Recenze/review - DRAWN AND QUARTERED - Congregation Pestilence (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 5. července 2021

Home » , , , , , , , , , , , , , , » Recenze/review - PANSSARITUHO - Loputon Teurastus (2021)

Recenze/review - PANSSARITUHO - Loputon Teurastus (2021)


PANSSARITUHO - Loputon Teurastus
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Díváš se dolů, do hloubky. Jindy tak krásné náměstí je plné lidí, lačnících po krvi. Asi jsi bojoval na špatné straně. Tvůj vrah, kluk sotva odrostlý dětským kalhotám, ti drží u hlavy zbraň. Sprostě cedí mezi zuby nadávky. Máš pocit, že se každou chvíli zblázníš strachy. Přicházejí další, vidíš jejich vyděšené obličeje. Možná byste za jiných okolností zašli na pivo nebo se neměli rádi, ale teď spolu letíte vzduchem, je to jen pár okamžiků, ale zdá se ti to jako věčnost. Prohrál si válku, zaplatil si životem. Jak typické.

Poslouchat prvotinu finských PANSSARITUHO je jako se dívat na reálnou smrt. Jako když spadne nějaký nebožák z věže kostela a rozpadne se na tisíc kousků. Zvědavost, možná touha po krvi, po novém zážitku. Smrt je, stejně jako death metal, tak lákavá. Finský underground vydal další šílené svědectví. 


Finové sází na agresivní formu death metalu, přidávají ale i kousky punku, thrashe. Hlavním účelem je vás rozsekat hudbou na malé části. Riffy vás rozdrtí stejným způsobem, jako tank na obalu. Finsky nerozumím ani slovo, ale přesto tak nějak tuším, o co kapele jde. O pravý, ryzí metal bez příkras, kudrlinek a zbytečností. Dovedu si představit, že si na PANSSARITUHO zajdu někam do malého, zaplivaného klubu. Někam, kde to smrdí sírou a hraje se tam od srdce. Nikomu nevadí riffy, špinavé jako ruce sériového vraha, morbidní vokál, ani způsob, jakým "Loputon Teurastus" zní. Mám poslední roky plné zuby desek s umělým zvukem a tak je pro mě album těchto maniaků takovým příjemným osvěžením. Vše zní opravdově, uvěřitelně, cítím, že to Finové myslí smrtelně vážně. Nic pro slabé povahy, nic pro některé zmlsané současné fanoušky. Na nahrávce naleznete jenom smrt, zohavená těla, zúčastníte se podobného lynčování, jako já v úvodu dnešní recenze. Když "Loputon Teurastus" poslouchám, tak mám pocit, jako bych sahal rukou do mrtvoly. Zahnívající maso, obličej okousaný od zvěře. Tohle je krutá smrt, rezavý, prašivý death metal staré školy, který vám vymáchá ksicht v kaluži plné krve! 


Asphyx says:

You're looking down, deep down. An otherwise beautiful square is full of people out for blood. You must have fought on the wrong side. Your killer, a boy barely out of his baby pants, is holding a gun to your head. Spitting profanities between his teeth. You feel like you're gonna go crazy with fear any minute. More come, you see their terrified faces. Maybe under different circumstances, you would have gone for a beer or disliked each other, but now you're flying through the air together, it's only a few moments, but it seems like an eternity. You lost the war, you paid with your life. How typical.

Listening to Finnish PANSSARITUHO's debut album is like watching a real death. It's like when a poor man falls from a church tower and breaks into a thousand pieces. Curiosity, maybe bloodlust, for a new experience. Death, like death metal, is so appealing. The Finnish underground has given another crazy testimony.


The Finns rely on an aggressive form of death metal, but also add bits of punk and thrash. The main purpose is to cut you into small parts with the music. The riffs will crush you in the same way as the tank on the cover. I don't understand a word of Finnish, but I still kind of know what the band is about. True, pure metal without frills, frills and uselessness. I can imagine going to see PANSSARITUHO in a small, seedy club somewhere. Somewhere that smells of sulphur and plays from the heart. Nobody minds the riffs, dirty as a serial killer's hands, the morbid vocals, or the way "Loputon Teurastus" sounds. I'm fed up with records with artificial sound lately, so an album by these maniacs is such a nice refreshment for me. Everything sounds real, believable, I can feel that the Finns are dead serious. Nothing for the weak natured, nothing for some deluded contemporary fans. All you will find on the record is death, mutilated bodies, taking part in a similar lynching as I did in the opening of today's review. When I listen to "Loputon Teurastus" I feel like I'm reaching my hand into a corpse. Rotting flesh, face chewed by game. This is a cruel death, rusty, dusty old school death metal that will blow your face off in a pool of blood!



Tracklist:
01. Tuleen Kastetut
02. Minä Olen Kuolema
03. Loputon Teurastus
04. Kadonnut
05. Ikuinen Kidutus
06. Pyhä Tappaja
07. Kidutustappaja
08. Kuolema Kutsuu Kaikkia Tänään

band:
Guitar & vocals: Extermus
Drums: Macellarius
Bass: Invicto

Share this games :

TWITTER