DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 11. června 2017

Report, photos, video - REVEL IN FLESH, REPUKED, CRYPTIC BROOD, INTO COFFIN - Kunstverein, Nürnberg - 09. 6. 2017

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Promoter: Kill Em All Concerts - http://kill-em-all.de/,
https://www.facebook.com/killemallconcerts/

Ahoj, ahoj, ahoj, je zde opět váš oblíbený reportér ze záhrobí, starý dobrý Asphyx, aby vám předložil několik slov a postřehů o dalekém výletu do Norimberku, kde si daly dostavení jeho oblíbené old school death metalové kapely. Slyšte, slyšte, slyšte příběh o návštěvě samotného pekla.


start from Pilsen
Když jsem se minulý týden dozvěděl, že mi má milá žena odvezla platební kartu omylem do Španěl, málem jsem si vyrval vlasy beznadějí. Měl jsem na účtě peníze na koncert, na který jsem se těšil dlouhé měsíce. Miluju starý plesnivý death metal jako nic jiného a v Norimberku se sešly smečky, které v současnosti poslouchám asi nejčastěji. Musel jsem celý týden šetřit, odmítat pozvání do hospody, omezil jsem i jídlo. Byl jsem jak mnich, který se vzdá všech svých pozemských radostí, aby mu zbylo na benzín a vstup.

Kunstverien
V pracovní dny jsem byl netrpělivý, občas mě neskutečně bolelo celé tělo a trápila mě nespavost. Nebyl jsem ve své kůži, v práci jsem byl nevrlý a dělalo mi obrovský problém ráno vůbec vstát z postele. Poslouchal jsem starý death metal, rovnal si věci v hlavě a čekal na pátek.


club
Je odpoledne po práci, konec šíleného 12 hodinového pracovního týdne a já jsem ve stavu, kdy bych si měl lehnout, případně se opít a zapomenout na celej svět. Jenže pak sedím doma u stolu, žvýkám suchý chleba a pořád dokola se dívám do prázdné ledničky. Už jsem si vyměnil eura, mám i peníze na benzín a foťák je připravený. Pořád to ale ještě můžu odpískat. 


club

merchandise
Jenže já mám v sobě pořád kus starého rebela, kousek Billyho a Wyatta z Bezstarostné jízdy. Jsem napnutý v cestovní horečce, přeci jen jedu sám a je to 200 kilometrů a dvě hodiny cesty. Propláchnu se tedy vodou, vezmu hořčík proti křečím a naladím na přehrávači v autě AUTOPSY. Natankuji, co nejvíc mi peněženka dovolí a už si to valím směrem na Rozvadov. Jedu pomalu, na pohodu, čeká mě toho ještě hodně a tak šetřím síly. 


I´m in Nürnberg
Navigace s německými mapami mi pomáhá tentokrát dobře. Občas se sice přistihnu, že s ní rozprávím, ale to už je úděl nás osamocených jezdců. Kolem kamiony, pomalu se měnící krajina a mé unavené oči, upřené na silnici. Možná jsem trošku přecenil síly, říkám si, když vjíždím do Norimberka. Jako vždy trošku bloudím. Dokonce se chvíli ocitnu i ve čtvrti, kde bych asi neměl zastavovat. Po ulici postávají divné ksichty, s takovým tím výrazem - vylez a my si s tebou pěkně po našem pohrajeme, kámo. Raději přidám a jsem rád, když zastavím před klubem.


Z - BAU

Kunstverein je galerie, umělecké doupě, kde je i klub (s několika sály). Perfektní parkování, venku terasa, kde měli i točené, vjezd pro vozíčkáře. Tady někdo, když tu starou budovu rekonstruoval, tak hodně a rozumně přemýšlel.

Jsem tu brzy, tak si pootevřu pro čerstvý vzduch dveře, pustím další desku AUTOPSY a na chvilku mě přemůže spánek. "Hey Jacub, is that you?": zaklepe mi někdo na kapotu auta a já se leknu. Chvíli se probírám a pak musím odmítnout lahev nabídnutého piva. Kluci z kapel mě poznali, taky pár fanoušků a já koukám asi hodně překvapeně, protože bych nečekal tolik vřelosti a že zde vůbec někdo bude znát můj malý český undergroundový blogísek. Připadám si jako velký reportér a chvilku se natřásám. Moje pýcha je ale ihned ochlazena vstupem do klubu, kde zjišťuji, že jsem si vyměnil málo eur. Na koncert mám (12 EUR), ale na přeslazené limonády moc ne (taky si musím koupit triko přece!). Ještě že jsou zde kamarádi a nosí mi, co si jen zamanu. Jsem mezi svými - opět zafunguje metalová soudržnost. Thank you very much for all, my friends!



Klub je to undergroundový, přesně podle mých představ. Pivo (uvnitř mají jen lahvové) nepiju, ale výběr je pestrý a dostačující, záchody počmárané, ale čisté, až se tam stydím chodit:). Hergot, já bych se tady zmrskal jak carský důstojník. Jenže to nejde, musím v noci domů. Cucám darované nealko, některým německým kolegům moc nerozumím, jiným až moc dobře, ale je to celé hrozně krásné, taková ta setkání třetího metalového druhu, radost z toho, že jsme, že máme všichni rádi starý smrtící kov a underground. Čekám na první kapelu.


fans

INTO COFFIN
 - předvedli zahnívající black/death doom metal takovým způsobem, že jsem měl chvílemi pocit, že se rozplynu ve zlém vesmíru. Byla to okultně laděná seance, pořádaná při příležitosti příchodu samotné bestie na zem. Velice naléhavé, studené a smrtící vystoupení, u kterého mi tuhla krev v žilách. The black/death doom metal INTO COFFIN from Germany played an excellent gig this evening. Great concert which was full of noble coldness!







CRYPTIC BROOD - death doomoví vyslanci shnilého pekla. Hmatatelně jsem se přehraboval ve starých plesnivých kostech. Němečtí maniaci moc dobře vědí, o čem je starodávná prašivá smrt. Tuhle trojici můžu vždy a všude a v Norimberku byli opět výteční. Hnili jsme zaživa, kroutili se jako červí larvy hlodající zmrzlé maso mrtvol. Koncert byl neskutečně drsný, surový a zároveň chladivý jako ruka umrlcova a muselo se dvakrát za neskutečného kotle přidávat. Vynikající! Frantic riffs, chaotic passages and doom calm. Some of the songs resembled rusty knife, stabbing your belly, others are like ice blade of axe, that has a date with your head. CRYPTIC BROOD set to music the mood hovering over the old scaffold again. Fans were definitely be satisfied and I was excited. Cult!








REPUKED - bylo na čase také smíchat death metal s troškou toho punku. Otevírali jste někdy rezavá vrata do staré kobky? A měli jste u toho několik promile v hlavě? Tak přesně takhle vypadal i koncert těchto Švédů. Žádné kompromisy, jen smrt, špína, hnus a chlad. Chyběly snad už jen sexy zombie v mosh-pitu. Málem jsem si vyrval vnitřnosti z těla. Skvělý set, před publikem, které si to přišlo neskutečně užít. Hello, my zombie! It´s time very morbid, calm, cold, with atmosphere of operating theatre. Maniacal vocal, killer riffs and often changing pace! It´s REPUKED in top condition! Moldy killer concert!







REVEL IN FLESH patří již nějaký ten rok mezi kapely, které protáčím nejčastěji ve svých přehrávačích. Líbí se mi kombinace švédského death metalu, studených melodií a totální oddanost stylu. V Norimberku zazněl první song a já šel do kolen. Set mi připomněl koncerty DISMEMBER v dobách mého mládí. To byla cirkulárka, která nešla zastavit. Z pódia doslova stékala energie a já pařil jak o závod. A ten vokál! Podal jsem si ruku se Smrtí, zaklapl za sebou víko od rakve a nenechal se ani na chvilku rušit. Určitě znáte ty chvíle, kdy jste totálně s kapelou propojeni v jeden celek. To se mi dělo vlastně po celou dobu téhle ledové seance. Co dodat? Snad jen, že takhle má vypadat death metal! If you look for a classic representatives of the style called old school swedish death metal, you wouldn't find a better live band. Concert was incredibly energetic, maniacal and cold as a corpse. I liked it slow cool melodies and dynamic passages. And vocal? Absolut killer! Old school swedish death metal that was crush me! Excellent frosty gig, where were split lid from the coffin!













Následuje nezbytný pokec, focení s kapelami a já, starý pan Asphyx dostávám spoustu dárku v podobě trik a kazety, díky za ně! 


with CRYPTIC BROOD

with CRYPTIC BROOD

with REVEL IN FLESH
Zvuk byl jedním slovem vynikající. Pan (opravdu Pan) zvukař chodil mezi lidmi, ptal se na jejich názor, vše samozřejmě ladil s kapelami a já z toho byl tak hotový, že jsem mu šel pak poděkovat. Klobouk dolů. 

Návštěvnost čítala něco přes sto kousků old schoolu chtivých válečníků. Nutno dodat, že ať se o Němkách říká cokoliv, tak tenhle večer se bylo rozhodně na co koukat. Po organizační stránce vše v pořádku, jen akce nabrala cca půl hodinový skluz. Zajímavostí budiž, že si tento večer nikdo nic nefotil ani nenatáčel mobilem. Bylo to velmi příjemné zpestření. 


new t-shirt and cassette in my collection - thank you very much!

Kdybyste viděli, jak mě se nechtělo domů! Nabídka na pařbu v nočním Norimberku, přespání a dokonce partička místních děvčat, to všechno znělo tak lákavě. Jenže mám už přes 4 obrácené kříže na krku, spoustu povinností a doma nedojedený okoralý chleba. Musel jsem se rozloučit. Ještě v autě, když mi vše doznívá pomalinku v hlavě, mám sto chutí to otočit a rozplynout se v pořádné pitce. Je tu ale noční silnice, poslední fyzický výkon a dlouhá cesta. Jedu pomalu, světla mě oslňují a neskutečně mi kručí v břiše. Pořád si ale prozpěvuji a cítím se dobře.


start from Nürnberg
Pak mi najednou z ničeho nic kolem druhé v noci (někde v půlce cesty) vypovědělo tělo službu. Udělalo se mi šíleně zle, musel jsem dokonce (ani nevím jak) zajet ke krajnici. Zkusil jsem si třikrát vždy po chvilce odpočinout a nešlo to. Prostě jsem se nemohl hýbat, nefungoval jsem, pak ráno dvakrát zvracel a několikrát mi tekla z nosu krev. Byl jsem uzavřený v kovové skořápce, třásl se zimou (ještě, že jsem dostal od kapel nějaká trika) a měl čistý strach, aby mě někdo neroztřískal. Došlo to tak daleko, že jsem po čtyřech hodinách marného přemlouvání sebe sama, musel zavolat Michalovi, který vyzvedl Gora a chlapci mi vyrazili zachránit život. Klepal jsem se tak vyčerpáním, že jsem vždy ujel dva kilometry a musel zase ke straně odstavit auto - totální kolaps. Asi ta spousta šílených dní v práci, skoro žádný spánek...


after my collapse, doopravdy jsem si myslel, že udělám rodině alespoň ještě jednu fotku na památku, i když...:(((
Když indiánovi někdo zachrání duši, tak je jeho bratrem. Já musím na tomhle místě klukům hrozně moc poděkovat. Nebýt vás, možná už bych tady nebyl. O nabití mé autobaterie, zničené díky bezpečnostnímu svícení, ani nemluvě. A ta ranní čokoláda na pumpě u Stříbra byla nejlahodnější pití, co jsem kdy pil. Děkuji bratři, máte to u mě!

Všechno odříkání, únava a vlastně i bolest ale (co se týká muziky a samotného koncertu) stály rozhodně za to. Úžasná akce plná skvělé hudby, setkávání a pohody! Děkuji za pozornost! Old school death metal forever! Thank you for all bands, for my friends, for all! Killer show!



- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound








about the bands:
Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Brain Eater (2017)

Recenze/review - CEMETERY URN - Cemetery Urn (2017)


CEMETERY URN - Cemetery Urn
CD 2017, Hells Headbangers

Srdce mám shnilé jako ropu. Není divu. Dlouhodobé tlení v podzemí, nekonečné seance uprostřed stínů. Všude přítomná smrt a magicky přitažlivé bažiny zapomnění. Chodím po onom mrazivém světě a hledám kapely, které v sobě mají také chorobnou závislost na temnotě. 


Tentokrát jsem zaměřil svůj death metalový hledáček na australské podzemní maniaky CEMETERY URN. Kapela z daleké země protinožců umí hned během několika prvních tónů zahalit celý svět do nepropustného pláště tmy, smrti, krutých riffů a nemocného vokálu. Hnijeme zaživa, marně hledáme neuchopitelné. Přitom máme jedinou jistotu - Smrt. Tohle je death metal, u kterého pukají stěny katakomb. 



Letošní stejnojmenné album "Cemetery Urn" je výtažkem toho nejlepšího, co kdy nahráli třeba takoví INCANTATION, FUNEBRARUM, DISMA, ABOMINATOR, IGNIVOMOUS Samozřejmě je přidán i nezbytný pekelný odér, takový ten černo černý feeling, který dělá z dobrých kapel ty skvělé. Novinku poslouchám stále dokola a mám najednou takový zvláštní pocit, že mi tuhne krev v žilách. Asi už se opravdu rozkládám a jednou alespoň posloužím jako kvalitní lidský humus. Vsáknu se do země a stále budu přidávat volume na hi-fi věži. Tohle album má v sobě totiž vše potřebné pro to, abych byl převezen přes řeku Styx. CD klidně můžete dát Charónovi místo mince. Temný, mokvající death metal, který vás provede močálem plným hnisu a špíny. Vynikající! 


sumarizace:

Temní death metalisté CEMETERY URN letos vydali nahrávku, která obrátí váš svět naruby. Světlo bude náhle už jenom tmou, zlo zvítězí nad posledními kousky dobra. Ne, před tímhle plíživým a ošklivým death metalem není úniku. Při poslechu si připadám jako bych stál po kolena v bažinách z krve a utrpení. Australané si pohrávají se smutkem, špínou a ošklivostí velmi elegantně. Přiznám se rovnou, tomuto albu jsem zcela propadl, je pro mě prokletím. Byl jsem uhranut, zvrhnut a pohřben budu moc být jen za hřbitovní zdí. Tady žádné modlitby nepomáhají, svět pokryl černý mrak. Z nebe už zase prší krev! "Cemetery Urn" je jako zlá mantra, opakovaná k samé dokonalosti. Už dlouho jsem neslyšel album, které by tolik připomínalo překapanou tmu. Death metalová nahrávka, která je dokonalou esencí zla!

Asphyx says:

CEMETERY URN and their new album, full of total evil, are here! You can find here the songs that are dark, manic and ugly. If you like dark moldy death metal, so don't hesitate. The CD resembles an upturned prayer. Australians can make much evil and dirty atmosphere. When I'm listening, it's like a just opened long old tomb. The smell of rot and death itself. Sharp riffs of CEMETERY URN sounds and corpses are exhumed. Do you feel the fear? The blood is falling down the sky! I would recommend this recording to all lovers of the dead. Dirty death metal, recorded in the hell! Inferno!

current CEMETERY URN lineup
Andrew Gillon – guitarist, songwriter
Chris Volcano – vocals, lyrics
Dan Macconni – guitar
Themmy Rentos – bass
Matt Crossingham – drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý šestý - Zvířata ze Zvířetic


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý šestý - Zvířata ze Zvířetic

"Miláčku, to jsem zvědavá, kolikrát mi dneska vykropíš hrobku": lákala Prcalinka svého milého na večer. Vydali jsme se na zříceninu Zvířetice, kousek za Debří. Jdu tentokrát ruku v ruce s Janou, protože Kačenka musí celé odpoledne pomáhat tátovi s nějakou operací psa. Dělám si legraci, že je Jana moje náhradní paní na hlídání, ona se tomu směje, ale vidím na ní, že jí příliš veselo není. Nedávno zažila další rozchod, opět starší pán, samozřejmě ženatý. Po kolikáté už?

Nesu si batoh, narvaný lahváči, s buřty, chlebem a dvěma knihami, o kterých si naivně myslím, že se z nich budu učit na maturitu. Tak jsem to alespoň slíbil doma. Jsem z toho sice trošku na nervy, ale je mi 17 a přikládám o hodně větší důležitost obrovskému výstřihu Jany. Rozvášní mě to tak, že navrhnu koupání v Jizeře. Jde se na to. Skáču do řeky po hlavě, aniž bych věděl, co je na dně. Taky se pořádně poškrábu na břiše o větev a crčí ze mě krev. Ale jen málo, ani to nebolí a když se ke mě Jana otočí a shodí horní díl oblečení, je mi šíleně krásně. Vyvalí se na mě všechna ta nádhera a já asi koukám jak vyoraná myš. "Nojo no, Káča takový nemá, co?": řehtá se mi má kamarádka a já jdu radši znovu do vody, abych to rozplaval.

"Opijem se, vopečem buřty, zase se opijem a pak budeme šukat!": řve ve vesnici Prcalík, až si babičky můžou nad jeho milou sprostotou ukroutit hlavu. "A co vy paní, vy už nešukáte?": mává na jednu takovou stařenku v šátku a ona chudák utíká radši za vrata. Je nás parta, něco kolem třiceti kousků. Samý mastný vlas, holky některé v plavkách, je vedro a začíná pálit slunce. Někdo zapnul kazeťák a už se řvou texty metalových kapel. Sundávám si tričko, jsem doslova narvaný energií. A taky testosteronem. Lituju, že se mnou není Káča, protože bychom se jako zdrželi a zapadli někam za mlází, roztáhli spacáky a bylo by dobře. Jenže tady není a tak mám co dělat, abych nenechal na holkách oči. 

Jdeme pěšinou mezi polem vlčích máků. Naše modré víly se samozřejmě na chvilku rozprchnou mezi květy, aby je utrhly, upletly si z nich věnce na hlavu a doplnily je pak kvítím z louky. Hrozně se mi to líbí, vypadají všechny jako bohyně, mladé, s úsměvy a taky pro mě! na chvilku zatančí. Je to kouzelné, jen by do toho nesměl Prcalík pořád řvát, jak je šťastnej, že bude večer mrdat vílu. Dostávám od Jany jednu smutnou pusu, protože ona pořád hledá toho pravého a dívá se špatným směrem. Stále ji vykládám, ať si najde někoho z nás, že by ji chtěl každej druhej, i já kdybych mohl, ale ona jen kroutí hlavou. V ženských se prostě nevyznáte.

Kytka je praktik a tak cestou uřízne nějaké pruty, to abychom měli na čem opékat. Pamatuji si, že ten den jeho milá Mirka neskutečně zářila. Zpráva o tom, že je těhotná, prozrazená mi pak v opilosti někdy kolem půlnoci, mě tak ani nerozhodila. Oni byli oba nadšení, vyprávěli mi o tom, jak se jim narodí syn/dcera a že jej/jí nechají hned jak začne chodit, hrát na kytaru. To aby byla zaručena další metalová generace a aby tady po nás taky něco zůstalo. Mirka bohužel, po několika měsících potratí a i když to nezní nijak příjemně, asi to bylo dobře. Na rodičovství jsme byli všichni přece jen ještě příliš mladí. 

Zakládám oheň, tohle je věc, kterou vždycky musím dělat já. Nikdo neví proč, ale je to faktem, který se nikdo ani nezkusí porušit. Machruju, že mi vše chytlo na první sirku a už jdeme s klukama na dřevo. Mám období Obituary (už zase) a tak všem vykládám, co jsem se kde dočetl. Kytka mi prozradí, že jsem debil, protože si pamatuju prd a pořád mě opravuje. Na něj je spolehnutí. Stejně jako na lahev vodky a rumu, kterou ihned otvírá. K ohni se vracíme už trošku navátí, ale veselí a děláme si z holek srandu, kolik kůží už sežvýkaly. "Až něco ulovíš, jak si žvejknu": plácne mě po zadku Jana a já v jejích očích vidím slzy. Pořád se mi holka trápí, říkám si chvíli v duchu, ale nakonec vše přebije pivo.

Otočí se volume úplně doprava a mezi rozpadlými zdmi zříceniny se rozléhají kovové stěny kytar - metalová klasika, ale to ještě netušíme, že se klasikou stane. Občas někdo paří, ale spíš se všichni párují a berou si spacáky. Jdu na záchod a v kopřivách leží naši milí, totálně opilí a kopulující Prcalík s Prcalinkou. Odvrátím zrak od kamarádova holého zadku a musím se smát, protože jeho princezna musí mít totálně spálené všechno. Asi jim to nevadí. "Pojď si sednout ke mě": řekne mi Pavlínka, jinak spolužačka Káči a taky holka, která se do mě už před lety, z mě neznámého důvodu, zakoukala. 

Nojo, jsem opilej a mladej a taky pěkně blbej, protože nebýt Jany, která se jako strážný anděl zase objevila u mě, ochutnal bych Pavlínku úplně celou. "Seš debil, to nevidíš, že tě ta holka miluje? A to seš fakt tak blbej a nedokážeš se ovládnout, vždyť máš Kačenku, ty vole?!": zařve na mě má kamarádka, až se leknu. Jenže jsem nalitej a asi opravdu debil, protože je jaro, teplo, pivo a metal. Pavlínka je (tak sladká!) líbáním načatá, vidím to na ní a cítím i na jazyku. Vidím ji také najednou na cestě, jak stojí se spacákem a mává na mě. Láká mě. "Jestli to uděláš, tak ti to nikdy v životě neodpustím": prská mi Jana do obličeje.

Loknu si rumu, mám skelný pohled a vydám se pomalu po pěšině. Je teplá noc, dokonce svítí i měsíc. Bylo by to jak z romantického filmu, nebýt tedy tak opilej. Leží tam, vlasy rozpuštěné do blond vějíře (Proč? To si holky musely říct mezi sebou, že to miluju!), tričko vzdouvající se na správných místech. Sundává si džíny. "Pojď ke mě, chtěla bych, abys byl můj první": zarazí mě trošku další věta, protože bych nikdy netipl, že taková kočka bude ještě panna.

Od hříchu mě zachrání dvě věci. Jednak to, že se mi zvedne šíleně žaludek (z chlastu a asi i ze mě samotného) a hodím obrovskou šavli směrem k Pavlínce a znečistím spacák i ji. A pak hlavně to, že na cestě za mnou stojí Káča, hned vedle Jany a obě mají v očích blesky. Udělám věc, za kterou se dodnes hrozně stydím. Uteču. Normálně zdrhnu do polí a běžím, co to jde. Peláším asi deset minut, tryskem pádím, až upadnu na louce. Je mi hrozně blbě na těle i na duši.

Člověk si musí vyžrat, co si sám nadrobil. Přiznám se, že nazpátek jdu jako holé neštěstí. Míjím kopřivy, kde zrovna Prcalinka objevuje kouzlo orálního sexu, pak Kytku s Mirkou, kteří se k sobě tulí, vlastně už ve třech. Jsou tak kouzelní a připomínají obrázky rodinek v barokních zámcích. Jen já to dneska celý pokazil. Došourám se nejdřív ke Kačence, která pláče. Pak dostávám facku, pak druhou od Jany. Omlouvám se, dotírám, ale Káča je hrdá holka, proto ji mám taky rád. Musím za Pavlínkou, ale beru si radši Janu s sebou. Sedí tam chudák, smutná, uplakaná a já si najednou uvědomím, kolika lidem jsem dnes způsobil bolest. Jsem asi fakt kretén, opakuji jí stále dokola, pak ji pohladím a nakonec dám na rozloučenou pusu.

"Ty vole, když nezasunul, tak se nic neděje, ne?": chlácholí po svém Prcalík Kačenku. To ji aspoň trošku rozesměje. Kaju se ještě asi dvě hodiny, musím ledacos vysvětlovat a spoustu věcí svedu na to, že jsem chlap (taková blbost, ale tenkrát to tak bylo, no!). Kačenka by měla ten večer být prohlášená za svatou. Za moji jedinou svatou. Je mi totiž odpuštěno, vše spláchne pivo, rum a pak taky dva půjčené spacáky a hodinka na louce pod hvězdami. 

Usneme až k ránu, všechna metalová zvířata ze Zvířetic, zachumláni do spacích pytlů, do svých holek (Pavlínka nakonec najde svého milého a přátelé, je s ním dodnes! Je její první a pokaždé, když je potkám, tak si ze mě dělají srandu, abych ji zase nepozvracel). 

Káča už mi spokojeně vrní na prsou. K ránu na nás padá rosa a já se snažím, aby mé holce bylo teplo. Sám se klepu zimou, ale musím, je totiž moje, nejlepší, nejkrásnější - a taky to trošku beru jako odčinění všech hříchů. 

Otočí se na záda, rozhodí vlasy (bože!, chce se mi křičet, protože v té tváři je smyslnost, ženskost, všechno - a to ještě neotevřela ty své krásné kaštánkové oči...) kolem celého svého já a přitažlivě dýchá/vzdychá/šustí. Zvedá se jí nápis Slayer na prsou a potom do ticha opilé party zašeptá:"Smrťáčku, já tě tak miluju, i když jseš někdy hroznej debil...". Do očí mi vytrysknou slzy a musím se rozhlédnout, jestli mě někdo nevidí, byla by to totiž hrozná ostuda. Jediný, kdo je vzhůru, tak je Jana, která se na mě usmívá. Koukáme na sebe a jako bychom spolu chvíli mluvili beze slov.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 10. června 2017

Recenze/review - EXCOMMUNION - Thronosis (2017)


EXCOMMUNION - Thronosis
CD 2017, Dark Descent Records

Když smícháte dohromady temnou atmosféru, opepříte ji black metalem, narvete do všeho death metal a nakonec promícháte antikřesťanstvím, musí z toho zákonitě vylézt totální zlo.

A to se právě stalo na nové desce amerických rouhačů EXCOMMUNION. Letošní druhé dlouhohrající album kapely je opět plné černo černých nálad, naléhavého opakování motivů, zloby, nenávisti a samozřejmě velmi dobré řemeslné zručnosti. Některé skladby by sice zasloužily trošku zkrátit, občas mi přijde, že "gradují" již příliš dlouho, ale jako celek je album neskutečně morbidně zábavným kouskem hudby. Před oltářem stojí padlý mnich a vysmívá se tomu gymnastovi s trnovou korunou. Už jen ten zvuk, ten vás smete z povrchu zemského.


EXCOMMUNION jsou sem tam až příliš monotónní a proto je dobré k jejich tvorbě přistupovat spíše jako k okultní seanci, k obřadu pro nemrtvé, než jen k hudbě jako takové. Cítím zde střípky MORBID ANGEL, kousky MITHRAS, DETHRONED, MITOCHODRION, MYRKSKOG, IMMOLATION. Převážně pomalé riffy, drtivost bicích i krutost vokálu připomínají postupně se probouzející chorobu. Vir byl uchován pro další generace hluboko v podzemí. EXCOMMUNION ho na novince "Thronosis" exhumovali a podávají nám ho se shnilými kousky masa. Boříte se rádi do bahna smíchaného s krví? Milujete dušení vlastního těla až na hranici bolestivosti? Potom vám bude chutnat i tohle album. Black death metal, u kterého shnijete zaživa! Skvěle!


sumarizace:

"Thronosis" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka EXCOMMUNION. Americká pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, EXCOMMUNION vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. EXCOMMUNION nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Death blacková ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně prašivá nahrávka!

Asphyx says:

"Thronosis" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of CHTHE'ILIST. American tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, CHTHE'ILIST will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be  scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. CHTHE'ILIST recorded an album, which is your ticket to Hades. Death black echo of the deepest underground! Very rotten record!


Tracklist:
1. Twilight Of Eschaton
2. Nemesis
3. World Crucifier
4. Blessed Is The Epoch Of Darkness And Strife

Recenze/review - CEMETERY WINDS - Unholy Ascensions (2017)


CEMETERY WINDS - Unholy Ascension
CD 2017, Temple of Darkness

Čekám až odbije půlnoc. Byl jsem povolán v děsivých snech, abych se rouhal na místním hřbitově. Pronásledovaly mě temné síly, lákaly mě a tak tu klečím, se zrakem upřeným do podzemí. Šeptám slova obrácených modliteb, trhám si vlasy touhou po smrti. Začínám pomalu hrabat, prsty rozdírám studenou zem. Bolí to, pálí a drásá. Mé utrpení trvá nekonečně dlouhou dobu. Má snaha je nakonec odměněna. Vykopal jsem svoji vlastní mrtvolu.

Člověka napadají při poslechu alb různé věci. Mnohdy morbidní, nereálné. Emoce proudí z reproduktorů do mého pokoje a já sedím a rozvážně kývám hlavou. Prvotina one man black death metalové kapely CEMETERY WINDS mě zaujala postupně, polehounku. Získala si mě atmosférou, černou aurou i určitou vznešeností, kterou z ní cítím. Kladu věnce na svůj vlastní hrob a kolem létají jako černé střely skladby z "Unholy Ascension".




Za CEMETERY WINDS stojí jediný člověk - J. Lukka. Ten si pohrává s černými náladami ve stylu skandinávské školy devadesátých let. Album má mnohdy až doomovou atmosféru. Plyne převážně poklidně, je naléhavé a sází se spíš na melodie, než na tlak. Líbí se mi zvuk, obdivuji obal. Užívám si další a další procházky mezi hřbitovním kvítím. Novinku doporučuji poslouchat v kuse, opájet se jí, nasávat jí jako lék z onoho světa. Smutek ve spojení se smrtí má mnoho podob a tu, kterou nám předkládá tento finský maniak si dám vždy s chutí. Pro společné seance to chce klid, šerou místnost a náladu na bodu mrazu. Pak propadnete peklu jako já. Black death metalová nahrávka, která je studená jako víko opuštěného hrobu. Velmi dobře!


sumarizace:

CEMETERY WINDS se povedlo zhudebnit temnotu. Death black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "Unholy Ascension" za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Black death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!

Asphyx says:

CEMETERY WINDS composed darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "Unholy Ascension" during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. Death black metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!

Track list:
1. Dormant Darkness
2. Realm of the Open Tombs
3. Into the Breathless Slumber
4. When Death Descends
5. Burials After Midnight
6. The Storm of Impious Wrath
7. Unholy Ascensions
8. Outro

Line up:
J. Lukka - Drums, Guitar, additional instruments
Kari Kankaanpää - Vocals (SEPULCHRAL CURSE),
Marko Ala-Kleme - Vocals (NASHORN)
Juho Manninen - Bass (CURIMUS)


pátek 9. června 2017

Recenze/review - APOSENTO - Bleed to Death (2017)


APOSENTO - Bleed to Death
CD 2017, Xtreem Music

Potácím se někde mezi realitou a temným sněním. Nasávám beznadějnou atmosféru opuštěných hřbitovů. Kráčím mezi náhrobky a přemýšlím, kde jednou budu ležet já. Uvidím svůj nápis, vytesaný do žulového kříže. Pak mi to dojde. Vždyť já jsem už dávno mrtvý a tohle všechno je jen má mrazivá představa.

Španělští death metalisté APOSENTO jsou jako poslové zlých zpráv. Hrají s neskutečnou vervou, s absolutní oddaností záhrobí a jejich novinka "Bleed to Death" má obrovský tlak. Je otiskem lidské nenávisti, šílenstvím, které znají jen nemrtví.



"Bleed to Death" je ozvěnou z onoho světa, zahranou ve stylu MASSACRE, DEICIDE, MONSTROSITY, DEATH, SIX FEET UNDER. Je také prašivinou, která jednou pokryje i vaši rakev. APOSENTO moc dobře vědí, jak se hraje ve stínu smrti. Skladby působí jako ostré hřeby, zatloukané vám do dlaní. Ano, tohle je spíše než hudba ukřižování vašich vlastních běsů. Temné, nepřátelské, zběsilé, rouhačské, masakrující - takové je nové album těchto španělských maniaků. Nahrávka si mě získala vlastně ihned po prvním setkání a vzájemná přitažlivost nám vydržela několik měsíců. K "Bleed to Death"se budu vždy rád vracet. Má v sobě totiž magickou smrtící formuli, která mě uhranula a jen tam mě nepustí. Death metal, u kterého praskají náhrobky tlakem! Vynikající!


sumarizace:

APOSENTO na svém druhém dlouhohrajícím albu předkládají smršť ostrých a morbidních songů. Přiznám se rovnou. Jakmile jsem si desku poprvé pustil, byl jsem ihned ztracen. Pánové hrají přesně ten druh death metalu, který mi dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Tlačící riffy, kruté vyhrávky, hutný hlas ze záhrobí. Hudba je sice inspirována klasiky žánru, ale provedení a nápady hodnotím na výbornou. Jeden masakr střídá druhý a všechno je zahaleno do pláště temnoty. Otevřete bránu do pekla! Za chvíli jsem u vás! Poslech mi připomíná sledování dobrého hororového filmu. Italové na mě útočí bez varování, tvrdě a nekompromisně. APOSENTO jsou krásnou ukázkou toho, že hudba může opravdu zabíjet. Zavřete dveře na několik zámků, venku zase řádí šílený vrah. Cítíte tu sílu? Tady se hraje první death metalová liga. Bez debat! Album připomíná rozjetý vlak, odjištěný granát, případně valící se lavinu. Doporučuji všem milovníkům temnoty. Smrtící nahrávka, která připomíná trhání nehtů kleštěmi! Skvěle!

Asphyx says:

APOSENTO bring us the cyclone of morbid songs on their second long play album. I have to admit. The first time I listened this album I was lost immediately. These gentlemen play the exact music I like for me bad soul. Pushing riffs, cruel songs, and heavy voice from the beyond. Their music is inspired by the classic bands of this genre, however the finish product and ideas are great. One massacre is changed by other one and everything is cover by the coat of the darkness. Open the gates to Hell! I´m there in a second! The listening reminds me the watching of good horror movie. Italian attack me without any warning, hard and grimly. APOSENTO is the great example that music can kill. Close the door with a lot of locks because there is a crazy murderer again outside. Do you feel the power? In here is played the first death metal line. Undebated! This album reminds a train which goes, primed bomb or rolling avalanche. I suggest this to all of you who loves the darkness. Deadly record which reminds ripping of nails with tongs! Amazing! 

APOSENTO lineup 2017
Mark Bersek – vocals
Manolo Sáez – guitars
Manu Reyes – bass
Gabri Valcázar - drums

Recenze/review - LOGIC OF DENIAL - Aftermath (2017)


LOGIC OF DENIAL - Aftermath
CD 2017, Comatose Music

„Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma.“ H.P. Lovercraft.


Nutno na začátek říci, že psát pár postřehů na novou desku italských LOGIC OF DENIAL jsem se rozhodl vlastně až po zjištění, že se tahle smečka zaobírá ve svých textech díly a světem páně H.P. Lovercrafta. Spojení brutálního death metalu a jeho knih mi přišlo jako velmi zajímavé. A jak na mě funguje? Řekl bych že na výbornou. Pokud máte rádi klasický zabijácký smrtící kov s dobrými nápady, tak neváhejte, "Aftermath" je tu pro vás!





Hudebně je "Aftermath" esencí toho, co tvoří na svých deskách třeba takoví HOUR OF PENANCE, BLOODTRUTH, HIDEOUS DIVINITY, DEFEATED SANITY, SEPTYCAL GORGE. Zahnívající, hutný vokál, zpočátku chaoticky vypálené riffy, k tomu spousta temnoty. Úplně mi nesedí zvuk a produkce, mám raději větší starobu, ale to jsou jen drobnosti. Radost z morbidních zážitků mi to zkazit nedokáže. Když masakr, tak bez kompromisů a s elegancí. A to umí LOGIC OF DENIAL na výbornou. Nestanou se asi mojí noční můrou, ale když bude chuť na trochu té zkažené krve, narvu si je do hlavy pokaždé znovu a rád. Brutální death metal s vyhlazovacím účinkem! Velmi dobře!


sumarizace:

LOGIC OF DENIAL a jejich nová deska připomínají pořádně rozzuřené patology. Riffy, nože, bicí, skalpely, vokál, pily, mají nabroušené v tom nejlepším nožířství. Italská brutal death metalová šlechta čerpala inspiraci pro svoji tvorbu spíše v klasickém období death metalu a tak je jejich nová deska velmi syrová, krutá a krvelačná jako čerstvě rozzuřená šelma. Představte si nějakou kobku, kde se páchají morbidní a nechutné, hudebně zvrácené obřady. Máte dvě možnosti. Buď vás album chytne a smete z povrchu zemského nebo utečete strachem pryč. Přežijí jen ti nejsilnější! Nahrávka má obrovský tlak. Je nekompromisní a plná šílených melodií. Jako člen řádu rychlého kovu smrti jsem navýsost spokojen. Svět je už hodně dlouho špatné místo k žití, ale "Aftermath" je ještě temnější. Osobně jsem se chytil na tuhle krvavou návnadu během pár prvních tónů a na konci poslechu jsem ležel umlácený v rohu pokoje. Brutal death metalová deska, která vás přitluče na zeď! 

Asphyx says:

The new album by LOGIC OF DENIAL sounds like a group of very angry pathologists. Their riffs, knives, drums, scalpels, vocals and saws had been edged in the best cutlery ever. This Italian brutal death metal aristocracy has been taking their inspiration from more classical period of death metal and that´s why their new album is very raw, cruel and sanguinary like a beast. Imagine some kind of a cell where some morbid and nasty musically kinky rituals are done. You have two choices: A) the album would catch you and it would kill you or B) you would run away because you would be scared! Only the strongest will survive. This album has an enormous pressure. It is cruel and full of crazy melodies. As a proud member of the fast deadly metal cult I have to say that I´m satisfied. The world is a very bad place to live, however the "Aftermath" is more dangerous and darker. I actually liked this album with a very few tones and in the end of the listening I was knocked out in the corner of the room. This is a brutal death metal album which would pin you on the wall. 

Track Listing:
1. Abscission
2. Devouring Seeds of the Apocalypse
3. Gorging on Innocence
4. Miroir
5. Sufferance
6. Assenza (The Sufferance Ouverture)
7. Larvae of Eden
8. The Decaying Drama (Pt. I: Quietus - Pt. II: Antinferno)
9. Defilement
10. Violating the Canvas of Forgotten Purity
11. Immaculate
12. Euphoric Abhorrent Synthesis

band:
Mattia Gatti - Vocals /
Alessandro D'Antone - Guitars /
Marcello Tavernari - Bass /
Marco Carboni - Guitars /

TWITTER