DEADLY STORM zine

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý šedesátý devátý - Pornoherečka

Příběh pětistý šedesátý devátý - Pornoherečka

Měl jsem nějaké cvičení v Tylovce. Byla tam fakulta ekonomická a chodil jsem tam rád. Bylo tu hodně holek a rád jsem se na ně díval. Mladé studentky. Některé hubené, jiné oplácané nebo s normální postavou. Všechny mi přišly krásné. Představoval jsem si, jaké asi jsou, jakou mají povahu, jak mluví. Některé klopily oči, před tím vysokým hubeným metalistou s dlouhými vlasy, jiné se na mě dívaly pohrdavě. Občas jsem byl i ignorován, ale to nebylo příliš často. Mezi studenty jsem musel působit jako exot. Přestal jsem nosit brýle a nebyl jsem ostříhaný na blbečka. Snažil jsem se být za lehce drzého frajera. Jdeme do hospody? Ozve se za mnou a stojí tam jedna moje spolužačka. Přišla odněkud z Prahy, asi z ČVUT. Bylo na ní něco divného. Ale pivo jsem nikdy neodmítal. Tak jsem jen kývl spokojeně hlavou a nechal ji jít gentlemantsky před sebou. Měla moc hezký zadek.

Sedneme si do jedné takové lepší restaurace v Sadech pětatřicátníků. Servírka se na mě moc netváří, ale míval jsem v sobě jakési kouzlo, tak ihned roztaje, když prohodím pár vtípků. Už si nepamatuji, jak se moje spolužačka jmenovala, ale vzpomínám si, že měla hrozně hluboké oči. Povídala a já ji moc nevnímal. Dělal jsem, že ano, ale asi si tohle měla vyříkat s nějakou kamarádkou. Odešel jsem na záchod a když jsem se vrátil, tak vedle u stolu seděla dvojice. vysoká dívka s nohama až do nebe. Trošku menší prsa, ale krásně se vlnila. Znáte to, ihned jsem si jí všiml. Trošku jsem zalitoval, že jsem zadaný. Ale tak, představy snad mít můžu, ne? Nebo to je taky nevěra? Netuším, ale stejně s tím nic nešlo dělat. Možná jsem na ní nějak divně zíral, protože moje spolužačka si odkašlala a zase spustila. Ty mě neposloucháš? Jsi jako ostatní. Otočil jsem na ní hlavu a nadhodil raději téma o škole.

Jen prokroutila oči, ale vzala to. Povídali jsme si, pro mě to bylo super, protože jsme měli mít nějaké práce a já na tyhle seminárky nebyl moc pečlivý. Nasadil jsem veškerý svůj šarm, aby napsala vše za mě. Musel jsem jí ale slíbit nějaký tanec v pátek večer. Což jsem udělal nerad, připadal jsem si trošku jako děvka. Já tomu ale fakt nerozuměl. A ona byla, jako většina dívek pečlivá. Jsme v nejlepším, ona se ke mě nahne, je možná až příliš blízko. Sáhne mi na stehno. Ucuknu. Ne, já nechtěla, já jen myslela. Je to jen nevinný flirt, říkám si, snad to pochopí. Kupuji rum a griotku. Když se vracím ke stolu od baru, zaslechnu vedle od stolu křik. Ohlédnu se tím směrem a tam stojí chlápek a drží slečnu za vlasy. Něco jí prská do obličeje a pak ji dá facku. Ona brečí. Ve mě to zase vře, i když vím, že bych si měl hledět svých věcí. Jenže to mám nějak v sobě. Jdu k nim, i když vím, že třeba dostanu do držky. Zeptám se, odpovědí je mi, ať si hledím svého a následuje rána přímo do mého břicha. Zaúpím a když se ohnu, tak dostanu kolenem do obličeje. Padám k zemi a říkám si zase jednou něco o tom, jaký jsem debil.

Když se proberu. Stojí nade mnou moje spolužačka, servírka i ta dívka vedle od stolu. Zamumlám něco o ráji, chci bejt vtipnej, ale nejsem. Stanu se obětí ošetřování. Nakopal bych se do zadku, vyčítám si, proč chci být vždycky za hrdinu a odnesu to? Chtěl jsem imponovat? Nebo jsem jen hloupý dobrák? Ať je to jak chce, všechny ženy kolem mě pobíhají, nosí led, hladí mě po rukou i hlavě. Ošetřují mě jako vlastního. Ono se mi toho v závěru zase tolik nestalo. Když jsem spadl na brigádě do kanálu, tak jsem byl víc pomlácený, ale osahávají mě, jestli nejsem někde zraněný. Jsi můj hrdina. Šeptá mi do ucha ta s těmi nejdelšíma nohama na světě. Má minisukni a když se zvedám, zahlédnu lem kalhotek. To je jak z červené knihovny, napadne mě a asi zrudnu, protože ona si toho všimne. Koupím ti nějaké pití. Konečně si sednu. Hlava se mi ještě trošku motá, ale jinak to ujde.

Servírka mi přinese rum a postupně se uklidním. Nikdy bych nevěřil, že se stanu objektem žárlivosti dvou žen. Spolužačka i Aneta, jak se mi kráska představí, jsou na sebe jako saně. Předhánějí se v tom, která bude mluvit. Hele, klid, říkám jim a dělá mi to samozřejmě hrozně dobře, protože jak jsem již několikrát zmínil. Ten obrýlený, příliš hubený šprt, který se před holkami možná až moc styděl a které se s ním bavily jen kvůli škole a učení, je najednou jak nějaký paša. Hele, užíval jsem si to, dělal si z toho srandu, nechal je, ať jsou na sebe ošklivé takovým tím ženských způsobem. Nakonec odešla moje spolužačka s tím, že jsem teda fakt dobrej, že mi to všechno napíše, ale tohle nemá zapotřebí. Aneta totiž útočila napřímo, bylo na ní znát, že to s chlapama umí. Uvědomme si, že jsem byl mladý a obyčejný kluk.

Proč tě vlastně mlátil? Zeptám se opatrně. Odpoví mi, že je to složitý. Následuje podivný příběh o dvojici, která se má ráda snad od dětství, ale on ji poslední roky hrozně štve. Má ho ráda, ale je děsně žárlivý. A má důvod, zeptám se. Ona se jen smutně usměje. Nepůjdeme někam jinam? Zeptá se mě a dodá, že si mám klidně vybrat. Kousek vedle je Parlament, kam chodím docela rád. Hrají tu i metal a mají dobré pivo. Jdeme tam a kecáme. Je mi s ní dobře, i když je fakt, že občas mívá takové divné náznaky. Je zkrátka jiná, než ostatní holky. Pokaždé si na záchodě opakuji, ať toho nechám, že mám svoji holku. Není to správné, říkám si, ale pak stejně jdu a nechám se pozvat do nějakého klubu, kde se tančí. Jsem opilý a jsou tam divný lidi. Všichni jsou děsně nalíčení a upravení. Nejsem na to zvyklý a udělá se mi z pití blbě. Vyzvracím se na drahém záchodě a když se vrátím, tak je na skleněném stole několik lajn koksu. S díky odmítnu, ale Aneta se toho rozhodně nebojí. Pak se v jejích očích objeví něco, co tam dosud nebylo.

Zatáhne mě do jednoho temného kouta. Sedíme na gauči a ona se mi nabídne. Omluvím se, že jsem hodně opilý a že by to nešlo. Přijde mi to lepší, než jí říkat, že jsem zamilovaný. To by zde asi působilo hodně trapně. Lísá se ke mě a tak jí po chvilce odstrčím. Ty mě nechceš? Znovu se omluvím. Je na ní vidět, že je naštvaná. Zvedne se a vezme do rukou VHS kazetu, co ležela ve stole. Vloží ji do přehrávače. Znovu si sedne ke mě a zapne play. Podívej se, o co přicházíš. Na obrazovce se objeví porno a mě to nejdřív nedochází. Není to totiž takový ten film s rádoby příběhem, výpravou, kostýmy a zhmotněnými představami nás mnohých, ale brutální nakládačka. Její obličej spatřím až ve chvíli, kdy jí nějaký chlupatý chlápek stříká do obličeje. Koukám na to jako vyoraná myš a ona, asi jak je sjetá, tak mi začne sahat mezi nohy. Normálně se vyděsím, že i kdybych chtěl, tak by nebylo nic. Zvednu se a nevím, co mám dělat. Uklidni se, tahá mě zpátky na gauč. Dobře, ale vypni to. Udělá to a pak sedíme několik hodin a ona pláče.

Příběh obyčejné naivní, i když chytré holky, co si chtěla jen trošku přivydělat. Paradoxně na dárek pro svého kluka, co jí před chvílí chtěl zmlátit. Zase jsem se jednou ocitl v situaci, ve které jsem nevěděl, co dělat. Možná kdybych nechodil ven, víc se učil a nelezl do pajzlů a nebyl slabé povahy, abych šel do hospody s každým, nestávalo by se mi to. Zjistil jsem, že být pornoherečka musí být něco hrozného. Dosud jsem si nedovedl představit, jak na tom holky, co tohle natáčejí, musejí být. Připadala jsem si jako nejnižší forma života. Tahle věta mi zněla v hlavě ještě dlouho. Když jsem se vracel na kolej, měl jsem toho plnou hlavu. Potkám spolužačku. Je na mě naštvaná. Ale seminárku mi napíše. Usměju se na ní a popřeju jí hezký den. Na pokoji nikdo není, jenom vzkaz, že šla blondýnka na brigádu. Zalezu si do postele a usnu jako zabitý. Za pár let mi někdo řekne, že pornoherečka zemřela na předávkování. Když to slyším, přeběhne mi mráz po zádech.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 9. května 2026

Interview - FOETOREM - Dark and frosty death doom metal from the ancient cursed swamps!

Interview with doom death metal band from Denmark - FOETOREM.

Answered Daniel (vocals, guitars) and Claus (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/04/recenzereview-foetorem-incongruous.html

Ave FOETOREM! Greetings to the Danish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your demo? Where did you want to go, and how do you think the recordings differ?

Claus: Thank you for the kind words about our debut album! When we first started recording “Demo 25,” we already had about 90% of the music written for the album. However, we wanted to get our music out to people quickly, and it really paid off, as Everlasting Spew contacted us about two weeks after we released the Demo 25 online.

For the recording of the album, we got some better equipment, and we all stepped up our performances, taking more time to make the record sound better. The guitars on the demo are double-tracked, while on the album they are quad-tracked. We just put a lot more time into the whole creation.

Daniel: I think for me the two releases differ mostly in preparation. They have their different soundscapes and feel, where the demo acted as a bit of a testing ground for what we wanted Foetorem to sound like. We had only really been a complete band for half a year at that point.

When we got around to the album we all knew what we wanted and were fully aligned on the concept and able to perform at our best. I think one thing that really makes a difference for me are all the finer details in the songs enhanced by the excellently composed drumparts by Geistaz.

“Incongruous Forms of Evergrowing Rot” contains all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does FOETOREM compose new material?

Claus: The songs began to take shape about late 2021, but some of the riffs were already written in some form about 10 years ago. So when I hooked up with Daniel & Ric, we all started to work on lyrics and arrangement ideas. Now, with the album out, we are still composing new music, with both Daniel & Ric contributing to the music this time.

Daniel: As Claus is the main composer we do our best to feed him ideas and concepts he can build on. We are slowly getting back into composing, building on all the elements we like and adding a bit of growth and fine tuning of concepts.

I looked it up and saw that Dan Lowndes is credited with the mastering. I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Lowndes created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Daniel: So, working backwards in your question, we recorded the album ourselves. As with many bands we were on a tight budget for this first album so it was decided that I would do the engineering on the drums, bass and my own guitar as I had sound engineering experience, while Claus recorded his parts himself. We tracked the drums in our rehearsal room where we did some sound treatment and rearranging of the space for those days. Everything else was either tracked at my place or at Claus’s.

Mixing was primarily done by me working closely with Claus on what sound we wanted for each element on the album. Claus was the primary driver on creating the guitar tone that gives the album that raw but balanced feel where my focus was on getting the drums, bass and vocals sitting right in the mix. All of this was of course through several iterations but I think we got there in the end.

Everything was then sent off to Dan who did his mastering magic to the final mix. We were so pleased with what he did on the demo that it was a no-brainer to go with him for the album and he totally did it justice, not overly changing the sound of the mix but doing that necessary touch up and control needed to sound optimal on each medium.

All in all, we are quite satisfied with the result but we do have bigger plans for the next album. As much fun as it is recording and mixing your own music, we aim to upgrade to a studio for some of the recording next time and let an external engineer mix the album. This way we can focus more on the songwriting and production side as well as playing concerts.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it on Everlasting Spew Records, and it features a corpse-themed cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

We worked closely with N. Zui from Belial NecroArts on the cover art. He was able to take our notes and ideas on what would fit with the lyrical themes of the album and turn it into what you see. There is no direct tie to any specific thing on the album but it expresses the same feeling of death and decay we do enjoy lyrically.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, Denmark is a sure bet for me. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands here that are worth checking out. How do you explain that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

Claus:

In Denmark, I think death metal is doing better than ever. We have a lot of killer bands that are especially successful internationally. A couple of death metal bands formed in the late ’80s are still active, and musicians from that era have gone on to play in numerous projects. Because of that, I think Denmark has a strong pool of experienced musicians who still know how to create crushing death metal.

You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form FOETOREM actually came about, who your role models were and are, and where do you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Claus: I was in another band before , and we split up in 2022.

So in late 2023 I wanted to play in another band once more with a different style , so I contacted our bass player Ric, and showed him some of the songs I’ve been working on. We then hooked up with Daniel, and he was playing drums at first but he switched over to play 2nd guitar & vocals, to make way for Geistaz to play the drums, so we just took it from there.

I really like Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, old Hypocrisy, and our fellow countrymen Iniquity, just to mention a few.

I don’t know if I have role models any more? But in my teens I was really into Trey Azagthoth, Jeff Loomis for the guitars, and Bill Steer, Brian Petrowsky, Mads Haarløv for vocals…

Daniel: As far as concerts we are working closely with our booker in setting up concerts for the rest of 2026 and 2027. Realistically we aim to play more outside Denmark from 2027 and if any relevant festival should offer us a slot i think that’s a great opportunity to share our music and there might just be a new fan amongst the horde of metal lovers.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Daniel: We do have great support in our label who actively work hard in promoting our music and band overall. We try our best to engage with anyone reaching out or sharing our music and for a band that is hugely dependent on an international audience we utilise social media a great deal. I personally like to go to as many metal concerts as I can, prioritizing the band I like of course, and buy merch and music.

Claus: I buy physical copies of bands that I like on vinyl, and if it’s not on vinyl I try to support them by buying digital copies on Bandcamp.

For concerts I try to go out and support as much as I can.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as FOETOREM? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

Claus: I stream music on my day job, to kill some time. I never really “Download music” because I want to support the scene. But on the other hand, I think streaming is a good way to discover new bands, and if I like what I hear, I’ll try to get their music on vinyl.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Claus: I started listening to metal in the early 90’s.

And this music/genre is everything to me! It has given me so much. It is what I am! For me it’s a community.

I have heard from different people saying to me “you will know better when you get older” . I am now in my mid 40’s, and still as passionate about metal as I was when I first started listening to it!.

Finally, a classic but important question. What does FOETOREM have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you be touring? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Claus: We have some concerts lined up in our home country, which we are really looking forward to play, and then we’re trying to get as many gigs as possible, and we are writing new material as well.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Incongruous Forms of Evergrowing Rot” in my head again!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/04/recenzereview-foetorem-incongruous.html

https://everlastingspew.bandcamp.com/album/incongruous-forms-of-evergrowing-rot

https://foetorem.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/profile.php?id=61572182210667

https://www.instagram.com/foetorem/

https://open.spotify.com/artist/1YpSXlY2a6GpSmtpCh1Ak7

https://www.youtube.com/channel/UCk5KndRm_stFE6ueiCi2Grw

https://everlastingspew.com/

https://x.com/EverlastingSpew

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

Rozhovor - FOETOREM - Temný a mrazivý death doom metal za starých prokletých močálů!

Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Dánska - FOETOREM.

Odpovídali Daniel (zpěv, kytara) a Claus (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/04/recenzereview-foetorem-incongruous.html

Ave FOETOREM! Zdravím do dánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší demonahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Claus: Děkuji za milá slova o našem debutovém albu! Když jsme poprvé začali nahrávat „Demo 25“, měli jsme už asi 90 % hudby pro album napsané. Chtěli jsme ale naši hudbu dostat k lidem rychle a to se opravdu vyplatilo, protože Everlasting Spew nás kontaktovali asi dva týdny poté, co jsme Demo 25 vydali online.

Pro nahrávání alba jsme si pořídili lepší vybavení a všichni jsme vylepšili své výkony, věnovali jsme více času tomu, aby deska zněla lépe. Kytary na demu jsou dvoustopé, zatímco na albu jsou čtyřstopé. Celé tvorbě jsme prostě věnovali mnohem více času.

Daniel: Myslím, že pro mě se tato dvě vydání liší hlavně v přípravě. Mají své odlišné zvukové krajiny a atmosféru, přičemž demo fungovalo trochu jako testovací pole pro to, jak jsme chtěli, aby Foetorem zněli. V té době jsme byli kompletní kapelou teprve půl roku.

Když jsme se dostali k albu, všichni jsme věděli, co chceme, a byli jsme plně dohodnutí na konceptu a schopni podat co nejlepší výkon. Myslím, že jedna věc, která pro mě opravdu dělá rozdíl, jsou všechny ty jemnější detaily v písních, které umocňují skvěle zkomponované bicí party od Geistaze.

„Incongruous Forms of Evergrowing Rot“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál FOETOREM?

Claus: Písně začaly nabývat tvaru koncem roku 2021, ale některé riffy byly v nějaké formě napsány už asi před 10 lety. Takže když jsem se spojil s Danielem a Ricem, všichni jsme začali pracovat na textech a aranžmá. Teď, když je album venku, stále skládáme novou hudbu, tentokrát se na ní podílejí Daniel i Ric.

Daniel: Protože je Claus hlavním skladatelem, snažíme se mu co nejvíce dodávat nápady a koncepty, na kterých může stavět. Pomalu se vracíme ke komponování, stavíme na všech prvcích, které se nám líbí, a přidáváme trochu růstu a dolaďování konceptů.

Dohledal jsem si, že pod masteringem je podepsán Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Daniel: Takže, když se vrátíme k vaší otázce pozpátku, album jsme nahráli sami. Stejně jako mnoho kapel jsme měli na toto první album omezený rozpočet, takže bylo rozhodnuto, že se o zvukovou techniku postarám já, protože jsem měl zkušenosti, zatímco Claus si své party nahrál sám. Bicí jsme nahrávali v naší zkušebně, kde jsme pro ty dny dělali zvukové úpravy a úpravy prostoru. Všechno ostatní jsme nahrávali buď u mě, nebo u Clause.

Mixáž probíhala především v úzké spolupráci s Clausem a domlouvali jsme se, jaký zvuk chceme pro každý prvek na albu vytvořit. Claus byl hlavním hybatelem při vytváření kytarového tónu, který albu dává ten syrový, ale vyvážený pocit, zatímco já jsem se soustředil na to, aby bicí, basa a vokály v mixu správně zapadly. To vše samozřejmě proběhlo v několika iteracích, ale myslím, že jsme se nakonec do cíle dostali.

Všechno pak bylo odesláno Danovi, který se postaral o mastering finálního mixu. Byli jsme tak spokojeni s tím, co udělal na demu, že bylo jasné, že jsme ho chtěli i na album. A on to zvládl naprosto správně. Nepřehnaně změnil zvuk mixu, ale provedl i nezbytné úpravy a kontrolu potřebnou k optimálnímu zvuku na každém médiu.

Celkově jsme s výsledkem docela spokojeni, ale s dalším albem máme větší plány. I když je nahrávání a mixování vlastní hudby zábavné, příště se chystáme část nahrávání přesunout do studia a nechat album mixovat externím zvukařem. Takto se můžeme více soustředit na skládání písní a produkci a také na koncerty.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Everlasting Spew Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Na obalu jsme úzce spolupracovali s N. Zuiem z Belial NecroArts. Dokázal si vzít naše poznámky a nápady, co by se hodilo k textům alba, a proměnit to v to, co vidíte. Neexistuje sice přímá vazba na žádnou konkrétní věc na albu, ale vyjadřuje to stejný pocit smrti a rozkladu, který si v textech užíváme.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Dánska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Claus:

Myslím, že v Dánsku se death metalu daří lépe než kdy dříve. Máme spoustu skvělých kapel, které jsou obzvláště úspěšné v mezinárodním měřítku. Pár death metalových kapel založených na konci 80. let je stále aktivních a hudebníci z té doby hrají v mnoha projektech. Díky tomu si myslím, že Dánsko má silnou základnu zkušených hudebníků, kteří stále vědí, jak tvořit drtivý death metal.

Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit FOETOREM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Claus: Předtím jsem byl v jiné kapele a rozešli jsme se v roce 2022.

Takže koncem roku 2023 jsem chtěl hrát znovu v jiné kapele s jiným stylem, tak jsem kontaktoval našeho baskytaristu Rica a ukázal mu některé písně, na kterých jsem pracoval. Pak jsme se spojili s Danielem a on nejdřív hrál na bicí, ale přešel na druhou kytaru a zpěv, aby uvolnil místo Geistazovi na bicí, takže jsme prostě pokračovali dál.

Moc se mi líbí Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, staré Hypocrisy a naši krajané Iniquity, abych jmenoval alespoň některé.

Nevím, jestli mám ještě nějaké vzory? Ale v pubertě jsem měl opravdu rád Treye Azagthotha, kytaristy Jeffa Loomise a vokály Billa Steera, Briana Petrowského a Madse Haarløva…

Daniel: Co se týče koncertů, úzce spolupracujeme s naším bookerem na plánování koncertů pro zbytek roku 2026 a 2027. Realisticky vzato se snažíme od roku 2027 hrát více mimo Dánsko a pokud by nám nějaký relevantní festival nabídl místo, myslím, že je to skvělá příležitost, jak sdílet naši hudbu, a mezi hordou milovníků metalu by se mohl objevit nový fanoušek.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Daniel: V našem labelu máme skvělou podporu, která aktivně pracuje na propagaci naší hudby a kapely celkově. Snažíme se co nejlépe oslovit každého, kdo podporuje nebo sdílí naši hudbu a pro kapelu, která je nesmírně závislá na mezinárodním publiku, hodně využíváme sociální média. Osobně rád chodím na co nejvíce metalových koncertů, přičemž upřednostňuji samozřejmě kapelu, která se mi líbí, a kupuji si merchandise a hudbu.

Claus: Kupuji si fyzické kopie kapel, které se mi líbí, na vinylu, a pokud nejsou na vinylu, snažím se je podpořit nákupem digitálních kopií na Bandcampu. Na koncerty se snažím chodit ven a co nejvíce podporovat.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako FOETOREM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Claus: V práci si streamuji hudbu, abych zabil čas. Nikdy si moc „nestahuji hudbu“, protože chci podpořit scénu. Ale na druhou stranu si myslím, že streamování je dobrý způsob, jak objevovat nové kapely, a když se mi líbí, co slyším, zkusím jejich hudbu dostat na vinyl.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Claus: Metal jsem začal poslouchat na začátku 90. let.

A tato hudba/žánr je pro mě vším! Dala mi toho tolik. Je to, kým jsem! Pro mě je to komunita.

Slyšel jsem od různých lidí, kteří mi říkali: „Až budeš starší, budeš to vědět líp.“ Teď je mi přes 45 let a metal mě stále baví stejně jako tehdy, když jsem ho začal poslouchat!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají FOETOREM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy vás uvidíme na turné? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor….

Claus: Máme naplánované nějaké koncerty v naší domovské zemi, na které se opravdu těšíme, a pak se snažíme získat co nejvíce vystoupení a také píšeme nový materiál.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Incongruous Forms of Evergrowing Rot“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/04/recenzereview-foetorem-incongruous.html

https://everlastingspew.bandcamp.com/album/incongruous-forms-of-evergrowing-rot

https://foetorem.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/profile.php?id=61572182210667

https://www.instagram.com/foetorem/

https://open.spotify.com/artist/1YpSXlY2a6GpSmtpCh1Ak7

https://www.youtube.com/channel/UCk5KndRm_stFE6ueiCi2Grw

https://everlastingspew.com/

https://x.com/EverlastingSpew

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 8. května 2026

Recenze/review - UNEARTHLY RITES - Tortural Symphony of the Flesh (2026)

UNEARTHLY RITES - Tortural Symphony of the Flesh

CD 2026, Svart Records

for english please scroll down

Otevíráš rezavou bránu a vstupuješ dovnitř. Po stěnách teče zkažená krev a ve zdi jsou přikováni ti, kteří za svého života hřešili. Někdo jim vytrhal z břicha vnitřnosti a zatloukl do hlavy ostré hřeby. Jdeš dál a otevře se před tebou chrám nekonečné bolesti. Vzduch je těžký, nasáklý sírou a nenávistí. Smrt sedí na svém trůnu a usmívá se. Zde jsme si všichni rovni, tady se žádné rozdíly nedělají. Poslouchám druhé dlouhohrající album finských maniaků UNEARTHLY RITES a potácím se nekonečnou tmou. Nakonec jsem rád, že jsem zde a ne v tom zlém, nespravedlivém světě.

Pokud se rádi jako já pohybujete v tom nejhlubším podzemí, tak jste zde správně. O kapele jsem již jednou psal, bylo to u příležitosti jejich předchozí nahrávky "Ecdysis" v roce 2024. Líbilo se mi, že je tahle smečka opravdová, syrová, nekompromisní a že nezapomíná ani na temnou a chladnou atmosféru. Letošní počin je pokračováním věcí minulých. Znovu máme co do činění se staroškolským kovem smrti, který je zahrán s vlastním výrazem a ksichtem.

Pokud jste v záhrobí již nějakou dobu, tak mi určitě potvrdíte, že nejlepší jsou kapely, které mají zahnívající, prašivý zvuk, zajímavý motiv na obalu a které řežou do živého. Já, jako starý fanoušek, potom vyžaduji, aby mě bavilo nahrávku poslouchat, abych se k ní rád vracel a aby se mi dostala hluboko pod kůži i do podvědomí. Je vám asi jasné, že tihle Finové splňují všechny mé požadavky. Koneckonců, jinak bych o nich ani nepsal. Svět je při společných setkáních zahalený do krvavé mlhy a najednou opravdu nejsem ve svém pokoji, ale procházím se po hřbitově za městem. Mezi náhrobky je zatím tma, ale já moc dobře ví, že když si budu "Tortural Symphony of the Flesh" přehrávat neustále dokola, tak vstup na onen svět najdu velmi brzy. Nové album se pro mě stalo spíše povinností, děsivým každodenním obřadem, než jen obyčejnou hudbou. Nejvíce jsem si užíval morbidní, mrtvolnou atmosféru, takovou tu starodávnou patinu, kterou se dle mého nemůžete naučit. Musíte jí mít v sobě, musíte věřit v poslední věci člověka, v reálnou exhumaci prokletých hrobů. Zde, v márnici, je úplně jedno, čím si kdysi byl. Jen mi připadá, že lidé, kteří byli zlí, kteří ubližovali ostatním, tak hnijí jinak, hnusněji, ošklivěji. Jakoby se jejich činy promítly do jejich tváří i po smrti. Kapela se ve svých textech zaobírá anti-kapitalismem a anti-kolonialismem, což jsou náročná a potřebná témata, i když pro tento styl poměrně netypická. UNEARTHLY RITES na mě působí jako vyslanci z toho nejhlubšího podzemí, jako démoni temnoty. Už teď vím, že se k jejich letošnímu albu budu rád a často vracet. Amen! Mokvající, hnilobný, syrový a temný death metal z prokletých katakomb! Brána do podsvětí je otevřena!

Asphyx says:

You open the rusty gate and step inside. Rotten blood runs down the walls, and those who sinned in life are chained to them. Someone has ripped out their entrails and driven sharp nails into their heads. You walk on, and a temple of endless pain opens before you. The air is heavy, saturated with sulfur and hatred. Death sits on his throne and smiles. Here we are all equal; here, no distinctions are made. I’m listening to the second full-length album by the Finnish maniacs UNEARTHLY RITES and stumbling through endless darkness. In the end, I’m glad I’m here and not in that evil, unjust world.

If, like me, you enjoy venturing into the deepest underworld, then you’ve come to the right place. I’ve written about the band before, on the occasion of their previous release, “Ecdysis,” in 2024. I liked that this pack is genuine, raw, uncompromising, and doesn’t forget the dark and cold atmosphere. This year’s release is a continuation of things past. Once again, we’re dealing with old-school death metal, played with its own expression and character.

If you’ve been in the grave for a while, you’ll surely agree that the best bands are the ones with a rotten, gritty sound, an interesting cover design, and a raw, visceral edge. As an old-school fan, I demand that I enjoy listening to the record, that I want to come back to it, and that it gets deep under my skin and into my subconscious. You probably realize that these Finns meet all my requirements. After all, otherwise I wouldn’t even be writing about them. During our shared listening sessions, the world is shrouded in a bloody fog, and suddenly I’m not in my room at all, but walking through a cemetery outside the city. It’s still dark among the gravestones, but I know very well that if I keep playing “Tortural Symphony of the Flesh” on repeat, I’ll find the entrance to that world very soon. For me, the new album has become more of a duty, a terrifying daily ritual, than just ordinary music. What I enjoyed most was the morbid, cadaverous atmosphere, that ancient patina which, in my opinion, cannot be learned. You have to have it in you; you have to believe in the final moments of a person’s life, in the actual exhumation of cursed graves. Here, in the morgue, it doesn’t matter at all what you once were. It just seems to me that people who were evil, who hurt others, rot differently more disgustingly, more hideously. As if their deeds were reflected in their faces even after death. The band’s lyrics deal with anti-capitalism and anti-colonialism, which are challenging and necessary topics, though relatively atypical for this style. UNEARTHLY RITES strike me as emissaries from the deepest underworld, like demons of darkness. I already know that I’ll be happy to return to their album from this year often. Amen! Oozing, putrid, raw, and dark death metal from the cursed catacombs! The gate to the underworld is open!

Recenze/review - UNEARTHLY RITES - Ecdysis (2024):

https://www.deadlystormzine.com/2024/06/recenzereview-unearthly-rites-ecdysis.html

Tracklist:

01. Tuonen Tulijat, Manan Menijät

02. Sokli Fields Forever / A Radiative Picnic

03. Solstice

04. A Stygian Winterscape

05. Tortural Symphony Of The Flesh

06. Ignis Fatuus

07. Metalli, Liha, Kone

08. Absurd Transgression

09. Not For The Weak

10. The Notion Of Emerging Totalitarianism

band:

Tapsa - drums.

Sisli - vocals.

Jennika - bass / vocals.

Santtu - guitar

Simo - lead guitar / vocals

https://unearthlyrites.bandcamp.com/album/tortural-symphony-of-the-flesh

https://www.facebook.com/unearthlyrites666

https://www.instagram.com/unearthlyrites/

https://open.spotify.com/artist/6WpOzobwWmJRRrJ9znrskO

https://www.svartrecords.com/en

https://x.com/svartrecords

KNIŽNÍ TIPY - Lhář - Mikel Santiago (2022)

Lhář - Mikel Santiago

2022, Vendeta

Moje čtenářská mise pokračuje. Bude to trvat ještě nějaký čas, než začnu postupně chodit a vrátím se po zlomené noze zase do běžného provozu. Nejsem zrovna samotářský typ a jsem moc rád, že mám rodinu a kamarády, kteří se o mě tak hezky starají. Nicméně, všichni chodí do práce, do školy a já mám najednou po home office spoustu času. Postupně se prokousávám knihami, která tu mám na hromadě. Lháře jsem dostal kdysi dávno od Gora, jako dárek. Přiznám se, že jsem podle několika opatrných setkáních, kdy jsem knihu jen tak otáčel v rukou, toho příliš nečekal. Mýlil jsem se. Goro má, měl a vždycky bude mít dobrý vkus, to vám klidně podepíšu. Končím u počítače vždy ve dvě hodiny. Venku se zrovna vrátila zima a já byl najednou na pobřeží Baskicka a prožíval příběh jednoho věčného lháře. Děj má spoustu zvratů, je perfektně vystavěný a i když vás hlavní hrdina bude občas štvát, tak se rozhodně jedná o hodně zajímavou postavu.

Navíc ta příroda kolem, ten styl života, který je tak odlišný od toho našeho, vnitrozemského. Moře, jídlo, ale hlavně postavy, které jsou přírodními živly otesány jako surové sochy (ano, dědeček je svéráz, navíc trpí postupnou demencí). Malé městečko má navíc ve své historii spoustu temných míst, které se pokoušel poměrně neomaleně a surově vynést na povrch jeden spisovatel. Zabili ho a hlavní hrdina netuší, jestli je vrahem on. Prožívá totiž amnézii a je zpočátku velmi zmatený. Skládá postupně dohromady jednotlivé střípky vzpomínek. Pokud máte rádi psychologii, pak je kniha opravdu pro vás. Autora jsem dosud neznal a musím rovnou říct, že jsem si jej ihned zapsal do svých soukromých poznámek s tím, že bych se určitě měl časem podívat na jeho další díla. Lhář je přesně tou odrůdou příběhu, která vás chytne a už nepustí.

Nikdy bych nevěřil, jak dlouho může zlomená noha bolet. Už nemám žádné prášky, doktor mi je vysadil, abych se na nich nestal závislým a já to chápu, ale pravdou také je, že když odpoledne polehávám s knihou, tak nemůžu najít polohu, která by mě vyhovovala. Pořád mě něco tlačí, jsem nevrlý, mrzutý. Jsem zvyklý pořád někam chodit, toulat se, plavat, cvičit, navštěvovat koncerty, cestovat a pracovat fyzicky na chalupě. Místo toho tu ležím jak lemra a chvílemi nevím, co mám dělat. Už je to dlouhé a nebýt knih a muziky (kolikrát já už to ve svém životě napsal), tak mi asi začne hrabat. Podobné příběhy jsou pro mě tedy také výletem, cestuji časem, s hlavními hrdiny, snažím se pochopit jejich myšlenky i činy. A co si budeme, Alex není rozhodně prvoplánovým hrdinou, kterého si každý hned oblíbí. Mě se naopak líbí, že má chyby, že nežil vždy zrovna příkladně.

V knize je spousta postav, které jsem si oblíbil. Již zmiňovaný děda, starý námořník, jeho ukrajinská hospodyně, která je mimochodem vykreslena opravdu parádně, Alexova krásná partnerka z bohaté rodiny. Jejich milostné chvilky jsou mimochodem velmi krásně napsány. Několik přátel, ale také matka, která zemřela před několika lety, ale její stín se dosud vznáší městečkem, stejně jako jejích kdysi kamarádek na život a na smrt. Staré příběhy, které znovu ožívají, na povrch vylézají křivdy, násilí, zlo. Přiznám se, že mám vždycky moc rád, když knížka postupně graduje, což se zde děje mírou vrchovatou. Ale hlavně, i když jsem po přečtení někde viděl poměrně dost drsné kritiky, tak mě kniha chytla a nepustila vlastně po celou dobu, co jsem ji četl.

Pan doktor říkal, že když mi sundají sádru, tak se potom stejně budu muset obrnit trpělivostí, protože bude následovat dlouhá rehabilitace. Už je to dlouhé, přiznávám. Lháře jsem před několika dny zaklapl, sundal si brýle a jen tak chvilku koukal do stropu. Je to skvělá kniha, která se do mě zadřela a myslím si, že tam ještě dlouho zůstane. Už se chystám na další. Večer se sice díváme na nějaké ty seriály, ale já si stejně raději čtu. Mám, asi jako každý, své rituály. Dám na doporučení svých kamarádů. Snad jsem vám svým dnešním knižním tipem udělal také radost. Píchám si do břicha injekci proti trombóze a hledám v hromadě další knížku. Která to asi bude? To se dozvíte za týden. Mějte se moc hezky a děkuji vám za pozornost!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Některé romány už po prvních stránkách jednoduše není možné pustit z hlavy. Jsou příběhy, které udržují čtenáře v neustálém napětí a konec každé kapitoly znamená další nevyřešenou otázku. Mikel Santiago v tomto neuvěřitelně originálním thrilleru boří limity psychologické zápletky a zkoumá křehké

hranice mezi vzpomínkou a amnézií, mezi pravdou a lží.

V první scéně se hlavní hrdina probouzí v opuštěné továrně vedle mrtvoly neznámého muže a kamene

potřísněného krví. Poté, co odtamtud uteče, se rozhodne sám rozluštit, k čemu tam došlo. Má ovšem

problém: pamatuje si jen velmi matně, co se v uplynulých osmačtyřiceti hodinách stalo. A to málo, co ví,

je lepší si nechat pro sebe.

Tak začíná thriller, který nás přenese do pobřežního baskického městečka, mezi klikaté cesty na krajích

útesů, do domů se stěnami popraskanými od nočních bouří: do malého města, kde na první pohled nemá

nikdo před nikým žádné tajemství.

https://www.databazeknih.cz/knihy/lhar-lhar-495433

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/lhar-454112273

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook: