DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 21. července 2026

Rozhovor - MOUFLON - Syrová, prašivá, temná a chladná exhumace starých prokletých doom death metalových hrobů!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Holandska - MOUFLON.

Recenze/review - MOUFLON - Eros & Thanatos (2026):

Ave MOUFLON! Zdravím do holandského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Díky za kompliment. Nové album je oproti předchozím nahrávkám obrovským krokem vpřed. Spolupráce s Ronnym Kesselsem a Bradem Boatrightem byla správná volba, která ho posunula na další úroveň špíny a zhýralosti. Dodali nám perfektní zvuk. Všechno zní tvrději, divočeji a sprostěji. Věnovali jsme práci na písních více času a zkoušeli je, dokud nebylo všechno v pořádku. Textově se album hlouběji zabývalo tématem parafilie a koláže v bookletu zobrazují texty v obrazech. Grafika a koncept alba jsou nyní více v souladu než u starších vydání. Chtěli jsme hudbou a texty posunout věci na další úroveň brutality a násilí a myslíme si, že k tomu albem přispíváme.

„Eros & Thanatos“ ztělesňuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně je to album, ke kterému se rád vracím. Jak vzniklo? Jak MOUFLON skládá nový materiál?

Je to skoro jako proces obráceného rozkladu. Místo abychom věci roztrhávali, necháváme je pomalu nabývat tvaru. Během zkoušek si vždycky necháváme prostor na jamování, experimentování a sledování, kam nás nové riffy zavedou. Tak vznikla první skladba na albu Eros & Thanatos.

V roce 2024 jsme se na celý víkend zavřeli ve studiu jen s našimi nástroji a těmito hrubými nápady. Než jsme odešli, objevily se další čtyři písně. Od té doby se vše organicky vyvíjelo. Texty daly každé skladbě vlastní identitu a témata, aranžmá je propracovanější a sóla konečně našly své místo.

Do roku 2025 materiál plně dozrál. Vstoupili jsme do studia a nahráli celé album během dvou dlouhých, intenzivních víkendů. Od začátku neexistoval žádný hlavní plán – jen riffy, atmosféra a společná vize, která se postupně rozrostla v to, čím se Eros & Thanatos nakonec stali.


Kdo je podepsán pod nahráváním a mixem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Byl vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo a v kterém studiu jste nahrávali? Jak vše probíhalo? Zvuk je opravdu prašivý, masivní a řeže tou správnou stranou nože.

Nahrávání se postaral Ronny Kessels z Overdose Audio, zatímco mastering alba zajistil Brad Boatright z Audiosiege, chlápek, který dělal i kapely jako Obituary a bezpočet dalších metalových kapel.

Náš přístup je docela přímočarý. Žádné vychytávky, žádné přeprodukované kecy. Používáme staromódní zesilovače, jednoduché distorční pedály, čtyřstrunnou basu a ořezanou bicí soupravu typu „cut the craw“, žádné triggery ani nic podobného. Vokály jdou přímo z nitra – syrové, silné a upřímné.

Když vstoupíme do studia, písně jsou už asi z 95 % hotové. Nepracujeme s producentem, který nám říká, co máme dělat, nebo nás tlačí určitým směrem. Píšeme si vlastní materiál a nahráváme ho přesně tak, jak chceme, aby zněl. O tom je pro nás death metal.

Známe se už dlouho, takže spolupráce je naprosto přirozená. Každý zná svou roli a chemie mezi námi je už dávno, než se rozsvítí červená. Nahrávací víkendy jsou vždycky pecka, i když máme napjatý program, abychom zachytili tu agresivní a nekompromisní energii a nahráli ji na kazetu.

Jsme opravdu rádi, že jste ten zvuk pochopili. Chtěli jsme, aby album bylo brutální, temné, syrové a živé, ne vyleštěné k smrti. Pokud vás to pokaždé donutí zvýšit hlasitost na maximum, pak jsme dosáhli přesně toho, co jsme si předsevzali.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Iron Fortress Records a je opatřeno mrtvolným, tajemným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Grafiku vytvořil Joost De Bruijn z The Bone Collector Tattoos. Joosta známe také dlouho a v průběhu let pro kapelu vytvořil několik návrhů. Je pro nás víc než jen umělec, chápe, kdo jsme a co naše hudba představuje.

Pokud jde o grafické návrhy, dáváme mu naprostou svobodu. Nedáváme mu detailní koncept, možná směr, ale neříkáme mu, co má kreslit. Zná náš zvuk, naše texty a atmosféru, kterou se snažíme vytvořit, takže jeho vizi plně důvěřujeme. Pokaždé se vrátí s něčím, co působí jako přirozené rozšíření hudby. Koláže uvnitř bookletu vytvořil RJ (zpěvák).

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Holandska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Nemáme vysvětlení, proč se death metalu u nás tak daří. Je tu velká metalová scéna a spousta koncertů po celý týden. Spousta kapel, fanoušků a vydavatelství, kteří jsou této scéně oddáni.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MOUFLON, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

MOUFLON vznikli v roce 2012 ze společné lásky ke staré škole. Kapely, které nás formovaly, byly Entombed, Autopsy, Bolt Thrower, Gorefest a Asphyx. Riffy, atmosféra a zvuk se nám vkrádaly přirozeně, protože to je hudba, se kterou jsme vyrůstali. Je to součást naší DNA a ta se nakonec vynořila.

Samozřejmě, srovnávání je nevyhnutelné, ale nehoníme se za trendy ani se nesnažíme znovuobjevit death metal. Raději píšeme poctivý metal, který působí autenticky, než abychom se nutili znít „moderně“. Pokud je hudba těžká, zapamatovatelná a pochází ze správného místa, jsme spokojeni.

Co se týče budoucnosti, rádi hrajeme všude, kde nás lidé chtějí slyšet. Klubové koncerty si užíváme stejně jako festivaly a hráli jsme i mimo naši zemi, kdykoli se naskytla příležitost. Hraní na větších mezinárodních festivalech by bylo fajn a kdyby se objevilo správné turné se správnou kapelou, určitě bychom o to měli zájem. Ale turné vyžaduje hodně příprav a plánování.


Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Propagace nikdy nekončí. Staráme se o vlastní sociální média a komunikaci udržujeme přímou. Náš label má svůj vlastní způsob šíření informací a my to podporujeme poskytováním fotografií, citátů a čehokoli potřebujeme. Je to společné úsilí a tak to funguje nejlépe.

A ano, v první řadě jsme fanoušci. Kupujeme si desky a objevujeme se na koncertech a festivalech, kdykoli sami nejsme na pódiu. Underground přežije jen tehdy, když se kapely navzájem podporují, místo aby soupeřily o zbytky. Rádi objevujeme novou hudbu, setkáváme se se starými přáteli, pijeme pivo a oslavujeme death metal tak, jak měl vždycky být – nahlas, upřímně a bez keců.

Na jednou stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MOUFLON ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Originalita vždycky přežije. V minulosti jsme si hudbu sami stahovali, takže o tom nebudeme kázat. Technologie je prostě další nástroj a my ji používáme k šíření naší hudby co nejdále.

Pro MOUFLON je moderní technologie spíše zbraní než překážkou. Umožňuje nám oslovit posluchače po celém světě, zůstat v přímém kontaktu s našimi podporovateli a vydávat naši hudbu, aniž bychom se spoléhali na staré stroje hudebního průmyslu. Rozhodně nejsme nostalgičtí po dobách, kdy jsme posílali CD promotérům a týdny čekali na odpověď.

Jistě, streamování a stahování může mít své finanční nevýhody, ale to není důvod, proč děláme hudbu. Raději bychom nechali naše písně nakazit někoho na druhé straně planety, než aby na ně padá prach na poličce. Pokud se lidé spojí s tím, co tvoříme, přijdou na koncert nebo nás jakkoli podpoří, na tom opravdu záleží.

 

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

To se liší od člověka k člověku. Všichni pocházíme z jiného prostředí, takže death metal pro každého z nás znamená trochu něco jiného.

Pro některé z nás je to ventil, způsob, jak se vypořádat se vším, co se hromadí pod povrchem. Pro jiné je to prostě místo, kde se cítíme nejvíc doma, děláme to, co nás opravdu baví. Nejde o hraní rolí nebo o stereotypní životní styl. Jde o upřímnost a vyjádření něčeho skutečného prostřednictvím těžké hudby.

Zároveň si musíte udržet rovnováhu. Vášeň je nezbytná, ale pokud ji necháte pohltit každou část vašeho života, může vás zničit. Někteří z nás to zažili na vlastní kůži. Proto jde u MOUFLON o tvorbu hudby s přesvědčením a zároveň o to, abychom zůstali nohama na zemi.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MOUFLON v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Sledujte webové stránky s informacemi o nadcházejících koncertech a novinkách. Brzy vyjde evropský formát CD a vinylu. Žádné další zprávy.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Eros & Thanatos“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - MOUFLON - Eros & Thanatos (2026):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 20. července 2026

Recenze/review - CABINET - Deracinated into Soiled Reliquaries (2026)


CABINET - Deracinated into Soiled Reliquaries
CD 2026, Bloody Mountain Records

for english please scroll down

Začalo to nenápadně, plíživě. Nejdřív jsem se musel občas zastavit a sednout si. Motala se mi hlava a ve vnitřnostech jsem cítil podivný tlak. Bolely mě kosti, pálily oči a svět byl najednou velmi temné místo k životu. Kráčel jsem dál a v děsivých snech kolem mě ležela vybělená těla mrtvol. Maso odpadávalo od kostí, aby se ve mě nakonec usadila sněť. Prokletý, říkali o mě ti, kteří mě potkali. Potácel jsem se mezi naším a oním světem, abych se nakonec nechal kalifornskými CABINET převést na druhou stranu, do země nekonečných stínů.

Jejich čtvrté dlouhohrající album je totiž po okraj narvané surovým, mokvajícím a neskutečně bolestivým death a black metalem. Pánové jdou za hranu, řežou jen ostrou stranou nože, dostanou se vám do hlavy i do podvědomí. Staré rány, o kterých jste si mysleli, že jsou již vyléčeny, vás začnou znovu bolet a zanítí se. U téhle nahrávky začnete hnít zaživa!


Jsou to hlavně do krvavé mlhy zabarvené nálady, které mě pokaždé k přehrávači doslova přikovou. Spoutají mě pavučinami disharmonických melodií, zadřou se mi pod kůži jako ostré žiletky rifů, vystřelí mi mozek z hlavy jako dunivost bicích. Nové album rozhodně není záležitostí pro slabé povahy, vyžaduje čas, plné soustředění, naprostou tmu a chlad. Teprve potom vyniknou na povrch jednotlivé nuance. Budete se zalykat svojí vlastní krví. Několikrát budete převezeni přes řeku Styx a zůstane ve vás pachuť hniloby a rozkládajícího se masa. Přesně takhle vnímám novinku "Deracinated into Soiled Reliquaries" já, starý pes. CABINET na to jdou ostře, divoce, nespoutaně, nekompromisně, ale nezapomínají ani na mrtvolně chladnou atmosféru. Pokud se vám líbí kapely jako PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLASPHEMY, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, WITCHRIST, IGNIVOMOUS, MITOCHONDRION, ABYSSAL a další tmáři, potom jste zde správně. Kalifornští maniaci jsou zajímaví, jiní, odlišní, mají svůj vlastní rukopis. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jaký mají zvuk, jak na mě působí. Rád se k albu vracím a užívám si neklid, tajemno, záhadnost, které se prolínají celou nahrávkou jako jedovatý břečťan. Někdy se dostane novinka i do mých snů, rozdrásá mě do krve. Stávám pak u stoky tekoucí ven z našeho města a sleduji nafouklá těla rozkládajících se mrtvol. Hudba je mi kulisou, šíleným a maniakálním soundtrackem, jakýmsi mementem a také morbidním zážitkem. Nemohu jinak, než vám desku doporučit. Začalo to nenápadně, plíživě. Nejdřív jsem se musel občas zastavit a sednout si. Motala se mi hlava a ve vnitřnostech jsem cítil podivný tlak. Bolely mě kosti, pálily oči a svět byl najednou velmi temné místo k životu. Kráčel jsem dál a v děsivých snech kolem mě ležela vybělená těla mrtvol. Maso odpadávalo od kostí, aby se ve mě nakonec usadila sněť. Prokletý, zahnívající zápach black death metalového rozkladu! Album, které vás upálí zaživa! 


Asphyx says:

It started inconspicuously, creeping up on me. At first, I had to stop and sit down every now and then. My head was spinning, and I felt a strange pressure inside my gut. My bones ached, my eyes burned, and the world suddenly became a very dark place to live. I kept walking, and in terrifying dreams, bleached corpses lay all around me. Flesh fell away from the bones, until finally gangrene took hold of me. “Cursed,” said those who encountered me. I staggered between this world and the next, only to eventually let the California band CABINET carry me over to the other side, to the land of endless shadows.

Their fourth full-length album is, in fact, packed to the brim with raw, oozing, and incredibly painful death and black metal. These guys go over the edge, cutting only with the sharp edge of the knife; they’ll get into your head and your subconscious. Old wounds you thought were already healed will start to hurt again and become inflamed. With this record, you’ll start to rot alive!


It’s mainly the moods tinged with a bloody fog that literally glue me to the player every time. They ensnare me with webs of disharmonious melodies, cut into my skin like sharp razor-blade riffs, and blast my brain out of my head like the thunderous drumming. The new album is definitely not for the faint of heart; it demands time, full concentration, complete darkness, and cold. Only then do the individual nuances come to the surface. You’ll choke on your own blood. You’ll be ferried across the River Styx several times, and you’ll be left with the aftertaste of rot and decaying flesh. That’s exactly how I, an old hand, perceive the new album “Deracinated into Soiled Reliquaries”. CABINET approaches it sharply, wildly, unrestrainedly, and uncompromisingly, yet they don’t forget the deathly cold atmosphere. If you like bands like PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLASPHEMY, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, WITCHRIST, IGNIVOMOUS, MITOCHONDRION, ABYSSAL, and other dark forces, then you’ve come to the right place. These California maniacs are interesting, unique, and different they have their own distinct style. I like the way the songs are written, their sound, and the effect they have on me. I love coming back to this album and savoring the restlessness, mystery, and enigma that weave their way through the entire recording like poisonous ivy. Sometimes the new album even finds its way into my dreams, tearing me to shreds. I then stand by the sewer flowing out of our city and watch the bloated bodies of decomposing corpses. The music serves as a backdrop a crazy, maniacal soundtrack, a sort of memento, and also a morbid experience. I can’t help but recommend this album to you. It started inconspicuously, creeping up on me. At first, I had to stop and sit down every now and then. My head was spinning, and I felt a strange pressure in my gut. My bones ached, my eyes burned, and the world suddenly became a very dark place to live. I kept walking, and in terrifying dreams, bleached corpses lay all around me. Flesh was falling off the bones, until finally, gangrene took hold of me. The cursed, rotting stench of black death metal decay! An album that will burn you alive!


tracklist:
01. Deracinated Into Soiled Reliquaries 
02. Boiled In The Bain-Marie 
03. Equipoised Bodily Parts (On The Concrete Floor) 
04. Precipitating Pneumonoconiosis In The Cremation Cellar 
05. Dilapidated Subterranean Autochthonous Septicity Of Obfuscation 
06. Valetudinarian Pule / Intimate Insanitation Display (Anhedonia Pt. II) 
07. Apertured Vault Of Decomposed Medical Appliances 
08. Anachronistic Ephemeral Residue On The Escalier 
09. Sparging Until Eruption (Bloated And Burst) 
10. Perpetual Corridors Of Pungent Choledocholithiasic Smudge

Report, photos, video - HUSMAN FEST 9 - STORTREGN, DOOMAS, SLOOW, NEUROTIC MACHINERY, NAHUM, KLAN - Tachov - 18. 7. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/husman-fest-9-stortregn-doomas-sloow-neurotic-machinery-nahum-kl

promoter: https://www.facebook.com/HusmanFest/

Prostředí tachovského kláštera mě loni doslova uhranulo. A vlastně i celý festival. Lidé, kapely, tohle všechno vytvořilo doslova magickou a podmanivou atmosféru. Chtěl jsem si vše znovu zopakovat. Netrpělivě jsem čekal, jaké smečky nám pořadatelé letos pozvou a když se objevila první jména, byl jsem spokojený. Těšil jsem se na to, až mi zase budou do kostí pronikat ostré melodie, až ucítím tlak, sílu, energii, které se nám kapely snaží předat. Jsou to ale i setkání, poznávání nových lidí. Tak jak je, jak se daří? S mnohými se známe, jsme jak staří nomádi, co cestují za hudbou mnohdy spoustu kilometrů. Myslím si, že jsou tyto zážitky nepřenosné, třeba v práci moje pohnutky a nadšení nechápe vlastně nikdo. 



Už jiný nebudu. Vždycky jsem poslouchal muziku hlavně srdcem. Kapely mě musely přesvědčit, strhnout na svoji stranu. Přemýšlím o všem a vyvstane malý problém. Kolega, co nás vezl minulý rok, letos nemůže. Snažím se sehnat někoho jiného, protože sám moc nevidím a v noci už neřídím. Nakonec souhlasí Michal, můj věrný a dlouholetý druh a soukmenovec. Jsme jedné krve a tak když mě vyzvedne v Plzni, směju se už dopředu. A rohlík na tváři mi vydrží vlastně až do konce. Cestou probereme život a je nám tak nějak dobře na duši, což je v dnešní podivné, chaotické a povrchní době, vzácné. Jsme staří psi, kteří ale stále umí ještě kousnout. Důkazem budiž naše nesporná elegance a noblesa, se kterou vstupujeme do areálu. Opět se zasním a přemýšlím o tom, jestli bych zvládl být knězem. Pokud bych mohl mít ženský, pít pivo a poslouchat metal, tak klidně. 



Celé odpoledne i večer jsou o setkávání. Vyrazil jsem poprvé po zlomenině nohy bez hůlek a chodím trošku jako Travolta v Horečce sobotní noci. Vlastně ano, vše je hodně podobné, jako v tomhle legendárním filmu, jen nám nehrají Bee Gees, ale skvadra kapel, které mají ostře nabroušené riffy, dunivé bicí a jejich hudba je temná a divoká, jako duše prokletých. Pokecáme, popijeme a vidím také nějaká vystoupení. Vybíral jsem si, jak je mým dobrým zvykem. A letos jsem si to neskutečně užil. Pojďme se některým kapelám podívat na zoubek. Mnohé jej vytrhly i s kořenem. A zůstala po nich hluboká krvavá stopa.

KLAN - na začátek jsem si dal v podstatě dokonalou definici old school death metalu. KLAN znám již dlouho a vystoupení jsem si neskutečně užil. Bylo to velmi dobře zahrané, divoké, surové a řezalo to tou správnou stranou nože. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, jako starý hrobník, který pohřbívá stále poctivě do studené země. Skvělé to bylo, jen už by to chtělo novou desku!



SLOOW - rakouské doom death metalisty vidím podruhé v životě. A opět se jednalo o velmi povedený obřad k vyvolávání temných sil. O rituál, který mě přenesl do země nekonečných stínů, pohřbil mě zaživa a rozdrásal do krve moji tvář i duši. Užíval jsem si pochmurné, záhrobní melodie, toulal se spolu s kapelou nekonečnou tmou, abych nakonec poklekl a vysekl jim poklonu. Syrový, mrtvolně záhrobní zážitek a koncert, který se mi dostal do hlavy i do podvědomí! This is the second time in my life I’ve seen these Austrian doom death metalists. And once again, it was a very successful ceremony for summoning dark forces a ritual that transported me to a land of endless shadows, buried me alive, and tore my face and soul to shreds. I reveled in the gloomy, otherworldly melodies, wandering through endless darkness alongside the band, only to finally kneel and pay them homage. A raw, deathly otherworldly experience and a concert that seeped into both my mind and my subconscious!

 



NAHUM - vždycky jsem měl rád mix smrti a thrash metalu. NAHUM navíc oba tyto styly umí kombinovat ve velmi dobrém poměru. Bylo to ostré, divoké, neskutečně nadupané vystoupení. Z pódia k nám proudilo velké množství temné energie, nahrubo nasekaného zla a já měl velmi často pocit, že mě kapela přikovala na zeď a spoutala pevnými řetězy svých melodií. Byl to přímý útok na solar plexus! A nutno dodat, že velmi povedený!



NEUROTIC MACHINERY - já vím, pokaždé píšu, že mám k tvorbě této kapely zvláštní vztah. Platí to ale stále a myslím si, že je to moc dobře. Hudba by měla vyvolávat hlavně emoce a ty, které nám pánové v sobotu přinesli, byly velmi roztodivné. Někdy mi kolovaly v žilách, sem tam mě míjely, ale hlavně, nikdy mě nenechaly v klidu. Každopádně, tihle melodičtí, progresivní death metalisté jsou ve skvělé formě. Hledají nové cesty a oblasti a velmi často se mi stává, že jdu spolu s nimi. Velmi povedené! 



STORTREGN - Švýcary mám celou dobu zafixované jako kapelu, která je progresivní takový tím velmi zajímavým způsobem. V jejich tvorbě naleznete jak melodický death metal, tak black i technické přísady. Jejich hudba chce klid, plné soustředění a pokud se naladíte na stejnou vlnu, je o skvělý zážitek postaráno. A to se mi právě stalo v sobotu. Užíval jsem si jednotlivé melodie, zarývaly se mi pod kůži, stávaly se i mojí součástí. Stál jsem ve stínu, kýval se spokojeně do rytmu a nechával hudbu, aby na mě působila. Došlo ke vzájemnému přenosu černých, krvavých emocí a odcházel  jsem rozerván a spokojen. Za mě osobně, vynikající! I’ve always thought of the Swiss as a band that’s progressive in a very interesting way. In their music, you’ll find melodic death metal as well as black metal and technical elements. Their music demands calm and full concentration, and if you get on the same wavelength, you’re in for a great experience. And that’s exactly what happened to me on Saturday. I savored each melody; they got under my skin and became a part of me. I stood in the shade, swaying contentedly to the beat and letting the music wash over me. There was a mutual exchange of dark, bloody emotions, and I left torn apart yet satisfied. For me personally, it was outstanding!



DOOMAS - najednou jsem nebyl v tachovském klášteře, ale přešel jsem skrz portál do smradlavých bažin říše H. P. Lovercrafta.  Svět byl zahalen do krvavé mlhy a mraky se skoro dotýkaly země. Kolem nohou se nám jako jedovatí hadi plazily syrové a chladné doom death metalové melodie. Hudba slovenských tmářů mě bolela, rozlézala se mi celým tělem, všemi póry. Měl jsem pocit, že ve mě zase mokvají staré rány a zlomeniny. Tohle nebyl koncert, ale obřad, ceremonie a obětmi, které dobrovolně sklonily hlavu, jsme byli my, fanoušci. DOOMAS připomínali příšeru z dávných časů, která toužila po čerstvé krvi. Nemám dalších slov, bylo to úžasné ve všech ohledech!






Organizace byla v pořádku, pivo Chodovar také, jídlo mi chutnalo, obsluha byla velmi milá. Za povedený považuji zvuk a co se týká návštěvnosti, tak přiznávám, že jsem čekal trošku větší. Pravdou je, že ale probíhalo ve stejný den několik dalších festivalů. 

Musím se po všech vjemech, kterými pro mě jednotlivá vystoupení byla, trošku vydýchat. Dávám si ještě jedno závěrečné pivo a jako po každém dobrém zážitku se usmívám pod vousy. Jsem spokojený, jsem hrozně rád, že jsem vyrazil, že jsem vystoupil zase jednou ze stereotypu. Tady v Tachově mi bylo moc dobře. A nebylo to jen kvůli muzice, ale hlavně díky lidem kolem mě. Kamarádům, známým nebo třeba jen kolemjdoucím. HUSMAN FEST je malý festival, ale o to příjemnější, osobnější, upřímnější a autentičtější. Mám ve svých genech po více než 35 letech metalu zakódováno v DNA, že takhle to mám nejraději. Nezbývá než vyseknout pořadatelům poklonu, vyslovit slova díků a šířit jejich slávu mezi pocestnými. 

Když jedeme domů, hodnotíme kapely, smějeme se a mě se nějak nechce spát. Podobné zážitky si vždycky zakonzervuji a až bude jednou ouvej, tak je vytáhnu jako takovej ohříváček. Vážení a milí čtenáři, kamarádi, fanoušci, závěrem bych vám chtěl moc poděkovat za setkání, obejmutí, za pokec, za to že jste, bez vás by to nešlo! A opravdu moc děkuji, že jste dočetli až do konce. Moc si toho vážím. Tak za rok na značkách, pořádně to zase rozjedeme, jo? 


about HUSMAN FEST on DEADLY STORM ZINE:


about bands on DEADLY STORM ZINE:

STORTREGN


DOOMAS






NAHUM 




SLOOW



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/husman-fest-9-stortregn-doomas-sloow-neurotic-machinery-nahum-kl

---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 19. července 2026

Recenze/review - GRIM LEGION - Harbingers of Death (2026)


GRIM LEGION - Harbingers of Death
CD 2026, Horror Pain Gore Death Productions

for english please scroll down

Desítky mrtvol, kdysi mučených, zubožených. Zpuchřelé maso odpadávající od plesnivých kostí. Bez rakví, bez soucitu. Řezání nožem, natahování až k prasknutí, znásilňování, další odkrytý hromadný hrob. Ne, tohle není pozůstatek svaté inkvizice, tady se jedná o poměrně čerstvou záležitost. Ve jménu víry, jdi a zabíjej. Je to stále stejné, pořád dokola, historie se opakuje s děsivou pravidelností. Stojím nad okrajem hluboké jámy, poslouchám nové album maniaků GRIM LEGION a kývám se spokojeně do rytmu. Jako šílené svědectví se kolem mě vznáší nářek nemrtvých.

Pokud se pohybujete v podzemí tak dlouho jako já, tak asi víte, že tahle smečka vydala v devadesátých letech tři demonahrávky, které se navždy zapsaly černou krví do death metalových archívů. Pánové rozhodně netrpí nadprodukcí, ale pokaždé, když vydají nové album, tak si můžete být jisti, že se jedná o surové, temné a chladné ozvěny z toho nejhlubšího podsvětí. Věrni starým, ověřeným postupům, stále s touhou zabíjet hudbou, jsou GRIM LEGION zde, aby vás seznámili s vašimi vlastními démony. 


Ostře řezané riffy, zabijácké bicí, melodie, u kterých praskají kosti tlakem, řev bestie. Pořád ze skladeb cítím takovou tu starodávnou, poctivou, uvěřitelnou, ryzí, opravdovou a naprosto autentickou patinu. Pokud najdete kostel ve vašem nejbližším okolí a sestoupíte v jeho sklepě hluboko pod zem, tak zjistíte, že snad neexistuje jediný, který nemá katakomby plné padlých kněží. Připadám si, jako bych byl součástí nějakého starého hororu z osmdesátých let minulého století. VHS šumí v přehrávači a sériový vrah, toulající se kdysi vaším městem, najednou při poslechu "Harbingers of Death" vyleze z obrazovky a jde vám po krku. Za zvuku téhle nahrávky vám prokousne tepnu a vyvrhne vnitřnosti z těla. Pro pochopení tohoto alba musíte přejít na druhou stranu, do země nekonečných stínů, bolesti a utrpení. Smečka je složena ze samých zkušených maniaků (pánové působili a působí také v kapelách jako Evoken, Condition Critical, Fatal Array, Godzero a Nucleus), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Útočí na samou podstatu stylu a přidávají kousky ostrého, nahrubo nasekaného thrashe i mrtvolný chladný doom metalový odér. GRIM LEGION vždycky měli a stále mají svůj vlastní rukopis, výraz, podle kterého je ihned poznáte. I letos nám předkládají dokonalou esenci záhrobních motivů. Opravdu si připadám, jako bych stál na okraji hromadného, čerstvě odkrytého hrobu a přemýšlel, jakým způsobem jednotlivé mrtvoly zemřely. Užívám si prašivý zvuk, s chutí se dívám i na stylový, perfektní motiv na obalu. Zavírám se do plesnivých kobek, rozmlouvám s nemrtvými. Je to vynikají album, které se vám dostane do krve i do podvědomí. Můžete jím klidně zaplatit převozníkovi přes řeku Styx. Desítky mrtvol, kdysi mučených, zubožených. Zpuchřelé maso odpadávající od plesnivých kostí. Bez rakví, bez soucitu. Řezání nožem, natahování až k prasknutí, znásilňování, další odkrytý hromadný hrob. Dokonalá esence starého, prašivého, temného a krvavě surového death metalu! Exhumace prokletých! 

Asphyx says:

Dozens of corpses, once tortured and tormented. Rotten flesh falling away from moldy bones. No coffins, no compassion. Slashed with knives, stretched until they burst, raped yet another mass grave uncovered. No, this isn’t a remnant of the Holy Inquisition; this is a relatively recent occurrence. In the name of faith, go and kill. It’s always the same, over and over again; history repeats itself with terrifying regularity. I stand at the edge of a deep pit, listening to the new album by the maniacs GRIM LEGION and nodding contentedly to the beat. The wails of the undead hover around me like a mad testimony.

If you’ve been in the underground scene as long as I have, you probably know that this pack released three demo recordings in the ’90s that were forever etched in black blood into the annals of death metal. These guys certainly don’t suffer from overproduction, but every time they release a new album, you can be sure it’s a raw, dark, and cold echo from the deepest underworld. True to their old, tried-and-true methods, and still driven by a desire to kill with music, GRIM LEGION are here to introduce you to your own demons. 


Sharply cut riffs, killer drums, melodies that make your bones crack under the pressure, the roar of a beast. I still sense that ancient, honest, believable, pure, genuine, and utterly authentic patina in these songs. If you find a church in your immediate vicinity and descend into its basement deep underground, you’ll discover that there’s probably not a single one that doesn’t have catacombs full of fallen priests. I feel like I’m part of some old horror movie from the 1980s. The VHS tape crackles in the player, and the serial killer who once roamed your city suddenly climbs out of the screen while you’re listening to “Harbingers of Death” and comes for your throat. To the sound of this recording, he’ll bite through your artery and rip your entrails from your body. To understand this album, you must cross over to the other side, into a land of endless shadows, pain, and suffering. The band consists entirely of seasoned maniacs (the guys have played and continue to play in bands such as Evoken, Condition Critical, Fatal Array, Godzero, and Nucleus), who know exactly what and how they want to play. They attack the very essence of the genre, adding bits of sharp, roughly chopped thrash and a cadaverous, cold doom metal vibe. GRIM LEGION has always had and still has its own unique style and sound, one that makes them instantly recognizable. This year, too, they present us with the perfect essence of otherworldly themes. I truly feel as if I’m standing at the edge of a mass grave that’s just been unearthed, wondering how each of the corpses met their end. I’m enjoying the gritty sound, and I’m also relishing the stylish, flawless cover art. I’m shutting myself away in moldy dungeons, conversing with the undead. It’s an outstanding album that will seep into your blood and your subconscious. You could easily use it to pay the ferryman across the River Styx. Dozens of corpses, once tortured and tormented. Rotten flesh falling away from moldy bones. No coffins, no compassion. Slashing with a knife, stretching until they burst, rape, yet another uncovered mass grave. The perfect essence of old, filthy, dark, and brutally raw death metal! The exhumation of the damned!


tracklist:
01. Mutilation Scream 
02. Found Dead 
03. Planet Of The Dead 
04. Seraphic Decay 
05. Sentenced To Oblivion 
06. Descend Into Hell 
07. Harbingers Of Death 
08. Undead And Buried 
09. Slaughter Of Kings 
10. Suicide Salvation



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý sedmdesátý devátý - Chovej se jako student!


Příběh pětistý sedmdesátý devátý - Chovej se jako student!

Seděl jsem v koutě, docela se nudil a srkal pivo, které mi moc nechutnalo. V Plzni ještě nestála příšernost zvaná Plaza. Místo ní tu byl park a v něm se odehrával studentský majáles. Jak jsem byl mimo, tak jsem se nezúčastnil žádných příprav, neměl jsem nijakou funkci a chvílemi jsem měl pocit, že se na mě všichni dívají tak trošku úkosem. Nevzali mě zkrátka do party a mohl jsem si za to jenom já sám. Oba kruhy, do kterých jsem na strojárně chodil, byly dle mého plné divných postaviček. Mě nevadili šprti, bylo mi jedno, jak se kdo obléká, ale štvalo mě chování. Všichni, až na pár výjimek, které se nedostaly ani do druháku, na mě působili jako lidé, kteří si o sobě hrozně moc myslí a nejsou příliš empatičtí, vstřícní. Mám s touhle odrůdou technických typů dlouholeté zkušenosti, ale tady jsem víceméně rád, že sedím v koutě a nikdo si mě moc nevšímá. 

Nedá mi to a i když mě drby nezajímají, nelze je přeslechnout. Chovají se namachrovaně, což by šlo pochopit, kdyby lákali samičky, jenže oni se navzájem snaží dokázat jeden druhému, kdo je lepší. Ach ty ega, je to úsměvné. Kluci, co chodí, jako kdyby měli pod paží melouny, prsí se, stoupají si na špičky. Připomínají mi malé vzteklé psy, kteří jen ňafají a snaží se kousnout. Když na ně zakřičíte, tak stáhnou ocas mezi nohy a zalezou do kouta. Už jsme měli s některými pár výstupů. To když měli trapné hlášky na mé vlasy, na džínovou bundu, na křiváka nebo nedej bože na to, když jsem je potkal na koleji s mojí krásnou blondýnkou po boku. Býval jsem vždycky zpočátku vstřícný, milý a snažil jsem se, ale když mě někdo naštval, byl neomalený nebo prostě debil, tak jsem se s ním moc nemazal. Měl jsem nějaké známé, ale kamarádů moc ne. Nějak všichni odešli do svých rodných měst a nechali nás tu, abychom v Plzni zůstali a bojovali. 

Jestliže jsem měl někdy v pubertě neodbytnou touhu se družit skoro s každým, tak mě to přešlo. Že bych přestal být tolerantní nebo se dívám víc do sebe než na ostatní? Hledal jsem chyby u sebe, ale pokaždé jen do té doby, co jsem se s nějakým kolegou studentem setkal. Oni byli (a to prosím bez výjimky) na první pohled slušní. Ani moc nemluvili sprostě, ale když jste je poslouchali delší dobu, tak mi přišli  někteří trapní, nejistí, ale mnozí opravdu zlí. Špatní, zkažení zevnitř. Víc jsem si rozuměl s klukama na dílně, na brigádách, ti byli vyučení, někdy ani to ne, ale aspoň se tak neprožívali. Byli rovnější, což je mému srdci bližší. Nesnáším takovou tu nadřazenost, která často pramení z falše a nejistoty. Přemýšlím o tom a dojde mi, že vlastně jediné, které se se mnou baví, tak jsou holky. Ono tedy, dámy na strojárně, to je téma na diplomovou práci, ale s nimi se dalo aspoň trošku normálně pokecat. Budeme tancovat? Zeptá se mě jedna vysoká skoro jako já. Odpovím, že nevím, záleží, co budou hrát. Bere to jako příslib.

Myslím si, že radost a takové to studentské veselí musí vyjít ze srdce, být přirozené. Rád se vždy zúčastním turbo beer cupu, kdy se pije závodně v různých hospodách po Plzni, ale poslouchat plamenné projevy nagelovaného kluka s květákem na hlavě, který opakuje tisíce starých frází na pódiu, obklopen profesory, to ne, to mi přijde spíš legrační. Drkne do mě jeden z nich. Chovej se jako student! Reaguje na můj smích, který se do dané situace asi moc nehodí. A doporučuji ti, dej se do kupy. Jsi docela chytrý, ale oblékáš se divně, máš dlouhé vlasy. Koukám na něj jako na zjevení. No, co co, doba se změnila. V Americe by tě rovnou vyhodili. Rozumuje dál, i když ví prd. Já už byl vlakem i stopem v několika zemích na západě a tyhle jeho kecy jsou jen řeči někoho, kdo nevytáhl paty z domu. Jako bychom si u nás na svobodu jen hráli. Koneckonců, je to vidět i všude okolo, v televizi, ve společnosti i politice. Starý struktury tu stále vládnou. Když se podíváte na profesorský sbor, tak je tam jeden komouš vedle druhého. A nikdo jim to nikdy nepřipomněl. 

Kývu hlavou a myslím si něco o prdeli. Kde je ta svoboda? Chodím upravený, umytý, na rozdíl od tebe aspoň nesmrdím naftalínem, potem a něčím, o čem raději nechci vědět, co to je. Je to divnej svět, tahle strojárna, přemýšlím o tom, když se dívám ze stínu na veselící se studenty. Kdysi na základce jsem byl šprt, ale taky metalista, něco málo jsem si kvůli tomu s učitelkami užil, ale teď je to škatulkování snad ještě horší, než předtím. Peníze, nová modla. Páni podnikatelé, kteří nevydělali na poctivé práci, ale jenom na tom, že něco někde ukradli nebo ojebali lidi. Noví hrdinové naší doby. Všechno je shnilé, chce se mi na ně zařvat, ale neudělám to, protože by to nikdy nepochopili. Možná jsem pořád ten naivní kluk, ale někdy se mi chce zvracet. Neumím nikomu lézt do zadku, šplhat, jsem až příliš hrdý. S drzým rošťáckým úsměvem na rtech ale upřednostňuji spíše pokoru. Snažím se být hodný, i když dělám někdy kraviny, občas se moc opiju, tropím rotyku a když to na mě padne, tak jsem mrzutý. Kdo ale není? 

Když se rozhlédnu kolem sebe, tak mi připadá, že každý tady ví, co chce dělat. Mají jasně nalajnované životy. Otcové ve fabrikách, podnicích, staří socialističtí bardi, ti se o své syny postarají. Nemám se špatně, ale každé pivo, které si koupím, mě stálo ohnutý hřbet, rozedřené ruce, bolavé nohy. Dřina, dřina a dřina. Na brigádách, kdy padám na hubu, na chalupě, na polích. Přijde mi, že se nezastavím. Ale nestěžuji si, nemám to štěstí, aby mi rodiče koupili auto k 20, ani jej vlastně nechci. Tohle oni nemusí. Zavolají si z vrátnice, když jim dojdou peníze. Já si dám o pár piv víc a pak musím jet stopem. Nevadí mi to, ale když je vidím, jak machrují, jak se naparují a shazují každého, koho potkají, tak jsem rád, že mezi ně nepatřím. Zajímavý poznatek, který mi dá do budoucna v životě hrozně moc. Jakmile začnou odněkud odcházet lidé, které jsem měl rád, tak to tam půjde časem do kytek a nebo rovnou do prdele.

Mám svoji holku, knihy, muziku, sport. Spoustu práce. Vlastně je ani nepotřebuji. Moc dobře vím, že je štvu, provokuju, že mě pomlouvají, někdy se i posmívají. Ještě před pár lety bych si z toho dělal hlavu, ale teď? Vždyť spolu studujeme, nemusíme přeci být kamarádi. Slíbil si mi tanec, chytne mě za ruku. Hraje tu nějaká místní zábavovka, na kterou dodnes chodí davy. Jdu tedy, i když jsem nic doslovně neslíbil. Dělám pohyby, jsem jak tajtrdlík, ale není to moc uvolněné. Ploužáky, šeptání a ona mi říká do ucha, že se jí vždycky líbili rebelové. Kdybys věděla, milé děvče, já žádný rebel nejsem. Mám rád klídek, metal, pohodu, obyčejné hospody i jídlo, holky, co si na nic nehrají a už dávno se mi na nich nejvíc líbí úsměv (a mrdavý oči, jak by řekl nebožtík Prcalík). Je svátek všech studentů, chcete ještě jednu? Křičí na nás zpěvák s prořídlou trvalou. Aáááno, zařve mi spolužačka do ucha. Ona je na strojařku nebývale hezká. Vím o ní spoustu věcí, co mi řekla na cigárech, ale nikdy mi nepřirostla k srdci. Tady ale řádí jak utrhnutá ze řetězu. Chtěla bys rebela? Dobře, moje milá, jdeme na to.

Ožeru se všem na truc. Křičím a láduju do sebe i do ní panáky. Skáčeme z pódia, na náměstí, když jsou na velké šachovnici jako figurky páni profesoři i vybraní studenti, po nich házíme cukrovou vatu, děláme hluk, smějeme se na místech, na kterých bychom neměli. Zvedám ji nad hlavu, máme dokonce někde fotku, protože si sundá triko i podprsenku. Ona zvrací na stánek s občerstvením, já se skoro poperu s jedním klukem. Potkáme naše spolužáky, kteří se také veselí, ale pořád mají ve tvářích výrazy, jako kdyby je právě někdo prznil análním kolíkem. Ukážeme jim fuck off, tančíme pogo na ploužáky, zkrátka a dobře, je to jízda, která končí usnutím v objetí na trávníku uprostřed davu. Někdo nás odtáhne stranou. Když se probudím, je na pódiu další kapela. Zvednu se a jdu pro pivo. Jí posadím bokem a řeknu jí, aby chvilku počkala. 

Když se vrátím, tak už z dálky vidím, jak se kolem ní ochomýtá jeden z našich spolužáků. Snaží se jí líbat, osahávat, sahá jí pod sukni. Odložím kelímky stranou na popelnici. Kurva, co to děláš, to nevidíš, že je opilá a očividně tě nechce? Kdybyste viděli jeho výraz v obličeji, pochopili byste zlo. Dodnes si na něj pamatuji. Malé postavy, lehce kudrnaté vlasy, vždycky mastná brada. Prskal, křičel na mě, nadával mi, co mi je do toho, že jsem chudák, že mezi ně nepatřím, do nějakýho jejich bratrstva nebo co to mlel. Pak se napřáhl a to neměl dělat. Uhnul jsem, on promáchl a protože jsem měl v sobě také vztek, tak jsem mu jednu natáhl do břicha. Zkroutil se a pak mě kousl do ruky. Normálně do krve, do masa. Adrenalin zapracoval a spustil jsem mlýnek. Bylo mi to jedno, moje ruce byly jako kladiva. Zbušil jsem ho. Chytil ho pod krkem a řekl mu své. Můžeš být rád, že na tebe nezavolám policii, ale ještě jednou se k ní přiblížíš a umlátím tě. Jdu za ní, sedí, zvrací a pláče. Pojď, vezmu ji opatrně, jako květinku. Myslím si, že bychom měli skončit. 

Kolem nás tančí budoucí inženýři, doktoři a právníci. My jdeme k záchodům. Poprosím nějaké děvče, aby vzalo moji spolužačku dovnitř a trošku jí opláchla. Pak koupím lahev rumu a vína a jdeme na kolej. Když jsme kousek od škodovky, tak nemůže dál. Už je jí dobře, jen je pořád v šoku. Hele, všichni chlapi nejsme debilové, fakt. Snažím se bojovat za náš druh, i když se to teď moc nehodí. Obejme mě, otevřeme lahve a sedíme tam až do rána, dokud nezačnou chodit lidé do práce. Dopotácíme se na kolej, odvedu ji až ke dveřím. Opravdu nepůjdeš dovnitř? Ne, omlouvám se, nechci se chovat jako student, parafrázuji hlášku pana profesora. Kdyby sis to rozmyslel nebo tě blondýna nechala, jsem tady, pamatuj si to. Usměju se na ní obejmu ji a dám jí pusu na čelo. Dobrou. Padnu do postele a v duchu říkám, tak to bychom měli. Další majáles za námi. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. července 2026

Recenze/review - DISSIDENT FAITH - Dissidance (2026)


DISSIDENT FAITH - Dissidance
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Opakuješ dokola stále stejné modlitby. Poklekneš na studenou podlahu, ruce sepnuté a klaníš se dávno padlým modlám. Kněz má rozeklaný jazyk, falešný úsměv na tváři a temný sklep, ve kterém má zavřenou další oběť. Lži, nenávist, zabalená do krásných slov. Historie se opakuje s krutou pravidelností, smrt je často jediným vysvobozením. Obracím kříže směrem dolů, krvácím ze starých zanícených ran. Jsou jako sněť, jako pradávná choroba, která spala dlouhé roky v katakombách, aby se letos znovu objevila a začala zabíjet. DISSIDENT FAITH. Old school death metalová kapela z Turecka, která mě svým debutovým albem ihned přikovala na zeď.

Poslouchat jejich letošní novinku je jako se přehrabovat ve starých plesnivých kostech. Znesvěcené ostatky padlých kněží, atmosféra plná nahrubo nasekané tmy a naprosté, čiré zlo. Tohle všechno můžete potkat v hudbě maniaků z Ankary. Velmi dobře napsané skladby se mi ihned zadřely pod kůži a zůstaly tam, jako děsivé svědectví. O bolesti, utrpení, o strachu a nekonečné tmě. 


Kapela ctí veškerá psaná i nepsaná pravidla stylu. Pánové sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale jejich debut rozhodně není jenom dobře odvedeným řemeslem. Naopak, ze skladeb cítím surovou energii nasbíranou v tom nejhlubším podsvětí. Za velmi povedený, prašivý, ostrý a dobře čitelný považuji zvuk. Povedl se i zajímavý motiv na obalu. Hlavní je ale nakonec vždycky hudba a ta řeže tou správnou stranou nože. DISSIDENT FAITH dokáží být suroví, nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladnou a temnou atmosféru. Album "Dissidance" ocení všichni, kteří mají death metal zakódovaný v DNA, ale i prokletí a poutníci, navěky bloudící mezi naším a oním světem. Pokud byste po mě chtěli nějaká jména, kterými se pánové volně inspirovali, musel bych zmínit OBITUARY, MORBID ANGEL, MASSACRE, PESTILENCE, DEICIDE. Osobně se mi potom nejvíc líbí nejen morbidní nálady, které se kolem celé nahrávky vznáší jako můry kolem ohně, ale i ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita, s jakou nám svoji hrobařskou práci tihle maniaci předkládají. Jsem starý pes (a zmiňuji to poměrně často), který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let. A jako takový vám mohu nové album rozhodně doporučit. Svět kolem nás je možná prokletý a brzy shoří v plamenech, ale než se tak stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dál. Je totiž povedená po všech stránkách. Označuji novinku vysokou známkou kvality a znovu zapínám play. Opakuješ dokola stále stejné modlitby. Poklekneš na studenou podlahu, ruce sepnuté a klaníš se dávno padlým modlám. Kněz má rozeklaný jazyk, falešný úsměv na tváři a temný sklep, ve kterém má zavřenou další oběť. Lži, nenávist, zabalená do krásných slov. Historie se opakuje s krutou pravidelností, smrt je často jediným vysvobozením. Obracím kříže směrem dolů, krvácím ze starých zanícených ran. Jsou jako sněť, jako pradávná choroba, která spala dlouhé roky v katakombách, aby se letos znovu objevila a začala zabíjet. DISSIDENT FAITH! Morbidní, temné, surové ozvěny ze starých prokletých death metalových pohřebišť! Hniloba, špína, smrt! 

Asphyx says:

You repeat the same prayers over and over. You kneel on the cold floor, hands clasped, and bow to idols long since fallen. The priest has a forked tongue, a false smile on his face, and a dark cellar where he keeps his next victim locked away. Lies and hatred, wrapped in beautiful words. History repeats itself with cruel regularity; death is often the only deliverance. I turn the crosses upside down, bleeding from old, festering wounds. They’re like gangrene, like an ancient disease that slept for many years in the catacombs, only to resurface this year and begin killing again. DISSIDENT FAITH. An old-school death metal band from Turkey that immediately pinned me to the wall with their debut album.

Listening to their new release this year is like rummaging through old, moldy bones. Desecrated remains of fallen priests, an atmosphere thick with brutally chopped-up darkness and utter, pure evil. You can find all of this in the music of these maniacs from Ankara. The very well-written songs immediately got under my skin and stayed there, like a terrifying testimony of pain, suffering, fear, and endless darkness. 


The band adheres to all the written and unwritten rules of the genre. While these guys aren’t bringing anything new to the underworld, their debut is definitely more than just a well-crafted piece of work. On the contrary, I sense a raw energy in the songs energy gathered from the deepest depths of the underworld. I consider the sound to be very well done, gritty, sharp, and clear. The cover art also features an interesting motif. Ultimately, though, it’s always the music that matters most, and it cuts right through you. DISSIDENT FAITH know how to be raw and uncompromising, yet they don’t neglect the cold, dark atmosphere. The album “Dissidance” will be appreciated by everyone who has death metal encoded in their DNA, as well as the damned and the wanderers, eternally lost between this world and the next. If you were to ask me for some names that these gentlemen drew inspiration from, I’d have to mention OBITUARY, MORBID ANGEL, MASSACRE, PESTILENCE, and DEICIDE. Personally, what I like most are not only the morbid moods that hover around the entire recording like moths around a fire, but also the purity, sincerity, believability, and absolute authenticity with which these maniacs present their gravedigger’s work to us. I’m an old dog (and I mention this quite often) who’s been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years. And as such, I can definitely recommend this new album to you. The world around us may be cursed and will soon burn in flames, but until that happens, I’ll keep listening to this album. It’s simply excellent in every way. I give this new release high marks for quality and press play again. You repeat the same prayers over and over. You kneel on the cold floor, hands clasped, and bow to idols long since fallen. The priest has a forked tongue, a false smile on his face, and a dark cellar where he keeps his next victim locked up. Lies and hatred, wrapped in beautiful words. History repeats itself with cruel regularity; death is often the only deliverance. I turn the crosses upside down, bleeding from old, festering wounds. They’re like gangrene, like an ancient disease that slept for many years in the catacombs, only to reemerge this year and begin killing again. DISSIDENT FAITH! Morbid, dark, raw echoes from ancient, cursed death metal graveyards! Rot, filth, death! 


tracklist:
01. Dissident Church 
02. Holy Lies 
03. Dissidance 
04. End Of Faith 
05. Your Fake Prophet 
06. Muffled Prayers Of A Broken Soul 
07. The Last Ritual

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine