„Hudba je nejdokonalejší typ umění: neprozradí nikdy svoje tajemství“: napsal můj oblíbený spisovatel Oscar Wilde. Na citát jsem si vzpomněl, když jsem nějaký čas poslouchal nové EP "Premiant" od kapely !T.O.O.H.!. Muzika, texty, atmosféra, nálady, všechno se mi spojilo v jedno. Pro podobné okamžiky mě stále baví o nových deskách psát a podporovat je. Pokaždé si připadám jako objevitel nových světů. Nahlížím do autorovy fantazie a surfuji na zpěněných vlnách spolu s ním.
Určitě to znáte, vzájemné propojení. Když si řeknete, to je přesně ono! Začnete si podvědomě podupávat nohou, utkví vám v hlavě nejdříve úryvky textů a pak, po nějaké době se vyryjí do mozku celé rýmy, spolu s melodiemi a rytmem. No není to krása, říkáte všem okolo a když na vás udiveně civí, tak se raději stahujete do své ulity. Jen já a hudba. Neexistuje nic jiného. Žádný svět, žádné problémy, práce, nic - pouze bicí, vokál, riffy.
Jako bych znovu létal vesmírem a nahlížel do jiných dimenzí. Jsem starým budhistickým mnichem, který ale moc dobře ví, co je pořádná pařba. "Premiant" je dalším zběsilým útokem na vaše podvědomí. To vyplave ve skladbách na povrch jako špína z odpadu. EP je opět velmi pestré, košaté, neučesané a zároveň drží pohromadě. Slova nestačí, lepší je si pomoci ukázkami. Neptejte se, zda je to normální, nechte na sebe songy jen tak působit. Smějte se, vztekejte, nadávejte, ale vězte, že přenesených emocí bude velká spousta. Jedná se sice jen o necelých 11 minut, ale přesto - rochnil jsem si jako růžové prasátko v bahýnku. Novinka mi moc chutná. Broukám si ji, chodím s ní po ulicích, i do postele, než jdu spát. Přetransformovala se i do mých snů. Je to tak! Gradace, legrace, zamyšlení, trepanace, smutek i technické finesy. Vše skvěle zahrané, jdoucí na hranu i kousek za ní. Možná se tentokrát neobjevují úplně nové sféry, vše mi přijde zemitější. Přesto je zajímavé nové rovnice řešit. Parádní zvuk plus spousta zajímavých nápadů, děleno progresí a násobeno velkým tlakem a šílenými texty - výsledek dvakrát podtrhnout! Tohle všechno připomíná větrný vír, ze kterého není úniku. Harmonie zloby, pánové opět dokázali rozvibrovat všechny mé kosti i zubní sklovinu. Prostě lovískuju! Epické, jak by řekla mladá generace. Avantgardní, death grindová mozaika!
Asphyx says:
"Music is the most perfect kind of art: it never tells its secrets": wrote my favourite writer Oscar Wilde. I remembered the quote when I was listening to the new EP "Premiant" by the band !.T.O.O.H.!. The music, the lyrics, the atmosphere, the moods, all came together for me. For moments like that I still enjoy writing about and promoting new albums. I feel like a discoverer of new worlds every time. I look into the author's imagination and surf the foamy waves with him.
I'm sure you know, the interconnectedness. If you say to yourself, that's exactly it! You start to unconsciously stomp your feet, first snippets of lyrics get stuck in your head and then, after a while, whole rhymes are etched into your brain, along with melodies and rhythm. Isn't it beautiful, you tell everyone around you, and when they stare at you in amazement, you prefer to retreat into your shell. Just me and the music. There's nothing else. No world, no problems, no work, nothing - just drums, vocals, riffs.
It's like flying through space again and looking into other dimensions. I'm an old Buddhist monk who knows what a good party is. "The Premiant" is another frantic assault on your subconscious. It comes out in the songs like dirt from the garbage. The EP is once again very colourful, vibrant, unpolished and holds together at the same time. Words aren't enough, better to help yourself with samples. Don't ask if this is normal, just let the songs work on you. Laugh, rage, swear, but know that the emotions transferred will be a great deal. It is only less than 11 minutes, but still - I was crawling around like a pink pig in a puddle. I really like the new stuff. I hum it, walk the streets with it, even go to bed with it before I go to sleep. It's transformed itself into my dreams. That's right! Graduation, fun, reflection, trepanation, sadness and technical finesse. All superbly played, going to the edge and just over it. Maybe this time there are not entirely new realms, everything seems more earthy to me. Still, new equations are interesting to solve. Awesome sound plus a lot of interesting ideas, divided by progression and multiplied by great pressure and crazy lyrics - the result underlined twice! This all feels like a wind vortex from which there is no escape. Harmonies of malevolence, the gentlemen once again managed to vibrate all my bones and tooth enamel. I just love it! Epic, as the younger generation would say. Avant-garde, death grind mosaic!
Psaní jsem měl rád od malička. Už na základní škole. Bílý papír pro mě byla vždy výzva. Dlouhé roky jsem musel psát tužkou. Vyprávěl jsem příběhy, popisoval, hrál si se slovy a paní učitelky byly nadšené. Dostával jsem dvakrát podtržené jedničky. Bylo to pro mě tak nějak automatické, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Někteří spolužáci seděli a nic je nenapadalo. Já měl co dělat, abych tok svých myšlenek vůbec zkrotil. Učil jsem se a neustále četl a četl. Svět knih je pro mě stále tajemstvím. Rád se nechávám pozvat od oblíbených spisovatelů do jejich světa. Usínám s nimi, přemýšlím, kam se bude dál děj ubírat. Možná právě proto mám rád detektivky. Mistr Nesser má navíc svůj vlastní styl vyprávění. Žeru ho. A hotovo.
Občas se sice moc vykecává, ale to mi nijak nevadí. Mám čas, knížka je pro mě i relaxem, není kam spěchat. Novinka Šachy pod sopkou je o spisovatelích, o jejich světě. O popisované i zrealizované vraždě. Do hry vstupují Barbarotti a Eva. Jako vždy vynikající. Rozplétají, někdy dlouze a složitě, jednotlivé nitky, které se nakonec spojí v jeden výsledek. Je to jako matematický příklad, který má několik neznámých. Občas se vydáte i slepou větví, abyste se zase vrátili na začátek. Tohle je přesně jedna z věcí, které na Nesserovi miluju. Vyšetřovatelé jsou reální, uvěřitelní. Žádní zázrační géniové, ale obyčejní, i když nadmíru chytří lidé. Zmínit musím i Barbarottiho rozmluvy s Bohem, které mě v některých dřívějších knihách trošku štvaly, ale zvykl jsem si a abych pravdu řekl, už bych si bez nich jeho detektivky ani nedovedl představit. Má to něco do sebe, přiznávám.
Děj je z prostředí, do kterého jsem se před lety mohl dostat. Jenže mě připadal příliš nestálý. Možná si ale jenom tolik nevěřím. Protože znáte to, jít dneska se srdcem na trh, na to musíte mít trošku i hroší kůži. Protože co si budem, spousta lidí není hodných, nepřeje, dělá jim dobře, když ostatním ubližují. A vy se před nimi obnažíte, stojíte před nimi se svými city a jste hrozně jednoduchých terčem. Každý, co kdy něco vytvořil, určitě bude vědět, o čem píšu. Znám spoustu skvělých lidí, kteří umí psát, jsou poctiví a mají i talent, ale zůstanou všem navěky neznámí, protože je po prvním křehkém publikování sejmul nějaký debil. Jen tak, aby se mohl zasmát cizímu neštěstí. O tom jsou Šachy pod sopkou také. O fanoušcích, o celém tom kolotoči vydávání knih. Ale hlavně o psaní. O vnitřním světě autorů. A na detektivech je, aby vše rozpletli.
Ono se to nezdá, dnes pokud nemáte během dvou kapitol minimálně deset zohavených mrtvol, tak to přijde mnohým jako nuda. Nejlépe co nejbrutálněji. Ale ono to není jenom tak, někoho zabít. Brání nám v tom pud sebezáchovy, výchova, společnost. Není to nic normálního a v člověku musí mít v sobě hodně temnoty a špíny, aby něco takového provedl. Bývá to stále výjimka, chyba v hlavě i systému. To je další z věcí, které se mi na Nesserovi líbí. Je citlivý, ví moc dobře, že vraždí hlavně nešťastníci, kteří jsou na dně. Neomlouvá je to, ale pokud chcete zjistit, kým jsou, musíte nejdříve vědět, proč. Jsou to zásadní otázky, které si vyšetřovatelé kladou od začátku případu a mnohdy není vůbec lehké je objevit a už vůbec na ně odpovědět.
Takže přátelé, pokud máte rádi svět psaní knih a milujte severské krimi, tak neváhejte. Nesser je natolik svérázný autor, že chybu neuděláte. Jeden známý z twitteru napsal, že Nesser nikdy nenasere. Musím se pod jeho výrok podepsat. Mě osobně se knížka hodně líbila. Je vlastně druhou, co jsem letos četl a byl jsem hrozně rád, že jsem ji k vánocům dostal. To víte, my si děláme doma takhle dobře. Na co kupovat věci, které si můžete dopřát během roku? Ale kniha, to je něco jiného. Nějak s nimi mám spojené vánoce od malička. A jsem tomu neskutečně rád. Děkuji moc za pozornost a bylo mi ctí se s vámi podělit o další knižní tip. Snad vám přijde k duhu.
PS: Víte, co se mi na knížkách Håkana Nessera líbí asi nejvíc? Je neskutečně lidský. A miluji i jeho styl suchého humoru.
„Autorovy poslední dny a smrt“ – tak zní titul nedokončeného románu poměrně populárního spisovatele Franze J. Lundeho o znepokojivých událostech, které se mu přihodily na podzim roku 2019. Lundeho text se po čase dostane do rukou komisaře Gunnara Barbarottiho. Jak je vidět, ve světě spisovatelů se mohou odehrávat podivné věci. Text Barbarottiho zcela pohltí, přestože si současně klade otázku, zda by se raději neměl věnovat důležitějším úkolům. Do temného příběhu vstupuje během roku 2020 také covid-19. K rozluštění záhady dojde až začátkem června, v den státního svátku Švédského království.
Je to nevyhnutelné. Nakonec se všichni jednou setkáme tváří v tvář se smrtí. Budeme se zpovídat ze svých hříchů. Rozpadneme se pomalu v prach a červi se rozlezou po celém našem těle. Ucítíme nekonečný chlad a temnotu. Stejně jako z nového EP francouzských démonů SÉPULCRE.
Přijměte pozvání na starodávný death metalový obřad, pod kterým jsou podepsáni členové kapel jako DESTROYER 666, VENEFIXION, SKELETHAL, NECROWRETCH. Pánové se sešli, aby nám předložili ty nejshnilejší kousky masa. Myslím, že se jim to povedlo na výbornou.
"Cursed Ways of Sheol" mi připomíná starý pergamen, který byl nalezen v dřevěné rakvi uložené dlouhé roky hluboko pod zemí. Chlad, tma a nenávist. Zlo, špína a bolestivé ozvěny ze záhrobí. Tak lze novinku také definovat. Francouzi se nechali inspirovat svými domovskými kapelami, ale také třeba smečkami typu MORTIFERUM, GRAVE MIASMA, DISMA, SEDIMENTUM a samozřejmě AUTOPSY. Dostanete velmi jedovatý koktejl smrtícího kovu s doom metalovými prvky, který se vám rozpadne v rukou jako prach. SÉPULCRE dokáží být velmi podmaniví, nebál bych se napsat magičtí. Základem jsou ostré, velmi dobře napsané riffy, masivní a hutný zvuk, ale hlavně absolutně děsivá a šílená atmosféra. Zmínit musím i stylový obal od bubeníka JW. Nahrávku jsem si ihned oblíbil, dostala se mi postupně do krve. Usadila se v žilách i mé hlavě. Nejlépe vynikla ráno, když byly ulice ještě tiché a na hřbitově, kolem kterého chodím, ještě tančily přízraky. "Cursed Ways of Sheol" je přesně tím druhem jedu, který nelze jinak, než doporučit. Otiskne se do vás jako noční můra, jako vaše vnitřní běsy. Vše je ohlodáno na kost, pálí mě a žhne, přesto mi při poslechu běhá mráz po zádech. To dokáží jenom dobré desky. Je to nevyhnutelné. Nakonec se všichni jednou setkáme tváří v tvář se smrtí. Než se tak ale stane budu poslouchat SÉPULCRE! Zlověstná, temná death metalová ceremonie!
Asphyx says:
It's inevitable. Eventually, we will all come face to face with death. We will confess our sins. We will slowly crumble into dust and worms will crawl all over our bodies. We will feel the endless cold and darkness. Just like the new EP from French demons SÉPULCRE.
Accept the invitation to an ancient death metal ritual signed by members of bands like DESTROYER 666, VENEFIXION, SKELETHAL, NECROWRETCH. The gentlemen have come together to present us with the most rotten pieces of meat. I think they did it very well.
"Cursed Ways of Sheol" reminds me of an old parchment that was found in a wooden coffin buried deep underground for many years. Cold, dark and hateful. Evil, filth and painful echoes from beyond the grave. That's how the novelty can also be defined. The French were inspired by their home bands, but also by the likes of MORTIFERUM, GRAVE MIASMA, DISMA, SEDIMENTUM and of course AUTOPSY. You get a very poisonous cocktail of death metal with doom metal elements that will crumble in your hands like dust. SÉPULCRE can be very captivating, I wouldn't be afraid to write magical. Sharp, very well written riffs, massive and dense sound, but most of all absolutely terrifying and insane atmosphere are the basis. I must also mention the stylish cover artwork by drummer JW. I liked the record immediately, it gradually got into my blood. It settled in my veins and in my head. It was at its best in the morning, when the streets were still quiet and the ghosts were still dancing in the cemetery I pass by. "Cursed Ways of Sheol" is exactly the kind of poison I can't help but recommend. It imprints itself on you like a nightmare, like your inner rage. Everything is gnawed to the bone, it burns and glows, yet it sends chills down my spine as I listen. Only good records can do that. It's inevitable. Eventually, we will all come face to face with death. But before that happens, I'll be listening to SÉPULCRE! A sinister, dark death metal ceremony!
Jozef „Dodi“ Košč, known mainly from Perversity, formed Constipation back in 1999. Twenty years later he decided to resurrect this grindcore ensemble and release their first official album entitled “Alica”. The material contains 14 songs and 28 minutes in death grind style. The songs are punchy and catchy. They are an ode to old school but with modern production values. A truly explosive mix!
Check out the video to the track “Necrogolo” here:
1. Ave CREMATION! Greetings to beautiful Switzerland. I recently made a map of metal Europe at home over the weekend and I made a note of your country - CORONER, HELLHAMMER, CELTIC FROST, MESSIAH and then I thought of someone "younger". Then you get to my mind first together with REQUIEM! And your new album " Where the Blood Flows Down the Mountains“ is excellent! How did the album come about and in which direction did you wanted to move?
Serge: Ahoj Jakub! We started writing new songs before the whole pandemic thing started and we used the time during this weird and sometimes shitty period to write more songs and record the album. We tried to get a more compact and homogenic sounding album this time. We've definitely improved in the way we write songs on this one.
2. The new record is packed to the brim with real, aggressive old-style death metal. Nevertheless, it is fresh and interesting. You have your own clear and distinct signature, you bet a lot on the atmosphere. Who is the main author of the music and how do you create new songs? The album incredibly cuts to the alive! How did manage it?
Ramon: Marco (g), Roger (g) and I (d) are mainly working on new songs. For this album, for the first time, we used a labtop with the appropriate program and went through riff by riff. Four songs were ready, the other four we developed with this system. It was a bit unusual, but fortunately very productive and creative. And, we just took our time. Our need was, despite the technical progress, to maintain our sound and to sound as real as possible. First and foremost, we have to like our sound ourselves, stand behind it!
3. At "old" bands, I always really like how they play with sound. This is especially true for death metal. The individual instruments must stand out, at the same time I literally hate "modern" artificial plastic sound. " Where the Blood Flows Down the Mountains" sounds raw, old school, dark, cold. Who is signed after mastering and mixing? Where did you record?
Serge: I'm not a fan of modern sound. Sounds too artificial for me. A lot of bands use the same drum samples and the same amp emulators on their records, which is one of the reasons for that plastic sound as you describe it. We still use real amps with tubes and real drums. The only thing we trigger is the bass drum, but that's a thing a lot of death metal drummers do nowadays.
I've been working as a sound engineer for a little over 20 years now and recorded and mixed all our previous records, except the very first one. For this one we did the recording in our rehearsal room again, but we decided to give the mixing duty to Raphael Bovey (MyRoom Studio) and mastering to Lad Agabekov (Caduseus Studios). The idea this time was to give our sound to someone else, to bring a fresh perspective into our sound. I think it's a good mix between old school and modern sound. We are very happy with the result we achieved with these guys.
4.They say good cover art sells and the one on "Where the Blood Flows Down the Mountains" is great. I can't help but think it's inspired by old Catholic books? What exactly is it supposed to convey and how does it relate to the music?
Ramon: In fact, you are very close. The origin is Dante Alighieri, the divine comedy. Gustave Dore took it up around 1880 and created his own version. I discovered this by chance and suggested it to the band with the name, it made sense to everyone. We grew up Catholic, but this we have discarded. Our homeland is characterized by high, rugged mountains where you can see the horizon only on the mountain tops, so the images of Dore are very close to our reality.
5. The lyrics are a very underestimated discipline in many death metal bands. It's also very difficult to write lyrics for music, at least I think so. It has to sit in phrasing, at the same time be understandable and express some emotions. Who is the author of the lyrics on „Where the Blood Flows Down the Mountains“ and where did he get the inspiration for them?
Serge: My lyrics are mostly inspired by our everyday lives, what happens with our environment and also psychological aspects, the dark sides of humanity. I wrote all the lyrics for our records so far, except Plaguelord on the last record and Thoughtseize on our previous record, which were written by our bass player Thomas, who also does the main vocals on these two tracks.
The main themes on „Where the Blood Flows Down the Mountains“:
Burning beneath the surface is about people who commit suicide and the fact that most of the time, you really don't see it coming. It hits you in the face and we're left with so many questions about why they did it.
Digital Depency is about our depence on technology, especially computers, smart phones etc. We'll see how well it goes with the upcoming energy crisis, might get funny...
Plaguelord is about the plague, as the title says. We didn't want to write a song about the recent pandemic, so Thomas, our bass player chose the plague as a theme. It's also a reminder to all the crybabys complaing about Covid 19, the restrictions and measures that had to be taken etc. Humanity has seen way worse. Think about it!
Among the braindead seems to a song about zombies, but is more about the decline of humans and especially our intelligence. I'm always amazed how stupid we can be sometimes. Break the cycle is about a new start, leaving the past behind and looking ahead. Timebomb is about being under pressure and just wanting to burst.
Blooddrill is about big international coprporations exploiting our planets resources and how far we can go. It's using blood as a metaphore. How long can we keep drilling into the earth, before blood comes flowing out and we all start drowning in it?
6. I'm going through your discography and I've found that you are quite responsible. You've never released an outright weak record. Each album is a bit different, but at the same time you keep your direction and I can recognize you in several tones. This is a great gift and ability in overproduction today. But who are CREMATION like people? I believe that there is a sense of chemistry among musicians. Do you go for a beer together, do you meet even out of concerts? According to the photos, you look like a bunch of nice guys, whom I would like to invite to a shot :).
Ramon: Like real life, you evolve in music and it's a process that demands a lot from everyone. Keeping the thread going is challenging, but I think we have managed to stay authentic. After 30 years you get to know, respect and appreciate each other! That doesn't stop and that's very good.
With us you can definitely have a shot, talk about music and just enjoy the moment!
7. What about CREMATION and concerts? Do you play often? I'd love to see you somewhere in the club! Like you and MESSIAH, that would be amazing!
Serge: We'll definitely try to play more shows in the future, also outside of Switzerland. Our goal for next year is to play at least one or two shows per month in average. We'd love to play with Messiah again. Great guys, very down to earth. We shared the stage with them in Luzern, when they did one of their reunion shows and it was a great experience. I was lucky enough to see these guys about 3 or 4 times before they broke up and I'm very happy that they got back together.
8. In the Czech Republic, Switzerland has a very good sound. But mostly we only pass through your country when we go somewhere to the sea or the mountains. What is it like for you with death metal, concerts, fans? What is the Swiss underground like?
Ramon: Unfortunately, we were only once in the Czech Republic, in Most. Our impression was very positive! We didn't see much of the country, but the audience was very open and ready to actively listen to the bands. Whether underground or high class, here you can actually go to a concert every weekend. There is a lot going on, there are a lot of good bands that deliver quality. There are very good venues and organizers who work very professionally! All in all, whoever is interested is very well served in Switzerland.
9. Which bands influenced CREMATION when you started? Did you have any idols you worshiped? For us, please remember what the beginnings of the band were and guide us through your history.
Serge: When we started it was mainly a mix of US, swedish, dutch and UK death metal that influenced us. We were listening to bands like Cannibal Corpse, Deicide, Morbid Angel, Suffocation, Pestilence, Sinister, Gorefest, Dismember, Grave, Entombed, Carcass, Napalm Death, Benediction and Messiah. Later on we discovered bands like Nile, Dying Fetus, Cephalic Carnage, Exhumed, Misery Index and Aborted among many others.
We also looked up to the local bands that were palying death metal at that time we started, like Exhumanator, Malevolence and Damnatory. We did our first show with Exhumanator in 1995 at a local venue. The second show was already outside of our home town area, in the french speaking part of the region we live in. After that we quite quickly played more shows in different areas. Playing Gigs all over Switzerland with other underground bands and sharing the stage with some of the bigger bands I mentioned at the beginning was an important part of our evoltion. I got in touch with bands from the french speaking part of Switzerland, were is also lived for a while. Having connections with the french and german speaking bands helped a lot to find and play more gigs.
10. When you say death metal, everyone imagines a little different. What does it mean for you? How do you, as the author, perceive this music and what do you want to express with it? Is it anger, darkness, cold? Other emotions?
Ramon: We grew up with death metal, that's what shaped us. Each one of us listens to different metal genres at home. Probably the mix of different emotions, influences and imprints is what finally makes our band. Depending on the mood, your mentioned emotions can come to the fore. But I can't tell you exactly which ones they are...
It's a privilege to make music, so all the positive emotions come into play. And that's maybe how an album like this one comes out.
11. What are CREMATION planning in the upcoming months? Do you want to say something to the fans?
Serge: Our plans for the next months is to play as many shows as possible to promote our new record, drink beers, burn stages and have a good time. We also might start working on some new material. To our fans: Check out the new record and the older ones as well! If we play near your town, come check us out. Keep supporting the underground bands and enjoy life!
12. When you say death metal, everyone imagines a little different. What does it mean for you? How do you, as the author, perceive this music and what do you want to express with it? Is it anger, darkness, cold? Other emotions?
Ramon: We grew up with death metal, that's what shaped us. Each of us listens to different metal genres at home. Probably the mix of different emotions, influences and imprints is what finally makes our band. Depending on the mood, your mentioned emotions can come to the fore. But I can't tell you exactly which ones they are...
It's a privilege to make music, so all the positive emotions come into play. And that's maybe how an album like this one comes out.
13. What are CREMATION planning in the upcoming months? Do you want to say something to the fans?
Serge: Our plans for the next months is to play as many shows as possible to promote our new record, drink beers, burn stages and have a good time. We also might start working on some new material. To our fans: Check out the new record and the older ones as well! If we play near your town, come check us out. Keep supporting the underground bands and enjoy life!
Thank you so much for the interview, I really appreciate your time. I'll do one thing now. I'm going to listen " Where the Blood Flows Down the Mountains" really loud! It's a really great album, which got pretty under my skin. Thanks a lot for it too. I wish you great sales. Also good luck in your private lives!
Ramon & Serge: Thank you Jakub for your appreciative words and we are very happy that our album has left a mark on you! Thank you also for taking the time to deal with it!
All the best to you, your family! And take care!
Recenze/review - CREMATION - Where the Blood Flows Down the Mountains (2022):
Ave CREMATION! Zdravím do krásného Švýcarska. Zrovna nedávno jsem si dělal doma o víkendu takovou mapu metalové Evropy a u vaší země jsem si poznamenal - CORONER, HELLHAMMER, CELTIC FROST, MESSIAH a pak jsem přemýšlel o někom „mladším“. Napadli jste mě spolu s REQUIEM jako první! A vaše novinka „Where the Blood Flows Down the Mountains“ je vynikající? Jak album vznikalo a jakým směrem jste se chtěli posunout?
Serge: Ahoj Jakube! Začali jsme psát nové skladby ještě předtím, než začala celá ta pandemie a využili jsme čas během tohoto podivného a někdy posraného období k napsání dalších skladeb a nahrání alba. Tentokrát jsme se snažili o kompaktnější a homogenněji znějící album. Rozhodně jsme se na něm zlepšili ve způsobu tvorby skladeb.
Nová deska je po okraj narvaná opravdovým, agresivním death metalem starého stylu. Přesto je svěží a zajímavá. Máte svůj jasný a zřetelný rukopis, sázíte hodně na atmosféru. Kdo je hlavním autorem hudby a jak nové songy tvoříte? Album neskutečně řeže do živého! Jak se vám to povedlo?
Ramon: Marco (g), Roger (g) a já (d) pracujeme hlavně na nových skladbách. Pro toto album jsme poprvé použili počítač s příslušným programem a procházeli jsme riff po riffu. Čtyři skladby byly hotové, další čtyři jsme vyvíjeli pomocí tohoto systému. Bylo to trochu nezvyklé, ale naštěstí velmi produktivní a kreativní. A taky jsme si prostě dali na čas. Naší potřebou bylo, navzdory technickému pokroku, zachovat náš zvuk a znít co nejreálněji. V první řadě se musí náš zvuk líbit nám samotným, musíme si za ním stát!
U „starých“ kapel se mi vždycky hrozně líbí, jak si hrají se zvukem. U death metalu to platí obzvlášť. Musí vyniknout jednotlivé nástroje, zároveň doslova nesnáším „moderní“ umělý plastový zvuk. „Where the Blood Flows Down the Mountains“ zní surově, old schoolově, temně, chladně. Kdo je podepsán po masteringem a mixem? Kde jste nahrávali?
Serge: Nejsem příznivcem moderního zvuku. Pro mě zní příliš uměle. Spousta kapel používá na svých deskách stejné samply bicích a stejné emulátory zesilovačů, což je jeden z důvodů toho umělého zvuku, jak ho popisuješ. My pořád používáme zesilovače s lampami a reálné bicí. Jediné, co spouštíme, je basový buben, ale to je věc, kterou dnes dělá hodně deathmetalových bubeníků. Jako zvukař pracuju už něco přes dvacet let a nahrál a smíchal jsem všechny naše předchozí desky, kromě té úplně první. Pro tuhle jsme opět nahrávali v naší zkušebně, ale rozhodli jsme se svěřit mix Raphaelu Boveymu (MyRoom Studio) a mastering Ladovi Agabekovovi (Caduseus Studios). Tentokrát šlo o to, abychom náš zvuk přenechali někomu jinému a vnesli do něj nový pohled. Myslím, že je to dobrý mix mezi oldschoolovým a moderním zvukem. S výsledkem, kterého jsme s těmito lidmi dosáhli, jsme velmi spokojeni.
Říká se, že dobrý obal prodává a ten na „Where the Blood Flows Down the Mountains“ je skvělý. Nemůžu si pomoc, ale připadá mi, že je inspirovaný starými katolickými knihami? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?
Ramon: Ve skutečnosti jsi velmi blízko. Původcem je Dante Alighieri, Božská Komedie. Kolem roku 1880 se jí chopil Gustave Dore a vytvořil vlastní verzi. Objevil jsem to náhodou a navrhl jsem to kapele s názvem, všem to dávalo smysl. Vyrostli jsme v katolické víře, ale tu jsme zavrhli. Naše vlast se vyznačuje vysokými, drsnými horami, kde je obzor vidět jen na vrcholcích hor, takže Doreho obrazy jsou velmi blízké naší realitě.
Texty jsou u mnohých death metalových kapel velmi podceňovanou disciplínou. Ono je taky velmi těžké napsat text na muziku, alespoň já si to myslím. Musí sednout do frázování, zároveň být srozumitelný a vyjadřovat nějaké emoce. Kdo je autorem textů pro „Where the Blood Flows Down the Mountains“ a kde pro ně bral inspiraci?
Serge: Moje texty jsou většinou inspirovány naším každodenním životem, tím, co se děje s naším okolím, a také psychologickými aspekty, temnými stránkami lidství. Všechny texty pro naše předchozí desky jsem zatím napsal já, kromě „Plaguelord“ na poslední desce a „Thoughtseize“ na předchozí desce, které napsal náš baskytarista Thomas, který v těchto dvou skladbách také zpívá hlavní vokály. Hlavní témata na "Where the Blood Flows Down the Mountains": "Burning Beneath the Surface" je o lidech, kteří spáchají sebevraždu, a o tom, že většinou to člověk opravdu nečeká. Zasáhne vás to a zůstane vám tolik otázek, proč to udělali. "Digital Dependency" je o naší závislosti na technologiích, zejména na počítačích, chytrých telefonech atd. Uvidíme, jak to půjde s nadcházející energetickou krizí, mohlo by to být vtipné. "Plaguelord" je o moru, jak říká název. Nechtěli jsme napsat skladbu o nedávné pandemii a tak si Thomas, náš basák vybral jako téma mor. Je to taky připomínka všem těm uplakánkům, kteří si stěžují na Covid 19, na omezení a opatření, která se musela přijmout atd. Lidstvo už zažilo mnohem horší věci. Zamyslete se nad tím! "Among the Braindead" vypadá jako skladba o zombících, ale je spíš o úpadku lidí a hlavně naší inteligence. Vždycky mě překvapí, jak dokážeme být někdy hloupí. "Break the Cycle" je o novém začátku, o tom, jak nechat minulost za sebou a dívat se dopředu. "Timebomb" je o tom, že jste pod tlakem a chcete prostě explodovat. "Blooddrill" je o velkých mezinárodních korporacích využívajících zdroje naší planety a o tom, kam až můžeme zajít. Jako metaforu používá krev. Jak dlouho můžeme vrtat do země, než z ní začne téct krev a všichni se v ní začneme topit?
Projíždím si vaši diskografii a zjistil jsem, že je na vás spolehnutí. Nikdy jste nevydali vyloženě slabou desku. Každé album je něčím trošku odlišné, ale zároveň si držíte svůj směr a člověk vás pozná po několika tónech. To je v dnešní době nadprodukce velký dar a schopnost. Jací jsou ale CREMATION jako lidé? Já zastávám názor, že z muziky je cítit chemie mezi muzikanty. Chodíte spolu na pivo, setkáváte se i mimo koncerty? Podle fotek působíte jako parta sympatických chlápků, které bych rád pozval na panáka:)
Ramon: Stejně jako v reálném životě, i v hudbě se člověk vyvíjí a je to proces, který od každého vyžaduje hodně. Udržet kontinuitu je náročné, ale myslím, že se nám podařilo zůstat autentickými. Po třiceti letech se člověk pozná, respektuje a váží si jeden druhého! To nepřestává a to je moc dobře. S námi si rozhodně můžete dát panáka, povídat si o hudbě a prostě si užívat okamžik!
Co CREMATION a koncerty? Hrajete rádi a často? Hrozně rád bych vás viděl někde v klubu! Třeba vy a MESSIAH, to by byl splněný sen!
Serge: Určitě se budeme snažit hrát v budoucnu více koncertů a to i mimo Švýcarsko. Naším cílem pro příští rok je odehrát v průměru alespoň jeden nebo dva koncerty měsíčně. Rádi bychom si znovu zahráli s MESSIAH. Jsou to skvělí kluci, kteří se drží při zemi. Sdíleli jsme s nimi pódium v Luzernu, když měli jeden ze svých reunionových koncertů a byl to skvělý zážitek. Měl jsem to štěstí, že jsem tyhle kluky viděl asi třikrát nebo čtyřikrát, než se rozpadli a jsem moc rád, že se dali zase dohromady.
U nás v Čechách má Švýcarsko velmi dobrý zvuk. Většinou ale přes vaši zemi jenom projíždíme, když jedeme někam k moři nebo na hory. Jaké je to u vás s death metalem, s koncerty, fanoušky? Jaký je švýcarský underground?
Ramon: Bohužel jsme byli v České republice jen jednou a to v Mostě. Náš dojem byl velmi pozitivní! Neviděli jsme toho v zemi moc, ale publikum bylo velmi otevřené a připravené aktivně poslouchat kapely. Ať už jde o underground, nebo o vyšší třídu, tady můžete jít na koncert skutečně každý víkend. Děje se toho hodně, je tu spousta dobrých kapel, které přinášejí kvalitu. Jsou tu velmi dobré kluby a pořadatelé, kteří pracují velmi profesionálně! Celkově vzato, kdo má zájem, má ve Švýcarsku velmi dobré podmínky.
Které kapely ovlivnily CREMATION, když jste začínali? Měli jste nějaké vzory, které jste uctívali? Zavzpomínej pro nás, prosím, jaké byly začátky kapely a proveď nás vaší historií.
Serge: Když jsme začínali, ovlivňoval nás hlavně mix amerického, švédského, holandského a britského death metalu. Poslouchali jsme kapely jako Cannibal Corpse, Deicide, Morbid Angel, Suffocation, Pestilence, Sinister, Gorefest, Dismember, Grave, Entombed, Carcass, Napalm Death, Benediction a Messiah. Později jsme objevili kapely jako Nile, Dying Fetus, Cephalic Carnage, Exhumed, Misery Index a Aborted a mnoho dalších. Také jsme vzhlíželi k místním kapelám, které v té době, kdy jsme začínali, hrály death metal, jako Exhumanator, Malevolence a Damnatory. S Exhumanator jsme poprvé vystoupili v roce 1995 v místním klubu. Druhý koncert už byl mimo oblast našeho domovského města, ve francouzsky mluvící části regionu, kde žijeme. Poté jsme poměrně rychle odehráli další koncerty v různých oblastech. Hraní koncertů po celém Švýcarsku s dalšími undergroundovými kapelami a sdílení pódia s některými většími kapelami, které jsem zmínil na začátku, bylo důležitou součástí našeho vývoje. Dostal jsem se do kontaktu s kapelami z francouzsky mluvící části Švýcarska, kde jsme také nějakou dobu žili. Kontakty s francouzsky a německy mluvícími kapelami nám hodně pomohly najít a odehrát více koncertů.
Když se řekne death metal, tak si každý představí trošku něco jiného. Co znamená pro tebe? Jak tuhle hudbu vnímáš ty, jako autor a co s ní chceš vyjádřit? Je to vztek, temnota, chlad? Jiné emoce?
Ramon: Vyrůstali jsme na death metalu, to nás formovalo. Každý z nás doma poslouchá jiné metalové žánry. Pravděpodobně směs různých emocí, vlivů a impresí je to, co nakonec tvoří naši kapelu. V závislosti na náladě se mohou dostat do popředí i vámi zmíněné emoce. Ale nedokážu ti přesně říct, které to jsou. Dělat hudbu je privilegium, takže do hry vstupují všechny pozitivní emoce. A tak možná vzniká takové album, jako je tohle.
Co chystají CREMATION v nejbližších měsících? Chceš něco vzkázat fanouškům?
Serge: Naše plány na příští měsíce jsou odehrát co nejvíce koncertů na podporu naší nové desky, pít pivo, vypalovat pódia a dobře se bavit. Také bychom mohli začít pracovat na novém materiálu. Našim fanouškům: Poslechněte si novou desku, ale i ty starší! Pokud hrajeme poblíž vašeho města, přijďte se na nás podívat. Podporujte dál undergroundové kapely a užívejte si života!
Děkuji moc za rozhovor, opravdu si vážím tvého času. Udělám teď jednu věc. Pustím si „Where the Blood Flows Down the Mountains“ pořádně nahlas! Je to totiž opravdu skvělé album, které se mi pěkně zadřelo pod kůži. Díky moc i za něj. Přeji mu skvělé prodeje. Ať se vám daří i v soukromí!
Ramon & Serge: Děkujeme Jakube za slova chvály a jsme moc rádi, že ve vás naše album zanechalo stopu! Děkujeme také za to, že jste si našli čas se jím zabývat! Všechno nejlepší tobě i tvé rodině! Mějte se hezky!
Recenze/review - CREMATION - Where the Blood Flows Down the Mountains (2022):
Shnilá, smradlavá těla, ztrácející se v bahně. Vypoulené oči utopenců. Cesta lemovaná bílými kostrami. Každý si představuje peklo trošku jinak, ale já vím dávno své. Už jsem tu několikrát byl. Probuzen uprostřed noci mě pozvali na další ze svých pradávných obřadů. Cítím v kostech chlad a nebývalou sílu. Poslouchám novinku démonů ABYSMAL LORD a dívám se do tmy.
Jsou kapely, které dokáží vytvořit děsivou a prašivou atmosféru. Američané hrají antikřesťanský, neskutečně uvěřitelný black death metal, který smrdí sírou. Pokud jste byli jako já kdysi dávno prokleti a vaše hudební historie sahá až do devadesátých let minulého století, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro všechny fanoušky totálního hudebního zla.
Základem je samozřejmě stále "primitivní" načernalý smrtící kov v podobě, v jaké jej hrají kapely typu ARCHGOAT, MORBOSIDAD, GRAVE RITUAL, BLASPHEMY, BEHERIT. Pánové navíc přidávají svoje vlastní rituály pro vyvolávání Satana. Oltář je připraven, svíce hoří jasným plamenem. Odříkáváme zvrácené modlitby, pouštíme si nahrávku stále dokola. Patří sem do podzemí, do dávno opuštěných katakomb již od svého vydání. Má skvělý prašivý zvuk, obsahuje spoustu zvrácených nápadů. Jedná se o extrém, který musí dělat dobře na duši všem zavrženým, pohřbeným za hřbitovní zdí. "Bestiary of Immortal Hunger" jsem si pouštěl nejraději, když byla tma, když bylo město zahalené do nepropustné mlhy. Cítil jsem z hudby neskutečný chlad a absolutní zlo. Viděl jsem protáhlé stíny démonů, tančil jsem na hrobech svých předků. Ležíme navěky v dřevěných rakvích, rozpadáme se v prach. Už nikdy nespatříme světlo. Touláme se záhrobím. Posloucháme jenom muziku, která je nasákla zkaženou krví. A ABYSMAL LORD jsou již dlouhé roky řádnými členy našeho řádu. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob. V podání těchto tmářů je velmi krutá, reálná, uvěřitelná. Nezbývá, než nahrávku doporučit. Shnilá, smradlavá těla, ztrácející se v bahně. Vypoulené oči utopenců. Cesta lemovaná bílými kostrami. Jsem tu správně, v hořícím pekle. A poslouchám "Bestiary of Immortal Hunger". Bestiální, ďábelský black death metalový rituál smrti!
Asphyx says:
Rotten, stinking bodies, lost in the mud. The bulging eyes of drowning men. The road lined with white skeletons. Everyone's idea of hell is a little different, but I know mine. I've been here a few times. Waking up in the middle of the night, they invited me to another of their ancient rites. I feel a chill in my bones and an unprecedented power. I listen to the news of the demons of ABYSMAL LORD and stare into the darkness.
There are some bands that can create an eerie and dusty atmosphere. The Americans play anti-Christian, incredibly believable black death metal that reeks of sulfur. If, like me, you were cursed once upon a time and your musical history goes back to the 1990s, don't hesitate a moment. Playing here for all fans of total musical evil.
The basis is of course still "primitive" blackened death metal in the form in which bands like ARCHGOAT, MORBOSIDAD, GRAVE RITUAL, BLASPHEMY, BEHERIT play it. Moreover, the gentlemen add their own rituals for summoning Satan. The altar is ready, the candle burns brightly. We recite perverse prayers, play the recording over and over. It has belonged here underground, in the long-abandoned catacombs since its release. It's got a great dusty sound, it's got a lot of twisted ideas. It is an extreme that must do good to the soul of all the reprobates buried behind the cemetery wall. My favorite time to play "Bestiary of Immortal Hunger" was when it was dark, when the city was shrouded in an impenetrable fog. The music gave me a feeling of unreal coldness and absolute evil. I saw the elongated shadows of demons dancing on the graves of my ancestors. We lie forever in wooden coffins, crumbling into dust. We will never see the light again. We wander the beyond. We listen only to music that's soaked in corrupted blood. And ABYSMAL LORD have been full members of our order for many years. Death, as is well known, takes many forms. In the performance of these obscurantists it is very cruel, real, believable. There is nothing to do but to recommend the recording. Rotten, stinking bodies, lost in the mud. The bulging eyes of the drowned. The road lined with white skeletons. I'm right here, in a burning hell. And I'm listening to the "Bestiary of Immortal Hunger". A bestial, diabolical black death metal ritual!
Německé blackmetalové duo Häxenzijrkell se poprvé ukáže v Praze. Vlastně se bude jednat o jejich úplně první koncert v České republice a teprve druhé vystoupení mimo německy mluvící zemi. Häxenzijrkell hrají špinavý back metal, který se primárně drží v pomalejších, úderných tempech a má neuvěřitelně silnou atmosféru. Představte si ten nejryzejší extrakt nejstarších alb Urfaust se silnými riffy a blackmetalovou esencí kapel jako Sortilegia nebo Mare. Už od roku 2016 všechny jejich nahrávky vycházejí u Amor Fati Productions (kteří vydávají kapely jako Nawaharjan, Mylingar a komplet Prava Kollektiv) a kromě dvou řadových alb a EPček mají na kontě také splity s LVTHN a Brånd. A i když jsou jejich nahrávky skvělé, v živém provedení za svitu svíček a s intenzivním zvukem jsou Häxenzijrkell ještě silnější. Můžete se těšit na opravdu hypnotický rituál s atmosférou čarodějnického sabatu.
Můra se představila svým dvacetiminutovým EP Doom Invocations and Narcotic Rituals, o jehož vydání se postaral americký label Caligari Records. Temný death doom metal této pražské bandy mezi další kapely tohoto UG vydavatele skvěle zapadl, nahrávka začala okamžitě sbírat nadšené ohlasy a rychle se vyprodala. Dokonce i známý webzine CVLT Nation označil Doom Invocations and Narcotic Rituals jako pátou nejlepší death doom nahrávku roku 2021. Ani jinde ale chválou a přirovnáním ke kapelám jako Encoffination, Grave Upheaval nebo Temple Nightside nešetří. A přestože Můra hrála v ČR zatím jen pětkrát, má už za sebou koncerty na Brutal Assaultu, elitním deathmetalovém festivalu Tones of Decay nebo také uhrančivé vystoupení v Soulkostele během loňského Soulbönding Tripu. Kapela v současné době dokončuje materiál na svou řadovou desku, takže je jasné, že ve Vopici kromě již nahraných songů zazní i nová zhouba. Bude se zároveň jednat o první nefestivalový koncert Můry v Praze.
Slovenští Otras hrají hodně nasranej black punk. Punkové elementy v jejich hudbě však neznačí stupiditu, nýbrž přímočarou agresi. Hodně syrové blackmetalové riffy pohání nakopnutými bicími a doplňují zuřivým řevem. Otras bylo možné v Praze již párkrát vidět, například na turné se spřízněnými Pakosteň, s kterými nedávno vydali split. A kdo je viděl, jistě potvrdí, že umí kopat prdele skoro tak dobře jako Bone Awl. Tentokrát však Otras vystoupí s posilou z prominentní pražské kapely, s kterou od nich lze očekávat ještě větší zběsilost. Schválně si poslechněte jejich letošní EP Cintorín Blues vydané u Stoned to Death Records nebo zmíněný split, ať víte, že si třeba na jejich koncert nachystat zaťaté pěsti.
CD 2022, Me Saco un Ojo Records, Dark Descent Records
for english please scroll down
Stíny tě pronásledovaly již nějaký čas. Bál ses ohlédnout dozadu. Osamocený, uprostřed davu jsi cítil chlad. Jakoby město přikryl černý mrak. Z nebe pršela krev a v kostech ti praskal mráz. Démoni temnoty šeptali svá jedovatá slova a lákali tě na druhou stranu. Vezmi do rukou žiletku a sedni si do studené vody. Rozdrásán, zničen a bez duše se potácíš mezi naším a oním světem již nějakou dobu. Kdy bude konec? Ptáš se stále dokola. Odpověď ale nepřichází.
Dánští doom death metalisté DEAD VOID ale některé nezodpovězené otázky přetvořili v hudbu. Jedná se o první dlouhohrající album kapely, která jej musela nahrávat na nějakém starém opuštěném hřbitově. Jinak si nedovedu vysvětlit chlad a absolutní tmu, kterou ze skladeb slyším. Konečně jsem nalezl cestu. Do záhrobí, na onen svět.
Hudba DEAD VOID vznikala na stejných pohřebištích, jako tvorba smeček typu INCANTATION, CIANIDE, WINTER, GRAVE MIASMA, ATARAXIE. Novinka má velmi pochmurnou, prašivou atmosféru. Doslova stvořenou pro posluchače, kteří se rádi a často ztrácejí v mlze, toulají se po opuštěných prokletých místech a rádi nasávají smutné a zákeřné nálady. Oceňuji uvěřitelný, čitelný a zároveň plesnivý zvuk. Sestupuji spolu s kapelou do hlubokého sklepa. Tady je někde vchod do jiné, šílené dimenze. Dívám se na svět z jiné perspektivy. Ano, v těchto chvílích vynikne "Volatile Forms" nejlépe. Prosévám mezi prsty prach svých předků, podávám ruku nemrtvým. Kdysi na tom byli jako já. Samotní a opuštění. Konečně jsme našli klid. Díky muzice, díky pradávným rituálům. Dánové hrají od srdce, mrazivě a s velkou energií v riffech. Otevíráme stará těla a nacházíme uvnitř jenom zkažené orgány. Záhadné choroby, zlem nasáklé vnitřnosti. Nedokážu být zavřený doma, musím si nasadit sluchátka a uprostřed noci vyhledat místa, na kterých nahrávka vynikne nejlépe. Skladby zní do noci, v tichých ulicích, nebo daleko za městem, kde ze tmy září oči bestií. Troufám si tvrdit, že se deska povedla po všech stránkách. Je skvěle napsána, má v sobě pradávnou sílu a drive. Hoří černým plamenem. Takhle zní ozvěny ze záhrobí! Death doom metalový nářek nemrtvých!
Asphyx says:
The shadows have been following you for some time. You were afraid to look back. Alone, in the midst of the crowd, you felt cold. It was as if a black cloud covered the city. Blood rained from the sky and chills raced through your bones. The demons of darkness whispered their poisonous words, beckoning you to the other side. Take a razor blade in your hand and sit in the cold water. Torn, destroyed and soulless, you have been staggering between this world and the next for some time. When will the end come? You ask over and over again. But the answer never comes.
But Danish doom death metallers DEAD VOID have turned some unanswered questions into music. This is the first full-length album from a band that had to record it in an old abandoned cemetery. Otherwise, I can't explain the coldness and absolute darkness I hear from the songs. I finally found my way. To the beyond, to the other world.
DEAD VOID's music was created in the same burial grounds as the work of bands like INCANTATION, CIANIDE, WINTER, GRAVE MIASMA, ATARAXIE. The new album has a very gloomy, dusty atmosphere. Literally made for listeners who like and often get lost in the fog, wander around abandoned cursed places and like to soak up sad and insidious moods. I appreciate the believable, legible yet mouldy sound. I descend with the band into the deep basement. Somewhere in here is the entrance to another, crazy dimension. I'm looking at the world from a different perspective. Yes, it's in these moments that "Volatile Forms" stands out best. I sift the dust of my ancestors through my fingers, shake hands with the undead. They were once like me. Alone and abandoned. We've finally found peace. Through music, through ancient rituals. The Danes play from the heart, chilling and with great energy in the riffs. We open old bodies and find only rotten organs inside. Mysterious diseases, evil-soaked entrails. I can't be locked up at home, I have to put on my headphones and in the middle of the night find the places where the record stands out the best. The tracks sound into the night, in quiet streets, or far outside the city, where the eyes of beasts glow from the darkness. I dare to say that the record succeeds in every aspect. It is well written, has an ancient power and drive. It burns with a black flame. This is what echoes from beyond the grave sound like! The death doom metal wail of the undead!
