DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 28. září 2017

Report, photos, video - HYPNOS, NEOCAESAR, ANTHEM - Music Bar Velbloud, České Budějovice - 27. 9. 2017

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

club: Music Bar Velbloud - http://www.velbloud.info/

Sedím ve vlaku na České Budějovice a čtu si povídky od páně Lovercrafta. Dagon a jiné horory. Jsem díky tomu celý den trošku mimo. Mrazí mě v zádech, v práci jsem se ládoval obědem, louskal povídku Vyděděnec a Šepot v temnotách. Dvě nejoblíbenější z celé série. K tomu na uších poslední album NEOCAESAR a "The Whitecrow" od HYPNOS. Nevnímám, jsem naladěný na metal a horory. 




Ráno mi kolega z práce řekl, že jsem prej nějakej divnej (asi ten křivák a tričko s pěti lebkama). U stolu pak řeším od počítače desítky emailů a s nikým se nebavím. Asi jsem fakt už černá ovce nebo bílá vrána. Mě ty neustálý kecy o seriálech, nasraných manželkách a politice nebaví, je to pořád dokola - nezapojuji se a radši si čtu. Jsem moc rád, že jsem mohl vypadnout dřív, uzavřít se do své bubliny a ponořit se do temných močálů starých povídek i muziky. Vlak drkotá, je v něm docela vedro.






Mám v Budějovicích ubytování, abych se alespoň trošku prospal. Na místě, v ubytovně kousek od nádraží, jsem brzy. Na recepci sedí překrásná jihočeská kočka kolem dvaceti. Jsem obyčejnej chlap a tak nevydržím v klidu a s pohledem do vyprseného výstřihu se snažím flirtovat, jen tak, ze sportu. Slečna vůbec nereaguje. Vyleze ale paní, která by mohla být její matkou a ta se mě ihned ujme. 

Volají mi z domova. Ano, dojel jsem dobře, ne nejsem mrzutej, ale vyrušili jste mě z rozjímání. Chvilku se natáhnu, pak se jdu najíst a čtu si dál. Dostávám se do nálady starých death metalových harcovníků. Těším se na muziku a temnotu. Samota má někdy něco do sebe - člověk si alespoň urovná myšlenky v hlavě.

Mám čas, tak se jdu chvilku projít po Budějovicích. Nakonec skončím v hospodě U Berana. Mají tam kroužkovaný Budvar. Sednu si dozadu, píšu si s manželkou a kolegyní Dášou z Londýna. Chci být sám, ale přisedne si velmi pěkná třicítka. A ihned co dělám, odkud jsem a vůbec. Odpovídám zpočátku stroze, ale jak mám v sobě čím dál tím víc piv, tak se postupně seznamujeme. Trošku, ale opravdu jen trošinku lituji, že nejsem svobodný. Tahle slečna by stála za hřích (rád jsem tě poznal kočko!).



Music bar Velbloud pro mě není žádnou novinkou, byl jsem zde před dvěma lety, také na HYPNOS. Před Vánoci, pak s noční šichtou na nádraží a partou agresivních bezdomovců. Dnes to bude jiné, nikam nemusím. Popíjím Budvar, pivo, na které nejsem zvyklý. Vždyť jsem z Plzně a my tenhle jejich bolehlav většinou moc nemusíme. Ostatní, známí a kamarádi, mi ale říkají, že je dobré. Tak nevím. Jinak se mi na místě líbí. Je tu útulno, příjemně, personál se na mě směje. Na to já hodně dám.



Je až s podivem, že i zde, na jihu naší krásné země, mám příznivce svého vašeho blogu. Nevím, čím jsem si to zasloužil, vždyť jsem jen obyčejný fanoušek, který se snaží podporovat své oblíbené kapely. Vaše reakce mi vyloudily na obličeji obrovský rohlík úsměvu. Pro tohle mám malé koncerty hrozně rád. Jsou osobní, na pohodu a chodí na ně jen opravdoví fans. Děkuji vám za přízeň, přátelé. Rád jsem pokecal, pivko dal, paňáčka popil. Čekání na první smečku tak bylo hrozně příjemné, moc si vážím vašich milých slov!

ANTHEM začali hrát a mě přišlo, že na mě někdo shodil hromadu starých shnilých kostí. Masakr pokračoval a Poláci nechávali vzpomenout na základy americké (i evropské) death metalové školy. Jejich vystoupení bylo mokvající, surové, syrové a náležitě hnilobné. Všichni muzikanti předvedli velmi dobré výkony a celkový dojem byl z mé strany vynikající. Jakoby nás někdo postavil ke zdi, vynesl nad námi rozsudek smrti. ANTHEM mě málem vystřelili z bot. Skvělá morbidní práce! 


Their gig was full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world. Deads were hunting me and the evil is everywhere. Death metal here was old and moldy and didn't miss a huge amount of urgency. Excellent dark old school death metal!







NEOCAESAR předvedli to nejlepší, co bylo v devadesátých letech v Holandsku a v záhrobí složeno. Věrni odkazu předků a vlastně i sami sobě, protože složení kapely napovídá mnohé, mě rozdrtili nebývalou silou. Valivost, rouhání, staré plesnivé riffy, vytažené odněkud z onoho světa. Tohle všechno po hromadě doslova pálilo. Peklo bylo cítit v každém riffu, skladbě. Koncert postupně gradoval, až se mi hudba doslova usadila v kostech. NEOCAESAR působili jak vyslanci temných sil. Podobný death metal mi koluje odnepaměti v žilách a tak je jasné, že jsem výkon těchto smrtících maniaků ocenil s velkým povděkem. Totální devastace lidské mysli! Skvělý koncert! 


The concert contains a mysterious formula for evoking evil forces, including very good sound and vocals. The Holland warriors destroyed everything alive and inanimate with their music. There are worms climbing from the speakers. My body and my mind have started to fall apart and the blood tapped from the ceiling. I exhumed my body which was once in the 90s putted into the mass death metal grave to unite with NEOCAESAR and bless the real death metal. The world is once again burning with the right flame of death! Outstanding ancient death metal, played with rot in their hearts!



















Na HYPNOS jsem byl hodně zvědavý. Nové album "The Whitecrow" rozdělilo spoustu fanoušků na dva tábory. Jedni (jako já), si jej užívají, druzí mu nemohou přijít na jméno. Hned na začátku jsem si všiml jedné věci. Kapela působila vyloženě natěšeným dojmem. Stál jsem hned pod pódiem, chvilka napětí a pak to přišlo. Death, doom, blacková nálada. Vše, smíchané v chladném koktejlu, stékalo z pódia. Jako jeden muž, jeden dobře seřízený stroj na zabíjení (i když bez Pegase), do mě sázeli riff za riffem a já se potácel nekonečným močálem věčnosti. HYPNOS dnes už možná působí lehce starosvětsky, ale zaplať Satan za to! Skladby odsýpaly s lehkostí a samozřejmostí, řezaly mě a bolely, přesně stylem, jak má správný smrtící kov znít. Sem, do malého klubu Moravané patří a zde zněli stejně nejlépe. Inferno! Peklo! Cholera! Skvěle!




HYPNOS played darkness. Their Black Death Metal was black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This concert catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I was walking between shadows, I was a snake which crawl for its victim. This kind of music was impossible to describe and it reminds me a mirror which was broken on thousand pieces. Black death metal which was dark like the other side of the moon! Amazing! 











Rozhovor - HYPNOS - Nové album „The Whitecrow“ je o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé.

Interview - HYPNOS - New album “The Whitecrow” is about a young guy who doesn´t want to follow majority opinions and ideological clichés.

Návštěvnost jsem čekal větší. Jestli přišlo padesát lidí, tak to bylo hodně. Trošku nechápu, co Budějovičtí po večerech dělají. Zvuk byl během celého večera solidní, jen první ANTHEM měli zpočátku trošku utopený zpěv. Jinak v pořádku.

Musím už na ubytovnu. Šinu se temnými uličkami Českých Budějovic a zabloudím. Potkávám různé partičky, některé moc řvou a dělají bordel, tak jdu radši stranou. Nechci vyvolávat špatné situace. Znám se. Najednou jsem někde u kolejí a zcela ztrácím pojem o své poloze. Toulám se takhle až do čtyř hodin a jako takový bonus navíc padám přímo na hubu z kolejí do kopřiv. No, radost pohledět. Mám sto chutí zůstat ležet, ale z posledních sil se zvedám.


fans
Před ubytovnou potkávám drobounkou blondýnu, sotva dvacetiletou. A jestli chci orál, jen za pět set. Má šíleně smutný oči a klepou se jí ruce. Je ošklivá a celkově nic moc. Chudák. Stejně bych ji nedal, na to se mám moc rád. Jdu radši spát (aspoň hodinu). Zdá se mi, že se klaním samotnému kultu Chulthu.

Probudím se do ticha a tmy. Je mi zima. Zapomněl jsem zavřít okno. Nejsem zvyklý na procitnutí o samotě a tak dělám brrr, brrr. Převléknu se a na šestou ráno už stojím zase na nádraží. Musím brzy domů. Koupil jsem si Coca colu, jednak abych neusnul a hlavně abych podpořil USA, někde jsem četl, že na tom nejsou poslední dobou moc dobře. K tomu chroupám čerstvé makové loupáky, co mám tak rád.

with bands:
with Neocaesar


with Anthem
with Hypnos

with Bruno - Hypnos
Promítám si na sítnici včerejší parádní večer. Znovu slyším jednotlivé kapely. Perfektní den, spousta přečtených kapitol a hlavně večer skvělá hudba. Hlava vyčištěná. Zase můžu na chvilku mezi "normální" lidi. Kolem vlaku se po loukách válí mlha, přistupují nějaké studentky, rozjívené, veselé, mladé. Plzeň je konečně tu. Nakupuji rodině snídani. Vítáme se a celé ráno vyprávím, jaké to v Budějovicích bylo. Nešetřím superlativy.


new t-shirt and CD - HYPNOS, NEOCAESAR 
Děkuji všem, kdo se jakýmkoliv způsobem o středeční koncert přičinili. Bylo mi s vámi moc dobře, neskutečně jsem si to užil! Ať vás provází síla! A pokud se někdy také cítíte jako Bílé vrány, tak nezoufejte, je nás hodně. My se ale nedáme, budeme sví! V křivácích, v metalových tričkách, v odrbaných džínách. My zase vyrazíme na koncerty svých oblíbených kapel, protože tam je svět ještě v pořádku. Howgh, domluvil sem. Výtečný metalový výlet!

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Recenze/review - AKERCOCKE - Renaissance in Extremis (2017)


AKERCOCKE - Renaissance in Extremis
CD 2017, Peaceville Records

for english scroll down please

Vznáším se v podivném tichu, našlapuji na stovky ostrých střepů. Třesu se  chladem, otevírám svoji duši zlu. Třináctá komnata, od které mi právě předali klíče. Řekli jdi a pochop nicotu! Vstoupil jsem, se strachem v zádech. Byli tam, ledoví, ostří a šílení jako dřív. AKERCOCKE.

Návrat po deseti letech! Pusťte fanfáry, tohle je album, které drásá nervy! Od prvního poslechu, až do dnešního dne, pořád objevuji nová a nová zákoutí. Kousky překapané tmy, smíchané s ledem. Novinka "Renaissance in Extremis", opět upletená z toho nejjemnějšího death metalu, blacku a progresivity, znovu poctivě řeže. Klaním se až k zemi, tahle deska mnou totiž doslova prostoupila. Jako nabroušený nůž.



AKERCOCKE připomínají hráče rulety, kteří prosévají mezi prsty prach nás všech. Deska má krásně melancholickou náladu, ale dokáže být i náležitě drsná a surová. Těch nálad a emocí je na ní obrovské množství. Slyším z ní vzdálené ozvěny MORBID ANGEL, ale i třeba VOIVOD, OPETH, PORCUPINE TREE, KING KRIMSON, DEVIN TOWNSEND. Není to zase tolik důležité, hlavní je výsledek a ten je neskutečným způsobem naléhavý, jiskřivý, temný, bolestivý a obestřený temným závojem věčnosti. Člověk má chuť být padlým básníkem, skočit ze skály do hlubin nebo tančit s nemrtvými šílený tanec smrti. Vše je zde dávkováno v perfektně vyváženém poměru, se skvělým zvukem a vokálem, který nepřehlédnete. Tohle je návrat ve velkém stylu a mě nezbývá nic jiného, než prohlásit AKERCOCKE za nesvaté! Padlí andělé zase hoří! Vynikající nahrávka, která má v sobě dokonalou esenci chladu, tmy a melancholie!


Asphyx says:

I am floating in strange silence, hitting hundreds of sharp shards. I tremble by cold, opening my soul to evil. The thirteenth room, from which they just handed keys to me. They said "Go and understand the nothingness!")! I entered - shivers down my spine. They were there, ice, blades and crazy as before. AKERCOCKE.

Return after ten years! Let go of fanfare, this is an album that crackles nerves! From the first listening, to this day, I still discover new and new corners. Shreds of darkness mixed with ice. The novel "Renaissance in Extremis", once again knitted from the finest death metal, bang and progressivity, agjust slays. I bow down to the ground, because this album really came right through me like a sharpened knife.

Akercocke resemble roulette players, who sieve between their fingers the dust of all of us. The album has a beautifully melancholic mood, but it can also be rough. The mood and the emotions are enormous. I can hear distant echoes from MORBID ANGEL, but also VOIVOD, OPETH, PORCUPINE TREE, KING KRIMSON, DEVIN TOWNSEND. But that's not so important, the main thing is the result and it is incredibly urgent, sparkling, dark, painful and encircled by the dark veil of eternity. Man has the desire to be a fallen poet, to jump from a rock to the depths or to dance a mad death dance with the undead. Everything is served in a perfectly balanced ratio, with great sound and vocals will not be unnoticed. This is a comeback in style, and I have to claim that AKERCOCKE are unholy! Fallen angels are burning again! Outstanding recording that has the perfect essence of cold, darkness and melancholy! 

Tracklist:
1. Disappear
2. Unbound by Sin
3. Insentience
4. First to Leave the Funeral
5. Familiar Ghosts
6. A Final Glance Back Before Departing
7. One Chapter Closing for Another to Begin
8. Inner Sanctum
9. A Particularly Cold September

band:

středa 27. září 2017

Recenze/review - BLACK BLOOD INVOCATION - Black Blood Invocation (2017)


BLACK BLOOD INVOCATION - Black Blood Invocation
MCD 2017, Deathrune Records

Hledali jsme spolu okultní jiskru v bestiálním black death metalu. Jenže ona všechno to zlo neustála a propadla Satanovi. Mumlala po večerech podivné formule, sloužila obrácené mše. Ztracená, zatracená, zničená vlastními démony. Kolik z vás ještě propadne peklu? 

Pokud budete poslouchat nahrávky jako "Black Blood Invocation" řeckých maniaků stejného jména, tak asi mnozí. Jejich smrtící kov ve stylu ARCHGOAT, DEMONCY, VON je natolik zahalen rouchem špinavosti a zla, až se stává velmi přitažlivým. Ošklivý zvuk, nekompromisní rouhání. Podzemí zase jednou vyvrhlo na povrch čistou smrt.




"Black Blood Invocation" je morbidní ochutnávkou z onoho světa. Je šílenstvím, páchaným každý den na všech věřících. Schválně, zkuste si je naládovat do hlavy a pak se pokřižujte s konečky prstů smočenými ve svěcené vodě. Uvidíte, co to s vámi udělá. Možná také uvidíte pentagramy na zdech, uslyšíte šepot nemrtvých a vaši mysl zakryje na dlouhou dobu temnota. Bestiální black death metal, který smrdí sírou na sto honů! Velmi dobře!

sumarizace:

"Black Blood Invocation" je deskou, která má velmi nakažlivou atmosféru. Připomíná výše zmíněné rituály natolik uvěřitelně, že by na CD mělo být nalepeno varování před zlými silami. Black death metal je zde špinavý, uvěřitelný a nepostrádá velmi silné melodie. Desku si užívám úplně stejně jako pravé okultní obřady. Řekové hrají s nadšením, energií a dokážou vtáhnout do své nečisté hry. Jejich kruté příběhy opravdu ožívají a znesvěcují vše svaté. Z malé vesnice, ležící na úpatí hory, se vydal dlouhý průvod. Na nosítkách sedí další oběť. Démoni si žádají další a další maso. Ženy naříkají, muži mají zachmuřené tváře. V čele zástupu stojí členové kapely a nesou v rukou obrácené kříže. Zvony se opět houpají do kroku. Chodí to tady tak odjakživa a byla by škoda něco měnit. Pravý bezbožný black death metal!

Asphyx says:

"Black Blood Invocation" is an album with a contagious atmosphere. He recalls the dark rituals so believable that the CD should contain a warning against evil forces. This is Black Death Metal which  is dirty, believable and not lacking very strong melodies. This Album ..I enjoy exactly the same way as true occult rites. Greece maniacs are playing with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal!

Recenze/review - INDIGNITY - Realm of Dissociation (2017)


INDIGNITY - Realm of Dissociation
CD 2017, Sliptrick Records

for english please scroll down

Když vám někdo znenadání ustřelí hlavu brokovnicí, tak máte co dělat, abyste posbírali poslední zbytky sil a neztratili alespoň ten malý zbytek důstojnosti, co vám zbyl. Nejde o bolest, ta bývá až další na řadě. Rvou nám do hlavy zkažené informace každý den. Jsme jako ovce jdoucí na porážku. Někdy si říkám, že pro spoustu z nás by byla ustřelená palice vysvobozením.

Houpu se do rytmu polských INDIGNITY. Brutálních nováčků, kteří se nebojí ani slammu, ani grindu. Základem je ale krutý death metal, velmi dobrý zvuk a často i parádně mokvavé nápady. Marně hledám svoji sekyru, nemám čím porcovat maso. Ještě, že je zde nová deska "Realm of Dissociation", která vyřeší můj problém. Je načase ochutnat další syrové maso.



"Realm of Dissociation" je velmi zdařilou dlouhohrající prvotinou. Album nepostrádá spoustu zajímavých pasáží, je v rámci stylu pestré, krvavé, ostré a nekompromisní. Čerpáno je ze zahnívající studnice, do které přispěly kapely jako CANNIBAL CORPSE, ARCHSPIRE, DECAPITATED, SUFFOCATION, ale i již zmiňovaného slammu. Odděluji šlachy od kostí, tahám z břicha dlouhé smotky střev. Deska má tlak, je nakažlivá, jako nějaká choroba. Baví mě ji poslouchat a nejvíc si užívám šílenství, které cítím z každé skladby. INDIGNITY odvedli opravdu skvělé řemeslo, kterému nechybí pověstné koření navíc. Novinka je hodně heavy, brutální a připoutala mě k přehrávači na dlouhou dobu. Pokud brutální death metal, tak bych prosil v tomto provedení! Masakr! Šílenství! INDIGNITY! Skvěle!


Asphyx says:

When somebody just shoots you in the head without any warning with a shotgun, it will take you a lot of strength to get up and not lose your dignity. This is not about pain, which is next. They put some ugly ruined information into our heads every day. We are like sheep going to the slaughterhouse. Sometimes I think that it would be a gift of freedom to be shouted into the head. 

I am swinging into the rhythm of this Polish band INDIGNITY. They are a brutal new band which is not afraid of slam nor grind. However, the base is cruel death metal, very good sound and often nicely weeping ideas. I cannot find my axe so I cannot cut the meat. Thank God there is the new album “Realm of Dissociation” here and it will solve my problem. It is time to taste another raw meat. 

“Realm of Dissociation” is a very good long-played first album. This album does not lack of many interesting passages, it is (in case of this style) colourful, bloody, sharp and uncompromising. It draws from mouldy dilapidated which also has some parts of bands like CANNIBAL CORPSE, ARCHSPIRE, DECAPITATED, SUFFOCATION, but also slam. I separate the tendons from the bones, pulling the long bowels of the intestines from the stomach. This album has pressure, it is contagious like a disease. I enjoy listening to it and the most I enjoy the madness I feel from each song. This new album is very heavy, brutal and it bind me to the player for a long time. If you need brutal death metal, I would suggest you this version! Massacre! Madness! INDIGNITY! Excellent!

Tracklist:
01. Genotype of a Murderer
02. Addicted to Brutality
03. Embodiment of Internal Corruption
04. Bloodlust
05. Consumed by Anhedonia
06. Skull Trepanation
07. Whine of Conceit
08. Violence Escalation
09. Keratoprosthesis

band:

Kilas - Vocal, 
Miras - Guitar, 
Sesil - Bass, 
Tarki - Drums

TWITTER