female vocals and Keyboards parts

pátek 22. srpna 2025

Recenze/review - INTUBATION - Hallucinations (2025)


INTUBATION - Hallucinations
EP 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Venku mrzne a brzy padne tma. Přesto mě něco nutí jít ven. Mezi děsivé stíny. Na stará pohřebiště, do temnoty, mezi šílené reálné zlo. Jsem daleko na severu v lesích a exhumuji další zmrzlý hrob. Do uší mi hraje nové EP finských INTUBATION a přemýšlím, jak asi jednou zemřu já. Chtěl bych si jen tak lehnout do trávy, dívat se na nebe a nechat červy, ať mě sežerou. Uvidíme, jak to jednou dopadne. Zatím plním svoje poslání. Podporuji kapely, o nichž si myslím, že uchopili smrtící kov za správnou stranu.

INTUBATION vzešli z toho nejhlubšího podzemí. Mají špinavý, zastřený zvuk, ostré riffy, divoké bicí i chorobami nasáklý vokál. Nic pro slabé povahy, ani čtenáře moderních leských metalových časopisů. Tohle je old school death metal ohlodaný až na kost. Velmi dobře zahraný, s krvavou jiskrou uvnitř. Otevírám další hrob. 


Pokud pamatuje počátky tohoto shnilého stylu, pokud jste si kdysi dávno posílali na výměnu kazety poštou, pokud si pamatujete neumělé a obskurní, ručně psané časopisy, potom jste zde správně. Dnešní doba je skvělá v tom, že se ke mě podobné kapely dostanou, že si je mohu poslechnout a nemusím čekat několik měsíců, až mi přijde nějaký hudební nosič. Výsledný zážitek, když sedím u reproduktorů, kývám se do rytmu, bouchám pěstí do stolu i do zdi, je ale stejný. Jeden můj kamarád, který už není mezi námi, tak vždycky říkával. Kurva, kámo, buď to tam je a nebo není. Buď tě hudba řeže a pálí, žere zevnitř a nebo ne. Jsem si naprosto jistý, že INTUBATION by se mu moc líbili. Stejně jako mě. Skladby jsou totiž napsány s jediným účelem. Pohřbít vás zaživa, roztrhat na kusy, zabít vás hudbou. Troufám si tvrdit, že se to kapele povedlo na výbornou. Jasně, všechna hudba, kterou nám předkládají, tu již dávno byla a pánové nepřinášejí nic nového do záhrobí. Ale vadí to někomu? Mě rozhodně ne. Já si užívám mrtvolně chladnou atmosféru, rád a s chutí se vydávám znovu a znovu na stará pohřebiště v lesích, abych tam pátral po hrobech prokletých. Pokud to máte nastavené v hudbě jako já, určitě "Hallucinations" ochutnejte. Tohle EP má v sobě pradávnou zničující sílu. Amen! Venku mrzne a brzy padne tma. Přesto mě něco nutí jít ven. Mezi děsivé stíny. Na stará pohřebiště, do temnoty, mezi šílené reálné zlo. Jsem daleko na severu v lesích a exhumuji další zmrzlý hrob. Plesnivý, morbidní, syrový death metal, exhumace starého prokletého hrobu! Víka od rakví praskají! 


Asphyx says:

It's freezing outside and it will soon be dark. Yet something compels me to go outside. Into the terrifying shadows. To the old burial grounds, into the darkness, among the insane, real evil. I am far north in the woods, exhuming another frozen grave. The new EP by Finnish band INTUBATION is playing in my ears, and I wonder how I will die one day. I would like to just lie down in the grass, look at the sky, and let the worms eat me. We'll see how it turns out. For now, I am fulfilling my mission. I support bands that I think have grasped death metal by the right side.

INTUBATION emerged from the deepest underground. They have a dirty, hazy sound, sharp riffs, wild drums, and disease-soaked vocals. Not for the faint of heart, nor for readers of modern glossy metal magazines. This is old school death metal stripped down to the bone. Very well played, with a bloody spark inside. I'm opening another grave.


If you remember the beginnings of this rotten style, if you used to send cassettes by mail to exchange them, if you remember the clumsy and obscure handwritten magazines, then you've come to the right place. Today's world is great in that bands like this reach me, I can listen to them, and I don't have to wait several months for a music carrier to arrive. The resulting experience, when I sit by the speakers, swaying to the rhythm, banging my fist on the table and the wall, is the same. A friend of mine, who is no longer with us, always used to say, "Damn, man, either it's there or it's not. Either the music cuts and burns you, eats you from the inside, or it doesn't." I am absolutely certain that he would have liked INTUBATION very much. Just like me. The songs are written with a single purpose. To bury you alive, tear you to pieces, kill you with music. I dare say that the band has succeeded with flying colors. Sure, all the music they present to us has been here before, and these gentlemen bring nothing new to the grave. But does anyone mind? I certainly don't. I enjoy the deathly cold atmosphere, and I gladly and eagerly return again and again to the old burial grounds in the woods to search for the cursed graves. If you're into this kind of music like I am, be sure to give "Hallucinations" a listen. This EP has an ancient destructive power. Amen! It's freezing outside and it will soon be dark. Yet something compels me to go outside. Into the terrifying shadows. To the old burial grounds, into the darkness, among the insane real evil. I am far north in the woods, exhuming another frozen grave. Moldy, morbid, raw death metal, the exhumation of an old cursed grave! The coffin lids are cracking!


Tracklist:
1. Intro 
2. Drowning in My Blood 
3. Purposeless Existence 
4. Time Stands Still 
5. Depraved Hallucinations 

band:
Eetu Huotari - Vocals, Guitars, Bass, Synthesizer
Valtteri Pikkarainen - Guitars
Verneri Pikkarainen - Drums


KNIŽNÍ TIPY - Zeď mlčení - Arnaldur Indriðason (2024)


Zeď mlčení - Arnaldur Indriðason
2024, MOBA (Moravská bastei)

Jeden den před dovolenou jsem měl svátek. Přišla mi milá pozornost od Knihy Dobrovský se slevou na knížku. V závěrečném pracovním chaosu jsem víceméně naslepo zakoupil Zeď mlčení od Arnaldura Indriðasona. Zaujalo mě téma, cena ve slevě a také prostředí Islandu, které mám moc rád a jednou bych se tam rád podíval. Druhý den ráno, ještě předtím, než jsme jeli na chalupu do Jizerek, jsem si v boxu kousek od našeho domu výtisk vyzvedl. Měl jsem radost, i když jsem se ke čtení vůbec nedostal. Byly jiné starosti, práce jak na kostele a hlavně jsme se pořád toulali někde v lesích. Také jsem četl  další knížky a tak na mě Zeď mlčení čekala vyčítavě na dně batohu. Přivezl jsem ji zpět do Plzně a dva dny se odhodlával, že se k ní vrátím. Nakonec jsem to zase neudělal. Chodil jsem kolem ní jako kočka kolem své oběti. Čekal jsem s napětím, až přijde čas.

Ten nastal hned další pondělí. Měli jsme naplánovanou cestu do Polska, hezky vlakem a autobusem, se spoustou volného času. Tablet mě po čase omrzel, všude jen samé vraždy, lži a jedovaté sliny. Proto jsem se odstřihl hned někde za Prahou od všech sítí světa a začal si v klidu a za zvuků drnkajících kolejí číst. Ihned jsem se chytil. Bylo to od začátku do konce velmi napínavé a já jsem si tak, kousek za hranicemi pro sebe zamumlat, tak to vidíš, jakou máš poslední dobou dobrou dobrou ruku, když si vybíráš samé pro sebe nové autory. Jsem ve stádiu objevování a opravdu jsem se opět trefil. Čtu dál a vůbec nevnímám krajinu kolem sebe. Manželka je zašpuntovaná a pospává. Poslouchá doom metal, tak se jí ani nedivím. Já zatím řeším další vraždu a i když má být venku hodně teplo, mě mrazí v zádech. Kniha je opravdu velmi napínavě a uvěřitelně napsána. 

Pravdou je, že z Islandu jsou vždy skvělé knížky. Jen ten počet vražd vzhledem k počtu obyvatel mi moc nesedí. Tímhle tempem by museli být už dávno všichni po smrti. Omluvte můj vtípek, chápejte jej jako nadsázku. Nicméně, mohu potvrdit, že Arnaldur Indriðason je mistr ve svém oboru, píše zajímavě, poutavě a i když se opět jedná už o čtvrtý díl série, vůbec to nevadilo. Užíval jsem si, sem tam nechal jen na chvilku odpočinout oči, když jsme stáli někde v polích a srnky se kolem pásly jakoby nic. Vůbec netušily, že daleko na severu je tma a zima a chlad a že někteří lidé v sobě mají velké zlo. Mám velkou slabost pro příběhy, které mají kořeny daleko v historii. No řekněte, mrtvola nalezená po deseti letech, zazděná v suterénu. Zatajil tehdy vyšetřovatel Konráð nějaké informace? Pokračuje tam, kde minule přestal a je to jízda, která je pořádně divoká a zajímavá. Vystoupíme v Krakowě, ihned zajdeme na pierogi a protože nám chutná, tak se po ubytování jdeme projít. Procházka se zvrhne v mnoha kilometrový výlet se spoustou objevování a když se vrátíme na pokoj, dáme jen trošku alkoholu a padneme za vlast.

Probouzím se teď nějak brzy, můžu být utahaný jako kůň, ale už mi to nespí jako zamlada. Nechám ženu pochrupovat a otevřu knížku. Hergot, někde jsem vytrousil záložku. Znovu se ponořím do příběhu. Ani jsem si nestihl opláchnout obličej. Zajdeme někam na snídani? Ještě chvilku, odpovím, aspoň dočtu kapitolu. Udělám to, dáme kávu, něco dobrého a sytého a dnes nás čeká židovské město. Je to tak trošku pátrání i po části mé rodiny. Chci se podívat, kde kdysi za druhé světové války skončili. Slunce pálí a na mě padne taková zvláštní tíseň. Je to náročný den, i když velmi zajímavý. Nachodíme spoustu kilometrů a zase není na nic čas. Večer v irské hospodě nás hodí do pohody. Již v trošku mátožném stavu, když jdeme starobylými ulicemi zpět na ubytování, se mi začnou v hlavě míhat myšlenky na knihu. Možná jsem již opilý. Když usnu, tak se mi zdá, že vyšetřuji úplně stejnou vraždu v Krakowě. Probudím se v noci, jsou tu střešní okna a na záchodě slyším divný zvuk. Otevřu okno do vnitrobloku. Tam stojí na protilehlém balkoně chlap jak hora a řeže kosti. Oklepu se a moje sny jsou ještě divočejší.

Můj příběh o knize Zeď mlčení se blíží ke svému konci. Vše jsem dočetl, když jsme jeli zpět. Někde kousek od českých hranic. Přede mnou seděla rozvětvená saudská rodina. Kluci jak ze žurnálu, všechno pozlacené a dívky a ženy zahalené od hlavy až k patě. Smrděli. Je to hnus, těším se, až vylezeme ven. Knihu odložím na stolek ve vlaku a dlouho se dívám s okna. Vše vstřebávám, nechávám v sobě doznívat. Venku je vedro k zalknutí, ale mě je díky klimatizaci zima. Jsem myšlenkami v Reykjakvíku. Ve zdi je nalezena kostra lidské oběti. Kdo to mohl udělat? Vážení přátelé, mám poslední měsíce opravdu šťastnou ruku. Zařekl jsem se, že od Arnaldura Indriðasona si toho přečtu rozhodně více. Zeď mlčení je totiž přesně knihou podle mého gusta. Snad jsem vám svým dnešním tipem udělal také radost. Dovolená pomalu končí a mě čeká klasický stereotyp všedních dní. Už teď se těším, až vyšetřím trošku času a otevřu si další knížku. Mějte se co nejlépe. A moc vám děkuji za přízeň. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když je za zdí suterénu bytového domu v centru Reykjakvíku nalezena lidská kostra, je to pro obyvatele tohoto domu doslova šok. Zdá se, že zde byla před desítkami let zazděna oběť vraždy. Kdo je však obětí? A jaký zločin zde byl spáchán? Reykjavícká policie je bezradná, protože nálezu neodpovídá žádná z pohřešovaných osob. Do případu se zapojuje také penzionovaný detektiv Konráð, jemuž současní kolegové příliš nedůvěřují. Domnívají se totiž, že jim Konráð při dřívějším vyšetřování zatajil důležité informace. Konráð tedy pokračuje ve vyšetřování na vlastní pěst. Má dávný zločin něco společného s jeho vlastní rodinnou historií a s vraždou jeho otce?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 21. srpna 2025

Recenze/review - PANZERCHRIST - Maleficium Part 2 (2025)


PANZERCHRIST - Maleficium Part 2
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Ležíš svázaná v temné plesnivé kobce. Mučili tě tolika způsoby, že už na tvém těle nezůstalo místo, které by nebylo zohavené. Neustále dokola opakovali, aby ses přiznala. Kněží s jedovatými jazyky a noži ostrými tak, že ti pokaždé popraskala kůže, když se tě jenom dotkli. A že se dotýkali hodně. Svatí mužové s tvářemi krvelačného ďábla. Zavržená, znásilněná, ponížená. Přiznej se, že obcuješ s démony, křičeli na tebe, když si visela na kříži hlavou dolů.

"Maleficium Part 2" je druhým dílem black death metalového opusu, který vám přinášejí legendární PANZERCHRIST. Jedná se o velmi propracované, syrové a temné dílo, které se konceptuálně zaobírá čarodějnictvím. Tisíce nevinných žen, upálených na hranici. Tajemné obřady, u kterých byly obětována těla i duše nevinných. Inkvizice!


Na novém albu dánští tváři nadále rozvíjejí svoje nečisté myšlenky. Skladby jsou napsány velmi podmanivě, mají v sobě takovou tu pradávnou sílu, tlak a energii. Na téhle smečce bylo vždy skvělé, že ji poznáte během několika prvních riffů. Mají svůj originální výraz, který si samozřejmě zachovávají i letos. Pokaždé, když si novinku pustím na svém přehrávači, venku se setmí, mraky jsou nízko a skoro se dotýkají země. I u nás se upalovala těla nevinných žen, i u nás se zabíjelo za uhranutí. Jasně zdokumentované procesy, plné bolesti a utrpení, jakoby při poslechu vždy znovu ožily. Na stěnách mého pokoje se odehrávají příběhy, které jsou dodnes krvavou skvrnou na historii celé církve. Přesto mi to nedá, opravdu čarodějnice neuměly pracovat s temnou magií? Těžko říct, pro mě je hlavní to, že mě baví novou nahrávku poslouchat. Líbí se mi zvuk (produced, mixed and mastered by renowned metal producer Tue Madsen (At The Gates, Illdisposed, Behemoth) at Antfarm Studios a za velmi zajímavý považuji i tematicky s hudbou sladěný motiv na obalu. Všichni muzikanti, v čele s charismatickou zpěvačkou Sonjou, odvedli vynikající práci. Není to ale jenom řemeslo, které tahle smečka umí. Pro mě osobně je asi nejpřitažlivější pochmurná, záhadná, nebál bych se napsat magická atmosféra celého alba. Pokud máte rádi kapely typu GOD DETHRONED, VADER, NECROPHOBIC, DARK FUNERAL, BELPHEGOR, potom se pohodlně usaďte a nechte se unášet touto hudbou do záhrobí. PANZERCHRIST jsou stále ve vynikající formě a nové album jejich legendární status jenom potvrzuje. Ležíš svázaná v temné plesnivé kobce. Mučili tě tolika způsoby, že už na tvém těle nezůstalo místo, které by nebylo zohavené. Neustále dokola opakovali, aby ses přiznala. Nikdy neodvoláš svoje názory! Ohně byly znovu zapáleny! Starodávný, tajemný a mrazivý black death metalový obřad pro vyvolávání temných sil! Krvavý, děsivý, uhrančivý čarodějnický proces!


Asphyx says:

You lie bound in a dark, moldy dungeon. They tortured you in so many ways that there is no place left on your body that has not been mutilated. They repeated over and over again that you should confess. Priests with poisonous tongues and knives so sharp that your skin cracked every time they touched you. And they touched you a lot. Holy men with the faces of bloodthirsty devils. Rejected, raped, humiliated. Confess that you consort with demons, they shouted at you as you hung upside down on the cross.

"Maleficium Part 2" is the second installment of the black death metal opus brought to you by the legendary PANZERCHRIST. It is a highly sophisticated, raw, and dark work that conceptually deals with witchcraft. Thousands of innocent women burned at the stake. Mysterious rituals in which the bodies and souls of the innocent were sacrificed. The Inquisition!


On their new album, the Danish band continues to develop their impure thoughts. The songs are written in a very captivating way, with an ancient power, pressure, and energy. The great thing about this band has always been that you recognize them within the first few riffs. They have their own original style, which they have naturally retained this year. Every time I play the new album on my player, it gets dark outside, the clouds are low and almost touch the ground. Even in our country, innocent women were burned at the stake, even in our country, people were killed for bewitching. Clearly documented trials, full of pain and suffering, seem to come alive again and again as I listen. The walls of my room are home to stories that remain a bloody stain on the history of the entire church to this day. Still, I can't help but wonder, did witches really not know how to work dark magic? It's hard to say, but the main thing for me is that I enjoy listening to the new album. I like the sound (produced, mixed, and mastered by renowned metal producer Tue Madsen (At The Gates, Illdisposed, Behemoth) at Antfarm Studios), and I also find the cover art, which is thematically aligned with the music, very interesting. All the musicians, led by the charismatic singer Sonja, did an excellent job. But it's not just craftsmanship that this band excels at. For me personally, the most appealing aspect is the gloomy, mysterious, and, I wouldn't hesitate to say, magical atmosphere of the entire album. If you like bands such as GOD DETHRONED, VADER, NECROPHOBIC, DARK FUNERAL, and BELPHEGOR, then sit back, relax, and let this music carry you away to the underworld. PANZERCHRIST are still in excellent form, and their new album only confirms their legendary status. You lie bound in a dark, moldy dungeon. They tortured you in so many ways that there is no place left on your body that is not mutilated. They kept repeating over and over again that you should confess. You will never renounce your beliefs! The fires have been lit again! An ancient, mysterious, and chilling black death metal ritual to summon dark forces! A bloody, terrifying, mesmerizing witch trial!



about PANZERCHRIST on DEADLY STORM ZINE:



Recenze/review - PANZERCHRIST - Last Of A Kind (2023)


tracklist:
1. Witchfinder General
2. Harm Bidder
3. Catalyst Of Chaos
4. Hex Maleficium Pex
5. Suffer My Fury
6. On Walpurgis Night
7. Black Mirror

band:
Frederik O’Carroll – guitars
Sonja Rosenlund Ahl – vocals
Danny Bo – guitars
Ove Lungskov – drums
Rune Wasmer – bass




Recenze/review - AS THE SEA PARTS - Psychosis (2025)


AS THE SEA PARTS - Psychosis
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Krátký život plný utrpení, stálo na jednom. Na dalším se jako košatý strom rozprostíral složitý rodokmen. Je vlastně jedno, kým jsme byli a budeme. Nakonec všichni zemřeme. Jenom ve smrti jsme si rovni. Vzadu, pokrytá břečťanem, stojí opuštěná hrobka s nápisem AS THE SEA PARTS. Chvíli váhám, je už opravdu tma, ale nakonec vstupuji dovnitř.

Jedná se o smečku, jejíž kořeny sahají do roku 1995. Následující rok po svém založení pánové z Virginie nahráli jednu demonahrávku "Trilogy of Sorrow". Doporučuji vám, abyste si ji poslechli, je volně dostupná. Budete mít potom celkový obraz o kapele kompletní. Následovaly dlouhé roky nečinnosti, kdy byla hrobka zavřená a rozprostíralo se kolem ní ticho. Až letos, po  hibernaci, vydává tahle smečka nové, dlouhohrající (a zároveň debutové) album. 


Také máte rádi ranní mlhu nad hřbitovem? Takový ten plazivý chlad, tichý šepot nemrtvých? Také jste vyrůstali a setkávali jste se s hudbou poprvé v devadesátých letech minulého století? Potom jste zde správně. Tvorba AS THE SEA PARTS má sobě přesně tu patinu dávných časů, poctivost, talent, touhu rozdrásat vás do krve. Nutno rovnou dodat, že se to kapele daří na výbornou. Pokud pominu skvělý chladný a dobře čitelný zvuk (Kyle Johnson), pokud se oprostím od motivu na obalu, který namaloval jeden z mých nejoblíbenějších umělců v undergroundu - Mark Riddick, tak zůstane na kost ohlodaný death metal se spoustou melodických prvků, s doomově zastřenou atmosférou. Když jsem kdysi před lety svoje stránky zakládal, tak alba jako "Psychosis" jsou, byla a budou těmi, které chci podporovat. Hudba zde má totiž v sobě něco navíc. Srdce, vášeň, těkavý chlad, temnotu, naléhavost. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích. Navíc mě novinka opravdu baví poslouchat. Jedná se o záležitost pro chvíle, kdy se potřebujete v dnešním chaotickém, podivném a neosobním světě zastavit. Nová nahrávka se stala po nějaké době spíše osobní záležitostí, soukromou seancí, krásou usínajícího dne, než jen obyčejným poslechem. Jsem moc rád, že kapela tohle album vydala. Je totiž po okraj narvané skvělými nápady, zastřeně podmanivou atmosférou, bolestí, strachem i pradávnou silou nemrtvých. Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože, když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Chladný a temný, melodický doom death metalový obřad, panychida za bolest! Budete do krve rozdrásáni zevnitř!


Asphyx says:

It was getting dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to wander among the gravestones and read the names on the graves. A short life full of suffering, it said on one. On another, a complex family tree spread out like a spreading tree. It doesn't really matter who we were or who we will be. In the end, we all die. Only in death are we equal. In the back, covered in ivy, stands an abandoned tomb with the inscription AS THE SEA PARTS. I hesitate for a moment, it's really dark now, but finally I go inside.

This is a band whose roots date back to 1995. The following year after its founding, the gentlemen from Virginia recorded a demo called Trilogy of Sorrow. I recommend you listen to it, it's freely available. You'll then have a complete picture of the band. This was followed by long years of inactivity, when the tomb was closed and silence spread around it. Only this year, after hibernation, is this band releasing a new, full-length (and debut) album.

Do you also like the morning fog over the cemetery? That creeping cold, the quiet whisper of the undead? Did you also grow up and encounter music for the first time in the 1990s? Then you've come to the right place. AS THE SEA PARTS' work has exactly that patina of ancient times, honesty, talent, and a desire to tear you to pieces. It must be said right away that the band does an excellent job of this. If I ignore the great cold and clear sound (Kyle Johnson), if I detach myself from the cover art, which was painted by one of my favorite underground artists, Mark Riddick, what remains is bone-gnawing death metal with lots of melodic elements and a doom-laden atmosphere. When I started my website years ago, albums like "Psychosis" were, are, and will be the ones I want to support. The music here has something extra. Heart, passion, volatile coldness, darkness, urgency. In short, I believe every tone, every note, every drum beat of this band. What's more, I really enjoy listening to the new album. It's something for those moments when you need to pause in today's chaotic, strange, and impersonal world. After a while, the new recording became more of a personal matter, a private session, the beauty of a day falling asleep, rather than just ordinary listening. I'm very glad the band released this album. It's packed to the brim with great ideas, a veiled captivating atmosphere, pain, fear, and the ancient power of the undead. It was dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to continue wandering among the tombstones and reading the names on the graves. A cold and dark, melodic doom death metal ceremony, a memorial service for pain! You will be torn to pieces from the inside!


Tracklist:
1. Where Paradise Lies 
2. The Search Within 
3. Among the Shadows 
4. Psychosis 
5. Lunacy Calling 
6. Solace 
7. Loss and Remembrance 
8. Regression 
9. Finality 
10. Resolve 

středa 20. srpna 2025

Recenze/review - FULL OF HELL - Broken Sword, Rotten Shield (2025)


FULL OF HELL - Broken Sword, Rotten Shield
EP 2025, Closed Casket Activities

for english please scroll down

Další ubíjející den, další bolest uvnitř mého těla i mysli. Pochoduji v zástupu stejně prokletých. Hodiny ubíhají, čas plyne jako voda v řece Smrti. Lidé kolem mě opakují stále stejná slova. Připomínají špatně nastavené stroje. Všichni stejně vypadají, stejně mluví, stejně přemýšlejí. Jinakost se neodpouští. Konečně je pátek a já končím v práci. Poslední nádech a potom už jenom řvu do tmy. Potřebuji další dávku muziky, která mi vyčistí hlavu, potřebuji něco ostrého, nekompromisního, divokého.

Všechno to nakumulované zlo musí ven. Vyříznout ho skalpelem, ostře a nekompromisně. Projíždím seznam kapel, co mám doma na poslech. Zhasínám všechna světla a zapínám play. FULL OF HELL vydali v květnu nové EP. Jak jsem na něj jenom mohl zapomenout? Z reproduktorů se na mě vyvalí hnis a zkažená krev a já se konečně začnu usmívat. Tohle je přesně ono, tohle jsem potřeboval. Kývám se do rytmu a připíjím kapele na zdraví! 


S touhle smečkou rozzuřených pitbulů jste se již několikrát na našich stránkách setkali. I tentokrát jsem velmi spokojený. FULL OF HELL totiž jsou, byli a určitě i budou jasně rozpoznatelnou, originální kapelou, která má přímý tah na branku. Jejich směsice grindcore, noise, death metalu i powerviolence, je opět jasným důkazem toho, že i hudbou se dá zabíjet. Pánové z Pensylvanie vám vystřelí mozek z hlavy a udělají to opět s velkou morbidní elegancí. Zcela odlišné postupy, atmosféra totálního zmaru a marastu, tolik podobnému současnému světu, masivní, ostrý zvuk, zajímavý obal, tohle všechno dohromady tvoří celek, který když ochutnáte, tak již nikdy nemůžete jinak. Já nepotřebuji žádného terapeuta, já mám "Broken Sword, Rotten Shield". Tady totiž nenaleznete žádné pózy, zbytečnosti, ale jenom na kost ohlodané motivy, které se vám zadřou hluboko do podvědomí. Netuším, proč je dnes tolik lidí frustrovaných, proč dusí v sobě všechny ty pomalu zahnívající myšlenky, když mají možnost zapnout play a rozsekat všechno kolem sebe na prach. Je něco hnisavého, přitažlivého a zvláštně neklidného, co mě přitahuje znovu a znovu k reproduktorům. Pro mě, starého psa, je stále velmi příjemné být fanouškem. Protože pokaždé dostanu poctivou porci hudby, která drásá do krve. Určitě také máte nějaká stará zranění, rány, které vás začnou i po letech bolet, když se změní počasí. S FULL OF HELL je to velmi podobné. I na novém EP připomínají špatně léčený vřed, ve kterém to tepe, pálí a žhne. Kapela vzala rezavý skalpel a prořízla ho. Ostrými riffy, divokými bicími i naštvaným vokálem. Také cítíte zápach zkaženého masa? Temné a ostré death, grindcore, noise, powerviolence album, u kterého vás začnou pálit  a bolet staré, dávno vyléčené rány! Velmi syrový hnisavý proces! 

Asphyx says:

Another killing day, another pain inside my body and mind. I march in the crowd of the equally cursed. The hours pass, time flows like water in the river of Death. The people around me repeat the same words over and over. They resemble misaligned machines. They all look the same, talk the same, think the same. Difference is unforgivable. Finally, it's Friday and I'm off work. I take my last breath and then I just scream into the darkness. I need another dose of music to clear my head, I need something sharp, uncompromising, wild.

All this accumulated evil needs to come out. Cut it out with a scalpel, sharp and uncompromising. I'm going through my list of bands to listen to at home. I turn off all the lights and put it on play. FULL OF HELL released a new EP in May. How could I have forgotten about it? Pus and bad blood rolls out of the speakers and I finally start to smile. This is exactly what I needed. I sway to the beat and toast the band!


You have already met this pack of angry pit bulls several times on our website. This time I am very satisfied. FULL OF HELL are, were and will certainly be a clearly recognizable, original band that has a direct pull on the goal. Their mixture of grindcore, noise, death metal and powerviolence is once again a clear proof that you can kill with music. The gentlemen from Pennsylvania will blow your brains out and do it again with great morbid elegance. Completely different methods, the atmosphere of total destruction and misery, so similar to the contemporary world, massive, sharp sound, interesting cover, all this together creates a whole that when you taste it, you can never do otherwise. I don't need a therapist, I have "Broken Sword, Rotten Shield". Because here you won't find any poses, no uselessness, but only bone-biting themes that will dig deep into your subconscious. I don't know why so many people today are frustrated, why they are stifling all those slowly rotting thoughts when they have the opportunity to turn on the play and chop everything around them to dust. There is something festering, appealing and strangely unsettling that draws me back to the speakers again and again. For me, an old dog, it's still very enjoyable to be a fan. Because every time I get a fair portion of music that tugs at my blood. You must also have some old wounds, wounds that start to hurt even years later when the weather changes. It's very similar with FULL OF HELL. Even on the new EP, they resemble a badly treated ulcer, where it throbs, burns and glows. The band took a rusty scalpel and cut through it. With sharp riffs, ferocious drums and angry vocals. Can you smell the stench of rotten meat, too? A dark and sharp death, grindcore, noise, powerviolence album that will make your old, long healed wounds burn and ache! A very raw festering process!


Recenze/review - FULL OF HELL - Coagulated Bliss (2024):

Recenze/review - FULL OF HELL - Garden of Burning Apparitions (2021):


Tracklist:
1. Broken Sword, Rotten Shield
2. From Dog's Mouth, A Blessing
3. Corpselight 
4. Lament of All Things 
5. Mirrorhelm 
6. Knight's Oath 
7. To Ruin and the World's Ending (feat. Kruelty) 

band:
David Bland - Drums, Songwriting
Spencer Hazard - Guitars, Songwriting
Dylan Walker - Vocals (lead), Songwriting
Samuel DiGristine - Bass, Songwriting
Gabriel Solomon - Guitars, Songwriting



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine