DEADLY STORM zine

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

neděle 29. ledna 2023

Recenze/review - ROTTEN COFFIN - The Agony in Slumber (2022)

ROTTEN COFFIN - The Agony in Slumber

CD 2022, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Už dávno jsem přestal věřit lidem. Moc touží po krvi, po moci, po násilí. Mám strach ze šíleného davu, bojím se chodit ulicemi. Děsí mě dlouhé stíny, chlad a temnota. Raději utíkám pryč, zavírám se do své kobky a poslouchám death metal. Dnes bych pro vás měl tip v podobě novinky portugalských ROTTEN COFFIN. Na nahrávce jsou slyšet ozvěny zlých lidských myšlenek.

Totální destrukce, brutalita, nihilismus. Spousta špíny. Připadám si jako na návštěvě míst, kde se popravovalo. Oběšení, udušení, useknutí hlavy. Tohle všechno lze v "The Agony in Slumber" slyšet. Také spoustu energie, hnisu a zkaženého masa. Tahle deska řeže jako čerstvě nabroušený skalpel!

"The Agony in Slumber" má masivní, hutný a absolutně devastující zvuk (mix a mastering Dmitry Fury - Enoth Studios). Ihned vás uvede do hry. Líbí se mi obal (Johny Prayogi), který krásně doplňuje hudbu. Základem jsou potom šílené, ostré a zničující riffy, přidáván je chorobný vokál a surové bicí. Jako celek je nahrávka kusem krvavého masa, který vám kapela hodí přímo do ksichtu. Síla, energie, tlak. Jedná se zkrátka o skvělý masakr podle mého gusta. Kývám se do rytmu, podupávám si nohou, kopu si další hrob. ROTTEN COFFIN se inspirovali převážně u americké školy (CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, SUFFOCATION). Samozřejmě, pánové přidávají vlastní nápady, svou invenci. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje k hudbě a jejich novou nahrávku si opravdu užívám. Jakoby se probudila bestie, která byla zavřená dlouhé roky v podzemí. O hladu, týraná a ponižovaná. Je v ní spousta vzteku a touží po krvi. Přesně tak na mě "The Agony in Slumber" působí. Už dávno jsem přestal věřit lidem. Moc touží po krvi, po moci, po násilí. Mám strach ze šíleného davu, bojím se chodit ulicemi. Děsí mě dlouhé stíny, chlad a temnota. Raději utíkám pryč, zavírám se do své kobky a poslouchám death metal. ROTTEN COFFIN. Morbidní, masivní death metalová smršť!

Asphyx says:

I stopped trusting people a long time ago. Power craves blood, power, violence. I'm scared of the madding crowd, scared to walk the streets. I'm scared of the long shadows, the cold and the dark. I'd rather run away, lock myself in my dungeon and listen to death metal. Today I have a tip for you in the form of a new release by Portuguese ROTTEN COFFIN. On the record you can hear echoes of evil human thoughts.

Total destruction, brutality, nihilism. Lots of filth. I feel like I'm visiting a place where they used to execute people. Hanging, suffocation, decapitation. You can hear it all in "The Agony in Slumber". Also a lot of energy, pus and rotten flesh. This record cuts like a freshly sharpened scalpel!

"The Agony in Slumber" has a massive, dense and absolutely devastating sound (mixed and mastered by Dmitry Fury - Enoth Studios). It immediately puts you in the game. I like the cover artwork (Johny Prayogi) which complements the music beautifully. The base is then insane, sharp and devastating riffs, adding sick vocals and raw drums. As a whole, the record is a piece of bloody meat that the band throws right in your face. Power, energy, pressure. This is, in short, a great massacre to my taste. I'm swaying to the beat, stomping my foot, digging another grave. ROTTEN COFFIN are inspired mostly by the American school (CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, SUFFOCATION). Of course, the gentlemen add their own ideas, their inventiveness. I like the way the band approaches music and I really enjoy their new record. It's as if a beast that has been locked underground for years has awakened. Starved, abused and humiliated. There's a lot of rage in her and she's out for blood. That's exactly how "The Agony in Slumber" affects me. I stopped trusting people a long time ago. Power craves blood, power, violence. I'm scared of the madding crowd, scared to walk the streets. I'm scared of long shadows, cold and dark. I'd rather run away, lock myself in my dungeon and listen to death metal. ROTTEN COFFIN. Morbid, massive death metal blast!

Tracklist:

01. Intro

02. Barren Landscapes

03. Looming Shades Of Mind

04. Grim Megalith

05. Torment Parallax

06. Interlude

07. Where The Souls Dwell

08. Metamorphic

09. The Agony In Slumber

10. Uniting Worlds Within

11. Outro

band:

Devourer - Vocals

Zé Rodrigues - Guitars and Bass

Guilherme Abreu - Guitars, Bass and Synth

Krzysztof Klingbein - Drums (Session)

https://rottencoffin.bandcamp.com/album/the-agony-in-slumber

https://bitterlossrecords-au.bandcamp.com/album/the-agony-in-slumber

https://www.facebook.com/Rotten.Coffin.pt/

https://www.instagram.com/rotten.coffin.deathmetal.pt/

https://www.youtube.com/channel/UCn6rzyyJMvGjEnNWpb3CeKg

https://www.bitterlossrecords.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý osmdesátý osmý - Ledová cesta do Vratislavi

Příběh tří stý osmdesátý osmý - Ledová cesta do Vratislavi

Ale vždyť zmrzneme, řekne mi ještě ve tmě, když ji probudím. Snad stoletý budík na chalupě. Řinčí a řve jak na lesy. V tom tichu, který zde je, neskutečně vynikne. Asi jsme trošku blázni, ale míval jsem takové nápady. Chtěl jsem blondýně ukázat, kde jsem kdysi ve čtrnácti poprvé v životě viděl Vader. Nebyl internet, tak jsme museli do Liberce. Dolů na tramvaj v Jablonci jdeme pěšky. Chceme to vzdát už na začátku. Hromady sněhu nám překáží v cestě. Udýchaní dorazíme a zrovna jedna jede. Je plná, skoro se tam nevejdeme. Všude je kalamita, ale nakonec dorazíme. Vyšlapeme do kopce na nádraží a velmi nepříjemná paní nám prozradí, že nejlepší je jet přes Prahu. Nojo, ale to je na několik dní, řeknu své milé a ona se jen usměje. Tak ať. Hlavně, že jsme spolu, i cesta může být cíl, nedávno přišla na chuť Kerouackovi. Zaplatím a jedeme. Praha, nádraží, pár pivek, než jede vlak do Ostravy. Přisednou si k nám dva horníci a že je prej všechno na hovno, mluví se o tom, že budou zavírat všechno. Doly i železárny. Chlastají první ligu, ale my se držíme zpátky. Jsou to ostří hoši, co nejdou pro ránu daleko. Tak jsem rád, když konečně zastavíme v ocelovém srdci republiky.

Další paní v kukani, nevrlá a nepříjemné. Navíc mluví nářečím, kterému tolik nemluvíme. Jede to až za hodinu. Vlezem do prvního baru, hned vedle nádraží. Musíme překročit postavu, nakreslenou na zemi. Oklepu se, včera zde někoho pobodali. Tady se fakt s ničím moc nepářou. Pivo hnusný, ale párek v rohlíku docela ujde. Jsi ráda, že si se mnou vyrazila? Ale to víš že jo, řekne, přesto, že na ní vidím, jak je zmrzlá. Co jednoho ruma? Já tvrdej nepiju. Tak si dej grog. Nasedneme na polský vlak, v něm spousta Pšonků, každej druhej v ruce vodku a všichni, úplně všichni mají knírek. Musíme se tomu smát. Jemně pěstěným u mladých chlapců, i mrožovitým u starců. Hele, co kdybych si taky nechal narůst takový licousy. Opovaž se! Smějeme se, ve vagónech na rozdíl od Českých drah topí. Uspí nás to. Málem přejedeme, ale jsme tu. V krásné, historické Vratislavi. Tak nás veď, řekne mi, ale jsem ztracený. Je to už tolik let. Každopádně, vzpomínky létají v hlavě jako zběsilé. Občas se musím zastavit.

Procházíme se městem, nadšení z architektury, z krásných domů, kostelů. Vše nám připadá vznešené, majestátní. Zajdeme koupit rohlík a klobásku a je nám děsně dobře. Nikdo z rodiny neví, že tu jsme. Minulý týden přijela na chalupu máma a vzala si psa domů. Měl nějakou kontrolu na veterině. Tak jsme osaměli. Ale znáte to, dva zamilovaní se nikdy nenudí. Četli jsme si, jezdili na běžkách a hráli si na starou chalupářskou rodinu. Krásně, opravdu moc krásně nám bylo. V peřinách, ve spacácích. Hrozně jsem oceňoval, jaká je blondýnka holka do nepohody. Žádná fiflena. Topila v kamnech, smažila i pekla. Jako by sem patřila odnepaměti. Ani jsme nevěděli, že právě prožíváme nekrásnější chvíle. Jeli jsme naslepo, vůbec jsme netušili, kde budeme spát a jestli vůbec. Musela mrznout, ale neříkala nic. Klepala se, ale nestěžovala si. Dal jsem jí svetr a raději klepal kosu sám. Vylezeme z jedný putiky, kde za pár zlotých čepovali český pivo. Mají tu rádi Švejka. Asi bychom měli zkusit najít klub.

Potkáme nějakou máničku, takovej starej chlápek, jak vystřiženej z Black Sabbath, ten by mohl vědět. Zkusím to na něj anglicky, žena německy a nakonec se domluvíme česko - polsky. Pamatuje si malý klub, dokonce v něm párkrát byl, ale po roce 1989 se všechno změnilo. Dávno zavřený, je tam nějaká herna a nebo butik, co já vím. Kurva, pořád říkal kurva. Tak kam máme jít? Vytáhl z tašky papír a tužku, versatilku Kohinoor. Nakreslí nám mapku, podle které bychom měli dorazit na periferii, do kulturáku, kde se dneska hraje metal. Poděkujeme, zamáváme a nevíme, co budeme dělat. Máme ještě asi dvě hodiny. Všude je tma, tenkrát se všude začínalo děsně pozdě. Koukneme tedy na Královský palác i na kostel svatého Jiljí. Dýchá na nás historie a protože moje milá bude učitelkou, tak mi vypráví. Mám tu nejkrásnější průvodkyni ve městě. Máme toho s Poláky opravdu hodně společného. Koneckonců, i moje jméno je polské. A tak nám čas opravdu uteče. Když jste s někým, koho máte rádi, tak tomu tak bývá.

Jedeme tramvají. Za pár zlotých si štípneme lístek a pečlivě sledujeme názvy zastávek. Oba příliš nevidíme, tak se občas musím zeptat. Pamatuji si, že vystoupíme asi dvě před koncem. Uprostřed sídliště, velmi podobnému tomu, na kterém jsem vyrůstal. Ptáme se kolemjdoucích, ale někteří se pokřižují a jdou dál. Nakonec potkáme partičku metalistů. Kurva Vader, komentuje jeden z nich moje triko. Tím pádem jsme přátelé. V metalu to takhle dřív fungovalo. Kdyby přijel do Plzně, pomohl bych jim zase já. Ihned nás vezmou mezi sebe a je to neskutečná pohoda. Jsou počmáraní warpainty a nahánějí strach. Mám problém přečíst názvy kapel na ručně malovaném a okopírovaném plakátu. Ale pochopíme, že se bude jednat o black metalový večer. Jdeme na bar a objednám pivo pro všechny. Co pivo kurva, vodka! Zařve jejich jakože vůdce a přinese první nálož panáků. Po třetí začne blondýnka lít obsah raději do fíkusu za ní. Ale já musím. Holky se tak nějak zase sesednou a i když mluví každá jinou řečí, tak si rozumí. Pořád se smějí. Nechápu to, ale pravdou je, že my, drsňáci jsme na tom podobně.

První kapela zní úplně stejně jako druhá. Mladý kluci, zase tolik jim to neladí, ale jsem překvapen neskutečným mosh-pitem. Je to masakr, skáčou i holky. Občas nás dav přitiskne ke zdi a já ze všech cítím pradávnou metalovou sílu a rebelii. Někteří vypadají velmi děsivě. A muzikanti do toho dají všechno. Kdo byl někdy v téhle době na koncertě v Polsku, určitě mi potvrdí. Jdu si koupit kazety, na víc nemám a málem mi líbají ruce. Jsem pro ně někdo, kdo přijel z Čech. Oni nás mají děsně rádi. Kecáme, potácíme se, lejeme jako duhy. Pak mám okno, které je navíc vysklené. Nechme raději vyprávět moji milou. Prý jsem skákal na kandelábry, hrál si na vojáka, řval mezi paneláky, zvonil na zvonky a málem se popral s nějakým maníkem, co venčil psa. Myslel jsem si, že je to pohraničník. Dával jsem mu rozkazy v ruštině a to jsem neměl dělat. Chlápek se naštval, protože Rusáky nemá nikdo rád a málem mi jednu vrazil.

Probudím se na umakartu. Starý panelákový byt. Vůbec nevím, kde jsem. Vedle v pokoji leží dvě holky a jeden kluk. V obýváku moje budoucí manželka a krásně vrní. Já jdu zvracet. Co kurva, vodka? Kouká na mě Lešek, jak se ten maník jmenuje. Je ještě nalitej, to já koneckonců taky. Kecáme o muzice, o tom, jaký máme hezký holky, o pivu. Je nám moc dobře. Dám si jednoho panáka a jdu zase blejt. Smějou se mi všichni, prý piju jako polská děvka. No nic, taky bychom měli zvednout kotvy. Na nádraží jedou s námi. A je fakt sranda. Děláme rotyku a když konečně nalezeme do vlaku, vytuhnu. Blondýnka se mi schoulí v náručí a v Ostravě nám začne pomalu docházet, co jsme zažili. To byla jízda, řeknu jí a mám v ústech děsně sucho. Dám si pivko, jako že jsem tvrďák a ona kofolu. Trošku jí závidím, jsem dehydrovaný. Hele a ví někdo z nás, jak se ty kapely jmenovaly? Kouknu do brašny a kazety nenajdu. Je to vlastně jedno, chtěl jsem ti ukázat Vratislav, víš abys věděla, kde jsem kdysi byl. Trošku se probudím a do Prahy vyprávím. Jak jsme jezdili s naší partou. Poslouchá skoro nábožně.

V Praze na nás padne šílená únava. V Liberci se ale probereme. Do Jablonce se dostaneme poslední tramvají. Další nejede, je kalamita. Prošlapuji čtyři kilometry cestu do kopce. V chalupě je samozřejmě mráz. Zatopím v kamnech, sedneme si v křeslech vedle sebe a blondýnka ihned usne. Dívám se na ní a říkám si, jaká jiná by se mnou tohle všechno vydržela. Opatrně ji přenesu do postele. Hrozně mi voní. Přikryju ji až po krk a přidám deku navíc. Sníh zase padá. Jsem přetažený a nemůžu spát. Sednu si vedle do kuchyně a chodím přikládat. Vydržím až do svítání. Pak si jdu teprve lehnout. Ledová cesta do Vratislavi se stane jedním ze zážitků, které pak každému často a dlouho vyprávíme. Všichni si klepou na čelo, že jsme blázni, ale my víme své. Bylo to náročné, ale nádherné.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 28. ledna 2023

Report, photos, video - HELLFUCK, BRUTALLY DECEASED, KAOSQUAD - club Divadlo Pod Lampou, Plzeň - 27. ledna 2023

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://jakubasphyx.rajce.idnes.cz/HELLFUCK%2C_BRUTALLY_DECEASED%2C_KAOSQUAD_-_club_Divadlo_Pod_Lampou%2C_Plzen_-_27._ledna_2023/

"Hudba je lékem na trápení duše": napsal kdysi moudrý Horatius. Míval jsem to takhle jako mladý, když jsem v pubertě nechápal svět a on mě a mám to tak dodnes. Zestárl jsem sice, ale okolo se toho mimo nových technologií zase tolik nezměnilo. Možná snad jediné, hlupci a tupci jsou víc slyšet. Na thrash metalu, na tom pravém, který hrají velmi uvěřitelně polští HELLFUCK, jsem kdysi začínal. V současnosti není mým hlavním směrem, ale přesto se pokaždé zastavím a bedlivě poslouchám, když potkám nějaký dobrý, mě vlastní. Poláci jsou zkušení muzikanti ze smeček jako AZARATH, EMBRIONAL a tak jsem měl před několika měsíci radost, když jsem dostal jejich prvotinu na recenzi. Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022):

https://www.deadlystormzine.com/2022/09/recenzereview-hellfuck-diabolic.html

Byla to pro mě rána mezi oči, protože v tom nepřeberném množství rádoby současného retro thrashe pro kluky v kozačkách a ve flanelkách, na mě působili jako zjevení. Kompozice skladeb, zvuk, nápady, tohle všechno ve mě zanechalo pořádnou krvavou stopu. Chybělo jen jediné, zažít koncert. I bylo moje přání vyslyšeno a to dokonce u nás, v Plzni, kde abyste hledali pořádné metalové koncerty pod lupou. Nezbývalo mi nic jiného, než povolat ostatní veterány studené války, jít hodit volební hlasovací lístek do urny a už si to štrádovat do hospody U Ševců. Jsem připraven, velmi dobře naladěn a těším se jak malej kluk. To víte, muzika je velkou součástí mého života. Miluju ji, stejně jako upřímný smích.

Ten zazněl ihned, co přišel první přísedící. Dlouho jsme se neviděli a tak si máme co říct. Jsem ve svém živlu. Pivo a k tomu pořádná porce vtípků a ty naše knihy, na ty nesmíme zapomínat. Možná jsme staří mamuti, o kterých se tolik neví, protože nemáme požadovaný počet selfie a nevypadáme podle současných metalových trendů, ale myslíme to upřímně, to mi věřte. Máme už své odžito a pořád chodíme s kůží na trh. Kupujeme nosiče, trika a vylezeme jako čerti z děr pokaždé, když ucítíme síru. Metal je pro nás hlavně o setkávání a to páteční se povedlo. Nezbývá než poděkovat, přátelé. Bylo mi velkou ctí s vámi těch několik hodin sdílet (jako reálně, ne virtuálně, jestli mi ještě někdo rozumíte). Mě vždycky podobné chvíle doslova nabijí.

Dopijeme a musíme. Za chvilku hrajou. Máme takový ty řeči, že už na to nemáme, že jsme měli raději sedět v hospodě, ale jsou to jen klasické hlášky, nadsázka a legrace, které se také poslední dobou bohužel vytrácejí (všimli jste si, kolik je smutných lidí v ulicích?). Zaplatíme vstup a dáme další pivo. To musí bejt, bez toho to nejde vážení. Pro nás je pořád (pro mnohé více než přes třicet let), každá navštívená akce malým svátkem. My se tím vlastně léčíme. Pomáhají nám víc, než lázně. To mi věřte. Stačí potkat pár známých, muzikanty, pokecat, být na chvilku v normálním světě. Budiž světlo! Čekáme na první kapelu. A jsme hladoví jako vlci. Nastal čas opět zakleknout k soustruhům.

KAOSQUAD nahradili SEE YOU IN HELL - v jižních Čechách dobře známá death grindcore smečka, která se silně inspiruje u kapel typu CARCASS, REPULSION, NAPALM DEATH. Tím je vlastně řečeno vše. Bylo to shnilé, náležitě stylové a mrtvolné. Prvních několik skladeb mě bavilo hodně, pak se ale začal vkrádat lehčí stereotyp a monotónnost. Možná jsem měl ale jen málo piva v žaludku. Vystoupení se myslím, velmi podařilo, pitva dopadla, jako vždy v případě těchto amatérských patologů, dobře - pacient zemřel. A zůstal po něm, stejně jako po KAOSQUAD, smrad rozkládajícího se masa.

BRUTALLY DECEASED - melodie shnilé jako ruce starých nebožtíků. Zase se jednou tančilo na hrobech. Zombie měly na sobě nápisy švédských i amerických legend. Tahle smečka se u nich volně inspiruje a přidává kus svého talentu, touhy ničit a v pátek mě o tom opět přesvědčila. Pánové nastoupili, opřeli se do toho s morbidní noblesou, která je jim vlastní, jako mrtvému zimník. Nebylo třeba snít, nebylo nutno přestavovat si. Ocitl jsem se přímo na plesnivém hřbitově, v husté, smradlavé mlze. Bylo to pro mě znamení, krvavé stigma, že se vystoupení povedlo. Jsem death metalista, naplno oddaný reálné smrti a jako takovému se mi skladby líbily. Svět kolem je dnes někdy hodně hnusný, ale ten od BRUTALLY DECEASED hořel ještě víc bolestivým plamenem! Pro mě notoricky známé riffy, motivy, které mám vypálené do hlavy. Velmi povedené, kývám spokojeně hlavou a pak musím na pivo, spláchnout pach smrti. Peklo z chladných katakomb!

Melodies as rotten as the hands of old dead men. Once more they danced on graves. The zombies wore the inscriptions of Swedish and American legends. This bunch takes loose inspiration from them and adds a piece of their talent, their desire to destroy, and on Friday they convinced me of that again. The gentlemen stepped up, leaning into it with a morbid refinement that is as inherent in them as a dead kingfisher. There was no need to dream, no need to imagine. I found myself right in a musty graveyard, in a thick, stinking fog. It was a sign to me, a bloody stigma, that the performance had been a success. I'm a death metaller, fully committed to real death, and as such I liked the songs. The world around us today is sometimes very ugly, but the one from BRUTALLY DECEASED burned with an even more painful flame! For me, notorious riffs, themes burned into my head. Very hilarious, I nod my head in satisfaction and then have to go for a beer, to wash away the smell of death. Hell from the cold catacombs!

HELLFUCK - měl jsem pocit, že mi kapela usekla vršek hlavy. Byl mi vidět odhalený mozek. Zažíval jsem starý thrash metalový rituál, jako vystřižený z devadesátých let minulého století. Bicí jako kulomet, hlas po chorobě, riffy, které odtrhávaly maso od kostí. Poláci byli sehraní jak dobře namazaný stroj na zabíjení. Přiznávám bez mučeni, naživo jsem už dlouho neviděl takhle dobrý thrash metal. Skvěle složené a napsané skladby kopaly jako splašený kůň a Satan, který stál vedle mě, se usmíval. Podupával si kopytem a kýval se do rytmu. Z pódia ztékala zkažená krev a síra. Byly splněny všechny mé požadavky na opravdový, reálný, syrový metal. HELLFUCK na nás zaútočili takovým způsobem, že po nich zůstala jenom spálená země. Kurva, to byl nářez! Jakoby se ze řetězů utrhla smečka vzteklých psů, pokousala nás svojí muzikou a nechala ležet na chladné ulici. Pánové nás vzali na výlet do starých plesnivých kobek. A udělali to s nadšením, odhodláním a touhou po krvi! Thrash metalová trepanace lebky!

I felt like the top of my head was cut off by the band. I could see my brain exposed. I was experiencing an old thrash metal ritual, like something out of the '90s. The machine-gun drums, the sick voice, the riffs that tore flesh from bone. The Poles were as well-oiled as a killing machine. I admit without torture, I haven't seen thrash metal this good live in a long time. The brilliantly composed and written songs kicked like a stampeding horse and Satan, who was standing next to me, was smiling. He was tapping his hoof and swaying to the beat. Corrupted blood and brimstone dripped from the stage. All my requirements for real, real, raw metal were met. HELLFUCK attacked us in such a way that all that was left was scorched earth. Fuck, that was a blast! It was like a pack of rabid dogs broke out of their chains, bit us with their music and left us lying on the cold street. The gentlemen took us on a trip to the old moldy dungeons. And they did it with enthusiasm, determination and bloodlust! Thrash metal skull shattering!

Organizace, zvuk - za mě bez připomínek, takhle by to mělo vypadat.

Klub, pivo - všechno v cajku, bejby!

Návštěvnost - byla dobrá, asi tak 70 lidí. Jen jsem si říkal, že jsem čekal víc mladých thrasherů. Dneska je každej true orthodox style a umí perfektně všechny pózy okoukané z instáče, ale na pořádnou muziku, to ne, co, holoto? Moje tvrzení samozřejmě neplatí pro ty, kteří přišli.

Korzuju už jenom chvilku, protože je pátek a makal jsem celý týden. Už mi není fakt dvacet, abych kalil do rána. Ale ještě jedno pivko si dám, stoupnu si do stínu a nasávám atmosféru. Většina lidí se ihned oblékne a zmizí. Já vydržím ještě "pár prchavých okamžiků", než se vydám domů. Venku je ticho a já stojím před domem. Je mi tak nějak krásně na duši. Utahaný, ale restartovaný, s hlavou vyčištěnou.

Horatius má pravdu. Hudba je opravdu lékem na trápení duše. Jsem celkově velmi spokojený, víceméně pozitivní, jen když si občas čtu názory některých lidí kolem, tak kroutím hlavou, čemu jsou dnes schopni věřit, na co neustále nadávat, plivat kolem sebe - bývá mi smutno (asi málo poslouchají dobré kapely, říkám si). Ještě že tu máme podobné akce, jako ta páteční. Byla epesní, po všech stránkách. Muzika, pivo, ale hlavně lidi kolem mě. Víc takových chvilek, prosím. A nebo raději ne, protože jinak by pro mě nebyly tak vzácné a neměl bych na co vzpomínat a těšit se. Děkuji za pozornost! A na závěr s dovolením ještě jeden citát, abyste věděli, jak vnímám muziku: Billy Gibbons (ZZ Top): "Hrajte jednu nebo tisíc not, ale dokud do toho nedáte cit a duši, je to k ničemu." Podepisuji vlastní krví a odcházím si pustit něco dobrého.

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://jakubasphyx.rajce.idnes.cz/HELLFUCK%2C_BRUTALLY_DECEASED%2C_KAOSQUAD_-_club_Divadlo_Pod_Lampou%2C_Plzen_-_27._ledna_2023/

Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022):

https://www.deadlystormzine.com/2022/09/recenzereview-hellfuck-diabolic.html

INTERVIEW:

https://www.deadlystormzine.com/2023/01/interview-hellfuck-black-thrash-metal.html

ROZHOVOR:

https://www.deadlystormzine.com/2023/01/rozhovor-hellfuck-black-thrash-metalovy.html

------------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

Recenze/review - KOHNERAH - Ominous Ubiquitous (2023)

KOHNERAH - Ominous Ubiquitous

CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že se mi někdo navrtal do hlavy. A pokouší se do ní vložit spoustu lží, dezinformací, hnisu a špíny. Moje tělo se brání, ale někdy padá nakažené k zemi. Lékaři si nevědí rady, jsem jak prokletý. Destrukce těla, destrukce mysli. Umírám a znovu se rodím. Restartován v temnotě znovu povstanu, abych bojoval dál. V podobných chvílích mi nejvíc pomáhá muzika. Dnes bych vám chtěl představit maniaky KOHNERAH.

Jedná se o nekompromisní death metalovou smečku z Kansas City, Missouri, která dokáže svojí hudbou zničit všechno kolem v okruhu několika kilometrů. Novinka "Ominous Ubiquitous" působí jako silná výbušnina. Stačí jenom pustit play a mozek vám vyskočí z hlavy.

Na první pohled zaujme nádherný obal, pod kterým je podepsán mistr Mariusz Lewandowski, který nás bohužel loni opustil. Pochválit musím i masivní, divoký a mocný zvuk (Adam Mitchell - Recording, Mixing, Dennis Israel - Mastering, Ty Scott - Engineering). Riffy řežou jako ostrý skalpel, vokál je nasáklý chorobami a bicí vás také rozsekají. Mě se ale nejvíc líbí atmosféra celé nahrávky, která je temná, chladná a připomíná mi opuštěná jatka nebo starou márnici. Pokud bychom měli k někomu KOHNERAH přirovnat, volil bych jména jako DEICIDE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY. Sedím připoutaný ke křeslu. Už několik dní mě nutí, abych se díval na zprávy, musím mít otevřené oči, jako v Mechanickém pomeranči. Dostávám elektrické šoky, do žil mi dávají neznámé látky. Umírám a znovu se rodím a pokaždé si znovu a znovu pouštím "Ominous Ubiquitous". Jedná se totiž o smrtící kov, který mi pomáhá přežít v dnešním šíleném světě. Některé songy jsou neklidné, jiné brutální, ale všechny spojuje dobré řemeslo, zajímavé nápady a jasný, zřetelný výraz. Někdy mám pocit, že se mi někdo navrtal do hlavy. A pokouší se do ní vložit spoustu lží, dezinformací, hnisu a špíny. Moje tělo se brání, ale někdy padá nakažené k zemi. Lékaři si nevědí rady, jsem jak prokletý. Destrukce těla, destrukce mysli. Zničující death metalový masakr!

Asphyx says:

Sometimes I feel like I've been drilled in the head. And they're trying to put in a lot of lies, misinformation, pus and dirt. My body fights back, but sometimes it falls down infected. The doctors don't know what to do, I'm cursed. Destruction of the body, destruction of the mind. I die and am born again. Rebooted in the darkness, I rise again to fight on. It's times like this that music helps me the most. Today I'd like to introduce you to the maniacs of KOHNERAH.

They are an uncompromising death metal pack from Kansas City, Missouri, who can destroy everything within a few miles with their music. The new album "Ominous Ubiquitous" is a powerful explosive. Just play it and your brain will pop out of your head.

At first glance, the beautiful cover, signed by the master Mariusz Lewandowski, who unfortunately left us last year, catches the eye. I must also praise the massive, fierce and powerful sound (Adam Mitchell - Recording, Mixing, Dennis Israel - Mastering, Ty Scott - Engineering). The riffs cut like a sharp scalpel, the vocals are soaked with disease and the drums will also cut you up. But what I like the most is the atmosphere of the whole record, which is dark, cold and reminds me of an abandoned slaughterhouse or an old morgue. If we have to compare KOHNERAH to someone, I would choose names like DEICIDE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY. I'm strapped into a chair. I've been forced to watch the news for days, I have to keep my eyes open, like in A Clockwork Orange. I'm getting electric shocks, they're putting unknown substances in my veins. I'm dying and being born again, and every time I play "Ominous Ubiquitous" over and over again. It's a deadly metal that helps me survive in today's crazy world. Some songs are restless, others brutal, but they all share good craftsmanship, interesting ideas and a clear, distinct expression. Sometimes I feel like I've been drilled in the head. And they're trying to put in a lot of lies, misinformation, pus and dirt. My body fights back, but sometimes it falls down infected. The doctors don't know what to do, I'm cursed. Destruction of the body, destruction of the mind. A devastating death metal massacre!

Tracklist:
01. Wake Of Oblivion
02. Bovine Excision
03. Antimatter Annihilation
04. Eye Of The Panopticon
05. Inoculus
06. Plucked From The Sky
07. Elegiac Departure

KOHNERAH ARE:
Stephen Babcock | Vocals
Josh Riley | Lead Guitar & Vocals
JD Cantrell | Guitar & Vocals
Spencer Halstead | Bass
Chris Thorpe | Drums

https://kohnerah.bandcamp.com/album/ominous-ubiquitous

https://www.deezer.com/us/artist/192891497

https://www.facebook.com/kohnerah/

https://www.instagram.com/kohnerah/

https://kohnerah.com/

https://twitter.com/kohnerahband

https://www.youtube.com/channel/UCDVUceBeHSt5hVhC8_E3X5Q

KNIŽNÍ TIPY - Metropolis - Thea von Harbou (1927)

Metropolis - Thea von Harbou
1927, Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Antonín Svěcený)

Pamatuji si, že bylo sychravé ráno a já šel do školy. Na kolejích mě vyzvedl kamarád, kouřili jsme a nadávali, že musíme přes pole. Cestou nám skočil králík pod nohy a kámoš po něm hodil kámen. Zasranej den, dnes píšeme z matiky. Vůbec se mi tam nechce. Mě taky ne. Bylo brzo ráno a ještě nebylo nikde otevřeno, tak jsme oba usedli do lavic a sešli se až na cigáru po několika hodinách. Hele, za půl hodiny otevírají U Darebáka, pronesl a nemusel mě vůbec přemlouvat. Jen jsem kývl a šli jsme. Kecali jsme o knížkách a školu nechali daleko za sebou. Stepujeme před dveřmi, výčepák se opozdil. Kde seš? Zeptáme se a vlezeme do studené hospody. Pijeme pivo a kouříme. Najednou vyndá Michal z brašny knížku. Je ohmataná. Hele, co jsem včera ulovil a antíku. Oznámí mi a hodí přede mě mezi pivní tácky Metropolis.

Co to je, zeptám se. Hele, uvidíš sám. Vůbec jsem nevěděl o tom, že existuje nějaký černobílý, němý a skvělý film. Dnes si říkám, že by mě fakt zajímalo, kolik z lidí vlastně nejdřív četlo knížku a teprve až pak zhlédla tenhle parádní snímek. Michal mi ještě prozradí, že to je kniha vyloženě pro mě, protože je to sci-fi. Zandám si ji do svého žebradla a na několik dní na ní zapomenu. Až když jedu vlakem domů, na brigádu přes půl republiky, dojdou mi baterie ve walkmannu. Prohrábnu zavazadlo a najdu Metropolis. Než dojedu do Boleslavi, mám půlku za sebou. Doma pozdravím a jen se ujistím, že je vše v pořádku. Otec leží u televize s lahváčem a máma něco kutí v kuchyni. Brácha nemluví. Zalezu si do postele, pustím si nějakou muziku a knížku dočtu. Nemůžu pak spát. Nejde to, pořád musím nad příběhem přemýšlet.

Usnu a vrátím se do Plzně. Vypadá ale jinak, mocněji, je v ní víc lidí. Bydlím v mrakodrapu a dívám se na hemžení pode mnou. Společnost je dávno rozdělena na ty vzdělané, nůžky jsou rozevřeny. S dělníky se skoro nepotkávám. Jsou v podzemí. Jsou důležití pro chod společnosti, pro výrobu, ale jinak nemají moc práv. Připomínají spíše otroky. Zajímavé je, že i když jsem film dosud neviděl, některé obrazy jsem zažil ve snu. Dopředu. Alespoň takový pocit jsem měl, když jsem se probudil. Jdu do továrny a celý den uklízím. Jsem dělníkem, který je v metropolisu. Šéf mě několikrát seřve. Jen tak, protože má nervy. Makám vždycky dobře, jsem tak vychovaný. Připadám si jako otrok, jako kus masa. Ale všechno spolknu, všechen ten vztek, smutek, beznaděj. Najednou chápu knížku o hodně více, než včera.

Uběhne spousta let, jsem pořád v továrnách, pracuji ale nahoře, za dobrý plat. Ale s dělníky se stále setkávám, poslouchám je a vnímám jejich pohled na svět. V mnohém je chápu, ale ve spoustě věcí ne. Knížku jsem si přečetl nedávno, během několika hodin. Bylo to odpoledne a zrovna v naší zemi probíhaly volby. Nešlo ani tak o to, jak to dopadlo, ale vyděsilo mě, jak začíná být společnost rozdělena na dvě poloviny. Hrozně mi to Metropolis připomnělo. A to si prosím uvědomme, že se u nás, v Čechách máme pořád dobře. Co takový Tchaj-wan? A další? Co volby v USA, kde spolu v rodinách nemluví kvůli politice? Do toho si vezměte toxické sociální sítě, zprávy a najednou si uvědomíte, jaká byla Thea von Harbou vizionářka. Dnes už mám vše ovlivněné i skvělým filmem. Vidím současný svět stejně černobíle, protože takový začíná opravdu být. Bohužel.

Film je avantgardní a není pro každého. S knížkou je to vlastně ještě těžší. Doporučil jsem ji několika svým známým a hnali mě velkou holí. Nepochopili vůbec nic a to jsem je považoval za lidi, kterým by se mohla líbit. Doba se hodně změnila. Spousta z nás vnímá informace jen zkratkovitě, čte čím dál tím méně jedinců. Někdy si říkám, že už to nějak doklepu. Svět Metropolis je temný, spousta momentů ve vás zůstane navěky. Alespoň tak vnímám knížku já. Vlastně to není moc pozitivní příběh, ale o to víc k zamyšlení. Tedy, pokud rádi namáháte mozkové závity, mohu vám knihu jen doporučit. Třeba jsem vám svým tipem udělal radost. Bylo to účelem. Mějte se hezky a zase za týden. Děkuji za pozornost. Bylo mi s vámi dobře. Za chvíli zase vstávám a vyrazím do města. Cestou do práce potkám spoustu dělníků. Spousta z nich vypadá jako zombie, jakoby vylezli z podzemí. Buďte silní!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Původně scénář k filmu Fritze Langa (1924), roku 1926 přepracován autorkou do románové podoby. Poněkud naivní příběh They von Harbou se odehrává v 21. století (přesněji roku 2026), uprostřed obrovského města plného mrakodrapů, vynálezů, prosperity, ale také sociálního útisku. Společnost je rozdělena na dvě hlavní skupiny – plánovače neboli myslitele, kteří si žijí v luxusu vysoko nad povrchem země a dělníky, kteří v podzemí dřou, aby jim mohli tento privilegovaný život zajistit.

https://www.databazeknih.cz/knihy/metropolis-102996

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

A few questions - interview with death metal band from USA - KOHNERAH.

A few questions - interview with death metal band from USA - KOHNERAH.

Answered JD, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

JD: I think it was November of 2016 when vocalist Stephen Babcock, and guitarist Ryan Bender asked me to jam with them. We met up sometime shortly after that and ended up working out one song in that inception of the group. Drummer Chris Thorpe jammed with us briefly but was unable to fully commit at the time so Bender, who had been honing his skills on the drums, decided to fill the role. We then enlisted Joshua Riley to be the second guitar player and Spencer Halstead would handle bass duties. Most of us already had backgrounds in death metal so it was pretty clear what style of music we were going to play. I had previously played guitar with Thorpe and several other musicians but it never fully materialized as a band. Other members of the group had much more success however, Babcock was the vocalist for technical death metal band Diskreet, Bender was the guitarist and vocalist for melodic death metal band Obliterate The Apex, and Spencer Halstead was the guitarist for death metal band Damned By The Pope. We wrote 7 songs with this lineup and everything was going great but then suddenly, due to circumstances beyond our control we were forced to find a new drummer and it was at this time Thorpe officially joined the band.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

JD: We recorded the album with Adam Mitchell at Hammerfarm Music Studios in Lawrence, KS. Adam is the drummer for thrash metal band Hammerlord and he has produced albums for Hammerlord and for his solo project Daemon Poetica, as well as bands like Marasmus and Troglodyte. We set up drums and mics on a Friday evening, began tracking the following Saturday morning and by Sunday afternoon drum tracking was complete. We then each scheduled time to track guitars and vocals. Adam was very focused on all aspects of the recording process, from mic placements and dialing in guitar tones to making sure we got the best take on each song. He really had a keen sense of what was needed to achieve our goal. Once we had everything tracked, Adam began to work on the overall mix of the songs and they were starting to sound massive! We discussed hiring Dennis Israel at ClintWorks Recording, Mixing & Mastering in Seth, Germany to put the finishing touches on this collection of songs. Adam had previously worked with Dennis on another project and recommended that we reach out to him for his mastering skills. We sent one track to him, got a few samples back and decided to go with him. I am extremely glad we did, his audio mastering techniques really took these songs to a new level that I really hadn’t anticipated and I was very impressed to say the least. Looking back, our goal was to create a modern sounding death metal album without making it sound too “to the grid” and when I listen to the final product, i believe that we achieved that.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

JD: We decided to do a limited release of 100 CD’s. The album artwork and layout design are beautifully printed on 6-Panel Digipaks and you can check them out at Kohnerah.com.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

JD: Babcock writes most of the lyrics but Josh and I contributed to a couple of songs as well so it was a collaboration of ideas. The lyrics we write tend to be about death and destruction, cryptids, aliens and alien abduction, mind control, failing empires, etc. We chose the album title Ominous Ubiquitous because we felt like it encompassed the lyrical content of this album.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

JD: The logo was a collaborative effort between Bender and I. Bender actually came up with the name Kohnerah, which is the phonetic spelling of the musical term ‘con ira’. When he pitched the name to us with the idea to spell it phonetically, I immediately loved it and started sketching. Bender and I passed some rough drafts back and forth for about a week until we were satisfied with the logo and then I began to work on the graphic design aspects of the logo.

We contacted the late Polish surrealist artist Mariusz Lewandowski for the album artwork. His spectacular painting has made it very easy for us to create stunning layout designs for the album and for our website. We are grateful for the opportunity we had to work with him and we decided to dedicate the album to his life and memory.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

JD: We decided to release the album independently. We had briefly talked about reaching out to labels but decided that we would just release the album and see what kind of reception we would get on our own and I am very humbled by the amount of support we have received.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

JD: I would have to say some of our more noticeable influences would be Death, Hate Eternal, Nile, Decrepit Birth and Deeds of Flesh but we draw our inspiration from everywhere. I am heavily immersed in the worlds of black metal and doom metal and I think some of those elements are apparent in our music as well.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

JD: We played a few local shows with Bender on the drums. Most of our efforts at that time were focused on writing but we were able to play a few gigs here and there. After we made the transition to Thorpe on drums, we played Topeka Metal Fest and I think we had another two or three shows set up when the Covid-19 epidemic reared it’s ugly head and everything was canceled. We ended up playing SlamDakota Death Fest about a year and three months later and after that we decided we were going to focus on recording the album. Festivals are a lot of fun and there are always so many great bands to share the stage with but I also enjoy a good local show with friends because it’s really amazing to see a thriving local music scene.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

JD: We are currently writing new material and hope to be both back in the studio and back on the stage soon. We currently do not have any shows or touring plans booked. Our main goal has always been to write quality death metal songs and with this record complete, it will now serve as a platform to expand the boundaries and really push ourselves on the next album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

JD: Fans can sign up for our mailing list at our official website Kohnerah.com. We are also on Facebook, Instagram, Twitter and Youtube and we will respond to all messages. Like, follow and subscribe to support us. We can also be reached via email at Kohnerah@gmail.com. Thank you so much for taking the time to send us these questions.

Thanx for the interview.

https://kohnerah.bandcamp.com/album/ominous-ubiquitous

https://www.deezer.com/us/artist/192891497

https://www.facebook.com/kohnerah/

https://www.instagram.com/kohnerah/

https://kohnerah.com/

https://twitter.com/kohnerahband

https://www.youtube.com/channel/UCDVUceBeHSt5hVhC8_E3X5Q

------------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook: