Sedím u čerstvě exhumovaného hrobu a ochutnávám kousky shnilého masa. Popraskané víko od rakve, vzpomínám na devadesátá léta minulého století. Jak jsem se setkal s hudbou OBITUARY poprvé. Tisíckrát ohrané kazety, džínové bundy, mládí a neustálý hlad po nových nahrávkách. Prožili jsme spolu s kapelou krásné roky, nikdy jsme neuhnuli z cesty. Poslouchal jsem skladby téhle legendy, když jsem studoval, když se mi narodily děti, když jsem zešedivěl.
Na každé nové album stále čekám s napětím. Těším se a zklamaný nejsem ani tentokrát. Maniakům z Floridy se povedlo nahrát skvělou desku. Obsahuje v sobě vše potřebné pro hodiny strávené v márnicích a na starých hřbitovech - sílu, vztek, temnotu, chlad, špínu a touhu ničit. Pradávná, plesnivá rakev byla znovu vytažena, exhumace proběhla na výbornou.
Dobrá metalová nahrávka se pozná tak, že máte po jejím poslechu chuť vzít do rukou kladivo a jít rozdrtit nějaké kosti. "Dying of Everything" se mi ihned zadřelo hluboko pod kůži, vypálilo mi cejch. Sedím už nějaký čas u reproduktorů, hlavou mi poletují myšlenky na prožité koncerty, na spoustu zážitků. Skvělý, typický a tradiční zvuk (Joe Cincotta - mixing). Jako vždy vynikající John Tardy, masakrující bicí a tradiční, přesto zajímavé a tvrdé riffy. Nejednou nevnímám svět kolem sebe, jsem uprostřed mosh-pitu, na opuštěném hřbitově. Všechny zombie se mnou souhlasí. Album opravdu kope jako splašený kůň. Sluší se zmínit i parádní obal, pod kterým je podepsán skvělý Mariusz Lewandowski, který bohužel loni zemřel. Houpám se do rytmu, kopu další hrob. Jako starý fanoušek kapely nedokážu mít nadhled a ani vlastně nechci. Je totiž skvělé znovu a znovu prožívat všechny skladby, vracet se k nim, chodit se sluchátky ulicemi. "Dying of Everything" je dokonalou esencí toho, co mám na téhle kapele rád. Songy v sobě mají spoustu černé energie, valí se kupředu jako buldozer, který nezná slitování. Lebky pukají tlakem, kosti praskají v šíleném rytmu. Za mě je vše v nejlepším pořádku. Další slova jsou zbytečná. Sedím u čerstvě exhumovaného hrobu a ochutnávám kousky shnilého masa. Jsem tu opět správně! Jsou na světě jenom dvě jistoty, smrt a OBITUARY! Death metal, který odtrhává maso od kostí!
Asphyx says:
I'm sitting by a freshly exhumed grave, tasting bits of rotten meat. Cracked coffin lid, remembering the 1990s. How I first encountered the music of OBITUARY. Thousands of outdated cassettes, denim jackets, youth and a constant hunger for new records. We had wonderful years together with the band, never straying from the path. I listened to this legend's songs when I was a student, when my kids were born, when I was graying.
I still wait with anticipation for each new album. I look forward to it and I'm not disappointed this time either. The maniacs from Florida managed to make a great record. It contains everything needed for hours spent in morgues and old cemeteries - power, anger, darkness, coldness, dirt and the desire to destroy. The ancient, moldy coffin has been brought out again, the exhumation went well.
The way to know a good metal record is that after listening to it you feel like picking up a hammer and going to smash some bones. "Dying of Everything" immediately burned deep under my skin, it burned my feelings. I've been sitting at the speakers for some time now, thoughts of concerts I've been through, of many experiences. Great, typical and traditional sound (Joe Cincotta - mixing). As always, excellent John Tardy, massacring drums and traditional, yet interesting and hard riffs. Suddenly I don't notice the world around me, I'm in the middle of a mosh pit, in an abandoned graveyard. All the zombies agree with me. The album really kicks like a stampeding horse. It's worth mentioning the awesome cover artwork, signed by the great Mariusz Lewandowski, who unfortunately passed away last year. I'm swinging to the beat, digging another grave. As an old fan of the band, I can't get over it and I don't really want to. Because it's great to relive all the songs over and over again, revisiting them, walking the streets with headphones. "Dying of Everything" is the perfect essence of what I love about this band. The songs have a lot of black energy in them, rolling forward like a bulldozer that knows no mercy. Skulls cracking with pressure, bones snapping in a frenzied rhythm. For me, everything is in the best order. Further words are unnecessary. I sit by a freshly exhumed grave, tasting bits of rotten flesh. I'm right here again! There are only two certainties in the world, death and OBITUARY! Death metal that tears flesh from bone!
Tracklist: 01. Barely Alive 02. The Wrong Time 03. Without A Conscience 04. War 05. Dying Of Everything 06. My Will To Live 07. By The Dawn 08. Weaponize The Hate 09. Torn Apart 10. Be Warned
Těšil jsem se skoro přes týden. Dostal jsem tuhle knihu k vánocům a šetřil jsem si ji. Věděl jsem totiž, že pojedu na Silvestra na hory a budu tam hlídat partu puberťáků. Pil jsem pivo nahoře u kamen, zezačátku ve velké zimě a pod dekou. S pivem u ruky, abych se nemusel vůbec zvedat. V kamnech praskalo dříví a jednou mi dokonce vyhasla. Četl jsem totiž zase takovým tím mým způsobem, kdy nevnímám svět okolo. Pouštěl jsem si nové Candlemass a když už mě bolely oči, tak jsem vzpomínal na své blízké. Byl přeci jen konec roku. Syn dole s kamarády pouštěli nějakou retro hudbu, zpívali a bavili se, jako jsme to dělávali my jako mladí. Nerušil jsem, měl jsem knížku a pivo a to mi stačilo ke štěstí. Dokonce mi až po několika stránkách došlo, že už nevyšetřuje Martin Servaz, ale Lucia. Získala si mě ihned na svoji stranu.
Příběh je možná trošku neuvěřitelný, šokující, morbidní. Ale takové už zlo bývá. Mě baví právě autorova velká fantazie. Děj je navíc zasazen do Španělska, které miluju. Několikrát jsem tam byl a stalo se mojí velmi oblíbenou destinací. I když je tedy fakt, že teď už bych se trošku bál. Ne vážně, příběh je opět skvěle a zajímavě napsaný. Strhující, řekl bych. Neměl jsem ani moc čas přemýšlet. Chtěl jsem jenom víc a víc. Odpoledne jsem topil dole, aby měli mladí příjemně na svoji oslavu. Byl jsem jak starý jezevec, který chce svůj klid. Nahoře, v místech, kdy jsem kdysi vůbec začínal číst jako mladý rybízek, na chalupě v horách, kde bylo přeci jen o trošku menší teplo, než v nížinách. Lucia je oslavou detektivních příběhů a moc se mi líbila. Zase něco malinko jiného, což oceňuji o to více.
Někde jsem četl, že si někteří čtenáři stěžovali na příliš morbidních a krutých momentů. Moc krve, psali. Inu, ano, zlo je opravdu ošklivé. Nebuďme ale naivní, pořád si myslím, že něco takového by se mohlo stát. Někdy jsem až překvapen, když vidím příběhy sériových vrahů. Není to samozřejmě normální, ale přiznejme si, že bohužel se to někdy stává. Minier navíc umí psát velmi poutavě a je jedním z mých nejoblíbenějších autorů současnosti. Baví mě jeho styl, sloh, způsob, jakým jeho postavy uvažují. Nechce se mi jeho svět opouštět, když knížku dočítám. Jsem potom smutný, že už je konec. Dle toho se podle mého poznají dobré příběhy. Pamatuji si je a pořád přemýšlím, jak bude děj pokračovat. Vůbec jsem nelitoval, že nejsem na nějaké velké oslavě, že nestojím na náměstí a neřvu 5,4,3,2,1 a tak dále. Na Silvestra jsem nikdy moc nebyl, jedna moje kamarádka říká, že to chlastají jenom amatéři. Něco na tom bude.
Ještě jedna věc mě pokaždé na Minierovi zaujme. Perfektní znalost prostředí, všechno dává logicky smysl. Je jako nějaký dobrý matematik, který rozplétá záhadný příklad. Na konci jste překvapeni výsledkem, ale vše zapadne do sebe, jako skládačka. Studentské městečko, ale i staré kostely, tajemstvím opředená místa, magično, temnota. A napětí, které jsem si neskutečně užíval. Lucia ve mě vyvolávala představy, procházel jsem se s ní i ostatními uličkami, sledoval ze stínu, jak bude děj pokračovat. Byl jsem překvapen, obracel jsem stránky a šustil jimi, chtěl jsem pořád víc a dál, až mě znovu bolely oči a musel jsem přikládat do kamen. Foukalo, na půdě se ozývaly podivné zvuky, na chodbě byla zima a když mě močopudné pivo vyhnalo ven, viděl jsem všude přízraky. Hergot, neblbni, říkal jsem si a vracel se ke knize s dalším pivem. Hltal jsem písmena, jedl u toho oříšky, na kterých jsem asi závislý.
Knihu nelze jinak než doporučit. Všem čtenářům thrillerů, kteří mají rádi napínavé příběhy, tajemnou a šílenou minulost, která se jako krvavý otisk přenesla do zvrácené mysli. Některé momenty jsou hodně nechutné. To je pravda, nemohl jsem je vyhnat z hlavy. Ale přiznejme si, že něco podobného se děje i v realitě. Stačí si zapnout zprávy. Což jsem tedy raději o vánocích vůbec nedělal. Vrátil jsem se zase o kousek blíže k přírodě, načerpal sílu na další rok a sledoval, jak jiné posedli démoni. Lucia je velmi dobrou detektivkou, která by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška žánru. Děkuji za pozornost! Minier je prostě borec a hotovo!
Zlo se nezastaví před ničím. Proto ho musí zastavit ona.
Skupina studentů kriminologie ze španělského města Salamanca odhalí existenci vraha, který své oběti aranžuje podle renesančních obrazů. Je možné, že teď znovu udeřil? Případ brutálně ukřižovaného madridského vyšetřovatele tomu nasvědčuje. Jeho parťačka Lucia Guerrero se s pomocí studentů pouští do složitého vyšetřování. Společně budou čelit svým nejhorším obávám, vlastní minulosti – a pravdě, která je ohavnější než všechna zvěrstva z legend a mýtů.
Skupina studentů kriminologie na univerzitě v Salamance odhalí existenci vraha, který už několik desetiletí uniká spravedlnosti a aranžuje své oběti podle renesančních obrazů.
Vyšetřovatelka Lucia Guerrero najde v Madridu svého parťáka ukřižovaného na Kalvárii a vydá se po stopě jeho vraha.
Všichni jsou konfrontováni se svou vlastní minulostí, se svými nejhlubšími hrůzami a s pravdou ohavnější než všechny legendy a mýty.
Ave HIBERNUS MORTIS! Greetings to Florida. I hope everything is fine with you. I have to say straight away that I wasn't looking forward to any album as much as I was looking forward to your new album "The Monoliths of Cursed Slumber". I had the record a long time in advance for review and I was very annoyed that I couldn't share my joy with my friends. It is excellent. Death and thrash metal exactly the form I like best. How did the album was created and how did you feel about going to the studio?
First of all thanks for the interview! We are always shocked to know people have heard our music outside of Florida, not to mention outside of the U.S. especially considering how limited the quantities that were pressed of our previous albums. I am glad you enjoyed the new album, we worked really hard on the album and wanted to make sure we were 100% happy with the final result after such a long absence. As far as the creation of the album it's a combination of ideas we've had going as far back as ten years ago but also newer ones as well which were written more recently specifically for this release. We were totally comfortable going back into the studio because this time I was the one recording it from start to finish and we knew we could take our time and not rush things. On previous releases we were in studios where we had to pay by the hour so a lot of times we had to rush things. But this time we were able to take our time and for the first time ever we were able to say we truly made the album we've always wanted to make.
What was it like to start creating new material again? You haven't released a full-length album for 21 years. This is a very long time. Everything has changed. Technology, we have the internet, everything is faster, more brutal. In extreme metal especially. Then you come and chop me up with a total old school! Has the approach you take changed in any way? How did HIBERNUS MORTIS create new material?
Well yes, over 21 years lots of things have definitely changed not only with technology & recording but with death metal as well. The thing with us is while some bands have always tried to emphasize on being "the fastest" we always wanted to be "the heaviest". I mean we do have blasts once in a while but it's to add dynamics or "seasoning" to the music. Our main focus has always been on heaviness. Our approach has been the same since day one and will never change. We play dark death metal, some people may call it "old school death metal" but back when we started it was just "death metal". As far as writing the newer material for this album, as I stated earlier we had some riffs/songs we never got to record during our hiatus and those have always been in my head. I never forgot those. So when we started making music again, we had those ideas as well as a bunch of new ones but all with the same spirit of classic Hibernus. The majority of the music was written by Ralf Varela as well as myself. Our other two members Yasser & Randy also made great contributions on this album as well.
You've always had that moldy, dusty sound that won't leave anyone calm. How and where did you record the album? The record looks old, moldy, it's probably not analog or is it? Who is signed under mix and mastering?
This is a topic I actually really enjoy discussing. I love talking about recording. The album was recorded, mixed and mastered completely by me. I've been a recording engineer for a little over 20 years and while I've recorded a ton of bands during that time frame, this is actually the first time I record a Hibernus Mortis album. We knew we had to find the perfect balance of clean/dirty production. It's a fine line, you don't want to lean too far to either side. I tried to keep it as vintage sounding as possible. In a perfect world I would have loved to record the album 100% analog but some aspects of digital does have its advantages. To combat the sterile "digital" sound of working on a DAW I used several weapons like using some vintage mics, tracking through tube mic preamps whenever possible, drowning things in reverb to create space, running the final stereo master out of Pro-Tools and into an analog line mixer and then in turn I run that into my 58 year old 2-Track Reel To Reel. I actually recorded the final mastered mix onto 1/4" tape on that ancient Reel To Reel and then ran the playback back into Pro-Tools. If you listen to the new album with headphones on you can faintly hear the hiss of that sweet sweet tape saturation from the reel to reel along with some occasional cracks & pops. We use those qualities of tape saturation hiss, crackles and pops almost like their own instrument, the same way we use feedback, delay and reverb as its own instrument as well. It’s all part of the bigger picture and the sum of its parts is the final result. So yeah that's some of the techniques I used to get that "moldy/dusty" sound you're talking about. I’m all about experimentation in the studio. Since I've been into death metal since around 1989 I've obviously been influenced by the production style of dudes like Scott Burns and Tomas Skogsberg, but I've also been influenced by producers outside the genre like Joe Meek and Phil Spector who had that incredible "Wall Of Sound" production style with lots of layers and tons of reverb. That was a huge influence on me as an engineer and you can hear a bit of that influence on this album.
Without the cover, the board would not be complete. The one for the new release "The Monoliths of Cursed Slumber" is like a cut out from an old horror movie. I like it a lot. I immediately ordered a T-shirt. Who designed it and how did you choose the theme?
The album cover was actually done by my brother Chris Placeres. He's a super talented artist in every form of media. Photography, painting, drawing, digital media, film etc. He painted the album cover on 24" x 24" canvas with acrylic paint. We wanted the cover to be a perfect representation of the music. We play dark cavernous death metal so we wanted the cover to be both dark and cavernous. As far as the concept goes I gave him a rough idea of what we wanted. Something like a forgotten mausoleum or ossuary lost in time in some underground cavern. The significance of "The Monoliths Of Cursed Slumber" is to be determined by the listener as the visual representation can have several meanings.
I have to ask - why didn't you actually record anything between 2001 and 2022? It occurs to me that no one has ever heard of you. I'm the kind of fan who follows the band, looks for information, is interested, but it's like you disappeared. Why actually?
It's kind of a boring story but we got to a point in the mid 2000's where we weren't really writing new music, we were just kind of playing shows all the time and that was the only time we got together to rehearse, just practicing for shows. Eventually we just stopped playing all together sometime around 2006. In 2012 we got back together again and played a couple of shows and then we all agreed we had to make a new album, so we started to write music for the new album and the rest is history. We are all in our mid 40's so we don't have as much time to practice as we did when we were in our 20's. We all have things like careers and families and stuff that take up a lot of time, so things tend to take a lot longer to see the light of the day more than they used to.
When I noted the death of Doug Humlack, I thought you would never continue. He was a great guitarist and a great man. How did you find a replacement in Randy Piro? His work in GIGAN, HATE ETERNAL, KULT OV AZAZEL speaks for itself. Did you know each other from before? Why him?
Well, Doug had left the band sometime in 2004 which was actually one of several reasons we ended the band a year or two later since he was a big part of the songwriting process for Hibernus. His exact reasons for leaving I am still not 100% sure on and sadly I will never get to find out exactly as to why. From what I gathered I think he was just done with playing live shows or just being in a band in general. Doug was kind of like a mysterious lone wolf type of dude. He's the type of person who would just be perfectly content playing his guitar at home and maybe recording things by himself. Even though he left the band we still remained friends and would talk once in a while. I hadn't spoken to him in years since he moved to a different state and he wasn't on social media either. By chance I did get to speak to him once a few months before he passed. I miss that dude like crazy. After the band got back together again in 2012 we knew we had to get a 2nd guitarist. We've known Randy for years, he lives down here in South Florida. We used to work close to each other, he was also a fan of Hibernus for years and I was also a fan of his other band Orbweaver. We felt it was natural to approach him about joining. He's already been in the band for ten years and it's been nothing but awesome.
Let's go back to the good old days, please. The "Into the Thresholds of Dead Winter" cassette once came to me in the 1990s. I have to admit that I immediately included you in bands like DEICIDE, MORBID ANGEL, SOLSTICE, in short, among my favorites. How do you remember that time? Is there anything you would like to return, change? How did HIBERNUS MORTIS actually reunite? Please remember for us.
Well, surprisingly when Ralf and I decided to start the band together in December of 1995 the metal scene especially in South Florida was pretty dead. At that point in time in 1995 I had known Ralf for a couple of years and we had very similar tastes in Death Metal. At first we started writing the bulk of the early material just him and me, after we had a couple of songs ready we recorded them on cassette with an old boom box and played them for Doug who I had played with recently in another local band. Doug loved the songs so he was on board as well as Adam who was the vocalist of that previous band I just mentioned. The final member was Yasser (bass) who Ralf had gone to high school with. After a couple of months we started playing shows. The local scene as I said was pretty much dead at the time. The only other local death metal band in the area (Sickness) broke up not long after our 4th show so that pretty much left us as the only Death Metal band still active in the South FL area with the exception of Malevolent Creation. The first few years were rough but around 1998 bands like Hellwitch got back together and other bands in the scene started to pop up. As far as the Into The Thresholds Of Dead Winter demo, that thing was a nightmare. We were young and had no clue what studios were good for this type of music in South FL. We ended up going to this place in Miami named "The Dungeon" thinking it sounded like a place that knew how to produce heavy music, we couldn't have been more wrong. The guy that owned the place played in an alternative pop band and had no clue what he was doing or how we were supposed to sound. The guy was already weirded out that I had 2 separate bass drums. We had a very limited budget. Something like $500. We did it in like 2 or 3 days. It sounded decent at the studio because the engineer had expensive monitors, but once we took it home it sounded awful. Eventually about a month later we took the ADAT tapes to another studio and had the album remixed. The 2nd mix was definitely better but still not as great as we wanted. So to answer your question would we change anything? Yes, we would have recorded at a different studio. As far as wanting anything to return from those days? Definitely a lot of the venues/clubs we played at in those years. Pretty much all of them have closed down.
In the underground, your old demo is literally iconic. Or so I perceive them that way. As I mentioned, times have changed a lot. We have the internet, everyone downloads music, everything is different. Did you have to change your approach as a band? As musicians, you have a lot of new possibilities.
Thank you so much, I mean I wouldn't say our music is iconic or anywhere close to that level, but I certainly really appreciate that compliment since that is determined by the listener. As you mentioned, the landscape as far as technology, venues, and music has changed drastically since when we first started. Everything is different now. The good thing for us is that our mindset has never changed. When we first started we wanted to make music for “us”. We wanted to play real death metal. No frills, just absolutely heavy and crushing death metal. We always had the mindset of making the music "WE" wanted to make and if other people liked it too then that was a bonus. We live in a random suburb of Miami. We were shocked anybody had even heard of us outside of Miami. Then we started hearing things from other states. That was already mind blowing considering we had never pressed more than 100 copies of any release we ever had back then. In the late '90's when the internet really took off that's when things really started getting wild. Our releases were being shared all over the net on several of those old file sharing sites back in the day. We'd get emails from all over the world asking to buy merch or physical copies. So all these years later we finally have a proper release through our label Blood Harvest. Our mindset is still the same. To make the best possible death metal we can make, the music that we enjoy. If people end up liking it then that's more than we could have ever asked for.
For me, Florida as a place is one of my unfulfilled dreams. I wonder how the death metal scene works for you? Lots of great bands come from you. When I did an interview with DIABOLIC, they praised Florida a lot. Do you have an active scene, clubs, fans? Is it still alive as in your beginnings? Has the fans' attitude changed somehow, for example?
Florida has gone through several phases since the late 80's/early 90's. As far as death metal and extreme music in general, Florida had 3 separate scenes. The most famous being the Tampa scene, followed by the Orlando scene and finally the South Florida scene which combines Miami, Fort Lauderdale and West Palm Beach. As everyone knows back in the day Florida was the main breeding ground for death metal. Especially in Tampa not only because of the amount of bands from the surrounding area but it was also where Morrisound Studios was located at and literally every extreme band in the world was trying to record there. The Orlando scene was smaller but was obviously spearheaded by Death. As far as “my scene”, the South Florida scene, it was great back in the day. There were big names like Malevolent Creation, Monstrosity when they were still based out of Fort Lauderdale, Cynic in Miami who were more thrash/death metal on their demos before signing to Roadrunner, Hellwitch, and a slew of other smaller local acts. There were tons of classic venues to play at back then that welcomed death metal shows like The Button South, The Plus Five, The Cameo, Summers On The Beach, Washington Square, The Thrash Can etc... Through the years all those venues closed down, a lot of bands either broke up or relocated. During the mid to late 90's the scene down here was pretty much dead. But around 2000 it came back to life and a lot of it had to do with the opening of The Culture Room. It's a fairly nice sized venue that can hold about 700 people. They originally started doing only local shows but then started getting national acts in. Then next thing you know there was literally 3 or 4 metal tours every month going through there. We've played that venue more times than I can count with everybody from Morbid Angel, Dismember, Mayhem, Incantation, Cannibal Corpse, Immolation, Vader, Suffocation, Exhumed, Angelcorpse, Monstrosity, etc.... The scene in recent years has resurfaced in South FL with several bands playing death metal, black metal, traditional metal, grind etc.... but clubs and venues to play at are almost non-existent. While it's cool that things started picking up again, nothing will compare to the glory days of the late 80's/early 90's Florida scene.
I still firmly believe that I will see you live. Aren't you planning a tour for a new album? I can quite imagine you, along with DEICIDE, INCANTATION on a tour around Europe. Please don't forget Prague! We have a good beer and nice girls, be sure to come!
It has always been a dream of ours to play in Europe. We have so many fans that have written to us from over there in several countries all over Europe. We would all jump at the chance to play over there if the opportunity ever presented itself. It basically all boils down to a booking agent wanting us to play there bad enough to bring us over for a few weeks. I'm sure if we ever did go it would most likely be as support for a bigger band like Incantation or Immolation or something of the sort. I would love to play in places like Spain, Greece, Italy, Sweden, Norway, Iceland, Switzerland, Finland, Germany, the U.K. as well as Prague to try some top tier Czech beers. Hopefully someday we can make it across the Atlantic. As far as in the states I don't really see us doing a lot of touring here. Everybody in the band works regular jobs so it would be hard to get extended time off to be touring for weeks at a time. It would literally have to be an opportunity that sweeps us off our feet for us to commit to a tour. For the time being we are just going to concentrate on doing shows in Florida, maybe like 3 or 4 day runs here and there at most. We are definitely open to playing festivals outside of Florida as well.
What are HIBERNUS MORTIS planning in the near future? What can we look forward to? I hope that the next album will not be again in 21 years!
Well now that The Monoliths Of Cursed Slumber is finally out, we're gonna play a couple shows to promote it. We are also in the process of making some new merch (shirts, patches, etc...). I would also definitely like to film a music video as well for one of the songs off the new album. Time will tell. As far as other things in the not so distant future we are also planning for a proper re-release of The Existing Realms Of Perpetual Sorrow which will also have bonus tracks including some old recordings never released before. Besides that, who knows? I'm sure we may have another new album or two in us before we call it quits. But I will guarantee the next one will not be 21 years from now.
Thank you so much for the interview. It means a lot to me. I'm an old fan of the band and I wish not only success to the new album, but also sold-out concerts and all the best in private lives! are HIBERNUS MORTIS rules!
No, thank you Jakub for the interview! It means a lot to us that all these years later people still remember us and still enjoy the music, especially all the way in Prague! The general consensus on the new album has been pretty great so far. Big thanks go out to Rodrigo over at Blood Harvest for making this happen. Thank you Jakub for the well wishes and hope all your readers get to check out our new album. Lots of time and effort went into making it. Hopefully we can all have some beers together one day in Prague. Hail feedback!
Recenze/review - HIBERNUS MORTIS - The Monoliths of Cursed Slumber (2022):
Ave HIBERNUS MORTIS! Zdravím na Floridu. Doufám, že je u vás všechno v pořádku. Musím rovnou říct, že na žádné album jsem se netěšil tolik, jako na vaši novinku „The Monoliths of Cursed Slumber“. Měl jsem desku hodně dlouho dopředu na recenzi a hrozně mě štvalo, že se nemůžu s kamarády podělit o radost. Je totiž vynikající. Death metal přesně v podobě v jaké je mám nejraději. Jak album vznikalo a s jakými pocity jste šli do studia?
Především děkuji za rozhovor! Vždycky nás šokuje, když se dozvíme, že naši hudbu slyšeli i lidé mimo Floridu, natož mimo USA, zvlášť když uvážíme, jak limitované množství našich předchozích alb bylo vylisováno. Jsem rád, že se vám nové album líbilo, pracovali jsme na něm opravdu tvrdě a chtěli jsme si být jisti, že jsme s konečným výsledkem po tak dlouhé odmlce stoprocentně spokojeni. Co se týče vzniku alba, je to kombinace nápadů, které jsme měli už před deseti lety, ale i novějších, které vznikly nedávno speciálně pro toto vydání. Návrat do studia nám naprosto vyhovoval, protože tentokrát jsem ho od začátku do konce nahrával já a věděli jsme, že si můžeme dát na čas a nemusíme nic uspěchat. Při předchozích nahrávkách jsme byli ve studiích, kde jsme museli platit od hodiny, takže jsme často museli spěchat. Tentokrát jsme si ale mohli dát na čas a vůbec poprvé jsme mohli říct, že jsme opravdu natočili album, které jsme vždycky chtěli.
Jaké to bylo, začít zase tvořit nový materiál? Dlouhohrající desku jste nevydali 21 let. To je hrozně dlouhá doba. Změnilo se všechno. Technologie, máme internet, všechno je rychlejší, brutálnější. V extrémním metalu obzvlášť. Pak přijdete vy a rozsekáte mě totálním old schoolem! Změnil se nějak přístup, jakým skládáte? Jak tvořili HIBERNUS MORTIS nový materiál?
Ano, za 21 let se určitě změnila spousta věcí nejen v oblasti technologie a nahrávání, ale i v death metalu. U nás je to tak, že zatímco některé kapely se vždy snažily klást důraz na to, aby byly "nejrychlejší", my jsme vždy chtěli být "nejtvrdší'' Chci říct, že občas máme blasty, ale je to proto, abychom hudbě dodali dynamiku nebo "ozvláštnění". Vždycky jsme se soustředili hlavně na tvrdost. Náš přístup je stejný od prvního dne a nikdy se nezmění. Hrajeme temný death metal, někdo tomu možná říká "old school death metal", ale v době, kdy jsme začínali, to byl prostě "death metal". Co se týče skládání novějšího materiálu na toto album, jak jsem již uvedl, měli jsme nějaké riffy/skladby, které jsme během naší pauzy nestihli nahrát a ty mi vždycky ležely v hlavě. Nikdy jsem na ně nezapomněl. Takže když jsme začali znovu skládat hudbu, měli jsme jak tyto nápady, tak i spoustu nových, ale všechny ve stejném duchu klasických Hibernus. Většinu hudby napsal Ralf Varela a já. Naši další dva členové Yasser & Randy se na albu také významně podíleli.
Vždycky jste měli takový ten plesnivý prašivý zvuk, který nenechá nikoho v klidu. Jak a kde jste album nahrávali? Deska působí staře, plesnivě, asi to není analog a nebo ano? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem?
Toto téma mě opravdu baví diskutovat. Rád mluvím o nahrávání. Album jsem nahrál, smíchal a zmasteroval kompletně já. Nahrávám už něco přes dvacet let a i když jsem za tu dobu nahrál spoustu kapel, album Hibernus Mortis jsem nahrával vlastně poprvé. Věděli jsme, že musíme najít dokonalou rovnováhu mezi čistou a špinavou produkcí. Je to tenká hranice, nechceš se příliš přiklonit ani na jednu stranu. Snažil jsem se, aby to znělo co nejvíc klasicky. V dokonalém světě bych rád nahrál album stoprocentně analogově, ale některé aspekty digitálu mají své výhody. Abych bojoval proti sterilnímu "digitálnímu" zvuku práce v DAW, použil jsem několik zbraní, jako je použití některých dobových mikrofonů, tracking přes lampové mikrofonní předzesilovače, kdykoli to bylo možné, utopení věcí v reverbu, abych vytvořil prostor, spuštění finálního stereo masteru z Pro-Tools do analogového linkového mixu a ten pak zase do mého 58 let starého 2-Track Reel To Reel. Ve skutečnosti jsem finální masterovaný mix nahrál na 1/4" pásku na tomto prastarém kotoučovém magnetofonu a pak jsem přehrávání spustil zpět do Pro-Tools. Když si poslechnete nové album se sluchátky na uších, můžete slabě slyšet sykot té saturace pásku z cívky na cívku spolu s občasným praskáním a lupáním. Tyto vlastnosti syčení, praskání a lupání pásku používáme téměř jako vlastní nástroj, stejně jako používáme zpětnou vazbu, zpoždění a dozvuk jako vlastní nástroj. Všechno je to součást většího obrazu a součet jejich částí je konečný výsledek. Takže ano, to jsou některé z technik, které jsem použil k dosažení toho "plesnivého/prašivého" zvuku, o kterém mluvíš. Ve studiu si potrpím na experimentování. Jelikož se death metalu věnuji zhruba od roku 1989, byl jsem samozřejmě ovlivněn produkčním stylem týpků jako Scott Burns a Tomas Skogsberg, ale ovlivnili mě i producenti mimo žánr, jako Joe Meek a Phil Spector, kteří měli ten neuvěřitelný produkční styl "Wall Of Sound" se spoustou vrstev a tunami reverbu. To na mě jako na zvukaře mělo velký vliv a na tomto albu můžete trochu toho vlivu slyšet.
Bez obalu by nebyla deska kompletní. Ten k novince „The Monoliths of Cursed Slumber“ je jak vystřižený ze starého hororového filmu. Hrozně se mi líbí. Ihned jsem si objednal tričko. Kdo je jeho autorem a jak jste motiv vybírali?
Obal alba ve skutečnosti vytvořil můj bratr Chris Placeres. Je to velmi talentovaný umělec ve všech formách umění. Fotografie, malba, kresba, digitální média, film atd. Obal alba namaloval akrylovými barvami na plátno o rozměrech 24 x 24 palců. Chtěli jsme, aby obal dokonale vystihoval hudbu. Hrajeme temný jeskynní death metal, takže jsme chtěli, aby obal byl temný a jeskynní zároveň. Co se týče konceptu, dal jsem mu hrubou představu o tom, co chceme. Něco jako zapomenuté mauzoleum nebo kostnice ztracená v čase v nějaké podzemní jeskyni. Význam "The Monoliths Of Cursed Slumber" si musí určit posluchač sám, protože vizuální ztvárnění může mít několik významů.
Nejde se nezeptat. Proč jste vlastně v letech 2001 až 2022 nic nenahrávali? Přijde mi, že o vás ani nikde nebylo slyšet. Jsem takový ten fanoušek, co sleduje kapelu, vyhledává si informace, zajímá se, ale po vás jakoby se slehla zem. Proč vlastně?
Je to trochu nudný příběh, ale v polovině roku 2000 jsme se dostali do bodu, kdy jsme už neskládali novou hudbu, jen jsme pořád hráli na koncertech a to byl jediný čas, kdy jsme se sešli a zkoušeli, jen jsme trénovali na koncerty. Nakonec jsme někdy kolem roku 2006 přestali hrát všichni společně. V roce 2012 jsme se zase dali dohromady, odehráli pár koncertů a pak jsme se všichni shodli, že musíme udělat nové album, takže jsme začali skládat hudbu na nové album a zbytek je historie. Všem nám je kolem čtyřicítky, takže už nemáme tolik času na cvičení, jako když nám bylo dvacet. Všichni máme věci jako kariéru, rodinu atd., které nám zabírají spoustu času, takže věci mají tendenci spatřovat světlo světa za mnohem déle než dřív.
Když jsem zaznamenal smrt Douga Humlacka, myslel jsem si, že už nikdy nebudete pokračovat. Byl to skvělý kytarista i člověk. Jak jste našli náhradu v podobě Randy Piro? Jeho práce v CIGAN, HATE ETERNAL, KULT OV AZAZEL mluví sama za sebe. Znali jste se z dřívější doby? Proč právě on?
Doug opustil kapelu někdy v roce 2004, což byl vlastně jeden z několika důvodů, proč jsme kapelu o rok nebo dva později ukončili, protože byl významnou součástí procesu psaní skladeb pro Hibernus. Přesnými důvody jeho odchodu si stále nejsem stoprocentně jistý a bohužel se to už nikdy přesně nedozvím. Z toho, co jsem pochopil, si myslím, že ho prostě přestalo bavit hrát na koncertech nebo být v kapele obecně. Doug byl takový tajemný vlk samotář. Je to typ člověka, který by byl naprosto spokojený, kdyby si doma hrál na kytaru a třeba si něco nahrával sám. I když z kapely odešel, zůstali jsme přáteli a občas jsme si povídali. Už několik let jsem s ním nemluvil, protože se přestěhoval do jiného státu, a nebyl ani na sociálních sítích. Náhodou jsem s ním jednou mluvil pár měsíců před jeho smrtí. Chybí mi jako blázen. Když se kapela v roce 2012 dala znovu dohromady, věděli jsme, že musíme sehnat druhého kytaristu. S Randym jsme se znali léta, žije tady dole na jihu Floridy. Pracovali jsme kousek od sebe, on byl také dlouhá léta fanouškem Hibernus a já jsem byl fanouškem jeho další kapely Orbweaver. Přišlo nám přirozené oslovit ho, zda by se k nám nepřidal. V kapele je už deset let a je to s ním jenom samá paráda.
Do rukou se mi dostala kdysi kazeta „Into the Thresholds of Dead Winter“. Musím se přiznat, že jsem si vás ihned zařadil mezi kapely jako DEICIDE, MORBID ANGEL, SOLSTICE, zkrátka mezi své oblíbence. Jak na tehdejší dobu vzpomínáš? Je něco, co bys chtěl vrátit, změnit? Jak se dali HIBERNUS MORTIS vlastně dohromady? Zavzpomínej pro nás prosím.
Když jsme se s Ralfem v prosinci 1995 rozhodli založit kapelu, byla metalová scéna, zejména na jižní Floridě, překvapivě dost mrtvá. V té době, v roce 1995, jsem Ralfa znal už několik let a měli jsme velmi podobný vkus na death metal. Nejprve jsme začali psát většinu raného materiálu jen on a já, poté, co jsme měli hotových pár skladeb, jsme je nahráli na kazetu se starým boomboxem a přehráli Dougovi, se kterým jsem nedávno hrál v jiné místní kapele. Dougovi se skladby líbily, takže se přidal, stejně jako Adam, který byl zpěvákem té předchozí kapely, o které jsem se právě zmínil. Posledním členem byl Yasser (baskytara), se kterým Ralf chodil na střední školu. Po pár měsících jsme začali koncertovat. Místní scéna, jak už jsem řekl, byla v té době docela mrtvá. Jediná další místní deathmetalová kapela v okolí (Sickness) se rozpadla nedlouho po našem čtvrtém vystoupení, takže jsme v podstatě zůstali jedinou stále aktivní deathmetalovou kapelou v oblasti jižní Floridy s výjimkou Malevolent Creation. Prvních pár let bylo těžkých, ale kolem roku 1998 se daly dohromady kapely jako Hellwitch a na scéně se začaly objevovat další kapely. Co se týče dema „Into The Thresholds Of Dead Winter“, tak to byla noční můra. Byli jsme mladí a neměli jsme ani ponětí, jaká studia jsou pro tenhle typ hudby na jihu Floridy dobrá. Nakonec jsme šli do jednoho místa v Miami, které se jmenovalo "The Dungeon" a mysleli jsme si, že to zní jako místo, které umí produkovat tvrdou muziku, ale nemohli jsme se mýlit víc. Chlápek, kterému to tam patřilo, hrál v alternativní popové kapele a neměl ponětí, co dělá nebo jak máme znít. Ten chlápek už byl divný, že měl dva samostatné basové bubny. Měli jsme velmi omezený rozpočet. Něco kolem pěti set dolarů. Udělali jsme to asi za dva nebo tři dny. Ve studiu to znělo slušně, protože inženýr měl drahé monitory, ale jakmile jsme si to vzali domů, znělo to hrozně. Nakonec jsme asi o měsíc později vzali pásky ADAT do jiného studia a nechali album zremixovat. Druhý mix byl rozhodně lepší, ale pořád ne tak skvělý, jak jsme chtěli. Takže abych odpověděl na vaši otázku, změnili bychom něco? Ano, nahrávali bychom v jiném studiu. Co se týče toho, že bychom chtěli něco vrátit z těch dob? Určitě spoustu míst/klubů, kde jsme tenkrát hráli. V podstatě všechny už zavřely.
V undergroundu je vaše staré demo doslova kultovní. Nebo já je tak alespoň vnímám. Jak jsem již zmínil, doba se hodně změnila. Máme internet, každý si hudbu stahuje, všechno je jiné. Museli jste nějak jako kapela změnit přístup? Jako muzikanti máte spoustu nových možností.
Moc ti děkuji, neřekl bych, že naše hudba je kultovní nebo že se jí blíží, ale určitě si toho komplimentu vážím, protože o tom rozhoduje posluchač. Jak jsi zmínil, prostředí, co se týče technologií, míst konání a hudby, se od dob, kdy jsme začínali, drasticky změnilo. Všechno je teď jinak. Dobré pro nás je, že naše myšlení se nikdy nezměnilo. Když jsme začínali, chtěli jsme dělat hudbu pro "nás". Chtěli jsme hrát opravdový death metal. Žádné kudrlinky, jen absolutně těžký a drtivý death metal. Vždycky jsme měli na mysli, že chceme dělat hudbu, kterou chceme dělat MY, a pokud se bude líbit i ostatním, bude to jen bonus. Žijeme na jednom předměstí Miami. Byli jsme v šoku, že o nás někdo mimo Miami vůbec slyšel. Pak jsme začali poslouchat věci z jiných států. To už bylo ohromující, když uvážíme, že jsme nikdy nevydali víc než 100 kopií žádného našeho alba. Koncem 90. let, kdy se rozjel internet, se to začalo pořádně rozjíždět. Naše vydání se tehdy sdílela po celé síti na několika starých stránkách pro sdílení souborů. Dostávali jsme e-maily z celého světa s prosbou o koupi merche nebo fyzických kopií. Takže po všech těch letech jsme konečně vydali pořádné album u našeho labelu Blood Harvest. Naše myšlení je stále stejné. Dělat ten nejlepší možný death metal, který umíme, hudbu, která nás baví. Pokud se to lidem nakonec bude líbit, pak je to víc, než jsme si kdy mohli přát.
Pro mě je Florida jako místo jedním z nesplněných snů. Zajímalo by mě, jak u vás funguje death metalová scéna? Pochází od vás spousta skvělých kapel. Když jsem dělal rozhovor s DIABOLIC, tak si Floridu moc pochvalovali. Máte hodně aktivní scénu, kluby, fanoušky? Žije to pořád stejně jako ve vašich začátcích? Změnil se v tomhle třeba přístup fans?
Florida prošla od přelomu 80. a 90. let několika fázemi. Co se týče death metalu a extrémní hudby obecně, Florida měla tři samostatné scény. Nejznámější byla scéna v Tampě, následovala scéna v Orlandu a nakonec scéna na jižní Floridě, která spojuje Miami, Fort Lauderdale a West Palm Beach. Jak všichni vědí, Florida byla ve své době hlavní líhní death metalu. Zejména v Tampě a to nejen kvůli množství kapel z okolí, ale také proto, že tam sídlil Morrisound Studio a doslova každá extrémní kapela na světě se tam snažila nahrávat. Orlandská scéna byla menší, ale v jejím čele samozřejmě stáli Death. Co se týče "mé scény", tedy scény na jižní Floridě, ta byla ve své době skvělá. Byla tam velká jména jako Malevolent Creation, Monstrosity, když ještě sídlili ve Fort Lauderdale, Cynic v Miami, kteří byli na svých demáčích více thrash/death metaloví, než podepsali smlouvu s Roadrunner, Hellwitch a spousta dalších menších místních kapel. V té době existovala spousta klasických míst, kde se dalo hrát, a která vítala deathmetalové koncerty, jako například The Button South, The Plus Five, The Cameo, Summers On The Beach, Washington Square, The Thrash Can atd.... V průběhu let se všechna tato místa zavřela, spousta kapel se buď rozpadla, nebo se přestěhovala. V polovině a na konci 90. let byla zdejší scéna v podstatě mrtvá. Kolem roku 2000 se ale znovu probudila k životu a hodně s tím souviselo otevření The Culture Room. Je to docela pěkný sál, kam se vejde asi 700 lidí. Původně se tam pořádaly jen lokální koncerty, ale pak se tam začali objevovat i tuzemští interpreti. Pak už jste věděli, že tam každý měsíc probíhají doslova tři nebo čtyři metalová turné. Hráli jsme tam víckrát, než dokážu spočítat, třeba jako s Morbid Angel, Dismember, Mayhem, Incantation, Cannibal Corpse, Immolation, Vader, Suffocation, Exhumed, Angelcorpse, Monstrosity, atd.... Scéna v posledních letech znovu ožila v jižní FL s několika kapelami hrajícími death metal, black metal, tradiční metal, grind atd...., ale kluby a místa, kde by se dalo hrát, téměř neexistují. Je sice fajn, že se situace začala znovu zvedat, ale nic se nevyrovná slavným dnům floridské scény z přelomu 80. a 90. let.
Pořád pevně věřím tomu, že vás uvidím naživo. Nechystáte turné k novému albu? Docela bych si dovedl představit vás, spolu s DEICIDE a INCANTATION na šňůře po Evropě. Nezapomeňte prosím na Prahu! Máme tu dobré pivo a hezký holky, určitě přijeďte!
Hrát v Evropě byl vždycky náš sen. Máme spoustu fanoušků, kteří nám píší z několika zemí po celé Evropě. Všichni bychom se chopili příležitosti si tam zahrát, kdyby se nám někdy naskytla. V podstatě se to všechno smrskne na to, že nás tam bude chtít nějaký bookingový agent tak moc, že nás tam na pár týdnů přiveze. Jsem si jistý, že kdybychom tam někdy jeli, bylo by to nejspíš jako support nějaké větší kapely jako Incantation nebo Immolation nebo něčeho podobného. Rád bych si zahrál na místech jako Španělsko, Řecko, Itálie, Švédsko, Norsko, Island, Švýcarsko, Finsko, Německo, Velká Británie a také v Praze, abychom ochutnali nějaké špičkové české pivo. Snad se nám jednou podaří dostat se za Atlantik. Co se týče Států, tak tady si moc turné nepředstavuju. Všichni v kapele pracují v normálním zaměstnání, takže by bylo těžké získat delší volno, abychom byli na turné několik týdnů v kuse. Musela by to být příležitost, která by nás doslova smetla, abychom se odhodlali k turné. Zatím se budeme soustředit jen na koncerty na Floridě, možná tak na třídenní nebo maximálně čtyřdenní šňůry sem a tam. Rozhodně jsme ale otevřeni i hraní na festivalech mimo Floridu.
Co chystají HIBERNUS MORTIS v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Doufám, že další album nebude zase za 21 let!
Teď, když konečně vyšla deska „The Monoliths Of Cursed Slumber“, odehrajeme pár koncertů na její propagaci. Také připravujeme nějaký nový merch (trička, nášivky atd...). Určitě bych také rád natočil videoklip k jedné ze skladeb z nového alba. To ukáže čas. Co se týče dalších věcí v ne tak vzdálené budoucnosti, plánujeme také řádnou reedici alba The Existing Realms Of Perpetual Sorrow, která bude obsahovat i bonusové skladby včetně některých starých nahrávek, které dosud nebyly vydány. Mimo to, kdo ví? Jsem si jistý, že než to zabalíme, možná nás čeká ještě jedno nebo dvě nová alba. Ale garantuji vám, že to další nebude za 21 let.
Děkuji moc za rozhovor. Hodně pro mě znamená. Jsem starý fanoušek kapely a přeji nejen novému albu úspěch, abyste měli vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromí! HIBERNUS MORTIS rules!
Ne, to já děkuji Jakube za rozhovor! Hodně pro nás znamená, že si nás i po tolika letech lidi pamatují a pořád se jim líbí naše hudba, zvlášť až v Praze! Obecný konsenzus ohledně nového alba je zatím docela skvělý. Velký dík patří Rodrigovi z Blood Harvest za to, že se to podařilo. Díky, Jakube, za přání a doufám, že se všichni vaši čtenáři dostanou k našemu novému albu. Jeho tvorba stála spoustu času a úsilí. Doufám, že si jednou v Praze všichni společně dáme nějaké pivo. "Hail feedback"!
Recenze/review - HIBERNUS MORTIS - The Monoliths of Cursed Slumber (2022):
Představte si opuštěný dům na konci ulice. Vypráví se o něm děsivé příběhy. Kdysi se tam stala vražda a dodnes je krev nasáklá ve zdech. Pokud vstoupíte dovnitř, budete mít divný pocit. Násilí vstoupí do vašich snů, usadí se vám v hlavě a zadře pod kůži. Někde mezi sněním a šílenou noční můrou musela vznikat i nová deska holandských DEMORALIZER. Na recenzi mi přišla nahrávka, které mě ihned přikovala na zeď.
Základem je ostrý, nekompromisní a surový smrtící kov. Přidávány jsou lehce modernější prvky, démonický vokál a spousta temnoty. Jako bych se díval na ošklivý hororový film, který ale není fikcí. Jedná se o syrovou a hnusnou realitu. Poslouchejte hodně nahlas!
Pokaždé, když navštívím místo, kde se stalo něco ošklivého, mrazí mě v zádech. Podobně se cítím i při poslechu "This World is Suffering". Šest skladeb, které připomínají rezavé hřeby, které mi jednou zatlučou do mé rakve. Skvělé, morbidní a chladné melodie, rytmus, u kterého mám sto chutí mlátit pěstí do stolu. Musím vyrazit ven a zbourat první zeď, kterou potkám. O DEMOLARIZER jsem nikdy předtím neslyšel a jsou pro mě obrovským překvapením. Poslouchám kov smrti přes třicet let a opravdu si hodně vybírám, o čem budu psát. Nizozemci mě ihned zaujali, k nahrávce jsem se rád a často vracel. Má v sobě spoustu vzteku, mrazu, tmy a nakumulované energie. Songy se velmi dobře poslouchají. Kombinace starého i novějšího způsobu zabíjení se myslím vyplatila. Kapela působí jako dokonalý stroj na vraždy. Zůstává po něm jenom spálená země. Do hlavy mi byly vyfrézovány drážky a mé kosti jsou rozdrceny na prach. Masivní, ostrý zvuk, obal, nápady, vše sedí perfektně na svých místech. Navíc, z riffů odkapává čerstvá krev. Jsem moc rád, že jsem měl tu možnost "This World is Suffering" poslouchat. Kapela mě vzala na výlet bez konce, na místa, kde se stalo něco zlého. Kývám spokojeně do rytmu, usmívám se. Tahle hudba vyhřezla na povrch temné myšlenky. Je jako nějaká šílená morbidní galerie. Skvělá hrobnická práce! Zničující death metal, který odtrhává maso od kostí!
pro fanoušky: CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY
Asphyx says:
Imagine an abandoned house at the end of the street. There are scary stories about it. There was once a murder there, and to this day, blood soaks the walls. If you go inside, you'll get a strange feeling. Violence enters your dreams, settles in your head and burrows under your skin. Somewhere between dreaming and a crazy nightmare, the new album by Dutch DEMORALIZER must have been created. I received a record for review, which immediately pinned me to the wall.
The foundation is sharp, uncompromising and raw death metal. Added are slightly more modern elements, demonic vocals and lots of darkness. It's like watching a nasty horror movie, but it's not fiction. It's a raw and ugly reality. Listen very loud!
Every time I visit a place where something bad has happened, I get chills. I feel the same way when I listen to "This World is Suffering". Six songs that remind me of the rusty nails that will one day be hammered into my coffin. Great, morbid and cold melodies, a rhythm that makes me want to pound my fist on the table. I've got to go out and knock down the first wall I come across. I had never heard of DEMOLARIZER before and they are a huge surprise to me. I've been listening to death metal for over thirty years and I really pick and choose a lot about what I write about. I was immediately intrigued by the Dutch, and I have returned to the record happily and often. It has a lot of anger, chill, darkness and accumulated energy. The songs are very easy to listen to. The combination of old and newer ways of killing it paid off, I think. The band comes across as the perfect murder machine. All that's left is scorched earth. Grooves have been milled into my head and my bones are pulverized. The massive, edgy sound, the cover art, the ideas, everything fits perfectly in place. Plus, the riffs are dripping with fresh blood. I'm so glad I had the opportunity to listen to "This World is Suffering". The band took me on a trip without end, to places where something bad happened. I sway contentedly to the beat, smiling. This music spewed dark thoughts to the surface. It's like some crazy morbid gallery. Great gravedigger work! Devastating death metal that tears flesh from bone!
For fans of CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY
A few questions - interview with death metal band from the Netherlands - DEMORALIZER.
Date: 28-12-2022
Answered guitarist Yuri, thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Hello there, Yuri guitarist from the band Demoralizer over here! To start off with a short introduction:
Demoralizer is a new death metalband from the Netherlands. The band was founded by me and our bassplayer Jacco in 2019 after after our previous technical deathmetal project Shredding the Masses broke apart. It took over a year to find our drummer Pascal and our vocalist Reinder before we could finally start writing some death metal songs together.
Interesting to note that our vocalist Reinder, was execially a death metal drummer in a technical death metal band “El Chupacabre“ after his band felt apart, he wanted to explore his grunting & gutteral metal vocals in another metalband. So we were happy we got in contact with Reinder while we were searching for a vocalist.
Our drummer Pascal is our most experienced bandmember, he played in several death / black metalbands such as: Vermin, Syncardion, Chainsaw Surgery and other studio projects with Dark Attic Records. He was the last bandmember wo joined us, before we could finally start working as a band.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
For me, as the only guitarist and responsible for most of the songwriting, I started recording all the guitar tracks for our EP at the beginning of 2021. Our plan was to record the guitars first, then the bass guitar and finally the drums and vocals in the studio. It’s in a reversed order, but during COVID I could record a lot already from home.
In november that year when I finished like 95% of all my recordings a became very ill and was diagnosed with cancer. In 2022 I had to recover from 2 surgeries and had to undergo radiation- and chemo therapy. In between all that I managed to finished the songwriting and recordings for our EP and in June we recorded our video from our song “Alive to Die“ https://youtu.be/3X-3en1l6XA
In July the vocals and drums where recorded in the studio with our producer Roelof Klop https://www.roelofklopmusic.com/. I know Roelof for many years and he has allready done succesfull productions for many metalbands. He was also reponsible for the mixing proces. The mastering was done by 2 times Grammy Award and 3 times Latin Grammy Award winner Nacho Molino https://nachomolino.com/
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Because of our current situation with me still beeing threated with chemo-therapy and missing a second guitarist. It was not important for us to press cd’s or vinyl as in our situation we can’t do any gigs and we have no label or distribution agency to sell cd’s online. So a digital release is most convenient for us right now. You can buy our music at our Bandcamp page: https://demoralizerdeathmetal.bandcamp.com/track/this-world-is-suffering or stream us on many platforms such as: Spotify, Amazon Music, Youtube Music, Deezer, Soundcloud.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
All lyrics are created by our vocalist Reinder. Also our first intro song:“ The Stones of my Tomb“ the music was mostly written by him. He often mentions that he just likes the angry emotion and attitude that comes with grunting and screaming, so the lyrics kind of reflect that. Most things are about thing you might notice in your life if you are a bit (hehe) demoralized. The state of the world, state of ones own life or psyche. Themes are mostly nihilism, fatalism, or good-old-fashioned just seeing stupid shit in the world and not agreeing with it, and wanting to shout as loud as possible that humans can do some weird dumb stuff. Reinder said he can be a bit introverted and ruminate a bit on people being annoying. Other than that he’s not an angry guy.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Interesting fact: Mike was also the vocalist of the band Monstrosity a few years ago.
The art-work of our EP is done by Kiandra-Visual, this guy is an exceptionally skilled drawer and managed to create art-work based our the concept we described. Definitely worth to check out his port-folio.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We do not have or had a label at all, everything is self released by us.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
I cannot speak for every bandmember, but for me personally the bands who inspired me most are e.g. : Necropagist, Cannibal Corpse, Jinjer, Chimaira, The Zenith Passage, The Faceless, Haken and lot’s of other different bands.
You check my Spotify playlist if you are interested to know more:
But what’s most important to mention, is that every bandmember has it’s own inspirations and has it’s own creative space in the band during our songwriting proces to express himself. I only write the guitars for the song structures as a base for every song. Then and every other bandmember adds his own creativity until our songs are complete and meet our requirements.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
No we did not send any promo’s to any label at all. Our focus was to launch a digital release on every major streaming platform. We mainly our digital promo to many E-zines, radio‘s and websites to get reviews, interviews and airplay. So far the reactions our EP release are very positive and more reviews will be published in the near future and we look forward to it.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We have not done any gigs so far. The reason for this is first of all we still miss a second guitarist. And secondly because of my diagnosis I am still under hospital threatments, that‘s why we had no chance to perform any gigs yet. So we can’t really say as band what kind of gigs we prefer most.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
At this moment we are in contact with a second guitarist. We hope he will join us soon permanently and we can present him as a new member of the band. Also my chemo-therapy will finish in january 2022, if my situation remains stable as it is now we can definately think of planning gigs. And if that would happen I would definately want to press pysical copies of our EP. I think most guys in the band really want to get on the stage and blow some people away!
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
The easiest way for fans to get in touch with us is via Facebook, just sent us a message and it will be me answerring your messages 😊 .
