Vzduch je těžký a nebe černé. Nevím, co se stalo, ale v ulicích je prázdno. Mám pocit, že jsem se probudil do světa, ve kterém je všechno mrtvé. Poslouchám nové album polských doom death metalistů WINGLESS a nasávám pach smrti. Začalo to před několika lety, bylo jen otázkou času, než jsme se zničili. Nemohla za to žádná choroba, žádný výbuch. Deprese se začaly plížit myšlenkami jako jedovatí hadi. Rád jsem se díval do tmy a měl strach. Spousta mých přátel začala mít divné myšlenky. Nic neříkali, jenom se dívali do obrazovek. Potom jim začaly pukat hlavy tlakem. Přežili jen ti, co poslouchali kapely, jako jsou tihle tmáři.
Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje ke své morbidní práci. Jsou opravdoví, uvěřitelní a divocí. Jako staří démoni, kteří přišli ze záhrobí, aby se pomstili za všechno zlo, co jsme jim my lidé, způsobili. Skvěle napsané skladby, prašivý zvuk, spousta nápadů, vše sedí perfektně na svých místech. Jako starý metalový pes jsem velmi spokojený.
V kapele působí zkušení muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Základem jsou silné melodie, motivy, které vás opravdu přenesou do světa po apokalypse. Budete rozsekáni do krve. Seděl jsem ve svém pokoji a neustále přidával hlasitost. Díval jsem se do tmy a nasával morbidní atmosféru. Pokud se vám líbí kapely jako PARADISE LOST, MORBID ANGEL, DEATH, IMMOLATION, INCANTATION, OCTOBER TIDE, SOULMASS, budete určitě spokojeni. Songy v sobě mají velkou sílu. Kapela musela nahrávat hluboko v podzemí, v nekonečných chodbách Hádovy říše. Pánové sice hrají postaru, klasicky a tradičně, ale zároveň je jejich hudba zajímavá a má v sobě spoustu momentů, které se mi doslova zadřely pod kůži. Poláci opět otevřeli Pandořinu skříňku, ve které jsou uloženy pradávné choroby. Lidé nepotřebují zásah vyšší moci, aby se zničili, vystačíme si opravdu sami. Než se tak ale stane, budu nahrávky jako "Ascension" rád a často poslouchat. Budu se k nim vracet, protože v sobě mají velkou sílu, protože mě dokáží přikovat na zeď. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem. Poslední roky si říkám, že už bez podobných nahrávek nedokážu žít. Dodávají mi energii, pomáhají mi, abych v dnešním světě vůbec přežil. Neznám nic lepšího, než se zavřít do svého pokoje, postupně přidávat hlasitost a počkat, než začnou být ulice zase prázdné. Myslím si, že už nastal čas. Beru do rukou kladivo zavírám se v márnici. Nové album je mi velmi dobrou kulisou k drcení prašivých kostí. Opravdu se povedlo. To vám podepisuji vlastní krví. Buďte silní! Mokvající, temný doom death metal s morbidní atmosférou! Vzduch je těžký a nebe černé!
Asphyx says:
The air is heavy and the sky is black. I don't know what happened, but the streets are empty. I feel like I've woken up to a world where everything is dead. I'm listening to the new album by Polish doom death metallers WINGLESS and I'm breathing in the smell of death. It started a few years ago, it was only a matter of time before we destroyed ourselves. No disease, no explosion. Depression began to creep through our minds like poisonous snakes. I liked to stare into the darkness and be afraid. A lot of my friends started having weird thoughts. They weren't saying anything, just looking at the screens. Then their heads started to explode from the pressure. The only survivors were the ones who listened to bands like these darkies.
I like the way the band approaches their morbid work. They're real, believable and wild. Like old demons who have come from beyond the grave to take revenge for all the evil we humans have done to them. Great songwriting, dusty sound, lots of ideas, everything fits perfectly in place. As an old metal dog, I'm very satisfied.
The band has experienced musicians who know exactly what and how they want to play. The basis is strong melodies, themes that really transport you to the world after the apocalypse. You will be cut to the bone. I sat in my room and kept turning up the volume. I looked out into the darkness and soaked up the morbid atmosphere. If you like bands like PARADISE LOST, MORBID ANGEL, DEATH, IMMOLATION, INCANTATION, OCTOBER TIDE, SOULMASS, you will be satisfied. The songs have a lot of power in them. The band must have recorded deep underground, in the endless corridors of Hades. Although the gentlemen play old-fashioned, classical and traditional, their music is interesting and has many moments that literally got under my skin. The Poles have once again opened Pandora's box, where ancient diseases are stored. Humans don't need the intervention of a higher power to destroy themselves, we can really make do on our own. Until that happens, though, I'll be listening to records like "Ascension" happily and often. I'll keep coming back to them because they have a lot of power in them, because they can drive me up the wall. Those of you who are blameless, cast a stone. I've been telling myself for the last few years that I can't live without records like this anymore. They give me energy, they help me to survive in today's world. I know nothing better than to lock myself in my room, turn up the volume gradually and wait until the streets are empty again. I think the time has come. I take the hammer in my hand and lock myself in the morgue. The new album is a very good backdrop for me to crush my mangy bones. It's a real success. I'm signing this in my own blood. Be strong! Wetting, dark doom death metal with morbid atmosphere! The air is heavy and the sky is black!
Ave WREKTOMB! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous work? Where did you want to move and in what are these two records different?
Nick Krostoff: Hail! When I worked on „Hollowed Socket Nystagmus“ it was the just the start of Wrektomb and I was still experimenting with where I wanted Wrektomb to go creatively. I came into „Bovine Mockeries of Human Posturing“ with much clearer vision and the music and themes emerged organically. On “Bovine Mockeries“ instead of a satirical approach to the grotesqueness of humanity, the album dives deeper and is a more refined absurdist reflection on the things we value and dominate as a species. The songs anticipate the karmic revenge that will result from our constant abuse and exploitation of each other and the world around us.
„Bovine Mockeries of Human Posturing“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of WREKTOMB?
NK: The album was recorded during the dead of winter. It was important to me to preserve the atmosphere of the album above all else. While tracking instruments and vocals, to cement the vibe in the studio, I projected horror movies on sheets. It was important to me to capture the performances in single takes instead of obsessing about technicalites. Between tracks, I would lay outside in the cold wet dirt and imagine what all of us eventually do, rot.
I incorporated some the movies that were playing for inspiration into these music videos:
I found out that Endarker Studio signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Your sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose his studio? How did the process look like?
NK: I’ve worked with Devo from Endarker Studio before. He is able to perserve a rawer sound in a mix and what a band realisticly would sound like live. Much of modern metal is edited and tweaked so much that it may as well be EDM. I feel rawer music has faded into obscurity as the masses of humanity has come to expect extremely edited and over-produced music. Art has been progressing to AI manipulation so hopefully people will reject AI art but I don’t see that happening. AI will probably get to a point where we can’t tell the difference and can no longer sense the „uncanny valley“ and that prospect comes as a punch in the gut to genuine artists.
Lyrics are also an interesting component and complement to your music. You deal with perversion, dark minds, gore themes and serial killers. Where do you get your inspiration? And what are they about on the new album?
NK: I feel every human has the capacity to perform atrocities. Every day those thoughts float through our minds and need to be filtered out to keep society floating along. I like to give audience to those thoughts and respect them for what they are as part of humanity. In order for any life to contiune something living must die. „Life eats life“ as the saying goes. For some aberrations of humanity that daily sacrifice is culminated in the death of another human. Putting yourself in the mind of those acts is inspiring when writing this kind of music. Each song on the album has somewhat unique theme, though.
„Gored Into Reality“ is about human deviants engaged in self-mutilation to feel something other than apathy and disdain.
„Unexpected Encounters With Nature’s Order“ imagines the Red Heifer, the Divine bovine, rising from her sacrificial alter to trample temples and pulverize the pride of arrogant unsuspecting victims for their misplaced worship.
„Quantumcreep“ is about a time-traveller exploiting the multiverse to spread his linage across time and space.
„Society Supported Psychopaths“ borrows themes from the movie „American Psycho“ which is great example of refined absurdity and the modern zeitgeist ruled by indoctrination with the vapid values of the psychopath’s all-consuming black hole of derangement.
„This Decay of Me“ culminates in a reflection on defeat and finding the meaning of life in the decomposition of the flesh as the height of human achievement is being transformed into feed for the corvids and carrion-eaters of the sky.
The music comes before the lyrics, but the lyrics always reflect the emotion I’m trying to express through the music. After I get the general concept of the lyrics down, that is when Vera comes in to refine some of the ideas and unify the themes.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Personal Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a body in a considerable state of decay? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
NK: The artist was Misanthropic Art (https://misanthropic-art.de/). The art is three bovine skulls adjoined overseeing cowering humanity. He did an excellent job. Have you stood next to cattle? They are enormous and without human domestication and subjugation they could easily annihilate humanity in droves. It was actually a thought I had on the farm one day. I was standing among the herd and these immense, long-horned cattle were just so docile and ambivalent. I imagined what it would be like if they suddenly rejected their domestication and rewilded to their primal origins, no longer willing to surrender to human control and reminding humans of their status through brute force. That moment inspired the songs „Gored into Reality“ and „Unexpected Encounters With Nature‘s Order“ and of course the art for the album.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to USA for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in Baltimore? How do you perceive your scene, fans, labels?
NK: From the outside it might look that way, but I wouldn‘t say Death Metal is doing well in Baltimore. I suppose the grass is always greener on the other side. I often wish I was in Europe as there seems to be better support for music and art in general. In America if we can‘t eat, fuck, or sell something it has no value to our society. Maryland Deathfest in Baltimore is great and pulls attendance from all over the US and world. Often with the biggest draws being bands we don’t usually get in the US predominantly coming from Europe.
There have been some great death metal bands from Maryland. Dundalk, Maryland is the former hometown of Corpsegrinder.
As for the label, Personal Records is great. As for the fans, I thank them for their support!
You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start WREKTOMB was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
NK: Wrektomb was formed one drunken evening around a fire with friends listening to a bunch of doom metal, specificaly a lot of Evoken. The following day I wrote the first Wrektomb song „Ingrained in a Mossy Bank“ inspired by the former evening‘s debauchery and an episode of „American Horror Story“. I am influenced by bands such as Ruins of Beaverst, My Dying Bride, Paradise Lost, Incantation, Tiamat, and Type O Negative as some examples.
As for metal idols, probably Gregory Mackintosh from Paradise Lost.
Yes, I am attracted by festivals as long as there are bands I like on it. I’d have no issue going on tour with famous bands but unfortunately Dieter doesn’t like to fly so we have to find a way to sedate him. He doesn’t go down easy.
When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
NK: There is nothing organic in promotion and it is often a soul crushing experience equivalent to screaming into a garbage can with all the noise on the internet. It is difficult to hold anyone’s attention long, let alone to listen to a 10 minute doom song! I let the label handle the promotion and help where I can but the more time I spend on promotion the more my creativity gets drained. For me, Wrektomb is a creative outlet and not about business, and I prefer to keep it that way. It is really cool to have people like you who are passionate about metal and actually make an effort to support the scene! I still make a point to buy physical albums and merch from bands I enjoy. I’m a little more selective about the shows I go to as I have gotten older since time is my most valuable resource, but Dieter is a youngster and hits up more concerts than I do these days.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as WREKTOMB? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
NK: I can‘t add much to what has already been said a thousand times by a thousand other artists. When everything is free or stolen it loses all value. Performing in a niche genre it is best to set your own personal levels of success. Modern technology will keep progressing though that progress isn’t necessarly in a direction that is beneficial to the underground. As you‘ve observed it is a double edge sword. When everyone has a voice, no one has a voice. Everyone wants organic art and genuine interactions but social media is a contrived interaction controlled by algorithms and paid ads. Ultimately it is the underground though, and the underground stays that way because it doesn’t conform to the larger machines at play.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
NK: Death metal has expanded to so many subgenres but aside from the techincal attriubltes it is a observation of the macabre. To me, death metal represents all the things society tries its best to hide. Death metal draws out the purtrid rot of society and formulates it into exetreme music and themes, that to me have always been a catharsis. Kind of like busting an abscess instead of letting it fester and cause more damage.
Finally, a classic but important question. What is WREKTOMB planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?
Nick: Several songs are in progress for whatever is next though there is nothing we are rushing towards. I write when inspriation strikes. I try to not overthink or force the process because that tends to crush the emotional connection to the music. We aren’t planning on performing live anytime soon, unfortunately. It’s hard to get away from the farm for long trips.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Bovine Mockeries of Human Posturing“ into my head again!
NK: Thank you for the support and interest! It really means alot to have fans who appreciate the music.
Ave WREKTOMB! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předešlou tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Nick Krostoff: Hail! Když jsem pracoval na "Hollowed Socket Nystagmus", byl to teprve začátek Wrektomb a já stále experimentoval s tím, kam bych chtěl Wrektomb kreativně směřovat. K "Bovine Mockeries of Human Posturing" jsem přistoupil s mnohem jasnější vizí a hudba i témata vznikla organicky. Na "Bovine Mockeries" se místo satirického přístupu ke grotesknosti lidstva album noří hlouběji a je rafinovanější absurdní úvahou o věcech, kterých si jako druh vážíme a kterým dominujeme. Písně předjímají karmickou pomstu, která bude výsledkem našeho neustálého zneužívání a vykořisťování sebe navzájem i světa kolem nás.
„Bovine Mockeries of Human Posturing“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál WREKTOMB?
NK: Album bylo nahráno v zimě. Bylo pro mě důležité zachovat především atmosféru alba. Při nahrávání nástrojů a vokálů jsem pro upevnění atmosféry ve studiu promítal na prostěradla hororové filmy. Bylo pro mě důležité zachytit výkony v jednotlivých záběrech místo posedlosti technickými detaily. Mezi skladbami jsem ležel venku ve studené mokré hlíně a představoval si to, co nakonec děláme všichni, hnití.
Do těchto videoklipů jsem zakomponoval některé filmy, které jsem si pouštěl pro inspiraci:
Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsáno Endarker Studio. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte skvělý zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám se studiem spolupracovalo a proč právě on? Jak vše probíhalo?
NK: S Devem ze studia Endarker jsem spolupracoval už dříve. Dokáže v mixu zachovat syrovější zvuk a to, jak by kapela reálně zněla naživo. Velká část moderního metalu je tak upravená a vyladěná, že to může být klidně EDM. Mám pocit, že syrovější hudba se vytratila do zapomnění, protože masy lidstva očekávají extrémně upravenou a přeprodukovanou hudbu. Umění postupuje k manipulaci umělou inteligencí, takže doufejme, že lidé umění umělé inteligence odmítnou, ale nevidím, že by se to stalo. Umělá inteligence se pravděpodobně dostane do bodu, kdy nebudeme schopni rozlišovat a nebudeme schopni vnímat "uncanny valley", a tato vyhlídka přijde jako rána do břicha skutečným umělcům.
Zajímavou složkou a doplňkem vaší hudby jsou i texty. Zaobíráte se v nich zvráceností, temnou myslí, gore tématy i sériovými vrahy. Kde berete inspiraci? A o čem jsou na novém albu?
NK: Mám pocit, že každý člověk má schopnost páchat zvěrstva. Každý den nám tyto myšlenky proplouvají hlavou a je třeba je odfiltrovat, aby se společnost udržela na hladině. Rád dávám těmto myšlenkám prostor a respektuji je za to, že jsou součástí lidstva. Aby mohl život pokračovat, musí něco živého zemřít. Jak se říká, "život požírá život". Pro některé odchylky lidstva je tato každodenní oběť završena smrtí jiného člověka. Vcítit se do těchto činů je při psaní tohoto druhu hudby inspirující. Každá píseň na albu má však poněkud unikátní téma.
"Gored Into Reality" je o lidských deviantech zabývajících se sebepoškozováním, aby cítili něco jiného než apatii a opovržení.
"Unexpected Encounters With Nature's Order" si představuje Rudou jalovici, božský skot, jak povstává ze svého obětního oltáře, aby pošlapala chrámy a rozprášila pýchu arogantních nic netušících obětí za jejich nemístné uctívání.
"Quantumcreep" je o cestovateli časem, který využívá multivesmír, aby rozšířil svůj rod napříč časem a prostorem.
"Společnost podporovaná psychopaty" si vypůjčuje motivy z filmu "Americké psycho", který je skvělým příkladem rafinované absurdity a moderního ducha doby ovládaného indoktrinací, mdlými hodnotami všepohlcující černé díry vyšinutosti psychopatů.
"This Decay of Me" vrcholí úvahami o porážce a hledání smyslu života v rozkladu těla, kdy se vrchol lidského úspěchu mění v potravu pro mrchožrouty a mrchožrouty z nebe.
Hudba přichází před textem, ale text vždy odráží emoce, které se snažím vyjádřit prostřednictvím hudby. Poté, co si vytvořím obecný koncept textu, přichází na řadu Vera, aby některé myšlenky upřesnila a sjednotila témata.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Personal Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
NK: Autorem byl Misanthropic Art (https://misanthropic-art.de/). Umění představují tři hovězí lebky přiléhající k sobě a dohlížející na krčící se lidstvo. Odvedl vynikající práci. Už jste někdy stáli vedle dobytka? Jsou obrovští a bez domestikace a podmanění člověka by mohli lidstvo snadno houfně vyhladit. Vlastně mě to napadlo jednou na farmě. Stál jsem mezi stádem a ten obrovský dlouhorohý dobytek byl tak učenlivý a rozpolcený. Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby najednou odmítli svou domestikaci a vrátili se ke svému prapůvodu, nechtěli se už podřídit lidské kontrole a připomínali lidem své postavení hrubou silou. Tento okamžik inspiroval písně "Gored into Reality" a "Unexpected Encounters With Nature's Order" a samozřejmě i obal alba.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do USA si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénuv Baltimore, fanoušky, labely?
NK: Zvenčí to tak možná vypadá, ale neřekl bych, že se death metalu v Baltimoru daří. Předpokládám, že tráva je vždycky zelenější na druhé straně. Často si přeji být v Evropě, protože se zdá, že tam je podpora hudby a umění obecně lepší. V Americe, pokud nemůžeme něco jíst, šukat nebo prodávat, nemá to pro naši společnost žádnou hodnotu. Maryland Deathfest v Baltimoru je skvělý a přitahuje návštěvníky z celých Spojených států i ze světa. Často jsou největšími taháky kapely, které v USA obvykle nevídáme, převážně z Evropy.
Z Marylandu pochází několik skvělých deathmetalových kapel. Dundalk v Marylandu je bývalým domovským městem kapely Corpsegrinder.
Co se týče labelu, Personal Records je skvělý. Co se týče fanoušků, děkuji jim za podporu!
Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit WREKTOMB, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
NK: Wrektomb vznikli jednoho opileckého večera u ohně s přáteli při poslechu doom metalu, konkrétně hodně Evoken. Následující den jsem napsal první píseň Wrektomb "Ingrained in a Mossy Bank" inspirovanou hýřením předchozího večera a epizodou "American Horror Story". Jako příklad mohu uvést kapely jako Ruins of Beaverst, My Dying Bride, Paradise Lost, Incantation, Tiamat a Type O Negative.
Co se týče metalových idolů, tak asi Gregory Mackintosh z Paradise Lost.
Ano, festivaly mě lákají, pokud jsou na nich kapely, které mám rád. Neměl bych problém jet na turné se slavnými kapelami, ale Dieter bohužel nerad létá, takže musíme najít způsob, jak ho uspat. On se jen tak lehce neusadí.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
NK: Propagace není nic organického a často je to zážitek, který se rovná křiku do odpadkového koše, když je na internetu tolik hluku. Je těžké udržet něčí pozornost delší dobu, natož aby poslouchal desetiminutovou doomovou skladbu! Nechávám propagaci na vydavatelství a pomáhám, kde můžu, ale čím víc času strávím propagací, tím víc se vyčerpává moje kreativita. Wrektomb je pro mě kreativní záležitost a ne byznys, a raději to tak nechám. Je opravdu skvělé, že máme lidi jako ty, kteří jsou zapálení pro metal a skutečně se snaží podporovat scénu! Stále se snažím kupovat fyzická alba a merch kapel, které mě baví. S přibývajícím věkem si trochu vybírám koncerty, na které chodím, protože čas je můj nejcennější zdroj, ale Dieter je mladík a dnes navštěvuje víc koncertů než já.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako WREKTOMB ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
NK: Nemohu dodat nic k tomu, co už bylo tisíckrát řečeno tisíci jinými umělci. Když je všechno zadarmo nebo ukradené, ztrácí to veškerou hodnotu. Vystupovat ve výklenkovém žánru je nejlepší nastavit si vlastní úroveň úspěchu. Moderní technologie budou stále postupovat, i když tento pokrok nemusí jít nutně směrem, který je pro underground přínosný. Jak jste si všimli, je to dvojsečná zbraň. Když má každý svůj hlas, nemá ho nikdo. Každý chce organické umění a skutečné interakce, ale sociální média jsou vykonstruovanou interakcí řízenou algoritmy a placenými reklamami. Nakonec je to ale underground a underground takový zůstane, protože se nepodřizuje větším mašinériím ve hře.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
NK: Death metal se rozšířil do mnoha subžánrů, ale kromě technicistních atributů je to pozorování makabróznosti. Pro mě death metal představuje všechny věci, které se společnost snaží ze všech sil skrýt. Death metal vytahuje čistou hnilobu společnosti a formuluje ji do extrémní hudby a témat, která pro mě vždy byla katarzí. Něco jako když se roztrhne absces, místo aby se nechal hnisat a napáchal další škody.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají WREKTOMB v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?
Nick: Několik skladeb je rozpracovaných, ať už bude následovat cokoli, ale není nic, na co bychom spěchali. Píšu, když mě popadne inspirace. Snažím se o tom příliš nepřemýšlet a nenutit proces, protože to má tendenci narušit emocionální spojení s hudbou. V nejbližší době bohužel neplánujeme živé vystoupení. Je těžké dostat se z farmy na delší cesty.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bovine Mockeries of Human Posturing“ zase narvat do hlavy!
NK: Děkujeme za podporu a zájem! Mít fanoušky, kteří si váží naší hudby, pro nás opravdu hodně znamená.
Přišlo to pomalu, znenadání. Nikdy si na smrt nemyslel, ale najednou tě začala navštěvovat ve tvých snech. Usmívala se a podávala ti svoji ruku. Uvědomil sis, že jednou také odejdeš na druhou stranu, že se staneš stínem a vzpomínkou. Jsem ve věku, kdy by ještě mí přátelé měli žít a vychutnávat si každý den, svoji rodinu, mít radost ze svých dětí. Nevím, co se poslední dobou děje, ale několik jich zemřelo. Zůstalo po nich jenom prázdné místo a spousta vzpomínek. Mívali jsme kdysi partu, která milovala metalovou hudbu. O britských MY DYING BRIDE jsme se často přeli.
Někteří z nás, třeba já, jsme ji od jejich počátků uznávali, poctivě sledovali jejich vývoj. Jiní je odmítali, že je jejich hudba příliš pomalá a depresivní. Myslím si ale, že všem by se jejich nové album "A Mortal Binding" líbilo. Je v něm totiž všechno, co jsme měli a máme na téhle skupině rádi. Smutek, melancholii, bolest i utrpení, ale hlavně skladby, které hrozně rád poslouchám.
Psát o této legendě je pro mě vlastně velmi těžké. Jednak si myslím, že má za sebou spoustu zásadních nahrávek a natolik zajímavou historii, že jsem vším samozřejmě ovlivněn. Také je všeobecně velmi náročné pokusit se nějakým způsobem podchytit doom metal celkově jako styl. Já samozřejmě moc dobře vím, že se kapela příliš neposouvá, že jsem možná už některé motivy u nich slyšel, že se od nich nedočkáme žádných velkých změn. Jenže ono je to v závěru moc dobře. Protože asi jako každý potřebuji nějakou jistotu, záchytný bod. MY DYING BRIDE jsou letos ve velmi dobré formě. Dali si pozor na zvuk (ten mám u nich ale vždycky moc rád, Mark Mynett - mixing, mastering, producer, recording). Tahle skupina zkrátka patří do stejné složky mé sbírky nosičů, které si rád pouštím ve chvílích, kdy se potřebuji zastavit, přemýšlet, když mám chuť vrátit čas zpátky. Hudba je úžasná v tom, že ve mě dokáže probudit fantazii. A tak u poslechu "A Mortal Binding" zase sedím u stolu v hospodě. Vzduchem létají vtipy a já i mí kamarádi se usmíváme. Občas se trošku pohádáme o muzice, ale je to jen jako. Po dobrých lidech i muzice ve mě zůstávají otisky. Jak člověk pomalu stárne, tak si vážím každé desky, která mě baví, se kterou se rád toulám ulicemi i opuštěným lesem. Venku ještě mrzne a mraky jsou nízko. Poslouchám nové album stále dokola a jsem si jistý s tím, že se k němu budu rád a často vracet. Britové v sobě mají pořád sílu, stále umí svoje pocity promítnout do skladeb. Přišlo to pomalu, znenadání. Nikdy jsem na smrt nemyslel, ale najednou mě začala navštěvovat v mých snech. Usmívala se a podávala mi svoji ruku. Uvědomil jsem si, že jednou také odejdu na druhou stranu, že se stanu stínem a vzpomínkou. Smutný, melancholický doom metal, který vás stáhne do temných hlubin věčnosti!
Asphyx says:
It came slowly, suddenly. You never thought about death, but suddenly it started visiting you in your dreams. She smiled and gave you her hand. You realized that one day you too would pass on to the other side, that you would become a shadow and a memory. I am at an age when my friends should still be alive and enjoying each day, their family, their children. I don't know what's been going on lately, but several have died. All that's left is an empty space and a lot of memories. We used to have a band that loved metal music. We used to argue a lot about the British MY DYING BRIDE.
Some of us, like me, respected it from the beginning, followed their development honestly. Others dismissed them, saying their music was too slow and depressing. But I think everyone would like their new album "A Mortal Binding". It has everything we liked and love about this band. Sadness, melancholy, pain and suffering, but most of all songs that I love to listen to.
Writing about this legend is actually very difficult for me. For one thing, I think he's had so many seminal recordings and such an interesting history that I'm obviously influenced by everything. Also, it's generally very difficult to try to capture doom metal as a style in general. Of course I know very well that the band doesn't move too much, that I may have heard some of their themes before, that we won't see any big changes from them. It's just that it's very good in the end. Because I guess, like everyone else, I need some kind of certainty, a clue. MY DYING BRIDE are in very good form this year. They have paid attention to the sound (I always like it a lot, Mark Mynett - mixing, mastering, producer, recording). This group simply belongs to the same folder of my record collection, which I like to play in moments when I need to stop, think, when I feel like turning back time. Music is amazing in that it can awaken my imagination. And so, listening to "A Mortal Binding", I'm sitting at a table in a pub again. Jokes are flying through the air and my friends and I are smiling. Sometimes we have a bit of a row about the music, but it's just like. Good people and good music leave imprints on me. As one slowly ages, I appreciate every record that I enjoy, that I like to wander the streets and the deserted woods with. It's still freezing outside and the clouds are low. I listen to the new album over and over again, and I'm sure I'll return to it happily and often. The Brits still have strength in them, they still know how to translate their feelings into songs. It came slowly, out of the blue. I had never thought about death, but suddenly it began to visit me in my dreams. She smiled and gave me her hand. I realized that one day I too would pass on to the other side, that I would become a shadow and a memory. Sad, melancholic doom metal that will drag you down into the dark depths of eternity!
Sledujeme černý déšť, který padá k zemi. Je chladno a nikdo nemluví. Nad hřbitovem zazní zvony a objeví se průvod. Rakev se kývá do rytmu, pozůstalí pláčou. Jedovaté modlitby, nikdo nemůže přijít na nic hezkého, co by o mrtvém řekl. Hrst hlíny hozená na víko. Do hlubiny. Shoř v pekle, ozve se za mnou. Další z obětí, které se přišly přesvědčit, že už je konec. Uplyne několik dní a na náhrobku se objeví pentagram.
Všichni víme, že hudba se má poslouchat srdcem. FUNERAL LEECH z New Yorku jsem se již na našich stránkách věnoval. Zaujala mě již předchozí deska "Death Meditation". Je totiž po okraj narvaná špínou, hnisem, ošklivými myšlenkami, ale hlavně surovým death a doom metalem vysoké kvality. Na nové desce se pokračuje v započaté morbidní práci. Ne, novinka není jen obyčejným albem. Je to obřad, je to pohřeb někoho, koho neměl nikdo rád.
Pánové jdou na nové desce "The Illusion of Time" hluboko pod povrch, až na dřeň, do morku kostí. Jejich hudba je opět velmi naléhavá, tajemná, temná, připomíná zkaženou krev, která hnije a pálí hluboko uvnitř. Stačí potom ránu otevřít a ven vytrysknou motivy, které smrdí opravdovostí. Poslouchat nové album je jako se procházet po hřbitově. Číst si jména na náhrobcích a přemýšlet, jaký kdo měl život. Pokud máte rádi kapely jako MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, ASUNDER, SOLSTICE, CANDLEMASS, CATHEDRAL, SCALD, ale i třeba takové ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE, INCANATION, budete určitě spokojeni jako já. Nejde ani tak o to, jaké ozvěny v nových skladbách naleznete, jako spíše o celkový dojem, o pochmurné a drásající nálady, které během poslechu létají všude kolem. Vzduch je zase jednou těžký a když procházím kolem prokletého hrobu, který jsem zmiňoval v úvodu dnešní recenze, leknu se. Na obráceném kříži sedí havran. Ano, atmosféra je velmi podobná jako v básních Alana Edgara Poea. Pro mě je vždy důležité, aby si mě kapela získala na svoji stranu, abych se rád k nahrávce vracel. U FUNERAL LEECH tomu tak zase bylo. Hodně k tomu přispívají i skvělý zvuk a zajímavý motiv na obalu. Už teď se těším, až bude chladno a nikdo nebude mluvit. Nad hřbitovem zazní zvony a objeví se průvod. Rakev se bude kývat do rytmu, a pozůstalí budou plakat. Jedovaté modlitby, nikdo nebude moci přijít na nic hezkého, co by o mrtvém řekl. Hrst hlíny hozená na víko. Do hlubiny. Shoř v pekle, ozve se za mnou. Temný, chladný, smutkem a depresemi zatěžkaný doom death metalový průvod ztracených duší! Černý déšť, padající k zemi!
Asphyx says:
We watch the black rain falling to the ground. It's cold and no one is talking. Bells ring over the cemetery and a procession appears. The coffin sways to the rhythm, the mourners cry. Poisonous prayers, no one can think of anything nice to say about the dead. A handful of dirt thrown on the lid. Into the deep. Burn in hell, it echoes behind me. Another victim who's come to make sure it's over. A few days pass and a pentagram appears on the tombstone.
We all know that music is meant to be heard with the heart. I've already covered FUNERAL LEECH from New York in our pages. I was already interested in the previous album "Death Meditation". It is filled to the brim with filth, pus, ugly thoughts, but mainly with raw death and doom metal of high quality. On the new record they continue the morbid work they started. No, the new album is not just an ordinary album. It's a rite of passage, it's the funeral of someone nobody liked.
On the new album "The Illusion of Time" , the gentlemen go deep below the surface, to the core, to the core. Their music is again very urgent, mysterious, dark, reminiscent of corrupted blood that rots and burns deep inside. One only has to open the wound afterwards, and out gush motives that stink of reality. Listening to the new album is like walking through a graveyard. Reading the names on the tombstones and wondering what life was like. If you like bands like MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, ASUNDER, SOLSTICE, CANDLEMASS, CATHEDRAL, SCALD, but also bands like ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE, INCANATION, you will be as satisfied as I am. It's not so much about the echoes you'll find in the new tracks, but rather the overall impression, the somber and jarring moods that fly all around while listening. The air is heavy once again and as I walk past the cursed grave I mentioned in the opening of today's review, I get scared. On the inverted cross sits a raven. Yes, the atmosphere is very similar to the poems of Alan Edgar Poe. For me, it's always important that a band wins me over so that I like to come back to the record. With FUNERAL LEECH it was like that again. The great sound and interesting motif on the cover contribute a lot to this. I'm already looking forward to when it's cold and no one is talking. The bells will ring over the cemetery and the parade will appear. The coffin will sway to the rhythm, and the mourners will weep. Poisonous prayers, no one will be able to think of anything nice to say about the dead. A handful of dirt thrown on the lid. Into the deep. Burn in hell, it will echo behind me. A dark, cold, sad and depressed doom death metal procession of lost souls! Black rain falling to the ground!
Recenze/review - FUNERAL LEECH - Death Meditation (2020):
Díváš se s nadějí k nebi a máš spoustu otázek. Odpověď nikdy nepřijde. Místo toho sleduješ kapky krve, připomínající temný déšť. Ranění andělé, pokousaní a polámaní od démonů. Sám uprostřed davu, touláš se ulicemi a potkáváš mrtvé tváře lidí. Poslední dobou to vypadá, že nad námi zlomil Bůh svoji hůl. Už nám nevěří nikdo, ani mi sami. Nedivím se, že má tolik lidí deprese. Zvláštní, o čem všem přemýšlím, když poslouchám novou desku slovenských funeral doom metalistů SAMSARA. Můžu si to dovolit. Novinka se stala na nějaký čas i mojí nedílnou součástí.
Je to k dokonalosti vybroušený, nejen stylový drahokam. Hudba, která budí převážně smutné a černé emoce. Nahrubo nasekaná tma, pokřivený obraz nás samých. Jakoby kapela vytáhla z mého podvědomí myšlenky, které měly být navěky ukryty. Utíkám zase jednou z ruchu a stereotypu všedních dní, zastavuji svoje kroky, abych nakonec spočinul v pokoji. Nové album doporučuji všem tmářům, všem, kteří nad hudbou přemýšlejí.
Na téhle kapele se mi vždy líbil jejich jasný rukopis. Jsou sice volně inspirováni kapelami jako MY DYING BRIDE, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, SCEPTICISM, ale zároveň mají spoustu vlastních, originálních nápadů. U tohoto stylu platí více, než kde jinde, že se musí hrát od srdce, opravdově, musí vám proniknout do žil, proměnit vaši krev v jemné krystalky ledu. SAMSARA tohle všechno umí a ještě přidávají něco navíc. Velký kus talentu, schopnosti napsat skladby, u kterých nedokážu být nikdy v klidu. Tohle je hudba, která se má poslouchat v hlubokých lesích, o samotě, v chladném a temném pokoji, ve starých chrámech a opuštěných kostelích. Je pro mě opět příjemné, po dlouhých sedmi letech, snížit tepovou frekvenci a nechat nové album "Charon's Lullaby" aby mě obejmulo jako síť z pavučin. Nevím, co bude následovat, až dobije mé srdce a budu převezen na druhý břeh, do země nekonečných stínů. Jistý jsem si ale s tím, že i tam budu novou desku poslouchat. Je totiž plná melodií, které jsou plné chladu, smutku, ale i naděje. Novinka má velmi dobrý zvuk, povedl se i obal (Dis-Art Design), po formální stránce bylo uděláno vše, aby byli fanoušci spokojeni. Jsou chvíle, kdy se potřebuji zastavit, nadechnout a uklidnit svoji duši. Právě v takových momentech vynikla síla této nahrávky nejvíce. Pokud máte tento styl rádi, mohu vám nové album rozhodně doporučit. SAMSARA jsou ve skvělé formě. Dívám se s nadějí k nebi a mám spoustu otázek. Odpověď nikdy nepřijde. Místo toho sleduji kapky krve, připomínající temný déšť. Ranění andělé, pokousaní a polámaní od démonů. Sám uprostřed davu, toulám se ulicemi a potkávám mrtvé tváře lidí. Poslední dobou to vypadá, že nad námi zlomil Bůh svoji hůl. Už nám nevěří nikdo, ani mi sami. K dokonalosti vybroušený, atmosférický funeral doom metal, který vás převeze přes řeku smrti, do země věčného smutku a bolesti!
Asphyx says:
You look up to the sky with hope and you have a lot of questions. The answer never comes. Instead, you watch drops of blood, reminiscent of dark rain. Wounded angels, bitten and broken by demons. Alone in the middle of the crowd, you wander the streets and meet the dead faces of people. Lately, it seems God has broken his rod over us. No one trusts us anymore, not even ourselves. No wonder so many people are depressed. It's strange what I think about when I listen to the new album of Slovak funeral doom metallers SAMSARA. I can afford it. The novelty has become an integral part of me for some time.
It's polished to perfection, not only a stylistic gem. Music that evokes mostly sad and black emotions. Roughly chopped darkness, a distorted image of ourselves. It's as if the band pulled out of my subconscious thoughts that should have been hidden forever. I escape once more from the hustle and bustle and stereotype of everyday life, halting my steps to finally rest in peace. I recommend the new album to all darkies, to all who think about music.
What I always liked about this band was their clear signature. While they are loosely inspired by bands like MY DYING BRIDE, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, SCEPTICISM, they also have a lot of their own original ideas. With this style, more than anywhere else, it has to be played from the heart, really, it has to get into your veins, turn your blood into fine ice crystals. SAMSARA does all this and then some. A great deal of talent, the ability to write songs that I can never be at ease with. This is music to be listened to in deep forests, alone, in cold and dark rooms, in old temples and abandoned churches. It's nice for me again, after seven long years, to lower my heart rate and let the new album "Charon's Lullaby" embrace me like a web of cobwebs. I don't know what will follow when it recharges my heart and I am transported to the other shore, to the land of endless shadows. But I'm sure I'll be listening to the new record there too. For it is full of melodies that are full of coldness, sadness, but also hope. The new album has a very good sound, the cover art (Dis-Art Design) is very good, and everything has been done formally to make the fans happy. There are times when I need to stop, breathe and calm my soul. It's in those moments that the power of this record stood out the most. If you like this style, I can definitely recommend the new album. SAMSARA are in great shape. I look up to the sky with hope and have a lot of questions. The answer will never come. Instead I watch drops of blood, reminiscent of dark rain. Wounded angels, bitten and broken by demons. Alone in the middle of the crowd, I wander the streets and meet the dead faces of people. Lately, it seems God has broken his rod over us. No one trusts us anymore, not even ourselves. Polished to perfection, atmospheric funeral doom metal that will take you across the river of death, to the land of eternal sorrow and pain!
Byl jsem celý den v lese. Potkal jsem jenom pár lidí. Vzduch byl studený a cesty ještě zmrzlé. Potřeboval jsem něco dobrého k pití, teplý oheň a nějakou hudbu, kterou bych mohl poslouchat, až si budu číst staré spisy. Otevírám lahev hořkého piva, dívám se na plameny a zapínám play. Chtělo by to kazetu, říkám si jako první, protože na tenhle nosič nové album norských COFFIN STORM patří. Najednou není rok 2024, ale přesunuli jsme se spolu s kapelou někam na konec osmdesátých let minulého století.
To jsem byl mladý chlapec, který se s muzikou teprve seznamoval. Nebyl dnes všemocný internet a světu vládly skupiny jako CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE. A rohy samozřejmě začaly vystrkovat i extrémnější styly jako black a thrash metal. Nezbývá mi nic jiného, než vám ihned na začátku nové album "Arcana Rising" doporučit. Pokud jste staří, tradiční a klasičtí metalisté, budete určitě spokojeni jako já.
Na rovinu vám říkám, že to nejsou jenom známá jména v bookletu (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)), která pro mě udělala tuhle desku doslova návykovou. Nebo možná ano, protože se zde sešli muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Představuji si hospodu někde v Norsku, kde si pánové sedli u stolu a najednou jeden z nich říká, co kdybychom napsali hudbu, která nám koluje v žilách. Slovo dalo slovo a vy si můžete vychutnat velmi tradiční, skvěle zahranou muziku. Navíc, nelze jinak, než přirovnat k archivnímu vínu. Vše je ohlodané až na kost, kapela jde k samotným počátkům, krvavým kořenům metalu. A tihle gentlemani to dělají velmi dobře. Staroškolskému pocitu je podřízeno vše. Zvuk, obal, provedení. Bez toho by to ale nešlo. Navíc je přidána víra a srdce, věci, které nejde ničím jiným nahradit. Vždycky jsem na muzice nejvíc oceňoval uvěřitelnost, opravdovost, před dokonalostí. Jasně, že mi Fenrizův vokál v některých momentech trošku vadí, jenže to je právě ono, to je ta patina, ten přírodní úkaz. Hudba pro mě byla vždy o emocích, o tom, že s kapelou rozmlouvám. A nejen dnes, když jsem se vrátil z lesa, jsem si nové album opravdu vychutnal. Fanoušci sami poznají, pro koho je určeno. Pro staré psy, kteří už dávno nerozumí dnešnímu pokřivenému světu. Pro lidi, co sbírali svoje hudební zkušenosti v osmdesátých a devadesátých letech. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, jenom metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Ano, přátelé, je v tom i obrovský kus nostalgie. Koneckonců, proč ne, máme na ní nárok. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem od téhle desky příliš nečekal a nakonec se stala jednou z mých nejposlouchanějších za poslední dobu. Je totiž opravdová, reálná. Heavy doom metalové ozvěny ze starých časů! Muzika, ohlodaná až na kost!
Asphyx says:
I've been in the woods all day. I only met a few people. The air was cold and the roads were still frozen. I needed something good to drink, a warm fire and some music to listen to while I read old writings. I opened a bottle of bitter beer, looked at the flames and put it on play. I wish it was a cassette, I think to myself first, because the new album by Norway's COFFIN STORM belongs on this carrier. Suddenly it's not 2024, but we've moved with the band to somewhere in the late 1980s.
I was a young boy then, just getting to grips with music. The internet wasn't omnipotent and bands like CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE ruled the world. And of course, more extreme styles like black and thrash metal started to make their mark. I have no other choice but to recommend the new album "Arcana Rising" right from the start. If you are old, traditional and classic metalheads, you will be satisfied like me.
To tell you the truth, it's not just the familiar names in the booklet (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)) that made this album literally addictive for me. Or maybe it is, because here are musicians who know exactly what and how they want to play. I imagine a pub somewhere in Norway, where the gentlemen sit down at a table and suddenly one of them says, what if we wrote music that runs through our veins. The word was given and you can enjoy very traditional, well played music. Plus, you can't help but compare it to vintage wine. Everything is gnawed to the bone, the band goes back to the very beginnings, the bloody roots of metal. And these gentlemen do it very well. The old-school feel is subordinate to everything. The sound, the cover, the execution. But it couldn't have been done without it. Plus there's faith and heart, things that can't be replaced by anything else. What I've always appreciated most about music is believability, realness, over perfection. Sure, Fenriz's vocals bother me a bit in some moments, but that's just it, that's the patina, the natural phenomenon. Music for me has always been about emotions, about talking to the band. And not only today, when I came back from the woods, I really enjoyed the new album. Fans will know for themselves who it's for. For the old dogs who don't understand today's warped world anymore. For people who gathered their musical experience in the eighties and nineties. No posing, no uselessness, just metal, forged from the finest steel. Yes, my friends, there's a great deal of nostalgia in there too. After all, why not, we're entitled to it. All things considered, I wasn't expecting much from this record and it ended up being one of my most listened to albums in a while. Because it's real, it's real. Heavy doom metal echoes from the old days! Music that's gnawed to the bone!
