DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 6. srpna 2017

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto čtvrtý - Pivo, holky, Chachaři a koncert IRON MAIDEN.


Příběh sto čtvrtý - Pivo, Chachaři a koncert IRON MAIDEN.

"Jako jestli si myslíte, že pojedu s váma, tak to se šeredně mýlíte, ani za boha!": rozčiloval jsem se zase z plných plic. Důvodů byla spousta. Prvním byly peníze a o potom nezvratitelný fakt, že manželství mých rodičů je v totálním rozkladu. "Ty vole, to si posereš život, vždyť Bruce z Iron Maiden odchází a podle mě se určitě rozpadnou": vážně mi domlouval Kytka, opět hlavní strůjce celé téhle šílené akce. Pak do hry vstoupila Jana a hlavně Kačenka, protože obě holky kapelu milovaly. "My je musíme vidět, přece nás nenecháš jet samotné": zkoušely na mě své ženské fígle. "Nemám ani korunu": odsekl jsem a vztekle odešel  z panelů domů.

Aby bylo jasno, Iron Maiden jsem v té době obdivoval, samozřejmě velmi dobře znal, ale že bych si z nich kákl do gatí, to zase ne. My byli s klukama tvrďáci, my byli thrash a death a Iron Maiden pro nás byli už trošku vyměklí. Byla to samozřejmě blbost a totální kravina, ale já byl v té době dost orthodoxní thrasher a deathař. Hlavní byly ale peníze. Od našich jsem mohl čekat tak maximálně výsměch a ostatní příbuzní už byli dávno vyčerpáni mým půjčováním. Ale hlodal ve mě pocit, že budu trhat partu. Takže spousta frustrace, možná spíš vzteku.

Přijdu domů, zkusím nahodit cenu i s vlakem. Ozvěnou mi je smích a že bych si měl už začít hledat práci. Nikdo tě po prázdninách živit nebude, říkali mi stále dokola. Šel jsem se projít, došel na roh Radouče nad Jizerou a měl sto chutí skočit dolů. Doma stálo všechno za prd, nevěděl jsem moc, co bych vůbec chtěl v budoucnu dělat, protože maturita na střední technické škole pro kluka se sklonem pro snění a humanitní vědy nebude asi to pravé ořechové. Padl na mě absolutní splín. Asi bych neskočil, ale dobře mi nebylo.

Usínal jsem za zvuků další z nekonečných hádek, přes prosklené dveře do kuchyně viděl dvě postavy gestikulující rozčileně a nenávistně. Vzal jsem si raději sluchátka, nasadil do nich Krabathor a přemýšlel jsem, co se to s nimi stalo. Vždyť se mívali tolik rádi. Brácha brečel do peřiny a já usnul vyčerpaný celým světem. Koncert Iron Maiden se pro mě stal najednou hrozně důležitým. Chtěl jsem vypadnout.

Ráno zvonek dole u dveří a "dobrý den, může jít s náma Kuba ven?" Na to otázka mé mámy, s kterou že to vlastně chodím. Pokýval jsem smutně hlavou (ona to po tak dlouhé době neví?) a bez odpovědi vylezl ven. "Máme pro tebe překvapení, Smrťáčku": lísaly se ke mě holky a já se pořád neusmíval. Vzaly mě každá pod paží, sousedky koukaly, hned rozjely spoustu řečí a my se vydali k panelům. Tam zbytek party, všichni tajemné obličeje. 

"Náš milý, sličný, hodný, krásný, šílený metalisto...": začal obřadně Kytka. "Ty vole zkrať to, mluvíš jak večerní hlasatel v televizi": přesekl mu nit Prcalík. "Protože si náš, protože tě máme rádi a odjet na Irony bez tebe by nebylo ono, tak jsme se ti složili na lístek": řekla mi všechno najednou radši Jana a spolu s Káču a Mirkou mi vznešeně předaly v igelitových deskách vstupenku. "No, ale to já nemůžu přijmout": odpověděl jsem a cítil se ještě víc chudý. "Di do prdele, prostě si ten lístek vem a prachy nám dáš někdy až budeš mít. Stejně z nás budeš mít jednou nejlepší práci, tak budeš zvát nás": uzemnil mě Prcalik.

Musel jsem, spolu s Káčou kousek poodejít, hned vedle panelů, do borového háje, kde jsme vždycky s holkama muchlovali sebe navzájem. Měl jsem pláč na krajíčku, všechno mě šíleně dojalo. A taky, protože peněz museli vybrat na tu dobu a nás hodně. Vrátil jsem se, každého postupně objal, kluky jen poplácal po ramenou a začal se zase smát. Nějaká hádavá rodina, nejistota, budoucí práce, všechno mi bylo jedno. Jedu na Iron Maiden do Ostravy! Měl jsem takovou radost, že celý večer jsme s Kačenkou vyloženě pro...víte co.

5. duben 1993 ráno. Lampička rozsvícena, džíny nataženy. Nášivka Vader dlouho dopředu opravena, lístek pečlivě připraven v přední kapse, občanka v zadní u kalhot. Zamumlám pozdrav do bytu, ale nikdo nereaguje. Asi jim je jedno, že budu pryč. Vyzvedávám Janu, nahoře u hřbitova. Voní mládím, nějakou lehce kořeněnou voňavkou a je ke mě hezky přítulná. Má batoh, s kterým jí pomáhám. Dneska budu zase za chudého, nemám zrovna brigádu a tak není ani na pivo. Ještě, že mám kamarády. Přijdu si sice trošku jako pijavice, ale nikdo to tak nebere. Jdeme pro ostatní.

Kačenka celá černá, tričko Saxon, úzké džíny a černé čínské kecky. Líbám ji u nich na chodbě, protože Jana čeká dole u dveří. Další batoh, další piva, svačina. Holky se o nás uměly vždycky postarat. Prcalík s Prcalinkou nalehko, jen s dvěma flaškami fernetu. Cinkneme lahvemi, záklon, uděláme brrr, brr a jde se na nádraží. Za chvíli nám jede vlak.

Nasedáme směrem na Prahu, je nás snad padesát. Dole ve městě přistupují další. Největší úspěch má samozřejmě Kytka, protože vytáhne snad kilometrový věnec špekáčků (jsou od řezníka, od známého, tak žerte přátelé!). K tomu ferneta a lahváče. Sedím zase mezi holkama, je už to takový zvyk. Všichni si stejně myslí, že chodím s oběma. Neřeším, dělá mi ta představa samozřejmě dobře, ale realita je jiná. Jana je jednoduše sama a s Káčou jsou velký kámošky. A taky se svým způsobem vlastně milujeme, to je jasný.

Přemlouvám své slečny, abych si mohl pustit do walkmanna Vader. Dávám na začátek demo Necrolust, jedno z mých nejoblíbenějších. Broukáme si texty, kýváme hlavou. Jinak klasický metalový bordel. Spousta opilých, řvaní, hlášky, smích dívek. Paráda. V Praze přestup a že tu Ostravu dobijeme! Cestou se řeší, jestli se Iron Maiden rozpadnou, když ten Bruce odchází. Jediný, kdo se trefí do věcí příštích, je Kačenka. Ta prorokuje budoucnost kapely až s mrazivou přesností. 

Vlak je narvaný k prasknutí. Cestou přistupují další a další metly. Slyšet je pražština, moravština, na nádraží pak i polština. Spousta z polských sousedů, opravdu snad každý druhý mě zdraví. Plachta přes celá záda Vader má velký úspěch. Dostávám kořalky, piva ze severu. Bude dobře. Holky mě krotí, protože já když se tenkrát rozjel, nešlo mě zastavit. Jenže poručte sedmnáctiletému opilému rozervanému thrasherovi. Měl jsem vlastně celý výlet zadarmo. Nestál mě ani korunu. Inu mladá metalová socka, model rok 1993.

Jde se do hospody, kde je ale tak modro, že se tam nemůžeme dostat. Přesouváme se radši k nějakému stánku, dostávám klobásu, další pivo. Prý se musíme posilnit. Odháním jednoho kluka z Brna, který se samozřejmě zamiloval do Jany. Kouknu na něj ostře, jako vzteklý pes a snad i zavrčím. Odejde s omluvou. Uff, ještě že tak, protože mé nohy jsou vratké, že bych nedal ani ránu. 

Před námi Palác kultury a sportu ve Vítkovicích a davy modrých džínových vest. Tolik lidí jsme snad ještě nikde neviděli. Jdeme dovnitř. Já zvracím nějaké slečně znenadání na záda. Málem dostanu od jejího Chachara na hubu, ale vše zachrání mí dva strážní andělé Jana a Kačenka. Jak vše vyvrhnu, udělá se mi o hodně lépe. Skandujeme.

Iron Maiden nastupují. Světla, Bruce vstupuje na scénu a už do nás nasolí "Be Quick or Be Dead", pak "The Number of the Beast" a potom už to jede. I já, trošku původně skeptický, jsem stržený davovým šílenstvím. Mé dámy chtěly dopředu a tak jsme přímo v tom největším kotli. Musím je brát postupně na ramena, cítím z jejich mladých těl nadšení, rozechvění, krásu spojení mezi námi a kapelou. Ironi nás mají na lopatě, dělají si s námi, co chtějí. A to po celou dobu, až do konce. Přehráno je vše důležité, tuším tři přídavky se závěrečnou "Sanctuary". To už se ale objímáme, líbáme a já vidím na jejich tvářích slzy radosti, euforie a štěstí. Je konec.


Suneme se pomalu ven. Kolem se válejí kelímky, křupají nám pod nohama a Jana s Káčou musí na záchod. Já jdu k nějakému plotu, kde mě jeden místní ostravský bard upozorňuje, ať si dám bacha, aby mi ho někdo nevykouřil, když ho strkám skrz pletivo. Usměju se na něj a už kecáme. Vrátí se nám holky, oni se připojí k naší partě a protáhne nás místními podniky. Přiznám se, že jako pivař jsem s nimi pít nedokázal. Vlastně nikdo z nás. Mám všechno v mlze, vím jen, že jsem mluvil plynule polsky, holky naskákaly do nějaké kašny a já do ní pak čůral a zpíval nevím proč ruskou hymnu. Asi že jiných textů moc neznám nazpaměť. 

Karel (zvaný Kódl) nás odvedl na vlak, prohlásil něco o tom, že bychom se konečně mohli naučit pít a my všichni ihned vytuhli. Kačenka pozvracené kecky, Jana s roztrženým tričkem, že jí bylo vidět všechno. Prcalík se šrámem v obličeji. Jen Kytka s Mirkou v pohodě, protože oni se jako vždy zašili stranou (asi už věděli, že je Mirka těhotná, nevím). My ostatní šli vždycky do davu, do pařby, do kotle, rovnou po hlavě. Cesta ubíhá hrozně pomalu, v Praze nás musí vyhodit průvodčí, protože je nám šíleně těžko z té ostravské pálenky a bolí nás palice k prasknutí.

Přijedeme do Boleslavi a někoho napadne, že musíme ještě na jedno ranní (nebo spíš polední) na rozloučenou do nádražní hospody. Blbej nápad, hodně blbej, ale takové se většinou ujmou. A  tak jdeme a pijeme pivo až do němoty, vyprávíme o Iron Maiden, myslíme si, že se rozpadnou. Prcalík si nakonec stoupne na stůl, pokusí se zazpívat jednu jejich skladbu. Je hrozně falešný a tak jsme docela rádi, když spadne přímo na hlavu a rozsekne si jako takový bonus čelo.

Kačenkovi mají doma nějakou návštěvu, tak se spí u Jany, ta tam zase nemá nikoho. Holky se opilé propletou jako kořeny stromů mezi sebe a já lituju, že je nemůžu mít obě najednou. Sednu si naproti do křesla, s drsným pivem v ruce, které nakonec nedopiju a najdou mě s ním až odpoledne, již vylitým, spícího a chrápajícího.


Možná jsem ani tenkrát nevěděl a nedovedl přesně pochopit, co jsem vlastně úžasného zažil. Nebral jsem to tak. Parta mi zase koupila lístek, holky na mě byly hodný a piva bylo dost. O to mi šlo především. Koncert byl úžasný, pro mě tenkrát vlastně dokonalý. Drželi jsme spolu, měli se rádi, jeden by pro druhého snad položil život. A to jsem původně vůbec nevěřil, že bych mohl za Iron Maiden, holkama, pivem a Chachary vůbec vyrazit. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. srpna 2017

Recenze/review - STEEL MAMMOTH - Atomic Oblivion (2017)


STEEL MAMMOTH - Atomic Oblivion
CD 2017, Ektro Records

Spoustu let nás strašili, že bude jaderná válka. Vodíkové bomby z jedné strany, vztek z druhé. Měli jsme se stát jen fotkou na zdi po výbuchu a trpět navěky s vypadanými vlasy. Nestalo se tak, i když pořád se na světě najde dost tupců, kteří s tím vyhrožují. Ukazuji jim fuck off a pouštím si radši novou desku finských maniaků STEEL MAMMOTH.

Legendární smečka, která ve své tvorbě kombinuje punk, heavy metal, hard rock, psychedelii, stoner a hlavně pořádnou dávku šílenství. Pokud máte rádi v hudbě nevázanost, rebelii, legraci, nadsázku, pojďte se mnou na výlet, po kterém už nikdy nebude nic jako dřív.
 
"Atomic Oblivion" jsem si pouštěl často a rád ve chvílích, kdy mě štval celý svět. Při nekonečných vyšetřeních v nemocnicích, v dopravních zácpách, v pátek odpoledne po práci, kdy jsem ještě několik hodin automaticky skřípal zuby. STEEL MAMMOTH mě umí uklidnit, vyloudit na mé tváři úsměv. Já vlastně ani nevím proč, ale novinka se mi nějakým záhadným způsobem hrozně líbí. Je absolutně netypická v mé diskografii, ale je také deskou, která mi otevírá v hudbě dosud netušené brány. Finové jsou hraví, jako malé děti, jako koťata, která právě loví myš. Pokud máte chuť, užijte si je. Dokud nepřijde jaderná katastrofa.



sumarizace:

"Atomic Oblivion" je albem plným hard rock, psycheledických, experimetnálních, stoner heavy metalových melodií. Máte otevřenou mysl? Tak neváhejte! Velmi dobře!




Asphyx says:

"Atomic Oblivion" is a album full of hard rock, psychedelic, experimental, stoner and heavy metal melodies. Do you have an open mind? So do not hesitate! Very good!

TRACK STREAMS:
https://soundcloud.com/ektrorecords/steel-mammoth-clearing-of-frost
https://soundcloud.com/ektrorecords/steel-mammoth-heavy-muscle-tissue
https://soundcloud.com/ektrorecords/steel-mammoth-shit-testament

pátek 4. srpna 2017

Recenze/review - UNDERGANG - Døden var kun en begyndelse...(2017)


UNDERGANG - Døden var kun en begyndelse...
demo cassette 2017, Extremely Rotten Records

Byl jsem zrovna na koncertě ztracených duší. Mával jsem hlavou, má tělo bylo ve smrtelné metalové křeči. Pot stékal po zádech, srdce bušilo do rytmu nechutných melodií. Potkával jsem nemrtvé, rozprávěl s démony. Najednou se otočím, tam kluk podobného vzezření jako já (jinak David, kytara a zpěv recenzované kapely). Podává mi ruku a v ní je kazeta dánských UNDERGANG.

Doma pak, asi po týdnu, rozbaluji ten dárek, mazlím se s ním, jako s mrtvou milenkou. Páska se napíná v kazetových hlavách, staré zařízení, šedivý muž u reproduktorů. Hroby se znovu otvírají, smrt má své nové jméno. Totální prašivina, šílenost, hnilobný dárek v mých rukou. 



Pro dánské UNDERGANG mám již dávno slabost, hrají totiž ve stylu ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER a to já moc rád. Otáčím kazetu v rukou, uvědomuji si, že je to sběratelský kousek, jeden z pár pro fanoušky. Tři songy plné překapaného hnisu, špíny, patiny otevřených hrobů. Nahlížím stále do rakví, v očekávání, že potkám své death metalové předky. Už jsou zde, s odhodláním v očích, s praskáním v kostech, v prašivé energii. Utíkám pryč, z tohohle šíleného světa, budu raději za oponou velebit pravý nefalšovaný reálný death metal. Stejně jako UNDERGANG. Kapela, která přesně pochopila, o čem je Smrt. Vynikající album!



Asphyx says:


Hello bastards! New demo cassette album UNDERGANG is total old school death metal! Great slowly rotting riffs, maniacal vocal and morbid sound. New album "Døden var kun en begyndelse..." reminds me walk on the grave. Great moldy work for all old school death metal maniacs!

Tracklist

A1Tvangsfodret Pigtrâd
A2Sygelige Nydelser (Del II) Tafefili
A3Skåret I Småstykker

band:

Anders Pedersen - Drums I
Sam Osborne - Bass / Backing vocals I
David Mikkelsen - Guitars / vocals

čtvrtek 3. srpna 2017

Recenze/review - PHYLACTERY - Necromancy Enthroned (2017)


PHYLACTERY - Necromancy Enthroned
CD 2017, Unspeakable Axe Records

Zmítal jsem se již dlouho v šílených křečích. Jako bych měl někde uvnitř svého těla obrovského cizopasníka, který tam hlodá, kouše, drtí a dělá mu šíleně dobře, když skučím bolestí. Hnil jsem ze své podstaty, rozkládal jsem se. Nebylo divu, mým častým společníkem byla nová deska death thrashových válečníků PHYLACTERY.

Ti se zhlédli ve starých postupech, vytáhli na světlo boží nekonečné chuchvalce zhuštěné tmy, pootevřeli dveře do samotného pekla, aby k nám nehodným mohl vanout zatuchlý smrad záhrobí. Pokud máte rádi dávný metalový svět a vyrůstali jste s kovem v srdci, myslím, že by se vám tihle šílenci mohli líbit.



"Necromancy Enthroned" stylově navazuje na starodávný death a thrash metal. Slyším zde ozvěny POSSESSED, DECEASED, SACRIFICE, NOCTURNAL GRAVES, MORBID SAINT. Vezměte smrtící postupy devadesátých let, smíchejte je s rezavým thrashem a máte před sebou desku, která ostudu v márnicích určitě neudělá. Nic pro zhýčkaného současného hudebního intelektuála, ale spíš překapaná špína, sněť, smrad a válka s nebem. Hraje se jednoduše, o to víc nadšeně a uvěřitelně. A já tak nemůžu jinak, než ze své podstaty jen a jen chválit. Vedle mě sedí partička nerudných umrlců. Chtějí čerstvou krev! Dál tančím mezi pavučinami, nastavuji tvář hnilobě a album si neskutečně užívám. Death thrash metal, který je poctivým echem z onoho světa. Skvěle!


sumarizace:

"Necromancy Enthroned" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na kanadské death metalisty PHYLACTERY. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Kanadští uctívači old school death/thrash metalu jsou zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD PHYLACTERY absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:

"Necromancy Enthroned" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these Canadian death metal band PHYLACTERY. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Canadians which worship old school death/thrash metal are here! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by PHYLACTERY something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!


Track List:
1. Risen Restless Dead
2. Wisdom of Heretics
3. Fulminations
4. Morbid Existence
5. King of Ruin
6. Where I Dwell
7. Enslaved by the Dawn
8. Eyes of Fear and Flame
9. Bubonic Undeath
10. Unholy Empire
11. Eat of My Disease


Members:
K.T. - Vocals/Drums
T.G. - Guitars
J.M. - Bass

www.facebook.com/Phylacterydeaththrash/
Twitter.com/phylacteryband
http://unspeakableaxerecords.com
unspeakableaxerecords.bandcamp.com/
www.facebook.com/unspeakableaxerecords
https://twitter.com/UARMetal

středa 2. srpna 2017

Recenze/review - BIRTH OF DEPRAVITY - From Obscure Domains (2017)


BIRTH OF DEPRAVITY - From Obscure Domains
CD 2017, Dismembered Records

Pořád jí říkal, jak se mu líbí, neustále obdivoval její krásnou čistou a neposkvrněnou kůži. Lichotilo jí to, ale jen do doby, než si z ní ušil svůj nový plášť.

Hrát brutálně a zároveň temně zase tolik kapel neumí. Řečtí BIRTH OF DEPRAVITY jsou krásným příkladem toho, že když se chce, tak to opravdu jde. Hezky polopatě, s nezbytnou špetkou techniky a zároveň drsně, syrově, krutě. Podobně jako na lidských jatkách. Tohle album mě smetlo na první dobrou. Baví mě ty kousky krve, sražené po stranách mých reproduktorů. A taky tma, která je všude kolem.




BIRTH OF DEPRAVITY se s tím rozhodně nepářou. Sice se nevyhnou určité monotónnosti a stereotypu ve skladbách, ale to bych považoval za daň stylu jako takovému. Hlavní je tlak, energie, síla, masakr, živočišnost, které z desky cítím. "From Obscure Domains" není dokonalým albem dnešní doby, ale odsýpá pěkně a našel jsem si na něm spoustu zajímavých momentů. Nahrávce by možná slušel o trošku lepší zvuk a někdo, kdo by songy trošku zkrátil a vyhodil těch pár hluchých míst, kterým se Řekové bohužel nevyhnuli. Jako celek mě ale tohle brutálně death metalové běsnění baví a oceňuji obzvlášť takový ten "divoký šok", který zde slyším. Řecký brutálně death metalový masakr motorovou pilou. Dobrá deska!



sumarizace:

Nové album BIRTH OF DEPRAVITY je nahrávkou, která je plná death metalového násilí. Je ranou mezi oči, nekompromisním materiálem, který vás rozdrtí. Kombinace krutých riffů, skvělého zvuku a obrovského tlaku dělá z novinky velmi bolestivou brutální death desku. Tohle je klasický, brutální death metal, který vám vymáchá obličej v kaluži plné krve. Žádné ústupky, žádný oddych. Jen kruté riffy, ostrý hlas a odpadající kusy vašeho těla. "From Obscure Domains" řeže jako motorová pila, která nejde zastavit. Naporcovat, pověsit na háky a po odkapání zahodit na hromadu! Všichni fanoušci klasického brutálního death metalu by měli zbystřit svoji pozornost. V Řecku byla uvařena hodně krvavá kaše. Nahrávka působí jako srážka s pořádně rozjetým vlakem. Doporučuji všem hudebním patologům, všem fanouškům smrtícího masakru. Brutální death metalové album, které zabíjí na potkání! Skvělá morbidní práce!


Asphyx says:

The new album by BIRTH OF DEPRAVITY is full of death metal violence. It´s a hit between eyes, uncompromising material which will smash you. This combination of cruel riffs, amazing sound and huge pressure makes this album a very hurtful brutal death album. This is a classic brutal death metal which will soak your face in a puddle of blood. No concessions, no rest. Just cruel riffs, sharp voice and falling pieces of your body. "From Obscure Domains" cuts like a power saw which is impossible to turn off. Carve it, hang it on hooks and discard it on a cluster after draining. All of those fans of the classic brutal death metal should pay attention. There has been cooked a very bloody mash in the Greece. The album feels like a fast train accident. I would suggest it to all musical pathologists, all fans of death massacre. Brutal death metal album which kills everything, everywhere! Amazing morbid work!

Tracklist:
1. Enchanced Pestilent Conquest
2. Inside The Infinity Hole
3. Realms Of The Absurd
4. The Great Singular Paradigm Shift
5. Festering Disharmonic Psychology
6. Epochs In Stasis
7. Into Corporal Form
8. To Bear Witness
9. Endless Calamity (Outro)


band:
Greg - Vocals,
Theo - Guitars,
Thanos - Bass,
Jim - Drums

https://birthofdepravity.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/birthofdepravity/
http://birthofdepravity.blogspot.cz/
https://www.facebook.com/Dismemberedrecords/

úterý 1. srpna 2017

Recenze/review - URSINNE - Swim With The Leviathan (2017)


URSINNE - Swim With The Leviathan
CD 2017, Transcending Obscurity Records (India)

Když si dá rande Satan se Smrtí, to se potom dějí věci. Lebky pukají tlakem ve švech, z podzemních chodeb se ozývají skřeky, u kterých tuhne krev v žilách. Modlíte se ze strachu o svůj nebohý holý život a nakonec stejně podléháte pradávným temným silám, které ovládají tento svět odnepaměti. Pojďme se spolu připravit na poslední dny člověka, pojďme si spolu poslechnout novinku kapely URSINNE.

Jedná se o absolutní death metalovou esenci z dávných časů. Dave Ingram u mikrofonu, Jonny Pettersson u kytary a krásná Sonia Nusselder u basy. Undergroundová super skupina, která moc dobře ví, jak se uctívá hudbou Smrt. Tahle deska je poklonou otevřeným hrobům. 



Očekávat od této kapely nějaké převratné melodie, případně progresi by bylo asi ode mne trošku neomalené. Raději si užívám všechnu tu hnilobu ve stylu ECHELON, HAIL OF BULLETS, WOMBBATH, HYPOCRISY, HENRY KANE, GRAVE, UNLEASHED, AMORPHIS, BENEDICTION, ENTOMBED, BOLT THROWER. Kývám se do rytmu jako stoletý hrobník, stále čekající na svůj nejlepší pohřeb. "Swim With The Leviathan" není nijak převratnou deskou, ale poslouchá se tak nějak sama. Nejvíc se mi líbí melodické pasáže, v těch mi přijdou URSINNE nejsilnější. Přidávám hlasitost a mám pocit, že vedle v pokoji opravu obcuje Smrt se Satanem. Pravý, nefalšovaný a reálný death metal pro všechny, kteří uctívají záhrobí! Masakr!


sumarizace:

"Swim With The Leviathan" je albem, které mi ustřelilo hlavu úplně stejně jako upilovaná brokovnice. Nalezl jsem si v něm pro sebe ty nejsyrovější a nejkrvavější kousky masa. Chci být při poslechu CD s kapelou v mosh-pitu a ukroutit si krk do bezvědomí. Skvělé nápady, vynikající riffy, krutost, síla, špína. Co dodat víc? Snad jen náklaďák energie, síry a nějaké ty hromady mrtvol. Nakonec stejně všichni u téhle desky zemřeme násilnou smrtí. Jsem moc rád, že mi u toho budou hrát URSINNE. První dlouhohrající nahrávka, první rozpůlená hlava sekyrou. Masakr lidské mysli! Vynikající album!

Asphyx says:

"Swim With The Leviathan" is an album that blows my head off just like a sawed-off shotgun. I found there the rawest bloody pieces of meat for myself. I want to be by listening with the band in the mosh-pit and shake my head into a coma. Great ideas, great riffs, cruelty, power, dirt. What can I say more? Perhaps the truck of energy, sulfur and some piles of corpses. Everybody will die of a violent death on this CD. I'm very happy that URSINNE will play there. The fisrt full-length album, the head divided into halves with an ax. The massacre of the human mind! Excellent album!


Track list: 
1. Talons 
2. Hollow Hearse 
3. Devil May Care 
4. The Chimes of Midnight 
5. Underworld 
6. Serpentine 
7. Bullet Bitten 
8. Something Wicked This Way Comes 
9. Crazy Horses (Bonus Track - THE OSMONDS Cover) 
10. Turning Japanese (Bonus Track - THE VAPORS Cover) 
11. Monsters in the Parasol (Bonus Track ft. Kam Lee - QUEENS OF THE STONE AGE Cover) 
12. Spellbound (Bonus Track - SIOUXSIE AND THE BANSHEES Cover)

Line up: 
Dave Ingram - Vocals, Lyrics (ECHELON, ex-HAIL OF BULLETS, ex-BOLT THROWER, ex-BENEDICTION, DOWN AMONG THE DEAD MEN) 
Jonny Pettersson - All instruments and artwork (HENRY KANE, WOMBBATH, JUST BEFORE DAWN, HEADS FOR THE DEAD)
Sonia Nusselder - Bass (SEPIROTH, ex-ECOCIDE, ex-SHADE OF HATRED)


pondělí 31. července 2017

Recenze/review - OBSOLETE INCARNATION - Eradication of Society (2017)


OBSOLETE INCARNATION - Eradication of Society
EP 2017, Rising Nemesis Records

Občas mi přijde, že někde v podzemí musí být obrovská líheň, kde se klonují brutálně death metalové kapely. Poslední dobou je jich totiž tolik, že mívám obrovský problém je odlišit jednu od druhé. Velmi podobné postupy, stejný zvuk, šílený zpěvák, houpavý rytmus. A spousta krve.

Přiznám se, že OBSOLETE INCARNATION mě už od začátku příliš nepřesvědčili. Kritizovat se dá vždycky a já se snažím nalézt na deskách spíše to dobré, ale tentokrát se mi do hudby těchto Němců moc proniknout nepodařilo. Bude to asi spíš můj problém, protože všude pánové sbírají spíše kladná hodnocení, ale já nějak nevím, co si s jejich novinkou počít.



"Eradication of Society" je náležitě houpavým albem, s krutým zvukem, ošklivými texty a morbidním obalem. Záleží asi na úhlu pohledu, ale mě zkrátka přijde, že jsem všechno tohle už někde slyšel. Většinou s tím nemám sebemenší problém, těch kapel, co jsou v metalu schopné vymyslet něco nového, moc není, ale když mě OBSOLETE INCARNATION prostě nebaví. Jsou na mě moc monotónní, stereotypní a i když chápu, že se tenhle styl má vlastně takhle hrát, postrádám nějaké výraznější prvky. Nechci být zapšklý pan kritik, který alba hodnotí z rychlíku, ale mimo velmi dobrého řemesla jsem si pro sebe nic moc dalšího nenašel. Poslechněte si tedy prosím ukázky, utvořte si svůj vlastní názor a hudbu si případně pořádně užijte. Já se poohlédnu jinde. Brutální klasický death metal pro všechny fanoušky stylu.


sumarizace:

OBSOLETE INCARNATION nahráli desku pro všechny maniaky, kteří mají rádi brutal death metal. Pro někoho bude nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým kouskem v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk a provedení jsou na dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy. Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím. Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní. Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá. Bohužel. OBSOLETE INCARNATION nahráli obyčejnou brutální desku. Nic víc, nic méně.

Asphyx says:

OBSOLETE INCARNATION recorded an album for every maniacs who like brutal death metal. For someone this album will be the best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row. This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too bad. OBSOLETE INCARNATION recorded an ordinary brutal album. Nothing more, nothing less. 

Tracklist:
1. Suffocate Humanity 03:56
2. Limbus 03:26
3. The Faceless 03:25
4. Interlude 00:49
5. Of Blood and Salvation 03:11
6. Witch Hunt 03:41

band:
Sven - Vocals
Kai - Guitar
Marius - Bass
Martin - Drums
Jens - Guitar


Recenze/review - ZURVAN - Gorge of Blood (2017)


ZURVAN - Gorge of Blood
CD 2017, Satanath Records

Dusím v sobě vztek, přemáhám se, abych nezačal křičet. Ze všech stran na mě útočí nesmyslné věty a slova od lidí, kteří znají jenom jed. Potřebuji pryč, odstřihnout se od tohoto světa a naplnit se temnotou. Utíkám, běžím, se strachem v zádech. Zavírám se do svého pokoje a zatemním okna. 

Pouštím si novinku íránských ZURVAN stále dokola a přemýšlím, proč se na stěnách mého pokoje promítají ty ošklivé rohaté tváře. Kapela přináší letos smrdutou esenci blacku a deathu v provedení, které mi dělá více než dobře. Jsem najednou v lese, zatěžkán nechutnými riffy, ploužím se spálenou krajinou. Cítíte také zkaženou krev?



ZURVAN jsou ledově studení, jako DISSECTION. Jsou také temní, žhnoucí, oškliví, neotesaní a hlavně - mají tu správnou černo černou atmosféru. Vypadá to, že velmi dobře rozumí své nečisté práci a rádi se pohybují na odvrácené straně našeho světa. Podobných kapel sice pobíhá poslední dobou všude okolo velké množství, ale i tak mi přijde, že Iráčané dokáží zaujmout. Novinka mě chytila do svých nečistých spárů, rád jsem se jí nechal unášet, přetvářet k obrazům plným bolesti. Jsem naladěn na záhrobí, jsem nasměřován do temnot. Zde mi je dobře a ZURVAN k tomu přispívají svým krvavým dílem. Black death metalové album, které probouzí démony!




sumarizace:

"Gorge of Blood" je deskou, která má velmi nakažlivou atmosféru. Připomíná temné rituály natolik uvěřitelně, že by na CD mělo být nalepeno varování před zlými silami. Black death metal je zde špinavý, uvěřitelný a nepostrádá velmi silné melodie. Desku si užívám úplně stejně jako pravé okultní obřady. Iránci hrají s nadšením, energií a dokážou vtáhnout do své nečisté hry. Jejich kruté příběhy opravdu ožívají a znesvěcují vše svaté. Z malé vesnice, ležící na úpatí hory, se vydal dlouhý průvod. Na nosítkách sedí další oběť. Démoni si žádají další a další maso. Ženy naříkají, muži mají zachmuřené tváře. V čele zástupu stojí členové kapely a nesou v rukou obrácené kříže. Zvony se opět houpají do kroku. Chodí to tady tak odjakživa a byla by škoda něco měnit. Pravý bezbožný black death metal!

Asphyx says:

"Gorge of Blood"  is an album with a contagious atmosphere. He recalls the dark rituals so believable that the CD should contain a warning against evil forces. This is Black Death Metal which  is dirty, believable and not lacking very strong melodies. This Album ..I enjoy exactly the same way as true occult rites. Iran maniacs are playing with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal!

Track list:
1. Gorge of Blood
2. Convulsion
3. Kiss of Death
4. Isolation of Sense
5. Self-Mutilation
6. Kafir
7. Zurvancide
8. Aggression
9. Hallucination
10. Swamp
11. Filthy Calendar of the Time
12. Freezing
13. Massacre

Line up:
Nâghēs - Guitars, Vocals
Tarōmad - Drums


neděle 30. července 2017

Recenze/review - EARTH ROT - Renascentia (2017)


EARTH ROT - Renascentia
CD 2017, vlastní vydání

"Dobrý den, prosím vás, kudy se jde do pekla?": zeptala se mě taková krásná jemná dáma. Chvíli jsem přemýšlel a pak jí poradil, aby se vydala do Austrálie a vyhledala tam kapelu EARTH ROT. Ti již dávno vědí, jak se do podzemí dostat.

Australané jsou hudební extrémisté ve všech směrech. V jejich tvorbě můžeme nalézt jak death metal, tak black, grind, crust, tak klidně i občasné záchvěvy sludge. Je to vlastně jedno, hlavní je celkový dojem a ten je hodně bolestivý. Peklo je možné potkat opravdu na každém kroku.


"Renascentia" je albem, které vám pěkně pocuchá celou vaší nervovou soustavu. Je určeno pro všechny hudební maniaky, kteří mají rádi, když desky bolí jako trhání nehtů bez umrtvení. Líbí se mi špinavě znějící zvuk, obdivuji temnou atmosféru i určitý neklid, který je patrný snad ve všech skladbách. EARTH ROT se pohybují někde mezi normálem a šílenství, na tenké hranici zdravého rozumu. Působí jako zřízenci v pavilonu všech ztracených. Jsou naléhaví, maniakální, zběsilí. Lobotomie se oproti této desce stává procházkou v růžové zahradě. Trhám si vlasy strachem, tančím šamanský tanec plný krvavých stop. Extrémní metal připomínající natahování na skřipec! 


sumarizace:

Black/deathoví maniaci EARTH ROT jsou řádnými členy australské záhrobní scény. Jejich druhá deska je hnilobná, zákeřná, šílená a připomíná zápach čerstvě otevřených hrobů. Pro někoho se bude jednat jen o obyčejný hluk, ale pro nás, kteří trávíme dlouhé hodiny v podzemí, bude novinka těchto šílenců velmi chutným pokrmem. Co na tom, že nám jsou servírovány jen samé ohlodané kosti, práchnivé tkáně a absolutní zlo. Jsme napájeni překapanou tmou, smíchanou s pavučinami a znesvěcenou vodou. Australané moc dobře vědí, jak zhudebnit absolutní temnotu. Nejedná se sice o nic převratného, ale deska se velmi dobře poslouchá a doporučil bych ji všem, kteří rádi pořádají okultní seance. Zapalte svíce, obětujte Satanovi a přivítejte všechny nemrtvé. Pandořina skříňka je otevřena, peklo může začít! Špinavý a ošklivý death metal, který spasí všechny vaše černé duše!

Asphyx says:

The black/death maniacs EARTH ROT are the proper members of the Australian other world. Their second album is saprobic, cruel and crazy and it reminds smell from freshly open graves. This may be just an ordinary sound for someone, however for us who spend hours in underground is this new album from those crazy people very nice meal. Who cares that they serve us just some nibble bones, rotten tissues and an absolute evil. We are charged with filtered darkness which is mixed with spider webs and polluted water. These Australian guys knows exactly how to compose the darkness. This album is nothing epochal, however the album is very good to listen and I would suggest it for all of you who like to organize occult séances. Light up some candles, sacrifice all alive people to the Satan and welcome them. The Pandora´s box is open and the Hell can begin! Dark and disgusting death metal which will save your dark souls. 

Tracklist:
01. Terraform
02. The Ancient Fire
03. Waves of the Blackest Mire
04. Anachronous Oath
05. Panoptic Terror
06. The Bones That Lay Beneath the Earth
07. Bestial Shadow Forest
08. Funeral Pyre
09. Condemned to the Grave
10. Unfurled, The Cover of Darkness

band:
J.P. Bridgeman, T.S. Waterhouse, C.A.X. Dickie, D.J. Maloney

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto třetí - Já a dvě kočky na rozpálené střeše



Příběh sto třetí - Já a dvě kočky na rozpálené střeše


Jsou dny, které si pamatujete potom celý život. Jsou chvíle, na které nikdy nezapomenete. Máte je navěky vyryté v hlavě, usazené někde vzadu v mozku a pokaždé, když vám je smutno nebo na vás jdou chmury, vytáhnete je jako archivní víno a plnými doušky vše vypijete.

"Ty seš tak bílej, že se na to nedá dívat, proč když máš poslední prázdniny, nejdeš taky na sluníčko?": plísnila mě zase máma, která vyrostla v přesvědčení, že jakmile vyleze slunce, musíme se všichni někde vystavit a grilovat svá těla. Vždycky jsem to nesnášel, možná spíš nenáviděl. Zdrhal jsem z pláží do vody, do stínů. Slunce mám rád, ale přímé pálení kůže nikoliv.

Kačenka se tomu smála, asi jí mé hubené bílé tělo připadalo hezké. Jenže Jana byla prodavačkou a holky z krámu, kde zrovna dělala, se chodily v té době hodně opalovat nahé. Bylo pěkné vyrazit na kole a potkávat holé zadky, poprsí a klíny různě po loukách, dole u Jizery i na lesních mýtinách. 

"Miláčkové, tak zítra, doufám že přijdete. Mám celý den volno a připravila jsem si pro vás překvapení": křičela na nás Jana, když jsme šli z Radouče. Celý den jsme proflákali na panelech, bylo vedro, že se nám nikam jinam nechtělo. Oba s Káčou stínomilové, pořád jsme se přesouvali, aby nás slunce nepálilo.

Druhý den kolem osmé už pražil beton a asfalt do nohou tak, že jsem na Staré město dorazil zpocený jako kůň. Takové ráno v bytě u Kačenky, s ledovým džusem, pivem a Saxon, by nebylo vůbec špatné. Ale slíbili jsme Janě doprovod, tak se šlo. Nejdřív samozřejmě rychlovka na gauči pod naštvaným papouškem a zrychlený šepot cestou ke hřbitovu. Tam bydlela Jana, v paneláku s mnoha patry. Zazvonil jsem, představil se jako opravář komínů (viz. slavný porno film) a Jana seběhla dolů.

"Milánkové, doufám, že máte ručníky a krémy, dneska je pořádnej hic": pronesla hned po pozdravu a nezbytné líbačce. Obě holky se tvářily tak nějak tajemně, mrkaly na sebe a já si připadal totálně mimo. Následovalo vyzvednutí všech potřebných věcí na opalování. Jana měla všechno připravené, protože já bych určitě zapomněl a Káča byla stejně bílá jako já.

Dvě lahve vína, nějaké pivo pro mě. Přenosná lednička, k tomu vábně obložené housky. "My někam jedeme?": ptám se nechápavě a děvčata se mi smějí zvonivým smíchem. Kráčíme k výtahu, já z nějakého mě neznámého důvodu zase dostanu další pusy a už nás zdviž pošle do posledního patra. Prolezeme pletivem, které tam je kvůli tomu, aby nikdo nechodil na střechu. Jana tady očividně bývá často. Jsme tu sami. 

Holky roztáhnou deku a donutí mě, abych se svlékl do trenek. Jsem naštvanej, ale jen do doby, než si sundají trička. Vypadají nádherně, spíš překrásně. "Musíme tě namazat": chichotají se a já si vzpomenu na pár velmi hezkých porno filmů s podobným příběhem. Do kazeťáku Sodom, já oblemcaný krémem (jak já tohle nesnáším!). Slečny už se rozvalují na dece a já v protestu usedám do stínu k výtahové šachtě.

Pak se pije víno, já pivko, Jana si odskočí domů a na nás přijde s Kačenkou touha. Když jsme v nejlepším, rozletí se dveře a v nich další smích. Přiznám se, že tenkrát jsem vyloženě čekal, že se holky domluvily na trojce - určitě bych nebyl proti. Ale nestalo se tak. Utekl jsem za zeď, asi vypadal směšně, ale Jana pak taktně na chvíli ještě odešla, aby bylo dokonáno.

Byl jsem slastně vyčerpaný, hráli zrovna Saxon a u těch usínám rád, tak jsem se na té roztažené dece odebral do říše snů. Zdály se mi divoké příběhy, plné ženských ňader, klínů a tuny lásky. Probuzení bylo sladké a bolestivé zároveň. Kačenka zrovna mazala Janu. Vypadaly úžasně sexy, ty klouzající ruce po oblinách, s jemným vzdycháním a šepotem. Musel jsem si lehnout na břicho a sledoval všechnu krásu dál. Nasával jsem ji na příští ošklivé roky, na celý život, napořád.

"Tedy holky, škoda, že nejste lesbičky, to by bylo něco": zahlásil jsem, aby se vědělo, že už nespím. Myslel jsem, že s tím vším laškováním přestanou, ale mohlo za to asi víno, slunce a mládí. Hladily se dál, chvílemi naznačovaly věci, které se nám chlapům tolik líbí. Prsatá, krev a mlíko a mladá pružná gazela. A já tam seděl, koukal s otevřenou pusou. Protože v těch dvou svíjejících se tělech bylo kus erotiky, ale takové té jemné, hezké, nic sprostého.

"My jsme se na tebe domluvily, protože budeš mít svátek": šeptala Káča. Kdybyste viděli ty dvě krásná mladá dívčí těla a vedle mě, spáleného do přesného odstínu prasečí růžové, asi byste se smáli. Jenže pro mě se jednalo samozřejmě o krásný sen, o budoucí vzpomínku. Ony byly jako dvě kočky na rozpálené střeše z eternitu. Svíjely se, dělaly divy s krémem na opalování. 

Pak musela Jana se smíchem odejít, protože jsem už nevydržel. Nejdřív jsem samozřejmě myslel, že bude vše pokračovat i se mnou, ale život není film a v nás bylo přeci jen také dost studu. Vždyť nám odbíjel teprve sedmnáctý rok. 

Nevím, jestli jste někdy vykonávali ty příjemné záležitosti, které se ve dvojicích dělávají, na střeše nějakého domu, ale můj bílý zadek snad ten rok poprvé spařil slunce. Je sice s podivem, že jsem si jej během těch několika přenádherných chvil spálil, ale stalo se. "Tak co miláčci, jaké to bylo?": přinesla Jana další pití. Mlčel jsem, protože chlap je v sedmnácti spokojenej vždycky. Kačenka se jen usmívala. Já jen litoval, že se holky nedomluvily trošku na delším pokračování.

Sedli jsme si do kroužku, já pořád zíral na všechna ta prsa a klíny a pil jsem rychle pivo, aby nezteplalo. Povídalo se. O všem možném a jak nám pronikal do mozků a krve alkohol víc a víc, tak byly řeči odvážnější, smyslnější a odvázanější. Já se pak na tom všem sluníčku neskutečně opil. Předváděl se, jak chodím po ochozu nad městem. Dělal jsem si srandu (já jsem pan Tau!), že když slítnu dolů, tak dopadnu hned na hřbitov, přímo do rakve. A že za ušetřené peníze chci, aby se holky každý rok jednou tento den na mém hrobě pomilovaly.

Dnes už bych měl závratě a asi bych opravdu spadl, ale tenkrát se vzduchem vznášeli Sodom, Kreator, speciálně pro mě přinesení Vader a já měl krok pevný jako skála. Byla i pařba, mávání vlasy, obě holky do půl těla, houpající se prsa, poskakující zadky. Jak říkám, nezapomenutelný zážitek. 

Padl večer, vše bylo dopito. My seděli na kraji paneláku, koukali dolů na sídliště, na hřbitov, na babičky jdoucí položit květiny na hroby svých manželů, na továrnu, kam bych měl za pár měsíců nastoupit, jeden na druhého. Mé milé slečny, už jen v kalhotkách, v tričkách Slayer a Saxon, ale pořád bez podprsenek. Možná ještě víc sexy, protože tajemno zvyšuje touhu. 


Nevím jak jsme tam zůstali dlouho. Možná celou věčnost. Nechtěl jsem, aby to skončilo. Protože jsem, jako kluk vyrůstající mezi šesti bratranci, poprvé ten večer nahlédnul i do ženské duše. Nerozuměl jsem jí, to asi ani nejde, ale vnímal ji, obdivoval. My kluci měli všechno jednoduchý. Chodilo se na pivo, na metal, na panely a u holek nás zajímalo hlavně TO jedno. Ale tenkrát, nad tím pomalu vychládajícím městem, jsem si toho hodně uvědomil.

Nechtělo se nám loučit, všichni jsme nějak beze slov cítili, že krása okamžiku, celého rozpáleného dne, se už nebude nikdy opakovat. Všechno je někdy poprvé a pro mě vlastně i naposledy. Opalovat se na panelák jsem už nikdy nešel. Jednak jsem dostal úžeh, byl spálený jako kus černého masa a hlavně - nechtěl jsem si ten zážitek pokazit srovnáváním. Musel jsem si jej uchovat, zakonzervovat a navždy vypálit do paměti.

Jana mě líbala na rozloučenou o trošku déle, než by asi měla, ale tentokrát ji Kačenka neokřikla. Věděla, že moje srdce stejně patří jen a jen jí. Šli jsme pomalu noční Boleslaví, dál si povídali o životě a o budoucnosti. Ta se měla za několik málo měsíců změnit, otočit se o 180 stupňů do pekla, ale to jsme ještě nevěděli.

Vždycky jsme se líbali dole před domem, pak jen metalové plácnutí do dlaně a já čekal, až se rozsvítí okno u Kačky v pokoji. Pokaždé jsem ještě vyšplhal po hromosvodu, dal další pusu v okně a už jsem si to pádil dolů na sídliště. Všude se vznášel vyprahlý vzduch a beznaděj opilých dělníků ze Škodovky. V posteli jsem nevěděl, jak si mám lehnout. Jednak jsem byl spálený po celém těle, ale hlavně se mi do snů neustále promítala dvě krásná mladá dívčí těla s kočičími pohyby.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER