DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 6. září 2022

Recenze/review - BLOOD RAGE - Welcome to Crimson Pines (2022)


BLOOD RAGE - Welcome to Crimson Pines
EP 2022, Cavernous Records

for english please scroll down

Na jeho oči nezapomeneš ani po smrti. Nejdřív se ti hrozně líbil. Sladká slova, jak se uměl chovat. Lehce drzý, ale elegantní. Gentleman každým coulem. Spalující vášeň, nemohla si myslet na nic jiného. Zmlátil tě při třetí schůzce a stejně si mu odpustila. Pak ještě tisíckrát. Už to párkrát přehnal, ale bála ses něco říct. Pak si objevila jeho tajný deník. Byl vždycky lovcem, šelmou, bestií. Jeho oči ho prozradily. Měl v nich nenávist ke všemu živému. Když ti prořízl hrdlo, tak ses vlastně ani nedivila. Na smrt si čekala už několik let.

Některé kapely dokáží vyprávět svojí hudbou opravdu hodně divoké příběhy. Měl jsem chuť na nějaký krutý, prašivý a krvavý death metal. BLOOD RAGE a jejich prvotina, EP s názvem "Welcome to Crimson Pines" pro mě byla jasnou volbou. Ihned jsem si u ní totiž vzpomněl na v úvodu zmiňovaný horor. Možná jej znáte i ze svého sousedství. Stačí jen nahlédnout za oponu. Věřte mi. 


BLOOD RAGE hrají hodně mokvající a smradlavý death metal. S takovou tou černou jiskrou, s velkou morbidní silou uvnitř. Není nutné chodit do kina na staré hororové filmy, stačí si sednout v temném pokoji, pustit pořádně nahlas "Welcome to Crimson Pines" a věřte mi, že sériový vrah bude obcházet kolem vašeho domu. Mám rád nahrávky, které mají dobrý zvuk, líbí se mi, když si dá kapela práci s obalem. Britové tohle všechno umí a dělají to poctivě, uvěřitelně. Samozřejmě, je nutné počítat s tím, že se celou dobu pohybujeme hluboko pod zemí, na opuštěných jatkách nebo na patologii. Vrazi a různá monstra totiž dost často znovu ožívají. Nepřestanou šířit zlo, dokud je nespálíte na popel. BLOOD RAGE odvedli skvělou řeznickou práci. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Z riffů odkapává zkažená krev, bicí drtí lebky a vokál připomíná hladovou šelmu. Za mě rozhodně vše v nejlepším pořádku. Musíte ale mít rádi starý smrtící kov a filmy připomínající špinavou stoku. Slyšíte, jak váš hodný soused brousí nůž? Možná si přijde i pro vás. Zatím má ještě nějakou práci ve sklepě, ale nebojte se, dočkáte se. Smrt je totiž při poslechu "Welcome to Crimson Pines" velmi blízko a EP lze tedy doporučit všem, kteří se rádi přehrabují ve starých kostech. Tohle album vás rozřeže na malé kousky! Jak jinak, než hudbou a motorovou pilou, na to vezměte jed! Děsivá death metalová noční můra! 


Asphyx says:

Some of the corpses were already in state of decay. Looks like the perpetrators haven't managed to dig a proper grave. Maybe this is also a warning. I will remember that cut off head, impaled in the middle, all my life. As it always began, innocently. A small, completely unnecessary quarrel gradually grew into absolute hatred. I don't know who took the guns first, it doesn't matter any-more. The result is mutilated faces, chopped hands and legs, machetes and firearms acts. When will this finish?

No, it's not a horror movie, but a cruel reality. I remembered the footage in the news while listening to the new EP BLOOD RAGE. They are coming up with a very interesting record this year. Full of blood, darkness, dirt and cruelty. 


The whole album, glowing and burning, is treated with a dense, powerful sound and a morbid cover that you will immediately notice. The band is strongest in slower passages where I want to pull out all my hair. It hurts and distracts me. While listening my mind affecting the idea that I open a door to a room that is decorated with spoiled blood. Actually, I don't even know why, maybe the moods that I hear are due to a mystery that has accompanied me all the time. BLOOD RAGE are just a little different and you will recognize them. We are, of course, in the deepest underground, in old autopsy rooms, in abandoned slaughterhouses. In places where violent acts have been printed forever. Maybe "Welcome to Crimson Pines" might look quite different and have a holy right to it, but I feel like my hands are immersed in the intestines of a warm body. The songs are very carefully built, the band knows exactly what they want to play and the result is an album that literally massacres. Horrifying death metal nightmare!


Tracklist:
01. Intro: Blood (TV Crimes)
02. Lured Into The Trap
03. He Came Back
04. Chainsaw Castration
05. Intro: Rage (TV Crimes)
06. Skewered With A Tent Stake
07. Campfire Immolation
08. Welcome To Crimson Pines


BLOOD RAGE:
Tom Hughes - Guitars
Filip Garlonta - Vocals
Ryan Wills - Drum Programming



pondělí 5. září 2022

Recenze/review - SWARN - Whispers from Beyond (2022)


SWARN - Whispers from Beyond
CD 2022, Warhorn Records

for english please scroll down

Postavy bez tváře, postavy bez duše. Plouží se nočními ulicemi od půlnoci do rána. Jakoby hledaly nějaký cíl, jakoby se motaly v kruhu mezi naším a oním světem. Zlo má mnoho podob a ony byly prokleté. Kdysi dávno, když někomu ublížily, když byly hnusné. Vrazi a násilníci, spodina hnijící zaživa. Jsou jako vřed, který právě prasknul. Shnilá krev, prázdné pohledy. Neradno se s nimi potkat, když padne mlha, když zhasnou všechna světla. Obětí je poslední roky až příliš mnoho.

Dívám se do tmy a poslouchám druhou dlouhohrající desku estonských SWARN. Zaujal mě zvuk i obal, když jsem se zase jednou toulal po nekonečných chodbách podzemí. Zemřel jsem a několikrát se narodil. "Whispers from Beyond" je pro mě nahrávkou, která ve mě probudila stará rány. Death metal okořeněný různými vlivy. Temný jako mlha na hřbitově. 

 

SWARN nahráli hodně syrový, mrazivý a šílený koktejl. Základem je starý prašivý death metal ze severu a přidávány jsou kousky blacku, doomu. Kapela je pro mě velkým překvapením. Novinku si neskutečně užívám. Je totiž nejen bolestivá a drásající, ale také propracovaná, dobře složená. Skladby mají ponurou a hnusnou atmosféru. Opravdu potkávám postavy bez tváře, postavy bez duše. "Whispers from Beyond" je jako jed, který vám pomalu pronikne do žil. Po čase se také změníte v nemrtvého a budete se toulat nočními ulicemi. Dlouhé stíny, spousta černé energie. Pořád hledáme cíl a jedinou jistotou je smrt. Nikdy nenajdeme svůj klid. Možná jen hudba, ta by mohla pomoci. SWARN nám letos předložili materiál, který rozhodně stojí za pozornost. V obrovské záplavě retro kapel jsou Estonci jiní, odlišní, zajímaví. A to se cení! Svět bude mít vždycky temná a ošklivá místa, ale pokud při jejich návštěvě budu poslouchat tohle album, tak se mi bude umírat o hodně lehčeji. Hudba si mě zde zcela podmanila, stal jsem se převozníkem přes řeku Styx. Doporučuji všem, kteří rádi navštěvují opuštěné chrámy nebo staré katakomby. Tady se hraje přímo od srdce! Opravdově a uvěřitelně! Zlý, děsivý, death metalový sen!


Asphyx says:

I'm looking into the darkness and listening to the second long-playing album of Estonian SWARN. I was intrigued by the sound and the cover as I once again wandered the endless corridors of the underground. I have died and been born several times. "Whispers from Beyond" is a record that awakened old wounds in me. Death metal spiced with various influences. Dark as the fog in a cemetery.


SWARN recorded a very raw, chilling and crazy cocktail. It's based on old dusty death metal from the north and added bits of black metal, doom. The band is a big surprise for me. I'm enjoying the new album immensely. It's not only painful and gut-wrenching, but also sophisticated and well composed. The songs have a gloomy and ugly atmosphere. I really meet characters without faces, characters without souls. "Whispers from Beyond" is like a poison that slowly seeps into your veins. After a while you also turn into an undead and wander the night streets. Long shadows, lots of black energy. We're always looking for a target, and the only certainty is death. We'll never find our peace. Maybe just music, that might help. SWARN have given us some material this year that is definitely worth a look. In the huge flood of retro bands, the Estonians are different, different, interesting. And that's worth it! The world will always have dark and ugly places, but if I listen to this album while visiting them, I'll die a lot easier. The music here has completely won me over, I've become a ferryman across the river Styx. I recommend it to anyone who likes to visit abandoned temples or old catacombs. The music here is straight from the heart! Real and believable! A bad, scary, death metal dream!


Tracklist:
01. Grimoire XIII
02. Stellar Light Photosynthesis
03. Mirror Entity
04. Fearlancers
05. Whisperer From Stars
06. Abysmal Hallucinations



A few questions - interview with death metal band from Estonia - SWARN.


A few questions - interview with death metal band from Estonia - SWARN.

Answered Tiit (guitars, bass) and Anti (vocals), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Greetings from the cold and caliginous north! We are SWARN and we play dream-infested hallucinatory death metal! The band was formed in 2016 so quite a while back now. Since then we have released two full-length albums and a whole lot of EP-s and singles. In other words, we like to keep ourselves very busy...

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Our new album "Whispers from beyond" was actually recorded in several places. In "PERGERUS"(our main lair and last sanctuary) and In "Northern Terror Studios".

We always record and mix everything ourselves. To us it's a natural way of doing things. It gives us full control over our own sound production. Everything soundwise is thought through and nothing is random. The sound is everything! When we record there is always a sense of magic in the air...it's hard to describe but it feels as tho the stars are right. We often use rituals and other means of strange meditations to get in the spirit to start recording...It's best not to talk about it too much. Incantations...black stars and beyond...


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

"Whispers From Beyond" is out on LP, Cassette and in CD format. 100 red and 100 black gatefold LP's.Some LP's are signed by us. There is also 50 hand nr. tapes and some cool digipack CD's aswell.

We are lucky that our town has vinyl pressing plant...we did not have to wait a year....only few months! In the future we plan to release some 7' vinyls as well...

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics are mostly written by the vocalist Anti. The world is full of inspiration, both from visible and invisible spheres, and Swarn has always paid an utmost attention to the occult which entwines together the physical and metaphysical. Traditionally Mr. H. P. Lovecraft’s works have had a strong impact on our works (including the musical and visual landscapes that Tiit creates for the band) but the fountain we drink from gathers waters from different sediments – historical scripts, ethnographic observations, even contemporary social processes. They all have a common denominator in the unknown that has always surrounded us.

Humans have also always tried to understand it – or at least give it a name (which pretty much means the same) – although with poor results. Of course, there are people who even attempt to gain some control over the aforementioned unknown but we in the band strongly hold the belief that it can be extremely dangerous. To be honest, even writing the lyrics for Swarn may not be entirely safe but we do not know the true effects of this to be entirely sure. The first songs of the album texts are written during 2019 and 2020 and the epic named „Abysmal Hallucinations“ in the gloomy autumn of 2021.

Every text is a descendant of its time and place but also reflects the universal unknown which stands beyound our narrow understanding of existence.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our current logo was created by our good friend "Skadvaldur" (IG:skadvaldur). He also did illustrations for our 2022 t-shirt "Tarbathian Deathcult" He is amazing and talented artist!

He also have some new graphics in the works for us at the moment. It's always joy to work with him! Our new LP illustrations was done by Tiit Pähnapuu (IG tektiit).

He has also done t-shirt illustrations and some EP graphics as well.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

The album is a joint release of Warhorn Records (CD, Vinyl), Stuka Sound (Cassette) and Guano Records (Vinyl), all local Estonian labels that we have close contacts with. Warhorn Records has published Swarn creations before (EP „Abysmal Hallucinations“ in the autumn of 2021, for example) and they have been really dedicated in promoting extreme underground music among the followers of the voices of the dark.

Stuka and Guano are both legendary names that have given many memorable moments to the course of the small Estonian metal scene. It is an honour to continue the line of inheritance and we hope that our cooperation will only continue in the future.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

The world possess a myriad of bands and musicians who can feel the flow of the sounds to the almost godly level and it does not matter which concrete styles and genres they practice.

The most recent discovery of Anti comes entirely outside of the metal spheres – an Estonian band Triskele that is devoted to the Christian Folk Choral. The way they dive into the music they make is simply exceptional. About the texts – very often only few words are needed to say it all, at the same time they leave enough room for several interpretation. For example, the legendary Estonian black metal band Kalm used to have really fine-tuned lyrics.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We are in contact with few good labes and there are ideas and plans for the future!

We have a few good and very close friends who run their own labels in our town so we all teamed up and decided to make things happen. Our previous full-length album did come out via "Redefining Darkness Records" Cheers Thomas!

And "Raw Skull Recordz" Cheers Rai! They release only killer stuff and both of them are amazing guys! Our current LP, MC and CD will be out via "Warhorn Records" and "Guano Records".


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Since we are in a lot of other bands and we have very little time on our hands, we tend to play very little shows. It's also more special when it happens. Again the stars have to be right...It's a special occasion for us!

We like to play in smaller venues. It's more prersonal and up-front that way. We like to feel more connected to the maniacs and others minds alike.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We surely need to continue giving birth to our frantic creation – given that fate will be on our side. It is appropriate to state that adding chapters to the library of venomous hymns is our call.

Maybe we will dig slightly deeper and maybe we will meet our doom in a process. Probably it is not a safe road after all.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

If you want to contact us or to get in touch you can choose the following:

Email: tpahnapuu@gmail.com

Instagram:swarn.death

FB:facebook.com/Swarndeath

-------------

swarn.bandcamp.com/releases

warhorn.bandcamp.com/album/whispers-from-beyond

-------------

Thanx for the interview.

Eternail hails to Deadly storm zine!



https://warhorn.bandcamp.com/album/whispers-from-beyond                                                                                 

------------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 4. září 2022

Recenze/review - ERADICATE - Demise Towards the Dasein (2022)


ERADICATE - Demise Towards the Dasein
EP 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Další mrtvé tělo, další rozkládající se mršina. Hnis a špína, všude samá krev. Děsivé představy, ošklivé noční můry se staly skutečností. Je mi zima, mráz se mi usadil v kostech. Podivná nálada, smrt a bolest. V podobných okamžicích pomůže jenom hudba. Pouštím si stále dokola novinku tureckých death doom metalistů ERADICATE a ztrácím se ve zlých snech.

Poslouchat "Demise Towards the Dasein" je jako se přehrabovat ve starých kostech. Nahrávka musela vznikat někde na temných místech, hluboko pod zemí nebo někde, kde se stal zlý násilný čin. Skladby doslova mokvají, pálí a žhnou. A zároveň u nich umrznete! Smrt!


ERADICATE čerpali inspiraci na starých death doomových pohřebištích. Na místech, kde se pořádaly pradávné rituály pro vyvolávání Satana. Skladby mě bolí, drásají do krve. Jako ostré žiletky, jako hnis, který zasáhl moje vnitřnosti. Rád chodím ve tmě, s chutí nasávám pach tlejícího listí. Právě pro tyto okamžiky je "Demise Towards the Dasein" vhodný nejvíce. Připomíná mi procházku po hřbitově, návštěvu katakomb a nebo noc v márnici. Na povrch vyplavou zlé myšlenky. Nahrávka má skvělý plesnivý zvuk, zajímavý obal a spoustu zajímavých momentů. My, staří hrobníci, si nemůžeme na nic stěžovat. Při poslechu mi připadá, že se dívám na řeku Styx. Už  to nebude dlouho trvat a přeplavu na druhou stranu. Místo mince dám převozníkovi tohle album. Má v sobě totiž vše potřebné, co se mi na tomto stylu líbí. Rád objevuji nové kapely, s chutí se stále přehrabuji v prašivých kostech. "Demise Towards the Dasein" mě rozsekalo na malé kousky a pohřbilo zaživa. Je studenou ozvěnou ze záhrobí, krvavým otiskem do mozku. Nahrávku jsem si opravdu oblíbil, pronikla mi do žil a úplně mě zničila. To je pro mě důkazem, že rozhodně stojí za pozornost. Další mrtvé tělo, další rozkládající se mršina. Hnis a špína, všude samá krev. Děsivé představy, ošklivé noční můry se staly skutečností. Mokvající death doom metalová mršina!


Asphyx says:

Another dead body, another decomposing carcass. Pus and dirt, blood everywhere. Terrifying visions, ugly nightmares come true. I'm cold, the chill has settled in my bones. Strange mood, death and pain. In moments like this, only music can help. I play the new album by Turkish death doom metallers ERADICATE over and over again and get lost in bad dreams.

Listening to "Demise Towards the Dasein" is like rummaging through old bones. The record must have been made somewhere dark, deep underground or somewhere where a bad act of violence happened. The tracks literally swamp, burn and glow. And at the same time, you'll freeze to death! Death!


ERADICATE drew inspiration from old death doom burial grounds. Places where ancient rituals were held to invoke Satan. The songs hurt me, they tear my blood. Like razor-sharp blades, like pus that's hit my insides. I like to walk in the dark, I like to take in the smell of melting leaves. It is for these moments that "Demise Towards the Dasein" is most appropriate. It reminds me of a walk in a cemetery, a visit to the catacombs or a night in the morgue. Evil thoughts come to the surface. The record has a great mouldy sound, an interesting cover and a lot of interesting moments. We old gravediggers have nothing to complain about. Listening to it, I feel like I'm looking at the River Styx. It won't be long now before I swim to the other side. I'll give the ferryman this album instead of a coin. It's got everything I like about this style. I love discovering new bands, still digging through the dusty bones with gusto. "Demise Towards the Dasein" cut me to pieces and buried me alive. It's a cold echo from beyond the grave, a bloody imprint on the brain. I really liked the record, it got into my veins and destroyed me. That's proof to me that it's definitely worth paying attention to. Another dead body, another decomposing carcass. Pus and filth, blood everywhere. Horrifying visions, ugly nightmares come true. A moribund death doom metal carcass!


Tracklist: 
01. Maddening Darkness of Obscurity 
02. Whispering Paranoia 
03. Involution Within the Void 
04. Pseuodic Liberty of the Mind

Line-up:
Inhuman - Vocals, Guitars
Nekrophage - Guitars
Sarzu - Bass
The Han - Drums



Contact: deatheradicate@gmail.com

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý sedmý - Víra tvá tě neuzdraví


Příběh tří stý šedesátý sedmý - Víra tvá tě neuzdraví

Stáli jsme u andělíčka. Byla neděle a věřící zrovna měli mši. Legenda praví, že když si na andělíčka sáhnete, splní se vám sen. Nikdy jsem nebyl pověrčivý, ale těch prasáren, co  jsem si přál, to se nedá ani popsat. Blondýnka se tajemně usmívá. Šel jsem ven hlavně kvůli ní. Jako garde se vetřela kamarádka Lenka, jinak taky Kozuše. Holka z jihu Čech, která se na celé koleji kurvila asi nejvíc. Odpusťte mi to slovo, ale jinak to napsat nejde. Ona když viděla kluka, tak se jí rozevíraly nohy. Byl jsem snad jediný, kdo zatím odolával. Pro ní byl každý výzva. Něco jsem slyšel i o tom, že má ráda i holky. Momentálně je mi to vcelku jedno, mým snem je blondýnka. Mám oči jenom pro ní. Vyprávím jí své sny. Ty splněné i očekávané. O koncertech kapel, na kterých jsem byl a které bych chtěl ještě vidět. Poslouchá bedlivě, snad jako jediná na světě. Metalisti v Plzni z mého okolí měli raději zábavovky a tupý heavík. 

Byl jsem prostě jinej. V tričku s lebkama jsem se s ní procházel kolem kostela sv. Bartoloměje a rozhazoval rukama. Měla také ráda muziku a knížky. Spojovalo nás taková spousta věcí, že to snad ani nebyla pravda. Navíc jsme si fakt rozuměli, smáli se stejným vtipům. Jiskra přeskočila už dávno, ale ona se pořád zdráhala. Nechtěla podvést svého kluka z Tábora. Cenil jsem to, i když to bylo hrozně náročný. Sám v sobě jsem si řekl, že pokud po Vánocích nebudeme už jen spolu, tak sice smutně (hodně smutně), ale nechám jí být. Kolem jde maminka s kočárkem a když se dítě vykloní, tak blondýnka celá roztaje. A mě secvakne pár věcí. Nevím, jestli jste to také tak měli, ale já najednou věděl, že s touhle kráskou bych chtěl mít párek dětí. Zestárnout s ní. Bylo to jako nějaké dejavu. Jako ty okamžiky kdysi s Kačenkou, s Kristýnkou, vlastně se všemi dívkami. Přesto to bylo jiné. Už jsem chtěl něco víc, než jen ženskou po svým boku. Přemýšlím o tom a poslouchám její vyprávění o dětech. Rozplývá se nad prckem, prohodí pár slov. Jednou z ní bude dobrá matka. Snad budu po jejím boku. Zatím musím jen bojovat a doufat.

Mše trvá děsně dlouho a když vše utichne, tak se po náměstí začnou trousit dvojice. Mají takový ten blažený a laskavě přesládlý úsměv těch, kterým bylo dáno rozhřešení. Oni byli se vším srovnáni, měli svýho Boha, anděly, kteří je ochraňovali, svoji víru, někoho, kam mohli utéct, když jim bylo ouvej. My místo toho chodili do hospody. Nemůžu nějak překousnout, že dost často trpí lidé, kteří si to vůbec nezaslouží. Hovno pane faráři, spravedlnost neexistuje. Konečně vyleze Lenka, celá červená. Vyzpovídala jsem se, můžu šukat dál! Řekne nám hlasitě, až se pár babiček otočí. Ona je z takový tý rodiny, ve který matka chodila do kostela i za komoušů. Otec byl papaláš někde v Budějovicích. Tak si to přeberte. Po revoluci jsou samozřejmě včetně papá děsně pobožný. Jdeme do hospody a vypráví nám, že se mladý kněz při jejich hříchách červenal. Viděla to přes děrované okno ve zpovědnici. A to jsem se mu nesvěřila s análem. Uff. Mám já tohle zapotřebí, řeknu blondýně, když odejde na záchod.

Zítra má přijet její kluk a byl jsem požádán, abych dělal partnera blondýně, aby se jako v tý Plzni neustále podváděný a děsně žárlivý, nenudil. Kecáme v hospodě a já se jí jen tak mimochodem zeptám, jestli to bere fakt tak, že dělá takovou slušnější kurvu a pak se stačí vyzpovídat. Směje se tomu a místo odpovědi dělá oči na číšníka. Není asi vyloženě nymfomankou, ale je jak utržená ze řetězu. Co oči nevidí, srdce netrápí, tvrdí stále dokola a myslí tím, že nesmíme, rozumíš, nikdy a za žádných okolností jejímu starýmu nic prozradit. Chce si ještě užít, než se za něj vdá. Je z dobré rodiny, vcelku bohatý. Kroutím nad tou přetvářkou hlavou a říkám si, jak pro mě bude náročný se neprořeknout. Jdeme na kolej, kde sedí kupodivu dva budoucí ajťáci. Vybere si toho ošklivějšího a když pak s blondýnkou kouříme v kuchyňce, tak slyšíme z pokoje notoricky známé zvuky. Ona u toho děsně křičí a její slova by rozhodně pan kněz nerad slyšel. 

Když je hotovo a milý studentík odejde s úsměvem idiota na tváři zpět na bar, pochlubit se svým kamarádům, můžeme dovnitř. Blondýnka si potřebuje vzít peníze. Lenka leží na posteli a je zcela nahá. Na břiše má zaschlý zbytky ajťáka a smrdí to tam jak v laciným bordelu. Tahle bude jednou učit děti, uff. Školou samozřejmě proplouvá s lehkostí kozatých žen. Přitom, má děsně bílou pleť a od pohledu pohled i obličej děvky. Ale znáte to, spoustě chlapům tohle stačí. Hele, nechceš mě omrdat? Zeptá se jen tak mezi cigárem a kafem, které si dává jen v kalhotkách, které si milostivě oblékne. Má fakt velký až obrovský prsa. Houpou se jí a ráda je očividně vystavuje. Pořád se chichotá a mě docvakne, proč je tak oblíbená. Ona se totiž směje všemu, co řeknu. Má to nacvičený. Objekt si pak přijde, že je děsně vtipnej, což teda momentálně fakt nechci. Připadám si rozpačitý a je mi trapně. Zažil jsem už ledacos, ale takhle otevřenou konverzaci nikoliv. Na mě je to sprostý, primitivní. Mám nějakou úroveň, ne?

No tak půjde blondýna do baru, když se nechce dívat. Hihihihi! Tohle je fakt sen, mít takovou spolubydlící. Poděkuju a že ne a získám si tím velkej respekt u svý budoucí manželky. Hele, co kdybych ti ho tedy jen vykouřila? Zeptá se ještě, ale už jsme na odchodu. Jdeme do města a celou dobu se bavíme o tom, jak nechápeme tuhle podivnou osobu. Na jednu stranu svatá, v šatičkách jak jeptiška v kostele, v kleče u modlitby, na druhou jihočeská děva, krev a mlíko, tak šíleně do větru. Potkal jsem na kolejích různé osoby, ale ona v tomhle ohledu fakt vedla. Mluvíme raději o něčem jiném. Zabrousím na muziku, řeknu dokonce i pár osobních věcí o sobě. Blondýnka pije malé pivo, existuje pravidlo, že to co dám já ve velkejch, tak ona v malejch. Rozumíme si, koukám snad ve všem. Jen když zavedu řeč na nás dva, tak mlčí a smutně kouká. Musí to být šílené, když s někým chodíte tolik roků a pak se objevím já. Chápu ji, fakt ji chápu. Snažím se být o to víc okouzlující. 

Honem, vstávat! Přiběhne Lenka k nám do pokoje a začne mi mačkat přirození. Zrovna se mi zdá o blondýně a nejdřív si myslím, že se mi splnil sen, ale pak se šíleně leknu. Venca je tady! Cože? Její starej přijel. Začínám si vzpomínat na noční procházku borským parkem hned u věznice. Na pár obejmutí a polibků. Věděl jsem, cítil jsem, že by mě chtěla. Ale pak se vždycky rozbrečela a že nemůže, že musím ještě chvilku počkat. Trošku jsem se naštval, toužil jsem po ní až moc, ale řekl jsem něco o trpělivosti. Vyskočím a běžím do sprchy. Nejsou tam klíče a ona (Lenka) několikrát vleze za mnou. Že prý jen záda a ať se nedělám, že ji nechci. Ne fakt ne, díky. Omlouvám se a dávám si raději studenou sprchu. Když vylézám ven, leží v mé posteli. Odhrne deku a dělá si to rukou. Pojď, pokyne mi. Do prdele, co to kurva děláš? Starýho máš před barákem a ty chceš šukat s někým jiným? Hele fakt sorry. 

Venku někdo zatroubí. Koukám, pán je netrpělivý. Místo pozdravu se mě zeptá, co jsme tam tak dlouho dělali. Vykoktám něco o tom, že jsem se nemohl probudit. Lenka kropí oči a stydlivě s nima mrká. Jak prvnička. Během několika chvil u ní dojde k šílené proměně. Nemá ani triko s výstřihem, ani minisukni. Je slušnost sama. Přehodila výhybku a pobíhá kolem svého rudolícího šamstra jako služka. Venoušku sem, Venoušku tam. A on rozkazuje. Párkrát to zkusí i na mě, ale já na tohle nejsem, tak se jen zašklebím a pošlu ho do prdele. Lenka mě hned vyplísní, že mluvím sprostě. Jdeme nejdřív k holkám na pokoj. Blondýnka mezitím uklidila. Bokem mi ukáže igelitku s odpadky. Šprcky, roztrhaný kalhotky. Ty vole, hnus. Ale hra pokračuje. Naskočíme na ní tak nějak automaticky.

On je tedy asi z města, ale neskutečnej vidlák. Vypráví jen o sobě, o tátovi a je s ním hrozná nuda. V každé druhé větě pronese něco o tom, že se mu nelíbí, jak vypadám, že takhle by slušnej kluk neměl nosit vlasy, trika a tak dále, známe to. Taky jsem nebyl ještě na vojně, nedělal rajóny, nepochodoval na buzerplace. Lenka mu jako jediná visí na rtech. Jsme v hospodě kousek od koleje a když kolem projde nějaký ze studentů, kterému dala a dívá se na ní (a že to jsou vlastně všichni, i chromej František, který byl sice geniální matematik, ale jinak totální mimoň), tak Venca vyjede. Je takovej hřmotnej a každýmu by dával do držky. Ale Venoušku, lásko, přece by si nežárlil. Já se jen učím, to víš, my učitelky toho máme hodně. Ti toho na nás zase naložili. Mám čas jen na školu a v neděli chodím do kostela. Ty vole, tak já kvůli takovýhle parodii vynechal jeden den učení, přednášek? Že jsem byla včera na mši? Ptá se mě poněkolikáté. Omluvím se, představoval jsem si, jak si to před pár hodinama přede mnou dělala. Achjo.

Konverzace je i nadále tupá a tupější. Několikrát jsem kopnut pod stolem. Protože nechápu. Já neumím lhát, je to na mě děsně znát. Na očích, na větách i hlase. Jenže on je Venca fakt totální tupoun. Konečně si dávají polibek u jeho nového automobilu Favorit. Ona fakt brečí, ty krávo, ona má fakt na tváři slzy. Parádní herecký výkon, ona snad fakt věří tomu, co říká. Lež má krátké nohy děvče, řeknu, když zatroubí fanfarónsky na rozloučenou. Mává dokonce kapesníčkem. Už nás nemůže vidět. Otočí se na mě, na tváři už dávno svůj klasický kurevský výraz a pronese něco o tom, že by šíleně mrdala. Začnu se šíleně smát. Tlemím se jak blázen a za chvilku se přidá i blondýna. Nejdřív na nás kouká a směje se taky. Myslí si naivně, že se smějeme jejímu starýmu, se kterým zase tak krásně vyjebala. Nic ji nedojde. Zmizí a my se jdeme kousek projít. Téma je jasné.

Lenka se převlékne a je snad ještě odvážnější než dřív. Když se vrátíme do baru na kolej, tak už je v obklopení několika kluků. V pravidelných intervalech odchází nahoru na pokoj a pokaždé s jiným. Musí bejt jak hodinová štětka. Nějak nechápu, co na ní všichni vidí? Snadnou dostupnost? Že nemá žádnou hrdost? Jí to tak nepřijde. Má svýho Boha, církev, u které se jednou za čas vyzpovídá a vše je zase v cajku. Jdu na záchod a po jedné akci ji potkám. Hned po mě vyjede. Řekne mi, že blondýna mi nikdy nedá, že je hloupá, protože je věrná tomu svýmu. Já jí seru, protože jsem s ní ještě nespal a ona dosáhne vždycky svýho. Pak se mě ptá, proč ji nechci. Chci mít malou řeč, promluvit ji do duše, tak nějak normálně jí vysvětlit, že v patnácti bych byl asi první v řadě, ale teď už zkrátka ne. Vůbec mě naposlouchá, místo toho se mi snaží strčit jazyk do pusy. Odstrčím ji a zařvu na ní, že prostě není můj typ, že se mi nelíbí. A uteču.

Trvá to ještě nějakou dobu, než si najdeme s blondýnkou vlastní pokoj. Lence se vyhýbám, jak to jen jde. Ale zprávy mám z první ruky. Vrcholem je asi dvojice dělníků, sbalených někde ve městě. Musí se povolat uklízečka se savem. Pak je chvilku klid. Jednou dokonce sedí Lenka jen tak tiše v rohu. Popíjí nějaký nealko a má vážnou tvář. Nikde jinde není místo, tak si sedneme vedle. Povídáme si, jak jde život a tak. Je nám moc dobře. Najednou se rozbrečí. že prý má kapavku. Řeknu jí, že to bude v pořádku. Máš přece svýho boha, svoji víru, které tě sice neuzdraví, ale aspoň ti dává naději a sílu být lepší děvka. Vůbec to zase nepochopí. Jen se smutně usměje a řekne něco o tom, že ještě dvě tři kontroly a bude zase moc někoho ošukat. Pozvání pořád platí. Vezmu blondýnku za ruku a celou procházku se smějeme jak blázni. My se nepotřebujeme a nemusíme přetvařovat. Nejsme dokonalí, ale začínáme se mít čím dál tím víc rádi. Já ji teda miluju a zrovna teď si myslím, že i ona mě. Je to hrozně osvěžující a povznášející. Na Lenku si celou cestu vůbec nevzpomeneme. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. září 2022

Recenze/review - ABOLITION RITUAL - Cosmonemesis (2022)


ABOLITION RITUAL - Cosmonemesis
CD 2022, Despise The Sun Records, Extreme Chaos

for english please scroll down

Pod nohama ti praskají staré kosti. Ze zdí stéká zkažená krev. Víš, že už je konec, že jej chytili, přesto máš strach. Jakoby byla ve všem otištěna bolest a strach. Někteří lidé jsou čiré zlo. Nevenek spořádaní a milí, ale někde uvnitř jejich těla se ukrývá neskutečný chlad a zloba. Pokud navštěvujete místa činu jako já, možná pochopíte, o čem píšu. A nebo si můžete pustit prvotinu italských death doomařů ABOLITION RITUAL. Smutek budete cítit velmi podobný.

Ono je totiž něco jiného o podobných věcech číst a něco jiného je setkání s realitou. Mám rád kapely, které umí vytvořit atmosféru, kterým mohu jejich práci bezezbytku věřit. Italové patří mezi ně. Novinka je v podstatě dokonalou esencí toho, co mám na tomto stylu rád. Ponurá, pomalá, drásavá, zničující. Jako smrt v křečích.


Základem je surový, hrubý a hnilobný death metal. Dále pak kousky doomové inspirace (DISEMBOWELMENT, INVERLOCH, WINTER, NECROS CHRISTOS, AHAB, TIAMAT, MYTHIC). Skladby doslova mokvají, pálí a žhnou. Přesto, že jsou jinak mrazivé a ledové jako ruka mrtvoly. Opravdu si připadám, jako bych navštívil místo, na kterém se stal nějaký ošklivý a násilný čin. Představte si upuštěný dům za městem, o kterém se říká, že v něm můžete potkat přízraky. Možná je to pravda, možná lež? Kdo ví? Jasné je jenom tom, že tam kdysi došlo k několika vraždám. Vstoupíte dovnitř se sluchátky na uších, ve kterých vám bude hrát "Cosmonemesis" a ocitnete se v jiném světě, v jiné dimenzi. Potkáte stíny, o kterých jste si mysleli, že jsou dávno pohřbené. Vše je podpořeno skvělým zvukem, obalem i produkcí. Pánové museli album nahrávat v hlubokém podzemí, zahaleni v krvavé mlze. Deska je jako výlet do močálů, kam se pohřbívali sebevrazi. Pohltí vás a stáhne do hlubin. Pod nohama ti praskají staré kosti. Ze zdí stéká zkažená krev. Víš, že už je konec, že jej chytili, přesto máš strach. Jakoby byla ve všem otištěna bolest a strach. Myslím, že album se povedlo po všech stránkách. Musím hodnotit velmi vysoko. Mrazivý death doomový obřad!


Asphyx says:

Who are we and where are we walking? I've only met shadows for a long time. Powerful onset, sick vocals, hopelessness and endless cold. There are bands that can create a really gloomy and ugly atmosphere. The Italians are among them. Shrouded in cobwebs, I open the door to the afterlife. I crawl around the old graves and read the names on the tombstones. So, will I end up here one day? I turn up the volume and watch the ravens on the stone wall. Another coffin enters the ground.


If you know me, you know that I especially appreciate the credibility of the music, the ability of the musicians to tie me to the speakers. The important thing for me is dark energy, transmitted emotions. I still can't get away from the new "Cosmonemesis". I enjoy wandering the grave, I like to look at the other world. Cold is creeping into my bones. The music here is influenced by such DISEMBOWELMENT, INVERLOCH, WINTER, NECROS CHRISTOS, AHAB, TIAMAT, MYTHIC and others who can express the atmosphere of cold catacombs with their music. At first, the album crawled around me like a venomous snake, curling around my legs to gradually charm and bite me. I really like the sound (Luciano Lamanna at Subsound Studio, Roma), which freezes my back. I open another casket and find only ugly memories. It is said that a terrible expression will remain on the faces of evil people after death. They will never find peace. "Cosmonemesis" is also a restless, volatile, heavy, raw album. An echo from the grave, a whisper of the undead, an occult session to summon black souls. Death is once again very close. A frosty death doom ceremony!


Tracklist:
01. Preludium To The First Book
02. Chapter I - The Shuddering Vacuum
03. Chapter II - A Wide World Of Solid Obstruction
04. Chapter III - In A Waterfall Of Fire, Blood And Gall
05. Chapter Final, Not Final - The Dark Changes And Bound Every Change With Rivets Of Iron And Brass

band:
R: growls
T: guitars
L: bass
G: drums



Info - NICE TO EAT YOU představují headlinera festivalu UNITED IN BRUTALITY - Massacre!


NICE TO EAT YOU představují headlinera festivalu UNITED IN BRUTALITY!

Agentura NICE TO EAT YOU představuje headlinera metalového festivalu UNITED IN BRUTALITY, který se koná, jako již tradičně, v areálu Kempu U Ferdinanda v Srbské Kamenici, v termínu 8. až 10. září 2022. Všichni fanoušci poctivého death metalu by tedy měli zbystřit, jelikož v pátek 9. září k nám až z americké Floridy dorazí kapela MASSACRE! V loňském roce se po dlouhé pauze vrátili na scénu s deskou Resurgence a letos vyšlo 1. července EP Mythos.

Na UNITED IN BRUTALITY ale uvidíte i další skvělá jména. Ve čtvrtek 8.září se můžete těšit mimo jiné na SDI, SHAARK a TORR, v pátek 9.září, vedle již zmiňovaných MASSACRE a NECROSY, vystoupí i trojice výtržníků z východu ČAD. Sobotní závěr festivalu bude patřit kapelám ARAWN, AGREGATOR, OFFENCE, OVERCHARGE, BUTCHER, GALVANIZER.

Pro návštěvníky je mimo muziky zajištěno parkování a stanování přímo v areálu Kempu U Ferninanda a k dispozici je i ubytování v chatkách . Vstupenky na celý festival bude možné zakoupit i na místě za 1200 Kč. V prodeji budou i vstupenky dvoudenní (pátek + sobota) za za 1000 kč.

Více informací najdete zde:




------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 2. září 2022

Recenze/review - KATAKOMBA - Katakomba (2022)


KATAKOMBA - Katakomba
12" vinyl  2022, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Nůž zabodnutý přímo do břicha, polámané kosti. Smrt v několika smradlavých okamžicích. Nejvíce to připomíná asi válku v zákopech, kde jsou povolena veškerá zvěrstva. Zombie útočí! Zlé a nepředvídatelné. S touhou po krvi a dobré muzice. Zrovna nedávno objevily švédské KATAKOMBA a každý večer tančí na hrobech v jejich rytmu. Svět už nebude takový jako dřív, to je jasná věc, ale na devadesátá léta se tak dobře vzpomíná. Jen si musíte vybírat kapely, které hrají poctivě, od srdce.

Z KATAKOMBA takový pocit mám. Samozřejmě, že nepřinášejí nic nového, ale to snad v dnešní době ani nejde. Dívám se do tmy a čekám na další přízraky. Objeví se s prvním riffem, proříznou mi hrdlo, abych mohl večer také přijít na krvavou seanci. Těším se. Na chlad i temnotu, na popraskané kosti.


KATAKOMBA patří do kategorie kapel, které na to jdou podobným způsobem, jako ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT. A dělají to velmi dobře. Album je plné momentů, které vás pohřbí a rozsekají na malé kousky. Nebo obráceně, vyberte si. Nejedná se o nic nového, ale pánové zvládají své řemeslo velmi dobře. Proti zvuku, obalu, ani provedení nemám žádných námitek. Jedná se o absolutní underground, o záležitost pro všechny prokleté. Deska musela být nahrávána na starých pohřebištích, v márnicích, opuštěných pitevnách a nebo hluboko pod zemí. Potkává se zde temnota, energie a chlad. Zkrátka ingredience, které máme všichni u tohoto stylu tolik rádi. Pokud vás nebaví poslouchat stále dokola jen stará alba slavných kapel, mohu vám "Katakomba" jen doporučit. Na to, že se jedná o první dlouhohrající album, vše odsýpá jak má. Songy nepostrádají drive a sílu, temnou a totálně černou jiskru. Kývám se do rytmu, beru do rukou lopatu a chystám se všem zombie pomoci. Usnadnit jejich příchod na zem. Aby byl už konečně klid. A hrát nám k tomu budou, jak jinak, KATAKOMBA. Old school Swedish death metalové peklo!


Asphyx says:

"Katakomba" is an album which respects the basics of style. Moreover, the ability to write a good and crushing songs is added. KATAKOMBA does not fuck with it and it's just fine. I like the band was able to capture the spirit of the nineties on one hundred percent. I hear the impertinence and rebellion here. The undead people dance on their own graves again and the coffins crack under their pressure. Everything is as best as it goes - sound, cover and great devastating ideas. That's how I imagine real true death. The bones crepitate into the rhythm, Death laughs by the silent laugh of the omniscient. This is Swedish death metal exactly according my taste!



KATAKOMBA belongs to the category of bands that go about it in a similar way to ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT. And they do it very well. The album is full of moments that will bury you and chop you into small pieces. Or the other way around, take your pick. This is nothing new, but the gentlemen master their craft very well. I have no complaints about the sound, the packaging, or the performance. This is the absolute underground, a thing for the damned. The record must have been recorded in old burial grounds, morgues, abandoned autopsy rooms, or deep underground. Darkness, energy and coldness meet here. In short, the ingredients we all love so much about this style. If you are tired of listening to old albums of famous bands over and over again, I can only recommend "Katakomba". For being the first long-playing album, everything is going well. The songs don't lack drive and power, dark and totally black spark. I'm swaying to the rhythm, taking a shovel in my hands and getting ready to help all the zombies. Make it easy for them to come down to earth. To finally be at peace. And they're going to play, of all things, KATAKOMBA. Old school Swedish death metal hell!


Tracklist:
01. Damnatio Ad Bestias
02. Katakomba
03. Tomb Of The Desecrated
04. Sacrifice
05. Skärseld
06. Worship Death
07. Embalmed In Concrete
08. Death Opus
09. Left For The Vultures To Feed

KATAKOMBA is:
Anton Bryvall - Lead guitar
Ernst Eklund - Drums, backing vocals
Fabian Brodén - Lead vocals, bass, percussion, additional guitar leads 
Leo Kulle Häll - Rhythm guitars



KNIŽNÍ TIPY - Hellraiser - Clive Barker (1986)


Hellraiser - Clive Barker
1986, The Hellbound Heart

Hellraisera jsme s manželkou nejdřív slyšeli jako song od Motorhead. Pak jsem zjistil, že jej složil Ozzy Osbourne (s Lemmym a Zakkem Wyldem) a následně pozval svoji ženu někdy v roce 1997 do filmového klubu v kině Elektra, který se nacházel na hlavní třídě v Plzni. Po zhlédnutí jsme odcházeli a hodně o filmu diskutovali. Já jsem,  jako hlavní kulturní referent rodiny, našel potom v antikvariátu knížku. Tedy, postup poměrně netypický, ale o to tak nejde. Pamatuji si, že to býval v určitém období neskutečný kult. Mezi vysokoškoláky se stal tenhle snímek doslova fenoménem. Přitom už byl za dob mých studií jedenáct let starý. Ale znáte to, k nám se po revoluci spousta věcí dostala s velkým zpožděním. Zalezl jsem si na koleji do rohu a nenechal se rušit. Říkám pak ostatním v hospodě, jak je knížka skvělá, dokonce jsme ji pár lidem půjčil, ale mimo mé milé, se snad nikomu nelíbila.

Ale já už byl tenkrát zvyklý, že mám trošku jiný vkus než ostatní lidé. Někdy možná až moc přemýšlím, někdy zase sním. Snažím se pokaždé naladit na stejnou vlnu jako autor. A platí to u knih i u muziky. Poslední roky mám i přes svoji optimistickou povahu pocit, že Lemarchandova kostka leží před námi. Hlavolamy umíme vyřešit, ale možná je všude kolem až příliš cenobitů, příslušníků tajného řádu. Až moc bolesti, až moc utrpení. Tady se Clive Barker opravdu vyřádil. K filmu bych měl možná nějaké připomínky, ale kniha je pro mě dokonalá. Navíc, souboj mezi obyčejnými lidmi a pekelníky můžeme poslední roky sledovat každou chvíli. Stačí si otevřít zprávy nebo poslouchat lidi na ulici. Na plakátech i na obalu je krásně vidět, jak se někteří z nás v dnešní době cítí. Kniha je opravdu hodně nadčasová.

Výkladů, jak a co příběh znamená a co si z něj máme vzít, je samozřejmě velké množství. Pro někoho je to jen děsivý horor, pro jiného příměr a předzvěst šílené budoucnosti. Vedli jsme o tom velké spory (tohle my poslední roky hrozně chybí, protože nemám nikde kolem sebe kromě manželky člověka, s kým by se dalo o podobných knížkách popovídat), které neměly nikdy vítěze. Osobně vidím vše zase spíše v lidské rovině. Líbí se mi ten mladý pár, který se sestěhoval do malého domku. V něm, jak známo, trošku straší. Když se pak poprvé objeví Pinhead, hodně jsem o tom přemýšlel. A přiznám se, že jsem měl strach u knížky, i filmu. My jsme ještě tenkrát nebyli otupeni tolika mrazivými filmy, ony i ty horory z osmdesátek nebyly tak šílené. Jak někdo kdesi velmi trefně napsal. Hellraiser je příběh se spoustou hrozných démonů, zrady, lidského selhání, touhy po moci. Některé pasáže jsou opravdu hnusné, ale v základu se jedná vlastně o klasickou tragédii.

Vidím to hodně podobně. Protože autor znal skvěle lidi a jejich slabosti. A vše dokázal zasadit do příběhu, který se naplno zapsal do dějin. Dodnes si pamatuji: 

„Mohl být někomu vyměřen horší trest,
než je představa bolesti
bez naděje na úlevu?“

„Všechno, co lidstvo ví o řádu Šrámu, mu bylo známo“.

"Chtěl se povznášet svým chtíčem, místo aby kvůli němu cítil opovržení."

Mohl bych pokračovat, ale to už bych vám prozradil příliš. Zjistil jsem totiž, že spousta z vás mé doporučované knihy ještě nečetla. Nerad někomu něco striktně doporučuji, ale tentokrát si myslím, že Hellraiser je povinnost. Jsou zkrátka knížky, které by měl mít ve své sbírce každý. Tohle je totiž sci-fi, horor, ale hlavně téma k zamyšlení. Protože si myslím, že kostka před námi už nějaký ten čas leží a my se poslední roky za každou cenu snažíme, abychom ji rozluštili. Je jedno, kdo bude Pinhead, spíš jde o to, že hloupost a tupost začíná vládnout světu. Bohužel, nějak nevím, co s tím. Tak si raději zalezu zase s knihou. Hellraiser na mě fungoval i po letech. Jen jsem na něj nahlížel přeci jen trošku jinak. Víc mě děsil, protože už toho víc vím. 

Vážení a milí, čtenáři. Děkuji vám moc za pozornost. Buďte na sebe opatrní a zase za týden. Pinhead: "Žádné slzy, prosím. Je to mrhání dobrého utrpení."

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Franku Cottonovi, požitkáři, jenž vyčerpal veškeré možnosti zábavy v této realitě, se podařilo odhalit tajemství Lemarchandovy kostky, bájného hlavolamu, který otevírá dveře k absolutním rozkoším jiných sfér. Stanul na prahu a vyčkával příchodu svých průvodců, cenobitů, příslušníků tajného řádu těch, kdo rozkoš také hledali, našli a už také pochopili, že s vypjatou smyslností je neodmyslitelně spjata i její věčná souputnice: trýznivá bolest. Hrůzná, nesnesitelná kombinace však Franka přivede za hranici života, zpoza níž mu může pomoci pouze Julia, žena, která kdysi podlehla kouzlu jeho osobnosti. Při boji za Frankovu záchranu dojde ke střetu zástupců pekelného světa blahé agonie s obyčejnými smrtelníky, ovládanými chtíčem, žárlivostí i láskou.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 1. září 2022

Recenze/review - PERPETUAL - Memento Mori (2022)


PERPETUAL - Memento Mori
CD 2022, Base Record Production

for english please scroll down

Některé dny jsou smutné ze své podstaty. Bez energie, ve studeném dešti. Přemýšlíte, jaký bude jednou svět bez vaší přítomnosti. Neměl bych to uspíšit? Čeká mě vůbec ještě někdy něco hezkého? Napadají člověka občas šílené myšlenky. Napuštěná vana, studená zem a obraz v zrcadle, který vám říká, že je to tak jednoduché. Ne, dnes ještě ne. Odložíš žiletku a vrátíš se do prázdného pokoje. Kolik z nás dokončilo práci? Kdo už se nevrátí zpět? A opravdu je to na druhé straně takové hrozné? 

Otázek je mnoho a ani death metaloví Španělé PERPETUAL na ně nedávají odpověď. Dnešní úvod mě vlastně ani nemusel nijak napadnout, opravdu se stal. Jen s tím rozdílem, že jeden mladý kluk ze sousedství vše dokončil. Bohužel. Už je na onom světě a už ho nic nebolí. A možná tam poslouchá podobné desky, jako dnes já. 


"Memento Mori" je albem, které mě zaujalo hlavně svojí atmosférou. Je temné, surové, dobře napsané. K tradičním old schoolovým postupům přidává kapela kus vlastní invence. Jakoby se probudil samotný ďábel a sestavil kapelu ze samých démonů. Líbí se mi přístup, s jakým pánové přistupují ke své morbidní práci. Jsou uvěřitelní, temní a šílení zároveň. Oceňuji velmi dobrý zvuk, zajímavý obal, ale hlavně spoustu dobrých nápadů. Songy mě doslova přikovaly na zeď, spálily na popel a pohřbily zaživa. Toulám se podsvětím už dlouhé roky a stále rád objevuji nové smečky, které jsou naplno oddány temnotě. PERPETUAL je radost poslouchat. Mají v sobě pradávnou sílu a drive. Temnou energii, kterou nám kdysi předávali klasici žánru. Mraky jsou nízko a hřbitov je zatím prázdný. Vykopaný hrob, přidejte hlasitost. Rakev popraská tlakem a kříže hoří jasným plamenem. Sebevrazi zde nemají místo. Jsou navěky prokletí, stejně jako desky typu "Memento Mori". Jedinou cestou je nakonec smrt a Španělé to moc dobře vědí. Troufám si tvrdit, že se nahrávka opravdu povedla. Rád a často se k ní vracím. Když je kolem tma a když potřebuji nabít energií. Tady se hraje upřímně a opravdově, přesně jak to mají rádi přízraky. Syrový kus mokvajícího death metalového masa!


Asphyx says:

Dark, stinky, raw death metal, built on traditional foundations. Absorbing atmosphere, a cover that features one of the demons you've been meeting in your imagination for a long time. "Memento Mori" is an occult ritual for summoning evil forces.

"Memento Mori" is an album that caught my attention mainly because of its atmosphere. It's dark, raw, well written. The band adds a piece of their own inventiveness to the traditional old school methods. It's like the devil himself woke up and assembled a band of demons. I like the approach with which the gentlemen approach their morbid work. They are believable, dark and crazy at the same time. I appreciate the very good sound, interesting cover art, but most of all a lot of good ideas. The songs literally nailed me to the wall, burned me to ashes and buried me alive. I've been roaming the underworld for many years now and still love discovering new packs that are fully committed to the darkness. PERPETUAL is a joy to listen to. They have an ancient power and drive. The dark energy that the classics of the genre once gave us. The clouds are low and the cemetery is still empty. Grave dug, turn up the volume. The coffin cracks under the pressure and the crosses burn with a bright flame. Suicides have no place here. They're cursed forever, just like the "Memento Mori" albums. The only way out is death in the end, and the Spaniards know it well. I dare say that the record is a real success. I like to go back to it often. When it's dark and when I need to recharge my batteries. The playing here is honest and real, just the way ghosts like it. A raw piece of dripping death metal meat!

TWITTER