DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 17. února 2019

Report, photos, video - DEATHRONATION, BRUTALLY DECEASED - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 16. 2. 2019


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

club: https://podlampou.cz/
"Jsem! Jsem! Žiji! Žiji! Jsem zdráv! Jsem zdráv! Probudil jsem se, jsa spokojen, neboť nejsem shnilý, nejsem zkažen hnilobným mokem, není porušen můj obal z jemného plátna, nejsem zkomolen, nejsou vyhnilé mé oči, nevytekly mé uši, má hlava není oddělena od mého trupu, nebyl mi vytržen jazyk, není ostříhán můj vlas, není vytrháno mé obočí, nebylo na mně spácháno nic zlého. Má mrtvola trvá, nejsouc porušena, nepodléhajíc zkáze v této zemi na věky." Egyptská kniha mrtvých

Vlastně ani nevím proč mi tenhle úryvek ze starodávného spisu tolik utkvěl v hlavě. Možná, že jsem už stará metalová fosilie, prosím, myšleno kvůli tomu, jak dlouho poslouchám metal, jinak jsem jura k pohledání (v rámci možností). I po třiceti letech mezi rychlými riffy, dunivými bicími, hlomozem, šílenstvím, pořád mám tuhle hudbu rád. Dala mi toho spoustu a i když se už někdy cítím jako nemrtvý v úvodním odstavci, tak mě pořád baví nejvíc akce, kdy se jde předtím do hospody, probere se svět a pak rovnou na koncert.

Člověk si totiž udělá náladu, přeřadí se z módu práce a rodina na styl pařba, metal, pohoda. Když k tomu máte ještě skvělou společnost jako já v hospodě U Ševců, tak není co řešit. Proberou se společné oblíbené knihy, filmy a samozřejmě muzika. Možná už nemáme ve svém věku tolik síly být na každém koncertě, ale stále se snažíme. Bojujeme, jak stroj dá. Podobná trachtace, jako ta sobotní v plzeňském klubu Divadlo pod Lampou, byla vlastně spíš takovým setkáním starých známých, než masovou záležitostí, ale o tom už underground bývá. 

Jsem, stejně asi jako každý, už zmlsaným posluchačem. Koncerty a festivaly si pečlivě vybírám. Podle kapel, podle klubu, podle předpokládaného osazenstva, které jej navštěvuje. Nemám už potřebu být všude a za každých okolností. Možná už jsem fakt starej a lenivej po zápřahu v práci a rodině, kdo ví? Každopádně, když jsme dopili a dopovídali, pomalu jsme se přesunuli do klubu.

Divadlo pod Lampou je kulturní zařízení, dotované městem, které požívá u místních (a vlastně i u mě, zažil jsem ještě starou dobrou Lampu při studiích) status legendy. Ale jo, pořád má něco do sebe, i když dovedl bych si představit lepší "auru". Jsem zvyklý na víc úsměvů ze strany personálu. Ale s tím mám poslední dobou problém všude. I na ulicích, v práci, venku je spousta lidí tak nějak pořád přednasraných. Ještě, že jsou zde kamarádi, známí a metal. Dost ale bylo úvodních slov, stejně chcete všichni vědět, jak nám zahrály kapely. 

Copak o to, metal to byl řádný, ostrý a nekompromisní. Jen si občas říkám, zda nedělám kapelám spíše medvědí službu. Protože když o nich napíšu, vyfotíme je, nahrajeme šumící video, tak spousta lidí ani nezvedne zadek, podívá se na vše doma v počítači a ještě má pocit, jak děsně moc podpořili metal. Jenže to je velká mýlka, přátelé. Živému koncertu, setkání, realitě, se nic nevyrovná. Sobotní večer to jasně potvrdil.

BRUTALLY DECEASED - přiznám se bez mučení, že tvorbu téhle smečky mám nejraději z období, kdy nahráli společné splitko s INTERMENT. Chlapci mají velkou výhodu, že v našich končinách skoro nikdo podobnou hudbu, postiženou "stocholmským syndromem", nehraje. Vystoupení bylo jako vždy mrtvolně výživné. Zničující, devastující, "buldozerózní". Nebylo tak neurvalé a zběsilé jako za starých časů, ale kluci zvládají své řemeslo pořád dobře. Odcházel jsem spokojen, potáceje se s vypáleným otiskem severského cejchu přímo na ksichtě. Velmi chorobné!






The Hell have spoken again – powerfully and loudly. Break old bones, open stinky graves! This music was for every true sexton! Swedish classic death metal performance which makes avalanches go! Pandora´s box has been open! The real cold massacre!

DEATHRONATION - tuhle partu jsem objevil někdy v roce 2014 a musím říct, že přesně splňovala mé představy o reálné smrti. Tuna špíny, otevřené hroby stylem jako to dělávali AUTOPSY, OBITUARY, MASSACRE, PUNGENT STENCH, ale i třeba DARKTHRONE. Starý, plesnivý smrtící kov, který nám byl v Plzni předložen se shnilou eleganci. Melodie přede mnou doslova mokvaly, všichni jsme si sáhli do prašivých mrtvol. Naše ruce byly náhle obaleny směsí špíny, plesniviny a bělostných pavučin. Stejně jako skladby, které kapela do nás sázela s přehledem, potřebou razancí i nadšením. Byli jsme součástí kdysi sepsané Knihy mrtvých a strženi do víru nekonečné prašiviny. Peklo jak vystřižené ze starodávným učebnic Smrti! Cítil jsem všude kolem puch rozkládajících se mrtvol, což je pro mě zárukou kvality! 






DEATHRONATION do not play games they know what they are doing. No warning, they are like sharks. They will tear you into small pieces and grind you to fine dust. This music was sharp, reminds me the scythe of the death itself. Bones are straightened up into large heaps, skulls are laughing with their white expressions and there is the smell of blood in the air. I am very happy about this gig! I am shaking hands with my own skeleton! An old ashy death metal which will separate your flesh from your bones. Killer concert!
Návštěvnost odpovídala stylu undergroundové akce. Koncert navštívilo cca 50 lidí, po organizační stránce bylo vše v pořádku a co se týká zvuku, tak jsem byl také spokojen.

Chtělo to ještě pivo, bývá mým dobrým zvykem, spláchnout mrtvolné zážitky někam do žaludku. Učiním tak, to je jasná věc. Celý večer jsem měl pocit, že se hraje vyloženě pro mě. Piva ve mě bylo už moc, ale to k podobným akcím patří, jako k mrtvému zimník. Chodím klubem již trošku rozevlátý, hýčkám si v sobě prožité emoce. Jsem jako zombie, která se plouží po světě, s trhavými pohyby a skelným pohledem. Mojí potravou ale nejsou mozky, jdu vyloženě po hudbě, která mě dokáže rozporcovat. Připadal jsem si jako vykostěný, ale uvnitř jsem byl klidný, spokojený a nadšený. Ještě, že i v dnešní době existují lidé, kteří podobné seance pořádají, díky moc za to!  

Byla to skvělá akce, usnul jsem hned jak zabitý a už v polospánku se těšil, jak si ráno zase počtu v Knize mrtvých a poslechnu pořádný deah metal. Obojí má pořád něco do sebe. Poslouchejte muziku srdcem a děkuji vám velmi pěkně za pozornost i podporu! A pamatujte, že i vaše "...mrtvola trvá, nejsouc porušena, nepodléhajíc zkáze v této zemi na věky."

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

about bands on DEADLY STORM ZINE:

DEATHRONATION:

BRUTALLY DECEASED

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto osmdesátý čtvrtý - Vyvrhel


Příběh sto osmdesátý čtvrtý - Vyvrhel

Sedla pěkně. Dostal jsem ji hned mezi dveřmi v hospodě U Hymrů. Na chvilku všichni ztichli, někdo se přiblble uchechtnul a já si mnul červenou tvář. Prvotní překvapení a otazník v mém obličeji přerušila smršť výčitek, nadávek a promlouvání do duše. "Smrťáku ty seš fakt debil, Prcalík měl tenkrát pravdu, když ti říkal, že tě ženský jednou zničí". A mě začínalo všechno pomalu docházet, koukám, tady si někdo pustil hubu na špacír a prokecl, že jsem spal na horách s kolegyní Martičkou z práce. Boží mlýny se zase roztočily proti mě. 

Nutno uznat, že jsem byl hloupej. Mladej a blbej, kterýho svedla ženská kusanec, samice, která chtěla kolouška. Nojo, no, každej máme nějakou slabost. A já ve své naivitě věřil, že když se k ní budu krást pod rouškou noci a nikomu o ničem neřeknu, že mi to projde. Šukání a láska nejde moc oddělit od sebe, říkával Prcalík a byl v tom obrovskej kus pravdy. Seděl jsem v rohu, tvářil se jako umučenej a nevěděl, co říct. "Proč, ty vole proč, Monika je tak hodná holka, udělala pro tebe první poslední, je sexy, nevadí ji ani, ten tvůj zmuchlanej ksicht a někdy blbý kecy! A nehraj to tady na nás, že si pořád hotovej ze smrti Kačenky." 

Boleslav je malý město, tamtamy fungují spolehlivě jako všude. Tak jsem byl napráskán, cítil se jako prašivej pes a pivo bylo najednou kyselý. Do toho přišla Monika, rozzářená a krásná jako vždycky. Plná energie. Bylo na čase, abych si všechno vyžral až do dna. Martička byla bohyně sexu, zkušená a lačná, jako ženy v jejím věku bývají. Styděl jsem se, že jsem byl nevěrný. Člověk se postupně učí, dělá chyby, které se pak snaží neopakovat. Vzal jsem Moniku ven, myslela si, že jsem vymyslel zase nějakou ptákovinu. Koukala na mě, oči plné slz. Situace jak z debilních seriálů, jak z knih pro staré a opuštěné báby. Jenže tohle byla realita a mě teprve teď došlo, co jsem provedl. Ublížil jsem někomu, kdo mě miloval. Hergot, dej mi facku, vynadej mi, ale udělej něco. Jen smutně pokývala hlavou a odešla si sednout k holkám.

Co se vlastně dělá v podobných chvílích? Odkud čerpat znalosti a rady? Existují vůbec nějaké? Udělal jsem další ze svých ztřeštěných věcí. Koupil si lahev rumu, chodil po městě, usnul ožralej jak démon na trávníku kousek od domu Moniky. Volal jsem a žadonil ji pod oknem, až vylezl pan otec a že na mě zavolá policajty. Poslal jsem ho do prdele a utekl, vrátil se a padl. Pak byla neděle, práce v sadě u rodičů. Metal na uších, nemluvil jsem, cítil se pod psa, třeštila mi hlava. Co mám do prdele udělat? Najednou jsem byl vyvrhel. I v pondělí ráno v práci, protože Martičku spousta chlapů milovala, doma nad představami s ní snívali vlhké sny a nakonec přijde vágus jako já a má jí na první dobrou. Achjo.

Kolem poledne mi začne docházet, že mě odpoledne čeká škola a vedle Moniky sedím. Šel jsem podivně šerým městem, byl jsem jak stín. Těch pár dní, samota, hnusná samota. Já neumím být sám, moc rychle chřadnu, zhubl jsem, jsem bledým ksichtem s hlavou plnou omluv, studu a smutku. Cítím se být vyvrhelem odehnaným od stáda. Jsi jinej a divnej, uslyšel jsem dokonce v práci při obědě. Fakt se tohle celý znovu děje? Jasně, posral jsem si zase trošku život. Ale opravdu je to se mnou tak hrozný? Cítit se na nic v osmnácti, dostat ránu přímo do srdce. Dal jsem cigáro před školou a Monika kolem mě prošla jako bych neexistoval. Chápal jsem ji. 

Nemluvila, ale bylo vidět, jak se drží, aby nebrečela. O přestávce jsem navrhl procházku do parku. Ne, teď ještě ne, zněla odpověď. Nešlo nic namítnout. Nezbývalo, než čekat. Jana s Prcalinkou na mě byly taky jak na cizího, na panelech mrtvo, protože byla zima. Celej svět okolo mě žil, zářil, měnil se. A já uprostřed něj stál sám a připadal si najednou hrozně slabej. Jakoby mi zase někdo vymáchal hubu v bahně. Ve vlastní špíně. Chápu a vnímám, že když člověk něco provede, měl by následovat trest. Nejhorší je vlastní svědomí, ale taky tu máme odpuštění a i když se každý tváříme jako hvězdy, tak máme své chyby. Měl jsem jich tenkrát asi víc, než bylo únosné. 

Kdysi byla jednou z mých nejhorších brigád práce na jatkách. Uklízel jsem odřezky masa, slyšel nářek zvířat jdoucích na smrt. Po týdnu jsem už nevnímal nic, zvyknout se dá na všechno, akorát jsem se přestal úplně smát. Najednou jsem si uvědomil, jak moc Moniku chci, jak jí mám rád. Nechci bejt zase "na jatkách", ale nechám všechno na ní. Můžu se jen dokola omlouvat. Už začala pomalinku odpovídat. Tiše, každé slovo bylo nevyřčenou výčitkou. "Takhle mi ještě žádnej kluk neublížil": řekla třeba a její slova mi hlavou projela jako nůž máslem. Najednou už jsem nebyl ten drsnej, namachrovanej metalák a kluk, u kterýho holky obdivovaly "jak má všechno na háku". 

Vydržela 14 dní. Přišlo mi, že ji znovu balím. Jen s tím rozdílem, že už mě dobře znala, tak jsem neměl čím překvapit. Roztála až ve chvíli, kdy jsem jí řekl cestou ze školy, že má hezkej zadek a že bych za ní takhle chtěl chodit pořád, do skonání světa, v naději, že vtipem nabourám napětí, které mezi námi bylo. Konečně se otočila, ten pohled si budu pamatovat do smrti. Protože v něm bylo hrozně moc bolesti. Omlouval jsem se, docházela mi slova. "Můžu tě vzít za ruku, prosím?": svolila a náš společný dotek byl opravdu elektrizující. Pak mi padla do náručí a bouchala mě pěstmi do prsou, do tváře a křičela na mě. Když bylo po všem, tak se mi rozbrečela a řekla mi, že chtěla jít Martičku zabít a pak mě, ale musel bych hodně trpět. 

Byl jsem mladej blbej vyvrhel. Vypadal jsem tak, poslouchal muziku, co většině přišla jako řev a rámus, v práci mě štval nekonečný stereotyp. Monika ale už zase zářila, postupně, pomalu, jako bychom se znovu poznávali.Taky se zeptala, jestli jsem podvedl kvůli posteli. Šukání bylo najednou tak šíleně nepodstatná věc, že jsem ji řekl pravdu. Chvíli na mě koukala a pak jsme spolu měli jeden z nejlepších a nejdivočejších večerů. Poprvé u nich doma, v její posteli. Myslel jsem si, že mě chce zničit, dokázat, že není jen mladou, trošku ještě nezkušenou holkou, ale dospělou ženskou. Kouřil jsem k ránu u nich na terase a přemýšlel, kdo kde nade mnou drží ochranou ruku? Musí asi bejt někde nějakej bůh, energie z vesmíru, možná jen obrovskej pomeranč, věřte nebo nevěřte, ale já si tenkrát opravdu odpustit nezasloužil.

Sedla pěkně. Rovnou mezi dveřmi. Od Jany i od Prcalinky. "Smrťáku, začni se modlit, fakt že jo. Chováš se někdy jak debil, už jsme si říkaly, že tě snad zmlátíme. Ale nejde to, na to tě máme moc rády. Sedni si, ještě ti dám jednu pusu, ale pamatuj si, příště přísahám, až ublížíš jedný z nás, tak tě vlastnoručně vykastruju." Ze srandy jsem odpověděl, že jsem rád, že berou Moniku jako jednu z nich, ale podívala se na mě jako na vraha, tak jsem byl radši zticha. Ženský stejně asi nikdy nepochopím. Jsme tady kvůli nim, děláme pořád blbosti, jsme trapný, ošklivý, smrděj nám nohy, někdy jsme jen tupý trubečci, vymýšlíme a provádíme věci, který bych sám sobě neodpustil a ony nám odpouštějí. Za trochu lásky, až na kraj světa. Jakoby existovala opravdu nějaká vyšší moc. Matky rodu, schopné skočit do ohně pro dítě, babičky pečující o staré nemocné manžely. Nešlo o tělo, šlo o to, že jsem zradil.  

"Nech už těch keců, na holky se radši jen dívej a fakt, opravdu už naposledy, si to neposer. Máš víc štěstí než rozumu, Smrťáku fakt, nebuď blbej. Ty stejně budeš, ty blbečku, tak si kup nějaký porno nebo já nevím..." : mluvily mi ještě do duše a měly samozřejmě pravdu. Pavel mi pak u výčepu řekl, že celá hospoda náš příběh docela prožívala, někdo si prej dokonce vsadil. Debilové, mí milí pivní debilové. Musel jsem si dát panáka, to bylo o fous. Jednou si dole, jednou nahoře, jednou vyvrhel, pak zase král. Monika chodila vždycky déle a když konečně dorazila, tak už jsem byl v náladě. Líbačka, všechno bylo jako dřív. Občas se na mě sice tak nějak divně podívala a začala si mě podezřele víc hlídat. Byl jsem koneckonců fakt dobrá partie. Myslím to samozřejmě s nadsázkou. 

Závěrečná scéna se sama nabízí. Opilý vágus a jeho blonďatá lvice odcházejí směr Rozvoj. Hudba nikde nehraje, nikdo nám netleská. Jeden obyčejný lidský příběh, kterých se dějí denně stovky. A jaké že z celého dnešního vyprávění plyne ponaučení, můj milý čtenáři? Vlastně žádné, nemám rád moralizování, jen jsem si tenkrát uvědomil spoustu věcí, možná i trošinku dospěl. Sáhl si zase někam hluboko do své hlavy i duše. Vždyť koneckonců, o tom život často bývá. Vyvrhel se loučí se svoji milou, už zase na mě kouká jako na svatej obrázek. Jak jsem mohl někomu takovému tolik ublížit? A neublížil jsem si nakonec hlavně sám? Nasadím sluchátka, počkám, až mi zamává za záclonou a vydám se k domovu. Rozprší se, ale mě je to úplně jedno. Naschvál nastavuji tvář kapkám a jsem hrozně moc rád, že nejsem sám. Svět se vždycky lépe zvládá ve dvou.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 16. února 2019

Rozhovor - DESECRAVITY - Smrt je blíž, než si myslíme.


Rozhovor s brutal death metalovou skupinou DESECRAVITY z Japonska.

Odpovídal Yuichi Kudo.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - DESECRAVITY - Anathema (2019):
http://deadly-storm.blogspot.com/2019/02/recenzereview-desecravity-anathema-2019.html

Ave DESECRAVITY! Zdravím do Japonska. Právě poslouchám vaši novou desku „Anathema“ a musím říct, že mě doslova roztrhala na kusy. Takhle nějak si představuji skvělý technický death metal. Pestrý a ostrý zároveň. Se spoustou nálad a zajímavých motivů. Jakým způsobem vznikala? V roce 2016 se k vám přidal druhý kytarista Yuya Takeda. Zapojil se také do skládání? Jak se podílel na tvorbě nové desky a jak jste se vlastně dali dohromady? 

Díky za tvou chválu. Nové album "Anathema" je jedním z mých oblíbených alb. Začal jsem pracovat na „Anathema“ koncem roku 2016, první skladba, kterou jsem napsal, byla “Impure Confrontation”. Skladba otevírá bránu „Anathemy“. Všechny skladby, které jsem napsal, pocházejí z mé představivosti a z příběhu o tom, co chci vyjádřit. Vždycky to tak dělám. Tenhle způsob podněcuje mou kreativitu v tvůrčím procesu. Co se týče YuYa, když jsem hledal kytaristu, slyšel jsem o něm od svého kamaráda, ve skutečnosti jsem ho vůbec neznal, tak jsem se na něj šel záhy podívat. Řekl, že DESECRAVITY moc dobře zná a chtěl by se připojit a hrát s námi. Začali jsme zkoušet a párkrát jsme se setkali. Skladby se naučil rychle a jeho hra je velmi přesná. I když jsem v minulosti nebyl spokojen s ostatními kytaristy, chtěl jsem ho a nechal jsem ho připojit se k DESECRAVITY. Yuya a ostatní členové se nezapojují do psaní skladeb, ale upřímně, jeho dovednosti mě přiměly k tvorbě techničtějších nápadů.

 


„Anathema“ je vaším třetím řadovým albem. Opět je trošku jiné, podle mě je víc temné. Jak vidíš váš vývoj ty? Máte nějaký směr, dopředu určeno, jak chcete hrát – rychleji, šíleněji, surověji? A prozradíš nám prosím, jakým způsobem DESECRAVITY tvoří nový materiál? 

Jak už jsem zmínil výše, moje psaní je založeno na mých představách a příbězích. Je to jako když se romanopisec vyjadřuje slovy, umělec vyjadřuje uměním a v mém případě hudebním výrazem s tóny. Takže představivost a příběhy jsou zahrnuty ve všem v mém životě a i všech zkušenostech v minulosti. Nikdy mě nenapadlo zkusit hrát skladby rychleji, hutněji atd. 

Ještě k samotnému nahrávání. Vím, že dnes si spousta kapel posílá nápady přes internet. Muzikanti se vůbec nepotkají. Každý nahraje svoji část na jiném konci zeměkoule a ve studiu se pak vše poskládá. Je to i váš případ nebo jste se drželi osvědčené klasiky a nahrávali jste společně? 

Jsme muzikanti, potřebujeme se navzájem poznat prostřednictvím našich vlastních zvuků, vědět co cítíme, jaké jsou naše vibrace, je to jako rozhovor. Není pro mě zábavné jen jednou zahrát, co je napsané. Nevím, jestli je to klasický způsob nebo ne, ale potkávali jsme se každý týden a samozřejmě i nahrávali. Starám se hodně o atmosféru a čas strávený společně. Takže je tu význam a hodnota toho, co hrajeme. 


Velký posun jste udělali s DESECRAVITY opět ve zvuku. Tohle je přesně sound, který mi vyhovuje. Průrazný, čitelný, dynamický a zároveň surový a drsný. V téhle podobě vám to hrozně sedne. Vím, že jste nahrávali u Dana Swano. Ten je znám ale spíše jiným druhem death metalu. Jak spolupráce probíhala? 

Spolupracoval jsem s Mana Recording Studio na posledních dvou albech, pracovali skvěle, stále si hodně vážím Erika a Briana. Ale tentokrát jsem chtěl něco změnit, a tak jsem požádal Dana o mix a mastering. Anathema se naprosto hodí pro jeho zvukařinu. Byl jsem tak nabuzený, když jsem dostal první verzi mixu, byl to ten správný zvuk a excelentní práce. Měli jsme dobrou komunikaci, aby jsme pochopili, co přesně si říkáme a taky jsme měli dobrou komunikaci, zatímco na tom pracoval. 


Autorem obalu novinky „Anathema“ je Ryohei Hase? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali? Obal je hodně originální, ale přiznám se, že tohoto umělce příliš neznám. Když se podívám na jeho webové stránky, tak jeho práce s metalem nemá příliš společného. Slyšel třeba pro inspiraci vaši desku? Co na ní říkal? 

Je to japonský umělec, pracoval třeba na filmu Sněhurka a Lovec, taky se spoustou velkých hudebních jmen atd., ale aktuálně se umělecké práci přestal věnovat. Vytvořil všechny obaly pro naše alba. Dal jsem mu jen slovo “Anathema” a několik mých myšlenek a další slova, která jsem mu dal byla “Impure Confrontation”, což je název druhé skladby, pak smíchal moje nápady s jeho nápady do umění. Je to úžasný obal, no ne? Moc se mi líbí. Vždycky uměl vyjádřit moje pocity uměním. 


V popisu vaší kapely na Metal archives se lze dočíst, že se ve svých textech zaobíráte nihilismem, temnotou, anti-náboženstvím. U nás v Evropě, kde jsme všichni ovlivněni křesťanstvím, jsou texty death metalových kapel často opodstatněné, ale u vás v Japonsku si „odpor“ proti budhismu a šintó nedovedu nějak představit. Podle mě jsou to mírumilovná náboženství. O čem jsou vlastně texty na „Anathema“ a kdo je jejich autorem? 

V této kapele dělám všechno, včetně textů. Nevím, kdo to tak napsal na Metal Archive, ale nemyslím si to. Texty jsou vždy propojeny se skladbami, psaní textů je svým způsobem stejné jako psaní skladeb. Často používám slova z mýtů a náboženských věcí, protože se mi tyhle věci líbí. Pokud o tom píšu, nemusí to nutně být evropské. A nevím toho moc o Budhismu či Šintoismu. 

Když si projíždím vaši tvorbu, ušli jste opravdu dlouhou cestu. Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně DESECRAVITY zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh? 

Obvykle se každý týden setkáváme ve studiu na zkoušce. Nikdo z kluků neudělal nic pro tvorbu a management a to jsem je dokonce požádal, aby něco udělali, haha. Ale je mi to jedno. Dělám, co chci a oni mě jen následují, je to v pořádku, ale není to můj ideál. Přijal jsem všechny členy jako trvalé, ale pokud jsem zjistil, že jsou líní, mají mentální problémy nebo vytvářejí nepříznivý výsledek v kapele, okamžitě jsem je nechal z mé kapely odejít. Nechci v mém životě trávit čas s těmito lidmi, je to zbytečný a ztracený čas. Smrt je blíž, než si myslíme. 


Japonsko mě jako turistu hodně láká. Mám rád vaší kulturu. Bohužel jsem u vás ještě nikdy nebyl. Jak je na tom ale vaše země s death metalem? Z médií vím, že japonští fanoušci jsou skvělí, ale vidím jen heavy metal, thrash. Funguje u vás extrémní underground, myslím tím teď i co se týká podpory kupříkladu médií, fans, návštěvnosti akcí? A co koncerty, festivaly? Někde jsem četl, že je vaše scéna opravdu malá, co je na tom pravdy? 

Myslím, že je tu dobrá scéna, nevím toho moc o další extrémních koncertech v Japonsku, ale publikum na koncertech DESECRAVITY nás obvykle tiše pozoruje. Je to, jako kdyby jsme hráli před porotou, něco jako při přehlídce supermodelek nebo něco na ten způsob. Znám své skladby a vím, že je na ně těžké "moshovat", ale vím, že fanoušci tady jsou zanícení a opravdu milují extrémní metal. 


Přiznám se, že z Japonska znám jen několik extrémních kapel. Můžeš nám některé doporučit? Myslím, že podpora a tipy na dobré smečky se vždycky hodí. 

Myslím, že znáš víc než já. Já žiju až příliš ve svém vlastním světě, takže jsem ignorant, co se týče okolního světa. 

Co chystají DESECRAVITY v nejbližších měsících? Jak jste na tom vůbec s koncerty? Vím z vašich stránek, že vystupujete v Japonsku, že jste měli v roce 2017 turné po Asii (to muselo být hodně zajímavé, jak turné probíhalo, co fans, nejlepší koncert apod.?), ale co Evropa, Amerika? Rád bych vás viděl někde naživo! 

Brzy potvrdíme naše jarní turné. Bohužel to není to pro vaši oblast, ale do budoucna se chystáme do Evropy a Severní Ameriky. 

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, davy šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.  

http://www.desecravity.net/
https://twitter.com/DESECRAVITY
https://www.instagram.com/desecravity/
https://www.youtube.com/user/DESECRAVITY
https://desecravity.bandcamp.com/album/anathema
http://www.willowtip.com/home.aspx


about DESECRAVITY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DESECRAVITY - Anathema (2019):

Recenze/review - DESECRAVITY – Orphic Signs (2014):

Interview - DESECRAVITY - Death is close to more than we expected.


Interview with brutal death metal band from Japan - DESECRAVITY.

Answered Yuichi Kudo.

Translated by Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - DESECRAVITY - Anathema (2019):

Ave DESECRAVITY! Greetings to Japan. I'm just listening to your new album "Anathema" and I have to say that it literally tears me apart. That's how I imagine a great technical death metal. Colorful and sharp at the same time. With lots of mood and interesting motifs. How that album was created? In 2016, the second guitarist Yuya Takeda joined you. How did he get involved in creating the process of the new album and how did you actually get together? 

Thank you for your compliment. That new album “Anathema” is one of my favorites albums. I started working on the Anathema later in 2016, the first song I wrote was Impure Confrontation. The song made open the gate of Anathema. All of the songs I wrote comes from my imagination and story about something I want to express. I always do that. That way makes me more creativity in writing songs. 

About Yuya, when I was looking for a guitar player, I heard about him from my friend, actually, I didn’t know him at all, then I went to see him soon. He said he has known about DESECRAVITY well and wished to join and play with us. So I started an audition for him and had a session a couple of times. He learned songs so fast and his picking is very accurate. Although I haven’t been satisfied with other guitar players in the past so much, I wanted him and let him join DESECRAVITY. Yuya and other members haven’t been involved in writing songs, but honestly, Yuya’s skill makes me created more ideas technically. 

"Anathema" is your third full length album. Again, it's a bit different, I think it's darker. How do you see your development? Do you have any direction, determined in advance, how do you want to play - faster, madder, raw? And can you tell us how DESECRAVITY creating a new material? 

Well, as I mentioned above, My writing songs are based on my imaginations and stories. It's like a novelist expresses with words, an artist expresses with art and in my case, a musician expression with tones. So imagination and story have been involved with anything in my life and all experienced things in the past. I’ve never thought to try a song faster, heavier or so on. 

About recording itself. I know today lots of bands send ideas over the internet. Musicians will not even meet. Everyone uploads their part at the other end of the globe, and then put everything together in the studio. Is this your case, or have you kept up classics way and recorded together? 

We are a musician, we need to know each other through their own sounds, what I feel, what your vibe, it’s like a conversation. It's not fun to play only the ones written on the score to me. I don’t know it is a classical way or not, but we have met every week and of course the recording as well. I care much their vibe and time spent together, So there are the meaning and value of what we play. 

You've made a big move with DESECRAVITY again in the sound. This is exactly the sound that suits to me. Breakthrough, readable, dynamic and raw and rough. In this form it really fit to you. I know you recorded with Dan Swano. He is more known with another kind of death metal. How did the collaboration work? 

I have worked with Mana Recording Studio past two albums, they worked great, still appreciated Erik and Brian so much. But I wanted to change something this time, so I asked Dan for mixing and mastering. Anathema is really fit for his engineering. I was so excited when I received the first version of mixing, it was a right sounding and excellent work. I had a good conversation to understand what we are saying exactly and good communication with him while working on it. 

The author of the cover for "Anathema" is Ryohei Hase? I like his work very much. How did you choose the motif? The cover is very original, but I admit I do not know much about this artist. When I look at his website, his work with metal is not very common. Did he hear your record for inspiration? What did he say about your album? 

He is a Japanese artist, have experienced working with Snow White and the Huntsman movie, lots of big name musicians and so on, but actually, he has stopped working as an artist now. He created all our cover art of albums. I only gave him a word of Anathema and some meaning I am thinking and another word I gave him Impure Confrontation, which is the song title track #2, then he mixed my idea and his idea to the art. It’s amazing art, right? I love it so much. He always expressed my feeling to an art. 

In your band's description on Metal archives, we can read that you are dealing with nihilism, darkness, anti-religion in your texts. With us in Europe, where we are all influenced by Christianity, the death metal texts are often justified, but in Japan you cannot imagine the "resistance" against Buddhism and Shinto. I think those are peaceful religions. What are the texts of "Anathema" and who is their author? 

I do everything in this band, the lyrics as well. I do not know who wrote it like that on the Metal Archive, but I do not think so. But lyrics are always connected with songs, wiring lyric is also the same way as writing songs. I often use words from myth and religious things, because I like that kind of thing. If I write about them, that does not necessarily need to be European. And I do not know much about Buddha and Shinto. 

When I'm going through your work, you've really gone a long way. It's a lot to know that you're working on yourself as a band. How often DESECRAVITY meeting in rehearsal room? Are you an honest group that meets regularly, or are you punkers who leave it free? 

We usually meet in a studio every week for practice. None of the guys do nothing for writing and management even I ask them to do something haha. I don’t care about that. I do whatever I want and they just follow me, it’s ok but it's not my ideal. 

I recruited all members as permanent, but if I found they are lazy, having a mental problem or creating an adverse result in the band, I let them go out of my band immediately. I don’t want to have time to spend with those kinds of guys in my life, it’s useless and wastes time. Death is close to more than we expected. 

Japan is very attractive to me as a tourist. I like your culture. Unfortunately, I have never been there before. But what about your land and death metal? I know from the media that Japanese fans are great, but I see only heavy metal, thrash. Is there an extreme underground, I talk now about support by media, fans, event attendance? And what about concerts, festivals? Somewhere I read that your scene is really small, what's the truth about it? 

Well, I think it’s a good scene, I don’t know much about other extreme show in Japan, but the audience in DESECRAVITY show are usually watching us quietly, it’s like playing in front of a judge something like supermodel audition or so. I know our song using a lot of odd meters, it is difficult moshing with our song. But I know they have great passion and really love extreme metal. 

I admit that only a few extreme bands are known from Japan. Can you recommend us some? I think that support and tips for good bands are always good. 

I think you know more than me. I live in my own world too much, so I'm ignorant about the outside world so well. 

What are plans for DESECRAVITY in the coming months? What about concerts? I know from your site that you are performing in Japan, that you had a tour in Asia in 2017 (it had to be very interesting how the tour was going, what about fans, the best concert, etc.?), But what about Europe, America? I want to see you live somewhere! 

We will announce soon about this spring tour and fall tour. Unfortunately, it’s not for your area, but we will go to Europe and North America some time in the future. 

Thank you for your interview, and I wish you a lot of CD's sales, crowds of crazy fans and a ton of good ideas.

about DESECRAVITY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DESECRAVITY - Anathema (2019):

Recenze/review - DESECRAVITY – Orphic Signs (2014):

Recenze/review - SARINVOMIT - Malignant Thermonuclear Supremacy (2018)



SARINVOMIT - Malignant Thermonuclear Supremacy
CD 2018, Deathrune Records

 Válka mezi nebem a peklem stále pokračuje. Za dobro i zlo bývá pokaždé označováno něco jiného. Nakonec se směje opravdu už jen Satan, který podobný chaos chtěl. Ničíme se sami, svojí vírou ve zbytečné modly. Je potřeba opět zapálit onen svět. Vrátit se k základním hodnotám a začít znovu. Pokud je ještě čas. Zničená planeta, lidé s mrtvolným pohledem, pořád se honíš za umělým snem, který ti je vnucován. Plný svět okázalých póz se musí zničit. Tentokrát jsem k tomuto účelu volil hudbu tureckých SARINVOMIT. 

 Přiznám se, že mám poslední dobou plné zuby umělých skupin, hrajících si na něco, co nejsou. Plastový zvuk, lesklé fotky, smrt a oheň se vytratily neznámo kam. Ještě, že existují smečky jako black thrashoví SARINVOMIT. Máte chuť na nekompromisní výmaz mozku ve stylu MORBOSIDAD, ABHORER, BEHERIT, SARCÓFAGO, IMPIETY, NIFELHEIM, BLASPHEMY? Potom neváhejte.



"Malignant Thermonuclear Supremacy" je takovou ortodoxní chuťovkou, kouskem shnilého masa, naporcovaného na nahé oběti. Turečtí maniaci se s tím rozhodně nepářou. Jsou špinaví, oškliví, se spoustou neurvalých póz, které jsou ale velmi uvěřitelné. Tohle je pro mě pravý, nefalšovaný, ryzí black/thrash metal, jak vystřižený z dob dávno minulých. Tam, kde si rádoby moderní kapely upravují svůj make up, SARINVOMIT vypalují do obličeje svojí muzikou nekompromisní cejch. Spálená kůže, hanobení svatých ostatků, vykradené hroby padlých kněží. Zběsilost, šílenství, tohle všechno zde naleznete. Přiznám se, že je pro mě tahle deska skvělým osvěžením a zprávou o konci světa. Album působí jako okultní seance pro vyvolání samotného Satana. Řeči jsou na nic, je lepší poslouchat. Vzduchem se vznáší pach síry a smrti! Myslím, že jsem tu správně. Velmi dobře! Peklo!



sumarizace:

SARINVOMIT jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Malignant Thermonuclear Supremacy" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí turecké komando SARINVOMIT a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

SARINVOMIT are like some evil from ancient times. Archival black thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Malignant Thermonuclear Supremacy". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the squad SARINVOMIT from Turkey  on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black/thrash metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!


band:
Tyrannic Profanator - Vocals (2013 - present), 
Godslayer - Guitars (2013 - present),
A.K. - Bass & Back Vocals (2017 - present),
K.C. - Drums (2017 - present)

Rozhovor - DESECRATION - Jsem absolutní oldschool a vždycky budu!


Rozhovor s legendární death metalovou kapelou DESECRATION z Velké Británie.

Odpovídal Ollie Jones, děkujeme!

Otázky vytvořila i přeložila Duzl, děkujeme!

Nazdar Ollie! 

Myslím si, že v UK neexistuje metalový fanoušek, který by neznal DESECRATION, pohybuješ se na metalové scéně poměrně dlouho, můžeš mi tedy prozradit jak vnímáš ty sám svou pozici v historii britské hudební scény? 

Začali jsme v polovině devadesátých let, kdy death metal měl své nejlepší období a my jsme nikdy nezměnili náš styl, myslím, že jediná věc, která se od té doby změnila je, že se kapela zlepšila v hraní. Skládáme dobré chytlavé riffy a rozhodně nikdy nespěcháme s vydáním alba, možná že noví fanoušci o nás nebudou chtít slyšet až do vydání dalšího hudebního útoku, haha. Jsme součástí metalové scény po dobu asi 25 let, ačkoli vydáváme alba až po několika letech, kdy jsme hotovi. Nikdy jsme nebyli nuceni skládat, to znamená, že můžeme pokračovat v našem životním stylu a přinášet hudbu, kterou sami rádi posloucháme a ne sračky psané kapelami, které vydávají alba každoročně. Jsme součástí scény už dlouho a asi si dokážeš představit, kolik koncertů jsme odehráli a kolikrát sdíleli pódium s téměř každým po celém světě. 


Pověz nám něco o vašich aktuálních plánech s DESECRATION, poslední dlouhohrající desku „Cemetery Sickness“ jste vydali v roce 2014, za mě naprostá pecka, často se k tomuto albu vracím a myslím, že ohlasy na tuto desku byli obecně velmi dobré, kdy plánujete vstoupit opět do studia a vydat novou desku? 

Skládáme melodie, jsme stále ještě v počáteční fázi a musíme udělat ještě spoustu věcí k tomu, abychom něco vydali - možná letos nebo určitě příští rok. Koncerty bereme tak, jak přijdou. Nemáme v současné době moc času, abychom se vydali na turné, takže se na pódia nedostaneme tak často, ale pořád si to užíváme. 

Pojďme trochu do historie. Původně jsi stál u zrodu death metalové scény začátkem devadesátých let v Británii s DESECRATION, kde se to v tobě zlomilo, že jsi se rozhodl přidat v roce 2002 k EXTREME NOISE TERROR? Přeci jen, hudební žánry těchto dvou kapel jsou poněkud odlišné. 

Stalo se to díky tomu, že jsme společně hráli nějaké koncerty. Samozřejmě se mi líbily věci, které hráli a byl jsem fanouškem kapely, takže jsem byl potěšen, když jsem se stal součástí. V podstatě v té době ENT měli jen jednoho kytaristu a já jsem řekl, že by kapele prospěl ještě jeden a že se toho ujmu a bylo to. Obsadil jsem post kytaristy nejdřív jen pro pár koncertů a až pak kapela měla dva kytaristy. Andi se připojil, protože odešel basák a pak se připojil Mike, když odešel bubeník. Dávalo nám to smysl, protože bychom mohli společně zkoušet a skládání bude jednodušší, protože jsme všichni místní. 


Členové DESECRATION hrají rovněž i v ENT, je pro vás náročné se někdy „přepnout“ a tvořit a skládat death metal namísto crust punku? Nestává se vám, že na zkouškách, vás napadají spíše riffy pro druhou kapelu? 

Ne, nestává se to moc často. Není to tak těžké. Ačkoliv občas přijdeme s něčím a rozhodneme se, že je to vhodnější pro druhou kapelu. Způsob, jakým skládáme je velmi odlišný. Zdá se, že materiál pro DESECRATION zabere mnohem více času. Zatímco u ENT to občas přijde jen lusknutím prstů a nápad se promění ve skladbu. 

Není tomu tak dávno, co jsem vás viděla hrát v Londýně s THANATOS a DECREPID, jak jste si vy užili tenhle koncert? 

Užili jsme si to, bylo to skvělé. Už to byl nějaký čas, co jsme naposledy hráli v Londýně. Přišlo hodně fanoušků, kteří si to také užili. 

Co bylo důvodem, že DESECRATION museli zrušit vystoupení loni na Obscene Extreme festu? Hráli jste tam v roce 2009 a 2013 a vždycky to byla šílená jízda, bylo mi to líto, když jste loni zrušili svou účast. 

Stejně tak, jako mě. Bylo to z osobních důvodů. Já jsem se i přesto zúčastnil a když jsem tam byl v noci a viděl to množství lidí, ten dav, který byl podle mého názoru zatím největší, řekl jsem jen "fuuuuckk", ale nedalo se tomu nijak pomoci. Doufám, že si tam budeme moci znovu zahrát. Hráli jsme na tomto festivalu vícekrát, než na kterémkoliv jiném. 


Přesto vás Čeští fanoušci budou mít možnost vidět letos v květnu na festivalu “ Nice to Eat You”, můžeme se těšit, že uslyšíme nějaké nové skladby? 

Myslím, že budeme hrát nějaké skladby, které ještě nikdy předtím v Čechách na setlistu nebyly. Hrajeme hodně věcí z posledního alba. Nechceme zklamat, to je jasné. 

Jsi aktivní ve třech kapelách (DESECRATION, EXTREME NOISE TERROR, SODOMIZED CADAVER), které koncertují poměrně často, máš ještě vůbec čas sledovat co se děje nového na scéně? Co byl poslední koncert, který jsi navštívil, aniž by jsi tam sám vystupoval? 

Errr, ...ne fakt nemám. Už si ani nevzpomenu na koncert, kam bych dorazil a nehrál tam, už to bude nějaký ten čas. Ne proto, že bych nechtěl, ale z časových důvodů. Ale jsem s tím v pohodě, vidím hodně kapel, když chci. 

Death Metal už není „hrozbou“ jako tomu bylo v devadesátých letech, sám s tím máš bohaté zkušenosti, jak vnímáš novodobý hudební průmysl a je něco co tě na něm rozčiluje a rád bys to změnil? 

Opravdu tomu nevěnuji pozornost. Mainstreamovým věcem se vždycky dostane obrovské množství publicity v porovnání s ostatním, takže to nechávám být.. Tyhle věci neposlouchám. Kdyby nebyl death metal, poslouchal bych pravděpodobně pop z osmdesátek. Vážně se nezajímám o jiné žánry, jen rock a metal. 


Způsob poslechu hudby se značně změnil, většina lidí si hudbu stáhne, poslechne, smaže či jsou pod vládou aplikací jako Deezer či Spotify, nahrávkám se nevěnuje tolik času, jako v době, kdy nebyla taková dostupnost, souhlasil bys? Jak to máš ty sám? 

Já jsem absolutní oldschool a vždycky budu. Upřednostňuji produkt, který můžu držet, dívat se na texty, obal atd. Taky fyzicky pouštět nahrávku nebo CD je to, co preferuju mnohem víc, než klikání myší. 

Jsi člověk ze staré školy, co si myslíš o moderních verzích metalu? 

Sračky. 

Můžeš stručně popsat hlavní rozdíly v metalové scéně devadesátých letech a současnosti? 

Muzikanti se samozřejmě zlepšili, ale...kdokoliv může sedět ve své ložnici a hrát sám, učit se hrát na kytaru tím, že se dívá na tutoriály na youtube (měl bych to dělat častěj :)). Oh ...a používání počítačových programů, které jsou k dispozici znamená, že nikdo ve skutečnosti nemusí být moc dobrý, na to aby mohl nahrávat muziku. 

DESECRATION je pro mě kapelou, která navzdory velkému zahraničnímu úspěchu stále zůstává v undergroundu, co je hlavním důvodem, že nejezdíte pravidelná každoroční velká turné po světě, jako to dělají ostatní kapely? Podle čeho vybíráte, kde budete hrát? 

Jak už jsem zmínil, všechno je to o času, který máme. V životě jsou věci jako rodinné vazby, práce atd., které se nám staví do cesty. A to, že stárneme nám rozhodně taky nepomáhá! Dva kluci jsou ženatí. Před pár lety jsem byl taky ženatý a mám z toho mladého syna. Takže nemáme moc času na to, abychom se k tomu dostali. Není tedy rozhodující, kdy a jaký koncert, ale zdali zrovna můžeme, když je nám to nabídnuto. Také samozřejmě záleží na tom, co se nám nabízí. 

Myslíš si, že blížící se Brexit ovlivní významným způsobem metalovou scénu ve Spojeném království? 

Nechci o tom přemýšlet. Velmi pravděpodobně kapely nebudou přijíždět a nebo vyjíždět do Evropy tak často. Opravdu bude záležet na vízové situaci. A pokud k tomu dojde, promítne se to na ceně atd. ... 

A jedna netradiční otázka na závěr – jaké nejstarší metalové tričko by jsme našli u tebe ve skříni a je za ním nějaká zajímavá historka? 

Haha, ...pravděpodobně DESECRATION! 

Díky Ollie za tvůj čas věnovaný tomuto rozhovoru! Ať se daří tobě i všem tvým kapelám a poslední slova pro všechny vaše staré i nové fanoušky po celém světě jsou tvoje.... 

Starým fanouškům děkuji a zůstaňte brutální, brzy se všichni uvidíme. Noví fanoušci, vy se na nás koukněte, nejsme jen death metalová kapela, jsme metalová kapela a je to zábava, když hrajem. \ m /


http://desecration.bandcamp.com/
http://www.facebook.com/desecrationuk
http://www.desecration.co.uk/
http://www.soundclick.com/bands/default.cfm?bandID=264773
http://www.youtube.com/channel/UC8UTmeqUhG2Rm7l5rkeWYug

-----------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine