Na počátku byl chaos. Potom ze stínu vystoupil on. Ten, o němž se nemluví. Nositel všeho zlého, démon temnoty. Má mnoho jmen a pokaždé se objevuje v momentech, kdy se stane něco zlého. Když někdo zemře obzvlášť krutým způsobem. Tráví svůj čas v hlubokých sklepeních, v plesnivých kobkách, mezi nečistými, mezi prokletými. Občas, když má chuť lovit a zabíjet, vyleze ven. Stalo se to i tentokrát, když vydala své nové album kapela NIHIL KAOS z Turecka.
Jejich historie sahá až do roku 2003. Letošní počin je potom třetím dlouhohrajícím albem této smečky. Doporučuji vám si sehnat i předchozí nahrávky, opravdu stojí za to a navíc si uděláte o tvorbě kapely celkový obrázek. Pánové hrají black metal. Základem je jeho klasická, tradiční odrůda. Přidáváno je potom velké množství zajímavých a neotřelých pasáží. Na novince se kapela opět posunula dál. Hudba je zde propracovanější, možná zpočátku trošku náročnější na poslech, ale ve výsledku velmi návyková, přesvědčivá, autentická. Peklo opravdu existuje, teď už to vím.
Určitě znáte chvíle před bouřkou, kdy je ve vzduchu cítit napětí a tlak je vysoký. Čekáte na první blesk i hrom. Těšíte se, až se strhne kalamita. S novým albem "Mystagogue" je to velmi podobné. Také je v něm velké množství nakumulované temné energie, takového toho těžko definovatelného tlaku, který umí vytvořit jenom dobré kapely, které hrají svojí muziku srdcem. Nebe je zase černé a mraky se dotýkají země. Zajímavé jsou i texty (o zvuku, motivu na obalu ani nemluvím, vše se opravdu povedlo). V promo materiálech se píše: „Mystagogue“ není jen deska, je to cesta chaos-gnostickou cestou transcendence, vedená postavou Mystagogue: nositele zakázané moudrosti, odhalovatele dávno zapomenutých cyklů". Myslím si, že je tím řečeno vlastně vše. NIHIL KAOS jsou kapelou, která dovede svojí hudbou navodit takový zvláštní neklid. Mají svůj výraz, své vlastní nápady, které dokáží prodat zajímavým způsobem. Jsou jiní, přesto dobře čitelní a poslouchatelní. Pro mě osobně se jedná o až transcendentální zážitek. Rád se nechávám tímhle albem unášet do mystických světů. Turečtí maniaci vyprávějí svoje děsivé příběhy a já jim visím na rtech, věřím jim každou notu, každou melodii, každý úder bicích. Hrají si se mnou, jako šelma se svojí kořistí. Zasekli do mě svůj dráp a už mě nepustili. Pokud máte rádi black metal, který hoří zevnitř, tak neváhejte ani chvilku. Na počátku byl chaos. Potom ze stínu vystoupil on. Ten, o němž se nemluví. Nositel všeho zlého, démon temnoty. Má mnoho jmen a pokaždé se objevuje v momentech, kdy se stane něco zlého. Brána se znovu otevřela! Divoký, agresivní black metal s podmanivě chladnou atmosférou!
Asphyx says:
In the beginning, there was chaos. Then he emerged from the shadows. He who is not spoken of. The bearer of all evil, the demon of darkness. He has many names and always appears when something bad happens. When someone dies in a particularly cruel way. He spends his time in deep cellars, in moldy dungeons, among the unclean, among the damned. Sometimes, when he feels like hunting and killing, he comes out. It happened again this time, when the band NIHIL KAOS from Turkey released their new album.
Their history dates back to 2003. This year's release is the third full-length album by this pack. I recommend you get hold of their previous recordings as well, they are really worth it and you will get an overall picture of the band's work. These gentlemen play black metal. The basis is its classic, traditional variety. A large number of interesting and original passages are then added. On the new album, the band has once again moved forward. The music is more sophisticated, perhaps a little more demanding to listen to at first, but ultimately very addictive, convincing, and authentic. Hell really exists, I know that now.
You surely know those moments before a storm, when you can feel the tension in the air and the pressure is high. You wait for the first flash of lightning and thunder. You look forward to the calamity breaking loose. With the new album "Mystagogue", it's very similar. It also contains a large amount of accumulated dark energy, that kind of hard-to-define pressure that only good bands that play their music with their hearts can create. The sky is black again and the clouds touch the ground. The lyrics are also interesting (not to mention the sound and the cover art, everything is really well done). The promo materials say: "Mystagogue is not just an album, it is a journey along the chaos-gnostic path of transcendence, led by the character Mystagogue: the bearer of forbidden wisdom, the revealer of long-forgotten cycles." I think that says it all. NIHIL KAOS is a band that can evoke a strange uneasiness with their music. They have their own expression, their own ideas, which they manage to sell in an interesting way. They are different, yet easy to understand and listen to. For me personally, it is an almost transcendental experience. I like to let this album carry me away to mystical worlds. Turkish maniacs tell their terrifying stories and I hang on their every word, believing every note, every melody, every beat of the drums. They play with me like a beast with its prey. They dug their claws into me and never let go. If you like black metal that burns from within, don't hesitate for a moment. In the beginning, there was chaos. Then he emerged from the shadows. The one who is not spoken of. The bearer of all evil, the demon of darkness. He has many names and always appears when something bad happens. The gate has opened again! Wild, aggressive black metal with a captivatingly cold atmosphere!
Vždycky jsem tušil, že se zlo ukrývá ve stínu i v našem podvědomí. Toulal jsem se v temných lesích, na místech, kde bylo všechno ohlodáno na kost. Poslouchal jsme u toho nové album polských maniaků ETERITUS a sledoval každodenní boj o přežití. Spával jsem pod hvězdami a viděl šelmy na lovu. Je něco podmanivého, záhadného, nebál bych se napsat i magického, co v téhle hudbě nacházím. Naše společná setkání tak nejsou jenom obyčejným poslechem, ale spíše připomínají starodávné zaříkávaní.
Pánové, kteří bývali na minulých albech označováni jako velmi dobří pohrobci švédské death metalové školy, změnili trošku svůj směr. Novinka je spíše black metalová, stále je ale zachován smrtící základ. Mám chuť se zase vydat na sever, do nekonečných lesů, do temnoty, do divočiny. V těchto místech je totiž i zlo čisté. Novou desku si beru samozřejmě s sebou.
Jen tak si chodit o samotě lesem, užívat si parádní zvuk (mixoval a masteroval Mariusz Konieczny ve studiu Heavy Gear (Odium Humani Generis, Hellspawn, Pandemonium, Valkenrag), který je náležitě chladný i dobře čitelný. Mnohé naznačuje i obal, který mi připomíná staré motivy z kazet, z dob mého mládí (Moon Ring Design (Kladovest, Malphas)). Vše tu sedí tak nějak samozřejmě na svých místech a vy si můžete vychutnávat podmanivě tajemnou atmosféru, všechny ty jemné bolestivé nuance. Máte rádi kapely jako NECROPHOBIC, ANTROPOMORPHIA, SVARTCROWN, BELPHEGOR, VARGAV, TEMPLE OF BAAL, MAYHEM? Potom vězte, že by vás mohlo oslovit i album "Odium et Irae Dei Super Vos". Je něco zvláštního, neklidného, neotřelého, co mě na novince přitahuje. Oceňuji i odvahu ke změnám. Je to vlastně jednoduché. Určitě znáte ten pocit, když posloucháte nějakou muziku a víte, že je to přesně ono, že je vaší součástí. Usmívám se, když se procházím po starých lesních hřbitovech, když vylezu na vysokou horu a dívám se do hlubiny, když se ztrácím ve stínech, když zase jednou cítím v kostech chlad. Pevně věřím, že patříte mezi stejné nadšence a rádi objevujete nová zákoutí. Pokud ano, tak bych vám z celého srdce tuhle nahrávku doporučil. Je v ni totiž všechno, co mám na dobré muzice rád. Síla a tlak, zajímavé melodie, syrová atmosféra. Znáte mě, už dávno píšu jenom o tom, co se mi líbí. A tahle deska se stala na dlouho mým průvodcem na onom světě. Už teď vím, že se k ní budu rád a často vracet. Už dávno totiž vím, že se zlo ukrývá ve stínu i v našem podvědomí. Záhadná, temná a chladně podmanivá black death metalová mantra! Mráz se usadí ve vašich kostech!
Asphyx says:
I always suspected that evil lurks in the shadows and in our subconscious. I wandered through dark forests, places where everything had been gnawed to the bone. I listened to the new album by Polish maniacs ETERITUS and watched the daily struggle for survival. I slept under the stars and saw beasts hunting. There is something captivating, mysterious, I would even dare to say magical, that I find in this music. Our meetings are not just ordinary listening sessions, but rather resemble ancient incantations.
The gentlemen, who were described on previous albums as very good successors to the Swedish death metal school, have changed their direction a little. The new album is more black metal, but the deadly foundation remains. I feel like heading north again, into the endless forests, into the darkness, into the wilderness. In these places, even evil is pure. Of course, I'm taking the new album with me.
Just walking alone in the woods, enjoying the great sound (mixed and mastered by Mariusz Konieczny at Heavy Gear studio (Odium Humani Generis, Hellspawn, Pandemonium, Valkenrag)), which is appropriately cold and easy to listen to. The cover art also hints at a lot, reminding me of old cassette motifs from my youth (Moon Ring Design (Kladovest, Malphas)). Everything here fits together naturally, and you can enjoy the captivatingly mysterious atmosphere and all the subtle, painful nuances. Do you like bands such as NECROPHOBIC, ANTROPOMORPHIA, SVARTCROWN, BELPHEGOR, VARGAV, TEMPLE OF BAAL, MAYHEM? Then you might also like the album "Odium et Irae Dei Super Vos". There is something special, restless, and unusual about this new release that attracts me. I also appreciate the courage to change. It's actually simple. You surely know the feeling when you listen to some music and you know that it's exactly what you're looking for, that it's a part of you. I smile when I walk through old forest cemeteries, when I climb a high mountain and look into the depths, when I lose myself in the shadows, when I feel the cold in my bones once again. I firmly believe that you are among the same enthusiasts and enjoy discovering new places. If so, I would wholeheartedly recommend this recording to you. It has everything I love about good music. Power and pressure, interesting melodies, a raw atmosphere. You know me, I've been writing only about what I like for a long time. And this album has become my guide to that world for a long time to come. I already know that I will gladly and often return to it. I have known for a long time that evil lurks in the shadows and in our subconscious. A mysterious, dark, and coldly captivating black death metal mantra! The freeze will settle in your bones!
Probuzený ve tmě. V absolutní tmě. Stále ve mě doznívá děsivý krvavý sen. Nebo je to realita? Když poslouchám první dlouhohrající album francouzských black metalistů ABYSSAL VACUUM,tak si tím nejsem úplně jistý. Jedná se totiž o muziku, která mě zahalila zase jednou do krvavé mlhy, strhla mě do hlubiny. Do podzemí, do království nihilismu, strachu a beznaděje. Starodávné rituály začaly znovu ožívat a moje krev zčernala. Zapínám znovu a znovu play a vydávám se spolu s kapelou na dlouhý výlet bez konce. Smrt má nové jméno.
Pokaždé, když se setkám s nějakou novou kapelou, tak našlapuji opatrně. Sednu si ve svém pokoji a nechávám jejich hudbu, aby na mě působila. Teprve potom se rozhodnu, jestli o ní napíšu nebo ne. ABYSSAL VACUUM mě již na poprvé chytili do svých sítí. Obejmuli mě pevně a rozdrtili mé kosti. Dostali se mi do krve i do podvědomí. Tohle je totiž přesně ta odrůda black metalu, která koluje i v mých žilách. Naléhavá a chladná, jako ruka mrtvoly.
Na novince naleznete jak klasické, tradiční motivy, tak i neklidnou disonanci, takovou tu zvláštní, neklidnou atmosféru. Je něco zvláštního a přitažlivého na téhle nahrávce, říkal jsem si pokaždé, když se venku setmělo a já jsem věděl, že nastal ten správný čas na poslech. Nevím, jak to máte vy, ale já jsem starý pes, který přistupuje k hudbě postaru. Novinka "Abyssal Vacuum" mě ihned pevně obejmula, jako silné pavučiny. Stala se mojí součástí, rozdrásala mě do krve. Někdy bývám rád sám, daleko od zkaženého lidského rodu. Nejlépe v lesích, v chladu a temnotě. V těchto okamžicích vynikla nová nahrávka nejlépe. I já jsem se stal stínem, tichým našeptávačem. Black metal se dá hrát mnohými způsoby a ten který zvolili tito francouzští tmáři, je naléhavý, podmanivý, magický a neklidný. ABYSSAL VACUUM vás zahalí do chladné, krvavé mlhy, strnou vás do hlubiny vlastních děsivých myšlenek. Občas na povrch vyplují vlivy třeba takových BLUT AUS NORD, AKHLYS, NIGHTBRINGER. Jsou to ale jenom ozvěny, jinak má tahle smečka svůj vlastní výraz a otisk. Někdy, když se ráno probudím a venku prší, tak utíkám do temnoty. Ztrácím se v lesích, na starých pohřebištích, v ruinách prokletých kostelů. Na těchto místech vynikne síla této nahrávky nejvíce. Pro mě osobně se jedná o velmi osobní, niterný zážitek, který nedokáží žádná slova přesně popsat. Platí zde více než kde jinde, že je lepší poslouchat, než psát nějaké věty. Z nebe znovu prší jedovaté kapky zkažené vody. Smrt je velmi blízko. Cítím ji, vnímám. Ztrácím se v labyrintu vlastních myšlenek. Nové album těchto maniaků mi pomáhá najít cestu. Probuzený ve tmě. V absolutní tmě. Stále ve mě doznívá děsivý děsivý sen. Nebo je to realita? Krvavý, disonantní black metal s podmanivě krvavou atmosférou! Ztratíte se v mlze beznaděje!
Asphyx says:
Awoken in darkness. In absolute darkness. A terrifying bloody dream still echoes within me. Or is it reality? When I listen to the first full-length album by French black metal band ABYSSAL VACUUM, I'm not entirely sure. This is music that has once again enveloped me in a bloody fog, dragging me into the depths. Into the underground, into the kingdom of nihilism, fear, and despair. Ancient rituals have begun to revive, and my blood has turned black. I press play again and again and set off with the band on a long journey with no end. Death has a new name.
Every time I encounter a new band, I tread carefully. I sit in my room and let their music work its magic on me. Only then do I decide whether to write about it or not. ABYSSAL VACUUM caught me in their nets the first time around. They embraced me tightly and crushed my bones. They got into my blood and my subconscious. This is exactly the kind of black metal that runs through my veins. Urgent and cold, like the hand of a corpse.
On this new release, you will find both classic, traditional motifs and restless dissonance, creating a strange, unsettling atmosphere. There is something special and appealing about this recording, I thought to myself every time it got dark outside and I knew it was the right time to listen to it. I don't know about you, but I'm an old dog who approaches music the old-fashioned way. The new album "Abyssal Vacuum" immediately embraced me like strong cobwebs. It became a part of me, tearing me to pieces. Sometimes I like to be alone, far away from the corrupt human race. Preferably in the woods, in the cold and darkness. It was in these moments that the new recording stood out the most. I too became a shadow, a silent whisperer. Black metal can be played in many ways, and the one chosen by these French darklings is urgent, captivating, magical, and restless. ABYSSAL VACUUM envelops you in a cold, bloody fog, freezing you in the depths of your own terrifying thoughts. Occasionally, influences from bands such as BLUT AUS NORD, AKHLYS, and NIGHTBRINGER rise to the surface. But these are only echoes; otherwise, this pack has its own expression and imprint. Sometimes, when I wake up in the morning and it's raining outside, I run into the darkness. I lose myself in the woods, in old burial grounds, in the ruins of cursed churches. It is in these places that the power of this recording stands out the most. For me personally, it is a very personal, intimate experience that no words can accurately describe. Here more than anywhere else, it is better to listen than to write sentences. Poisonous drops of rotten water are raining from the sky again. Death is very close. I feel it, I sense it. I lose myself in the labyrinth of my own thoughts. The new album by these maniacs helps me find my way. Awoken in darkness. In absolute darkness. A terrifying nightmare still echoes within me. Or is it reality? Bloody, dissonant black metal with a captivatingly bloody atmosphere! You will lose yourself in the fog of despair!
Husman Fest představuje svou finální soupisku pro rok 2025. V tradičním termínu 19. července se v západočeském Tachově opět sejde vybraná společnost kapel, které potěší především milovníky deathmetalové klasiky a moderny, chybět však nebudou ani zástupci jiných stylů. Do čela festivalu se letos postaví němečtí oldschool deathoví řezníci FLESHCRAWL a slovenští atmosferici DOOMAS.
FLESHCRAWL patří k tomu nejlepšímu, co německá oldschool deathová škola nabízí. Jejich diskografie čítá devět dlouhohrajících desek a každá z nich je skutečnou pochoutkou pro deathmetalové maniaky – ať už zmíníme vynikající debut "Descend into the Absurd" (1992), brutální "As Blood Rains from the Sky – We Walk the Path of Endless Fire" (2000) nebo dosud poslední studiovku "Into the Catacombs of Flesh" (2019), která je plná potlačovaného hněvu umocněného třiceti lety zkušeností. FLESHCRAWL se samozřejmě mají čile k světu taktéž na koncertní frontě, přičemž jsou častými návštěvníky i v České republice. Svými nekompromisními koncerty si u nás vybudovali solidní fanouškovskou základnu, která bude mít možnost vidět své oblíbence i na Husman Festu.
Také slovenští DOOMAS u nás vystoupí vůbec poprvé. Jejich aktuální hudební projev je perfektně vyváženou kombinací death a doom metalu, ve které narazíte na atmosférické blackmetalové prvky. DOOMAS na posledních studiových počinech prozkoumávají nejtemnější hlubiny mysteriózního světa H. P. Lovecrafta, takže se můžete spolehnout, že o zlověstná poselství nebude letos na Husmanu nouze.
Mezi další zvučné jméno naší soupisky patří českobudějovická grindová legenda INGROWING, která po dlouhých letech chystá novou dlouhohrající desku. Pro milovníky deathové klasiky máme připravené zombie komando SECTESY a pořádný nářez bez zbytečných příkras chystají i thrash-death-groovemetaloví HORRIBLE CREATURES.
Ani letos pak nebudou chybět domácí NEUROTIC MACHINERY, kteří celou akci pořadatelsky zaštiťují. Jejich technicky pojatý death metal již spadá spíše do moderního deathového proudu. Na moderní strunu brnknou také pražští blackened deathoví SECRET OF DARKNESS nebo oblíbení melodeathoví F.O.B. z jižních Čech. Na metalcorové vlně se pak svezeme ve společnosti pražských NOISEBLEED, které nedávno posílila fenomenální zpěvačka Dahlien, a plzeňských NOTHING LEFT TO SAY. Na rozmanitosti pak dodají takřka domácí OBJECT, kteří se věnují moderně pojatému progressive metalu.
Kromě vytříbeného line-upu se návštěvníci mohou těšit i na další tradiční atributy Husman Festu, mezi něž patří přátelská atmosféra, profi zvuk, krásné festivalové zázemí a dobré jídlo a pití.
Veškeré aktuální dění sledujte na oficiálním Facebooku.
Ztracený v temné mlze, marně hledám své krvavé kořeny. Na starých pohřebištích, na náhrobcích, na kterých jsou napsána jména mých předků, se snažím vypátrat alespoň střípky bolesti, kterou nosíme po generace v sobě. Jsme prokletí! Říkávaly nám naše matky, když nás porodily. Tolik strachu a beznaděje, tolik zbytečně zmařených životů. Zbylo jen pár pomníků, které nikoho nezajímají. Pokaždé, když se vrátím, cítím kolem sebe smrt.
Kapela COGAS je sice označována za britskou, ale původně se jedná o smečku ze Sardinie. Letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem, které právě tematicky odkazuje na historii jejich původní vlasti. Nutno rovnou dodat, že je tak činěno velmi naléhavě, uvěřitelně. Budete ihned zahaleni do krvavé black death metalové mlhy. Ztratíte se v myšlenkách, utopíte se v hlubinách, stanete se součástí jejich nahrávky. Mě se to alespoň stalo.
Hudba je zde jednou surová a démonická, jindy zase chladná a podmanivě bolestivá. Těch emocí, které létají kolem mě, když "Among the Dead: How to Become a Ghost" poslouchám, je opravdu velké množství. Jako bych se vznášel na špinavých vlnách řeky směřující rovnou do podzemí. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, skvěle se poslouchají, mají v sobě potřebný drive a sílu. Pro mě, který poslouchám hudbu hlavně srdcem, se jedná o skvělý temný zážitek. COGAS popisují letošní album jako: „S tímto albem dáváme hlas a zvuk bolesti těch, kteří se ztratili v pohlednicovém pekle zvaném Sardinie. Generační traumata – minulá, současná i budoucí – jsou vyprávěna skrze fyzické i duchovní rány obyčejného mladého muže.“ Myslím si, že je tím řečeno vše. Co se týká formální stránky, jako je zvuk, obal, produkce, potom je vše v nejlepším pořádku. Vy si tak můžete vychutnat hudbu, která je tajemná, magická, záhadná, která bolí i drásá, která ale dává i naději. Oproti předešlých nahrávkám je potom nové album trošku víc technické, propracovanější, komplexnější. Pokud máte rádi kapely jako DARK FUNERAL, DEICIDE, MGLU, HOUR OF PENANCE, IMMORTAL, BATHORY, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci skvělé hudby od kapely, která přesně ví, co a jak chce hrát. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku na svých toulkách podzemím potkal. Ihned jsem se stal jejich fanouškem a už teď se těším na další jejich počin. Bloudím v krvavé temné mlze. Na starých pohřebištích, na náhrobcích, na kterých jsou napsána jména mých předků, se snažím vypátrat alespoň střípky bolesti, kterou nosíme po generace v sobě. Jsme prokletí! Chladný a démonický black death metal, který odkazuje na vlastní krvavé kořeny!
Asphyx says:
Lost in the dark fog, I search in vain for my bloody roots. In old cemeteries, on gravestones bearing the names of my ancestors, I try to find at least fragments of the pain we have carried within us for generations. We are cursed! Our mothers used to tell us when they gave birth to us. So much fear and despair, so many lives wasted in vain. All that remains are a few monuments that no one cares about. Every time I return, I feel death around me.
Although COGAS is referred to as a British band, it is originally a group from Sardinia. This year, they are releasing their second full-length album, which thematically refers to the history of their homeland. It should be noted that this is done in a very urgent and credible manner. You will immediately be enveloped in a bloody black death metal fog. You will lose yourself in your thoughts, drown in the depths, and become part of their recording. At least that's what happened to me.
The music here is sometimes raw and demonic, other times cold and captivatingly painful. There are so many emotions flying around me when I listen to "Among the Dead: How to Become a Ghost". It's as if I'm floating on the dirty waves of a river heading straight underground. The songs are really well written, great to listen to, and have the necessary drive and power. For me, who listens to music mainly with my heart, it's a great dark experience. COGAS describe this year's album as: "With this album, we give voice and sound to the pain of those lost in the postcard hell called Sardinia. Generational traumas - past, present, and future - are told through the physical and spiritual wounds of an ordinary young man." I think that says it all. As for the formal aspects, such as sound, cover art, and production, everything is in perfect order. You can enjoy music that is mysterious, magical, enigmatic, painful and harrowing, but also hopeful. Compared to previous recordings, the new album is a little more technical, more sophisticated, more complex. If you like bands like DARK FUNERAL, DEICIDE, MGLU, HOUR OF PENANCE, IMMORTAL, BATHORY, don't hesitate for a moment. You'll get a solid dose of great music from a band that knows exactly what and how it wants to play. I'm very glad I met this pack on my wanderings through the underground. I immediately became their fan and am already looking forward to their next release. I wander in a bloody dark fog. In old cemeteries, on gravestones bearing the names of my ancestors, I try to find at least fragments of the pain we have carried within us for generations. We are cursed! Cold and demonic black death metal that refers to its own bloody roots!
Pokaždé, když v noci vstanu, tak nevím, jestli ještě spím a nebo se potácím v temných stínech. Umírám a znovu se rodím, potkávám své vlastní démony, zkažené duše zemřelých. Nakonec skončím na starém hřbitově za městem, abych tam hledal odpovědi na otázky, na které nikdy nedostanu odpověď. Smrt je zase jednou velmi blízko a kobka, ve které poslouchám nové album mexických DARKSIDE RITUAL je chladná a plesnivá. Když mi přišla novinka na recenzi, nejdříve mě zaujal motiv na obalu. Připomíná mi totiž jednoho z přízraků z mých nočních můr.
Hraje se tu technický black death metal. Skladby jsou zajímavé, nenudím se ani chvilku. Naopak, každý další riff je jako hřeb, který mi jednou zatlučou i do mé rakve. Pánové na to jdou ostře, nekompromisně, songy v sobě mají potřebný tlak, energii i zkaženou krev. Zhasněte všechna světla a nechte se unášet na vlnách řeky beznaděje. Je to hodně silná nahrávka, která mě opravdu baví. Koneckonců, posuďte sami.
Povedl se zvuk (Hugo Ruleto Alvarez - mixing, mastering), který je masivní, dobře čitelný a je v něm takový zvláštní neklid, který se mi líbí. O zajímavém obalu, pod kterým je podepsán Ricardo Sick Gonzalez jsem se již zmiňoval. Parádní dílo, tak bych můj dojem shrnul. Zkrátka a dobře, kapela si dala velký pozor na to, aby formální věci byly v pořádku. Posluchač se tak může soustředit na hudbu samotnou, která je krvavě podmanivá, plná zajímavých momentů, divoká i tajemná zároveň. Ostré riffy, zničující bicí, mocný vokál, tohle všechno zabalené v pevných pavučinách, podáváno na víku od rakve, dělá moc dobře i mé zkažené duši. Líbí se mi přístup kapely, její uvěřitelnost, opravdovost, taková ta pradávná zvířeckost, kterou z jejich hudby cítím a slyším. Nakonec je vždy vše o emocích a já osobně jsem se k "Chamber of Deathlessness" vždy a rád vracel. Nejvíc se mi osvědčil poslech když se setmělo, když byly mraky nízko a hrozilo, že každou chvíli přijde bouře. To jsem potom stál v okně, díval se na zuřící přírodní živly, na město zmítající se ve vichru a dešti. Když bylo po všem, tak jsem usínal a budil se z děsivých snů. Potácel jsem se v temných stínech. Umíral a znovu se rodil, potkával své vlastní démony i zkažené duše zemřelých. Za mě osobně se jedná o povedenou nahrávku po všech stránkách. Mexickým tmářům se povedlo dostat se mi do krve i do podvědomí. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle maniaci je krutá a ošklivá. Technický death black metal s krvavým otiskem! Starodávné okultní rituály znovu ožívají a ďábel stojí ve stínu!
Asphyx says:
Every time I wake up at night, I don't know if I'm still asleep or stumbling through dark shadows. I die and am reborn, encountering my own demons, the corrupted souls of the dead. Eventually, I end up in an old cemetery outside the city, searching for answers to questions I will never get. Death is once again very close, and the dungeon where I listen to the new album by Mexican band DARKSIDE RITUAL is cold and moldy. When I received the new release for review, I was first struck by the cover art. It reminds me of one of the specters from my nightmares.
The music is technical black death metal. The songs are interesting, and I'm not bored for a moment. On the contrary, each riff is like a nail that will one day be hammered into my coffin. The guys go at it hard, uncompromisingly, and the songs have the necessary pressure, energy, and rotten blood. Turn off all the lights and let yourself be carried away on the waves of the river of despair. It's a very powerful recording that I really enjoy. After all, judge for yourself.
The sound (Hugo Ruleto Alvarez - mixing, mastering) is massive, easy to listen to, and has a special restlessness that I like. I already mentioned the interesting cover art by Ricardo Sick Gonzalez. A great work, that's how I would sum up my impression. In short, the band took great care to make sure that the formal aspects were in order. This allows the listener to focus on the music itself, which is bloodily captivating, full of interesting moments, wild and mysterious at the same time. Sharp riffs, devastating drums, powerful vocals, all wrapped in solid cobwebs, served on a coffin lid, do my corrupt soul a world of good. I like the band's approach, their credibility, their authenticity, that ancient animalistic quality that I feel and hear in their music. In the end, it's always about emotions, and I personally have always enjoyed returning to "Chamber of Deathlessness". I found it most enjoyable to listen to when it was dark, when the clouds were low and a storm was threatening to break at any moment. I would stand at the window, watching the raging elements, the city tossing and turning in the wind and rain. When it was over, I would fall asleep and wake up from terrifying dreams. I staggered in the dark shadows. I died and was reborn, encountering my own demons and the corrupted souls of the dead. For me personally, this is a successful recording in every respect. The Mexican obscurantists managed to get under my skin and into my subconscious. Death has many forms, and the one presented to us by these maniacs is cruel and ugly. Technical death black metal with a bloody imprint! Ancient occult rituals are revived and the devil stands in the shadows!
Venku se setmělo, přesto bylo stále vedro k zalknutí. U cesty ležely mrtvoly s vyděšenými výrazy. Šel jsem dál, hudba mě vedla do lesa, na jedno staré pohřebiště. Do starých kamenů byla otištěna veškerá bolest, které je člověk jako druh schopen. Sedl jsem si, díval se do tmy a přemýšlel jsem, jakou hudbu si dnes pustím. Démoni mi doporučili novinku od finských black metalistů SARGEIST. Uplynula již nějaká doba od vydání, jenže já raději vždy poslouchal, než abych psal slova. Vždy bývá lepší se seznámit s ukázkami a věřit jen vlastním uších. Do žil se mi dostává pomalu jed. Najednou přede mnou hoří pradávné ohně a oltář je připraven.
Jedná se o hodně depresivní, naléhavou, syrovou a chladnou, temnou a ďábelskou záležitost. Pokud máte tenhle styl rádi, tak je pro vás nové album doslova povinností. Hraje se zde totiž velmi uvěřitelně, bolestivě, nihilisticky. Není divu, jak asi všichni víte, tak tahle smečka je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Reálný, uvěřitelný black metal s nádechem chladné smrti.
Tohle album asi nejvíc pochopíte, když se zavřete do sklepa, zhasnete všechna světla a necháte jej na sebe jen tak působit. Těch do krvavě rudých a černých odstínů, emocí, drásavých pasáží je opravdu mnoho. Muziku, texty, i takovou tu do krvavé mlhy zahalenou mrazivou atmosféru si opravdu užívám. Jakoby se mi hudba dostala do žil, do podvědomí, do mých kostí. Jemné částečky ledu ze mě dělají najednou nemrtvého. Zároveň je ve skladbách obsažen doutnající oheň. Ano, na "Flame Within Flame" je něco tajemného, živočišného, syrového, divokého a nespoutaného. Může za to i zvuk, obal, ale hlavně muzika. Někdy jen tak chodím ulicemi se sluchátky na uších a přemýšlím o tom, jaké to jednou bude, až zemřu? Rozpadnu se v prach? Stanu se potravou pro červy? Pohltí mě temnota? Nové album ve mě evokuje spoustu takových depresivních myšlenek. Někdy je zkrátka dobré se jen tak zastavit, navštívit hřbitov, kde jsou pochováni naši předci. Nebo se vydat do lesa na staré pohřebiště. Nová nahrávka se opravdu velmi dobře poslouchá a rád se k ní často vracím. Pokaždé, když se venku setmí a přesto je vedro až k zalknutí. Vzpomínám na staré časy, užívám si i vokál mistra Shatrauga, který se vrátil k mikrofonu. Myslím si, vím to, že se kapele povedl další z jejich mrtvolných opusů. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji poslouchat v chladu a naprosté tmě. Bolestivý, naléhavý, depresivní, nihilistický black metal ze starých pohřebišť! Do kostí se vám dostane chlad!
Asphyx says:
It was dark outside, yet it was still stiflingly hot. Corpses lay by the roadside, their faces frozen in expressions of terror. I walked on, the music leading me into the forest, to an old burial ground. All the pain that humans are capable of was imprinted on the old stones. I sat down, looked into the darkness, and thought about what music I would listen to today. The demons recommended a new release from Finnish black metal band SARGEIST. It had been some time since its release, but I always preferred listening to writing words. It's always better to listen to samples and trust your own ears. Poison slowly enters my veins. Suddenly, ancient fires burn before me and the altar is ready.
It's a very depressing, urgent, raw and cold, dark and devilish affair. If you like this style, then the new album is literally a must for you. It is played very believably, painfully, nihilistically. No wonder, as you all probably know, this pack is made up of experienced musicians who know very well what and how they want to play. Real, believable black metal with a touch of cold death.
You will probably understand this album best if you lock yourself in the basement, turn off all the lights, and just let it wash over you. There are so many blood-red and black shades, emotions, and harrowing passages. I really enjoy the music, the lyrics, and the chilling atmosphere shrouded in bloody fog. It's as if the music has entered my veins, my subconscious, my bones. Fine particles of ice suddenly turn me into an undead creature. At the same time, there is a smoldering fire in the songs. Yes, there is something mysterious, animalistic, raw, wild, and unrestrained about "Flame Within Flame". The sound, the cover, but mainly the music are responsible for this. Sometimes I just walk the streets with headphones on and think about what it will be like when I die. Will I crumble into dust? Will I become food for worms? Will darkness consume me? The new album evokes a lot of such depressing thoughts in me. Sometimes it's just good to stop, visit the cemetery where our ancestors are buried. Or go to the forest to an old burial ground. The new recording is really very enjoyable to listen to, and I like to return to it often. Every time it gets dark outside and it's still stiflingly hot, I remember the old days and enjoy the vocals of Master Shatroug, who has returned to the microphone. I think, I know, that the band has succeeded in creating another of their deadly opuses. After all, judge for yourself. I recommend listening to it in the cold and complete darkness. Painful, urgent, depressive, nihilistic black metal from ancient burial grounds! The cold will get into your bones!
Klaníš se padlým andělům, modlíš se k dávno mrtvému bohu. No řekni, už ti někdy odpověděl? Poklekáš v chladných kostelech na zem a hledáš odpovědi. Kněz má jedovatý jazyk a smrt je dávno jedinou jistotou. Máte rádi klasický black metal, který je zahraný zajímavě, nápaditě a s krvavou jiskrou v oku? Potom jste zde správně. Švédští tmáři totiž vydali nové album "Unholy Trinity". Od prvního tónu je jasné, s kým máme tu čest. Se zkušenými muzikanty, kteří mají svůj vlastní rukopis a také nápady, které se vám zadřou pod kůži.
Alespoň mě se to stalo. A to si, prosím pěkně, v black metalu hodně vybírám. Ony jsou totiž skladby opět velmi dobře napsány, povedl se i zvuk (Andy LaRocque). O obalu také netřeba diskutovat (Mike Hrubovcak). Zkrátka a dobře, vše sedí perfektně na svých místech a pánové odvedli vynikající řemeslo.
To by dnes ale bylo málo. Důležitá je také atmosféra, nálady, do kterých se dostávám pokaždé, když "Unholy Trinity" poslouchám. Novinka má v sobě takovou zvláštní sílu, která mě neustále přitahuje, nutí k dalším a dalším poslechům. Najdete zde jak rychlé, zničující a blasfemické pasáže, tak i chlad a temnotu. Mrazí mě v kostech, když se zavírám do svého pokoje, zhasínám všechny světla a nechávám se unášet na krvavě zpěněných vlnách řeky beznaděje. Jakoby mě kapela zahalila do mrazivé mlhy. Ten severský rukopis je opravdu čitelný na celém albu. Je slyšet, cítit takový ten staroškolský, uvěřitelný, reálný a autentický feeling, který se dle mého nedá naučit. Musíte jej mít v sobě. Ve svém srdci. A to samozřejmě LORD BELIAL mají, jinak by nebyli na scéně od roku 1992. Zahalte tedy své tváře do kápí, sestupte dolů, do podzemí. Pod znesvěcený kostel. Přijměte pozvání na pradávný rituál smrti, který je plný rouhání, temnoty a černé krve. Nechte se unášet muzikou, která je podmanivá, ostrá i divoká zároveň. Říká se, že Satan má mnoho podob. Tu tvář, kterou nám ukazují tihle švédští maniaci, určitě znáte. Je krásná a milá na povrchu, ale zkažená a zlá uvnitř. Troufám si tvrdit, že LORD BELIAL nahráli jedno z nejlepších letošních black metalových alb. Alespoň tak to cítím, vnímám a prožívám. V téhle nahrávce je totiž něco podmanivého, něco těžko definovatelného, co se mi usadilo v žilách i v podvědomí. Klaníš se padlým andělům, modlíš se k dávno mrtvému bohu. No řekni, už ti někdy odpověděl? Okultní, chladný a temný black metalový rituál, který vás zahalí do krvavé mlhy!
Asphyx says:
You bow down to fallen angels, pray to a god long dead. Tell me, has he ever answered you? You kneel on the cold floor of churches, searching for answers. The priest has a poisonous tongue, and death is the only certainty. Do you like classic black metal that is played in an interesting, imaginative way and with a bloody sparkle in the eye? Then you've come to the right place. The Swedish dark lords have released a new album, "Unholy Trinity". From the first note, it's clear who we're dealing with. Experienced musicians who have their own style and ideas that will get under your skin.
At least that's what happened to me. And please note that I am very selective when it comes to black metal. The songs are once again very well written, and the sound (Andy LaRocque) is also excellent. The cover art (Mike Hrubovcak) is also beyond reproach. In short, everything fits perfectly in its place, and the gentlemen have done an excellent job.
But that wouldn't be enough today. The atmosphere and moods I get into every time I listen to "Unholy Trinity" are also important. The new album has a special power that constantly draws me in, compelling me to listen to it again and again. You'll find fast, devastating, and blasphemous passages, as well as coldness and darkness. I feel a chill in my bones when I lock myself in my room, turn off all the lights, and let myself be carried away on the bloody, foaming waves of the river of despair. It's as if the band has enveloped me in a freezing fog. The Nordic style is really evident throughout the album. You can hear and feel that old-school, believable, real, and authentic feeling, which, in my opinion, cannot be learned. You have to have it inside you. In your heart. And of course, LORD BELIAL has it, otherwise they wouldn't have been on the scene since 1992. So cover your faces with hoods, descend into the underground. Under the desecrated church. Accept the invitation to an ancient ritual of death, full of blasphemy, darkness, and black blood. Let yourself be carried away by music that is captivating, sharp, and wild at the same time. They say that Satan has many faces. You surely know the face that these Swedish maniacs show us. It is beautiful and kind on the surface, but corrupt and evil on the inside. I dare say that LORD BELIAL has recorded one of the best black metal albums of this year. At least that's how I feel, perceive, and experience it. There is something captivating about this recording, something difficult to define, which has settled in my veins and subconscious. You bow down to fallen angels, you pray to a long-dead god. Tell me, has he ever answered you? An occult, cold, and dark black metal ritual that will envelop you in a bloody fog!
Objevila se pokaždé, když se stalo něco zlého. Stála ve stínu a usmívala se. Dáma s kosou, zlá a spravedlivá. Když jsi ji potkal, tak se ti v kostech usadil chlad a strach. Kýval ses do rytmu nového alba amerických THRONE a nasával zkažený vzduch. Pach smrti, jasný a zřetelný, vnímal si jej celým svým tělem, stejně jako tuhle nahrávku, která má v sobě něco morbidně přitažlivého. Seděl jsem ve tmě a díval se na pomalu umírající město. Nová deska těchto tmářů pro mě byla soundtrackem k příchodu démonů na svět.
Nové, v pořadí druhé dlouhohrající album kapely poslouchám již nějakou dobu, ale nechtělo se mi o něm nic psát. Raději jsem se rád a často vracel a nechal se unášet shnilými melodiemi. Tohle je hudba přesně podle mého gusta, zlá a ošklivá, nakažená pradávnými chorobami.
Nahrubo nasekaná tma, špína a absolutní zlo, to jsou hlavní ingredience téhle nahrávky. Pokud máte rádi kapely jako BEHEMOTH, GOD DETHRONED, BELPHEGOR. Samozřejmě, pánové na to jdou po svém, mají vlastní nápady. Jejich styl je označován jako melodický black death metal, ale ve skladbách slyším i takovou tu surovou brutalitu (SUFFOCATION), která dělá jejich hudbu ještě uvěřitelnější. Venku zase jednou pršel z nebe sirnatý déšť a mraky se dotýkaly země. Ulice byly plné smogu a stroje v nedaleké továrně ještě spaly. Je něco neotřelého, zajímavého a surového, v téhle nahrávce, co mě nutí k opakovaným poslechům. Rád a často se vracím a rvu si album "That Who Sat upon Him, Was Death" neustále do hlavy. Usadilo se v mém podvědomí, stalo se mojí součástí. Tahle smečka na to jde ostře, nekompromisně a surově, ale nezapomíná ani na melodie a podmanivou atmosféru. Kývám se spokojeně do rytmu, když se vyhýbám bleskům, když s napětím čekám další bouřku. Moc dobře vím, že smrt čeká stále ve stínu a usmívá se. Koneckonců, byla to hlavně ona, kdo mi tuhle nahrávku doporučila. Nevím, jestli to máte stejně jako já, ale mě hudba musí chytit, vymáchat mi hubu v kaluži plné krve, přikovat mě na zeď, zničit mě, abych nakonec zase vstal z popela, silnější než kdy dřív. Ano, je to tak, tohle album má v sobě velké množství nakumulovaní energie, která byla posbírána v tom nejhlubším podzemí. Nezbývá nic jiného, než přidat znovu hlasitost. Dostanete poctivou porci špíny, hnisu a ostrých melodií. Objevila se pokaždé, když se stalo něco zlého. Stála ve stínu a usmívala se. Dáma s kosou, zlá a spravedlivá. Pokaždé, když jsem ji potkal, tak se mi v kostech usadil chlad a strach. Nahrubo nasekaná black death metalová tma, zlo a nenávist! Hudba s morbidně přitažlivou atmosférou!
Asphyx says:
She appeared every time something bad happened. She stood in the shadows and smiled. The lady with the scythe, evil and just. When you met her, coldness and fear settled in your bones. You swayed to the rhythm of the new album by American band THRONE and breathed in the rotten air. The smell of death, clear and distinct, permeated your entire body, just like this recording, which has something morbidly attractive about it. I sat in the dark and watched the city slowly die. For me, the new album by these obscurantists was the soundtrack to the arrival of demons in the world.
I've been listening to the band's new, second full-length album for some time now, but I didn't feel like writing anything about it. I preferred to return to it often and let myself be carried away by the rotten melodies. This is music exactly to my taste, evil and ugly, infected with ancient diseases.
Roughly chopped darkness, filth, and absolute evil are the main ingredients of this recording. If you like bands such as BEHEMOTH, GOD DETHRONED, and BELPHEGOR, you will enjoy this. Of course, these gentlemen do things their own way and have their own ideas. Their style is described as melodic black death metal, but I also hear a raw brutality (SUFFOCATION) in the songs that makes their music even more believable. Outside, sulfuric rain was falling from the sky once again, and the clouds touched the ground. The streets were full of smog, and the machines in the nearby factory were still asleep. There is something unusual, interesting, and raw about this recording that compels me to listen to it repeatedly. I like to come back to it often and constantly play the album "That Who Sat upon Him, Was Death" in my head. It has settled in my subconscious, it has become a part of me. This pack goes at it sharply, uncompromisingly, and rawly, but they don't forget about melodies and a captivating atmosphere. I nod contentedly to the rhythm as I dodge lightning bolts, eagerly awaiting the next storm. I know very well that death is still waiting in the shadows, smiling. After all, it was mainly her who recommended this recording to me. I don't know if you feel the same way I do, but music has to grab me, wash my mouth out in a pool of blood, nail me to the wall, destroy me, so that I can finally rise from the ashes, stronger than ever. Yes, that's right, this album has a lot of accumulated energy that was collected in the deepest underground. There's nothing left to do but turn up the volume again. You'll get a good dose of dirt, pus, and sharp melodies. She appeared every time something bad happened. She stood in the shadows and smiled. The lady with the scythe, evil and just. Every time I met her, coldness and fear settled in my bones. Roughly chopped black death metal darkness, evil, and hatred! Music with a morbidly attractive atmosphere!
tracklist:
01. Disentombed
02. To Breathe The Unknown
03. Blasphemous Perversion
04. Realm Of Immolation
05. Human Frailty
06. Upon Deathless Winds
07. Behold Impurity 08. Where Angels Cower In Fear
Ave REPUGNATOR! Hello to the Portuguese underground. I hope all is well with you. It should be, you have the first great EP of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record? Could you please introduce your band?
Hails! Thank you so much for having us. First of all, I'd like to thank you for these questions, they're great, coming from someone who really cares and gets what we're about. Now to answer your question, we are Repugnator, a putrescent black death band from Porto, Portugal consisting of Scourge Degragator on vocals, Sulfuric Wraith on guitar, Cryptic Smog on bass and Poisonous Fumes on drums. We're really proud of our release; we believe it truly demonstrates our power. We poured our soul into this release, and it's sick to see that so many people enjoyed it. One of our goals was to make something malignant, spastic, and unique, and I think we achieved it.
"Foul Transfixation" has all the attributes of good black death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it created? How did REPUGNATOR compose the new material?
Sulfuric Wraith: The band started with me wanting to just really create a barbaric and primitive sounding black/death band with all the right influences, but one that could, in a way, stick out and not just be a worship band. So, I eventually just called up the other members, having already played before with two of them in two different bands, and we just made it happen. One aspect that really made us grind and do what we had to do to make this work was to book a gig as soon as possible, so we’d have a deadline to actually focus and make music. It was a great opportunity since the first gig was with Morbific from Finland, which is a band we truly respect. In terms of artistic process, I usually just composed guitar riffs and song structures at home, and then, layer by layer, we added the other elements. Poisonous Fumes and I start out just jamming the song structures, constantly changing them and rearranging the riffs, really trying to perfect the composition of the song. Then we just include the other members who come up with the lyrics and the bass part. The lyrical aspect is made by our vocalist Scourge Degradator, and we all pitch in with our opinion on the lyrics.
I have to confirm that I like the production of the EP. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Who made you a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you work with him and why him? What studio did you record in and how did everything go?
Glad you asked that, Foul Transfixation was produced by André Fernandes at his studio called Tanoaria (Instagram: tanoaria_music.complex). We recorded the EP in his studio as a live take, with a few overdubs to ensure the sound was as organic as possible and not too choppy. We chose him because we had heard great things about his professional methods and his studio. Since he was really intrigued by our project and actually eager to produce it, we had to go with him, and honestly, it was the perfect choice.
The album has a dark cover. I imagine, I perceive, the image as a once desecrated church. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the album?
The author of our cover is Maria Madalena (ig: nosfewatuwu), who is an amazing artist and our obvious first choice for our album cover. The art is basically a visual representation of the "Foul Transfixation" song. We depict an alternative hellish dimension of degradation and rot in our lyrics and, in a way, try to connect this alternative reality to our current society. Everything in our lyrics is just pure morbid fantasy that is supposed to be perceived as a metaphor for the filth that is humankind and, in a way, a punishment for all its wrongdoings.
I've been wandering the underworld for over thirty years and I go to Portugal to get music for sure. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that extreme metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
It’s funny that you say that because we don’t really look at our scene that way. We feel that our extreme metal scene has a few great bands, but it really lacks originality and the primitive and raw feeling we truly appreciate in extreme metal. Honestly, the metal crowd sometimes lacks passion and emotion at most gigs. I wouldn't say that extreme metal thrives here in Portugal, and we’d go as far as to say that the punk crowd is far more enthusiastic and fun to play to, but there are always exceptions.
The population of Portugal is ten million according to wikipedia. We, the Czechs, are the same number. But in your country eighty percent of the population is Christian. We're almost all atheists here. Does the church interfere in your lives? What about music? Have you ever had problems with concerts, etc.? What's your relationship to your faith?
Well, even though Portugal is a religious country, it's not conservative. We don't feel it being shoved down our throats, even though it has been getting more conservative with the uprising of the fascist scum throughout all Europe... it's 100% there culturally since we all grew up with a religious upbringing and even most patrimony has a religious connotation. But, even though we despise Christianity and catholicism (and any other religion) it doesn't really affect our daily lives or our concerts. However we hate oppression and for us, religion is just another form of oppression that obviously fuels our hate towards mankind.
You play old school influenced death/black metal. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I'm curious to know how the idea of starting REPUGNATOR actually came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?
Repugnator’s story was already answered above and obviously this urge to create the band came from the die hard mentality we have towards this type of music. Even though we have our identity, we obviously have many bands we worship and channel through our music, to name a few that we love: Necrovore, Order From Chaos, Profanatica, Sarcófago, Vulcano, Sex Messiah, Bestial Warlust, Blasphemy, Mortuary Drape, Von, Rottrevore, Revenge, Impetigo, Repulsion, Autopsy, Incantation etc. We want to go everywhere and play with many different bands that align with our sound. We’ll play at a big festival if it has great bands and is not riddled with poser bullshit, to keep it simple.
When I started my site eight years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful at that, at least judging by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?
We are all huge music fanatics, each one of us with different projects and different obsessions but we all definitely share this passion and we all love buying physical format and buying merch. We do a little bit of both when it comes to promotion, we send out merch and cds ourselves and we also trust the labels to handle their side of the promotion, whether it be Noxious Ruin or Gods ov War.
We believe it is mandatory for an underground music fan to support their scene, even if sometimes the music doesn't align perfectly with their music taste like for exemple in Portugal the underground scene is kind of a melting pot of multiple different genres. Even us, sometimes play with bands that have nothing to do with black or death metal but if we respect the spirit of it, we’ll definitely play. We need to keep it alive, we need to go to gigs, rage out and buy other band’s stuff. In terms of partying, we obviously love to party but we never let it affect our end goal with our band. I feel like sometimes bands loose track of their passion with booze and drugs and we personally like to stay focused.
On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as a REPUGNATOR? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?
Honestly there are way more chances for exposure with the internet nowadays and obviously we take advantage of it but what matters for us is the human interactions, performing our lives rituals, selling stuff in person, having passionate discussions about music with other maniacs. For us, the scene is saturated and the music is getting gradually more soulless in general. Obviously the scene is 100% alive for now and amazing bands come out every year but online platforms are turning even the most underground music a bit like fast food, everyone knows everything but nobody has a passion for it. It seems as if every band is disposable cause there isn’t any effort in finding music and there are too many bands and not that many fans. For these reasons, underground magazines are not nearly as supported as they used to be. I feel like technology can sometimes be the enemy of underground music with stuff like AI. Underground music should be a celebration of the human feeling, from listening to underground demos with flaws and mistakes to amateur artworks, it’s all raw and organic and we must accept for what it is. If I listen to a band like necrovore, what makes it beautiful for me is the raw emotion in every bit of it. For us it is an insult to the genre having bands like Deicide and Pestilence just using a fucking machine to do their art. The artwork is as important as the music and the artists have an equal part in the scene as the musicians. If we take the raw visual aesthetic away from death and black metal I won’t be interested in the genre anymore.
I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
For me this sub sub genre brings out the best of metal. The mystical and occult energy of black metal and growling and cavernous feeling of death metal. With this subgenre we try to balance everything from each genre, the continuous momentum of black metal and the spastic energy of death metal. In a way it is just how we can identify our band and channel our love for this music scene and bands who made it in 80s and 90s but it can be way more than that. Repugnator goes beyond what it is categorized, it’s its own lifeform with no shackles and no restraints. We want to use everything we got to be barbaric but also original and for us this small sub genre isn’t more than just a label on our band so people can get grasp of what we’re about.
Finally, a classic but important question. What are REPUGNATOR planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic?
A new release and new gigs in different places, hopefully outside of Portugal. We’d be more than happy to play in Czech Republic and if we get someone to book us that I’ll definitely happen.
Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Foul Transfixation" in my head again!
Thank you so much for the interview! It's clear you genuinely understand what we're aiming for with REPUGNATOR. We really appreciate your kind words and we're thrilled to hear that "Foul Transfixation" is still getting under your skin! For anyone that is interested in booking us throughout Europe, please reach out through our email: repugnator.band@gmail.com.
