DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 23. července 2024

Recenze/review - WORMWOOD - The Star (2024)


WORMWOOD - The Star
CD 2024, Black Lodge Records

for english please scroll down

Někdy hledáme zlo v temných zákoutích. Touláme se v hlubokých lesích, nahlížíme do pradávných jeskyní. Studujeme historii, díváme se na hvězdy a čteme staré spisy. Přitom se někdy stačí podívat do zrcadla nebo na svůj vlastní stín. Poslouchám nové album švédských melodických black metalistů WORMWOOD a o podobných věcech přemýšlím. Venku září slunce a přesto mě obestírá chlad. Velice návykově a naléhavě napsané skladby se mi opět dostávají do podvědomí.

Jak se vlastně pozná dobrá hudba? Každému se přeci líbí něco jiného. Pro poslech nahrávky "The Star" musím mít zádumčivou náladu, nejlépe nějakou dobrou knihu v ruce. Naladěn na vznešenost, majestátnost, na létání i pád do hlubin si pokaždé vychutnám tuhle desku nejvíce. Je to velmi zdařilé a návykové dílo. Plné studených melodií, melancholie a smutku. 


Líbí se mi, že má kapela svůj vlastní a originální rukopis, že ji poznám podle prvních pár tónů. Pánové se volně inspirovali u smeček jako AGALLOCH, WINDIR, KAMPFAR, KEEP OF KALESSIN, ENSLAVED, SACRAMENTUM, a samozřejmě BATHORY. Najdete zde spoustu folklórních, progresivních i atmosférických prvků. To vše zabalené v mrazivém zvuku, s mocnými vokály. Jen si tak sedět nebo se toulat prázdným lesem. Jen tak si létat, vznášet se. Sledovat západ slunce nad zvlněnou hladinou horského jezera. Asi víte, o čem píšu a pokud ne, tak si pusťte ukázky. Pro mě osobně se jedná o desku, kterou jsem opět raději poslouchal, vnímal, nechal se jí ovlivňovat, než abych o ní psal. Má slova totiž nestačí. Je to jako se pokoušet popsat neklidný obraz v galerii, jako uchopit déšť nebo rozehnat mraky. Je vlastně úžasné, že i v dnešním podivném světě existují podobné kapely. Hudba WORMWOOD mi dává naději, ano, možná to zní příliš vznešeně, ale jiné slovo mě nenapadá. Pokaždé, když mi je smutno nebo jen divně na duši, pokaždé, když mě štve všechno kolem, sedávám u okna a dívám se na usínající město. Ne, najednou nejsem ve svém pokoji, ale někde daleko na severu. Našlapuji opatrně a jsem součástí nějakého, těžko definovatelného celku. Každý se někdy potřebujeme schoulit do sebe, být o samotě, v temném koutě. Nejen pro tyto chvíle je nové album "The Star" určeno. Doporučím vám ale spíše, abyste poslouchali, moji dnešní "recenzi" berte jen jako takový příběh z dalekého severu. Atmosférický, melodický black metal, křišťálově dokonalá esence smutku, melancholie a vznešenosti!


Asphyx says:

Sometimes we look for evil in dark corners. We wander in deep forests, peer into ancient caves. We study history, look at the stars and read ancient writings. Sometimes all we have to do is look in the mirror or at our own shadow. I'm listening to the new album by Swedish melodic black metallers WORMWOOD and thinking about similar things. The sun is shining outside and yet a chill envelops me. The very addictive and urgently written songs are once again in my subconscious.

How do you know good music? Everyone likes something different. To listen to "The Star" I have to be in a brooding mood, preferably with a good book in hand. In the mood for the sublime, the majestic, for flying and falling into the depths, I always enjoy this record the most. It is a very successful and addictive piece of work. Full of cold melodies, melancholy and sadness. 


I like that the band has its own original signature, that I can recognize it by the first few notes. The gentlemen were loosely inspired by packs like AGALLOCH, WINDIR, KAMPFAR, KEEP OF KALESSIN, ENSLAVED, SACRAMENTUM, and of course BATHORY. You will find a lot of folk, progressive and atmospheric elements here. All wrapped in a chilling sound, with powerful vocals. Just sit back or wander through the empty forest. Just floating, floating. Watching the sun set over the rippled surface of a mountain lake. You probably know what I'm writing about, and if you don't, listen to the samples. For me personally, this is a record that, again, I prefer to listen to, to feel, to be influenced by, rather than write about. My words are not enough. It's like trying to describe a restless painting in a gallery, like trying to grasp the rain or disperse the clouds. It's actually amazing that even in today's strange world there are bands like this. WORMWOOD's music gives me hope, yes, it may sound too lofty, but I can't think of another word. Every time I feel sad or just weird in my soul, every time I get annoyed with everything around me, I sit by the window and look at the city falling asleep. No, suddenly I'm not in my room, but somewhere far to the north. I tread carefully and am part of some hard-to-define whole. We all need to curl up sometimes, to be alone, in a dark corner. The new album "The Star" is not only for these moments. But I'd recommend you to listen, take my today's "review" as a kind of story from the far north. Atmospheric, melodic black metal, crystal perfect essence of sadness, melancholy and sublimity!



Tracklist:
01. Stjärnfall (08:39)
02. A Distant Glow (05:16)
03. Liminal (05:36)
04. Galactic Blood (04:45)
05. Thousand Doorless Rooms (07:04)
06. Suffer Existence (05:24)
07. Ro (10:11)



pondělí 22. července 2024

Recenze/review - DIOCLETIAN - Inexorable Nexus (2024)


DIOCLETIAN - Inexorable Nexus
CD 2024, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se mění jeho tvář. Jakoby měl v sobě něco zlého, ďábelského, co pomalu vylézalo na povrch. Kdysi tak milý a usměvavý, dnes s pokřivenou tváří a pohledem bestie. Každý z nás v sobě nosíme něco temného a divokého, ale dokážeme se ovládat. On nechal svoje pudy vylézt na povrch. Ve sklepě pod kostelem si udělal mučírnu. Na zdech nakreslené pentagramy, oltář od krve. V hlavě se mu usadila nesnesitelná myšlenka, že hlídá vstup do pekla. Další z padlých kněží, další, který propadl šílenství.

Jeho válka s nebem započala v dobách, kdy poprvé slyšel hudbu od démonů DIOCLETIAN z Nového Zélandu. Pokud sledujete tvorbu téhle smečky dlouhodobě, tak asi víte, že je jejich hudba nasáklá zkaženou krví, že smrdí sírou a odkazuje se v ní na pradávný black death metal. Letošní novinka není výjimkou, je volným pokračováním předešlých děsivých představ. 


Válka, apokalypsa, násilí, anti náboženství, to jsou základní témata textů a obsah skladeb. Hudebně je to potom opět divoká a šílená jízda přímo do pekla. Pánové jsou nekompromisní, rychlí, s ničím se moc nepářou. Jedovatý vokál se vznáší nad pobublávající basou, která v některých momentech evokuje rytmy známé z toho nejhlubšího podsvětí. Základem jsou potom ostré, kosti drtící riffy, které ve zničujících vírech vytvářejí pochmurně smradlavou atmosféru. Pro fanoušky třeba takových PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL je nové album "Inexorable Nexus" víceméně povinností. Ona to vlastně ani není hudba jako taková, jedná se spíše o starodávný blasfemický rituál, u kterého samozřejmě všichni zemřete krutou smrtí. Naleznete zde chorobný, plesnivý zvuk, jednoduchý, ale jasně zřetelný obal. Budete se modlit k temnotě. K obráceným křížům. Schválně si někdy zkuste nové album vzít s sebou, až půjdete do starých katakomb. Jen si dejte pozor, aby se některé rakve samy nezapálily. Při poslechu téhle desky opravdu hrozí samovznícení. Jako bych byl ve středověku a díval se na hořící hranici. Nadšený dav, utrpení kněze, který propadl peklu. Oheň olizuje nebohé tělo a jeho duše je navěky ztracená, amen. Dalo by se také napsat, že jsem od DIOCLETIAN dostal přesně to, co jsem si přál. Na zdech nakreslené pentagramy, oltář od krve. V hlavě se mi usadila nesnesitelná myšlenka, že hlídám vstup do pekla. Starodávnými chorobami nasáklý blasfemický black death metal! Budete ukřižováni hlavou dolů! Inferno!


Asphyx says:

It was very interesting to watch his face change. It was as if he had something evil, devilish, slowly coming to the surface. Once so sweet and smiling, now with a twisted face and the look of a beast. We all carry something dark and savage inside us, but we can control ourselves. He let his instincts come out. He made a torture chamber in the cellar under the church. Pentagrams drawn on the walls, blood on the altar. The unbearable thought that he was guarding the entrance to hell. Another fallen priest, another one who'd gone mad.

His war with heaven began when he first heard the music of the demons of DIOCLETIAN from New Zealand. If you've been following the work of this pack for a long time, you probably know that their music is soaked in corrupted blood, that it reeks of sulfur and references ancient black death metal. This year's new release is no exception, a loose continuation of previous horrific imaginings.


War, apocalypse, violence, anti-religion, these are the basic themes of the lyrics and the content of the songs. Musically, it is again a wild and crazy ride straight to hell. The gentlemen are uncompromising, fast, they don't fight with anything. Venomous vocals soar over a bubbling bass that at some points evokes rhythms familiar from the deepest underworld. The foundation is then laid by sharp, bone-crushing riffs that create a grimly fetid atmosphere in devastating swirls. For fans of the likes of PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL, the new album "Inexorable Nexus" is more or less a must. It's not really music as such, it's more of an ancient blasphemous ritual, where of course you all die a cruel death. Here you will find a morbid, moldy sound, a simple but clearly distinct cover. You will pray to the darkness. To inverted crosses. Try taking the new album with you sometime when you go to the old catacombs. Just be careful some of the coffins don't set themselves on fire. There really is a risk of spontaneous combustion when listening to this album. It's like being in the Middle Ages and looking at a burning pyre. An enthusiastic crowd, the suffering of a priest who's gone to hell. Fire licks the poor body and his soul is lost forever, amen. You could also write that I got exactly what I wanted from DIOCLETIAN. Pentagrams drawn on the walls, an altar of blood. The unbearable thought of guarding the entrance to hell settled in my mind. Ancient disease-soaked, blasphemous black death metal! You will be crucified upside down! Inferno!



Recenze/review - DIOCLETIAN - Amongst the Flames of a Bvrning God (2019):

Tracklist:
01. Global Slave Enigma 
02. Heathen Siege (Parts I-III) 
03. Baphocletian (Hexawolf Version) 
04. Barbaric Hunt (Feral Prey) 
05. Subjugation Before Annihilation 
06. Nexian March 
07. Violent Eradicating Hammer Strike!



čtvrtek 18. července 2024

Recenze/review - UPON THE ALTAR - Descendants of Evil (2024)


UPON THE ALTAR - Descendants of Evil
CD 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejdříve jsem zahlédl jenom tichý stín. Potom se ozval děsivý skřehot. Jakoby mi někdo zasekl dráp do hrdla. Krev proudící z rány je černá a zkažená. Na starém pohřebišti, hned vedle lesa sebevrahů, je stará kobka, o které se říká, že je v ní vstup do záhrobí. Musíte být prokletí, abyste mohli vstoupit dovnitř. Musíte se také vykoupit ďábelskou hudbou, jinak vás tříhlavý pes nepustí. Polští válečníci UPON THE ALTAR přicházejí letos se svým druhým dlouhohrajícím albem.

Je plné špíny, divokého zaříkávání, temné a chladné atmosféry a také black death metalu, který vás roztrhá na kusy. Budete se cítit svázaní, pokoření a spálení na popel. Při poslechu určitě, stejně jako já, zahlédnete stín samotného Satana. Hraje se tu hlavně pro něj, pro všechny démony i fanoušky čerstvě otevřených hrobů. Je pro mě šílené se dívat do tmy a poslouchat u toho "Descendants of Evil".


Opět se jedná o smradlavé rouhání ve stylu VASSAFOR, TEMPLE NIGHTSIDE, DIOCLETIAN, TEITANBLOOD, MORBOSIDAD, DIABOLIC, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS, INCANTATION, DISMA., které smrdí sírou. Skladby jsou ještě víc propracovanější a naléhavější, než minule. Mají v sobě velké množství tlaku a černé energie. Pokud vnímáte Satana jako negaci všeho dobrého, jako přírodní sílu a živel, potom jste zde správně. Jedná se o desku, která se vám dostane pod kůži, vypálí vám cejch do mozku, zakope vás zaživa hluboko pod zem. Nic pro slabé povahy. Je to hodně surový a nekompromisní, drásající a neurvalý materiál. Mokvající a morbidní, přesně takovým tím zvláštně přitažlivým způsobem. Kolem mě zase hoří ohně. Cesta mě zavede na starý hřbitov, v jehož rohu stojí márnice. Uvnitř leží těla prokletých. Stačí první riff, první úder bicích a nemrtví mi jdou po krku. Jsem roztrhán na kusy, stejně jako při poslechu "Descendants of Evil". Obraťte všechny kříže směrem dolů a odříkejte zvrácenou modlitbu. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je profesionální, živočišné a divoké zároveň. Nejdříve jsem zahlédl jenom tichý stín. Potom se ozval děsivý skřehot. Jakoby mi někdo zasekl dráp do hrdla. Krev proudící z rány je černá a zkažená. Na starém pohřebišti, hned vedle lesa sebevrahů, je stará kobka, o které se říká, že je v ní vstup do záhrobí. Musíte být prokletí, abyste mohli vstoupit dovnitř. Infernální, blasfemický, ďábelský black death metalový obřad! Budete spáleni na popel! 


Asphyx says:

At first I saw only a silent shadow. Then there was an eerie screech. It was as if someone had stuck a claw down my throat. The blood flowing from the wound is black and corrupted. In the old burial ground, next to the suicide forest, there is an old dungeon that is said to be the entrance to the beyond. You must be cursed to enter. You also have to redeem yourself with devilish music or the three-headed dog won't let you in. Polish warriors UPON THE ALTAR come this year with their second full-length album.

It is full of filth, wild chanting, dark and cold atmosphere and also black death metal that will tear you apart. You will feel bound, humbled and burnt to ashes. Listening to it, you will surely, like me, catch a glimpse of the shadow of Satan himself. It's played mostly for him, for all demons and fans of freshly opened graves. It's crazy for me to look into the darkness and listen to "Descendants of Evil" while listening to this.


Again, it is a stinking blasphemy in the style of VASSAFOR, TEMPLE NIGHTSIDE, DIOCLETIAN, TEITANBLOOD, MORBOSIDAD, DIABOLIC, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS, INCANTATION, DISMA., which smells of sulfur. The songs are even more sophisticated and urgent than last time. They have a lot of pressure and black energy. If you see Satan as the negation of all that is good, as a force of nature and an elemental, then you have come to the right place. This is a slab that gets under your skin, burns a brand into your brain, buries you alive deep underground. Nothing for the faint of heart. It's very raw and uncompromising, gut-wrenching and uncouth material. Wetting and morbid, in that strangely appealing way. The fires are burning around me again. The road takes me to an old cemetery with a morgue in the corner. Inside lie the bodies of the damned. The first riff, the first drumbeat, and the undead are at my throat. I'm torn to pieces, just like I was listening to "Descendants of Evil". Turn all the crosses upside down and say a perverse prayer. The sound, the cover art, the overall execution, everything is professional, animalistic and ferocious at the same time. At first, all I saw was a silent shadow. Then there was an eerie screech. It was like someone had stuck a claw down my throat. The blood flowing from the wound is black and corrupt. In the old burial ground, next to the suicide forest, there is an old dungeon that is said to be the entrance to the beyond. You must be cursed to enter. An infernal, blasphemous, diabolical black death metal ritual! You will be burned to ashes!




Recenze/review - UPON THE ALTAR - Absid ab Ordine Luminis (2021):
https://www.deadlystormzine.com/2021/02/recenzereview-upon-altar-absid-ab.html

tracklist:
1. Baneful Benediction
2. Horror Vacui
3. Jaldabaoth’s Breath
4. Unholy Follows
5. Malicious Holiness
6. Annunciation
7. Descendants Of Evil
8. Prolegomenon

Line-up:
bTo • Guitars, Synth
Void • Bass, Vocals
Thisworld Outof • Drums

Recorded, mixed and mastered 2022-2023.
Music and lyrics Upon the Altar.
Cover art by Mar.A Artworks.
Layout by WS Artworks.



středa 17. července 2024

Recenze/review - WEREWOLVES - Die For Us (2024)


WEREWOLVES - Die For Us
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Nakonec mě moje kroky vždy zavedou na stejná místa. Nějak podvědomě vyhledávám staré ruiny vypálených kostelů, opuštěná jatka, domy plné šílenství. Tělo pomalu chřadne, ale mysl se tomu stále brání. Potřebuji hudbu proto, abych přežil v dnešním divném světě. Už dávno se znám se Satanem i se všemi démony. Dnes jsme se tu sešli, abychom zavzpomínali na staré dobré časy. Ne, to určitě ne. Proti nostalgii samozřejmě nic nemám, ale pro svůj život potřebuji i něco nového, ostrého, divokého a zuřivého. Australské WEREWOLVES poslouchám a podporuji od jejich úplných počátků.

Důkazem budiž odkazy na recenze i rozhovor dole pod článkem. Nové album "Die For Us" jsem slyšel poprvé opravdu v rozvalinách jednoho starého kostela. Ohořelé zdi, kříže, obrácené směrem dolů. Dovedl bych si představit, že by zde kapela uspořádala koncert. Dole ve sklepě jsem našel mrtvého kněze. Jo, to je ten bastard, co znásilňoval, lhal a dával vám rozhřešení. Ne, to vám tihle maniaci rozhodně nedají. Zato si ale užijete spoustu nihilistických, nenávistných a vražedných melodií. WEREWOLVES se vrátili, aby zabíjeli hudbou!


Vše je ohlodané na kost. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Naopak, sází se zde na syrové melodie, ďábelské bicí a chorobný vokál. Black metal se potkává s reálnou, hnusnou a prašivou smrtí. Máte už plné zuby kapel, které si na metal jenom hrají? Potřebujete vypálit do mozku cejch? Potom jste zde správně. Doporučuji podávat podchlazené a na shnilém víku od rakve. Stačí se chvilku soustředit na masivní, mocný a drtivý zvuk (mixing and mastering neprovedl nikdo jiný než Joe Haley (PSYCROPTIC)), nebo obal, který na rozdíl od dnešního debilního trendu vytvořil člověk z masa a kostí a ne umělá inteligence (skvělá práce mistře Mitchelli Nolte!). Australané jsou opravdoví, reální, umí napsat skladby, které vás ukřižují hlavou dolů. Spálí na popel. Máte rádi smečky jako MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER? Líbí se vám, když umí kapela přidat technické prvky tak, že perfektně sedí do jednotlivých motivů? Potom přidejte hlasitost, otevřete si pivo a ukažte fuck off všem hajzlům. Hergot, už jsem to asi někdy někde psal, ale jsme s touhle kapelou na podobné vlně, uctíváme stejné modly a koluje nám v žilách identická zkažená krev. "Die For Us" je jako jízda na horské dráze, která končí samozřejmě, kde jinde, než v horoucím pekle. Jako bych tančil bosý na ostrých střepech, jako by mi pánové zatloukali do hlavy rezavé hřeby. Hudba se má hrát i poslouchat srdcem. Tentokrát to bylo splněno na sto procent. Novinka je totálním infernem, trepanací lebky, ale také mementem všech prokletých. Nakonec mě moje kroky vždy zavedou na stejná místa. Nějak podvědomě vyhledávám staré ruiny vypálených kostelů, opuštěná jatka, domy plné šílenství. Tělo pomalu chřadne, ale mysl se tomu stále brání. Potřebuji hudbu proto, abych přežil v dnešním divném světě. Už dávno se znám se Satanem i se všemi démony. Hnilobný, nenávistný, vražedný, nihilistický útok na vaše podvědomí! Surový black death metal, který vás ukřižuje hlavou dolů! 


Asphyx says:

In the end, my steps always take me to the same places. Somehow I subconsciously seek out old ruins of burnt churches, abandoned slaughterhouses, houses full of madness. The body slowly withers, but the mind still resists. I need music to survive in today's strange world. I've known Satan and all demons for a long time. We are gathered here today to reminisce about the good old days. No, I'm sure you're not. I have nothing against nostalgia, of course, but I need something new, edgy, wild and fierce for my life. I've been listening to and supporting Australia's WEREWOLVES since the very beginning.

The proof is the links to the reviews and interview below the article. I first heard the new album "Die For Us" for real in the ruins of an old church. Charred walls, crosses, facing downwards. I would imagine that the band would hold a concert there. I found a dead priest down in the basement. Yeah, that's the bastard who raped, lied and gave you absolution. No, these maniacs won't give you that. But you will enjoy a lot of nihilistic, hateful and murderous tunes. WEREWOLVES are back to kill with music!


It's all gnawed to the bone. No compromises, no waste. On the contrary, it relies on raw melodies, devilish drums and sick vocals. Black metal meets real, nasty and mangy death. Are you sick of bands that just play metal? Do you need a brand burned into your brain? Then you've come to the right place. I recommend serving it hypothermic and on a rotten coffin lid. Just take a moment to concentrate on the massive, powerful and crushing sound (mixing and mastering done by none other than Joe Haley (PSYCROPTIC)) or the cover artwork, which unlike today's moronic trend, was created by flesh and blood human beings and not artificial intelligence (great job master Mitchell Nolte!). Aussies are real, real, they can write songs that will crucify you upside down. Burn you to ashes. Do you like bands like MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER? Do you like it when a band can add technical elements that fit perfectly into each theme? Then turn up the volume, crack open a beer and show the fuck off to all the fuckers. Hell, I've probably written this before somewhere, but this band and I are on a similar wavelength, worshipping the same idols and with identical corrupt blood running through our veins. "Die For Us" is like a roller coaster ride that ends, of course, where else but in a burning hell. It's like I'm dancing barefoot on sharp rocks, like the gentlemen are hammering rusty spikes into my head. Music is to be played and listened to with the heart. This time it was done 100%. The novelty is a total inferno, a skull cracker, but also a memento of all the damned. In the end, my steps always take me to the same places. Somehow I subconsciously seek out old ruins of burnt churches, abandoned slaughterhouses, houses full of madness. The body slowly withers, but the mind still resists. I need music to survive in today's strange world. I've known Satan and all demons for a long time. A rotten, hateful, murderous, nihilistic attack on your subconscious! Raw black death metal that will crucify you upside down!


about WEREWOLVES on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01 – Die For Us
02 – Beaten Back To Life
03 – Fuck You Got Mine
04 – My Hate Is Strong
05 – The Company Of Wolves
06 – Spittle-Flecked Rant
07 – We All Deserve To Be Slaves
08 – Under A Urinal Moon
09 – Stay Down

WEREWOLVES IS:
SAM BEAN - BASS & VOCALS
MATT WILCOCK - GUITAR & VOCALS
DAVID HALEY - DRUMS



úterý 16. července 2024

Recenze/review - BLACK LAVA - The Savage Winds of Wisdom (2024)


BLACK LAVA - The Savage Winds of Wisdom
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Pokaždé, když se za mnou zavřou dveře do katakomb, mám pocit, že se už nevrátím zpátky. Už nikdy neuvidím světlo, neucítím čerstvý vzduch. Zde, hluboko pod zemí, je vše zatuchlé, plesnivé. Můžete potkat duše svých předků, nasát mrtvolnou atmosféru. Již několik let exhumuji těla pochovaná kdysi dávno, ve středověku. Popisuji smrtelná zranění, nechávám si vyprávět starodávné příběhy o nenávisti, o mučení, o válkách, které nemají nikdy vítěze. 

O australských black death metalistech BLACK LAVA jsem již na našich stránkách psal (recenzi můžete dohledat na odkazu dole pod dnešním článkem). Líbila se mi tenkrát těžká a chladná atmosféra. Pánové letos pokračují ve své práci. Opět dostanete syrovou porci nahrubo nasekané tmy. Budete prokleti a uloženi do stejných rakví, jako jsou ty, které právě exhumuji. 

 

Pánové vzali staré legendy, upravili je ke svému morbidnímu obrazu, načerpali energii ve starých kobkách. A vše promíchali se syrovým death metalem, black metalovou špínou a mrazivými náladami. Během poslechu mám neustále pocit, že se nade mnou vznáší hejno krkavců. Čekají na vhodný okamžik, abych se mohl stát jejich pokrmem. Možná se tak stane, protože letos Australané představili hodně jedovatý materiál. Jako by mě kapela pozvala ke starému šamanovi, k čaroději, který se mi ihned dostane do hlavy. Stačí se napít, stačí zapnout play a budete strženi do hlubin. Zvuk (Troy McCosker - producer, engeneering,Fredrik Nordström - mixing, masterin) i obal (Paolo Girardi), krásně doplňují pochmurnou, tajemnou, magickou a mlhavou atmosféru celé nahrávky. Občas, když je tělo příliš zubožené, začne mi šeptat děsivá slova o hrozných činech. BLACK LAVA jakoby exhumovala staré hroby a nechala je vyprávět. Skladby jsou spíše obřadem, ozvěnou z nekonečných chodeb podzemí, než jen obyčejnou hudbou. Těžké, smutné a šílené emoce létají kolem jako můry kolem ohně. Deska vyžaduje od posluchače čas, plné soustředění a klid. Teprve potom vylezou na povrch jednotlivé nuance. Postava ve stínu, která o vás ví všechno, o vašich touhách i temných myšlenkách. Kapele se povedlo vše vytáhnout na povrch a vypálit na hudební nosič. Někdy bývám rád sám, toužím po chladné kobce. Odkrývám jednotlivé vrstvy, jsem archivářem smrti. Přesně takhle na mě působí i "The Savage Winds of Wisdom". Pokud se vám líbí, když je tenhle styl okořeněný progresí, technickými prvky i ambientem, potom jste zde správně. Záhadné, magické, krvavé, temné black death metalové příběhy ze starodávných chrámů! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s krvavou mlhou!


Asphyx says:

Every time the door to the catacombs closes behind me, I feel like I'm never coming back. I'll never see the light, never smell the fresh air. Here, deep underground, everything is musty, moldy. You can meet the souls of your ancestors, soak up the dead atmosphere. For several years now, I've been exhuming bodies buried long ago, in the Middle Ages. I've described mortal wounds, had ancient tales of hatred, of torture, of wars that never have a victor. 

I already wrote about Australian black death metallers BLACK LAVA on our website (you can find the review on the link below today's article). I liked the heavy and cold atmosphere back then. This year the gentlemen continue their work. Once again you get a raw serving of roughly chopped darkness. You will be cursed and placed in the same coffins as the ones I am currently exhuming. 


Gentlemen took old legends, adapted them to their morbid image, drew energy from old dungeons. And mixed it all with raw death metal, black metal filth and chilling moods. While listening to it, I constantly have the feeling that a flock of ravens is hovering over me. Waiting for the right moment for me to become their meal. Maybe it will happen, because this year the Australians have introduced some very poisonous material. It's as if the band has invited me to an old shaman, a wizard, who immediately gets into my head. Just take a drink, just turn on the play and you'll be swept into the depths. The sound (Troy McCosker - producer, engeneering,Fredrik Nordström - mixing, mastering) and the cover (Paolo Girardi), beautifully complement the gloomy, mysterious, magical and misty atmosphere of the whole record. Sometimes, when the body is too impoverished, it starts to whisper terrifying words about horrible deeds. BLACK LAVA seems to exhume old graves and let them tell the story. The songs are more of a ritual, an echo from the endless corridors of the underground, than just ordinary music. Heavy, sad and crazy emotions fly around like moths around a fire. The record demands time, full concentration and calm from the listener. Only then do the nuances come to the surface. A figure in the shadows who knows everything about you, your desires and your dark thoughts. The band has managed to bring it all to the surface and burn it on a music carrier. Sometimes I like to be alone, longing for a cold dungeon. I'm an archivist of death. That's exactly how "The Savage Winds of Wisdom" affects me. If you like it when this style is spiced up with progression, technical elements and ambient, then you've come to the right place. Mysterious, magical, bloody, dark black death metal tales from ancient temples! Coarsely chopped darkness mixed with bloody fog!



Recenze/review - BLACK LAVA - Soul Furnace (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2022/12/recenzereview-black-lava-soul-furnace.html


Tracklist
1. Colour of Death (6:44)
2. Dark Legacy (4:08)
3. Wrapped in Filth (4:03)
4. Unsheathing Nightmares (4:45)
5. Summoning Shadows (6:03)
6. Ironclad Sarcophagus (4:08) [WATCH]
7. Pagan Dust (4:46)
8. Sanguis Lupus (5:21)
9. The Savage Winds to Wisdom (7:07)

Recording line-up
Dan Presland (drums)
Ben Boyle (guitar)
Ben Boyle (bass)
Rob Watkins (vocals)

Guest Musician
Benjamin Baret (Ne Obliviscaris, Vipassi) plays the guitar solo on "The Savage Winds to Wisdom".

Live line-up
Dan Preslans (drums)
Ben Boyle (guitar)
Nick Rackham (bass)
Rob Watkins (vocals)

Recording Studio
Bushido Studios in Melbourne, Australia

Producer and Sound Engineer
Troy Mccosker

Mastering, Mixing and Engineering
Studio Fredman and Fredrick Nordstrom

Cover Art
Xenoyrs (Ne Obliviscaris)

Biography
Will Yarbrough

Order & stream: https://orcd.co/blacklavathesavagewindstowisdom

pondělí 15. července 2024

Recenze/review - BEYREVRA - Echoes: Vanished Lore of Fire (2024)


BEYREVRA - Echoes: Vanished Lore of Fire
CD 2024, Trollzorn Records

for english please scroll down

Studuji starodávné spisy a přemýšlím o tom, kolik zlého církev způsobila. Procesy s čarodějnicemi, rozpoutané války, kněží, co trápí své svěřence. Jsou to jenom věci, které vylezou na povrch, které se dozvíme a vnímáme je. Větší zlo je ukryto pod povrchem. Na to můžete vzít jed. Do rukou se mi dostalo nové dlouhohrající album německé black death metalové kapely BEYREVRA. Klasická surovost se zde potkává s chladnými melodiemi a výsledkem je album, které rozhodně stojí za bližší prozkoumání.

Zaujala mě hlavně atmosféra, umně budované nálady. Jako bych stál před dveřmi do hlubokého sklepa. Ve starém kostele, kde je to stěn otištěna bolest prokletých. Melancholie, postupný rozklad mysli, částečné zatmění slunce. Právě v těchto chvílích vynikne síla této desky nejvíce. 


Pokud máte rádi klasický severský melodický death metal, v podání třeba takových AT THE GATES, nebo DARK TRANQUILLITY,  neváhejte ani chvilku. Nové album se vám bude určitě líbit. A pokud se vám líbí i špína a chlad black metalových pohřebišť severu, budete doslova nadšeni. Skladby jsou napsány velmi dobře, deska má syrový zvuk a tak jsem si často při poslechu připadal jako na přelomu devadesátých let minulého století. Jednotlivé melodie se mi zadíraly postupně do mozku, tančil jsem mezi prašivými kostmi, nasával jsem krví nasáklou mlhu. Nechával jsem se unášet na zpěněných vlnách krvavých riffů a album si vyloženě užíval. A to dokonce natolik, že jsem raději dlouhé týdny raději poslouchal, než abych sepsal pár slov. BEYREVRA na to jdou postaru, klasicky a tradičně, ale zároveň jsou svěží a opravdoví. Věřím jim každou notu. Tohle jsou věci, které jsou pro mě vždy velmi důležité. Pokud se mnou hudba nic nedělá, nepíšu o ní, ani ji nepodporuji. Znáte to, času je málo a kapel hodně. "Echoes: Vanished Lore of Fire" na mě má ale doslova magický účinek. Jsem přímým účastníkem inkvizice, jsem stínem, který sleduje bolest, lži a přetvářku, kterých je církev dodnes schopna. Procesy s čarodějnicemi, rozpoutané války, kněží, co trápí své svěřence. Jsou to jenom věci, které vylezou na povrch, které se dozvíme a vnímáme je. Větší zlo je ukryto pod povrchem. Na to můžete vzít jed. Němci tohle všechno vzali a vytáhli na povrch. Jako děsivé svědectví. Je to velmi dobré album, pro všechny prokleté. Magické, temné black death metalové příběhy! Melodie plné chladu a smrti! 


Asphyx says:

I study the ancient writings and think about how much evil the church has done. Witch trials, wars fought, priests tormenting their charges. It's just the things that come to the surface that we learn about and perceive. The greater evil is hidden beneath the surface. You can take poison for that. I got my hands on the new full-length album by German black death metal band BEYREVRA. Classic rawness meets cold melodies here and the result is an album that is definitely worth a closer look.

I was especially interested in the atmosphere, the artfully built moods. It was like standing in front of the door to a deep basement. In an old church where the pain of the damned is printed on the walls. Melancholy, the gradual decay of the mind, the partial eclipse of the sun. It is in these moments that the power of this record shines through the most. 


If you like classic Nordic melodic death metal, such as AT THE GATES or DARK TRANQUILLITY, don't hesitate a moment. You will definitely like the new album. And if you also like the dirt and coldness of the black metal graveyards of the north, you will be literally thrilled. The songs are very well written, the album has a raw sound and so I often felt like I was at the turn of the 90s when listening to it. The individual melodies drilled into my brain one by one, I danced between the scabby bones, sucking in the blood-soaked fog. I let myself drift on the frothy waves of bloody riffs and downright enjoyed the album. So much so, in fact, that I'd rather listen for weeks rather than write a few words. BEYREVRA go at it the old fashioned way, classic and traditional, but at the same time fresh and real. I trust them with every note. These are things that are always very important to me. If the music doesn't do anything for me, I don't write about it or support it. You know, time is short and there are a lot of bands. But "Echoes: Vanished Lore of Fire" literally has a magical effect on me. I'm a direct participant in the Inquisition, a shadow watching the pain, lies and hypocrisy that the Church is still capable of today. Witch trials, wars unleashed, priests tormenting their charges. These are just things that come to light, that we learn about and perceive. The greater evil is hidden beneath the surface. You can take poison for that. The Germans took all that and brought it to the surface. As a terrifying testimony. It's a very good album, for all the damned. Magical, dark black death metal stories! Melodies full of cold and death!


TRACKLIST
1. Sentenced
2. Path of Baptism
3. Burning Fate
4. New Aeon Rising
5. Erased
6. Fallen Son
7. Beheading the Truth
8. Barren Tales
9. The Hermit's Torment

LINE-UP
M.S. - Guitar, Compositions
M.D. - Vocals, Keyboard, Lyrics
S.L. - Bass
D.B. - Drums


neděle 14. července 2024

Recenze/review - HORNED ALMIGHTY - Contagion Zero (2024)


HORNED ALMIGHTY - Contagion Zero
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Krev v očích, šepot nemrtvých. Tichý kostel, zasvěcený odvrácené straně. Negace všeho dobrého, jedovaté sliny, stékající z oltáře. Obrazy plné utrpení. Když někoho zabiješ a ponížíš, tak stačí odříkat pár modliteb a stejně půjdeš do nebe. Skřeky ze záhrobí, už to nebude dlouho trvat. Teď už to víš, celý život ti lhali, modlila ses ke špatným modlám. Rozhřešení neexistuje. Jenom plameny pekelné, jenom utrpení a děs. Děs a krev v tvých očích.

Na novinku dánských tmářů HORNED ALMIGHTY jsem se hodně těšil. Jejich diskografie je totiž velmi bohatá a pestrá. Můžete v ní nelézt tisíc odstínů černé barvy. Chlad i absolutní tmu. A také hudbu, která vám způsobí zástavu srdce, která se vám dostane do žil a zanechá po sobě ledovou stopu. Novinka je volným pokračováním předchozího rouhání. Smrdí zkaženou krví i sírou. 


Dánové letos nabízejí jedovatý koktejl ze starodávných melodií (není divu, jejich historie sahá až do roku 1995, kdy hráli pod jménem MARERIDT). Pokud máte rádi klasickou norskou i švédskou školu, okořeněnou o spoustu vlastních nápadů, neváhejte ani chvilku. Dostanete album, které nejen že má skvělý chladný a podmanivý zvuk (Andreas Linnemann - Producer, Recording, Mixing, Mastering) i démonický obal (Belial Necroarts), ale také hoří jasným, černým a spalujícím plamenem. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale své řemeslo zvládají na výbornou. A nejen to! Přidávají navíc nahrubo nasekanou tmu a kusy již zmiňovaného ledu. Jakoby mě při poslechu obejmula krvavá mlha, jako bych byl stržen do hlubiny. Topím se ve vlastních zvrácených myšlenkách, vyhledávám stín. Nová deska je poctou opravdovému Ďáblu, je děsivou mantrou z plesnivých katakomb. Pokud to takhle máte rádi, jste tu správně. Zapalte všechny svíce a sepněte ruce v obrácené modlitbě. Obřad může začít. Postavy v kápích, tělo ležící na oltáři. Vše je připravené. Určitě jste četli spoustu knížek o inkvizici, o tajemných rituálech, o uhranutí a prokletí. Všechno tohle se povedlo kapele vypálit na hudební nosič. Nejvíc se mi ale líbí celková atmosféra nahrávky, taková ta starodávná patina, kterou mám u hudby tolik rád. Budete mezi prsty prosévat prach, ve který se brzy sami obrátíte. Obrátíte všechny kříže směrem dolů a když černá mše skončí, tak se budete usmívat. Stejně jako Satan a všichni démoni. Není divu, hraje se tu hlavně pro ně. Krev v očích, šepot nemrtvých. Tichý kostel, zasvěcený odvrácené straně. Negace všeho dobrého, jedovaté sliny, stékající z oltáře. Obrazy plné utrpení. Když někoho zabiješ a ponížíš, tak stačí odříkat pár modliteb a stejně půjdeš do nebe. Chladná, plesnivá, krvavá black metalová pocta všem démonům! Obrácená mše plná rouhání a síry!


Asphyx says:

Blood in the eyes, whispers of the undead. A silent church, dedicated to the other side. The negation of all that is good, the poisonous spittle dripping from the altar. Images full of suffering. If you kill and humiliate someone, you just say a few prayers and you still go to heaven. Screams from beyond the grave, it won't be long now. Now you know, you've been lied to all your life, you've been praying to the wrong idols. There is no absolution. Only the flames of hell, only suffering and terror. Terror and blood in your eyes.

I've been looking forward to the new release from Danish darkies HORNED ALMIGHTY. Their discography is very rich and varied. You can't find a thousand shades of black in it. Coldness and absolute darkness. And also music that will make your heart stop, that will get into your veins and leave an icy trail. The novelty is a loose continuation of the previous blasphemy. It reeks of corrupted blood and sulphur.


This year, the Danes offer a poisonous cocktail of old-time tunes (no wonder, their history dates back to 1995, when they played under the name MARERIDT). If you like the classic Norwegian and Swedish school, spiced with a lot of your own ideas, don't hesitate a moment. What you get is an album that not only has a great cool and captivating sound (Andreas Linnemann - Producer, Recording, Mixing, Mastering) and a demonic cover (Belial Necroarts), but also burns with a bright, black and scorching flame. The gentlemen may not bring anything new or groundbreaking, but they master their craft to perfection. And not only that! They also add coarsely chopped darkness and chunks of the aforementioned ice. It's as if a bloody fog has enveloped me while listening, as if I've been pulled down into the depths. I'm drowning in my own twisted thoughts, seeking the shadows. The new record is a tribute to the true Devil, a terrifying mantra from the moldy catacombs. If that's the way you like it, you've come to the right place. Light all the candles and clasp your hands in inverted prayer. The ceremony may begin. The hooded figures, the body lying on the altar. Everything is ready. I'm sure you've read many books about the Inquisition, about arcane rituals, about bewitchment and curses. The band has managed to burn all of this onto a musical medium. But what I like most is the overall atmosphere of the record, that old-time patina that I love so much in music. You'll be sifting through the dust between your fingers, which you'll soon turn into yourself. You'll turn all the crosses downwards and when the black mass is over you'll be smiling. Just like Satan and all the demons. No wonder, it's mostly played for them. Blood in the eyes, whispers of the undead. A silent church, dedicated to the other side. The negation of all that is good, the poisonous spittle dripping from the altar. Images full of suffering. If you kill and humiliate someone, you just say a few prayers and you still go to heaven. A cold, moldy, bloody black metal tribute to all demons! A reverse mass full of blasphemy and brimstone!



TRACKLIST
1. The Messiah Scourge
2. Gospels of Sickness
3. Vermin on the Mount
4. Ascension of Fever and Plague
5. Furnace of Sulphur and Fire
6. Darken the World
7. Epilogue ... of Hades and of Death

LINE-UP
S. Smerte - Vocals
Hellpig - Guitar
Haxen - Bass
Harm - Drums


pátek 12. července 2024

Recenze/review - INLANDSYS - The Fallen (2024)


INLANDSYS - The Fallen
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rádi se k textu vracíte. Dole v domě někdo zazvoní a mě se nechce otevřít. Nakonec to udělám, i když jsem chtěl být zalezlý ve své ulitě. Dostanu do rukou nové CD francouzských INLANDSYS. Vrátím se do pokoje, roztrhám obal a chvilku přemýšlím. Ještě nevím, jestli budu album poslouchat. 

Nakonec ale udělám správnou věc, i když bych neměl, v pořadí jsou i jiné kapely. Znovu si sednu, zapnu play a dám hudbě čas. Čtu si dál a najednou zjistím, že si nějak podvědomě podupávám nohou, kývu se do rytmu a nedokážu se na text soustředit. Hergot, to je ale dobrý, řeknu si a sednu si k internetu, abych si o kapele něco zjistil. Založena byla v roce 2011 a má na svém kontě ještě jedno album (Carthago - 2018) a EP (Inlandsys - 2014). Melodický death metal se zde potkává s black metalem. Výsledkem je nahrávka, která mě opravdu zaujala. Má v sobě totiž něco zvláštního, neklidného. Venku přestalo pršet a slunce se objevilo nad obzorem. Už jsem si nedokázal číst.


Mám to takhle s hudbou nastavené od doby, kdy jsem ji někdy ve třinácti letech začal poslouchat pozorněji. Musí na mě nějak zapůsobit, přesvědčit mě, probudit ve mě nějaké emoce. Pro mě je vždy hlavní, že se rád nechávám znovu a znovu unášet na vlnách melodií, s chutí se toulám městem se sluchátky na uších. Moje kroky mě pokaždé zavedou do starých chrámů, na hřbitovy. Je zde klid a můžu se soustředit na chladný a masivní (a také krásně čitelný zvuk (Dan Swanö - mixing, mastering), ale třeba i na obal, který se také povedl. Za zmínku stojí rozhodně i texty, ve kterých se kapela zaobírá starými historickými příběhy. Máte rádi staré řecké a římské báje a pověsti? A co ty biblické? Potom jste zde správně, stejně jako všichni, kdo mají rádi kapely AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Jasně, ve svých recenzích nebo spíše příbězích o deskách nikdy moc nekritizuji. Víte proč? Protože nemám čas na to poslouchat a psát o muzice, která mě nebaví. Jsem jen obyčejným starým psem, toulajícím se světem a vyhledávajícím nahrávky, které se mi líbí, ke kterým se rád vracím. INLANDSYS mě přesvědčili na svoji stranu. Líbí se mi jejich rukopis, nálady, které dokáží vytvořit i určitý neklid a melancholie, které se prolínají celým albem jako popínavá rostlina. Pánové umí být vznešení, vše odsýpá lehce, svěže, tak nějak samozřejmě. Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rád se k textu vracíte. Stalo se mi to i s "The Fallen". Novinka mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila. Dnes si zase nebudu číst, ale raději poslouchat. Zhasnu všechna světla a potom je to jenom na mě a na kapele. Chladné a temné, melodické death black metalové příběhy ze starých časů. Album po okraj narvané emocemi!


Asphyx says:

I sit and look out the window. Ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. Someone rings the doorbell downstairs and I don't want to answer it. Eventually I do, even though I wanted to be holed up in my shell. I get my hands on the new CD by French INLANDSYS. I go back to my room, rip the cover and think for a while. I don't know if I'm going to listen to the album yet. 

But in the end I do the right thing, even though I shouldn't, there are other bands on the bill. I sit down again, put it on play and give the music time. I read on and suddenly find myself somehow subconsciously tapping my foot, swaying to the beat and unable to focus on the lyrics. Damn, that's good, I tell myself, and sit down on the internet to find out about the band. Formed in 2011, they have one more album (Carthago - 2018) and an EP (Inlandsys - 2014) to their credit. Melodic death metal meets black metal here. The result is a record that really caught my attention. It has something strange, restless in it. It stopped raining outside and the sun appeared above the horizon. I couldn't read anymore.


I've had it set up that way with music since I started listening to it more closely when I was about thirteen. It has to impress me somehow, convince me, awaken some emotion in me. For me, the main thing is always that I like to let myself be carried away again and again on the waves of melodies, wandering around the city with headphones on. My steps always take me to old temples, to cemeteries. It's quiet here and I can concentrate on the cool and massive (and also beautifully clear sound (Dan Swanö - mixing, mastering), but maybe also on the cover art, which is also good. The lyrics, in which the band deals with old historical stories, are definitely worth mentioning. Do you like old Greek and Roman myths and legends? What about the biblical ones? Then you are right here, as well as all those who like the bands AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Sure, I never criticize much in my reviews or rather stories about albums. Do you know why? Because I don't have time to listen and write about music I don't enjoy. I'm just a plain old dog, wandering the world looking for records that I like, that I like to come back to. INLANDSYS convinced me to their side. I like their handwriting, the moods they can create and a certain restlessness and melancholy that runs through the whole album like a climbing plant. Gentlemen can be sublime, everything flows easily, freshly, somehow naturally. I sit and look out the window. The ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state, familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. It happened to me with "The Fallen". The novel grabbed me, stuck its claw in me and wouldn't let go. Today I won't read again, but rather listen. I'll turn off all the lights and then it's up to me and the band. Cold and dark, melodic death black metal stories from the old days. An album filled to the brim with emotion!


tracklist:
1. Humilliation
2. Mediterranean Hegemony
3. Motherland !
4. Providers of the Great Apocalypse
5. Whores of War
6. Persona
7. Pyramid of the One-Eyed God
8. The bird, the Tower and the Lord
9. Wrong Side of the Century

Line up :
Antonin: Keyboards
Baptiste (Eensayn): Guitar / Vocals
Chris: Drums
Laurent (El Ash): Guitar / Vocals
Yann (Xanyn): Bass / Vocals



středa 10. července 2024

Recenze/review - TOTENGOTT - Beyond The Veil (2024)


TOTENGOTT - Beyond The Veil
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Někdy se mi zdají zvláštní sny. Na někoho by mohly působit děsivě, ale já jsem až nebývale klidný. Umírám v nich a jdu dlouhou chodbou. Na konci není světlo, ale smradlavé močály. Hned za řekou smrti se rozprostírá oblast plná mrtvých duší. Některé nikdy nenajdou klid, jiné naříkají, ale všechny mi doporučují nějakou hudbu. Dnes jsem potkal španělské tmáře TOTENGOTT. Kapelu, která zahalila moji mysl na dlouhou dobu do temné mlhy.

Mám rád hudbu, u které mi létají hlavou myšlenky, která mě uklidňuje, ale i štve, pálí, která mě nenechá na chvilku v klidu. Nové album těchto maniaků je přesně takové. Chladné, temné, surové i záhadné. Je po okraj narvané zvláštní atmosférou. A je také albem, které se dostalo do mých snů. 


Kdyby se mě někdo zeptal, ke komu bych tuhle smečku přirovnal, tak bych se musel na dlouho zamyslet. Slyším zde volnou inspiraci CELTIC FROST, BATHORY, ale i třeba PINK FLOYD. Potkává se zde syrový, chladný doom metal, ostrý black metal, i thrash metalová energie. Samozřejmě, je zde i spoustu dalších vlivů, jako ambient, dark wave. Myslím si ale, že to není zase tolik důležité. Hlavní je celkový dojem. A ten podle mého získáte jenom několikanásobným poslechem v klidné a temné místnosti. Nechával jsem na sebe novou desku působit v brzkých ranních hodinách, v ještě prázdných ulicích. Rád jsem se díval do tmy, často jsem rozmlouval s přízraky, které ještě nešly spát. Vracel jsem se domů, unavený, jako asi každý, kdo pracuje a nechtělo se mi nic dělat. Venku se setmělo a na zábradlí našeho balkónu usedl krkavec. Divně nakláněl hlavu a já jsem věděl, že je čas. Znovu jsem zapnul play a nechal se unášet chladnými melodiemi. Ocitl jsem se ihned ve stavu mezi snem a bdění. V hlavě se mi začaly odehrávat bolestivé příběhy, moje podvědomí pracovalo na sto procent. Vznášel jsem se na krvavých vlnách řeky smrti a pomalu odcházel do močálů věčnosti. Možná se jednou rozpadnu v prach, možná shniju ve studené zemi, ale než se tak stane, budu poslouchat tuhle desku stále dokola. Je totiž skvělá po všech stránkách. Má mocný, majestátní a záhadný zvuk, epický obal a hlavně spoustu podmanivých nápadů. TOTTENGOTT jsou letos ve skvělé formě a nelze jinak, než jejich novinku doporučit všem tmářům, prokletým i démonům. Tajemné, magické, chladné doom black thrash metalové zaříkávání! Mlhavé ozvěny z onoho světa!


Asphyx says:

Sometimes I have strange dreams. They might be frightening to some, but I'm unusually calm. I die in them, walking down a long corridor. There's no light at the end, but a stinking swamp. Just beyond the river of death is an area full of dead souls. Some never find peace, others wail, but all of them recommend me some music. Today I met the Spanish darkies TOTENGOTT. A band that enveloped my mind in a dark fog for a long time.

I like music that makes my mind fly, that calms me down, but also annoys me, burns me, that doesn't leave me in peace for a while. The new album by these maniacs is just that. Cold, dark, raw and mysterious. It's packed to the brim with a strange atmosphere. And it's also the album that got me into my dreams. 


If someone asked me who I would compare this pack to, I would have to think for a long time. I hear here free inspiration from CELTIC FROST, BATHORY, but also PINK FLOYD. Raw, cold doom metal, sharp black metal, and thrash metal energy meet here. Of course, there are also a lot of other influences, like ambient, dark wave. But I don't think it's that important. The main thing is the overall impression. And in my opinion you can only get that by listening to it several times in a quiet and dark room. I was letting the new record affect me in the early morning hours, in the still empty streets. I liked to look into the darkness, often talking to ghosts that had not yet gone to sleep. I'd come home, tired, like I guess everyone who works, and not wanting to do anything. Outside it was dark and a raven perched on the railing of our balcony. He tilted his head strangely and I knew it was time. I turned the play back on and let the cool melodies drift away. I found myself immediately in a state between dream and waking. Painful stories began to play out in my head, my subconscious working at 100%. I floated on the bloody waves of the river of death and slowly drifted away into the swamps of eternity. Maybe one day I'll crumble into dust, maybe I'll rot in the cold earth, but until that happens, I'll listen to this record over and over again. Because it's great in every way. It's got a powerful, majestic and mysterious sound, an epic cover and most importantly a lot of captivating ideas. TOTTENGOTT are in great form this year and I can't help but recommend their new album to all darkies, damned and demons alike. Mysterious, magical, cold doom black thrash metal incantations! Misty echoes from the other world!


TRACKLIST
1. Inner Flame
2. Sons of the Serpent
3. Marrow of the Soul
4. The Architect
5. Beyond the Veil Part I: Mirrors of Doom
6. Beyond the Veil Part II: Necromancer
7. The Golden Crest
The Ritual
The Curse
The Path
The Light


LINE-UP
José Enrique Saavedra - Guitars, lead vocals
Nacho Bernaldo - Bass, backing vocals
Jose Mora - Drums, backing vocals


TWITTER