DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 9. února 2023

Recenze/review - ABRADED - Unadulterated Perversity (2023)


ABRADED - Unadulterated Perversity
CD 2023, Aggressively Uninterested

for english please scroll down

Fascinace krví, fascinace strachem oběti. Rád se vždy díval, když z ní unikal život. Pomalu vyhasínající oči, přechod na druhou stranu. Lidská mysl bývá někdy hodně temná a pokřivená. Nesnesl světlo, raději trávil svůj čas v dlouhých chodbách podsvětí. Ven vycházel jenom na lov. Zrodil se ze tmy, ze šílenství, z nicoty. Abyste jej pochopili, musíte poslouchat morbidní nahrávky, jako je ta od amerických ABRADED.

Ti letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem. Nadále na něm rozvíjejí svoje kruté a ošklivé myšlenky. Novinka musela vznikat na místech, jako jsou ta z úvodu dnešní recenze. Nechte se pozvat na děsivý, hororový zážitek. Uslyšíte death metal a grindcore té nejvyšší kvality. Lebka vám pukne tlakem a strachem!


Nová nahrávka je opět volným pokračováním toho, co hrály a hrají kapely typu UNDERGANG, CIANIDE, AUTOPSY, MORTICIAN, nebo staří CARCASS. Buďte ve střehu, tahle bestie vám může prokousnout hrdlo během několika okamžiků. Užívám si masivní a hutný zvuk, ostré riffy, démonický vokál, ale hlavně celkovou atmosféru. Nálady známé ze starých katakomb, ze hřbitovů, na kterých byli pohřbíváni pouze vrazi a démoni. Jedná se o hluboký, nekompromisní underground se vším, co k tomu patří. Jako bych přistoupil ke staré, plesnivé rakvi a dlouho se díval na mrtvé tělo. To po nějaké době znovu obživne a prokousne mi hrdlo. Někteří z nás šíří zlo ještě dlouho po smrti. "Unadulterated Perversity" je jako mokvající, neléčený vřed, který právě někdo prořízl. Vytéká z něj hnis a špína, zlé myšlenky. Hudba se zde opravdu zrodila z černé, hnusné tmy, ze šílenství, z nicoty. Abyste ji pochopili, musíte poslouchat morbidní nahrávky, jako je ta od amerických ABRADED. Během společných setkání nebude existovat nic jiného, než chlad, nenávist, vztek a strach. Bylo mi velkou ctí znovu kapelu potkat na mých nekonečných toulkách na onom světě. Dostanete zde smrtící kov, známý ze starých piteven, z jatek, na kterých občas zmizela nějaká těla. Pánové vás pohřbí zaživa! Proklejí a dokonale zničí svojí hudbou! Death grindová devastace lidské mysli!

Asphyx says:

Fascination with blood, fascination with the victim's fear. He always liked to watch when life leaked out of her. Slowly extinguishing eyes, crossing over to the other side. The human mind can be very dark and twisted. He couldn't stand the light, preferred to spend his time in the long corridors of the underworld. He only went out to hunt. He was born out of darkness, out of madness, out of nothingness. To understand him, you have to listen to morbid records like the one by the American ABRADED.

This year they come with their second full-length album. On it they continue to develop their cruel and ugly ideas. The novelty must have originated in places like the ones at the beginning of today's review. Let yourself in for a terrifying, horror-filled experience. You will hear death metal and grindcore of the highest quality. Your skull will burst with pressure and fear!




The new record is again a free continuation of what bands like UNDERGANG, CIANIDE, AUTOPSY, MORTICIAN, or old CARCASS used to play. Be on your guard, this beast can bite your throat in a matter of moments. I enjoy the massive and dense sound, the sharp riffs, the demonic vocals, but most of all the overall atmosphere. Moods familiar from old catacombs, from graveyards where only murderers and demons were buried. This is a deep, uncompromising underground with everything that goes with it. It's like walking up to an old, moldy coffin and looking at a dead body for a long time. After a while, it comes back to life and bites my throat. Some of us spread evil long after we're dead. "Unadulterated Perversity" is like a festering, untreated ulcer that someone just cut open. It oozes pus and filth, evil thoughts. The music here is really born out of black, ugly darkness, out of madness, out of nothingness. To understand it, you have to listen to morbid recordings like the one by the American ABRADED. During their encounters together there will be nothing but coldness, hatred, anger and fear. It was a great honour to meet the band again on my endless wanderings in the hereafter. Here you get the deadly metal, familiar from the old slaughterhouses, from the slaughterhouses where bodies sometimes disappeared. The gentlemen will bury you alive! They will curse and destroy you with their music! Death grind devastation of the human mind!


Recenze/review - ABRADED - Abraded (2021):
https://www.deadlystormzine.com/2021/12/recenzereview-abraded-abraded-2021.html



Tracklist:
01. Unadulterated Perversity
02. Nothing Left To Lose
03. Putrefying Cunnilinguis
04. The Hillsnatch
05. Capricious Anamnesis
06. They Die
07. Ontologically Recapitulated Phylogenesis
08. Forced Inoculation
09. Hide
10. Archetypal Emanations
11. Noxious Fumes


středa 8. února 2023

Recenze/review - PHOBOPHILIC - Enveloping Absurdity (2022)


PHOBOPHILIC - Enveloping Absurdity
CD 2022, Prosthetic Records, Rotted Life Records

for english please scroll down

Vystoupí ze stínu a má na tváři krev. Není jisté, zda žije a nebo je dávno mrtvý. Vzhledem k tomu, že vypadá jako prokletý, přikláněl bych se k druhé variantě. Zavřeme jej pro jistotu do klece. Není první, čím dál tím víc lidí ztrácí zdravý rozum. Pokaždé odejdou do nekonečných močálů za městem a když se vrátí, mluví o tom, jak potkali opravdové zlo. Mrtvoly bez duše, pochodující na jistou smrt. Nebo už jsou mrtví? 

Nejsem si jistý. Co ale mohu podepsat vlastní krví je, že americká skupina PHOBOPHILIC hraje syrový a surový death metal v podobě, v jaké se musí líbit každému nemrtvému. Temnota, chlad, spousta zajímavých, neotřelých momentů. Je jenom otázkou, kdy novinka "Enveloping Absurdity" pohltí i vás. 

 

Pestrá a do mlhy zahalená variace na smrt, dalo by se také napsat. PHOBOPHILIC se volně inspirovali u takových kapel, jako jsou INCANTATION, DISMA, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, DEMILICH, ADRAMELECH. Pokud máte rádi smrtící kov, který je krutý, plesnivý, ošklivý a zároveň se vám líbí i doom metalové pasáže a nálady, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete prvotřídní materiál, který se vám postupně zadře pod kůži. Stanete se prokletým, který se bude navěky toulat mezi naším a oním světem. Pro mě osobně je potom zajímavá ještě jedna věc. Nahrávka je již nějakou dobu vydaná a já se k ní rád a často vracím. Znovu a znovu otevírám starou dřevěnou rakev a čerpám z ní sílu a energii. Přesně takhle na mě kapela působí. Pánové dokáží napsat skvělý riff, líbí se mi kompozice, celkové vyznění. Nesmím zapomenout ale ani na masivní, děsivý zvuk. Myslím, že přesně takhle by nahrával alba H. P. Lovercraft, pokud by uměl na nějaký nástroj. "Enveloping Absurdity" je velmi propracovaným dílem po všech stránkách. Zpočátku to možná tak nevypadá, ale když dáte nahrávce čas, určitě ji oceníte. Osobně si opravdu připadám jako na nějaké pradávné seanci pro vyvolávání temných sil. Sedíme kolem stolu a všichni jsme se vrátili z močálů. Také cítíte pach smrti a rozkládajících se těl? To jsou PHOBOPHILIC, kteří nám k naší seanci předkládají vynikající smrtící kov vysoké kvality. Mrtvoly bez duše, pochodující na jistou smrt. Nebo už jsou mrtví? Nahrubo nasekaná death metalová tma z prašivých hrobů! 


Asphyx says:

He steps out of the shadows and there's blood on his face. It's unclear whether he's alive or long dead. Given that he looks cursed, I'm leaning towards the latter. Let's put him in a cage for good measure. He's not the first. More and more people are losing their minds. Every time they go off into the endless swamps outside the city, they come back talking about how they met the real evil. Soulless corpses, marching to certain death. Or are they already dead?

I'm not sure. But what I can sign with my own blood is that the American band PHOBOPHILIC plays raw and raw death metal in a form that every undead must like. Darkness, coldness, a lot of interesting, fresh moments. It's just a matter of time when the new release "Enveloping Absurdity" will absorb you too.


A colourful and mist-shrouded variation on death, one could also write. PHOBOPHILIC was loosely inspired by such bands as INCANTATION, DISMA, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, DEMILICH, ADRAMELECH. If you like death metal that is cruel, moldy, ugly and you also like doom metal passages and moods, don't hesitate a moment. You'll get top-notch material that will gradually get under your skin. You'll become the cursed one who will forever wander between this world and the next. For me personally, there's one more thing that's interesting. The record has been out for some time now and I like to come back to it often. I open the old wooden coffin again and again and draw strength and energy from it. That's exactly how the band affects me. The gentlemen can write a great riff, I like the composition, the overall sound. But I mustn't forget the massive, terrifying sound. I think that's exactly how H would record an album. P. Lovercraft if he could play an instrument. "Enveloping Absurdity" is a very sophisticated work in every aspect. It may not seem like it at first, but if you give the recording time, you will appreciate it. Personally, I really feel like I'm at some ancient séance for summoning dark forces. We're sitting around the table and we've all come back from the swamps. Do you also smell death and decomposing bodies? These are PHOBOPHILIC, who present us with an excellent, high quality death metal for our seance. Soulless corpses, marching to certain death. Or are they already dead? Coarsely chopped death metal darkness from the dusty graves!



Tracklist:
01. Enantiodromia
02. Those Which Stare Back
03. Nauseating Despair
04. Cathedrals Of Blood (Twilight Of The Idols)
05. Individuation
06. The Illusion Of Self
07. Survive In Obscurity
08. Enveloping Absurdity

úterý 7. února 2023

Recenze/review - NOTHINGNESS - Supraliminal (2023)


NOTHINGNESS - Supraliminal
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Chodím prázdnými ulicemi a přemýšlím, kam všichni zmizeli. Lampy blikají v podivných rytmech a na okrajích města se objevila první zvířata. Staré sci-fi knihy byly již před nějakým časem přesunuty do sekce literatura faktu. Nevím, kolik nás zbylo a je mi to jedno. Mezi lidmi bylo stejně až moc násilí, příliš vzteku. Jsem rád sám, jenom já a muzika. 

NOTHINGNESS jsou death metalová kapela z Minessoty, Minneapolis. Hraje klasický smrtící kov se spoustou progresivních vlivů. Z jejich hudby je cítit nadšení pro poslední věci člověka, velký talent a apokalypsa. Ano, konec již dávno nastal, pokud budete poslouchat "Supraliminal", pochopíte. Stačí se projít po ulici se sluchátky na uších. 


Kapela byla u skládání nových skladeb ovlivněna smečkami jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, GORGUTS. Ale také třeba VOIVOD. Songy jsou možná v některých momentech až příliš dlouhé a rozvláčné, ale jen do té doby, než se vám dostane album do krve. Jedná se totiž přesně o takový ten druh nahrávky, ke které je nutné se několikrát vrátit, nejlépe v odlišném stavu mysli. Když se naladíte na stejnou vlnu, rozdrásá vás svými riffy do krve. Co se týká formálních věcí, vše je v pořádku. Zvuk, obal, celkové provedení, je perfektní. Osobně se mi ale nejvíc líbí, jak jsou jednotlivé motivy napsány. Nejen, že jsou zajímavé, ale mají v sobě velké množství energie a tlaku. Pokud jste se někdy dívali do zrcadla a rozbili jste jej na tisíc kousků, určitě víte, o čem píšu. Představte si zpomalené záběry střepů, padajících k zemi. Mezi nimi vaše krev a děsivé vzpomínky. NOTHINGNESS se daří velmi umně a zkušeně balancovat mezi tradičními postupy a progresivními. Zároveň si zachovávají syrovost a surovost. Není to hudba pro každého, ale to ani není účelem. Pokaždé, když jsem v jejich společnosti, jsem neklidný. Jakoby kolem už nějaký čas nežili žádní lidé a v ulicích byl podivný klid. Vše je velmi propracované, šílené, démonické, magické. Pokud nad muzikou rádi přemýšlíte, mohu vám "Supraliminal" jenom doporučit. Apokalyptický death metal, který vám rozdrásá obličej do krve!


Asphyx says:

I walk down empty streets wondering where everyone has gone. The lamps flicker in strange rhythms and the first animals appear on the outskirts of the city. The old science fiction books were moved to the nonfiction section some time ago. I don't know how many of us are left, and I don't care. There was too much violence among humans anyway, too much anger. I like being alone, just me and the music.

NOTHINGNESS are a death metal band from Minnesota, Minneapolis. They play classic death metal with a lot of progressive influences. You can feel the passion for the last things of man, great talent and apocalypse in their music. Yes, the end is long over, if you listen to "Supraliminal" you will understand. Just walk down the street with headphones on.


The band was influenced by the likes of MORBID ANGEL, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, GORGUTS when writing new songs. But also VOIVOD. The songs may be too long and drawn out at some points, but only until the album gets into your blood. This is exactly the kind of record you need to come back to several times, preferably in a different state of mind. If you tune into the same wave, it will rip you to shreds with its riffs. As far as formal things go, everything is fine. The sound, the packaging, the overall execution, is perfect. Personally, I like the way the themes are written. Not only are they interesting, but they have a lot of energy and pressure. If you've ever looked in a mirror and broken it into a thousand pieces, you'll know what I'm writing about. Imagine slow motion footage of shards falling to the ground. Your blood and horrifying memories among them. NOTHINGNESS manages to balance very skillfully and expertly between traditional practices and progressive ones. At the same time, they retain their rawness and rawness. It's not music for everyone, but that's not the point either. Every time I'm in their company, I get restless. It's as if no people have been around for a while and the streets are strangely quiet. It's all very elaborate, crazy, demonic, magical. If you like to think about music, I can only recommend "Supraliminal". Apocalyptic death metal that will rip your face to blood!



Tracklist:
01. Curse Of Creation
02. Horrendous Incantation
03. Catapulted Into Hyperspace
04. Temple Of Broken Swords
05. Festering Abstraction
06. Inviolate Viscera
07. Beacon Of Loss
08. The Anvil
09. Decimation Mechanism

band:
Barclay Olson - Vocals
Alex Walstad - Guitar
Jon Grandel - Guitar
Xen Hartzell - Bass
Erik Christianson - Drums

pondělí 6. února 2023

Recenze/review - SKULLPTURE - A Horrifying Death (2023)


SKULLPTURE - A Horrifying Death
EP 2023, Adirondack Black Mass

for english please scroll down

Otevřu rezavé dveře a vstoupím dovnitř. Ihned mě začne mrazit v zádech. Některé hroby jsou otevřeny. Co se to děje? Chtěl jsem se jenom poklonit svým předkům. Jenže jsem to nestihl. Jako první jsem uslyšel z márnice ostrý shnilý riff. Jsem tu správně, na starém pohřebišti. Na náhrobcích jsou napsána jména kapel z devadesátých let minulého století. Stačí jenom několik skladeb a jsem pohřben zaživa. Udusím se v rakvi a vstupuji na druhou stranu, na onen svět.

SKULLPTURE pocházejí z Chile a hrají surový, temný a divoký death metal v jeho základní podobě. Hudba se valí kupředu jako lavina z kostí, špíny, zkažené krve. Je poctivá, reálná a přikove vás na zeď. Smrt v této podobě mám ve velké oblibě. Vítejte v plesnivých katakombách!


"A Horrifying Death" je albem, které bylo volně inspirováno tvorbou kapel jako MORBID ANGEL, DEICIDE, VADER, BLOOD RED THRONE. Potkává se zde chlad, vztek a temnota. Skladby jsou napsány velmi dobře, SKULLPTURE cílí přímo do srdce všech opravdových death metalistů. A daří se jim to na výbornou. Obal, zvuk, nápady, vše je v nejlepším pořádku. Troufám si tvrdit, že na tomhle hřbitově nějaký čas zůstanu a budu se sem rád a často vracet. Chilané totiž hrají upřímně, s černou jiskrou v oku. Songy nepostrádají drive a sílu, jsou jako krvavá šmouha, která zůstane po násilném činu. Vykopejte si vlastní hrob, prosím! Pak pochopíte a užijete si album nejvíce. Otevřu rezavé dveře a vstoupím dovnitř. Ihned mě začne mrazit v zádech. Některé hroby jsou otevřeny. Co se to děje?  V husté mlze se objevují první přízraky. Kývají se do rytmu a chtějí po mě, abych přidal hlasitost. "A Horrifying Death" jsem si dávkoval do žil každý den, nejlépe večer, když se setmělo. Vzal jsem do rukou nástroje a vydal se kousek za město. Země je ještě zmrzlá, ale myslím si, že zombie mi pomohou. Kopeme další hroby, posloucháme další skladby. Pronikají nám pomalu do krve. Jako prudký jed, který vás postupně zabije. Takovou hudbu si nechám vždy líbit. Má v sobě vše pro pořádnou pařbu v márnici. Morbidní, temný, krvavý death metalový pohřeb!


Asphyx says:

I open the rusty door and step inside. Immediately, I get chills down my spine. Some of the graves are open. What's going on? I just wanted to pay my respects to my ancestors. But I didn't have time. The first thing I heard was a sharp, rotten riff from the morgue. I'm right here, in the old burial ground. The tombstones have the names of bands from the '90s written on them. All it takes is a few songs and I'm buried alive. I suffocate in the coffin and enter the other side, the other world.

SKULLPTURE come from Chile and play raw, dark and savage death metal in its basic form. The music rolls forward like an avalanche of bones, filth, corrupted blood. It's honest, real and will nail you to the wall. I like death in this form very much. Welcome to the moldy catacombs!


"A Horrifying Death" is an album that was loosely inspired by the work of bands like MORBID ANGEL, DEICIDE, VADER, BLOOD RED THRONE. Coldness, anger and darkness meet here. The songs are very well written, SKULLPTURE aims straight to the heart of all true death metalheads. And they succeed in doing it to perfection. The cover, the sound, the ideas, everything is in top order. I dare to say that I will stay in this graveyard for some time and will be happy to come back often. The Chileans play sincerely, with a black sparkle in their eyes. The songs don't lack drive and power, they are like a bloodstain left after a violent act. Dig your own grave, please! Then you will understand and enjoy the album the most. I open the rusty door and enter. Immediately I get a chill down my spine. Some graves are open. What's going on? The first ghosts appear in the thick fog. They sway to the rhythm and ask me to turn up the volume. "A Horrifying Death" was pumped into my veins every day, preferably in the evening when it was dark. I picked up my instruments and headed out of town. The ground is still frozen, but I think the zombies will help me. Digging more graves, listening to more songs. They're slowly seeping into our blood. Like a violent poison that gradually kills you. I always like music like that. It's got everything for a good party in the morgue. Morbid, dark, bloody death metal funeral!



Tracklist:
01. Bloodshed's Evve
02. A Horrifying Death
03. Devoured
04. The Eyes Of Horror
05. Infamous
06. The Offering
07. Kill The Christian (Deicide Cover)

neděle 5. února 2023

Recenze/review - MEMORIAM - Rise to Power (2023)


MEMORIAM - Rise to Power
CD 2023, Reaper Entertainment

for english please scroll down

Záblesky ve tmě. Zmrzlá krev. Musíme pochodovat dál. Nekonečný řetěz zabíjení nelze přerušit. Jsem vrah a nebo jenom plním rozkazy? Odpověď už nikdy nedostanu. Až se jednou vrátím domů, už nic nebude takové, jako dřív. Dají mi medaile a postaví nám pomník. Pak nám budou nadávat, proklínat nás. Záleží na politice, záleží na tom, jak se překroutí historie a pravda. Sedím na svém vozíku a vzpomínám na své kamarády. Veterán jedné z mnoha válek. Tolik zničených životů. Tolik nenávisti.

Spojení death metalu a války k sobě patří odnepaměti. Dle mého názoru jej dokázali nejlépe znázornit BOLT THROWER. MEMORIAM jsem vždy bral jako takové jejich volné pokračování. Zrovna jsem dokoukal jeden starý dokument. Bylo na čase si pustit i novou desku "Rise to Power". Byl jsem zpět, znovu na bojišti. Jsem moc rád za každé nové album, protože si myslím, že je potřeba stále na válku upozorňovat. V dnešních dnech to platí jako nikdy dříve. 

MEMORIAM pokračují ve svém tažení a opět se jedná o nahrávku, která mě doslova uzemnila. Pánové jsou staří poctiví psi, kteří sice nepřinášejí nic nového, ale to co dělají, tak odvádějí na výbornou. Zvuk, obal, ale hlavně typické a nepřehlédnutelné nápady a rukopis. Také skvělý a velmi naléhavý hlas Karla Willettse, tohle všechno dohromady působí jako buldozer, který před sebou hrne hromadu prašivých kostí. Pod riffy praskají lebky, jsou jako střela, která vám pronikne hlavou. Jsem moc rád, že jsem dostal znovu povolávací rozkaz. Čtu si v knihách, popíjím dobré pivo a podupávám si do rytmu. Skladby mi ihned pronikly do krve a přenesly mě do smradlavých zákopů. "Rise to Power" je albem pro opravdové fanoušky reálné smrti. Na MEMORIAM je vždy spolehnutí. Deska se hrozně příjemně poslouchá. Cítím z ní chlad, tmu, spoustu energie a takovou tu starodávnou poctivost, která se nedá naučit, musíte ji mít v srdci. Tenhle smrtící stroj se valí kupředu a nezná slitování. Zůstává po něm hluboká krvavá brázda. Až zase jednou budeš stát po kolena v bahně, modlit se k bohu a čekat, že každou chvíli zemřeš, přidej hlasitost. Pánové se stále drží toho, co umějí nejlépe a novinku s klidem můžete označit nálepkou té nejvyšší kvality. Jednou po nás zbydou jenom tisíce křížů. Ve válce nakonec nikdo nevyhraje, jenom MEMORIAM. Death metalový bombardér znovu vzlétl! Absolutně zničující kobercový nálet!


Asphyx says:

Flashes in the dark. Frozen blood. We must march on. The endless chain of killing cannot be broken. Am I a killer or am I just following orders? I'll never get the answer. Once I return home, nothing will be the same. They'll give me medals and erect a monument to us. Then they'll call us names, curse us. It depends on politics, it depends on how history and truth are twisted. I'm sitting in my wheelchair, thinking of my friends. A veteran of one of many wars. So many lives destroyed. So much hate.

The combination of death metal and war has always belonged together. In my opinion it was best represented by BOLT THROWER. I always took MEMORIAM as a kind of a free continuation of them. I just finished watching an old documentary. It was time to listen to the new album "Rise to Power". I was back, back on the battlefield again. I'm very happy for every new album, because I think we need to keep bringing attention to the war. That's as true as ever these days.


MEMORIAM continue their campaign and once again this is a record that literally grounded me. The gentlemen are honest old dogs who don't bring anything new, but what they do they do perfectly. The sound, the cover, but most of all the typical and unmissable ideas and handwriting. Also the great and very insistent voice of Karl Willetts, all of this together makes it sound like a bulldozer that is throwing a pile of scabs in front of it. Skulls crackle under the riffs, they're like a missile going through your head. I'm so glad I've been re-called. I'm reading in my books, drinking a good beer and stomping to the beat. The songs immediately penetrated my blood and transported me to the stinking trenches. "Rise to Power" is an album for true fans of real death. MEMORIAM can always be counted on. The album is terribly pleasant to listen to. I can feel the coldness, the darkness, a lot of energy and that old-time honesty that you can't teach, you have to have it in your heart. This death machine is rolling forward and it knows no mercy. It leaves a deep bloody furrow. The next time you're knee deep in mud, praying to God and expecting to die at any moment, turn up the volume. The gentlemen still stick to what they do best, and you can safely label the new release of the highest quality. Someday we'll only have thousands of crosses left. In the end, nobody wins the war but MEMORIAM. The death metal bomber has taken off again! An absolutely devastating carpet bombing raid!


about MEMORIAM on DEADLY STORM ZINE:








Tracklist:
01. Never Forget, Never Again (6 Million Dead)
02. Total War
03. I Am The Enemy
04. The Conflict Is Within
05. Annihilation's Dawn
06. All Is Lost
07. Rise To Power
08. This Pain

band:
Frank Healy - Bass
Scott Fairfax - Guitars
Karl Willetts - Vocals
Spikey T. Smith - Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý osmdesátý devátý - Táborské patálie


Příběh tří stý osmdesátý devátý - Táborské patálie

Vždycky jsem překvapený, když dorazíme do Brd. Je tu tma. Takovou ze severu neznám. Nesvítí se v domech, jedeme třeba několik desítek km a nikde nikdo. Autobusy moc na cestování nemusím, ale tenhle, který jede do Brna se zastávkou v Táboře, je nerychlejším spojením. Je to tu samej voják, alespoň do posádky někde u Mirovic. Smutné tváře bledých kluků mě ujišťují v tom, že jsem udělal dobře, že se armádě pořád vyhýbám. Dívají se hladově na blondýnku a tak se ke mě ještě víc přitulí. Nemohl bych spát v jednom pokoji s deseti dalšími. Ruce na peřinu, pánové. Chce se nám hrozně na záchod, ale vydržíme. Musíme. Nic jiného nám nezbývá. Je ještě leden, jsme spolu jen pár týdnů, ale už to vypadá, že spolu zůstaneme navěky.

Moc dobře vím, že moje milá není tolik pohlcená jako já hudbou, ale přesto se se mnou o ní baví. Super je, že se nikdy nepřetvařuje, rovnou mi řekne, že se jí něco nelíbí. Nemusí zachovávat dekorum, jako spousta ostatních, kteří něco žerou protože to uctívají ostatní. Navíc, metalisti jsou snad nejvíc konzervativní fanoušci. I když vydá jejich oblíbenec sebevětší sračku, stejně si ji obhájí. Sbírají dál. O všem se bavíme, diskutujeme, když jdeme zmrzlým Táborem z autobusáku. Nad parkem jsou nejen racci, ale i krkavci. Zdraví nás, skřehotají a vypadá to děsně strašidelně. Neboj se, jsem tu s tebou. Dorazíme prochladlí a ihned dostanu mezi dveřmi panáka slivovice. Byli tu z Moravy, sami pálili. Je to síla a vůbec mi to nechutná. Ale ještě se trošku ostýchám. To je hnusný, co, řekne tchán a jde vše vylejt. Že taky něco neřekneš, člověče. Zasmějeme se tomu a pak rozvážně mluvíme o škole a o práci. Jako dva správní chlapi. Co bych dal alespoň za jeden takový rozhovor se svým otcem. Oni jsou tu vůbec všichni takoví v pohodě. Tedy, skoro všichni, ale to se dozvím až po nějaké době.

Připadá mi, že tu pořád něco slaví. Sestřenky nás pozvaly do hospody. Tak se sbalíme a i když utahaní po cestě, tak jdeme. Ještě jsem neměl tu čest. Jde se na bowling, ale ten nehrajeme, mají tam takové ty tehdy tak oblíbené boxy, ve kterých je klid na pokec. Jsem představen, zhodnocen kladně a vše probíhá velmi hezky. Jedna je mladší, teprve na střední škole, ale prdelatá a chlapská. I tak mluví a chová se. Druhá je modelka a jak pochopím, tak hvězda rodiny. Tancuje, dokonce hraje v nějakých klipech v televizi. Opravdu vypadá jako modelka, ale přijde mi, že je na ní něco falešného. Nechávám si to pro sebe, tehdy byl ještě takt samozřejmostí a koneckonců, co mi je do toho. Pořád si panenka žmoulá nos. Že by peří? Řeknu to po hezkém večeru svojí milé, ale jsem okřiknut. Ona je zázrak, hvězda, ke které celý život všichni vzhlíželi.

Druhý den je ráno takové klasické. Jdu si zaběhat, nezapomínejme, že jsem pořád velkým sportovcem. Jen to zmiňuji jen občas, protože o tom moje příběhy nejsou. Tchán mě chce poslat pro mléko, tak doběhnu. Koupím ale špatný druh. Automaticky se připravím na slovní útok, ale on mi jen řekne, hele mladej, ty si nějakej zamilovanej. Je mi až do breku, tohle by nikdy můj otec neudělal. Obří oběd, jak jinak, na moji počest. Pak se jde k babičce. Jsem představen a ihned si spolu sedneme. Bylo to hodně zvláštní, ale od prvního okamžiku jsme byli spřízněné duše. Moc chytrá paní, ale také trpěla jednou věcí. U sestřenice docházelo až k jakémusi zbožštění. Ano, byla krásná, ano, byla chytrá, ale byli tu i ostatní. Třeba moje blondýnka. Usedneme k honosnému stolu, vedle mě sedí rozmazlený kokršpaněl. Hele, to jí fakt dáváte chlebíčky, to by pes neměl. Všichni se mi smějí, jako prý dobrý vtip. Jí úplně všechno. Zajímavé je, že když sestřenka krasavice mluví, tak všichni zmlknou. Podivné. Má kluka, který je muzikant a od pohledu děsnej debil. Dědic a jakože trošku slavný. Prý máme večer přijít. 

Nikam se mi nechce. Bral bych procházku starobylým městem, pokec a mazlení v podchodech. Pak třeba tichá hospůdka někde bokem, kde bychom měli klid. Ale ne, babička chodí spát brzy, tak se všichni odebereme do děsivého kulturního domu Palcát. Hrozný komunistický stánek, kde hrají Keks a kamioňáci tam chodí v pravidelných intervalech ke stolu a ptají se mě, za kolik která sestřenice jde. Posílám je do prdele, málem se jednou poperu. Já tohle prostředí nemám rád. Navíc, zábavové kapely. Musím dokonce pod pódium a dělat, že mě to baví. Ona si sestřenice myslí, že se párkrát usměje a udělám všechno. Ale takhle to u mě nefunguje. Pod pódium ale nakonec stejně jdu, protože jinak bych zůstal za stolem sám. Tak jak se ti to líbí? Zeptá se mě po první písničce a já jí něco zablekotám. Je to hrozná tupá komerce, s debilními texty, má mě ráda, já ji ne, přišla a já tam nebyl, debil. Uff. Blondýnka na mě vidí, že mě to štve (to pozná od prvního okamžiku, co jsme spolu) a tak mě odvede stranou. 

Sedíme v koutě a koukáme, jak je sestřenice středem pozornosti. Očividně ji to dělá dobře. Dokonce vyleze na stůl a svíjí se. Tancovat umí, ale vidím v její tváři takový zvláštní smutek. Něco je tu hodně blbě. Zjistím to cestou na záchod, když slyším, jak někdo bleje. Ano, tehdy se o bulimii a anorexii ještě příliš nemluvilo. Byla na cestě k těmto nemocem nebo je už měla. Zeptám se, jestli je všechno v pořádku. Odbyde mě ošklivě, zasyčí jedovatě. Tak jdu raději na cigáro ven. Tam už se to páruje, jako na každé zábavě. Připadám si, jako bych se vrátil v čase zpět. Potom se potkáme podruhé. Sednu si totiž na betonový sokl a vidím jejího kluka, jak jí dává šňupnout cosi bílého. Jdu raději na pivo a tak trošku se připiju. Cestou domů se motáme a moje děvče si myslí, že blábolím z chlastu. Není to ale pravda, říkám jen to, co jsem viděl. Navíc opatrně. Jenže nikdo mě neslyší. Protože nechce. Ona je přeci hvězda.

Couráme se městem, je už skoro k ránu. Ale zítra jedeme do Plzně až odpoledne. Tak si lehneme, chci být přítulný, ale že prý ne, že jí je blbé, když jsou vedle rodiče. Tak se aspoň přitulí. Ráno nás vzbudí budoucí tchán, který myje nádobí. Projdu kolem něho a nabídne mi pivo. Vyprošťovák. Hele, chtěl jsem se zeptat, nic mi do toho není, ale včera jsem viděl...Tak to kecáš! Řekne a ani mě nenechá domluvit. Raději držím pusu, nechci vyvolávat problémy. Ale vrtá mi to hlavou a budoucnost mi dá bohužel za pravdu. Propálit v drogách barák v Praze, jednu firmu je docela umění. A všichni stále dokola přivírali oči. Ostatně, tenkrát to tak občas bývalo. Drogy pořád byly něco nového a Tábor je přeci malé město, to není Praha. Jenže do hlavy nikomu nevidíte. Tanečnice, která si musí hlídat neustále váhu, zničenej jeden život nebo vlastně víc. Ale nepředbíhejme. Připadal jsem si jak na audienci u princezny. Bohužel.

Nechci dělat zle, jsem rád, že zbytek rodiny je v pohodě, vzali mě mezi sebe. Prý jsem udělal velký dojem. Navíc jsem byl jediný, kdo vzal ihned do rukou nůžky a ostříhal plot před domem babičky. Moje milá budoucí tchýně na mě pořád kouká jako na svatej obrázek. S tchánem si taky sedneme. Jen ty sestřenice, tam to asi fungovat nebude. Jedna krásná, až oči přecházejí a druhá nešťastná, že ji nikdo nechce. To se samozřejmě všechno časem změní. Ale to už je jiný příběh. Poprosím svoji milou, aby mě už brala jen do hospod a ne na kapely, které jsou děsné. Já vím, bylo to hrozný, ale chápeš to? Ona má muzikanta! A boháče. Nojo, to ty nikdy mít nebudeš. Ale zase nejsem kretén. Usměje se na mě a poprosí mě, aby mohla sedět u okýnka. Protože v Táboře je vojenská jednotka a kluci na ní pořád zírají. Dám ji svůj svetr a po chvilce usne. Je už tma, když dorazíme na kolej. Vezmu si ji hned mezi dveřmi. Ještě tu nikdo není, toho musíme využít. 

Někdy v těch dobách v Táboře pomalu končila vojenská posádka. Skončil časem i autobusový spoj. Ale jezdili jsme tam hodně. Střídali jsme chalupu a Tábor. Všude jsme měli staré kamarády, se kterými jsme seznámili své protějšky. A bylo to moc fajn. I když je fakt, že nějaké ty patálie jsme si také prožili. U nás to byl otec, u kterého jste nikdy nevěděli, na čem jste. Chlast je fakt svinstvo. A v Táboře se zase nemluvilo o problémech hvězdy sestřenice. Jinak to ale byly moc krásné roky. Jen kdyby těch zábavových kapel bylo méně. Ono totiž, spousta známých nikam jinam nechodila. A když jste chtěli být s nimi, museli jste. Je ale nad slunce jasné, že jsem mnohokrát opravdu hodně trpěl. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. února 2023

Recenze/review - GRAVEGOD - Promised Graveland (2022)


GRAVEGOD - Promised Graveland
CD 2022, Soundage Productions

for english please scroll down

Mrtvá těla, která ležela všude kolem, připomínala groteskní loutky. Bez duše. Jen prázdné pohledy, temnota a chlad. Smrt stále obchází kolem a usmívá se. Není divu, k celé scenérii nám hraje debut maniaků GRAVEGOD. Syrový death metal s pořádnou porcí mrazivých melodií. Dívám se do tmy a přemýšlím, kdy přijde řada na mě. Kdy se i já stanu loutkou s mrtvolným výrazem ve tváři.

Jako první mě zaujal obal alba (Smerdulak and Nether Temple Design), který evokuje devadesátá léta minulého století a slavné nahrávky vzorů, které GRAVEGOD inspirovaly. "Promised Graveland" je pradávným odkazem ze starých pohřebišť. Velmi dobře zahraným, s krvavou jiskrou v oku. 


Oceňuji skvělý, masivní a čitelný zvuk (Maxim Novikov). Nejvíc se mi ale líbí nápady, kterých je ve skladbách velké množství. Kapela je tvořena zkušenými členy podsvětí (KATALEPSY, FLESHBOMB). Pánové mají svůj rukopis, který se pohybuje někde na tenké hranici mezi old school death metalem a brutalitou (MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, BRUTALITY). Zazní i technické prvky, které posouvají celou nahrávku na další level. Album je velmi propracované, útočí přímo, nekompromisně. Zůstane vám po něm v hlavě krvavá stopa. GRAVEGOD vám vyfrézují do mozku ostrou rýhu. Trepanace lebky proběhne s velkou bolestí a krutostí. Budete se procházet dávno opuštěnými kobkami starého města. Na zdech budou přikovány oběti násilných činů. Deska má velmi černou a podmanivou atmosféru známou snad jen z márnic a patologie. Novinka je sice prvním počinem kapely, ale jedná se o dílo, za které by se nemusela stydět žádná zkušená smečka. Songy se mi zadřely pod kůži a rád a s chutí jsem se k nim vracel. Způsobů, jakými můžete zemřít, je velké množství. Ten který nabízejí GRAVEGOD, je velmi přitažlivý, syrový a surový. Bude se vám vařit krev v žilách! Mrtvá těla, která ležela všude kolem, připomínala groteskní loutky. Bez duše. Jen prázdné pohledy, temnota a chlad. Smrt stále obchází kolem a usmívá se. Maniakální death metalová pitva!


Asphyx says:

The dead bodies lying all around resembled grotesque puppets. Without souls. Just blank stares, darkness and coldness. Death still walks around and smiles. Not surprisingly, the debut album of maniacs GRAVEGOD plays to the whole scene. Raw death metal with a good portion of chilling melodies. I look into the darkness and wonder when it's my turn. When I'll become a puppet with a dead look on my face.

The first thing that caught my eye was the album artwork (Smerdulak and Nether Temple Design), which evokes the 1990s and the famous recordings of the role models that inspired GRAVEGOD. "Promised Graveland" is an ancient reference from ancient burial grounds. Very well played, with a bloody sparkle in its eye.


I appreciate the great, massive and clear sound (Maxim Novikov). But what I like most are the ideas, which are very abundant in the songs. The band is made up of experienced members of the underworld (KATALEPSY, FLESHBOMB). Gentlemen have their own signature, which is somewhere on the thin line between old school death metal and brutality (MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, BRUTALITY). There are also technical elements that take the whole record to the next level. The album is very sophisticated, it attacks directly, uncompromisingly. It will leave a bloody trail in your head. GRAVEGOD will carve a sharp groove in your brain. The trepanation of the skull is done with great pain and cruelty. You will walk through the long-abandoned dungeons of the old city. Victims of violent acts will be chained to the walls. The record has a very black and captivating atmosphere known perhaps only from morgues and pathologies. The new album may be the band's first release, but it is a work that no seasoned pack should be ashamed of. The songs got under my skin and I was happy and eager to come back to them. The ways in which you can die are legion. The one offered by GRAVEGOD is very appealing, raw and raw. It will make your blood boil! The dead bodies lying all around resembled grotesque puppets. Without a soul. Just blank stares, darkness and coldness. Death still walks around and smiles. A maniacal death metal autopsy!


Tracklist:
01. Lead Them To (Grave)-God
02. Endless Catacombs Of Innards
03. The Tomb's Sacrament
04. If These Graves Could Speak
05. Once Upon The Rot
06. Entrails Of Earth
07. Return To The Red Soil
08. In Sickness

band:
Anatoly (Katalepsy) - bass 
Vyacheslav (Fleshbomb, Back Door to Asylum) - guitars 
Ivan (Gorged Bile, Sudden Rage) - vocals 
Efim (Shadow Host) - drums



pátek 3. února 2023

Recenze/review - VEPHAR - Ascension Through Torture (2022)


VEPHAR - Ascension Through Torture
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Nechal si nabrousit zuby, aby vypadaly jako ostré tesáky šelem. Potetovaná tvář a spousta mrtvých. Šílený vrah, který je zase na svobodě. Chyba systému, o zlo se musíme postarat. Zalezl do své kobky, chorá mysl, kdo bude další na řadě? Lov začíná, touha po krvi zvítězila. Morbidní nálada se vznáší všude kolem. Uvidíme se ve večerních zprávách. Masakr! Na tenhle příběh, který se doopravdy stal, jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat debutové album polských VEPHAR.

Kapelu tvoří Bartłomiej Góral, který se postaral o všechny nástroje včetně naprogramovaných bicích a zpěvačka Amira Gaafar. Jako první mě zaujal zvuk, který je opravdu masivní, mocný a temný. Zapomenout nesmím ani na obal, který se také moc povedl. Pojďme ale k muzice.


Měl bych vlastně jenom jednu připomínku. V některých momentech jsou skladby trošku monotónní a dlouhé. Jinak si ale není na co stěžovat. Songy v sobě mají drive, sílu, spoustu zajímavých nápadů. Pro mě je nakonec vždy stejně nejzajímavější celková nálada a atmosféra. A ta je šílená, divoká, surová a syrová, připomíná v úvodu zmiňovaný příběh. Jedná se přesně o takový ten druh masakru, který se vám zadře pod kůži a hluboko do hlavy. Rád jsem se k nahrávce vracel a pouštěl si ji stále znovu. VEPHAR sice nevytvořili nic nového, ani převratného, ale album je nahráno velmi poctivě a upřímně. A o to nám jde především! Mám chuť na headbanging, mám chuť na mosh-pit. A nebo vzít do rukou sekyru a jít rozmlátit všechny obrazovky v mém okolí. "Ascension Through Torture" jsem si zařadil do své diskografie. Líbí se mi, jakým způsobem pracuje kapela s rytmy, s náladami. Jsou krvavé a ošklivé, ale to k hrané hudbě patří. Současná společnost potřebuje restart, jinak se sama zničí. A až se tak stane a všude bude už jenom spálená země, tak budou všude hrát VEPHAR. Tahle kapela vám vytrhne vnitřnosti z těla, vystřelí mozek z hlavy a ještě za to budete rádi. Morbidní nálada se vznáší všude kolem. Zlá, surová, temná death metalová apokalypsa!

pro fanoušky: MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, DEICIDE


Asphyx says:

He had his teeth sharpened to look like the sharp fangs of beasts. Tattooed face and lots of dead ones. A crazed killer who's on the loose again. It's the system's fault, we have to take care of evil. He's holed up in his dungeon, sick mind, who's next? The hunt is on, the bloodlust has won. The morbid mood hovers all around. See you on the evening news. Massacre! I was reminded of this story that really happened when I started listening to the debut album of Polish VEPHAR.

The band consists of Bartłomiej Góral, who took care of all the instruments including the programmed drums, and singer Amira Gaafar. The first thing that caught my attention was the sound, which is really massive, powerful and dark. I mustn't forget the cover artwork, which is also very good. But let's get to the music.


Actually, I just have one comment. In some moments the songs are a bit monotonous and long. But otherwise there is nothing to complain about. The songs have drive, power, lots of interesting ideas. In the end, the overall mood and atmosphere is always the most interesting for me anyway. And it's crazy, wild, raw and reminiscent of the story mentioned in the introduction. This is exactly the kind of carnage that gets under your skin and deep into your head. I loved coming back to the recording and playing it over and over again. VEPHAR may not have created anything new or groundbreaking, but the album is recorded with great honesty and sincerity. And that's what we're all about! I have a taste for headbanging, I have a taste for mosh-pit. Or take an axe and go smash all the screens in my neighbourhood. I've added "Ascension Through Torture" to my discography. I like the way the band works with rhythms, with moods. They're bloody and ugly, but that's what music should be. The current society needs a reboot, otherwise it will destroy itself. And when that happens and there's nothing but scorched earth everywhere, VEPHAR will be playing everywhere. This band will rip your guts out, blow your brains out and make you glad you did. Morbid mood is all around. Evil, raw, dark death metal apocalypse!

for fans: MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, DEICIDE

Tracklist:
01. Darkness Particle
02. Blood Oceans
03. Possessed By Light
04. Stolen Moan
05. Depths Of Multiverse
06. Thalidomide
07. External Wisdom
08. Calcified
09. Tissue Disintegration

band:
Amira Gaafar - vocals, lyrics
Bartłomiej Góral - guitars, bass, drum programming

KNIŽNÍ TIPY - Šibeničník - François Villon (1987)


Šibeničník - François Villon
1987, Klub přátel poezie. Základní řada, Klub přátel poezie. Zlatý fond poezie

Ležíme v posteli a máme trošku upito. Moje milá se směje, asi jsem řekl něco vtipného. Je nám spolu moc dobře a tvoříme dvojici už nějaký čas. Mám ji moc rád, je pro mě vším. Když udýchaní padneme a nemůžeme popadnout dech, napadne mě jedna věc. Řeknu jí, že jsem chtěl napsat nějaké básně. O ní, o její kráse, o její duši, o tom, jak ji miluju. Jenže jsem všechny zmuchlal a vyhodil. Byli jsme bez sebe dva dny, což je pro zamilované děsně moc dlouho a trápil jsem se. Možná moje slova nebyla špatná, ale druhý den ráno mě nebavila. Připadala mi příliš obyčejná a styděl jsem se za ně. Zvedne se a jde do koše. Vyndá jeden papír a pak s ní není hodinu řeč. Všechny papíry srovná, vyžehlí rukou a zeptá se, jestli si je může schovat. Udělá mi to dobře, jen je nesmíš nikomu ukazovat, jsou příliš osobní a intimní.

Slíbí mi to a chce alespoň jednu přečíst nahlas. Dám ji ruku na pusu a řeknu ne. Místo toho vytáhnu Šibeničníka a začnu číst z něho. Jsme oba nazí a po několika stránkách je nám tak nějak smutno, přesto krásně. Díváme se mezi stránkami do očí, ale musím číst stále dál. Ráda poslouchám tvůj hlas, tvůj dech, řekne mi. Já taky. Básně jsou pro nás osobní, intimní. I přes své stáří jsou hrozně aktuální, mají nesmrtelnou platnost. Ze staré francouzštiny přebásnila vynikající Jarmila Loukotková. Jsme jako u vytržení, sbírku mi doporučila slečna v antikvariátu, která na mě trpí. Patříme mezi knihomoly, dáváme si tipy, někdy nemusíme ani nic říkat. Jen mi podá další knihu a já zaplatím. Vlastně jsem ji nestihl ani nikdy poděkovat, přitom patřila k lidem, kteří mě neskutečně ovlivnili. Otočím stránku a šustění je neskutečně hlasité. Prořízne absolutní ticho, nasloucháme nábožně. Jako na bohoslužbě.

François Villon se hrozně dobře čte, je stále zajímavý, krásný, jeho slova bolí, pálí, žhnou. Zažijete smutek, krásu, vznešenost, všechny emoce, na které si vzpomenete. Jsou krmí pro všechny křehké duše. Pro lidi, kteří budou jednou moudří. Rozjitří vás, budete nad nimi přemýšlet. Byli jsme mladí a my kluci tak nějak stejně rozervaní, jako mistr. Ani nevíte, jak jsme jej chápali, mluvil nám přímo z duše. Život a smrt, krása a temnota. Je v nich úplně všechno. Měli jsme jít původně dolů do baru, pokecat s kamarády, ale když na nás zaťukají, zapřeme se. Dá mi prst na pusu, abychom se neprozradili. Když odejdou, řekne jen, čti. A já se znovu ztratím mezi slovy. Bože můj, to je tak nádherná melodie. Slova, která zpívají. Chvějí se mi ruce, jsme propojení navzájem. Já, moje žena i básník. Nejdeme spát, čteme si stále dokola, pijeme k tomu sprostý rum a pak na celý večer a noc vzpomínáme celý život.

Uplynula spousta let, stali se z nás manželé, rodiče. Děti byly pryč a my zůstali sami. Celý den jsme se procházeli v lesích, pak si dali v hospodě pár pivek a nakonec šli domů. Vzpomínali jsme, plánovali budoucnost, bylo to moc krásný. Večer jsme si chtěli sednout k televizi, dát si nějaký dobrý film a odpočinout si po pracovním týdnu. Zachumlá se do deky, ženským je pořád zima. Vybírá film, na který bychom se mohli podívat. Jdu na záchod a zakopnu o krabici. Jsou v ní knížky, které jsme ještě po rekonstrukci obýváku nevrátili do knihovny. Je vám asi jasné, která kniha vypadla. Vezmu ji do ruky, odfouknu prach a přinesu ji do pokoje. Hele, vzpomínáš. Sedneme si vedle sebe a začneme listovat. Básně mají pořád stejnou sílu, možná bych řekl, že je chápeme ještě lépe, než když jsme byli mladí. Ten večer zůstanou všechny obrazovky černé. Čteme si, povídáme a popíjíme. 

Někdy si říkám, jaké jsem měl v životě štěstí na lidi. Tehdy byla hrozná móda nosit límec nahoru. Chodil jsem ulicemi jako literární agent a pokaždé, když mi zbyly nějaké peníze, tak jsem zašel do antikvariátu. Pracovaly tam slečny a dámy, které knihám opravdu rozuměly. Dokázaly mě odhadnout. A doporučovaly mi jen samé dobroty. Takže přátelé dobrých knih, François Villon je básníkem, který mě hodně ovlivnil. V mých knižních tipech nesměl chybět. Pokud budete mít náladu a chuť, určitě si od něj nějakou sbírku sežeňte. Osobně mi přijde většina básní divná a nerad je čtu, ale tady nezbývá nic jiného, než smeknout klobouk. 

„Byli jsme dva a měli jsme jen jedno srdce.“ - mějte se krásně. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejslavnějšího básníka středověku, ironika, rouhače a bouřliváka F. Villona představuje první kompletní soubor jeho básní, které ze starofrancouzského originálu přebásnila Jarmila Loukotková. Soubor uspořádal A. Pohorský, který také napsal doslov a životopisné pásmo.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 2. února 2023

Recenze/review - HERETIC - Dominion (2022)


HERETIC - Dominion
CD 2022, Brute! Productions

for english please scroll down

Zápach spáleného masa, atmosféra hnisavé smrti. Nejdřív si tomu nemohl uvěřit. Tolik zla, tolik bolesti. Hlavy nabodnuté na kůly, roztrhaná těla. Ukřižování, mučení a spalující oheň. Ještě chvilku slyšíš nářek raněných a pak nastane absolutní ticho. Ticho před bouří. Přízraky se vrátily. Říkají si HERETIC a pocházejí z Mexika. Letos přicházejí se svojí třetí dlouhohrající deskou a opět působí jako apokalypsa.

Surový, nekompromisní death metal opravdu připomíná atmosféru vypáleného a zničeného města. Jako bych byl uprostřed a čekal, až také přejdu na druhou stranu. Brodím se po kolena v krvi, jsem zničený, omámený, prokletý, přesto neustále přidávám hlasitost. Novinka totiž řeže jako čerstvě nabroušený skalpel.


HERETIC jsou jako smečka padlých exorcistů, kteří se snaží svojí hudbou všechny proklít. Ano, skladby jsou opravdu ďábelské, krvavé a šílené. Jako by se kapela vydala na výlet bez konce. Přímo mezi oběti masakru. Dávno jsme ztratili víru, stačí se podívat kolem sebe. Svět je temné místo k životu. Alespoň v podání téhle smečky. Pokud máte rádi klasický, tradiční smrtící kov, brutalitu v hudbě, tak neváhejte ani chvilku. Album má masivní, hutný a přesto čitelný zvuk. Stylově lze kapelu přirovnat ke CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, MONSTROSITY, BRUTALITY, ale i třeba k DEICIDE, ANGELCORPSE, KRISIUN. Novinka se stane morbidním otiskem ve vaší hlavě. Noční můrou, která vás bude pronásledovat ještě dlouhou dobu. "Dominion" je kusem shnilého, mokvajícího masa, které vám servíruje kapela na víku od rakve. HERETIC sice neobjevují nic nového, ani převratného, ale nejedná se jen o skvělé řemeslo. Naopak, při poslechu si připadám, že mi pánové hodili do rukou kus rozžhaveného železa. Nahrávka je skvělá po všech stránkách a užívám si ji. Jsem moc rád, že jsem tuhle kapelu na svých toulkách podzemím objevil. Jejich muzika má v sobě něco krutého, ošklivého a zároveň přitažlivého. Zápach spálené kůže, atmosféra hnisavé smrti. Nejdřív si tomu nemohl uvěřit. Tolik zla, tolik bolesti. Temný, krvavý death metalový masakr!


Asphyx says:

The smell of burning flesh, the atmosphere of festering death. You couldn't believe it at first. So much evil, so much pain. Heads impaled on stakes, bodies torn apart. Crucifixion, torture and burning fire. You hear the cries of the wounded for a moment, and then there's absolute silence. The calm before the storm. The ghosts have returned. They call themselves HERETIC and they come from Mexico. This year they come out with their third full-length album and once again, they look like the apocalypse.

The raw, uncompromising death metal really evokes the atmosphere of a burnt and destroyed city. It's like being in the middle and waiting to cross over to the other side as well. I'm wading knee deep in blood, I'm destroyed, dazed, cursed, yet I keep turning up the volume. The novelty cuts like a freshly sharpened scalpel.


HERETIC are like a pack of fallen exorcists who try to curse everyone with their music. Yes, the songs are really evil, bloody and crazy. It's as if the band went on a trip without end. Right among the victims of the massacre. We lost faith a long time ago, just look around. The world is a dark place to live. At least in the hands of this bunch. If you like classic, traditional death metal, brutality in music, don't hesitate a moment. The album has a massive, dense yet clear sound. Stylistically the band can be compared to CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, MONSTROSITY, BRUTALITY, but also to DEICIDE, ANGELCORPSE, KRISIUN. The novelty will become a morbid imprint in your head. A nightmare that will haunt you for a long time. "Dominion" is a piece of rotten, dripping meat served to you by a band on a coffin lid. HERETIC may not be discovering anything new or groundbreaking, but it's not just great craftsmanship. On the contrary, listening to it, I feel like the gentlemen have thrown a piece of red-hot iron into my hands. The recording is great in every way and I enjoy it. I'm so glad I discovered this band on my underground wanderings. Their music has something cruel, ugly and appealing at the same time. The smell of burnt skin, the atmosphere of festering death. He couldn't believe it at first. So much evil, so much pain. Dark, bloody death metal carnage!

Tracklist:
01. Intro
02. Dia Del Juicio
03. Placer De La Tragedia
04. Disembodied
05. Traga Animae
06. Sharing The Reality
07. Exanime
08. Eternal War
09. Severantes Del Pecado
10. Outro


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine