DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 23. prosince 2021

Recenze/review - REDEMPTOR - Agonia (2021)


REDEMPTOR - Agonia
CD 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Slyším tichý, jedovatý šepot démonů. Přišla na mě řada. Vlastně ani nevím proč. Jsem ještě mladý, ale smrt si nevybírá. Tenká je hranice mezi naším a oním světem. Tentokrát mi ji pomohou překročit polští death metalisté REDEMPTOR. Ostré riffy, temná atmosféra, technické pasáže,  u kterých nelze být v klidu. Převozník už čeká. Vkládám do jeho kostnaté dlaně minci.

Mám rád, když je death metal obestřen tmou. Když si při poslechu připadám jako v nekonečném stínu. Když ve mě probudí myšlenky,, které jsou většinou ukryty někde vzadu v hlavě. Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje k hudbě, obdivuji jak hrají. Technicky, zajímavě, přesto přehledně a bolestivě. "Agonia" je deskou, která se mi ihned zadřela hluboko pod kůži. 


Skladby kolem mě plynou jako řeka plná zkažené krve. Pálí a žhnou, postupně se mění a pomalu se mi vkrádají do myšlenek. Kapela se volně inspirovala tvorbou třeba takových GORGUTS, MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEATH. Navíc přidala spoustu svých nápadů a výraziva. Zvuk, obal, provedení, tohle všechno je v naprostém pořádku a jedná se beze sporu o první death metalovou ligu. Není divu, členy REDEMPTOR jsou muzikanti SCEPTIC, SOTHOTH, DECAPITATED, BANISHER, DEIVOS, WINGLESS. Novinka je hravá, pestrá takovým tím záhadným způsobem. Jako bych se díval do kaleidoskopu a viděl, cítil pouze odstíny černé barvy. Jedná se o paletu nihilistických nálada, ušpiněných krví, zlobou a nenávistí. Opravdu se cítím jako při setkání s démony. Dívám se do bílé mlhy, ze které vystupují postavy v kápích. Lidská fantazie nemá hranice a jsem hrozně rád, že jsem se k tomuto albu dostal. Stalo se pro mě skvělým zážitkem z onoho světa, hudbou, která ve mě zanechala stopy plné jedu a špíny. Jako celek je "Agonia" k dokonalosti vybroušeným diamantem pro všechny fanoušky černé magie. Temný, magický, technický death metal s krvavou aurou! Excelentní!


Asphyx says:

I hear the quiet, poisonous whispers of demons. It's my turn. I don't really know why. I'm still young, but death doesn't choose. The line between this world and the next is thin. This time, Polish death metallers REDEMPTOR will help me cross it. Sharp riffs, dark atmosphere, technical passages that are impossible to be calm. The ferryman is waiting. I put a coin in his bony palm.

I like death metal to be shrouded in darkness. When listening to it, I feel like I'm in an endless shadow. When it awakens thoughts that are usually hidden somewhere in the back of my head. I like the way the band approaches the music, I admire the way they play. Technical, interesting, yet clear and painful. "Agonia" is a record that immediately dug deep under my skin.


The songs flow around me like a river of bad blood. They burn and burn, gradually changing and slowly creeping into my thoughts. The band was loosely inspired by the work of GORGUTS, MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEATH. Moreover, they added a lot of their ideas and expressions. The sound, the cover, the execution, all this is absolutely fine and this is without any doubt the first death metal league. No wonder, the members of REDEMPTOR are musicians from SCEPTIC, SOTHOTH, DECAPITATED, BANISHER, DEIVOS, WINGLESS. The novelty is playful, colourful in that mysterious way. It's like looking into a kaleidoscope and seeing, feeling only shades of black. It is a palette of nihilistic moods, stained with blood, anger and hatred. It really feels like a demon encounter. I look into the white mist from which the hooded figures emerge. The human imagination has no limits and I'm so glad I got to this album. It became a great otherworldly experience for me, music that left a trail of venom and filth. As a whole, "Agonia" is a diamond cut to perfection for all fans of black magic. Dark, magical, technical death metal with a bloody aura! Excellent!

--LINE-UP--
Michał Xaay Loranc - Vocals
Daniel Kesler - Vocals/Guitar
Hubert Więcek - Guitar
Kamil Stadnicki - Bass
Paweł Pavulon Jaroszewicz - Drums (live shows)

--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

čtvrtek 25. listopadu 2021

Recenze/review - OBSCURA - A Valediction (2021)


OBSCURA - A Valediction
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Už jsem si asi tisíckrát řekl, že o kapelách, které mě nebaví, psát nebudu. Jenže pak  kolem sebe slyším opět velká slova chvály. A tak si říkám, nejsem divný? Vždyť OBSCURA je tak pracovitá, seriózní, namakaná kapela. Ověřil jsem si to i na živo. A pořád nic, přátelé, jiskra nepřeskočila. Můžeme se tu dohadovat o sporné progresi, o tom, jaké sklízí tahle smečka všude ovace. U mě ale nic, ani ťuk.

I letos jsou pánové ve velmi dobré formě (stylizace do CYNIC, DEATH, GORGUTS, ATHEIST, případně do novějších BEYOND CREATION, GOROD je stále patrná). Hraje se tak nějak svěže, dost často se vybrnkává, atmosféra chladu a temnoty je patrná. Bohužel, ale jen v náznacích. Trošku si připadám jako na představení preludia pro kytary, basu, bicí a vokál. Hudba plyne kolem a já se snažím zachytit alespoň něco. A pořád nic. Pořád ani ťuk. 


Když já prostě nemůžu věřit partě kluků s krásnými promo fotkami, nažehlenými, moderními. Tématem textů je vesmír a filozofie, no jo, ale když já raději v death metalu hnilobu a špínu. I novinka je na mě moc profesorská, čistá, sterilní. Stylizace do starých progresivních kapel na jednu stranu technicky vychází, ale Němcům hrozně chybí charisma. Velký label dnes dokáže protlačit všechno, jen si říkám, kde že je ten tlak a energie, které k death metalu vždy patřily? Asi se ztratily někde ve studiu, když zazněl příkaz - hlavně, ať je deska uhlazená a nevýrazná. Já prostě nemůžu mít podobné nahrávky rád. Už jenom z principu. Shrňme to jednoduše. Nejsem zkrátka cílová skupina posluchačů. Chybí mi hroby, chybí mi výraz, jedním uchem tam, druhým ven a nezůstává vůbec nic. Možná je to ale tím, že už do dnešního světa umělých kapel nepatřím. A asi bych o nich fakt už neměl psát. Všude slyším jen slova o albu roku, nadšené výkřiky. Ne, mě nepřesvědčíte. A ty čisté zpěvy? To jako opravdu? Fakt jsem se snažil, opravdu hodně a čas strávený poslechem považuji za absolutně ztracený. Pořád si totiž myslím, že je spousta muzikantů, kteří umí hrát a jenom někteří umí skládat. OBSCURA podle mě patří do první skupiny. Uff. Sorry, tohle fakt ne. Duhový death metal není nic pro mě. 


Asphyx says:

Yes, this album is a perfect progressive technical death metal product of present. But where is the revolt, originality? It seems to me that the new CD OBSCURA is calculating. There are lots of bands with similar productions publishing every day. Precise music, but without soul, without drive. Modern generic metal of present time.





Tracklist:
01. Forsaken
02. Solaris
03. A Valediction
04. When Stars Collide
05. In Unity
06. Devoured Usurper
07. The Beyond
08. Orbital Elements II
09. The Neuromancer
10. In Adversity
11. Heritage



sobota 24. července 2021

Recenze/review - FRACTAL UNIVERSE - The Impassable Horizon (2021)


FRACTAL UNIVERSE - The Impassable Horizon
CD 2021, Metal Blade Records

for english please scroll down

Kdysi dávno se mi zdál sen, že jsem šel do koncertní síně a tam místo kvarteta se smyčci seděla parta metalistů, která když začala hrát, tak bylo publikum vyděšené. Uběhlo několik let a já si s klidem podobnou situaci dovedu představit. FRACTAL UNIVERSE jsou z Francie a tvoří promyšlený, inteligentní death metal. Tedy, on je to vlastně death metal jen v určitých momentech, jinak se jedná o změť výletů do různých směrů. Zpočátku pro neznalého trošku chaos, ale když se zaposloucháte pořádně, tak zjistíte, že se kapele povedlo umíchat vcelku chutný koktejl.

Více než kde jinde zde ale platí, že musí mít posluchač alespoň nějakou fantazii. Novinka mi nepřijde nikterak temná, dokonce bych řekl, že všechno jsem už někde slyšel. Ale to je vlastně problém všech současných kapel. Záleží, jaký styl se líbí zrovna vám. Pohybujeme se zde totiž v progresivních vodách a tam se na nějaké meze či mantinely příliš nehraje.  


Skoro hodinu trvající preludium. Jemné, čisté vokály, zpěvavé refrény. Opravdu si chvílemi připadám jako na koncertě jazzové kapely nebo vážné muziky. FRACTAL UNIVERSE patří mezi hledače, kteří death metal berou jen jako jeden z prostředků k vyjádření. A vy máte jako vždy dvě možnosti. Můžete si založit ruce a spokojeně pokyvovat hlavou nad tím, jak je kapela "krásně rozevlátá", "progresivně strastiplná", "vznešeně smutně-snubná". A nebo jít pryč. Poslední roky se spousta skupin vrací až někam do sedmdesátých let minulého století. Ano, máme tu i rock, heavík, art. Schválně jsem zkusil pustit desku "The Impassable Horizon" jednomu staršímu pánovi, co hudbu stále rád poslouchá (a rozumí ji) a on mi jen odříkával jména, kterým jsou FRACTAL UNIVERSE podobní. A že mu vadí, jak je všechno zbytečně rozvláčné, jak forma převážila nad obsahem. V něčem s ním souhlasím, v mnohém ne. Nejsem asi tak nadšený (ani zklamaný) jako většinový současný moderní posluchač, ale prozraďte mi prosím, proč zase ten saxofon? Uff, co je tohle za módu? Podobné desky se u mě nikdy příliš neohřejí. Ale musím uznat, že v některých momentech jsou Francouzi opravdu zajímaví. Ale vaty je také dost, někdy až moc. Inu, co nadělám, takhle se dnes chce, aby se hrálo. Tohle je deska, která nebude štvát ani vašeho souseda. Navíc mu můžete tvrdit, že je to death metal. No dobře, tak si nechte chutnat. Já prostě nemůžu překousnout takový to uáááá, áááá, ááá, áá. Plus tedy ten saxofon. Jinak v cajku. Progresivní death metal z jiných sfér! Kterému tedy skoro vůbec nerozumím. 


sumarizace:

FRACTAL UNIVERSE hrají progresivní formu death metalu a hrají ji dobře. Na novince kombinují melodické pasáže s těmi ostřejšími. Z alba je cítit pohoda, naléhavost. V určitých chvílích sice trošku ztrácí na intenzitě, ale jako celek vás určitě nezklame. Na své si přijdou hlavně fanoušci, kteří chtějí objevovat v hudbě stále nové motivy. "The Impassable Horizon" je dobrým albem, pestrým, zajímavým. Jen mi připadá, že občas se skladby rozpadají, nedrží pohromadě. Každopádně, pokud máte chuť na něco neotřelého, určitě tuhle desku zkuste. Zklamáni rozhodně nebudete. Progresivní death metal z jiných sfér!


Asphyx says:

FRACTAL UNIVERSE play the progressive form of death metal and they do it well. They combine melodic passages with the sharper on the news. I'm feeling well-being and urgency. The album looses a little bit intensity in some moments, but as a whole it won't disappoint you. The fans who want to discover still new themes in the music will have a field day. "The Impassable Horizon" is a good album, colourful, interesting. It seems to me that the songs sometimes disintegrate, they don't hold together. Anyway, if you fancy something fresh, try this album. You won't be definitely disappointed. Progressive death metal from other spheres!



Tracklist:
01. Autopoiesis (04:01)
02. A Clockwork Expectation (05:11)
03. Interfering Spherical Scenes (03:57)
04. Symmetrical Masquerade (04:20)
05. Falls of the Earth (05:04)
06. Withering Snowdrops (03:30)
07. Black Sails of Melancholia (04:46)
08. A Cosmological Arch (05:20)
09. Epitaph (04:48)
10. Godless Machinists (08:10)
11. Flashes of Potentialities (acoustic) (03:46)
12. A Clockwork Expectation (radio edit) (04:36)



neděle 27. června 2021

Recenze/review - PESTILENCE - Exitivm (2021)


PESTILENCE - Exitivm
CD 2021, Agonia Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem vůbec netušil, že jsem v jiné dimenzi. Vše vypadalo úplně stejně jako v realitě. Jen jsem měl divný pocit kolem žaludku. Lidé kolem měli mrtvé černé oči. Navzájem se pojídali, trápili, mučili, znásilňovali. Často bez důvodu, jen tak, pro vlastní požitek nebo zábavu. Někdy stačilo falešné obvinění, lehký vtip, který ostatní nepochopili. Vláčeli vás bahnem, soudili a nakonec popravili. Všechno zde bylo ostřejší, pálivější. Časem jsem ztratil pojem o tom, co je pravda a co lež. V jednotě je síla, říkali stále dokola a jiný názor se nepřipouštěl. Utekl jsem, jako vždy do podzemí, abych oživil staré stroje na zabíjení. Jinak to nešlo. Začít znovu, měli bychom restartovat a začít znovu.

Každá hudba, kterou si pustím, tak ve mě probouzí nějaké emoce. Pokud ne, tak ji neposlouchám. Na PESTILENCE si hodně potrpím, mám je rád ve všech jejich podobách. Staré klasické prašivé desky, i nové progresivnější a techničtější. Letos se jim opět povedlo namíchat hodně smrtící koktejl. Na tradičních základech, které tato kapela sama položila, jsou vystavěny pestré a zajímavé motivy. Komplikovanější pasáže se potkávají se smrtí v podobě, v jaké ji všichni známe. Patrick Mameli opět drží vše pevně v rukou a jeho kolegové mu velmi zdatně sekundují. 


Takto mám PESTILENCE nejraději. Když mají kvělý, masivní a hutný zvuk (Patrick Mameli a Jory Hogeveen), ostré riffy, surový rytmus, k tomu typické a nezaměnitelné melodie. Nic není "zbytečně" nepřehledné, songy mají jasný řád a směr. Obal se také povedl (Michał "Xaay" Loranc), připomíná mi ilustrace ke starým sci-fi knihám. Budoucnost v podání PESTILENCE je temná, děsivá, hrozivá. Poslední roky mám bohužel pocit, že se tento názor začíná nebezpečně blížit pravdě. U "Exitivm" nemá cenu rozebírat jednotlivé skladby. Album se musí poslouchat v kuse, nechat na sebe působit, užívat si jej. Líbí se mi, že si tuhle smečku s nikým jiným nespletete, to se dneska platí krví! Pánové sice neposouvají death metal dále, ale jsou jasně rozpoznatelní. Dokáží být syroví, temní, chladní, jako staré kapely z devadesátých let a zároveň ostří, zajímaví a současní. Všemu nasazuje korunu jedovatý Patrickův hlas, který si s nikým jiným také nespletete. "Exitivm" je komplexní, popracovaným a velmi inteligentně složenou deskou, zároveň svým způsobem šílenou a zničující. Můžete si ji užívat jen tak, ale zároveň vás donutí přemýšlet, pokud jí to dovolíte. Navíc, atmosféra nahrávky je doslova magická. Chci se k ní stále vracet (a činím tak opravdu rád), znovu a znovu vstupovat do jiné dimenze. Nějak podvědomě cítím, že svět se řítí do záhuby. Hrát nám k tomu budou PESTILENCE, na to vezměte jed! Absolutně temné, zabijácké, death metalové album, které vás rozdrtí na prach!


Asphyx says:

At first, I had no idea I was in another dimension. Everything looked the same as in reality. I just had a strange feeling in my stomach. The people around me had dead black eyes. Eating each other, torturing, torturing, raping. Often for no reason, just for their enjoyment or entertainment. Sometimes all it took was a false accusation, a light joke that the others didn't get. You were dragged through the mud, tried and eventually executed. Everything here was sharper, hotter. Over time, I lost track of what was true and what was false. There is strength in unity, they said over and over again, and no other opinion was allowed. I fled, as I always did, to the underground to revive the old killing machines. There was no other way. To start again, we should restart and start again.

Every music that I listen to brings out some emotion in me. If it doesn't, I don't listen to it. I like PESTILENCE a lot, I like them in all their forms. The old classic dusty records, and the new more progressive and technical ones. This year they managed to mix a very deadly cocktail again. Colourful and interesting themes are built on the traditional foundations that this band laid themselves. More complicated passages meet death as we all know it. Patrick Mameli once again holds everything firmly in his hands and his colleagues follow him very ably.


This is how I like PESTILENCE best. When they have a floral, massive and dense sound (Patrick Mameli and Jory Hogeveen), sharp riffs, raw rhythm, plus typical and unmistakable melodies. Nothing is "unnecessarily" cluttered, the songs have a clear order and direction. The cover art is also good (Michał "Xaay" Loranc), it reminds me of illustrations for old sci-fi books. The future as performed by PESTILENCE is dark, scary, threatening. Unfortunately, in recent years I have the feeling that this view is getting dangerously close to the truth. there is no point in discussing individual tracks with "Exitivm". The album must be listened to in one piece, let it affect you, enjoy it. I like that you won't confuse this pack with anyone else, that's paid in blood these days! Gentlemen don't push death metal further, but they are clearly recognizable. They can be raw, dark, cold, like the old bands from the nineties and at the same time sharp, interesting and contemporary. All this is crowned by Patrick's venomous voice, which you won't mistake for anyone else's either. "Exitivm" is a complex, polished and very intelligently composed record, at the same time insane and devastating in its way. You can just enjoy it, but it will also make you think if you let it. Plus, the atmosphere of the record is magical. I want to keep coming back to it (and I really like doing so), entering another dimension again and again. Somehow, subconsciously, I feel that the world is going down the drain. PESTILENCE will play to that, take poison! Absolutely dark, killer, death metal album that will crush you to dust!


about PESTILENCE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - PESTILENCE - Hadeon (2018)



tracklist:
1. In Omnibvs (Intro)
2. Morbvs Propagationem
3. Deificvs
4. Sempiternvs
5. Internicionem
6. Mortifervm
7. Dominatvi Svbmissa
8. Pericvlvm Externvm
9. Inficiat
10. Exitivm
11. Immortvos
12. Personatvs Mortem (Outro)



band:
Patrick Mameli - Vokillz & Lead, rhythm guitar
Joost vd Graaf - Bass
Rutger v. Noordenburg - Lead, rhythm guitar
Michiel van der Plicht - Drums

Recorded at Pitch Note Studios (NL)
Drums recorded at Drumschool van der Plicht (NL)
Mixed & mastered by Jory Hogeveen at Picth Note Studios (NL)
Produced by Patrizio Mameli




TWITTER