DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 16. června 2025

Recenze/review - FURNACE - Eternally Enthroned (2025)


FURNACE - Eternally Enthroned
CD 2025, Obelisk Polaris Productions

for english please scroll down

Někdy, když ráno vstanu do současného podivného světa a vyvalí se na mě do černých odstínů zabarvené zprávy, si říkám, jestli by nestálo za to, znovu nalézt zbraň, která by dokázala zabít bohy. Jsou tu noví FURNACE, opět melancholičtí, pochmurní, záhadní a magičtí. Zapnul jsem znovu play, osamocen ve svém pokoji, díval jsem se do tmy a poslouchal pečlivě.

Tahle nahrávka rozhodně stojí za bližší prostudování, ostatně jako vždycky, říkal jsem si do ticha. Potom vzduch prořízl první riff a já se nechal unášet svojí fantazií i příběhem Thornblade. Zažijeme spolu neúspěšný atentát na tyranského krále a vydáme se na dlouhou a strastiplnou cestu, abychom našli zbraň na jeho zabití. To vše probíhá v kulisách ledových melodií, naléhavého surového hlasu a atmosféry beznaděje a strachu. 


Není žádným tajemstvím, že členy této kapely jsou zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Rogga Johansson - guitars and lead vocals, Peter Svensson - bass, backing vocals and additional instrumentation, Lars Demoké - drums and percussion. Musím dodávat vůbec něco dalšího? Dostanete samozřejmě poctivou porci melodického death metalu v severském stylu. O kapele se píše, že je ovlivněna PARADISE LOST a EDGE OF SANITY. Nelze jinak, než souhlasit. Nenechte se ale mýlit, FURNACE nejsou žádnou, dnes tolik častou kopírkou. Naopak, nad perfektně odvedeným řemeslem jsou vystavěny košaté konstrukce melodií s vlastní invencí a nápady. Pro mě potom, jak už je u mě zvykem, je hlavní to, že mě baví "Eternally Enthroned" poslouchat a rád se k nahrávce vracím. Má v sobě totiž něco magického, přitažlivého, jako staré příběhy. Jako tenká nit se potom celým albem prolíná melancholie a chlad. Novinka se ale povedla i po formální stránce. Zvuk, obal, celková produkce a provedení, vše je v nejlepším pořádku. Nelze jinak, než vám desku rozhodně doporučit. Pokud máte rádi rukopis Roggy Johanssona, jeho vokál, těkavé nálady, smutek i naději, která jako vždy umírá poslední, tak neváhejte ani chvilku. Zbraň Godsbane je nalezena, král proklet a navěky zavržen. Pro mě osobně se jedná o opravdu silnou hudbu, která se mi dostala až do morku kostí. A teď už mě prosím nechte, musím se vydat na cestu. Tyranských králů je i dnes příliš velké množství. Kromě alba se fanoušci mohou těšit i na Eternally Enthroned – The Game, limitovanou edici deskové hry založené na ději této nahrávky. Těžká, temná, bolestivá melodic death metalová pouť, plná černých stínů! Drásavá krása smutku a melancholie! 

Asphyx says:

Sometimes, when I wake up in the morning to the strange world we live in today and am bombarded with news tinged with darkness, I wonder if it might be worth finding a weapon that could kill gods. Here are the new FURNACE, once again melancholic, gloomy, mysterious, and magical. I pressed play again, alone in my room, staring into the darkness and listening carefully.

This recording is definitely worth a closer look, as always, I said to myself in the silence. Then the first riff cut through the air and I let myself be carried away by my imagination and the story of Thornblade. Together, we experience a failed assassination attempt on a tyrannical king and embark on a long and arduous journey to find a weapon to kill him. All this takes place against a backdrop of icy melodies, an urgent, raw voice, and an atmosphere of hopelessness and fear.


It's no secret that the members of this band are experienced musicians who know exactly what they want to play and how. Rogga Johansson - guitars and lead vocals, Peter Svensson - bass, backing vocals and additional instrumentation, Lars Demoké - drums and percussion. Need I say more? You'll get a solid dose of melodic death metal in the Nordic style. The band is said to be influenced by PARADISE LOST and EDGE OF SANITY. I can't help but agree. But make no mistake, FURNACE are not just another copycat band, which are so common these days. On the contrary, their perfectly executed craftsmanship is built on rich melodies with their own inventiveness and ideas. For me, as usual, the main thing is that I enjoy listening to "Eternally Enthroned" and I like to return to the recording. It has something magical and attractive about it, like old stories. Melancholy and coldness run through the entire album like a thin thread. The new album is also a success from a formal point of view. The sound, cover, overall production, and execution are all top-notch. I can't help but recommend this album to you. If you like Rogga Johansson's style, his vocals, volatile moods, sadness, and hope, which, as always, dies last, then don't hesitate for a moment. The weapon Godsbane has been found, the king cursed and forever damned. For me personally, this is really powerful music that has touched me to the core. And now, please leave me alone, I have to set off on my journey. There are still too many tyrannical kings today. In addition to the album, fans can also look forward to Eternally Enthroned – The Game, a limited edition board game based on the story of this recording. A heavy, dark, painful melodic death metal journey, full of black shadows! The harrowing beauty of sadness and melancholy!


about FURNACE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
1. Tyrant's Reign
2. Crow Warriors 
3. A Good Tree For Hanging 
4. Thornblade 
5. Island Of The Decaying Angel 
6. Godsbane 
7. Beyond The Valley 
8. To Fathom The Depths Of Night 
9. A Blessing And A Curse 
10. Eternally Enthroned 

band:
Rogga Johansson - guitars and lead vocals
Peter Svensson - bass, backing vocals and additional instrumentation
Lars Demoké - drums and percussion



Recenze/review - MESSIAH PARATROOPS - Legions of Tomorrow (2025)


MESSIAH PARATROOPS - Legions of Tomorrow
CD 2025, Inverse Records

for english please scroll down

Držím se za břicho a snažím se dostat svá střeva dovnitř. Samozřejmě to nejde, nikdo mi nikdy nepomůže. Čekali jsme celou noc. Napnutí jako struny jsme nevěděli, kdy přijde další útok. Dívali jsme se do tmy a v duchu bojovali s přízraky. Potom to přišlo. První vlna násilí a zabíjení nás šokovala. Utrhané ruce i nohy, mozky vystřelené z hlavy. Lhali nám, slibovali nám vítězství. Teď tu ležím, hned vedle svých kamarádů a pomalu umírám. Další zbytečná válka, další bolest, která nepůjde ještě dlouho vymazat.

O finských MESSIAH PARATROOPS jsem zaslechl poprvé někdy v devadesátých letech. Pamatuji si ale spíše jen ručně kopírovanou kazetu. Hudbu bohužel ne. Bylo tedy na čase si oživit staré vzpomínky a naplno se ponořit do jejich temného, syrového a prašivého death metalu. Stačilo mi jen několik společných setkání, abych věděl, že tady se hraje přesně pro mě. Poctivě, reálně, surově, s temnou a krvavou jiskrou v oku. 


Z hudby těchto Finů je samozřejmě takový ten poctivý feeling z devadesátých let cítit. Tohle je death metal pro staré veterány nebo pro ty, co ještě stále uznávají spíše pohřby do země, než jen neosobní kremaci. Ostré riffy, chladné melodie, dunivé bicí i chorobný vokál, tohle všechno zde naleznete. Válečné útrapy, smrt, bolest i utrpení jsou zde znázorněny velmi naléhavě a uvěřitelně. Nezlobte se na mě, ale takhle hrát umí jen staří psi, kteří kdysi zažili největší slávu stylu zvaného death  metal. Finové mají navíc svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Nezbývá mi nic jiného, než se spokojeně kývat do rytmu, sledovat staré černobílé dokumenty o různých špinavých válkách a samozřejmě k tomu poslouchat tuhle nahrávku. Hudba se zde sune kupředu jako tank, který nezná slitování. Zůstává po něm jenom spálená země, stejně jako po téhle desce. Pokud jste, stejně jako já, sběratelé a vymetete každý kout v záhrobí, album "Legions of Tomorrow" by rozhodně nemělo chybět ve vaší sbírce. Smrt je zase jednou velmi blízko, jsem přímo na bojišti a kolem umírají další lidé. Možná mám tenhle styl za ty roky už dávno zapsaný v genech, ale nemůžu jinak, než vám tyhle maniaky doporučit. Hudba je zde totiž velmi návyková, krutá, špinavá a prašivá. Jsem opravdu na frontě, v zákopech, v pekle. Držím se za břicho a snažím se dostat svá střeva dovnitř. Samozřejmě to nejde, nikdo mi nikdy nepomůže. Čekali jsme celou noc. Napnutí jako struny jsme nevěděli, kdy přijde další útok. Dívali jsme se do tmy a v duchu bojovali s přízraky. Potom to přišlo. Dokonalá esence starého, chladného, temného válečného death metalu! Smrt má v ruce zbraň a čeká ve stínu! 


Asphyx says:

I hold my stomach and try to push my intestines back inside. Of course, it's impossible, and no one ever helps me. We waited all night. Tense as strings, we didn't know when the next attack would come. We stared into the darkness and fought ghosts in our minds. Then it came. The first wave of violence and killing shocked us. Torn-off arms and legs, brains blown out of heads. They lied to us, promised us victory. Now I'm lying here, right next to my friends, slowly dying. Another pointless war, more pain that won't go away for a long time.

I first heard about the Finnish band MESSIAH PARATROOPS sometime in the 1990s. But I remember more the hand-copied cassette. Unfortunately, I don't remember the music. So it was time to revive old memories and immerse myself fully in their dark, raw, and mangy death metal. It only took a few meetings for me to know that this was exactly my kind of music. Honest, real, raw, with a dark and bloody spark in the eye. 

The music of these Finns naturally evokes that honest feeling of the nineties. This is death metal for old veterans or for those who still prefer burials to impersonal cremations. Sharp riffs, cold melodies, thundering drums, and morbid vocals - you'll find it all here. The hardships of war, death, pain, and suffering are depicted here in a very urgent and believable way. Don't get mad at me, but only old dogs who once experienced the greatest glory of the style called death metal can play like this. The Finns also have their own expression, their own face, if you will. All I can do is nod contentedly to the rhythm, watch old black-and-white documentaries about various dirty wars, and, of course, listen to this recording. The music here moves forward like a tank that knows no mercy. All that remains is scorched earth, just like after this album. If, like me, you are a collector and scour every corner of the underworld, the album "Legions of Tomorrow" should definitely not be missing from your collection. Death is once again very close, I am right on the battlefield and more people are dying around me. Maybe I've had this style written into my genes for years, but I can't help but recommend these maniacs to you. The music here is very addictive, cruel, dirty, and mangy. I'm really on the front lines, in the trenches, in hell. I'm holding my stomach and trying to get my guts back inside. Of course, it's impossible, no one will ever help me. We waited all night. Tense as strings, we didn't know when the next attack would come. We stared into the darkness and fought ghosts in our minds. Then it came. The perfect essence of old, cold, dark war death metal! Death has a weapon in his hand and waits in the shadows!



tracklist:
01. Out Of Reality 
02. Rats In The Walls 
03. Messiah Paratroops 
04. Morbid Prayer 
05. Repulsion 
06. Bloodlust 
07. Legions Of Tomorrow 
08. Murders Of The Lake 
09. Painful Sleep

band:
Aku Oksala - Vocals
Jani Vartiainen - Guitars
Jortsi - Bass
Vilho Kananen - Drums
Pete Airaksinen - Guitars (lead)



neděle 15. června 2025

Recenze/review - EXECUTION - Camisole (2025)


EXECUTION - Camisole
CD 2025, Great Dane Records, Season of Mist

for english please scroll down

Zavřený za vysokou zdí, spoutaný v temné kobce, přemýšlím proč. Proč jsem zde? Proč zrovna já? Jsem jenom umělec s křehkou duší, který občas někoho zabije. To opravdu v dnešní době někomu vadí, když dělám své sochy z mrtvých těl? To někoho šokuje, že maluji jejich krví? Dívám se do tmy a vzpomínám na svá nejlepší díla. Na plesnivý sklep, ve kterém jsem se připravoval. Na jejich vyděšené oči. Tak kdo je tady vlastně šílený? 

Francouzská metalová skupina EXECUTION datuje svůj vznik až do roku 1989. Tedy do doby, kdy jsem se i já postupně seznamoval s extrémní muzikou. Nutno rovnou dodat, že mi vždy pomáhala přežít v těžkých situacích. Nové album, které je teprve třetí dlouhohrající, je po okraj narvané reálným, velmi dobře složených thrash metalem s ostrými death metalovými přísadami a black metalovou atmosférou. Výsledný koktejl klidně můžete podávat i muži spoutaném na obalu. Lidská mysl je dosud prozkoumaná jen z určité části. Pokud tedy máte chuť vstoupit do domu šílenství, neváhejte ani chvilku. Dostanete nahrávku, která je ostrá jako břitva a má tajemně přitažlivou atmosféru. 


Samozřejmě, hraje se zde postaru, s odhodláním, s takovou tou upřímnou vášní, kterou kdysi v sobě kapely mívaly. Skladby jsou uvěřitelné, opravdové, ryzí, reálné, autentické. Mají jasné a zřetelné nápady. Výrazný je i jedovatý vokál, který dodává hudbě na ještě větší originalitě. Je to zajímavá a neotřelá jízda od začátku až do konce. Líbí se mi nejen přístup kapely, jejich nepopiratelný talent, ale i taková ta živočišnost, touha zabíjet hudbou. Nové album "Camisole" se pro mě stalo doslova návykovým. Pouštěl jsem si jej nejvíce ráno, cestou do práce, když byly ulice ještě tiché. Občas jsem v nich potkával podivné stíny a vzpomínal jsem na svoji jedinou návštěvu v domě pro choromyslné. Byl jsem tam navštívit jednu svoji kamarádku. A můžu vám říct, že v těch šedivých pochmurných chodbách bylo něco děsivého. Z pokojů se ozývaly výkřiky, někteří zrovna bojovali se svými vlastními démony. Nálady byly velmi podobné, jako na této nahrávce. Přidávám postupně hlasitost, užívám si ve starém stylu provedený zvuk, toulám se ve tmě i ve svých vlastních myšlenkách. Jako bych byl při poslechu zahalený do chladné mlhy, spoutaný pavučinami. Vždycky jsem měl rád kapely, které když začnou hrát, tak vás doslova uhranou. Sedíte potom u reproduktorů a hlavou vám létají jako zběsilé různé obrazy. Mnohdy mají jen samé tmavé barvy. Zavřený za vysokou zdí, spoutaný v temné kobce, přemýšlím, proč. Proč jsem zde? Proč zrovna já? Jsem jenom umělec s křehkou duší, který občas někoho zabije. To opravdu v dnešní době někomu vadí, když dělám své sochy z mrtvých těl? Děsivé, temné a chladné ozvěny z domu šílenství! Thrash black death metalový opus s tajemnou aurou! 

pro fanoušky: Nocturnus , Dimmu Borgir, Cradle of filth & Crematory


Asphyx says:

Locked behind a high wall, chained in a dark dungeon, I wonder why. Why am I here? Why me? I'm just an artist with a fragile soul who occasionally kills someone. Does it really bother anyone these days when I make my sculptures from dead bodies? Does it shock anyone that I paint with their blood? I stare into the darkness and remember my best works. The moldy basement where I prepared them. Their frightened eyes. So who's really crazy here? 

The French metal band EXECUTION dates back to 1989. That was when I was gradually getting acquainted with extreme music. I should add that it always helped me survive difficult situations. The new album, which is only their third full-length, is packed to the brim with realistic, very well-composed thrash metal with sharp death metal ingredients and a black metal atmosphere. You can easily serve the resulting cocktail to the man chained up on the cover. The human mind has only been explored to a certain extent. So if you feel like entering the house of madness, don't hesitate for a moment. You'll get a recording that's razor sharp and has a mysteriously attractive atmosphere. 


Of course, they play the old-fashioned way, with determination and the kind of sincere passion that bands used to have. The songs are believable, genuine, pure, real, and authentic. They have clear and distinct ideas. The venomous vocals are also striking, adding even more originality to the music. It's an interesting and unusual ride from start to finish. I like not only the band's approach and their undeniable talent, but also their animalistic nature, their desire to kill with music. The new album "Camisole" has become literally addictive for me. I listened to it most in the morning, on my way to work, when the streets were still quiet. Sometimes I encountered strange shadows in them and remembered my only visit to a mental hospital. I was there to visit a friend of mine. And I can tell you that there was something terrifying about those gray, gloomy corridors. Screams echoed from the rooms, some of them fighting their own demons. The mood was very similar to that on this recording. I gradually turn up the volume, enjoying the old-style sound, wandering in the darkness and in my own thoughts. It's as if I were shrouded in a cold fog, bound by cobwebs. I've always liked bands that literally mesmerize you when they start playing. You sit by the speakers and various images fly through your head like crazy. Often they are only dark colors. Locked behind a high wall, bound in a dark dungeon, I wonder why. Why am I here? Why me? I'm just an artist with a fragile soul who sometimes kills someone. Does it really bother anyone these days when I make my sculptures from dead bodies? Terrifying, dark, and cold echoes from the house of madness! A thrash black death metal opus with a mysterious aura!

For fans of: Nocturnus, Dimmu Borgir, Cradle of Filth, and Crematory



Tracklist:
1. Black Tomb 
2. Camisole 
3. My Sufferings 
4. Painting of Death 
5. Screaming from the Coffin 
6. De L'ombre À La Lumière 
7. Garden of Ashes and Dust 
8. Horizon Macabre 

band:
Sylvain - Drums
Stef - Bass
Dip - Guitars
Bruno Blancher - Vocals
Sophie Mahaut - Keyboards, Vocals
Abigail - Guitars



Recenze/review - IMPERISHABLE - Swallowing the World (2025)


IMPERISHABLE - Swallowing the World
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Čekání na smrt. V zimě, ve sněhu, v divoké vichřici. Hudba i chlad se ti dostávají až do morku kostí. I do podvědomí. Vznášíš se na zpěněných vlnách vlastních myšlenek. Mají barvu krve a když se setmí, tak tě jako nějaké pevné pavučiny obejme smutek. Osamocen bojuješ s přírodou i s vlastním svědomím. Posloucháš u toho nové album švédských tmářů IMPERISHABLE a přemýšlíš o věčnosti. Tahle muzika je křišťálově čistá. Jako čerstvý led, který za chvilku pokryje tvoji mrtvolu. 

Pánové nám letos přinášejí svoji druhou dlouhohrající nahrávku a nutno rovnou dodat, že se jedná o vskutku povedený smrtící kov severského střihu. Není divu, kapela pochází z Gothenburgu a má tenhle styl dávno zakódovaný v genech. I letos dostanou fanoušci poctivou porci ostrých riffů, mocných melodií, divokých bicích i surového vokálu. A to vše zahalené do sněhové bouře. Zemřete uvrženi do hlubiny.


Jak je všeobecně známo, kapela je tvořena zkušenými muzikanty (VAMPIRE, DR. LIVING DEAD, NOMINON, LEPROSY, CARNAL SAVAGERY a spousta dalších), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Dali si pozor na skvělý, dobře čitelný zvuk (Recorded by Andy LaRocque at Sonic Train Studios (At the Gates, Lord Belial, King Diamond)) i zajímavý a perfektně provedený motiv na obalu od mého oblíbeného malíře Juanjo Castelana. Na první i druhý, i každý další poslech je slyšet i vidět, že vše sedí perfektně na svých místech. Hlavní je ale, jako vždy hudba, a ta má v sobě potřebný drive i sílu, takový ten poctivý heavy efekt, který mám na death metalu tolik rád. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl někde daleko na severu a bojoval tam proti přírodě i sobě samému. Jednotlivé skladby mají vždy jasné a zřetelné nápady, které jsou nadále rozvíjeny. A to vždy takovým způsobem, že si je pamatuji a rád se k nim vracím. Pokud jste fanoušci třeba takových AT THE GATES, NECROPHOBIC, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, ENTRAILS, EVOCATION, WOLFHEARTH určitě mi dáte za pravdu, že se nové album opravdu povedlo. Jako bych se ztratil někde v lesích na severu. Osamocený, jenom se svými vlastními démony. Vždycky říkám, že si musím k desce získat osobní vztah, musím mít chuť si ji rvát do hlavy pod tlakem. U "Swallowing the World" tomu tak je, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Zkrátka a dobře, IMPERISHABLE umí své řemeslo na výbornou a přidávají ještě něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu, nadšení a odhodlání. Věřím jim každý tón, každou notu. Čekání na smrt. V zimě, ve sněhu, v divoké vichřici. Hudba i chlad se mi dostávají až do morku kostí. I do podvědomí. Vznáším se na zpěněných vlnách vlastních myšlenek. Mají barvu krve a když se setmí, tak mě jako nějaké pevné pavučiny obejme smutek. Osamocen bojuji s přírodou i s vlastním svědomím. Mrazivý severský death metal, který vás strhne do hlubiny! Temnota nasáklá chladem!

Asphyx says:

Waiting for death. In winter, in the snow, in a wild storm. The music and the cold penetrate you to the bone. Even into your subconscious. You float on the foamy waves of your own thoughts. They are the color of blood, and when darkness falls, sadness envelops you like a solid web. Alone, you struggle with nature and your own conscience. You listen to the new album by Swedish dark metal band IMPERISHABLE and think about eternity. This music is crystal clear. Like fresh ice that will soon cover your corpse. 

This year, the gentlemen bring us their second full-length album, and it must be said right away that it is truly a successful piece of deadly metal in the Nordic style. No wonder, the band comes from Gothenburg and has this style encoded in its genes. This year, fans will once again get a solid dose of sharp riffs, powerful melodies, wild drums, and raw vocals. And all of this is shrouded in a snowstorm. You will die cast into the depths.


As is widely known, the band consists of experienced musicians (VAMPIRE, DR. LIVING DEAD, NOMINON, LEPROSY, CARNAL SAVAGERY, and many others) who know exactly what they want to play and how. They paid attention to the excellent, clear sound (Recorded by Andy LaRocque at Sonic Train Studios (At the Gates, Lord Belial, King Diamond)) and the interesting and perfectly executed cover art by my favorite painter Juanjo Castelan. On the first and second, and every subsequent listen, you can hear and see that everything fits perfectly in its place. But the main thing, as always, is the music, and it has the necessary drive and power, that honest heavy effect that I love so much in death metal. When I listen to it, I really feel like I'm somewhere far north, fighting against nature and myself. The individual songs always have clear and distinct ideas that are further developed. And always in such a way that I remember them and like to come back to them. If you are a fan of bands such as AT THE GATES, NECROPHOBIC, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, ENTRAILS, EVOCATION,  WOLFHEARTH, you will surely agree with me that the new album is really good. It's as if I were lost somewhere in the forests of the north. Alone, only with my own demons. I always say that I have to develop a personal relationship with an album, I have to feel like I want to pound it into my head under pressure. That's the case with "Swallowing the World", I'll gladly sign that with my own blood. In short, IMPERISHABLE knows its craft perfectly and adds something extra. A piece of themselves, their talent, enthusiasm, and determination. I believe every tone, every note. Waiting for death. In winter, in the snow, in a wild storm. The music and the cold penetrate to the marrow of my bones. Even to my subconscious. I float on the foamy waves of my own thoughts. They are the color of blood, and when darkness falls, sadness envelops me like a solid web. Alone, I struggle with nature and my own conscience. Frosty Nordic death metal that will pull you into the depths! Darkness soaked in cold!



Recenze/review - IMPERISHABLE - Come, Sweet Death (2023):


tracklist:
01. Bells 
02. Blood To Bleed 
03. Where No One Survives 
04. Riding Demons 
05. The Remembering 
06. Cenotaph Of Dreams 
07. Out Of The Night 
08. The Erosion Of Reason 
09. Swallowing The World

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý třetí - Zdař bůh!


Příběh pětistý dvacátý třetí - Zdař bůh!

Sedím v garsonce na kraji Karviné a dívám se do tváře své babičky. Kdysi tak silná žena zkřehla, zhubla a v jejích očích je smutek stáří. Za oknem je asi dvacet komínů, které čmoudí přímo na nás. Šedivo a sychravo, takovým tím těžkým, hodně depresivním způsobem. Nebyl jsem tu už hodně dlouho, tak nějak jsem předpokládal, že už nás nechce vidět. Ona nikdy, jak už to matky dělávají, nepochopila, nechtěla přijmout, jaký byl její syn. Možná někde uvnitř cítila, že na tom má svůj podíl viny, netuším. Nic moc neříká, ale přinese hromadu koláčů. Dejte si. Potom mě požádá, abych vyvenčil obrovskou dogu, kterou hlídá mým bratrancům. Jdu ven a když hodí pes bobek, zmizí pod ním malý stromek. Tahá mě někam za roh a já přemýšlím, jak mohla moje babička opustit krásné Jizerky a zakopat se tady, na severu Moravy. Mezi domy se potácejí temné postavy. Jsou jako duchové, kteří zapomněli jít spát. Jsme tu už několikátý den a kousek za rohem jsou Lázně Darkov.

Mladí Arabové si kupují na lavičkách drogy a mladá zmalovaná děvčata. Mezi nimi sedávají právě stařenky jako moje bábi a vzpomínají. Párkrát jsme tu s nimi byli. Nechápal jsem, jak mohla zapomenout na to, jak děda chlastal, jak ji mlátil bičem. Pokaždé sehnula svůj hřbet a šla makat na pole nebo do lesa, do kravína. Jako malý kluk jsem to nevnímal, ale po letech, když jsem dospěl, mě začalo docházet spousta věcí. Jak ho vozívala na kárce ožralého z hospody. Jak mu kupovala cikareta, jak říkávala a tahala do kopce desítky lahváčů a rumu. Jak se schovávala do sklepa, když přišel po svých, jak se za něj styděla, když lezl vedle do penzionu za mladýma holkama, co tam byly v ozdravovně. Ženy byly tenkrát vychovány jako poslušné a poddajné. Měly smutné oči, ale vydržely všechno. Bylo zvykem seřezat děti, když jste přišli domů. Jen tak, pro jistotu. Asi ne vždy a ve všech rodinách, ale otec býval pánem tvorstva. Hlavně se nikdy nerozváděj, slyšela od ní mnohokrát blondýnka, když zůstaly spolu v kuchyni. Vrátil jsem se se psem a našel je, jak sedí a rozmlouvají o mužích.

Přišli i bratranci. Oba přibrali a stali se klasickými diskofily. Jako děti jsme lítali po stráních a lesích a rozuměli si, ale teď si nemáme moc co říct. Hrozně machrují. Musím jít, stejně jako kdysi s Kačenkou, na tenisový zápas, na kterém sedíme a posloucháme jejich naučené fráze, okoukané od slavných tenistů. Celé je to předváděčka, tak trošku zašlá sláva hornických paniček, které nemusely do práce, protože je chlapi uživili. Kožené sedačky, kožichy, mikrovlnka, Tuzex, všechno je pasé, doly se pomalu zavírají a v ulicích jsou stovky lidí, co jen chlastají a čekají na smrt. Je to tu hodně depresivní, řekneme si spolu, když se tulíme na madračce. Ve vedlejším bytě někdo mlátí ženu. Jsou to šílené rány. Babička je zvyklá, jen pronese do ticha ze spaní - Hlavně se nerozvádějte. Dávala za vinu mojí mámě, že od otce odešla. Napsala i několik dopisů. Bylo mi jí svým způsobem líto, na mě byla vždycky hrozně hodná. Probudím se velmi brzy. Někdo zvrací na chodbě. Doga začne štěkat.

Udělala mu na hornickém hřbitově malý hrob, aby si mohla s ostatními vyprávět. Babi, vždyť tě děda mlátil, byl to alkoholik a násilník. Tak proč ten oltář? Ale on nebyl zase tak hroznej. Jasně, pamatuji si, jak ti zlomil několik žeber, jak ho otec nesnášel, jak se nám jednou ožral v Boleslavi a dělal ostudu. Jak mi můj vlastní táta přísahal, že nikdy nebude jako on a nakonec svůj boj prohrál. Mezi domy bylo smutno a deprese. Lidi tu kdysi těžce makali, dřeli do úmoru, aby je jako použitej hadr vyhodili. Večer jdeme s bratranci na nějakou diskotéku. Už mezi dveřmi nám nabídnou drogy. A všichni tu chodí v teplákách. Kluci mají po polsku knírky a holky jsou zmalovaný jako truhly. Pije se hodně tvrdej a když se tančí, tak se to pokaždé popere. Nebaví nás to, ale pořád nám nosí panáky. Leju je za závěs a chci pryč. Zdrhneme. Utíkáme ulicemi, trošku ztratíme směr a když jdeme kolem kostela, rozezní se houkačky sanitek a policajtů. Zaparkují kousek od nás. Lekneme se, ale kolem jde nějaká dvojice a mávne rukou. AAAAllééé, jenom někoho pobodali. Druhý den, když jdeme do kostela (babička na stará kolena objevila víru), tak spatříme nakreslenou postavu na chodníku.

V dřevěných lavicích sedí i hodně mladých. Bez boha tady nepřežiješ. Řekne nám strýc, který má v sobě tak pět promile. Zastaví ve starém žigulíku a prý nasedněte, mám pro vás překvapení. Pamatuji si, že kdysi trénoval hokej a byl v tom hodně dobrej. Oficiálně dělal elektrikáře na dole, ale moc tam nebyl, sport byl přednější. Teď hraje automaty a bojí se říct babičce, že se také rozvádějí. Jízda je docela šílená. Bojíme se. Zaparkujeme před těžební věží. Tady Franta vás vezme dolů. Řekne nám a odjede. Chlap jak hora, s černými víčky, které už nikdy nepůjdou umýt, na nás zamrká a usměje se. Tak jdeme kurva. Oblékneme se do montérek, které na mojí milé plandají a zalezeme do výtahu. Následuje výklad a přednáška od člověka, co tu pracoval spoustu let. Byl i jednou zavalený. Nadává na politiky, na ty, kteří všechno rozkradli. Má lahev vody, kterou s radostí přijmeme, máme na plicích prach. Poděkujeme a zpátky musíme pěšky. Strýc se stihl ožrat U Permoníka tak, že nemůže chodit. Vyvenčíme dogu a jdeme raději brzy spát.

Měl by tu být nějaký koncert, dvě polské kapely, asi thrash metal, co jsem tak nějak pochopil. Ptáme se na cestu dvou kluků, co mají dlouhé vlasy. Ochotně nám nabídnou pivo a stanou se našimi průvodci. Mladý metly, co ještě ctili zásadu, že metalisté drží při sobě. Vzali nás do hospody, pokecali, byla s nima sranda. Jenom v sobě měli takový zvláštní smutek, možná melancholii, kterou jsem viděl často u slovanských národů. Uvědomím si, jaké jsou rozdíly v různých částech republiky. Drsný sever, pohodový jih, moje oblíbené východní Čechy, divná Plzeň, pokaždé, když jste někam přijeli, tak vás metly vzali mezi sebe. Cestoval jsem hodně, něco málo o tom vím. Mnohokrát mě úplně cizí lidé nechali přespat doma. Všechno se řešilo po hospodách, pak se šlo na koncert a potom ještě do nonstopů. Bylo ale znát, že doba přeci jen pokročila. Někde už byli opatrnější. Devadesátky pomalu končily a nastupoval tvrdý kapitalismus. Dneska jsme ale byli rozhodnutí, si všechno užít.

Vždycky jsem měl polské kapely zafixované jako velké dříče, kteří obětovali muzice celé srdce. Tyhle thrashovky ale byly divný. Pánové moc hrát neuměli a navíc byli navátí, že chvílemi padali z pódia. Nikomu to ale nevadilo. Odpoledne jsme slušně popili, ale na sále jsme byli asi nejvíc střízliví. Já měl vždycky zafixované, že slušné holky jen tak popíjejí, když už se někdo totálně ožral, tak to byl nějaký kluk. Tady to ale neplatilo. Některé dámy už dávno dámami nebyly. Šel jsem třeba na záchod a tam jedna seděla na takovém malém stolku, nohy roztažený, před ní fronta kluků, co chodili zasunout. Měla vyvrácený pohled, smála se a v jedné ruce měla lahev vodky a v druhé cigáro. Dělej kurva, mrdej, nejsi na to sám, křičela nakřáple. Oklepal jsme se hnusem i přesto, že to jinak bylo opravdu hezké děvče. Viděls ji? Zeptala se mě moje milá a já jen kývl hlavou. Šli jsme raději pod pódium. Pomalu, příliš pomalu, dohrála i druhá kapela a začala diskotéka. 

Sem tam se někdo serval, většinou o lahev nebo nějakou holku. Tady fakt nešel nikdo pro ránu daleko. K babičce jsme šli až ráno, už svítalo. Na schodech v paneláku ležel nějaký chlap. Museli jsme ho překročit. Rovnou jsem vyvenčil dogu a místo spaní jsme si dali snídani. Zdař bůh, pozdraví nás soused, co kouří vedle na balkóně. Takovej milej chlápek. Pro druhé by se rozkrájel, řekne o něm babička. Jojo, rozkrájel by i svoji ženu, doplní ji blondýnka. Babička ale špatně slyší, tak nic dalšího neříká. Ano, to je ten, co si dává v noci opravdu záležet. Ten, co řval a nadával a u toho rozdával rány. Na sídlišti v Karviné jsem zažil, stejně jako kdysi v Boleslavi, takovej zvláštní lidskej marast. Jakoby byli všichni smutní a šediví, jakoby hledali v chlastu pravdu nebo ztracené naděje. Staří chlastaj, mladí fetujou, shrnul to kdysi Venca a ten o tom něco věděl. Drogy nastoupily velmi rychle. Nikdo se nechtěl dívat do očí pravdě. 

Rozloučíme se, poděkujeme a asi desetkrát si vyslechneme, že se hlavně nemáme rozvádět. Babi, ale my ještě ani nejsme svoji, směju se, ale jí to nevadí. Musíme se k té malé ženě, co viděla za války hořet zvířat, co dřela, která v sobě měla šílenou sílu, sklonit a ona nám udělá pár křížků na čelo. Obejmu ji a je to naposledy, co má ještě čistý rozum. Když přijedeme příště, už ji schramstne stáří a jak už tomu bývá, tak je milosrdné. O svém manželovi mluví jen v dobrém, usmívá se a vše zlé je zapomenuto. Tělo jí vydrží žít hodně dlouho. Přežije i mého otce, ale už o tom neví. A komíny jí stále kouří do oken a mezi paneláky se válí ožralí horníci. Když vyjíždíme vlakem z Karviné, řeknu Zdař bůh! a těším se na hory, na čistý vzduch a pohodu, která v Jizerkách je. Nejdřív ale musíme ještě na chvilku do Plzně. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. června 2025

Interview - CANNIBAL ACCIDENT - A raw, gore destroying death grindcore feast! A massacre in an old slaughterhouse!


Interview with death grindcore band from Finland - CANNIBAL ACCIDENT.

Answered Kurwa Doktor (supersonic sodomy) and Kolkka (guitar), thank you!


Ave CANNIBAL ACCIDENT! I couldn't find any interview with you in Czech anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole bloody history of CANNIBAL ACCIDENT.

Kurwa Doktor:

In the beginning of 2007 the former drummer Lenets and guitarist Kolkka were boozing in their hometown Turku and they ended up in a local rock club and the roots of Cannibal Accident was planted. Fueled by this intoxicated ambition Cannibal Accident was founded to bring you oldschool grindcore with quality mosh parts.

Cannibal Accident has shared the stage and toured with f.ex. the following awesome entities: Gutalax, Cannabis Corpse, Rotting Christ, Misery Index, Exhumed, Cumbeast, Torture Killer, Inferia, Lubricant, Solothus, Convulse, Galvanizer and many others.

The band has played a short East European tour in the past and some Baltic shows recently. Also festivals like Tuska, Nummirock, Helsinki Death Fest, Rites Of North to name a few.

So far the band has released five full length albums and several EP's.


Current line-up:

Kolkka - guitar

Wilkman - drums

Heikki Raisio - brutal grunts

Kurwa Doktor - supersonic sodomy

Jondom - bass & backing screams


This year you released the still fresh new album "Disgust". Again it is dark, gritty and honest death grindcore metal. Did you approach the recording differently than last time or did you go with tried and tested methods?

Kolkka: This time our recording process was a bit different, f.ex. I recorded all guitar parts at home and they were the re-amped at the studio – where we also recorded all vocals. For me, this was a pleasant recording process without the normal „pressure“ of working in studio environment. Drums were also recorded at a friend's studio in a different place.

I find the new record an order of magnitude more complicated, maybe less accessible at first, more raw, but at the same time incredibly dark and evil. Was that the intention? How was the album actually made and how did you compose the music?

Kolkka: I wanted the guitar and bass parts differ from each other more than ever before which resulted hopefully in a kind of evil mixture of musicality, heh. There are some of dissonant chords used here and there which is a new aspect in the CA songs. Me and the bassist Jondom compose most of our songs nowadays, but also drummer Wilkman had some of his morbid ideas blended in which also expanded the whole sound picture. So the final result was a varied mutual combination of individual efforts.


I have "Disgust" in my MP3 player and I have to say that I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but the sound, which is in a word devastating. For example, I'm sitting on the tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I weren't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?

Kurwa: Great! Just do the tapping, or fapping, whatever you feel like if you enjoy the music and the moment! :)

Kolkka: The vocals were recorded at Noise For Fiction studios by Mr. Joona Lukala who also mixed and mastered the whole album. We took the sound files of our previous recordings (guitar, bass, drums) to him and he performed some insanely good sound wizardry as you can hear when listening to Disgust.

Who wrote the lyrics on "Disgust"? And what are they about? Where do you get inspiration for the themes?

Kurwa: Mostly I did, but also Kolkka and Jondom contributed in some songs (I Want To Pay..., Inhumanely... and Scorched..., Flesh... at least) and the guest vocalists wrote the lyrics for their songs. More than the gore fantasies and detailed descriptions of imagined brutality and perversions in our previous albums, the lyrics of the new album are leaning more and more towards the everyday madness, real life horrors and disgust towards the majority of humanity. We are doomed to extinction, addicted to useless dispensable products and pleasures and brainwashed by the most imbecile ideas and ideals - yet still we don't give a fuck.


Who signed the cover of "Disgust"? I like his work a lot. How did you choose the theme for the cover?

Kurwa: Maxime Taccardi, great artist from France (lives in the USA now). Some of the red you see on the cover is his own blood. We liked his style and asked if we could you use his talent. And with a convenient amount of euros this happened.

If we go back to the beginning... What was the first impulse to put the band together? And why death/grindcore metal? It's not exactly a style that would get you a lot of "fame".

Kurwa: See the first answer mostly. I think, on top of that this is the kind old school shit we have grown up with, so it's quite natural to follow your roots, so to speak. With a sick modern twist sometimes, of course, to keep it more interesting!

You come from Turku, Finland and play extreme death grindcore metal. Our readers would be interested to know how the death metal scene works in Turku? To tell you the truth, I've been hearing only great bands from you lately (CONCRETE ICON are excellent!). Does that mean that the scene is very strong in your country at the moment? What about the gigs, how many people come?

Kurwa: Yes we are strongly connected to underground scene in our hometown as well as in some other Finnish towns. Maybe the best and wellknown death metal band from Turku is definitely Torture Killer, the masters of groovy death metal. Also the slam masters of Cumbeast have gained quite a lot of following in the Western European area as well. Some other great death metal (related) bands are Sepulchral Curse and Guts, for example. Our local shows gather somewhere between 80-150 people, depending on situation and lineup.


From your music you can feel that you are influenced by the Finnish death/grindcore metal school as well as old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90s or do you draw inspiration from new records as well? If so, I would be interested to know which bands had/have the biggest influence on CANNIBAL ACCIDENT.

Kurwa: Personally I always prefer the old school originators to newcomers, even if the new bands sound as old school as possible. However, I still like a lot of newer „old sounding“ bands as well. Personal all-time favorites in death/grind scene: Bolt Thrower, Deicide, Morbid Angel, Carcass, most Swedish pioneering bands, Asphyx, Pestilence with van Drunen on vocals, Macabre, Brutal Truth, Benediction, Repulsion, some Napalm Death, Pungent Stench etc. Etc. However, I have never been VERY fond of Finnish old school death metal, although I respect their pioneering work 100% as well. Maybe it's too twisted for my straight-forward brain...? Xysma's First & Magical is fucking killer though, yet it's not much death/grind anymore! In general,CA was inspired in the beginning mostly by old Napalm Death, old Carcass, Repulsion, S.O.D. and endless consumption of alcohol products.

 

What about you and concerts in general? Are you a band that goes to as many shows as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you'd like to tour with or a festival or city you'd like to perform in?

Kurwa: We do not play „anytime everywhere“ cos as an underground band consisting of 5 middle-aged bastards it's not very useful to play f.ex. during week in Finland unless it's very special occasion. Also even we have some (small, but still) standards in regards of the deals we will accept for shows. We are not picky but we are not desperate for shows either. For festivals, Obscene Extreme would be great to experience in the band's point of view, but as they have never even replied to our requests during the years, it seems pretty frustrating, haha! :) As we have already shared the stage with Gutalax, Frederik and Dingo, there are no dreams left!

 

I'm going to go listen to your new record "Disgust" again. I have to say that for me personally it is basically a perfect death grind metal masterpiece. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal life. Good luck and the last words are yours. If you have something to say to fans, labels, promoters, you have space. Thank you for the interview and I'm already looking forward to seeing you live sometime!

Kurwa: Thank you for support! For some reason we missed the Czechia towns completely when we toured in Poland, Slovakia etc. so that needs to get fixed sooner or later!

Rozhovor - CANNIBAL ACCIDENT - Surová, gore zničující death grindcoreová hostina! Masakr na starých jatkách!


Rozhovor s death grindcore metalovou kapelou z Finska - CANNIBAL ACCIDENT.

Odpovídali Kurwa Doktor (supersonická sodomie) and Kolkka (kytara), děkujeme!

Recenze/review - CANNIBAL ACCIDENT - Disgust (2025):

Ave CANNIBAL ACCIDENT! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou krvavou historií CANNIBAL ACCIDENT.

Kurwa Doktor:

Na začátku roku 2007 bývalý bubeník Lenets a kytarista Kolkka popíjeli ve svém rodném městě Turku a skončili v místním rockovém klubu, kde byly položeny základy Cannibal Accident. Poháněni touto opilou ambicí byla založena kapela Cannibal Accident, aby vám přinesla oldschoolový grindcore s kvalitními mosh pasážemi.

Cannibal Accident sdíleli pódium a absolvovali turné s následujícími úžasnými kapelami: Gutalax, Cannabis Corpse, Rotting Christ, Misery Index, Exhumed, Cumbeast, Torture Killer, Inferia, Lubricant, Solothus, Convulse, Galvanizer a mnoha dalšími.

Kapela v minulosti absolvovala krátké turné po východní Evropě a nedávno odehrála několik koncertů v Pobaltí. Vystoupila také na festivalech jako Tuska, Nummirock, Helsinki Death Fest, Rites Of North a dalších.

Dosud kapela vydala pět alb a několik EP.


Aktuální sestava:

Kolkka – kytara

Wilkman – bicí

Heikki Raisio – brutální grunty

Kurwa Doktor – supersonická sodomie

Jondom – baskytara a doprovodné výkřiky


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Disgust“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death grindcore metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Kolkka: Tentokrát byl náš nahrávací proces trochu jiný, např. jsem nahrál všechny kytarové party doma a ty byly pak znovu zesíleny ve studiu – kde jsme také nahráli všechny vokály. Pro mě to byl příjemný nahrávací proces bez obvyklého „tlaku“ práce ve studiovém prostředí. Bicí byly také nahrány ve studiu kamaráda na jiném místě.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, surovější, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Kolkka: Chtěl jsem, aby se kytarové a basové party od sebe lišily víc než kdy předtím, což snad vedlo k jakési zlověstné směsi muzikálnosti, hehe. Tu a tam se objevují disonantní akordy, což je v písních CA novinkou. Většinu našich písní dnes skládáme já a basák Jondom, ale i bubeník Wilkman přispěl svými morbidními nápady, které také rozšířily celkový zvukový obraz. Konečným výsledkem tak byla pestrá kombinace individuálních snah.


Mám „Disgust“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Kurwa: Skvělé! Prostě si zatancuj, nebo si ho vyhoň, cokoliv tě baví, pokud se ti líbí hudba a ten okamžik! :)

Kolkka: Vokály byly nahrány ve studiu Noise For Fiction panem Joona Lukala, který také mixoval a masteroval celé album. Vzali jsme mu zvukové soubory z našich předchozích nahrávek (kytara, basa, bicí) a on předvedl neuvěřitelně dobrou zvukovou magii, jak můžete slyšet při poslechu Disgust.

Kdo je autorem textů na „Disgust“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Kurwa: Většinou já, ale také Kolkka a Jondom přispěli do některých skladeb (alespoň do I Want To Pay..., Inhumanely... a Scorched..., Flesh...) a hostující vokalisté napsali texty ke svým skladbám. Více než gore fantazie a podrobné popisy imaginární brutality a perverzí v našich předchozích albech se texty nového alba stále více přiklánějí k každodennímu šílenství, hrůzám skutečného života a znechucení vůči většině lidstva. Jsme odsouzeni k zániku, závislí na zbytečných, postradatelných produktech a potěšeních a vymytí mozků nejhloupějšími myšlenkami a ideály – a přesto nám to je úplně jedno.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Disgust“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Kurwa: Maxime Taccardi, skvělý umělec z Francie (nyní žije v USA). Část červené barvy, kterou vidíte na obálce, je jeho vlastní krev. Líbil se nám jeho styl a zeptali jsme se ho, jestli bychom mohli využít jeho talent. A za přiměřenou částku v eurech se tak stalo.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death/grindcore metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Kurwa: Viz. první odpověď. Myslím si, že kromě toho je to ten starý dobrý styl, se kterým jsme vyrostli, takže je celkem přirozené následovat své kořeny, abych tak řekl. Samozřejmě někdy s moderním nádechem, aby to bylo zajímavější!

Pocházíte z Turku, z Finska a hrajete extrémní death grindcore metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Turku death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky (CONCRETE ICON jsou vynikající!). Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Kurwa: Ano, máme silné vazby na undergroundovou scénu v našem rodném městě i v některých dalších finských městech. Nejlepší a nejznámější death metalovou kapelou z Turku je určitě Torture Killer, mistři groovového death metalu. Také mistři slamu z Cumbeast si získali poměrně velkou popularitu v západní Evropě. Dalšími skvělými death metalovými (a podobnými) kapelami jsou například Sepulchral Curse a Guts. Naše místní koncerty navštěvuje někde mezi 80 a 150 lidmi, v závislosti na situaci a line-upu.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak finskou death/grindcore metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na CANNIBAL ACCIDENT největší vliv.

Kurwa: Osobně vždy upřednostňuji old schoolové průkopníky před nováčky, i když nové kapely znějí co nejvíce old schoolově. Nicméně mám rád i mnoho novějších „old schoolově znějících“ kapel. Moje osobní oblíbené kapely v death/grindové scéně: Bolt Thrower, Deicide, Morbid Angel, Carcass, většina švédských průkopnických kapel, Asphyx, Pestilence s van Drunenem na vokálech, Macabre, Brutal Truth, Benediction, Repulsion, některé Napalm Death, Pungent Stench atd. atd. Nikdy jsem však neměl příliš v lásce finský old school death metal, i když jejich průkopnickou práci respektuji na 100 %. Možná je to pro můj přímočarý mozek příliš zvrácené...? Xysma's First & Magical je sice sakra dobrá deska, ale už to není moc death/grind! Obecně řečeno, CA byla na začátku inspirována hlavně starými Napalm Death, starými Carcass, Repulsion, S.O.D. a nekonečnou konzumací alkoholických nápojů.

 

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Kurwa: Nehrajeme „kdykoli a kdekoli“, protože jako undergroundová kapela, složená z pěti středně starých bastardů, nemá moc smysl hrát například během týdne ve Finsku, pokud nejde o nějakou výjimečnou příležitost. Také máme určité (malé, ale přesto) standardy, pokud jde o podmínky, za kterých přijímáme nabídky na koncerty. Nejsme vybíraví, ale ani nejsme zoufalí, co se koncertů týče. Z pohledu kapely by bylo skvělé zahrát si na festivalu Obscene Extreme, ale protože nám za ta léta ani jednou neodpověděli na naše žádosti, je to docela frustrující, haha! :) Jelikož jsme už sdíleli pódium s Gutalaxem, Frederikem a Dingem, už nám nezbyly žádné sny!

 

Jdu si vaši novou desku „Disgust“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death grindové metové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Kurwa: Děkujeme za podporu! Z nějakého důvodu jsme při turné po Polsku, Slovensku atd. úplně vynechali česká města, takže to musíme dříve či později napravit!

pátek 13. června 2025

Recenze/review - MOONFALL - Odes to the Ritual Hills (2025)


MOONFALL - Odes to the Ritual Hills
CD 2025, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Četl jsem zrovna knížku o starodávných sukubách, o jejich kultu, o krvavých rituálech. V pokoji jsem nechal rozsvícené jenom jedno světlo. V ulicích se prodlužovaly stíny. Poslouchal jsem zrovna debutové album finských MOONFALL a přemýšlel jsem, jaká asi byla kdysi kolem oltáře děsivá atmosféra. Nějak se mi všechno spojilo v jedno. Hudba i příběh. Mrazilo mě v zádech a měl jsem najednou pocit, že za mnou přišli mí vlastní démoni.

Stylově lze hudbu na novince označit jako black metal, notně načichlý doomovou atmosférou. Přemýšlel jsem, jaké slovo by tuhle nahrávku definovalo nejlépe a nejvíce mi v hlavě naskakovala myšlenka - mlha. Krvavá, těžká, smradlavá mlha, která se vám dostane až do morku kostí. 


Oba pánové, kteří v kapele působí, hrají i ve spoustě dalších smeček (zmiňme alespoň BEHERIT, ARCHDEMON, CEREMONIAL TORTURE, DARKERA, WITCHCRAFT a další a další). Na kost ohlodané riffy jsou doprovázeny starodávnými syntetizátory. Vše působí plesnivě, chladně, temně. Opravdu si připadám jako na nějakém obřadu. Nejdřív to vypadalo celé jenom jako nějaká hra. Jenže časem, když se setmělo a rezavý nůž poprvé zajel do nebohého těla a objevila se krev, všichni jsme najednou uvěřili. "Odes to the Ritual Hills" je nahrávkou, která má velmi zvláštní, podmanivou, záhadnou a děsivou atmosféru. Je po okraj narvaná melodiemi, které se vám postupně dostanou pod kůži i do podvědomí. Cítím zde i jakousi melancholii. Jakoby jsem navštívil dávno opuštěný, prokletý a znesvěcený kostel. Legendy praví, že se zde odehrávaly hrozné věci. Padlí kněží, oběti zavřené v chladných celách. Čekali na mučení, na to, až shoří na hranici. Ve jménu slepé víry, bestie se znovu vrátila. Pamatujete na staré hororové filmy na VHS? Často jsem si na ně při poslechu vzpomněl. Co se týká zvuku, obalu a celkového provedení, tak vše je v nejlepším pořádku. Jinak pro představu, pokud máte rádi kapely jako NECROMANTIA, BARATHRUM, LEGEMETHON, NEBIROS, případně CEREMONIAL TORTURE, potom jste zde správně. Doporučuji absolutní klid, spoustu času, nahrubo nasekanou tmu a garantuji vám, že potom dojde mezi vámi a touhle smečkou ke vzájemnému přenosu. U mě tomu tak rozhodně bylo. Kříže jsou obráceny směrem dolů, ohně hoří jasným plamenem a éterem zní syrový a chladný black doom metal! Oltář je připraven a Satan se usmívá!

Asphyx says:

I was reading a book about ancient succubi, their cult, and bloody rituals. I left only one light on in the room. Shadows lengthened in the streets. I was listening to the debut album by Finnish band MOONFALL and wondering what the terrifying atmosphere around the altar must have been like back then. Somehow, everything came together for me. The music and the story. I felt a chill down my spine and suddenly had the feeling that my own demons had come for me.

Stylistically, the music on the new album can be described as black metal, heavily infused with a doom atmosphere. I wondered what word would best define this recording, and the idea that came to mind most was "fog." A bloody, heavy, stinking fog that gets into your bones. 


Both gentlemen who play in the band also play in many other groups (let's mention at least BEHERIT, ARCHDEMON, CEREMONIAL TORTURE, DARKERA, WITCHCRAFT, and many others). The bone-gnawing riffs are accompanied by ancient synthesizers. Everything seems moldy, cold, and dark. I really feel like I'm at some kind of ceremony. At first, it all seemed like some kind of game. But over time, when darkness fell and the rusty knife first pierced the poor body and blood appeared, we all suddenly believed. "Odes to the Ritual Hills" is a recording with a very special, captivating, mysterious, and terrifying atmosphere. It is filled to the brim with melodies that gradually get under your skin and into your subconscious. I also feel a kind of melancholy here. It's as if I visited a long-abandoned, cursed, and desecrated church. Legends say that terrible things happened here. Fallen priests, victims locked in cold cells. They waited for torture, for burning at the stake. In the name of blind faith, the beast returned. Do you remember old horror movies on VHS? I often thought of them while listening. As far as sound, packaging, and overall production are concerned, everything is in perfect order. Otherwise, if you like bands such as NECROMANTIA, BARATHRUM, LEGEMETHON, NEBIROS, or CEREMONIAL TORTURE, then you've come to the right place. I recommend absolute peace and quiet, plenty of time, and thick darkness, and I guarantee that you will then experience a mutual connection with this pack. That was definitely the case for me. The crosses are turned upside down, the fires burn brightly, and raw and cold black doom metal echoes through the ether! The altar is ready and Satan is smiling!



"Odes to the Ritual Hills" Track-listing:
1560
Countess Carody
Ode to the Ritual Hills
Thus Spoke Satanael

Moonfall Lineup:
Goatprayer - Bass, Vocals
Black Moon Necromancer - Guitars


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine