DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 29. září 2017

Recenze/review - PYRRHON - What Passes for Survival (2017)


PYRRHON - What Passes for Survival
CD 2017, Willowtip Records

for english please scroll down

Četl jsem nedávno o jednom starém mýtu, kterému se lidé klaněli dlouhá tisíciletí. Přinášeli mu oběti, velebili ho v knihách, klaněli se jeho sochám. Pokud bychom jej přenesli do naší doby a připodobnili jej k hudbě, určitě by se musel jmenovat PYRRHON.

Jsem v hodnocení technického death metalu hodně opatrný, vybírám si pro sebe opravdu jen kousky, které mi chutnají a tihle Američané mě rozsekali na první dobrou. Zdánlivě absolutně nestravitelné album se pro mě stalo postupně tak chutným pokrmem, že jsem se až sám divil. Většinou bývám k podobně krkolomným a komplikovaným deskám spíše odmítavý. PYRRHON si mě tak získali až po dlouhé době, po spoustě trápení, nepochopení i mých vnitřních bojů. Chaos zase jednou zvítězil nad myšlenkou.




Připodobnit album "What Passes for Survival" k jiným je poměrně těžký úkol. Napadají mě snad jen AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ULCERATE případně ALTARS OF PLAGUES, možná v některých volnějších chvílích novější GORGUTS. Berte to ale jen jako vzdálený otisk. Jinak jsou totiž PYRRHON natolik originální, že je těžké je vůbec někam zařadit. Death metal je zde neskutečně komplikovaný, náročný, zvukově "nepříjemný". Pánové jdou na samou hranu srozumitelnosti, překračují hranice možného. Album se musí poslouchat jako celek a musíte u něj mít hlavu čistou a čerstvou. Pak ji na sebe necháte postupně působit a po čase se v ní ztratíte jako v nekonečném labyrintu. Jsem nahrávkou doslova rozsekaný, připadám si jako při požití halucinogenních houbiček. Odkud tahle hudba přišla? Ptám se stále dokola a napadá mě snad jen vesmír. Vynikající technický death metal, který není z našeho světa. Pokloňte se novému mýtu!




Asphyx says:

Recently, I have read about an old myth that people have worshiped for centuries. They brought sacrifices to it, glorified it in the books and worshiped its statues. If we transferred it to our times and likened it to music, its name would definitely be PYRRHON

I am very cautious in the reviewing of technical death metal. I pick only the albums which taste good for me and those Americans cut me right at the beginning. It is seemingly an absolutely indigestible album but for me it just become a delicious meal for me and it really surprised me. I am often more reluctant for similarly complicated albums. PYRRHON won me after a long time and after some troubles or misunderstanding and my personal internal struggles. Once again, chaos won over thought. 

When I tried to compare the new album “What Passes for Survival” to other albums it was very difficult. Only bands which came to my head was AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ULCERATE or ALTARS OF PLAGUES. Maybe at some passages it feels like the new GORGUTS. But it is more like a distant fingerprint. PYRRHON are so original that it is hard to put them anywhere. Death metal here is very complicated, difficult and in case of the sound it is “unpleasant”. Those gentlemen go to the edge of clarity, the cross the boundaries of the possible. You have to listen to this album as a whole and your mind must be clear and fresh. Then, you just let the album do its thing and after a while you will get lost in it like in an endless maze. I am literally chopped by this album, I feel like I ate some hallucinogenic mushrooms. Where did this music come from? I ask myself over and over and the only answer is the space. Excellent technical death metal which is not from our world. Bent to the new myth!

tracklist:
1. The Happy Victim’s Creed
2. The Invisible Hand Holds A Whip
3. Goat Mockery Ritual
4. Tennessee
5. Trash Talk Landfill
6. The Unraveling: Hegemony Of Grasping Fears
7. The Unraveling: Free At Last
8. The Unraveling: Live From The Fresh Corpse
9. Empty Tenement Spirit 

band:
Doug Moore - Vocals 
Dylan DiLella - Guitars 
Erik Malave - Bass 
Steve Schwegler - Drums 

Recenze/review - NEKROHOWL - Epitome of Morbid (2017)


NEKROHOWL - Epitome of Morbid
EP 2017, Independent / Diabolicurst Productions / Slaughter House Records

Probuzen do temné noci, vytažen do šeré chodby, kde plápolají nekonečné louče černého ohně. Bosý a podchlazený, jako těla nebožtíků, sestupuji dolů. Bojím se samoty, užívám si smutek rozkládajících se tkání. Mrtvolné ticho se náhle změní ve starý drtivý death metal plný temnoty. Jsou zde NEKROHOWL. Bangladéšská odpověď na všechny otázky smrti.

Mám rád, když death metal hnije hezky odspodu. A je mi vcelku jedno, jak je kapela slavná, případně, co mi k ní řeknou všichni ostatní. Jedu si po své, pocitově založen vlně. NEKROHOWL letos debutují. Mají na svém kontě ještě neučesané demo. Už loni mě zaujali a jejich smrtící kov ve stylu IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, MORBID ANGEL, ale i třeba HELLHAMMER na mě opět funguje.



Na "Epitome of Morbid" jsou ctěny základy stylu, má příjemně ošklivý zvuk a posluchače přenese do devadesátých let minulého století, kdy vznikala zásadní alba celého smrtícího odvětví. Během poslechu se nenudím ani chvilku, naopak doslova nasávám hnilobně temnou atmosféru, nechávám si rozdrtit kosti tlakem a klaním se spolu s kapelou Smrti. NEKROHOWL na to jdou po svém, ostře a nekompromisně. Pevně doufám, že se brzy dočkám dlouhohrajícího alba. Letošní EP mě totiž víc než navnadilo. Smrdí neskutečně sírou a otevírá jen ty správné hroby. Poctivý reálný syrový death metal, který vás pohřbí zaživa!


sumarizace:

NEKROHOWL na této desce ukázali, jak se má správně hrát pořádný reálný death metal. Odkazy na devadesátá léta a základy stylu jsou doplňovány vlastními morbidními nápady. Brány pekelné jsou otevřeny. Tančíme poslední tanec na tomto světě. Exhumujeme ty nejkrásnější zombie a pořádáme pořádně divoký večírek. Riffy jsou ostré jako kosa samotné Smrti. Zastřený vokál, perfektní starý sound, plesnivina a chorobné šílenství. To jsou prostředky, které zvolili NEKROHOWL pro svoji tvorbu. Daří se jim to výborně. Ano, je to retro, ale zahrané se zkušenostmi a velkým nadšením pro záhrobí. Zapalte svíce, otevřete všechny staré hroby, rozhoupejte zvony! Onen svět o sobě zase dává vědět. "Epitome of Morbid" je neskutečně návykovým albem. Vítejte v Hádově říši! Temný, zákeřný old school death metal, který otvírá víka od rakví! Skvělá morbidní práce!

Asphyx says:

NEKROHOWL showed on their album how to play the really death metal. Links to the 90th and the basics of style are complemented by their own morbid ideas. The gates of hell are opened. We're dancing the last dance on the world. We're exhuming the most beautiful zombies and having a wild party. Riffs are sharp as the scythe of Death. Husky vocals, perfect old sound, musty and morbid madness. These are things that have chosen NEKROHOWL for their work. They've done it great. Yes, it's retro, but played with experience and great enthusiasm for the dead. Light the candles, open all the old graves, swing the bells! The next world lets know about. "Epitome of Morbid" is an incredibly addictive album. Welcome to the Hades empire! Dark, treacherous old school death metal, that opens the lids of the coffins! Great morbid work!

Track - List:
1. Summoning Darkness
2.Blasphemy Still Unnamed
3.Worship Thy Malevolence
4.Epitome of Morbid
5.Mortal Incubation
Lineup:

Obliterator — Guitars/ Vocals
Sadist — Bass
Warmonger — Drums
Format:
Digipak CD – Self Released
Cassette – Diabolicurst Productions (Malaysia), Asian Release
CD, Cassette & Vinyl – Slaughter House Records (USA)

čtvrtek 28. září 2017

Report, photos, video - HYPNOS, NEOCAESAR, ANTHEM - Music Bar Velbloud, České Budějovice - 27. 9. 2017

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

club: Music Bar Velbloud - http://www.velbloud.info/

Sedím ve vlaku na České Budějovice a čtu si povídky od páně Lovercrafta. Dagon a jiné horory. Jsem díky tomu celý den trošku mimo. Mrazí mě v zádech, v práci jsem se ládoval obědem, louskal povídku Vyděděnec a Šepot v temnotách. Dvě nejoblíbenější z celé série. K tomu na uších poslední album NEOCAESAR a "The Whitecrow" od HYPNOS. Nevnímám, jsem naladěný na metal a horory. 




Ráno mi kolega z práce řekl, že jsem prej nějakej divnej (asi ten křivák a tričko s pěti lebkama). U stolu pak řeším od počítače desítky emailů a s nikým se nebavím. Asi jsem fakt už černá ovce nebo bílá vrána. Mě ty neustálý kecy o seriálech, nasraných manželkách a politice nebaví, je to pořád dokola - nezapojuji se a radši si čtu. Jsem moc rád, že jsem mohl vypadnout dřív, uzavřít se do své bubliny a ponořit se do temných močálů starých povídek i muziky. Vlak drkotá, je v něm docela vedro.






Mám v Budějovicích ubytování, abych se alespoň trošku prospal. Na místě, v ubytovně kousek od nádraží, jsem brzy. Na recepci sedí překrásná jihočeská kočka kolem dvaceti. Jsem obyčejnej chlap a tak nevydržím v klidu a s pohledem do vyprseného výstřihu se snažím flirtovat, jen tak, ze sportu. Slečna vůbec nereaguje. Vyleze ale paní, která by mohla být její matkou a ta se mě ihned ujme. 

Volají mi z domova. Ano, dojel jsem dobře, ne nejsem mrzutej, ale vyrušili jste mě z rozjímání. Chvilku se natáhnu, pak se jdu najíst a čtu si dál. Dostávám se do nálady starých death metalových harcovníků. Těším se na muziku a temnotu. Samota má někdy něco do sebe - člověk si alespoň urovná myšlenky v hlavě.

Mám čas, tak se jdu chvilku projít po Budějovicích. Nakonec skončím v hospodě U Berana. Mají tam kroužkovaný Budvar. Sednu si dozadu, píšu si s manželkou a kolegyní Dášou z Londýna. Chci být sám, ale přisedne si velmi pěkná třicítka. A ihned co dělám, odkud jsem a vůbec. Odpovídám zpočátku stroze, ale jak mám v sobě čím dál tím víc piv, tak se postupně seznamujeme. Trošku, ale opravdu jen trošinku lituji, že nejsem svobodný. Tahle slečna by stála za hřích (rád jsem tě poznal kočko!).



Music bar Velbloud pro mě není žádnou novinkou, byl jsem zde před dvěma lety, také na HYPNOS. Před Vánoci, pak s noční šichtou na nádraží a partou agresivních bezdomovců. Dnes to bude jiné, nikam nemusím. Popíjím Budvar, pivo, na které nejsem zvyklý. Vždyť jsem z Plzně a my tenhle jejich bolehlav většinou moc nemusíme. Ostatní, známí a kamarádi, mi ale říkají, že je dobré. Tak nevím. Jinak se mi na místě líbí. Je tu útulno, příjemně, personál se na mě směje. Na to já hodně dám.



Je až s podivem, že i zde, na jihu naší krásné země, mám příznivce svého vašeho blogu. Nevím, čím jsem si to zasloužil, vždyť jsem jen obyčejný fanoušek, který se snaží podporovat své oblíbené kapely. Vaše reakce mi vyloudily na obličeji obrovský rohlík úsměvu. Pro tohle mám malé koncerty hrozně rád. Jsou osobní, na pohodu a chodí na ně jen opravdoví fans. Děkuji vám za přízeň, přátelé. Rád jsem pokecal, pivko dal, paňáčka popil. Čekání na první smečku tak bylo hrozně příjemné, moc si vážím vašich milých slov!

ANTHEM začali hrát a mě přišlo, že na mě někdo shodil hromadu starých shnilých kostí. Masakr pokračoval a Poláci nechávali vzpomenout na základy americké (i evropské) death metalové školy. Jejich vystoupení bylo mokvající, surové, syrové a náležitě hnilobné. Všichni muzikanti předvedli velmi dobré výkony a celkový dojem byl z mé strany vynikající. Jakoby nás někdo postavil ke zdi, vynesl nad námi rozsudek smrti. ANTHEM mě málem vystřelili z bot. Skvělá morbidní práce! 


Their gig was full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world. Deads were hunting me and the evil is everywhere. Death metal here was old and moldy and didn't miss a huge amount of urgency. Excellent dark old school death metal!







NEOCAESAR předvedli to nejlepší, co bylo v devadesátých letech v Holandsku a v záhrobí složeno. Věrni odkazu předků a vlastně i sami sobě, protože složení kapely napovídá mnohé, mě rozdrtili nebývalou silou. Valivost, rouhání, staré plesnivé riffy, vytažené odněkud z onoho světa. Tohle všechno po hromadě doslova pálilo. Peklo bylo cítit v každém riffu, skladbě. Koncert postupně gradoval, až se mi hudba doslova usadila v kostech. NEOCAESAR působili jak vyslanci temných sil. Podobný death metal mi koluje odnepaměti v žilách a tak je jasné, že jsem výkon těchto smrtících maniaků ocenil s velkým povděkem. Totální devastace lidské mysli! Skvělý koncert! 


The concert contains a mysterious formula for evoking evil forces, including very good sound and vocals. The Holland warriors destroyed everything alive and inanimate with their music. There are worms climbing from the speakers. My body and my mind have started to fall apart and the blood tapped from the ceiling. I exhumed my body which was once in the 90s putted into the mass death metal grave to unite with NEOCAESAR and bless the real death metal. The world is once again burning with the right flame of death! Outstanding ancient death metal, played with rot in their hearts!



















Na HYPNOS jsem byl hodně zvědavý. Nové album "The Whitecrow" rozdělilo spoustu fanoušků na dva tábory. Jedni (jako já), si jej užívají, druzí mu nemohou přijít na jméno. Hned na začátku jsem si všiml jedné věci. Kapela působila vyloženě natěšeným dojmem. Stál jsem hned pod pódiem, chvilka napětí a pak to přišlo. Death, doom, blacková nálada. Vše, smíchané v chladném koktejlu, stékalo z pódia. Jako jeden muž, jeden dobře seřízený stroj na zabíjení (i když bez Pegase), do mě sázeli riff za riffem a já se potácel nekonečným močálem věčnosti. HYPNOS dnes už možná působí lehce starosvětsky, ale zaplať Satan za to! Skladby odsýpaly s lehkostí a samozřejmostí, řezaly mě a bolely, přesně stylem, jak má správný smrtící kov znít. Sem, do malého klubu Moravané patří a zde zněli stejně nejlépe. Inferno! Peklo! Cholera! Skvěle!




HYPNOS played darkness. Their Black Death Metal was black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This concert catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I was walking between shadows, I was a snake which crawl for its victim. This kind of music was impossible to describe and it reminds me a mirror which was broken on thousand pieces. Black death metal which was dark like the other side of the moon! Amazing! 











Rozhovor - HYPNOS - Nové album „The Whitecrow“ je o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé.

Interview - HYPNOS - New album “The Whitecrow” is about a young guy who doesn´t want to follow majority opinions and ideological clichés.

Návštěvnost jsem čekal větší. Jestli přišlo padesát lidí, tak to bylo hodně. Trošku nechápu, co Budějovičtí po večerech dělají. Zvuk byl během celého večera solidní, jen první ANTHEM měli zpočátku trošku utopený zpěv. Jinak v pořádku.

Musím už na ubytovnu. Šinu se temnými uličkami Českých Budějovic a zabloudím. Potkávám různé partičky, některé moc řvou a dělají bordel, tak jdu radši stranou. Nechci vyvolávat špatné situace. Znám se. Najednou jsem někde u kolejí a zcela ztrácím pojem o své poloze. Toulám se takhle až do čtyř hodin a jako takový bonus navíc padám přímo na hubu z kolejí do kopřiv. No, radost pohledět. Mám sto chutí zůstat ležet, ale z posledních sil se zvedám.


fans
Před ubytovnou potkávám drobounkou blondýnu, sotva dvacetiletou. A jestli chci orál, jen za pět set. Má šíleně smutný oči a klepou se jí ruce. Je ošklivá a celkově nic moc. Chudák. Stejně bych ji nedal, na to se mám moc rád. Jdu radši spát (aspoň hodinu). Zdá se mi, že se klaním samotnému kultu Chulthu.

Probudím se do ticha a tmy. Je mi zima. Zapomněl jsem zavřít okno. Nejsem zvyklý na procitnutí o samotě a tak dělám brrr, brrr. Převléknu se a na šestou ráno už stojím zase na nádraží. Musím brzy domů. Koupil jsem si Coca colu, jednak abych neusnul a hlavně abych podpořil USA, někde jsem četl, že na tom nejsou poslední dobou moc dobře. K tomu chroupám čerstvé makové loupáky, co mám tak rád.

with bands:
with Neocaesar


with Anthem
with Hypnos

with Bruno - Hypnos
Promítám si na sítnici včerejší parádní večer. Znovu slyším jednotlivé kapely. Perfektní den, spousta přečtených kapitol a hlavně večer skvělá hudba. Hlava vyčištěná. Zase můžu na chvilku mezi "normální" lidi. Kolem vlaku se po loukách válí mlha, přistupují nějaké studentky, rozjívené, veselé, mladé. Plzeň je konečně tu. Nakupuji rodině snídani. Vítáme se a celé ráno vyprávím, jaké to v Budějovicích bylo. Nešetřím superlativy.


new t-shirt and CD - HYPNOS, NEOCAESAR 
Děkuji všem, kdo se jakýmkoliv způsobem o středeční koncert přičinili. Bylo mi s vámi moc dobře, neskutečně jsem si to užil! Ať vás provází síla! A pokud se někdy také cítíte jako Bílé vrány, tak nezoufejte, je nás hodně. My se ale nedáme, budeme sví! V křivácích, v metalových tričkách, v odrbaných džínách. My zase vyrazíme na koncerty svých oblíbených kapel, protože tam je svět ještě v pořádku. Howgh, domluvil sem. Výtečný metalový výlet!

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

TWITTER