Zeď mlčení - Arnaldur Indriðason
2024, MOBA (Moravská bastei)
Jeden den před dovolenou jsem měl svátek. Přišla mi milá pozornost od Knihy Dobrovský se slevou na knížku. V závěrečném pracovním chaosu jsem víceméně naslepo zakoupil Zeď mlčení od Arnaldura Indriðasona. Zaujalo mě téma, cena ve slevě a také prostředí Islandu, které mám moc rád a jednou bych se tam rád podíval. Druhý den ráno, ještě předtím, než jsme jeli na chalupu do Jizerek, jsem si v boxu kousek od našeho domu výtisk vyzvedl. Měl jsem radost, i když jsem se ke čtení vůbec nedostal. Byly jiné starosti, práce jak na kostele a hlavně jsme se pořád toulali někde v lesích. Také jsem četl další knížky a tak na mě Zeď mlčení čekala vyčítavě na dně batohu. Přivezl jsem ji zpět do Plzně a dva dny se odhodlával, že se k ní vrátím. Nakonec jsem to zase neudělal. Chodil jsem kolem ní jako kočka kolem své oběti. Čekal jsem s napětím, až přijde čas.
Ten nastal hned další pondělí. Měli jsme naplánovanou cestu do Polska, hezky vlakem a autobusem, se spoustou volného času. Tablet mě po čase omrzel, všude jen samé vraždy, lži a jedovaté sliny. Proto jsem se odstřihl hned někde za Prahou od všech sítí světa a začal si v klidu a za zvuků drnkajících kolejí číst. Ihned jsem se chytil. Bylo to od začátku do konce velmi napínavé a já jsem si tak, kousek za hranicemi pro sebe zamumlat, tak to vidíš, jakou máš poslední dobou dobrou dobrou ruku, když si vybíráš samé pro sebe nové autory. Jsem ve stádiu objevování a opravdu jsem se opět trefil. Čtu dál a vůbec nevnímám krajinu kolem sebe. Manželka je zašpuntovaná a pospává. Poslouchá doom metal, tak se jí ani nedivím. Já zatím řeším další vraždu a i když má být venku hodně teplo, mě mrazí v zádech. Kniha je opravdu velmi napínavě a uvěřitelně napsána.
Pravdou je, že z Islandu jsou vždy skvělé knížky. Jen ten počet vražd vzhledem k počtu obyvatel mi moc nesedí. Tímhle tempem by museli být už dávno všichni po smrti. Omluvte můj vtípek, chápejte jej jako nadsázku. Nicméně, mohu potvrdit, že Arnaldur Indriðason je mistr ve svém oboru, píše zajímavě, poutavě a i když se opět jedná už o čtvrtý díl série, vůbec to nevadilo. Užíval jsem si, sem tam nechal jen na chvilku odpočinout oči, když jsme stáli někde v polích a srnky se kolem pásly jakoby nic. Vůbec netušily, že daleko na severu je tma a zima a chlad a že někteří lidé v sobě mají velké zlo. Mám velkou slabost pro příběhy, které mají kořeny daleko v historii. No řekněte, mrtvola nalezená po deseti letech, zazděná v suterénu. Zatajil tehdy vyšetřovatel Konráð nějaké informace? Pokračuje tam, kde minule přestal a je to jízda, která je pořádně divoká a zajímavá. Vystoupíme v Krakowě, ihned zajdeme na pierogi a protože nám chutná, tak se po ubytování jdeme projít. Procházka se zvrhne v mnoha kilometrový výlet se spoustou objevování a když se vrátíme na pokoj, dáme jen trošku alkoholu a padneme za vlast.
Probouzím se teď nějak brzy, můžu být utahaný jako kůň, ale už mi to nespí jako zamlada. Nechám ženu pochrupovat a otevřu knížku. Hergot, někde jsem vytrousil záložku. Znovu se ponořím do příběhu. Ani jsem si nestihl opláchnout obličej. Zajdeme někam na snídani? Ještě chvilku, odpovím, aspoň dočtu kapitolu. Udělám to, dáme kávu, něco dobrého a sytého a dnes nás čeká židovské město. Je to tak trošku pátrání i po části mé rodiny. Chci se podívat, kde kdysi za druhé světové války skončili. Slunce pálí a na mě padne taková zvláštní tíseň. Je to náročný den, i když velmi zajímavý. Nachodíme spoustu kilometrů a zase není na nic čas. Večer v irské hospodě nás hodí do pohody. Již v trošku mátožném stavu, když jdeme starobylými ulicemi zpět na ubytování, se mi začnou v hlavě míhat myšlenky na knihu. Možná jsem již opilý. Když usnu, tak se mi zdá, že vyšetřuji úplně stejnou vraždu v Krakowě. Probudím se v noci, jsou tu střešní okna a na záchodě slyším divný zvuk. Otevřu okno do vnitrobloku. Tam stojí na protilehlém balkoně chlap jak hora a řeže kosti. Oklepu se a moje sny jsou ještě divočejší.
Můj příběh o knize Zeď mlčení se blíží ke svému konci. Vše jsem dočetl, když jsme jeli zpět. Někde kousek od českých hranic. Přede mnou seděla rozvětvená saudská rodina. Kluci jak ze žurnálu, všechno pozlacené a dívky a ženy zahalené od hlavy až k patě. Smrděli. Je to hnus, těším se, až vylezeme ven. Knihu odložím na stolek ve vlaku a dlouho se dívám s okna. Vše vstřebávám, nechávám v sobě doznívat. Venku je vedro k zalknutí, ale mě je díky klimatizaci zima. Jsem myšlenkami v Reykjakvíku. Ve zdi je nalezena kostra lidské oběti. Kdo to mohl udělat? Vážení přátelé, mám poslední měsíce opravdu šťastnou ruku. Zařekl jsem se, že od Arnaldura Indriðasona si toho přečtu rozhodně více. Zeď mlčení je totiž přesně knihou podle mého gusta. Snad jsem vám svým dnešním tipem udělal také radost. Dovolená pomalu končí a mě čeká klasický stereotyp všedních dní. Už teď se těším, až vyšetřím trošku času a otevřu si další knížku. Mějte se co nejlépe. A moc vám děkuji za přízeň.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když je za zdí suterénu bytového domu v centru Reykjakvíku nalezena lidská kostra, je to pro obyvatele tohoto domu doslova šok. Zdá se, že zde byla před desítkami let zazděna oběť vraždy. Kdo je však obětí? A jaký zločin zde byl spáchán? Reykjavícká policie je bezradná, protože nálezu neodpovídá žádná z pohřešovaných osob. Do případu se zapojuje také penzionovaný detektiv Konráð, jemuž současní kolegové příliš nedůvěřují. Domnívají se totiž, že jim Konráð při dřívějším vyšetřování zatajil důležité informace. Konráð tedy pokračuje ve vyšetřování na vlastní pěst. Má dávný zločin něco společného s jeho vlastní rodinnou historií a s vraždou jeho otce?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
