DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 12. listopadu 2020

Interview - GÖDEN - GÖDEN is a continuation of WINTER from my vision.


Interview with doom metal band from USA - GÖDEN.

Answered Stephen Flam, Tony Pinnisi and Vas Kallas, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - GÖDEN - Beyond Darkness (2020):

Ave GÖDEN, greetings to New York. On the way to work, I just listened to your album "Beyond Darkness" and I was late again. I always have to perceive it as a whole. It's dark and cold outside. Sometimes when I walk around the old factory hall, I feel like I see ghosts. How did the idea to create GÖDEN actually come about? Can you introduce the history of the band from the beginning? 

Stephen: Goden is a continuation of Winter from my vision. I write, record and produce the music. I wrote new music for Winter that was recorded and completed in 2003. We started work on those songs during rehearsals for Winter shows with intentions of using them for the follow up to Into Darkness. When those gigs where cancelled due to my hearing loss issues. I broke the news to the group and everyone was extremely bummed. Twenty five years later to have a second chance and finally perform and play out especially since Winter broke up right after the release of Into Darkness. Everyone knew I was suffering with crippling tinnitus. This was a major setback and depressing time for everyone. The group chose to not do the shows without me. Everyone removed their equipment from Tony’s place and that was the end… 

After everyone removed gear from Winter‘s rehearsal space at Tony’s place. I was packing up the last few things I had at Tony’s and he said “so this is how it ends”? I responded that the only way I could continue would be to build an isolation booth to stand in so sound would not affect me and I could see everyone through the glass. Tony said “so build the iso-booth and let’s move forward and see how it goes“. I explained to the Winter members what Tony and I wanted to do. This sounded like a tremendous undertaking, and it was. Some members joined and some decided not to join this recording project. 


Stephen and Tony, I have to ask you. What did you actually do in time between WINTER and GÖDEN? I noticed Stephen in SERPENTINE PATH, but otherwise I have no idea if you played somewhere? You know, for me, "Into Darkness" is literally a “heart matter”. You once brought me to doom metal. What did you do all the time? 

Stephen: Thank you for supporting us… I started the group Thorn with Roy Mayorga & John John Jesse of Nausea. Thorn release Bitter Potion on Roadrunner in 1993. Winter and Nausea played gigs together. Thorn and Hanzel und Gretyl did gigs together and that’s how I met Vas. Vas was the vocalist & bassist of Hanzel und Gretyl. 

Tony: I’ve been in bands with members of 1960s/70s bands Vanilla Fudge, The Illusion, The Vagrants, Soul Survivor, (and Sir Lord Baltimore in the 1970’s,among others); also auditioned for Ritchie Blackmore’s Rainbow, 1981. 

Let's go to your new album "Beyond Darkness". When I first heard it sometime in the spring, it literally engulfed me. I'm very picky about doom metal, but the atmosphere of the album is really very captivating. I am fascinated by the sound of the recording. How and where did you record it? Somewhere I read that with Chris Flam? Is it true? 

Stephen: My brother Chris Flam is a recording engineer so I explained what I wanted to do and he was down. Tony, Chris and I converted Winters rehearsal space into a recording studio. I purchased a drum kit, mics, interfaces, cables and whatever Chris recommended. We started work on and tracking the songs from the 2003 Winter demo. Those songs where Glowing Red Sun, Night, Dark Nebula and various riffs from that demo as well as new music I had. Tony was a godsend for opening his home to me for this five year long recording process. 

We would rehearse a song til it was crushing, then record the song and put it on the shelf. When ten songs where completed. I reached out to Vas Kallas an old friend from Hanzel und Gretyl. We had many drinks and I explained my vison. She was down, Vas spent the next year writing lyrics and doing vocals for Beyond Darkness. Once everything was tracked, I asked Roy Mayorga to mix the record. 


Usually the keyboards disturb me in metal music. Just few bands can implement them into the music that they do not disturb, and are not just an accessory, underline. I really enjoy them on "Beyond Darkness". It seems to me that they are composed as classical music. A real compliment! How did Tony actually get into this instrument? Do you have a traditional music education? Or are you self-taught? 

Tony: I am both primarily self-taught (since mid teens) and also had formal instruction (late 60’s/early 70’s) with two keyboard professors. I’d always wanted to learn classical organ, particularly bach, franck, vierne, etc. My earliest memories include having been deeply impressed with the sound of the real 19th century-era pipe organ at our cathedral/parish church where I grew up. The organist also sang in a baritone voice as he played simultaneously, always giving me chills! 

Other later influences are Virgil Fox(organ), ‘60s bands Procol Harum, King Crimson, et al, and for strings, film composers Bernard Herrmann, Jerry Goldsmith, etc.-So yes, I do try (in some small way, I’m sure) to emulate those masters in the keyboard parts for Goden, hence the classical flavor- a real compliment indeed, and one of which I’m most unworthy! 


Another great step was the engagement of Vas Kallas from HANZEL UND GRETYL. Sometimes her voice reminds me of a demon and and I have goosebumps. Who wrote her vocal parts? I like when the singer believes what is singing and I literally devour every world. 

VAS: Thank you for the nice compliments. I’m glad the art of the vocals can induce demonic goosebumps! That means my job has been done. I did write all the song lyrics myself and I do believe in what I sing. The only song I didn’t write was the first part of ‘Komm Susser Tod’. Those lyrics spoke to me as well, and that’s why I agreed to be part of this project. 

I first met up with Stephen over many drinks, where we would discuss ideas and concepts, which eventually turned into songs. It was a lot of work over a couple of years where I would sit and write lyrics every day, little by little, while listening and being inspired by the music. 


How did you get together and how did the recording the vocals? There is also a lot of whispers and incantations on the album. Is that her work? 

VAS: The majority of the vocals were all recorded on my own with an EletroVoice RE20 microphone in my home studio. 

Basically I incorporated everything I knew and felt about the universe, bringing in languages and personal life emotions. The whole project has been a cathartic experience. 

Tony: Vas and I wrote the lyrics for Goden- I did the eight “Manifestations” and “Komm Susser Tod” (my ‘nod’ to J.S. Bach) and Vas did the rest of the album, including some German and Greek as well! 

GÖDEN are listed everywhere as a trio. Stephen, Tony and Vas. I was looking for more information, were the drums recorded by various players? Why actually? Were they all studio players? New York is a big city and you can find someone for permanently cooperation, can’t you ? 

Stephen: Goden is a concept that evolved as it grew. I played guitar, bass, drum program, wrote music, arranged, recorded and produced the concept of Goden. Vas is the vocalist and she wrote her lyrics. Tony played keyboards and wrote the “Manifestations”. Featured drummers are Scott Wojno, Jason Franz, Vic Pullen and guitar players are Joey Lodes who did the solo on “Glowing Red Sun”, “Twilight” and Roger Blank does solo on “Cosmic Blood”. Margaret Murphy is violinist on “Komm Susser Tod”, “Glowing Red Sun” and “Manifestation V”. They are all my friends and great musicians with distinct style. I feel it helps to keep things fresh and have flexibility to add new artists and ideas. 


In one interview, you mention that GÖDEN are a free continuation of WINTER. Of course, your signature can be felt a lot from the new album, but the time has changed a lot since the 1990s. We have new technologies, internet. How did these things affect you when you recorded? Are you a fan of various technical innovations? For musicians, it is a completely different world today. 

Stephen: Modern work flow of making music with today’s recording technology is pure freedom. I prefer some older gear but as far as the recording process I prefer computer-based because it gives me artistic freedom. I write whenever I want and can collaborate with other musicians from around the world. Even if a record label wanted to lend me a large recording budget I would not take it.. Goden is 100% DIY…. I play guitar, bass, keys and do the drum programming, recording, editing and music writing in my studio. Tony’s place is where rehearsal, live drums and amps are set up 24/7 so we can retain the live real feel. I usually write everything myself then re-track drums, amps and Hammond Leslie at Tony’s place. I still own all of my gear from the Winter days. I used it to record guitars and basses on the Goden album. Tony used the same keyboards as well (Hammond Organ, Moog synth, Arp Solina String Ensemble, Fender Rhodes elec. piano, Kurzweil K2000). 

I used the Goden guitars and basses for the Goden record. These are designed by me and made by Jimmy Mazzitelli and Jimmy Diresta. I will attach some links so you can see them on www.goden.net 

The artwork of the whole album is also special and very interesting. The CD I ordered is really beautifully done. Eva Petric did a great job. The photos from the cathedrals are beautiful and perfectly complement the overall impression of your music. How did you get together with Eva and why did you choose her? Was she inspired by your music when she created the cover art? 

Stephen: Eva and I met by accident in NYC. She mentioned her artwork was displayed at the UN and St John Divine Cathedral in New York City. I attended and was interested in collaborating with her. Eva is a talented artist and it was obvious to me after viewing her work. She create the visual part of the story. I explained the concept in my head as we listened to all 77 minutes of Beyond Darkness. I consider Eva part of the Goden family.. 

I also have to ask about the lyrics. Writing words for such a long doom metal opus needs a lot of inspiration, doesn’t? Where did you get it, what are the lyrics to "Beyond Darkness" about and who is their author? Stephen? Did I understand correctly that you are dealing with science fiction, dark philosophy, but also the world of HP Lovercraft? 

VAS: I wrote the song lyrics and Tony wrote the manifestations. The ideas came from concept ideas that Steph and I discussed which then took a life of its own. I speak for myself only when I say that these lyrics came from within personal life experience, astrology, astronomy, mythology, spiritual universe awareness, feelings and imaginations. I don’t take from science fiction or any movie. It was a lot of work since there was a lot of music. I took each song one by one which would either take 2 weeks to create or sometimes 3-5 months. The concept was beyond reality while remaining very real. Words are like strokes from a brush therefore I like to create lyrics which invoke a surreal painting of a dream. 

Tony: I must reply to this too in part, and say that the inspiration for the “Manifestation” was primarily biblical (and a bit philosophical) in origin, almost as if to personify a god-like entity admonishing humankind for its errant ways… and some Lovecraftian-type references for good measure (also of whom I’m an admirer)! Steph is the sci-fi influence, and Vas is the cosmos/mythology sorceress! 


Will GÖDEN just be a studio project or will they be a regular band? Doesn't it tempt you to perform "Beyond Darkness" live? I could imagine an old church, you in front of the altar. It could be a great doom metal ceremony and experience. Can we look forward to it? 

Stephen: I have already started writing new music for the next Goden album. In general this is a studio project. We look forward to performing this album live. I can envision an old gothic church as well.. Like minds.. Goden has been offered a few festivals in EU and US. We will have to see how Covid plays out!! 

Tony: I’m absolutely taken with your suggestion/scenario of a performance in an old church-probably the penultimate presentation of the album - I can envision it, and would most certainly look forward to actually trying it! Many thanks for your kindness and well-wishes.. 

Thank you so much for the interview. I really appreciate your answers and the music. I would also like to thank WINTER, they have accompanied me all my life and they have influenced me a lot. I wish GÖDEN as many listeners as possible and all the best in your personal lives.

Recenze/review - GÖDEN - Beyond Darkness (2020):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

tumlbr:

středa 11. listopadu 2020

Recenze/review - NECROLORD - Send Them To Hell (2020)


NECROLORD - Send Them To Hell
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Nejčastěji jsem jej zahlédl uprostřed špinavé ulice. Za mlhavých sychravých rán. Vystoupil ze stínu a oči mu žhnuly touhou po krvi. Schovával se na místech, kde se stalo něco zlého. Neštěstí v továrně, smutek u krematoria. Bouračka, surová bestiální vražda, dlouho promyšlený čin. Nasával smutek, hltal bolest pozůstalých. Uprostřed davu dokázal spustit zuřivost. Ukrýval se ve stínu, byl postavou v pozadí, příčinou všeho zla. 

Ukrývá se i v hudbě amerických death metalistů NECROLORD. On. Satan. Provází kapelu od jejích počátků v roce 1992. Metal ze starých katakomb, krvavý otisk pentagramu. Smrt, temnota, chlad a praskání prašivých kostí. Nové album "Send Them To Hell" tohle všechno v sobě obsahuje. Vše umocněné temnou energií a pradávnou pudovou sílou. 

 

"Send Them To Hell" pochází ze stejných pohřebišť jako zásadní desky VITAL REMAINS, POSSESSED, ACHERON, NECROPHAGIA, CIANIDE. Smrdí sírou, je zvukově špinavá, jde až na samotnou podstatu death metalu. Je pro mě příjemné prosévat mezi prsty prach našich dávno zemřelých předků. Ve starých katakombách, v nekonečných chodbách podzemí. Daleko za řekou Styx. Pořád sedí na svém trůně. Od doby, kdy první člověk zabil druhého. Naslouchá a hudba NECROLORD mu dělá moc dobře. Pán temnoty. Nahrávka je totiž plesnivá, blasfemická, má černo černou atmosféru, při poslechu hrozí, že dojde k samovznícení. Potkávám jej každé ráno, když jdu temnou ulicí. Cítím kolem páteře divný chlad. Vnitřnosti se mi kroutí bolestí. Jsem prokletý, zavržený a jednou mě pohřbí za hřbitovní zdí. Užívám si do šedočerné laděné nálady celé desky, jednotlivé postupy, které jsou jak vystřižené ze starých death metalových časů. Američané si mě dokázali ihned naklonit na svoji stranu. Mám chuť jít a vykopat další hrob. Ukládám do něj jen poctivý, ryzí smrtící kov, který je pro mě uvěřitelný. NECROLORD tohle všechno umí a letošní album "Send Them To Hell" i EP "The Twilighted Minds" se na dlouhou dobu staly mými průvodci záhrobím. Peklo existuje!


Asphyx says:

Most often I saw him in the middle of a dirty street. In foggy mornings. He stepped out of the shadows and his eyes glowed for blood. He hid in places where something bad had happened. Misfortune in the factory, grief at the crematorium. Demolition, brutal bestial murder, a long-thought-out act. He absorbed sadness, devoured the pain of the bereaved. In the middle of the crowd, he managed to start a fury. Hiding in the shadows, he was a figure in the background, the cause of all evil. 

It is also hidden in the music of American death metallers NECROLORD. He. Satan. He has been accompanying the band since its beginnings in 1992. Metal from old catacombs, bloody pentagram imprint. Death, darkness, cold and cracking of dusty bones. The new album "Send Them To Hell" contains all this. All amplified by dark energy and ancient instinctive power.


"Send Them To Hell" comes from the same burial grounds as the basic records of VITAL REMAINS, POSSESSED, ACHERON, NECROPHAGIA, CIANIDE. It stinks of sulfur, sound is dirty, it goes down to the very essence of death metal. It is pleasant for me to sift the dust of our long-dead ancestors between my fingers. In the old catacombs, in the endless corridors of the underground. Far beyond the river Styx. He is still sitting on his throne. Ever since the first man killed the second. He listens and NECROLORD's music does him a lot of good. Lord of darkness. The recording is moldy, blasphemic, has a black and black atmosphere, there is a risk of spontaneous combustion when listening. I meet him every morning as I walk down the dark street. I feel a strange cold around my spine. My guts are twitching in pain. I am cursed, condemned, and one day I will be buried behind a cemetery wall. I enjoy the whole album in a gray-black tuned mood, individual procedures that are both cut from the old death metal times. The Americans were able to turn me to their side immediately. I feel like going and digging another grave. I only store honest, pure deadly metal in it, which is believable to me. NECROLORD can do all this and this year's album "Send Them To Hell" and the EP "The Twilighted Minds" have become my guide to the grave for a long time. Hell exists!



Tracklist:
01. Eternal Hell
02. Obliterated
03. Dead Inside
04. Never Bow Down
05. The Lord Of Your God
06. There Will Never Be Peace
07. Self Deceit
08. Breaking Point
09. Surrender In Sorrow
10. Teach My Victims
11. Dust To Dust

band:
Blasphemous - Guitars / Vocals
Degrave - Bass / Backings
Demonic - Bass (Track 11) / Keys (Track 9)
Dee Christianizer - Drums

Recenze/review - SCORDATURA - Mass Failure (2020)


SCORDATURA - Mass Failure
CD 2020, GORE HOUSE PRODUCTIONS


for english please scroll down

Každé setkání se smrtí zanechá v člověku stopy. Ale tohle bylo něco jiného. Nejdříve si slyšel tiché sténání. Vešel si dovnitř a pak ji uviděl. Visela na hácích a její tělo bylo roztrhané. Musela být hodně silná, jinak by už dávno nežila. Sundal si její tělo na zem a do duše ti vstoupila temnota. Někdo rozsvítil. Celá místnost byla pokryta krví. Další místo činu, další v řadě nevyřešených vražd. Kdo bude další na řadě?

Brutální death metal musí bolet, žhnout a pálit. Musí v sobě obsahovat velké množství zkažené krve. Není to styl pro slabé povahy, ocení jej spíše obdivovatelé hororů, napínavých knih a opuštěných piteven. Britská SCORDATURA letos přichází se svým třetím dlouhohrajícím albem, které přesně tyhle požadavky splňuje.  



Na "Mass Failure" se pitvá hezky klasicky, postaru, stylem jakým to dělávaly CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, MALEVOLEN CREATION, ABORTED, SUFFOCATION. Tradiční motivy skladeb jsou kombinovány s ponurou a šílenou atmosférou. SCORDATURA se s tím rozhodně nepářou, jsou nekompromisní a jdou rovnou na věc. Zbývá už jen nabrousit nože, nastartovat motorovou pilu a sehnat nějaká těla. Nezapomeňte na hluboký sklep, opuštěnou halu nebo rozpadající se statek na samotě. Do těchto míst, plných bolesti a utrpení, tahle nahrávka patří. Na patologii, do márnice. Se syrovým zvukem a parádním obalem se vám zakousnou do krku a nepustí. Pokud máte rádi tradiční brutální death metal, potom jste zde správně. Britové sice nepřinášejí do tohoto stylu nic nového, ale jejich práce je poctivá, ryzí a zahraná od srdce. Nepřesahují předem dané mantinely. Jsou jako smečka rozzuřených hladových psů, kterým hodíte kus masa, o jehož původu raději pomlčíme. Nová deska kope jako splašený kůň. Velmi dobře!


Asphyx says:

Every encounter with death leaves traces in man. But this was something else. At first you heard a low moan. You went inside and then saw her. She hung on hooks and her body was torn. She must have been very strong, otherwise she wouldn't have lived for a long time. You took down her body to the ground and darkness entered your soul. Someone turned on the light. The whole room was covered in blood. Another crime scene, another in a series of unsolved murders. Who will be next? 

Brutal death metal must hurt, glow and burn. It must contain a large amount of rotten blood. It is not a style for weak characters, it will be appreciated more by admires of horror movies, exciting books and abandoned autopsies. This year, the British SCORDATURA are coming up with their third full-length album, which meets exactly these requirements. 



On the album “Mass Failure” they dissects nicely, classically in the old style - in the style of CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, MALEVOLEN CREATION, ABORTED, SUFFOCATION. The traditional motifs of the songs are combined with a gloomy and crazy atmosphere. SCORDATURE definitely don´t deal lightly with it. They are uncompromising and go straight to the point. All that remains is to sharpen the knives, start the chainsaw and get some bodies. Don´t forget the deep cellar, the abandoned hall or the crumbling farmhouse in solitude. These recordings belong to these places, full of pain and suffering. In pathology, to the morgue. With a raw sound and a great cover, they will bite your throat and not let go. If you like traditional brutal death metal, then you are right here. The British do not bring anything new to this style but their work is honest, pure and played from the heart. They do not exceed predetermined boundaries. They are like a pack of angry hungry dogs, to whom you throw a piece of meat, the origin of which we prefer to keep quiet. The new record kicks like a frightened horse. Very good!

Line-up:
Daryl Boyce - Vocals
Derek Wright - Bass
Owen McKendrick - Guitar
Tam Moran - Drums


úterý 10. listopadu 2020

Recenze/review - ABYSSAL ASCENDANT - Chronicles of the Doomed Worlds - Part II. Deacons of Abhorrence (2020)


ABYSSAL ASCENDANT - Chronicles of the Doomed Worlds - Part II. Deacons of Abhorrence
CD 2020, Dolorem Records

for english please scroll down

Jak jinak, než o půlnoci. Je to tak zapsáno. Démoni, příšery a zlé bytosti v této době ožívají. Měl jsem divoké sny, divné sny. O temných katakombách, o monstrech, tichém nářku. Močálech, ve kterých odpočívají bájné bestie. Nevěděl jsem, jestli sním a nebo bdím. A mohou za to francouzští death metalisté ABYSSAL ASCENDANT. Tím jsem si absolutně jistý. Jejich hudba ve mě probudila přízraky. Poslouchal jsem jejich novou desku a budil se z děsivých snů. 

"Chronicles of the Doomed Worlds - Part II. Deacons of Abhorrence" je velmi propracovaným albem, které vás přenese do nehostinných míst. Staré pohřebiště, kde byly pohřbívány zbytky po obětních rituálech. Novinka je nebývale temná, tak akorát technická a šílená. Je po okraj narvaná černými emocemi, strachem a běsem. 


Na novince uvěřitelně ožívá kult Cthulhu a jako prostředek je pro to zvolen death metal ve stylu CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION, NILE, MONSTROSITY, BRUTALITY a MORBID ANGEL. Francouzi napsali skladby, které postupně gradují, mají v sobě pradávnou jiskru a navíc se velmi dobře poslouchají. Ihned mě spolu s novou deskou "Chronicles of the Doomed Worlds - Part II. Deacons of Abhorrence" strhli do hlubin. Je velmi příjemné poslouchat nahrávku, která má skvělý zvuk, obal, tlak a dokáže probudit démony. Líbí se mi celkový koncept, způsob, jakým pánové k hudbě přistupují. Songy jsou plné žhavé lávy, která tepe a žhne a když vás spálí, tak následuje chlad a mráz. Jedovatá sóla, riffy ostré jako břitva a vokál, který zní jako hrom. Dohromady se jedná o album, ke kterému se budu ještě dlouho rád a často vracet. Má v sobě prastarou sílu, načerpanou v podzemí. Nevím, jaká příšera mě probudí ze snu zítra, ale podobný death metal si nechám líbit vždycky. Procházím se nekonečnými chodbami podzemí, kývám na pozdrav nemrtvým. A všude kolem zní muzika od ABYSSAL ASCENDANT. Zlo zase jednou ukázalo svoji pravou tvář. Vynikající pocta stínům!


Asphyx says:

How else then at midnight. It's so written. Demons, monsters and evil beings come to life at this time. I had wild dreams, weird dreams. About dark catacombs, monsters, silent lamentation. Swamps in which mythical beasts rest. I didn't know if I was dreaming or awake. And the French death metallers ABYSSAL ASCENDANT are to blame. I'm absolutely sure of that. Their music awakened ghosts in me. I listened to their new record and woke up from terrifying dreams. 

"Chronicles of the Doomed Worlds - Part II. Deacons of Abhorrence" is a very elaborate album that will take you to inhospitable places. An old burial ground where the remains of sacrificial rituals were laid. The novelty is unusually dark, just technical and crazy. It is full of black emotions, fear and rage.


The cult of Cthulhu comes to life in a new way and death metal in the style of CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION, NILE, MONSTROSITY, BRUTALITY and MORBID ANGEL is chosen as the means for this. The French have written songs that are gradually graduating, have an ancient spark in them and, moreover, they are very well listenable. I was immediately taken to the depths with the new album "Chronicles of the Doomed Worlds - Part II". Deacons of Abhorrence". It's very nice to listen to a recording that has great sound, cover, pressure and can wake up demons. I like the overall concept, the way gentlemen approach music. The songs are full of hot lava that beats and glows, and when they burn you, cold and frost follow. Poisonous solos, razor-sharp riffs and thunder-sounding vocals. Together, this is an album that I will be happy to return to for a long time to come. It has an ancient strength, pumped underground. I don't know what monster will wake me from my dream tomorrow, but I always like similar death metal. I walk through the endless corridors of the underground, nodding to greet the undead. And music from ABYSSAL ASCENDANT sounds all around. Evil once again showed its true face. An excellent tribute to the shadows!


Tracklist:
01. Offering Flesh to the Stars (04:45)
02. Dissolved into the Great Hive of Shaggai's Progeny (04:31)
03. The Dweller Awakens (05:12)
04. March of the Wind Walker (03:59)
05. Nilgh'ri Vulgt'mah Eh'yeog Uh'eog (03:53)
06. Martyrs of Mordiggian (03:20)
07. Wombs of Torment (04:34)
08. The Church of Free-Will (03:23)
09. Coven of Agony (04:07)

band:
Raùl : drums
Lucien : guitar
Fanny : bass & backing vocals
Flo : guitar & vocals

https://abyssal-ascendant.bandcamp.com/album/chronicles-of-the-doomed-worlds-part-ii-deacons-of-abhorrence
https://www.facebook.com/abyssal.ascendant.band/
https://www.instagram.com/abyssalascendant/
https://open.spotify.com/artist/0H446bMVFnmYQP82RY435j
https://www.youtube.com/user/AbyssalAscendant
http://www.doloremrecords.com/
 

Recenze/review - HEATHEN - Empire of the Blind (2020)


HEATHEN - Empire of the Blind
CD 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Pojďme si spolu vážně pohovořit o vibracích, které v sobě kdysi thrash metalová alba mívala. Pamatuji si nadšení, s jakým jsem si v mládí nosíval nové desky domů. Chvíle napětí, kamarád se kterým jsme seděli u hifi věže Technics a těšili se jako malí kluci na první přijímání. Hudba z reproduktorů nás posadila na zadek. Ano, mluvím o prvních albech melodických thrasherů HEATHEN. Já tuhle kapelu doslova zbožňoval a když jsem ji asi po dvaceti letech viděl poprvé v Praze na koncertě, tak jsem znovu cítil ty starý vibrace, které skvělá muzika mívala. Thrash metal o tom vždycky byl, je a bude.

Uběhl dlouhý čas, kolem se vyrojili následovatelé, kopisti a mnoho lidí je dnes už uctívá více, než staré legendy. Jenže HEATHEN pořád umí. Nebudu vás zdržovat personální provázaností s EXODUS, ani pestrou historií kapely, to si dohledáte sami, ale musím uznat, že chvění u nové desky stále cítím. Je to zkrátka tam, sice s trošku uřvanějším zvukem, hlasitější produkcí, ale to už je bohužel stigma dnešní doby. Pánové za mixážním pultem moc dobře vědí, že většina lidí si stejně strčí album do svých mp3 přehrávačů. A tam zní novinka "Empire of the Blind" opravdu luxusně. 


"Empire of the Blind" jsem prostě raději poslouchal, než abych o něm psal. Pokaždé jsem si sednul ke klávesnici a místo slov raději dupal nohou do taktu a kýval šedivou hlavou tak, že jsem si mohl krk ukroutit. Novinka mě baví hodně, rukopis kapely je krásně zvýrazněný, melodie sahající často od thrashe až k NWOBHM. Přirovnávat nové skladby k jiným smečkám se snad ani nesluší, HEATHEN poslouchám právě proto, že jsou jiní, odlišní, že mají ve svém středu zpěváka Davida Whita, který stále vládne mocným, jedovatým hlasem. Klidně téhle legendě odpustím, že jsou některé skladby pro dnešní dobu možná až příliš rozvláčné a dlouhé. Album má ale rozhodně něco do sebe. Je dobře napsáno, složeno, HEATHEN museli do studia nastoupit s nadšením a mezi muzikanty funguje vzájemná chemie. Navíc se deska opravdu velmi dobře poslouchá. Spousta zajímavých momentů, výlety až k power metalu, lehké ozvěny techniky, která neruší, speedové vypalovačky. Vše je na svých místech. Thrash metal pro mě byl vždycky opravdu hlavně o vibracích, o chvění, o touze roztrhnout okovy a vyrazit ven do ulic. Zařvat si, zahrozit. A HEATHEN tohle všechno letos dokázali narvat do 12 vysokooktanových skladeb. Jsem spokojen a abych pravdu řekl, tak si "Empire of the Blind" rvu do hlavy častěji, než nové počiny slavnějších jmen. Tohle není totiž jen dobré řemeslo z povinnosti, ale kov zahraný s velkým srdcem! 


sumarizace:

"Empire of the Blind" je deskou, která má v sobě vše potřebné pro poctivý thrash metalový zážitek. Ostré riffy, spoustu energie, ten správný neučesaný zvuk. Cítím jiskření, mám chuť skočit přímo do davu a pařit, než omdlím únavou. HEATHEN patří do kmene kapel jako TESTAMENT, ANNIHILATOR, MEGADETH, METALLICA, FLOTSAM AND JETSAM, ARTILLERY a spousty dalších, kteří nejen že svoji hudbou řežou a bourají zdi, ale nezapomínají i na propracované melodie. Svět se dnes možná, co se týká hudby, točí jiným směrem, ale pro mě, jako pro pamětníka, je nové album dokonalou esencí toho, co mám na thrash metalu rád. Líbí se mi nápady, atmosféra i tlak celé nahrávky. Pařím hned vedle Ježíše, usmíváme se. Přesně takhle to má vypadat. Skvělý, inteligentní thrash metal, který vás rozdrásá na kusy!


Asphyx says:

"Empire of the Blind" is an album which has all the necessary things for the honest thrash metal experience. Sharp riffs, lots of energy, the real and uncut sound. I feel the sparkle, I want to jump straight into the crowd and smash everything before passing out with lassitude. HEATHEN is in the same tribe as TESTAMENT, ANNIHILATOR, MEGADETH, METALLICA, FLOTSAM AND JETSAM, ARTILLERY and many others which not only smash their music and they break walls but they also do not forget the sophisticated melodies. Maybe today’s world, in case of music, turns to a different direction but for me, as an old fan, the new album is a perfect essence of what I like about thrash metal. I like the ideas, atmosphere and the pressure of the album. I am dancing right next to Jesus, we are laughing. This is how it supposed to look like. Great, intelligent thrash metal which will tear you into pieces!



Tracklist:
01. The Rotting Sphere (01:44)
02. The Blight (04:38)
03. Empire of the Blind (05:51)
04. Dead and Gone (03:56)
05. Sun in My Hand (04:54)
06. Blood to Be Let (03:36)
07. In Black (04:38)
08. Shrine of Apathy (04:58)
09. Devour (03:34)
10. A Fine Red Mist (05:15)
11. The Gods Divide (03:35)
12. Monument to Ruin (00:37)

band:

David White - Vocals
Lee Altus - Guitar
Kragen Lum - Guitar

https://heathenthrash.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/heathen.official/
https://www.instagram.com/heathenthrash/
https://open.spotify.com/artist/3VD3oXiELCSHXzR4XXnlaF?si=Shegmw5rShqGqtM2JwQYlg
https://twitter.com/heathenmetal
https://www.youtube.com/heathenmetalofficial
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

pondělí 9. listopadu 2020

Recenze/review - HYPNOS - The Blackcrow (2020)


HYPNOS - The Blackcrow
CD 2020, Einheit Produktionen / Monster Nation

for engish please scroll down

Negace všeho dobrého, absolutní nihilismus. Jestliže byla předchozí Bílá vrána nadějí a vírou v dobro, tak letošní deska je ponurou výpovědí. Hnilobou našich zkažených myšlenek. HYPNOS vás pozvou na výlet bez konce, při kterém je vám nastaveno zrcadlo. Naštvanost, agresivita, to jsou věci, které mnohým na minulé nahrávce chyběly. Tentokrát budou myslím spokojeni.

Na "The Whitecrow" se mi líbila určitá melancholie, doomové nálady. Ty jsou pryč a přichází místo nich zlí a oškliví démoni z nočních můr. "The Blackcrow" je surovým, syrovým death metalovým albem. HYPNOS mají dávno svůj vlastní a jasně rozpoznatelný rukopis. Hlavními devizami jsou opět ledové melodie, tma a smrt. 


"The Blackcrow" jsem si brával během světové pandemie často do mlhavých lesů, do bažin za naším městem. Zde nálada nahrávky vynikla nejlépe. Potkával jsem přízraky a přemýšlel, kam poslední dobou tenhle svět směřuje. Na HYPNOS se mi vždy líbilo, že kladou velký důraz nejen na hudbu, ale i na texty a grafiku. Posluchač dostane vždy komplexní dílo, na které je radost pohledět a donutí jej i k zamyšlení. Moravští bardi nejsou techničtí, ani brutální, ale sází spíše na vytváření negativních nálad. Chlad a temnota i určitá krutost se ukrývá v něčem jiném než u mnohých jiných, v určité záhadnosti a tajemnu. Při poslechu mám podobné pocity, jako když naleznete v lese roztrhané zvíře a víte, že šelma obchází stále kolem. Hádejte, komu půjde po krku? Líbí se mi momenty načichlé blackem, užívám si důrazný, čistý, ale zároveň bolestivý zvuk. Cítím z HYPNOS velké nadšení pro hudbu jako takovou. Jsou možná v některých pasážích lehce rozevlátí, neukotvení, ale to je jen drobnost, která mi nedokáže překazit celkový zážitek. Často bývám z dnešní doby zklamaný. Závist, klam, přetvářka jsou čím dál tím častěji vidět i slyšet. Je pro mě skvělé, že ještě existují kapely, jejichž hudbu si mohu vzít do bažin plných hnisu. Pomáhají mi přežít. Ne, HYPNOS nenahráli nejlepší death metalovou desku dekády, ale jsou přesvědčiví, upřímní a jejich skladby jim věřím. Vítej, Černá vráno, vezmi si naše duše! Tajemné death metalové album, ve kterém se potkává nekonečný chlad s temnotou!


Asphyx says:

Negation of all good, absolute nihilism. If the previous “The Whitecrow” was hope and faith in the good, then this year's album is a grim statement. The rot of our corrupt thoughts. HYPNOS will invite you on an endless trip, during which they will set a mirror for you. Anger, aggression, these are things that many fans missed on the last recording. I think they will be satisfied this time.

I liked a certain melancholy, "doom mood" on "The Whitecrow". But they gone and are replaced by evil and ugly demons from nightmares. "The Blackcrow" is a raw death metal album. HYPNOS have for a ling time their own and clearly recognizable signature. The main advantages are again icy melodies, darkness and death.


During the world pandemic, I often took "The Blackcrow" to the misty forests, to the swamps outside our city. Here the mood of the recording stood out best. I met ghosts and wondered where this world was going lately. I have always liked HYPNOS that they place great emphasis not only on music, but also on lyrics and graphics. The listener always gets a complex work that is a pleasure to look at and makes him even think. Moravian bards are not technical or brutal, but rather bet on creating negative moods. Coldness and darkness, as well as a certain cruelty, are hidden in something diferent than at many others, in a certain mystery. When listening, I have similar feelings as when you find a torn animal in the forest and you know that the beast is still going around. Guess who's neck is next one? I like moments of black smell, I enjoy a strong, clean, but at the same time painful sound. I feel a great enthusiasm for HYPNOS for music as such. They may be slightly out of place in some passages, not anchored, but this is just a trifle that cannot interfere with my overall experience. I am often disappointed today. Envy, deception, hypocrisy are increasingly seen and heard. It's great for me that there are still bands whose music I can take to the swamps full of pus. They help me survive. No, HYPNOS didn't record the best death metal record of the decade, but they are convincing, honest and I believe their songs. Welcome, Black Crow, take our souls! A mysterious death metal album where endless cold meets darkness!



about HYPNOS on DEADLY STORM ZINE:





Report, photos, video - HYPNOS, FLESHLESS - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 8. 5. 2018





tracklist:
1. Vox Irae
2. The Blackcrow
3. Afterlife Disillusion / The End of Idolatry
4. Dawn of their Halcyon Age
5. Plunged into Cacophony / Procession to Babylon
6. Vae Victis
7. Culte de la Raison
8. Liquid Sands
9. In Grief / Too Old to Cry
10. In Blood we Trust (2020) * digipack bonus track 

band:
BRUNO – vocals / bass
PEGAS – drums
VLASA – guitars
CANNI – guitars

http://monsternation.cz/cz/

Recenze/review - WOMBRIPPER - Macabre Melodies (2020)


WOMBRIPPER - Macabre Melodies
CD 2020, Memento Mori

for english please scroll down

Připadá mi, že hromada těl přede mnou skoro neubývá. Člověk by řekl, že sebrat někomu život je těžké a každý máme v sobě záklopku, upletenou z výchovy a nepsaných i psaných pravidel. Ale není to pravda. Lidé jsou z podstaty zlí, to už teď dávno vím. Stačilo pár protestů, pár prvních mrtvých a dav začal šílet. Probudily se nízké pudy a celá po staletí pečlivě budovaná společnost se zhroutila jako domeček z karet. A já tu teď musím tahat stovky zohavených těl. Abych vše vydržel a přežil, tak poslouchám hudbu.

Už nějaký čas se v mé hlavě i srdci usadili ruští maniaci WOMBRIPPER. Ti již svým prvním dlouhohrajícím albem "From the Depths of Flesh" (recenze i rozhovor dole pod článkem), jasně určili směr. Na sever, na stará pohřebiště, do opuštěných katakomb, do devadesátých let minulého století. 

 

Kostmi se znovu chřestí o sto šest a to ve stylu třeba takových NIRVANA 2002, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED. Ruská duše se nezapře, cit pro melodie i totální vyhlazení je cítit z každé skladby. WOMBRIPPER jsou tak spolu s kolegy PYRE (recenze a rozhovor si prosím dohledejte vpravo ve vyhledávacím okénku) další poctou starému prašivému death metalu ze široké Rusi. Představte si pytel plný kostí a ještě trošku živého těla. Stejně jako v úvodu si budete pamatovat hlavně zubožený pohled oběti. Přesně takhle na mě působí i novinka "Macabre Melodies". Jakoby někdo nadzvedl víko od rakve a spatřil tam svoje nejděsivější noční můry. Nic proti démonům, ale když někdo umí hrát a předat černé emoce, tak to zkrátka musím napsat. Rusové do toho jdou po hlavě, nic nepředstírají, dobrému riffu a drcení lebek je podřízeno zcela vše. Poslech si užívám, stejně jako okamžiky, když nemusím zapalovat hromady mrtvol. Je to sice moje práce, ale kremace je jen zkratkou do pekla. Stejně jako tahle deska. Šílená, zničující, chladná a ostrá. Nekompromisní. Zanechává po sobě krvavou šmouhu na zdi a vyděšené oči nemrtvých. WOMBRIPPER to do nás znovu nasypali pod tlakem a jsou opět vynikající! 


sumarizace:

Novinka "Macabre Melodies" ruských WOMBRIPPER zní jako ozvěna starých dobrých NIRVANA 2002, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, PYRE, potažená plesnivou vrstvou ledu. Jedná se opět o morbidní lásku na první pohled, znovu mám nepříjemně přitažlivý mráz v kostech. Album časem ještě uzrálo a neustále jsem objevoval nová a nová temná zákoutí, neotřelé riffy, ledové nápady. Tuhne mi krev v žilách! Nahrávka má v sobě ošklivě temnou jiskru starých pohřebišť. Chladné jsou melodie na této desce, morbidní je hlas. Líbí se mi celková nálada, vlastní výraz, fascinuje mě schopnost kapely na mě přenést tunu smutně černých emocí. Nové album opravdu zní jako ozvěny nemrtvých ze záhrobí. Drsně, švédsky, studeně. Připomíná mi opuštěnou kobku, někde na severu, kde si dávají rande démoni se smrtí. Vynikající, ledový death metal plný temnoty!


Asphyx says:

The new album "Macabre Melodies" by Russian WOMBRIPPER sounds like an echo of the good old NIRVANA 2002, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, PYRE and it is covered with mouldy ice layer. Again, this is a morbid love at first sight. I have the uncomfortable cold in my bones, again. The album matured over time and I was discovering new dark corners, fresh riffs and cold ideas with every time I listened to this. My blood solidifies in my veins! The album has a dark sparkle of old graveyards. The melodies are cold, the voice is morbid. I really like the whole mood, expression and I am fascinated by the band´s ability to bring tons of dark black emotions on me. The new album honestly sounds like echoes of undead from graves. Harshly, Swedish, coldly. It feels like an abandoned dungeon somewhere in the North where Death and daemons are having dates. Excellent cold death metal full of darkness! 



about WOMBRIPPER on DEADLY STORM ZINE:
A few questions – interview with death metal band from Russia - WOMBRIPPER.


Tracklist:
01. Possessed by Unknown
02. Join Undead
03. Obscurity Depths
04. Shredded Corpse Remains
05. Wicked Breed
06. Macabre Void
07. Devastation into Waste
08. Already Dead
09. Church of Repulsion
10. Fractures

band:
Dan Kuskov - Guitars & Vocals
Konstantin Korolev - Bass
A.V. Petrov - Drums

https://wombripper.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/wombripperband52?fref=ts
https://open.spotify.com/artist/3uruPaBBEO5kud14SM2ZfZ
https://vk.com/wombripperband52
http://www.memento-mori.es/

neděle 8. listopadu 2020

Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020)



INTOXICATED - Walled
CD 2020, Immortal Souls Productions

for english please scroll down

Staré krvavé kořeny nelze vytrhnout. Nejde je ani zničit. Když vám jednou thrash metal koluje v krvi, tak je to jako prokletí. Trošku vím, o čem mluvím. K tomuto stylu jsem se dostal kdysi v devadesátých letech a dodnes si rád a s chutí pustím smečky, které do toho jdou po hlavě, na nějakou tu špínu nehledí a umí svoji hudbou znázornit prašivou smrt. INTOXICATED vydali v roce 1997 album "Metal Neck", kolem kterého se motaly osobnosti floridské scény jako Chuck Schuldiner, Trevor Peres, Donald Tardy (ten s kapelou nějakou dobu i hrál).

Letos přichází skupina se zbrusu novou deskou, která zachovává ducha starých časů, s plesnivým zvukem, postupy jak vystřiženými ze pradávných metalových učebnic a atmosférou, která vás přenese přímo na Floridu. Přátelé, tohle je archivní thrash metal, který kope jako splašený kůň.

 

Do ruky se mi dostal krásně vyvedený kousek muziky, která mě ihned přikovala za na zeď. Trojice thrashových psů vás vyplivne na periferii vašeho města. Do špinavých ulic, s partičkami potulujících se existencí. Každé ráno se na rohu najde někdo pobodaný a nikdy nikoho nechytí. Tohle je metal, ryzí jako nejkvalitnější surové železo. Zahraný ještě opravdově, upřímně, rezavě. Je hozeným kusem syrového zahnívajícího masa přímo do obličeje všem těm umělým kapelám, které můžete dnes potkat na každém kroku. Je útokem bez varování, setkáním se smečkou hladových pitbulů. INTOXICATED si na nic nehrají a předkládají absolutně devastující materiál. Riffy řežou, vokál je nasáklý chorobami. Jsem spokojený, podupávám si nohou a po druhé skladbě už mlátím pěstí do stolu. Pusťte mě ven, dejte mi do ruky basebalovou pálku. "Walled" mi dodává potřebnou energii a sílu. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně atmosféra, která opravdu nejvíc připomíná podchod s grafity na stěnách. Otáčíte se, v předtuše něčeho zlého a ošklivého. Čepel nože, který vám stejně, jako celé album, projede do břicha, má na sobě nápis INTOXICATED. Parádní jsou i výlety k základnímu death metalu. Jako celek je pro mě deska velmi chutným chodem. Dávám všech deset uříznutých prstů z deseti. Thrash metal, zahraný s ocelovým srdcem! 


Asphyx says:

Old bloody roots cannot be uprooted. You can't even destroy them. Once thrash metal circulates in your blood, it's like a curse. I know a little bit what I'm talking about. I got into this style sometime in the nineties, and to this day I like to listen a bands who going to this straight, they don't look at any dirt and they can depict a dusty death by their music. INTOXICATED released the album "Metal Neck" in 1997, where personalities of the Florida scene such as Chuck Schuldiner, Trevor Peres, Donald Tardy (the one who played with the band for some time) were involved. 

This year, the band comes up with a brand new record that preserves the spirit of old times, with a mouldy sound, techniques cut from ancient metal textbooks and an atmosphere that will take you directly to Florida. Friends, this is archival thrash metal kicking like a frightened horse.


I received a beautifully executed piece of music, which immediately pinned me on the wall. A trio of thrash dogs will spit you out on the peripherals of your city. To the dirty streets, with parties wandering around. Every morning, someone is stabbed in the corner and they never catch anyone. This is metal, pure as the highest quality iron. Played still really honestly, rusty. It's a piece of raw rotting meat thrown right in the face of all the artificial bands you can meet at every turn today. It is an attack without warning, an encounter with a pack of hungry pit bulls. INTOXICATED play absolutely devastating material. Cutting riffs, the vocals are soaked with diseases. I'm satisfied, I'm stamping my feet and after the second song I'm punching the table. Let me go out, give me a baseball bat. "Walled" gives me the energy and strength I need. I like the sound, the cover, but especially the atmosphere, which really most closely resembles an underpass with graffiti on the walls. You turn around, in anticipation of something evil and ugly. The blade of the knife, which, like the whole album, passes into your stomach, has the inscription INTOXICATED on it. Trips to basic death metal are also great. As a whole, the album is a very tasty course for me. I give all ten of my ten cut off fingers. Thrash metal, played with a steel heart!




tracklist:
1. Smash the Line 00:00
2. Walled 03:13
3. Grab the Rope 05:59
4. Hell's Reward 09:08
5. Stuck in Mode 12:32
6. Yuck 16:00


INTOXICATED is:
Erik Payne - Guitar | Vocals
Gregg Roberts - Bass
Mike Radford - Drums

order here:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý první - Narozeniny mistra Sabatha


Příběh dvoustý sedmdesátý první - Narozeniny mistra Sabatha

Jel jsem do Prahy už týden předem. Sehnat dárek Sabathovi bylo docela náročný. Musel jsem povolat Chorvata i Vencu. Kdysi se zmínil o limitované edici vinylu Black Sabbath. Bylo na čase rozhodit sítě. Žádná sranda tenkrát, to vám tedy řeknu. Jedem vlakem s Vencou do Prahy. Musíme prolézt asi osm hospod, než najdeme člověka, který prý gramodesku má. Nojo, ale najednou ji nechce prodat. Jsem trošku naštvanej a lituju, že s náma nejsou holky. Umí přece jen lépe přesvědčovat. Jdu v nějakým baru na Smíchově na záchod a číšnice mi říká, že na Pepu musíme jedině přes chlast. Venca jako vyléčenej feťák nepije, dá si vždycky jenom pár piv, tak je to na mě. Po pěti hodinách mě vytáhnou ven a já pobliju kandelábr. Ale úkol je splněn. Držím v ruce desku s nějakým obalem s chybou, která z ní prý dělá velkou vzácnost. Sběratelé asi ví své.

Je docela s podivem, že vše dovezeme nazpátek do Boleslavi. Jak jsem byl opilej, tak jsem chytl slinu a nutil jsme chudáka Vencu k dalším opakovaným návštěvám různých hospod a podniků. Nakonec se probudím v parku u Hlavního nádraží. Véna mě hlídá a je naštvanej. Nešlo mě naložit do vlaku. Byl jsem vyloučen z přepravy. Prý jsem paní průvodčí nabízel orální sex a navrhoval různé scény ze starých pornofilmů. Jedeme tedy ráno. Je mi blbě. Suma sumárum mě zatím stál dárek něco k tisícovce, což byly tenkrát pořád slušný peníze. Jako bonus dostanu doma céres, kdeže se to toulám, proč jsem opilej a že mě nic neomlouvá.  Usnu, vstanu, pobliju se a znovu usnu. V podobném tempu vydržím až do sobotního večera, kdy přijdou holky s tím, že budeme plánovat Sabathovi 45 narozeniny. Ty vole, to je fakt tak starej, pomyslím si a je mi najednou divný, že si s ním tak rozumím. V jeho věku už býval spousta lidí dědama nebo babičkama. Sabath měl ale těžkej život. Nemocný srdíčko a v hlavě pořád běsy z komoušů, který jej kdysi vyslýchali. Stará mánička, která si žila dál po svým. Nikdy se neohnul. Pořád bojoval s větrnými mlýny.

Musíme na nákup, řeknou holky a je to zase na mě. Pivo a víno, všechno Sabathovy oblíbené značky. Jana si vzpomněla, že jednou vzpomínal na dort, který dostal od svý mámy. Snad jenom jednou, brzy mu zemřela. Taková obyčejná věc a on o ní snil a pořád dokola si jí představoval. Slečny se tedy rozhodly, že budou péct. Plány byly velký, ještě jsme vyrazili s Vencou, Tomášem a Buddhou do antikvariátu. Pořád tam dělala jedna dívka, co jsem s ní byl před lety málem nevěrný Kačence. Bývalo to krásné jemné mladé pískle a najednou mě s úsměvem přivítá nádherná ženská. Plná života, se rty k zulíbání a židovsky kudrnatým řezaným obličejem. Asi chvilku moc čumím, protože se mi směje, hezky, zvonivě. Zrudnu. Pořád bych si nechal říct, ale nejde to. Proč nemůže mít člověk víc ženských? Já bych se spravedlivě rozdělil s oběma, třema, možná i čtyřma. Z představ mě vytrhne drcnutí od Tomáše. Koukáš jak puberťák, pojď raději něco vybrat.

Sabath měl rád historii a tak jsem mu koupil Hyeny od pana Pospíšila. Knížka o odboji proti náckům i komunistům na Zlínsku. Pamatoval jsem si, že ji měl hrozně rád můj strýc, který si za obou režimů vytrpěl svoje. Tohle je přesně ono. Teď už zbývalo jen čekat na den D. Ten nastal další sobotu. V pátek jsme naschvál zůstali všichni doma, abychom byli čerství. Jenže díky tomu jsme se probudili brzy ráno a s dárky se přemístili k Hymrům. Byly asi dvě hodiny a my už byli načatí. Prcalinka s Janou přišly déle a ihned nás seřvaly. Jste nezodpovědný, hergot, co to děláte? Dobře, dopili jsme, já si vyzvedl u výčepáka dárky, co jsem si tam schoval. Měl jsem třeba i kytku – kaktus, takovej vtípek. A šlo se. Celá parta. Zase jednou všichni pohromadě. Nálada byla skvělá, vtipy lítaly vzduchem. Konečně jsme dole na Rozvoji, kde v bytě nad plynárnou pořád Sabath bydlel. Co já se tady naposlouchal muziky.

Otevře v tom jeho hnusným županu. Holky se mu ihned vrhnou kolem krku, až je dojatej k slzám. Nečekal nás. Nevěděl vůbec nic. Po pár známostech zůstal sám a tak tomu mělo být až do jeho smrti. Ona se žádná nechtěla dlouho starat o chlápka s vypelichanými vlasy, nadváhou, nočními můrami a absolutně pankáčským přístupem k životu. Předává se dort, který se vůbec nepovedl. Je sesunutej ke straně, vypadá jako rozmačkanej, ale je to nejkrásnější dort na světě, protože je dělanej ručně, během pití vína, poslechu doom metalu a nekonečného řehotu, který jsem slyšel celý jeden večer vedle v kuchyni. Náš kamarád září, usmívá se, je naměkko. Gratulují buzničky, předávají trička s nápisy Zeppelínů, Párplů a Sabbathů. Jdu nakonec, mám být zlatej hřeb večera. Podávám svému náhradnímu tátovi balíček. Rozbalí jej a pak se chytá za srdce. Je tak hotovej, že to s ním málem sekne. Musí si chvilku odpočinout.

A my se najednou zase cítíme neskutečně semknutí, protože udělat někomu radost je to nejlepší, co můžete provést. Sabath je jak malý dítě. Pořád pobíhá po bytě, nemá ani dost piva, tak musíme dojít. Pouští se jen jeho muzika a vzpomíná se. Jak jsem kdysi jako mladej trapák seděl u něj v předsíni a vykal mu. Říkalo se o něm, že ti nahraje jakoukoliv kazetu chceš. Jak poznal Kačenku i všechny mé dívky. Jak mi mluvil tisíckrát do duše. Jak jsme spolu jeli z Mácháče v bouřce do Boleslavi na kole. Jak jsme pařili na desítkách koncertů. Jak měl Sabath pronajatej klub a byl až moc hodnej a málem na něj přišla exekuce. Náš kamarád zářil a my byli měkkosrdcatý, že je spokojenej. Chvílema to bylo tak dojímavý, že plakala i Andrea. Víte, ono člověk za život moc opravdových kamarádů nemá. Většinou se dají spočítat na prstech jedné ruky. Když máte štěstí. Poznají se podle toho, že vám pomůžou ve chvílích, kdy je vám ouzko. Když se za vás postaví, můžete za nimi přijít s čímkoliv.

Byla už tma nebo vlastně už zase světlo. Jo, vracíme se domů až k ránu. Jde se k nám. Očůráváme rohy. Zpíváme si starý songy. Tomáš s Buddhou si dají jen jedno pivo a zmizí k sobě. U stolu zůstanu jen já s Vencou, Jana a Prcalinka. Andree je nějak šoufl. Usínala v sedě. Máme rozkecáno a tak se povídá a vůbec nespí. Narozeniny mistra Sabatha byly jednou z akcí, na které vzpomínám celý život. Byly obyčejné, nedokonalé, se surovým alkoholem, levným pivem a bez chlebíčků i jednohubek. Ale zanechaly ve mně stopu. Navždy. Chtěl jsem, aby to takhle bylo furt, abych chodil do práce, plánoval život s Andreou, cítil jsem se mezi svými hrozně dobře. Ještě jsem nevěděl, že se mi za pár měsíců zase otočí život totálně naruby. Že zdrhnu z Boleslavi do Plzně. Ale nepředbíhejme. Ještě mě nechte snít a vzpomínat na ty krásné chvíle. Hergot Sabathe, to už je taky let, kdy si měl svůj poslední infarkt a odešel. Pořád mi chybíš kámo. Tyhle narozky, to ti bylo tak milý a upřímný, že si na ně vzpomenu pokaždý, když sfoukávám svíčky. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER