APOPLEXY - Destiny
CD 2023, HladoHlas
for english please scroll down
Dnešní svět je jako zběsilá jízda. Někdy vás vaše kroky zavedou do temnoty, jindy záříte jako ranní slunce. Roky přibývají a člověk si začne postupně vážit obyčejných věcí. Zimního lesa bez lidí, tichého hřbitova, na kterém vzpomínáte na své předky. Stojím zrovna před náhrobkem ve svém rodném městě a přemýšlím. Do uší mi hraje nová deska slovenských APOPLEXY a připadám si přesně jako v takových těch momentech, kdy se ve filmech všechno zastaví. Vzpomínky, nostalgie, ale také současný divný svět i nejistá budoucnost. Myšlenky mi létají hlavou jako můry kolem noční lampy. Zvláštní co? Tohle všechno ve mě dokáže probudit hudba.
Kapela datuje svůj vznik do roku 1993 a na jejich rukopise je to znát. Jsou ovlivněni dobou, ve které začínali, ale na rozdíl od jiných nezůstali zakonzervováni ve starých časech. Naopak, novinka je velmi svěžím, dobře poslouchatelným albem na pomezí death a black metalu. Celkově pak na mě působí deska až doomovým dojmem. Možná právě proto jsem se na hřbitově zastavil.
Základem jsou zajímavé melodie. Samozřejmostí je skvělý zvuk i obal. Pánové jsou staří bardi, kteří si dali na formální věci velký pozor. A dobře udělali, na povrchu pak může vyniknout podmanivě černá atmosféra. Nejdříve jsem si novou desku dávkoval postupně, ale pak jsem zjistil, že nejlépe vyzní jako celek, jako temný monolit. Nikdy jsem album nepoužíval jako kulisu, pokaždé jsem se musel plně soustředit. Nejlépe, když jsem zhasl všechny světla a nechal hudbu jen tak plynout. Opravdu, schválně to zkuste. Dejte si "Destiny" do přehrávače a jděte se podívat na zimní řeku. Na pěnu ve vlnách, na pomíjivost a věčnost, se kterou teče ke svému cíli. Pánové stylově odkazují na kapely typu DEATH, DIMMU BORGIR, PESTILENCE, OBSCURA, OPETH, TIAMAT, MY DYING BRIDE, CRADLE OF FILTH. To ale není zase tolik důležité, to jen tak pro představu, abyste věděli, s kým máte tu čest. Jinak jsou slovenští maniaci nejen skvělými muzikanty, ale také dokáží napsat velmi dobré skladby. Většinou se vracím ze svých toulek promrzlý a musím nejdříve chvilku sedět, abych se dostal do normálu. Pouštím si tuhle nahrávku stále dokola a postupně zjišťuji, že došlo ke vzájemnému přenosu. Nedokáži poslouchat jen tak, songy mě musí ovlivnit, rozdrásat, pohltit. Chce se mi zase jednou vystoupat na vysokou horu. Sledovat svět pode mnou. Skočit a za zvuků APOPLEXY padat dolů do hlubiny. Vznášet se, zemřít a znovu se narodit. Slováci se vrátili ve velkém stylu. Jsou silní a ukázali nám, že mají v sobě velkou spoustu nápadů, talentu a temnoty. Album na mě působí až melancholických dojmem a to mám velmi rád. Obzvlášť, když zajdu na tichý hřbitov, když se zastaví dnešní svět a já jen tak poslouchám. Black death doom metalová definice věčnosti! Vznášení se na vlnách, pád do hlubin! Síla chladných melodií!
Asphyx says:
Today's world is a mad dash. Sometimes your footsteps take you into the darkness, sometimes you shine like the morning sun. As the years go by, one gradually comes to appreciate the ordinary things. A winter forest without people, a quiet cemetery where you remember your ancestors. I'm standing in front of a tombstone in my hometown and I'm thinking. The new album by Slovak APOPLEXY is playing in my ears and I feel exactly like in those moments when everything stops in the movies. Memories, nostalgia, but also the current strange world and uncertain future. Thoughts fly through my head like moths around a night lamp. Strange what? Music can awaken all this in me.
The band dates back to 1993 and it shows in their handwriting. They're influenced by the era they started in, but unlike others, they haven't been conserved in the old days. On the contrary, the new album is a very fresh, listenable album on the border between death and black metal. All in all, the novelty gives me a doom impression. Maybe that's why I stopped by the cemetery.
Interesting melodies are the basis. Of course there is great sound and packaging. Gentlemen are old bards, who paid a lot of attention to formal things. And they did well, on the surface a captivatingly black atmosphere can stand out. At first I dosed the new album gradually, but then I found that it sounds best as a whole, as a dark monolith. I never used the album as a backdrop, I had to concentrate fully every time. It was best when I turned off all the lights and let the music just flow. Really, give it a try. Put "Destiny" in your player and go see the winter river. The foam in the waves, the transience and eternity with which it flows to its destination. The gentlemen stylistically refer to bands like DEATH, DIMMU BORGIR, PESTILENCE, OBSCURA, OPETH, TIAMAT, MY DYING BRIDE, CRADLE OF FILTH. But that's not so important, it's just to give you an idea of who you're dealing with. Otherwise, Slovak maniacs are not only great musicians, but they can also write very good songs. I usually come back from my wanderings freezing and have to sit for a while first to get back to normal. I play this record over and over again and gradually find out that there is a mutual transmission. I can't just listen to it, the songs have to affect me, tear me apart, absorb me. It makes me want to climb a high mountain again. To watch the world below me. To jump and fall down into the depths to the sound of APOPLEXY. To float, die and be born again. The Slovaks are back in style. They are strong and showed us that they have a lot of ideas, talent and darkness. The album has an almost melancholic feel to me and I like that a lot. Especially when I go to a quiet graveyard, when the world of today stops and I just listen. Black death doom metal definition of eternity! Floating on the waves, falling into the depths! The power of cold melodies!
Recenze/review - APOPLEXY - Tears Of The Unborn (2018):
Tracklist:
Destiny / Labyrinth Without End
In The Carpathian´s Woods
Silent Autumn of Life
Pandora´s Box
Morpheus
Kiss of Death / Gospel of Judas
Soul Lethargy
Mephistofeles
Grain of Dust
Last Caress
Line-up:
Mário Duga - Vocals, Lead Guitar
Pavol Bohac - Rhythm and Acoustic Guitar
Martin Bradac - Bass Guitar
Jakub Kouril - Drums
Guest: Stanley - Keyboard
Guest: Zdeno Klčo - Backing Vocals (track 3)
