DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 12. ledna 2020

Recenze/review - TEETH - The Curse of Entropy (2019)


TEETH - The Curse of Entropy
CD 2019, Translation Loss Records

 for english please scroll down

 Viděl jsem včera člověka, který se svlékl do půl těla uprostřed davu. Poklekl a začal si drásat obličej do krve. Lidé se rozestoupili a poslouchali jeho nářek. Trhal si vlasy, plakal a naříkal. Slepý, osamocený, ponížený. Chvíli jsem stál opodál a potom pochopil. Potkal jsem prokletého, zavrženého, zničeného. Viděl jsem jedince, kterého zcela ovládli démoni strachu a nenávisti.

 Na tento a spoustu jiných, velmi podobných zážitků, jsem si vzpomněl i při poslechu death metalových šílenců TEETH. Jejich hudba je stejným způsobem temná, prokletá, maniakální. Stačilo několik poslechů a také jsem byl během dne donucen často pokleknout a začít si drásat obličej do krve. Smrt si totiž, jak je všeobecně známo, nevybírá. 



Poslouchám album "The Curse of Entropy" a připadám si jako v jiné dimenzi. Potkávám jen samé vyděšené tváře, těším se na každý další motiv, na každý riff. Mám pocit, že mi postupně houstne krev v žilách, hniji za živa. Na albu se mi vlastně líbí úplně všechno. Zajímavé nápady, surový hutný a masivní zvuk, obal, u kterého se zastavíte a budete nad ním přemýšlet. Novou desku TEETH lze v určitých momentech připodobnit ke kapelám typu ULCERATE, KRONOS, možná i IMMOLATION, starým GORGUTS. Nejedná se o žádnou prvoplánovou odpočinkovou muziku, ale spíše složitější záležitost, kterou ocení spíše přemýšlivější fanoušci. Osobně jsme se do nahrávky dostával také delší dobu, zpočátku mi přišla příliš komplikovaná a nepřístupná. Přesto mě pořád něco lákalo k dalšímu setkávání. Death metal, který nám letos TEETH předkládají možná i vám rozdrásá obličej do krve. Budete si připadat jako posedlí démony. Temnota je koneckonců na albu všude přítomná, tak proč se jí nepodat. Propracovaný smrtící kov s démonickým účinkem! Peklo!



 Asphyx says:

I saw a man undressing half-body in the middle of the crowd yesterday. He knelt down and began to wrinkle his face into the blood. People parted and listened to his cry. He tore his hair, crying and moaning. Blind, alone, humiliated. I stood nearby for a moment, then understood. I met a cursed, condemned, destroyed. I saw an individual completely controlled by demons of fear and hatred.

I remembered this and many other very similar experiences while listening to death metal madmen TEETH. Their music is in the same way dark, cursed, manic. It was enough to listen it a few times, and I was often forced to kneel often during the day and start wrinkling my face into the blood. Death, as is well known, does not choose.


I listen to "The Curse of Entropy" and I feel like in another dimension. I just meet all the frightened faces, looking forward to every other motive, every riff. I feel like my blood is gradually thickening in my veins, rotting alive. I really like everything on the album. Interesting ideas, raw, dense and massive sound, a cover where you can stop for a while and think about it. The new TEETH album can be compared to bands like ULCERATE, KRONOS, possibly IMMOLATION, old GORGUTS at certain moments. It is not a relaxation music, but rather a more complicated issue that will be appreciated by more thoughtful fans. Personally, I also got into the record for a long time, initially I found it too complicated and inaccessible. But something still lured me to listen it again and again. Death metal, which TEETH presented to us this year may even rip your face into blood. You will feel like possessed by demons. After all, darkness is present everywhere on the album, so why not to enjoy it? Sophisticated death metal with a demonic effect! Hell!



tracklist:
1. Enlever
2. Husk
3. Wither
4. Collapse
5. Birthright
6. Cretin
7. Dread
8. Blindness
9. Entropy
10. Vessel

band:
Erol Ulug - Guitar/Vocal
Peter King - Bass
Justin Moore - Guitar/Vocals
Alejandro Aranda - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý dvacátý devátý - Terezín


Příběh dvoustý dvacátý devátý - Terezín

Měl jsem obrovské štěstí, že jsem měl tak skvělé příbuzné. Z poloviny byli Židé a prožili si toho tolik, že je to vyprávění na několik knih. Jako malej kluk jsem měl hrozně rád, když jsme byli na chalupě a vyprávěli mi. Můj strejda, co si prošel několika lágry za obou režimů. Babičky, co za války jedly jen brambory a tuřín. Povídalo se, když jsme přišli ze sáněk, z lyží. V kamnech hořelo a my seděli a poslouchali. Bylo to velmi často smutné, ale takový už život někdy bývá. Své tetičky z Rozvoje jsem měl hrozně rád. Měly velkou vilu se spoustou temných zákoutí. Pokaždé, když jsem tam spal, tak jsem se trošku bál. Vlastnily několik knihoven se svazky, které mě nic moc neříkaly. Připadl jsme si vždycky u nich, jak ve starých časech.

 Byl leden a já jim to slíbil. Přivezl jsem v pátek večer Kristýnku k nim a byli jsme ubytováni nahoře pod střechou. Byla tam neskutečná zima, ale v duchnách jsme se zahřáli. Mé tetičky byly dvojčata a prošly si nejdřív Terezínem, aby pak byly poslány do polského lágru. Vybral si je sám doktor Mengele a zkoušel na nich nějaké léky. Byly to malý holky, vyděšený, bez mámy. Prošly si transportem, viděly věci, na které by se nemělo zapomínat. Tolik nakumulovaného zla se totiž pohromadě jen tak nevidí. Dostali jsme koláče, sedělo se a povídalo. Tetky byly rády, že tu někoho mají, já jim říkal pomněnky moje, ani nevím proč, asi že je měly tak rády. Samy nemohly mít děti, o to se už doktor Mengele postaral, přitom děti tolik milovaly. Každý rok v létě se jim taky na 14  dní vracely boláky, které jim obsypaly celé tělo. Nikdo nevěděl, co s tím, tak dostávaly jen utišující léky a trpěly jako zvířata. Už to snášely hůř a hůř.

 Nevím koho to vlastně napadlo, možná se chtěly jen s určitými částmi svého života vyrovnat nebo třeba jen obnovit vzpomínky, to já nevím, ale slíbil jsem jim, že je vezmu do Terezína. Ještě ráno, když jsem vstával, tak jsem netušil, že se bude jednat o jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě. Staří lidé cestování samozřejmě prožívají, tak jsem čekal s nastartovaným autem půjčeným od Jany snad půl hodiny. Klasika. Musely být svačinky, pití, přece nebudeme něco kupovat, všechno je tak drahé. Obě tetičky byly učitelky, vzdělaný a moudrý ženský, ale to víte, peněz moc nebylo. Měly třeba vždycky slepici Rebeku, která snášela vejce, ale nikdy z ní neudělaly polévku, pokaždé dožila svůj slepičí život a já jí pak pochovával na slepičím hřbitově v rohu zahrady. Důvod jsem se dozvěděl až po letech. Když se za války balily do transportu, tak před nimi jeden esesák ustřelil z legrace slepici, kterou měly jako děti rády, hlavu.

 Vezmu to přes Bezno, pozdravíme prababičku, ale nechceme se moc zdržovat, čeká nás ještě spousta kilometrů a zážitků. Jedeme skrz Mělník, zastavím na chvilku na soutoku řek Vltavy a Labe, stojíme tam nahoře nad vinicemi a tetičky začínají snít. To víte, taky měly své vztahy, své nápadníky, kamarády, ale všechno nakonec ztroskotalo. Nikdo nechtěl žít se ženskýma, co nemohou mít děti. Taky se jim samozřejmě celý život vracely noční můry o týrání, o bičování, o mrtvolách, naskládaných na hromadě. O zimě, nekonečném chladu a tahání kamení. O tom a o mnohém jiném začnou vyprávět už v autě. Chvílemi je mi tak blbě, že musím zastavit a jít se nadýchat čerstvého vzduchu. Pořád nedovedu pochopit, jak mohl někdo ubližovat, znásilňovat, dvě tak malý krásný panenky. Měly v načančaných šatičkách tančit ulicemi a smát se na celé kolo, rozdávat radost, jak to jen malý holky umí. Místo toho jím vzali dětství. Vlastně spíš ukradli celej život.

 Zastavíme u pevnosti a já jdu dovnitř domluvit návštěvu. Chvilku mi to trvá a stojí mě to nějaké peníze. Paní se nejdřív moc netváří na to, že bychom měli jít bez průvodce dovnitř. Jenže pak vidí naši sestavu s dívkou na vozíku a dvě dámy s barety na hlavách. Pomůžu tetám z auta a jdeme k mrazivému nápisu Arbeit Macht Frei. Už jen ten vstup dovnitř je děsivý. Tety se chytnou za ruce a pak už jsou na několik hodin ve svém světě a vzpomínkách. Vstoupíme dovnitř a mám najednou pocit, že mi někdo dupl na prsa okovanou botou. Nevím jak je tomu dnes, ale v devadesátých letech byl celý památník hodně syrový. Mohlo se i do místností, kde vězni spali. Dřevěné palandy, nahrubo stlučené. Spousta fotek, u kterých se dámy zastavují, diskutují. Je to všechno hrozně moc smutné.

 Vyprávějí, která dozorkyně byla největší svině, jak se i mezi vězni udávalo, jak se kolikrát třeba rozšířily klevety o tom, že skončila válka. Byly to malý děti, které musely zpívat nějaký německý písně, všechno se jim to vracelo, promítalo v hlavách a já měl pocit, že jsem přímo v tom, že kolem je válka a smrt. Tak jsem nejednou viděl dvě postavy, jak na buzerplace hrají znovu divadlo. Ony to všechno znovu a opakovaně prožívaly. Hele, pamatuješ, tady tě tenkrát tak zmlátila jedna paní v uniformě, že si nemohla chodit. Přesto si ráno vstala a šla do práce, musela si. Nosit kameny, jo hele, vždycky pomohl někdo, od koho by to člověk nečekal. Jo, plakaly jsme a chtěly mámu. Jenže ta se nám ztratila a pak už jsme ji nikdy neviděly. Tátu ano, ale jen na chvilku, jestli to teda byl on. Těch hrozných výjevů a vzpomínek bylo tolik, že jsme s Kristýnkou všechno sledovali s úžasem. Bože, tolik bolesti.

 Člověk se neubrání tomu, že přemýšlí o lidskosti, o nenávisti, o tom, kde se to v lidech vlastně bere? Jsme fakt jen zvířata? Vlastně, i zvířata chrání své děti nadevše. Jak se povedlo tak zfanatizovat dav? Dá se to všechno vůbec odpustit? Tetičky tu zrovna stojí a vypadá to, že teprve až teď, po tolika letech, se začínají se vším vyrovnávat. Aspoň malinko, trošku. Najednou chápu všechnu tu laskavost a dobrotu, kterou v sobě mají. Tu obrovskou moudrost, lásku i víru. Moc nevím, jak se zachovat, tak jednám instinktivně. Objímám tetičky a pláču jim do šedivých plášťů. A ony, ano, ony konejší mě. Jsem najednou na ně hrozně hrdej a všechny mé problémy mi připadají jako maličkosti. Kolikrát se trápíme, řešíme zbytečnosti, ubíjíme se a jsme malicherní. Přitom to je jen zlomek, kousek toho, co si musely tyhle úžasný dámy prožít.

 Snažím se nerušit, ale na tetičky je toho už moc. Moc emocí, už jsou staré a té bolesti a vzpomínek je už příliš. Vylezeme ven a pozvu je na oběd. Tak jdeme, je to hospoda na náměstí, kam prý mohli chodit jen důstojníci. Nepamatuji si úplně všechno, ale jsem rád, že jsem to zažil. Když se totiž přes slzy poprvé usmějí po svíčkové a pivu, spadne mi kámen ze srdce. Ono je něco jiného, když o válce čtete a nebo vidíte film a úplně něco jiného je, když mluvíte s přímými účastníky. Někdy mám pocit, že se na to zapomíná. V devadesátkách se sem tam objevil někdo, kdo popíral holokaust. Mohli jste se setkat s debily, kteří začali mít stejnou dikci a kecy jako ten pán s knírkem, kterej zničil tolika rodinám život. Kurva, lidi nesmí zapomínat! Tohle se už nemůže opakovat. Nebo vy máte sílu na to vzít dvě krásný malý holky od mámy, zničit jim dětství, trápit je hlady, mučit? Dodnes mě dokáží podobní lidé rozčílit doběla.

 Tetičky jsou unavené. Dnešek pro ně byl hodně náročný. Vezu je blátivou krajinou a prší se sněhem. Pustím potichu Paradise Lost, tak nějak se mi k celému dni hodí. Zaparkujeme před vilkou a ještě se necháme pozvat na kafe. Když potom musí Kristýnka na záchod, tak ke mě tety přijdou a obejmou mě. Člověk by měl dělat dobré skutky. Vždyť koneckonců, kvůli tomu tady taky jsme ne? Pak už jsou všichni ospalí, tak jen vrátíme auto Janě a jdeme s Kristou plačtivým městem. Dlouho do noci si vyprávíme, nedovedeme si vůbec představit, jak bychom to zvládli. Dokázali bychom být taky tak silní? Od té doby pokaždé, když mě sere celej život, když se kolem dějí špatné věci, tak si na náš výlet do Terezína vzpomenu. Byla to návštěva reálného pekla. Tetičky mi obě zemřely minulý rok, dvě hodiny po sobě. Byly to úžasný ženský. Silný, milý, laskavý. Dnešní příběh je věnován jim, komu taky jinému. Nikdy na vás nezapomenu, pomněnky moje. A děkuji za vše!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. ledna 2020

Recenze/review - DEHYDRATED - And Death Shall Have No Dominion (2019)


DEHYDRATED - And Death Shall Have No Dominion
EP 2019, Immortal Souls Productions

 for english please scroll down

 Dvojskladbové EP slovenské death metalové legendy DEHYDRATED projelo mým pokojem jako blesk z čistého nebe. Chvíli jsem seděl a přemýšlel. Jakoby přede mnou někdo otevřel bránu do starých katakomb. Nemívám příliš ve zvyku psát o různých splitkách, EP, demonahrávkách. Není na to čas a vlastně ani chuť. Tentokrát to ale bylo něco úplně jiného. Ty dva songy se do mě zaryly opravdu hluboko a musel jsem je poslouchat stále dokola. Až za mnou chodili z rodiny a říkali mi, jestli bych nechtěl změnit repertoár. Řekl jsem jim, aby si sedli a poslouchali chvilku se mnou. Pochopili ihned.

 DEHYDRATED lehce změnili svůj zvuk a dle mého názoru se vydali správným směrem. Je hutný, bolestivý, se shnilým otiskem. Přesně takhle to mám rád. Je pod ním podepsán Mr. Majko Fero a klobouk dolů, je to masakr. Zastavme se i u obalu, zaujal mě totiž také ihned - Jesus Lhysta odvedl parádní hrobnickou práci. Navíc ve skladbě "Cold And Bleeding" kapele zahostoval samotný Kam Lee z MASSACRE. A předvedl perfektní výkon. U jeho hlasu a vlastně i celého songu nadskakují víka od rakví. 


Na DEHYDRATED se mi asi nejvíc líbí jejich celkový výraz, valivá a devastující atmosféra, kterou dokáží vytvořit jen kapely, které hrají srdcem. Pokud má být "And Death Shall Have No Dominion" ochutnávkou a předzvěstí nové dlouhohrající desky, tak se už dnes velmi těším. U tohoto EP jsem totiž málem shořel, rozpadl se v popel a byl rozprášen za hřbitovní zdí. Slovenští bardi předložili materiál, který je v podstatě dokonalou esencí pravého, ryzího death metalu. Oba songy se mi dostaly pod kůži a zůstaly tam jako nějaký vetřelec. Cejch byl znovu vypálen, skladby se otiskly do mého mozku a stále dokola se rozléhaly mým pokojem. A teď už mě prosím nechte, další slova jsou stejně zbytečná. Jdu si "And Death Shall Have No Dominion" pustit znovu. DEHYDRATED totiž opět potvrdili, že jsou opravdovým kultem. Tenhle buldozer jen tak nezastavíte. Vynikající death metalový masakr s drtivým účinkem!



Asphyx says:

The two-song EP of the Slovak death metal legend DEHYDRATED ran through my room like a lightning bolt from the sky. I sat for a while and thinking. It was as if someone had opened the gate to the old catacombs. I don't like to write about various split, EP, demos. There is no time for it and even it is boring. But this time it was something completely different. The two songs got really deep into me and I had to listen to them all the time. They came from my family and told me if I wanted to change the repertoire. I told them to sit down and listen for a while with me. They understood immediately.

DEHYDRATED changed their sound slightly, and in my opinion they went in the right direction. It is dense, painful, with a rotten imprint. That's how I like it. Is it signed by Mr. Majko Fero and hat down, it's a massacre. Let's also stop at the cover, because I was immediately impressed - Jesus Lhysta did a great gravedigger work. In addition, in the song "Cold And Bleeding" the band featured Kam Lee himself from MASSACRE. And he showed perfect performance. At his voice and actually the whole song lids of coffins jumping up.



At DEHYDRATED, what I like most is their overall expression, the rolling and devastating atmosphere that only bands playing with the heart can create. If "And Death Shall Have No Dominion" should be a tasting and a harbinger of the new long-length album, I am already looking forward to it. For this EP I almost be burned, crumbled to ashes and pulverized behind the cemetery wall. Slovak bards presented material that is essentially the perfect essence of true, pure death metal. Both songs got under my skin and stayed there like an intruder. The brand was burned again, the songs imprinted to my brain and echoed over my room. And now, please leave me, because another words are just useless. I'm going to play "And Death Shall Have No Dominion" again. DEHYDRATED again confirmed that they are a true cult. You don't just stop this bulldozer. Excellent death metal massacre with crushing effect!




ORDER HERE / OBJEDNÁVEJTE ZDE:


tracklist:
1. „…And Death Shall Have No Dominion“
2. „Cold And Bleeding“ – feat. Kam Lee (MASSACRE)

band:
Braňo Jurák - guitar,Drahoslav Dragan Gabriš - vocals (ex-Depresy), Pepe Benčík - guitar, Janek Bezový - bass, Elevo - drums
(ex-Depresy)



Recenze/review - CATTLE DECAPITATION - Death Atlas (2019)


CATTLE DECAPITATION - Death Atlas
CD 2019, Metal Blade Records

 for english summary please scroll down

 Není to tak dávno, co skončil minulý rok a ze všech stran na mě začaly vyskakovat články s různými žebříčky. Zajímavé bylo, že snad všichni metaloví odborníci hodnotili novou desku amerických vegetariánů CATTLE DECAPITATION velmi vysoko. Všichni se předháněli v superlativech a tak jsem se rozhodl, že se novince také podívám na zkažený zub. Bylo to pro mě velmi těžké, přiznávám. Viděl jsem totiž v minulosti kapelu několikrát naživo a pokaždé po několika skladbách odešel na pivo. Připadala mi prázdná a obyčejná.

 Je to všechno samozřejmě úhlem pohledu, ale mě tyhle napomádovaný a navoněný smečky asi nikdy neosloví. "Death Atlas" je albem, které se dotýká atmosférou třeba takových  ANAAL NATHRAKH, možná i PAIN. Obě skupiny také příliš nemusím a tak se mnou deska pořád nic nedělá. 
Necelých padesát pět minut je na mě zkrátka moc. Pokud se CATTLE DECAPITATION snaží hrát death metal, tak to ještě jde, ale jakmile začne zpěvák melodicky kvílet, běhá mi mráz po zádech. Je to pro mě něco podobného, jako ocelový kartáč přejíždějící po polystyrenu. Nemám se čeho chytit a dělá mi problém nahrávku poslouchat až do konce. Jasně, vše je opatřeno moderním zvukem, sypačkami, sólíčky a drsnými pózami, ale nijak to nebolí ani nedrásá. Nemám ani tak problém s tím, že už jsem všechno co kapela předvádí někde slyšel, ale spíš s tím, že ze skladeb necítím žádnou energii. Kostra, která má na sobě hořící planetu se sice asi bude dobře vyjímat na tričku, ale to je asi tak vše, co mohu pochválit. Kdybych byl býval tak troufalý a pokusil se sestavit žebříček nejlepších desek minulého roku, CATTLE DECAPITATION by tam rozhodně nebyli. Naopak, pro mě osobně se jedná o zklamání, o absolutně prázdnou a obyčejnou nahrávku, která mě nezaujala vůbec něčím. Chápu, že se doba změnila a lidé dnes podobným záležitostem fandí, ale já se pokaždé těšil, až celá tahle sranda skončí. Nuda na entou!



sumarizace:

"Death Atlas" je moderní kombinací deathu a melodií. Nahrávka je hodně nahlas, hodně agresivní a šíleně ukřičená. Myslím si, že fanoušci můžou zůstat v klidu. Jsou to CATTLE DECAPITATION posledních let. Osobně mě to ale vůbec nebaví. Postrádám alespoň nějaké nápady, něco co by mě z té valící se laviny na chvilku překvapilo. Je to moderní, je to ostré, je to ale také umělé a já pánům všechno to zlo vůbec nevěřím. Asi budu sám, ale nevadí mi to. Poohlédnu se raději po jiné muzice. Umělý death metal posledních let, který nemá vlastní ksicht. Nuda.


Asphyx says:
"Death Atlas" is a modern combination of death and melodies. The recording is loud, very aggressive and terribly screaming. I think the fans can stay calm. These are CATTLE DECAPITATION of recent times. Personally, I don't like it. I miss some ideas at least, something surprising from this rushing avalanche. It's modern, it's sharp, but it's also artificial and I don't believe them all this evil. Perhaps I'll be alone, but I don't mind. I'm looking for another music instead. Artificial death metal of recent times, which has no own mug. Boredom.
tracklist:
Anthropogenic: End Transmission
The Geocide
Be Still Our Bleeding Hearts
Vulturous
The Great Dying
One Day Closer to the End of the World
Bring Back the Plague
Absolute Destitute
The Great Dying II
Finish Them
With All Disrespect
Time's Cruel Curtain
The Unerasable Past
Death Atlas

pátek 10. ledna 2020

Recenze/review - AVSLUT - Tyranni (2019)


AVSLUT - Tyranni
CD 2019, Osmose Productions

 for english please scroll down

 Toulám se podzemím již mnoho let. Navštěvuji ty nejtemnější katakomby, ochutnávám jedy, které ostatní ani nepozřou. Vybírám si muziku, která je mému srdci vlastní, která mi koluje v krvi. Mám rád, když hrají kapely jasně, hlasitě a zřetelně. Co se týká black metalu, tak se mi nejvíc líbí ten starý, prašivý, chladný a klasický. Nové směry mě příliš nezajímají nebo spíše nudí. Vždycky si raději vykopu další hrob, než abych se nutil k poslechu něčeho, co mě nedrásá. Nová deska švédských AVSLUT je tradičním black metalových dílem, které obsahuje všechny potřebné atributy.

 Je mocná, šílená, zastřená, tajemná a bolestivá. Kapela se nesnaží o žádnou progresi, pohybuje se v jasně vymezených mantinelech, přesto nenudí. Potkat opět starého dobrého kamaráda SATANA je velmi příjemné. 



"Tyranni" je deskou, která udělá velkou radost všem fanouškům kapel WATAIN, DISSECTION, EMPEROR, NORDJEVEL, VALKYRJA, TSJUDER, RAGNAROK. Líbit se bude také všem maniakům, kteří stále s chutí obracejí kříže směrem dolů a vzývají temné síly. Album má náležitě studený a prašivý zvuk, vokalista vládne zběsilým vokálem a bicí vás rozervou na kusy. Ano, hrobku s nápisem AVSLUT navštívím vždycky rád. Uvnitř se totiž obětuje opravdově, upřímně. Představte si hřbitov, na kterém se pohřbívali padlí kněží. Byli mučeni, vyslýcháni, zničeni exorcisty. Přesto nikdy neodvolali. Stejně jako kapela věří tomu, co hraje, tak oni vyznávali svoji pravdu. Peklo má mnoho podob a tento způsob prezentace se mi zdá nejuvěřitelnější. Klasický, tradiční black metal, perfektně zahraný a s uhrančivou atmosférou. Víc nechci a vlastně ani nepotřebuji. Svět se možná zbláznil, ale zde je ještě všechno v pořádku! Velmi dobře! Peklo!


Asphyx says:

"Tyranni" is a record that will make all fans of WATAIN, DISSECTION, EMPEROR, NORDJEVEL, VALKYRJA, TSJUDER, RAGNAROK happy. It will also appeal to all maniacs who are always eager to turn their crosses down and invoke dark forces. The album has a proper cold and raucous sound, the vocalist reigns with a frantic vocal and the drums will tear you apart. Yes, I always like to visit the tomb with the word AVSLUT. Inside, he sacrifices himself truly, honestly. Imagine a graveyard where fallen priests were buried. They were tortured, interrogated, destroyed by the exorcists. Yet they never appealed. Just as the band believes in what they play, they confessed their truth. Hell has many forms and this way of presentation seems to me the most believable. Classic, traditional black metal, perfectly played and with a mesmerizing atmosphere. I want nothing more and I don't really need it. The world may have gone crazy, but here everything is all right! Very good! Hell!

tracklist:
1. Tyranni
2. Stigens Ände
3. Likvidering
4. Allt Förgås
5. Den Eviga Flamman
6. Underjordens Apostlar
7. Pestens Lärjungar
8. Dråp
9. Ändlöst Slaveri

band:
C. - Vocals
E. - Lead Guitar/Vocals
O. - Drums
D. - Bass
S. - Rhythm Guitar

čtvrtek 9. ledna 2020

Recenze/review - CRUSADIST - The Unholy Grail (2019)



CRUSADIST - The Unholy Grail
CD 2019, vlastní vydání

 for english please scroll down
Jízda smrti, nahoru a dolů, všichni křičí strachy. Také cítíte adrenalin v žilách? Rozjetý vlak, který ztratil vládu sám nad sebou. Jiskry létají, železo skřípe. Vjíždíme do tunelu a ze stěn se na nás dívají rozšklebené tváře démonů. Vítejte na onom světě! Peklo právě otevřelo svoje brány. Metal je zákon, metal si nevybírá, metal se žije. Musíte jej mít v krvi a já se snažím podporovat kapely, u kterých cítím, že hrají srdcem.

Američtí death thrasheři CRUSADIST opravdu působí jako nezajištěný vlak, jedoucí přímo do pekla. Heavy nástupy, drtivé bicí, nezbytné chladné melodie. Tohle všechno dohromady vytváří opravdu chutný smrtící koktejl. Album je navíc velmi dobře zvukově ošetřeno, o obalu nemluvě. Všechno sedí na svých místech a kapela mi předává potřebné množství temné energie. Tohle je poctivá metalová válka!



Troufám si tvrdit, že u desky "The Unholy Grail" začnou pokaždé tančit všichni čerti. Je svým způsobem až nebývale pestrá, srší z ní energie na všechny strany. Jedná se samozřejmě o velmi dobře zahranou klasiku a tradiční postupy, ale provedení je na výborné úrovni. Tenhle vlak je až po okraj naložený kostmi, vzpomínkami na devadesátá léta a ledovými melodiemi. Osobně mám přitom raději prašivější, syrovější desky, ale když ono mě baví recenzované album tolik poslouchat. Pokaždé stojím u stolu s nahrávkami a přemýšlím, co si zase narvu do hlavy. Už několik týdnů vítězí "The Unholy Grail". Přemýšlel jsem o tom, proč tomu tak vlastně je a nakonec dospěl k názoru, že mě prostě dokáže tenhle tryskající gejzír nápadů a tlaku strhnout. Je to jako spadnout do vařící vody, čelní náraz s náklaďákem, setkání se smečkou rozzuřených pitbulů. Přirovnání by mě napadlo jistě ještě několik, ale psát už nic dalšího nebudu. Raději se zavřu do svého pokoje a vydám se na další jízdu smrti. Death thrash metalová smršť, která vám urve hlavu i s páteří! Velmi dobře!



Asphyx says:

The ride of death, up and down, everyone screams in fear. Do you also feel adrenaline in your veins? A train that has lost control over itself. Sparks fly, iron creaks. We enter the tunnel and the faces of the demons look at us from the walls. Welcome to the other world! Hell just opened its gates. Metal is the law, metal does not choose, metal you have to live by. You need to have it in your blood and I try to support bands that I feel that they play with the heart.


American death thrashers CRUSADIST really looks like an unsecured train going straight to hell. Heavy adventures, crushing drums, necessary cool tunes. All this together creates a really tasty lethal cocktail. The album is also well sound-treated, not to mention the cover. Everything is in place and the band gives me the necessary amount of dark energy. This is an honest metal war!


I dare say that all the devils will start dancing every time when they play "The Unholy Grail". It is unusually varied, with energy flowing to all sides. Of course this is very well played classic with traditional techniques, but the performance is excellent. This train is loaded to the brim with bones, memories of the 1990s, and icy melodies. Personally, I prefer the more raucous, raw albums, but I enjoyed even this reviewed album so much. Every time when I stand at the table with records, wondering what I will listen to. "The Unholy Grail" has been winning for weeks. I wondered why and I come to the conclusion that this gushing geyser of ideas and pressure could simply pull me down. It's like falling into boiling water, a frontal impact with a truck, meeting a pack of angry pit bulls. The comparison would surely have occurred to me a few more, but I won't write anything else. I'd rather shut myself into my room and embark on another death ride. Death thrash metal whirlwind that will break your head with your spine! Very good!







Crusadist is:
Shaun Albro ~ Vocalist/Lyricist
Aaron Nobles ~ Guitarist
Luke Sever ~ Guitarist
Kevin Ariel ~ Bass
Jason Rak ~ Drums

středa 8. ledna 2020

Recenze/review - MAN MUST DIE - Gagging Order (2019)


MAN MUST DIE - Gagging Order
CD 2019, Grindscene Records

 for english summary please scroll down

 Když se stane vražda, tak všechno kolem zčerná. Jakoby se násilí a porušení nepsaných i psaných pravidel otisklo do místnosti. Krvavé stopy, oči, které ještě nedávnou žhnuly touhou. Nůž zabodnutý přímo do srdce. Nasládlý pach rozkládajícího těla. Kdo tohle může udělat? Kde se v člověku bere tolik nenávisti? Nás nevinné potom baví o podobných činech číst, jsme napnutí a rádi se bojíme. Nakonec všechny stejně dožene svědomí. Nezbývá než čekat. Nebo si poslechnout nějakou dobrou muziku. Britské technické death metalisty MAN MUST DIE mám moc rád. 

 Poslouchat jejich hudbu je pro mě totiž podobné, jako si číst dobrou detektivku nebo shlédnout thriller. Jejich novinkové EP s názvem "Gagging Order" je stejně napínavé, krvavé, mokvající, šílené, melodické, temné. Progresivní postupy a nářezy, které se velmi dobře poslouchají. 



"Gagging Order" je velmi devastujícím dílem. Doslova pálí a žhne. MAN MUST DIE na to jdou stejným způsobem jako třeba takoví DECAPITATED, REVOCATION, NEURAXIS, PSYCROPTIC, MISERY INDEX, KATAKLYSM, DYSCARNATE, NECROPHAGIST a spousta dalších. Britové mají navíc tu výhodu, že jsou rozpoznatelní během několika prvních tónů. V kapele došlo od posledního vydaného alba v roce 2013 ke změně na postu basy a bubeníka a nutno rovnou zmínit, že pánové odvedli perfektní práci. Konečně taky jednou slyším všechny nástroje, užívám si pobublávání mé oblíbené baskytary. Čtyři nové skladby a dva covery jsou takovou velmi příjemnou ochutnávkou. Kusem syrového masa předhozeného nám ke konzumaci. Pevně věřím a doufám v dlouhohrající album. Myslím, že by si jej všichni fanoušci kapely zasloužili. Mám rád, když je technický death metal zahraný s nadhledem, když to není jen obyčejné preludovaní, ale songy mají jasný směr a melodie. MAN MUST DIE jsou ve velmi dobré formě. Jsou masakrující, zničující a zároveň temní a chladní. Tsunami! Nechte si chutnat.


sumarizace:

MAN MUST DIE nahráli velmi kruté, krvavé album. Pokud byste dnes hledali technický brutal death metalovou kapelu, která se nebojí pořádně říznout do masa a zároveň hraje zajímavě, pak jste tady správně. "Gagging Order" je albem, které bolí, je nezvykle pestré a velmi dynamické zároveň. Fanoušci stylu by měli zbystřit svoji pozornost, protože tady se odehrávají pořádně „hnusná“ hudební jatka. Britové moc dobře vědí, jak složit dobrou skladbu. Prohrabují se hromadami mrtvol s velkým citem pro věc. Muzika je zde velmi ošklivá, šílená a připomíná záběry z vivisekce. Pokud bych měl loni někomu doporučit kapelu, která nahrála velmi dobré technické brutal death metalové album, byli by to rozhodně MAN MUST DIE! Tihle patologové opravdu moc dobře vědí, jak se dělá dobrá práce. Deska, která vám shnije v přehrávačích!


Asphyx says:

MAN MUST DIE recorded a very cruel, bloody album. If you are looking for a technical brutal death metal band that isn't scared to cut into meat and is playing interesting as well, so you're right here. "Gagging Order" is an album that hurts, it's unusually colourful and very dynamic at the same time. Fans of the style should sit up their attention, because here are played very “ugly” music massacre. The British know very well how to compose a good song. The music here is very ugly, crazy and reminds images of autopsy. If I would recommend someone a band last year, that recorded a very good technical brutal death metal album, it would be definitely MAN MUST DIE! These pathologists really know very well how to do a good job. Album, that will rot in yours CD players!


TRACKLIST
01. Silent Authority
02. Gagging Order
03. Envy the Dead
04. Slave to the Animal
05. Murder (Extreme Noise Terror cover)
06. Milk (Stormtroopers of Death cover)

band:
Joe McGlynn – Vocals
Alan McFarland – Guitar
Michael Allan - Guitar
James Wright - Bass
Tony Corio - Drums

úterý 7. ledna 2020

Recenze/review - MILKING THE GOATMACHINE - From Slum to Slam - The Udder Story (2019)


MILKING THE GOATMACHINE - From Slum to Slam - The Udder Story
CD 2019, NoiseArt Records

 for english please scroll down

 Na náměstí v jednom malém českém městě stojí betlém. V něm živá koza, ovce i osel. Pod rouškou noci se připlíží vrah, podřízne koze hrdlo a na jesličkách zbude jen krev. Myslíte si, že si dělám srandu? Vůbec ne, opravdu se to stalo. Přivázal bych toho magora jak ve středověku na náměstí a pouštěl mu do uší pořádně nahlas několik hodin v kuse nové album maniaků MILKING THE GOATMACHINE. Nebo vlastně raději ne, mohlo by se mu líbit jako mě.

 Opravdu, kapelu jsem poprvé zaznamenal na festivalu v našem městě. Byla to tenkrát docela sranda. Bral jsem je jako takové legrační zpestření mezi velkými jmény. Jenže pak jsem si koupil první desku, potom druhou a další. A každá byla lepší a lepší. Pestřejší, temnější, surovější. 



MILKING THE GOATMACHINE se i letos pohybují někde mezi death metalem a grindem. Samozřejmě, pořád se nezapomíná ani na nadsázku a humor. Líbí se mi, že kapela neponechala nic náhodě i co se týká obalu, zvuku a celkové produkce. Vše je v pořádku a vy si tak můžete zatančit ve stádu. Ano, "From Slum to Slam - The Udder Story" nejvíce vynikne naživo, nejlépe v menším klubu, kde to kapela pořádně rozjede (a že to umí, byl jsem toho několikrát svědkem). Nahrávky se dají rozdělit na několik druhů dle toho, v jakých situacích nejvíce na mě působí. Existuje hudba pro odpočinek, relaxaci, muzika složitá a komplikovaná, která vyžaduje rychlý prstoklad a potom jsou také desky, u kterých budete mlátit hlavou do stolu. Uděláte si soukromý mosh-pit v pokoji, dostanete chuť na pivo, budete se u ní usmívat a skákat do rytmu. MILKING THE GOATMACHINE vydali opět parádní album, které je po okraj narvané energií! Až potkám toho hajzla, co podřízl kozu v betlému, tak si to s ním vyřídím. Hezky postaru, na rovinu. Stejně jako to se mnou dělá tahle nahrávka. Masakr!
Asphyx says:

Bethlehem stands on a square in a small Czech town. In it, live goat, sheep and donkey. A murderer sneaks under the veil of the night, cutting the goat's throat, leaving only the blood there. Do you think I'm kidding? Not at all, it really happened. I would tie that freak like in the Middle Ages in the square and let his ears listen loud for several hours in a row a new album of maniacs MILKING THE GOATMACHINE. Or maybe not, because he can start to like it same as me. 

Really, I first saw the band at a festival in our city. It was quite funny then. I feel it like a funny diversion between the big names. But then I bought the first record, then the second and the next. And each was better and better. More colourful, darker, raw.


This year, MILKING THE GOATMACHINE is somewhere between death metal and grind. Of course, hyperbole and humour are still not forgotten. I like that the band left nothing to chance in terms of cover, sound and overall production. Everything is fine and you can dance in the herd. Yes, "From Slum to Slam - The Udder Story" stands out most live, preferably in a smaller club, where the band really make a party (and that is what they know how, I have witnessed it several times). Records can be divided into several types depending on the situations in which they affect me most. There is music for rest, relaxation and complicated music that requires a quick fingering, and then there are records to beat your head on the table. Make a private mosh-pit in your room, get a beer, smile and jump to the beat. MILKING THE GOATMACHINE released again great album, which is full of energy! When I meet that bastard who cut a goat in a Bethlehem scene, I'll deal with him in nice old school way. Just like this record does it with me. Massacre!


tracklist:
1. Now We Are Old School
2. Milking Me Softly
3. Like an Everflowing Cream
4. Wolverized
5. Metal Liker
6. 1234 Leckstein
7. Udder Pressure
8. Candy Shed
9. Grass Appeal Madness
10. Goatz with Attitudes
11. Strawpocalypse
12. Blumen
13. Shed Boyz
14. Finger oder Zeh
15. Prost Mortem
16. Bullet Hoof
17. From Slum to Slam

band:
Goatfreed Udder - Studio Guitar/Bass, Live Guitar
Goatleeb Udder - Studio Vocals/Drums/Guitar/Bass, Live Vocals, Drums
Steve Shedaway - Live Bass
Lazarus Hoove - Live Guitar

pondělí 6. ledna 2020

Recenze/review - DISINFECT - Abaddon (2019)


DISINFECT - Abaddon
CD 2019, Brute Music

 for english please scroll down

 Zavolali mě uprostřed noci a už dopředu mě upozornili, že zažiji něco děsivého. Na kraji města, hned vedle opuštěných továren, se nacházelo místo činu. Dívka, mučená takovým způsobem, že jsem nejdříve stál a nemohl nic dělat. Do morku kostí se mi vkradl strach. Jak může někdo provést něco tak šíleného? Udělal to vůbec člověk? Na hácích zavěšená, s vnitřnostmi vytahanými po podlaze. Brutalita, zahnívající tělo, pach krve a smrti. Ohledal jsem mrtvolu, sepsal protokol a musel si jít pustit hudbu, která vymaže mé vzpomínky.

 Němečtí brutální death metalisté DISINFECT ctí veškeré náležitosti stylu. Jsou krutí, chladní, temní. Songy jsou i na novince "Abaddon" nebývale syrové a surové. Jako bych byl znovu na místě, kde se stal nedávno ošklivý a násilný čin. Propracované skladby mě přenesly do opuštěné haly, někde tam vzadu, ano, někde tam zase je. Má vyděšené oči a krev je všude kolem. 



DISINFECT čerpají ze stejných zdrojů, jako to dělávají a dělají kapely typu SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION, DEICIDE, DISGORGE, DEEDS OF FLESH, DERANGED. Kapela předkládá i letos velmi dobré řeznické řemeslo, které má vlastní výraz a obličej. Album je učeno pro všechny gurmány a milovníky shnilého masa. Jedná se o kopanec přímo na solar plexus, některé riffy obrábějí můj mozek takovým způsobem, že mám pocit krvácejících ušních bubínků. Němci nepřinášejí nic nového, ani objevného, ale to co hrají, tak zvládají na výbornou. Jejich brutální death metal je i letos ortodoxní, neurvalý a má v sobě tu správnou krvavě temnou jiskru (a také dobrý zvuk i obal). Navíc mám chuť se k desce vracet, znovu ji protáčet ve svém přehrávači. Doporučuji si předtím navodit náladu četbou dobrého thrilleru, shlédnutím hororového filmu. Mám pocit, že přede mnou při poslechu ožívají a zhmotňují se veškeré zlé myšlenky, kterých je člověk jako druh schopen. Další mrtvola, další ohledání těla, tenhle brutální death metal se vám zadře hluboko pod kůži. Propracovaná, masakrující nahrávka, po které zůstává jen spálená země! Zabijácký počin!



Asphyx says:

They called me in the middle of the night and warned me in advance that I would experience something scary. There was a crime scene on the outskirts of the town, right next to the abandoned factories. A girl, tortured in such a way that I stood first and couldn't do anything. Fear crept into my bones. How can anyone do something so crazy? Did a human ever do that? Hanging on hooks, with guts pulled over the floor. Brutality, rotting body, smell of blood and death. I checked the corpse, wrote a log, and had to go play music that erased my memories.

DISINFECT German brutal death metallers honor all the elements of style. They are cruel, cold, dark. The songs are also unusually raw on the new album "Abaddon". It was as if I were in a place where a nasty and violent act had recently happened. The elaborate songs brought me to an abandoned hall. Yes, somewhere there he is. She has terrified eyes and blood is all around.

DISINFECT draws on the same sources as bands like SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION, DEICIDE, DISGORGE, DEEDS OF FLESH, DERANGED. The band also presents very good butcher's craft this year, which has its own expression and face. The album is designed for all gourmets and lovers of rotten meat. It's a kick right on the solar plexus, some riffs torture my brain in such a way that I feel bleeding from eardrums. The Germans do not bring anything new, but what they play so they manage to excellent. Their brutal death metal is even this year orthodox, rude and has the right blood-dark spark (and also good sound and cover). In addition, I want to return to the record, rewind it in my player. I recommend before you start to listen it get in the mood by reading a good thriller or watching a horror movie. I have the feeling that all evils thoughts that people are capable of come to life and materialize in front of me. Another corpse, another body examination, this brutal death metal will seize deep under your skin. A sophisticated, massacre record that only burns ground remind after. Killer stuff!


tracklist:
1. Ulceration
2. Gathering Of Kings
3. White Lightning
4. War Sphere
5. Global Off-Time
6. Corpse-Colored
7. Blood And Death
8. Dehydration
9. Transcendence
10. He Who Comes
11. Parousia
12. Obeisance
13. After Killing
14. Reversed (Illdisposed)

band:
Morten Andras - Vocals,
Chris - Guitar,
Jan - Guitar,
TMSZ - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine