DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 27. března 2018

Rozhovor - ANALEPSY - Měli jsme pocit, že tady v Portugalsku není zase tolik brutal death metalu, tak jsme do toho šli.


Rozhovor s brutal death metalovou skupinou z Portugalska - ANALEPSY.

Odpovídali Analepsy.

Přeložila Markéta, děkujeme!

Ave ANALEPSY! Loni jste vydali skvělé album „Atrocities from Beyond“. Přiznám se, že jsem posluchač spíše old school death metalových kapel, ale vy jste mě rozdrtili. Jak vlastně nové skladby vznikaly? Kdo je autorem hudby? Mě vždycky zajímá, jak která kapela tvoří. Kdo přinese riffy, kdo má hlavní slovo, kdo je pořád nespokojený apod. Jakým způsobem tvoří ANALEPSY? 

Ahoj! Děkujeme za kompliment. Každý člen se nějak podílí na kompozici písní. Většinou to funguje tak, že Diogo napíše celou píseň na kytaru a potom Tiago nahraje bubny nebo se Marco a Tiago sejdou a píší spolu pro kytaru a bubny. Flávio v podstatě píše všechny texty. Co je na našem systému skvělé, je to, že každý z nás prostě přináší do procesu skládání něco jiného. Marco dává víc klasické metalové vibrace, jako power metal a hard rock. Diogo zase dává víc old school brutal death metal a black metal. Tiago přináší tradiční slam brutality a také hardcore a beatdown a nakonec Flávio, no, ten hraje hodně sci-fi her, takže neustále přichází s novými nápady pro koncepty i texty, haha. 


Album vyšlo v CD edici, na kazetě i vinylu. Je vidět, že s provedením jste si dali opravdu záležet. Kdo vlastně stojí za grafickou stránkou nové desky a kdo je autorem obalu? Z kolika prací jste vybírali a proč nakonec zvítězil tento? 

Umělec, který dělal náš obal je Lordigan (Pedro Sena) a jsme s jeho prací velmi spokojeni. Perfektně to sedí k naší muzice a celkově ke konceptu tohoto alba. Nevybírali jsme si finální obraz, ale pracovali jsme s ním už na našem EP „Dehumanization by Supermacy“, takže jsme věděli, že chceme jeho. Sedli jsme si a probrali jsme naše nápady a během pár měsíců nám přinesl tento úžasný obal. 

První, co mě velmi mile překvapilo, byl zvuk novinky – je krutý, průrazný, surový a živočišný zároveň. Kde jste nahrávali? Jak probíhalo samotné nahrávání? Kolik dní trvalo a kdo všechno do výsledného zvuku mluvil? 

Moc děkujeme! Nahrávali jsme s naším dlouholetým kamarádem Miguelem Teresoem v jeho studiu (Demigod Recordings). Při nahrávání nastalo pár problémů, ale s tím se počítá. Nakonec se nám podařilo desku nahrát. Začali jsme nahrávat v únoru 2016 a hotovo jsme měli v listopadu (máme oficiální „making of“ z nahrávání na YouTube, tak se můžete mrknout!) 


Často jsou u brutal death metalu opomíjeny texty. O čem jsou ty na novince „Atrocities from Beyond“? Přikládáte textům velký význam? 

Ano! Tentokrát jsme se opravdu snažili, zaměřit se na naše texty. „Atrocities From Beyond“ je opakující se příběh, který se odehrává v multi vesmíru, kde entita předpovídá, co se stane. Nakonec se to opravdu stane a vrací se vše zpět na začátek, protože se všechno stane znovu. Multi vesmír je zničen škodlivou entitou, která požírá sama sebe a nenechává za sebou nic než jen mrtvé atomy létající ve vesmíru. Z těchto atomů se zase může vytvořit nový život. Aby byl následně opět zničen. 


Když si projíždím vaši tvorbu, ušli jste opravdu dlouhou cestu. Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně ANALEPSY zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází, nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh? 

Haha, jsme spíš jako pankáči, co na to trošku kašlou! Většinou nezkoušíme, dokud nemáme novou píseň, kterou musíme zkoušet. Ale, to je kvůli tomu, že každý bydlí daleko a to prostě všechno komplikuje. 

Vaše tvorba je ovlivněna klasickým brutálním death metalem, ale i slammem. Jaké kapely posloucháte? Máte vůbec nějaké vzory, někoho, kvůli komu jste kdysi začali hrát brutal death metal? 

Ano, je několik kapel, které naši muziku na začátku ovlivnily. Byly by to PATHOLOGY, ABOMINABLE PUTRIDITY, VULVECTOMY a PUTRID PILE. Ale individuálně posloucháme velmi odlišnou hudbu, až moc na to, abychom to tu vypisovali, haha. 


Loni v létě jsem vás viděl na skvělém NICE EAT YOU FESTIVALU v Libchavé. Přiznám se, že jste mě totálně rozsekali. Jak se vám na festivalu líbilo a jak jste si jej užili? Co jste říkali na fanoušky? 

Díky, chlape! Ano, hraní jsme si tam velice užili. Fanoušci nás velmi podpořili a dali nám skvělou atmosféru. Velké díky patří našim fanoušků, kteří byli na NTEY! 

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna brutální death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“. 

To je pravda, haha. Náš bývalý vokalista Ricardo měl přesně takový nápad ohledně brutal death kapely, tak se rozhodl, po setkání s Fláviem a Marcem, že založí kapelu jen proto, že prostě milovali hudbu. Měli jsme pocit, že tady v Portugalsku není zase tolik brutal death metalu, tak jsme do toho šli. 


Pocházíte z Lisabonu a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Portugalsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, já vlastně ani moc death metalových kapel od vás neznám. Mohl bys nám nějaké doporučit? 

Haha, ano. Přesně jak jsem říkal, není u nás moc brutal death metalu, ale máme tu několik dobrých kapel – BLEEDING DISPLAY, GROG a DEAD MEAT. 

Loni jste ještě stihli vydat splitko s KRAANIUM. Proč s touto kapelou, to mi je asi jasné, ale mě by spíš zajímalo, kdy a jak vznikl nápad vydat zrovna split. Jak spolupráce a nahrávání probíhaly? Výsledkem je totální masakr od obou kapel. Jak jste spokojeni s výsledkem vy? 

Nápad udělat split měli vlastně KRAANIUM a přizvali nás k tomu. Rozhodli jsme se, že do toho jdeme a pozvání jsme přijali. Bylo to ale těžké. Náš bubeník Tiago udělal nejvíc práce, co se týče nahrávání naší části a také všechno mixoval a masteringoval. Zpočátku byly i problémy z obou stran, jako například nešťastné úmrtí Martina Funderuda, což nás přivedlo na myšlenku celý split odkázat jemu. Jsou tam i poslední vokály, které Martin nahrál (ty poslední, když byl hostem na naší písni „New Inception…“). Děkujeme, jsme s albem spokojeni a určitě má pro nás jiný význam, než naše další alba. 


Co chystají ANALEPSY v nejbližší době? Můžeme se na vás těšit na koncertě v Čechách? Nechystáte k novému albu třeba nějakou šňůru? 

V následujících měsících se budeme soustředit na naše koncerty, které máme a pomalu budeme vymýšlet nové nápady na album. Možná mezitím uděláme nějaká videa. Momentálně pro Českou republiku nemáme nic naplánováno, bohužel! Už jsme u Vás jeli 2 turné s dalšími kapelami, ale nikdy jsme nepřemýšleli o turné, které by se věnovalo pouze jednomu albu. 

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily? 

DEFEATED SANITY s albem „Disposal of the Dead // Dharmata“, rozhodně! 


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky? 

Ano! Naši dobří přátelé z EPICARDIECTOMY! Hehe, další kapely z Čech, které známe, jsou CONGENITAL ANOMALIES, protože Tiago jim mixoval poslední album. Také JIG-AI, AHUMADO GRANUJO a FLESHLESS. 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen novému albu dobré prodeje a vám osobně jen to nejlepší. Budu se těšit zase na nějakém vašem koncertě! 

Moc děkujeme! Moc si vážíme času, který do rozhovorů dáváš, a také Ti přejeme jen to nejlepší.

Interview - ANALEPSY - We felt that there wasn't that much brutal death metal here in Portugal so we decided to give it a shot.


Interview with brutal death metal band from Portugal - ANALEPSY.

 Answered Analepsy.

 Translated by Markéta, thank you!

 Ave ANALEPSY! Last year you released a great album “Atrocities from Beyond”. I have to admit that I listen to old school death metal bands but you crushed me. How did you compose the new songs? Who is the author of your music? I am always very curious about how a band compose. Who brings the riffs, who has the main word about everything, who is always unsatisfied, and so on. How do ANALEPSY compose? 

Analepsy - Hey! Thanks a lot for the compliment. Every member of the band has input on the composition of songs. Usually Diogo write a whole song on guitar and then Tiago does the drums on top, or Marco gets together with Tiago and they write together both guitars and drums. Flávio writes pretty much all the lyrics. What's cool about our formula is that each one of us brings something different to the table. Marco brings more classic metal vibes, like power metal ou hard rock, Diogo brings more old school brutal death metal and black metal influence in the mix, Tiago brings the tradicional slam brutality and also hardcore and beatdown, and Flávio, well, he plays a lot of sci-fi games, so he's always exploding with ideas for concepts and lyrics haha.


You new album was released in CD edition, on vinyl and cassette. One can tell that you took a really big care about the graphics of your covers. Who did the graphics for the new album and who is the author of the cover? From how many works were you choosing and why did you chose this one? 

Analepsy - The artist that did the artwork is Lordigan (Pedro Sena) and we are very satisfied with his work, it fits perfectly the music and the overall concept of the album. We didn't choose the artwork, we had already work with him in our EP "Dehumanization by Supremacy" so we knew he was up for the job. We sat with him one time discussing our ideas and within a couple months he had this amazing artwork done. 

The first thing that surprised me was the sound – it is cruel, breakthrough, raw and animal at the same time. Where did you recorded? How did the recording go? How many days did it take and who worked on the final sound? 

Analepsy - Thanks a lot! We recorded with our long time friend Miguel Tereso at his studio (Demigod Recordings). The recordings had some setbacks as it would be expected, but eventually we got the job done. We started recording in february 2016 and finished only in november (we have an official "making of" from the recordings on Youtube if you want to check out!).


Lyrics are often underrated in brutal death metal. What are your lyrics on the new album “Atrocities from Beyond” about? Do you take care about the lyrics? Are they important to your music? 

Analepsy - Yes! This time around we really paid a lot of attention to the lyrics that we wrote. "Atrocities From Beyond" is a repeating story that occurs in a multiverse where an entity has a prediction of what's going to happen, it ends up happening and in the end it comes back to the beggining, as everything will happen again. The multiverse is destroyed by a vermin entity that ends up consuming itself and leaving nothing but its dead atoms floating in space. From those atoms new life can now be created. To be destroyed again.


When I go through your discography I can see that you have gone a long way. People can tell that your band works on itself. How often ANALEPSY rehears? Are you a group where the members regularly meet or are you more like a punks who just let it free? 

Analepsy - Haha we are like punks who just let it free! We usually don't rehearse unless we have to learn a new song. But that's due to us living very apart from each other, which makes things harder. 

Your music is influenced by classic brutal death metal but also slam. What bands do you listen to? Do you have any idols, someone who made you start with brutal death metal music in the past? 

Analepsy - Yes there were a few bands that we had as influences in the beginning. Those would be Pathology, Abominable Putridity, Vulvectomy and Putrid Pile. But individually we listen to a lot of different stuff, too much to write here haha.


Last year I saw you on a great NICE TO EAT YOU FESTIVAL in Libchavá. I have to say that you totally crushed me. How did you enjoy the festival and did you like it? What did you think about the fans? 

Analepsy - Thanks man! Yes, we had an amazing time playing there. The fans were really supportive and offered a great atmosphere. A huge thanks to our fans that were at NTEY! 

When I look back again…What was the first impulse to put a band together? Why brutal death metal? It is not a style which would bring you big “fame”. 

Analepsy - True that haha. Our ex-vocalist Ricardo had this idea of a brutal death band a while ago, and decided to form the band after he met Flávio and Marco, out of pure love for the music. We felt that there wasn't that much brutal death metal here in Portugal so we decided to give it a shot.


You came from Lisbon and you play extreme death metal. I am sure that our readers would like to know how the Portuguese death metal scene is. To tell the truth I do not know many death metal bands except you. Could you recommend any to us? 

Analepsy - Haha yes, exactly as I was saying there isn't that much brutal death metal here, but some good bands woud be Bleeding Display, Grog and Dead Meat. 

Last year you have released a split album with KRAANIUM. Why did you chose this band is clear to me but I would like to know when and how did you come up with the idea of releasing a split. How did the cooperation and recording go? The result is a total massacre from both bands. Are you satisfied with the result? 

Analepsy - Actually the idea for this split came from Kraanium, as they invited us to do it. We decided to go for it and accepted their invitation. It was a tough process really. Our drummer Tiago did most of the job when it came to recording the Analepsy part, and mixed and mastered the whole split. We faced some delays by both bands, like the unfortunate passing of Martin Funderud, which made us all decide to dedicate the split to him. It contains the last vocal lines that Martin recorded (the very last ones being the guest ones he did on our first song "New Inception..."). Thanks, we were satisfied with the work yes, and it definitely has a different meaning to us than the other records.


What are ANALEPSY´s plans for the next few months? Can we see you in a concert in the Czech Republic? Have you thought about doing a tour to support your new album? 

Analepsy - Next few months we will focus on the gigs that we have and slowly continue to think about new ideas for a new album. Maybe some new videos will also come up in the meanwhile. For now we don't have anyhting planned for Czech Republic unfortunately! We already did two tours with other bands, but we never thought of a tour with the single purpose of promoting the album. 

Are there any interesting albums which have caught your attention recently? 

Analepsy - Defeated Sanity's "Disposal of the Dead // Dharmata" for sure!


Do you know or listen any Czech bands? 

Analepsy - Yes! Our good friends Epicardiectomy! Hehe, other than that we know some other Czech bands like Congenital Anomalies, as Tiago also mixed their latest full-length. Also Jig-Ai, Ahumado Granujo and Fleshless. 

Thank you so much for the interview. I wish your new album (and not only to it) high sales and personally I wish you only the best. I will be looking forward to see you on some concert! 

Analepsy - Thanks a lot! We appreciate very much your time writing the interview, and wish you all the best too. 


about ANALEPSY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ANALEPSY - Atrocities from Beyond (2017)




pondělí 26. března 2018

Recenze/review - GRAVEHILL - The Unchaste, the Profane & the Wicked (2018)


GRAVEHILL - The Unchaste, the Profane & the Wicked
CD 2018, Dark Descent Records

 for english please scroll down

Je všeobecně známo, že dřevěná rakev může prasknout mnoha způsoby. Na pohřbená těla také působí mnoho faktorů jako chlad, špína, tlak a procesy spojené s hnitím tkání. Postupně se dostavují pocity stísněnosti, tma obklopí vaši mysl a přechod na onen svět nebývá jednoduchý. Je dobré si vybrat spolehlivé a zkušené průvodce. Tentokrát jsem zvolil americké maniaky GRAVEHILL a jako soundtrack k umírání jsem si pouštěl jejich novou desku "The Unchaste, the Profane & the Wicked".

Při poslechu jsem poznal pradávný strach, doslova jsem nasával plesnivinu a má rakev byla opět pokryta nánosem hnisu a nekonečných pavučin. Do uší mi duněla hudba ve stylu DECEASED, HELLHAMMER, NUNSLAUGHTER, POSSESSED, AUTOPSY. GRAVEHILL i na novince předvádějí dokonalou esenci starého poctivého deathu, thrashe, blacku a nekonečné smrti.

https://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/the-unchaste-the-profane-the-wicked


GRAVEHILL opět dávají jasně na vědomí, že rozumí své hrobnické práci na výbornou. Ze skladeb, které jsou opatřeny pořádně plesnivým zvukem, odkapávají zkažené kousky masa. Víka od rakví praskají tlakem a kosti všech nemrtvých tančí poslední tanec smrti. Líbí se mi chorý vokál, perfektní obal od Marka Riddicka, ale hlavně mrtvolná atmosféra celé nahrávky. Připadám si, že mě právě někdo pohřbil zaživa. Postupně se s každým dalším songem měním v prach. Ostré riffy mi rozdírají kůži do krve, odpadávají ze mě vlasy i maso od kostí. "The Unchaste, the Profane & the Wicked" je vynikající deskou pro všechny, kteří ještě věří v opravdovou smrt. Roztrhejte mě na kusy, zakopejte mé ostatky, tohle album budu poslouchat stále dál. Je pro mě totiž dokonalou esencí starých časů. Kult! 


Asphyx says:

It is generally known that a wooden coffin can crack in many ways. Many factors affect buried bodies such as cold, dirt, pressure and other processes with are associated with rotting tissues. Gradually there are the feelings of agitation, the darkness surrounds your minds and the transition to the beyond world is not easy. It is good to choose reliable and experienced guides. This time I chose American maniacs GRAVEHILL and I listen to their album “The Unchaste, the Profane & the Wicked” as my dying soundtrack.

While listening to this album I get to know the ancient fear, I literally sucked the mould and my coffin was again covered with layers of pus and endless spider webs. In my ears sounded music in style of DECEASED, HELLHAMMER, NUNSLAUGHTER, POSSESSED, AUTOPSY. GRAVEHILL on this new album perform a perfect essence of old honest death, thrash, black and endless death.

GRAVEHILL once again gave us clear message that they know how to do their gravedigger job. Their songs have really mouldy sound and dirty pieces of meat falling from the songs. The lids of the coffins are cracking with pressure and bones of all undead are dancing the last dance of death. I like the sick vocal, the perfect cover by Mark Riddick but most importantly love the deadly atmosphere of the whole album. I feel like being buried alive. I gradually become dirt while listening to this album. Sharp riffs are cutting my skin to blood, my hair fall and so is my flesh from my bones. “The Unchaste, the Profane & the Wicked” is an excellent album for everybody who believe in true death. Tear me down, bite my remains, but I will listen to this album forever. For me it is a perfect essence of old times. Cult!

tracklist:
1. Bestial Genesis
2. Iron & Sulphur
3. The Unchaste
4. Plague Hammer
5. The Profane
6. Sabbatic Whore
7. The Wicked
8. D.I.E.

band:
Thorgrimm - Drums
Corpse - Vocals
Eldhelm - Guitars
Bodybag Bob - Bass
Hell Messiah - Guitars

facebook.com/gravehill
gravehill666.bandcamp.com
darkdescentrecords.com

Recenze/review - JUDAS PRIEST - Firepower (2018)


JUDAS PRIEST - Firepower
CD 2018, Epic Records

 for english please scroll down

 Heavy metaloví bozi sestoupili mezi nás, obyčejné smrtelníky, aby znovu šířili kovové poselství. Jsem až překvapený, jak mě jejich novinka "Firepower" baví. Nápady ani provedení sice nepřekvapí ničím novým, ale deska se velmi dobře poslouchá, je příjemná, i když velmi dlouhá a chvílemi (opravdu jen občas) ztrácí na intenzitě. Každopádně, vzhledem ke jménu JUDAS PRIEST a jejich legendárnímu statusu se jedná o parádní zážitek pro všechny fanoušky heavy metalu. Bohové k nám promlouvají převážně ve středním tempu, principál Rob Halford se už zbytečně nepouští do extrémních výšek (což je vzhledem k věku pochopitelné a osobně mi to hodně vyhovuje, nemám rád ječáky). Nejdůležitější ale nakonec stejně je, že je v hudbě Britů stále obsažena ta správná pravá nefalšovaná jiskra. 



Velmi dobré je vlastně všechno. Základní motivy skladeb, aranže písní i zvuk, o kterém bych napsal, že "příjemně chladí i bolí". Výtku bych měl tedy opravdu jen k přílišné délce alba a obalu, který se mi jednoduše nelíbí. JUDAS PRIEST ctí své vlastní základy, zároveň jsou ale i na dnešní dobu nebývale svěží a uvěřitelní. Přednášeno je ze starých heavy metalových učebnic, vyprávěny jsou nám příběhy plné klasických témat. Náhodě nebylo ponecháno nic a výsledkem je velmi dobře vstřebatelná deska, na které je splněno vše, co mám na této kapele tolik rád. Dokonce si troufám tvrdit, že nahrávka časem ještě víc uzraje. U podobných kapel jde o to, neudělat si ostudu a stárnout se ctí. Letos to heavy metaloví bohové natřeli všem. Pokud má být "Firepower" jejich poslední deska (což by bylo vzhledem k situaci pochopitelné), tak JUDAS PRIEST odejdou ve velkém stylu. Na závěr si zbývá snad jen položit otázku: "Máte rádi heavy metal?" Pokud ano, tak zde je! Parádní záležitost plná kovového chvění!



Asphyx says:
Heavy metal gods came down among us, among the ordinary mortals, to spread the metal message again. I am surprised how much I enjoy the new album “Firepower”. Their ideas and execution is not really revolutionary but the album is easy to listen, it is nice, although it is very long and sometimes (but only at some parts) it lacks some strength. Anyway, considering the name JUDAS PRIEST and their legendary status, this album is a very nice experience for all heavy metal fans. Those gods speak to us mostly in middle tempo, the principal Rob Halford is no longer singing any unnecessary extreme heights (which is understandable because of his age and personally I prefer it like that because I do not like screaming in songs). The most important thing is that in the music of those British guys there is still the great true spark.



Everything is very good. The basic motives of the songs, the arrangements of the songs and of the sound, I would say that those pleasantly “cool and hurt”. What I would criticise is the unnecessary length of the album and the cover which I just simply do not like. JUDAS PRIEST honours their won foundations, but at the same time they are unprecedentedly fresh and believable. They are giving us lectures from old heavy metal textbooks, they tell us stories full of classic topics. Nothing was left to chance and the result is a very nicely absorbed album which has everything I like about the band. I would even say that this album will age during time. Similar bands need to take care about not to ashamed themselves when getting older. Those heavy metal gods did a great job this year. If “Firepower” were their last album (which would be understandable), JUDAS PRIEST would leave us in style. In the end, we just have to ask one question: “Do you like heavy metal?” If so, there it is! Great album full of metal vibration!


Tracklist:
1. Firepower 3:27
2. Lightning Strike 3:29
3. Evil Never Dies 4:23
4. Never the Heroes 4:24
5. Necromancer 3:33
6. Children of the Sun 4:00
7. Guardians 1:06
8. Rising From Ruins 5:23
9. Flame Thrower 4:34
10. Spectre 4:25
11. Traitors Gate 5:43
12. No Surrender 2:54
13. Lone Wolf 5:09
14. Sea of Red 5:51.


band:

neděle 25. března 2018

Recenze/review - ET MORIEMUR - Epigrammata (2018)


ET MORIEMUR - Epigrammata
CD 2018, Transcending Obscurity Records (India)

 for english please scroll down

 Výlet ztracených duší. Cesta, která se stane nakonec cílem. Temné mokřady lidské mysli. Smutek z beznaděje a samoty. Křehká a studená hra padajícího listí. Podzim, zima, smrt. Nekonečná krása umírání. Poslední zbytky světla a křehká hra s melodiemi. Existuje hudba, která mě rozjitří, spálí a protne v pestrém tanci emocí? Odpovědí je letošní počin českých doomařů ET MORIEMUR.

 Přiznám se, že na počátku byla bolest a odmítání. Byl jsem jak biblický Tomáš, který nevěřil ve zjevení. Nacházel jsem se spíš na straně těch, kdo odkapávající krev ze stigmat neslyšel. Chtělo to čas, studený pokoj, tmu a klid. Teprve až pak dostaly emoce svůj průchod. Album "Epigrammata" pro mě bylo nejdřív těžkým soustem. Jiným, odlišným, možná až příliš pestrým (jen těch hostů, roztodivných vokálů a nástrojů). Vše zapadlo do sebe, až když jsem se vydal na Cestu. Mrzlo, pod nohama praskala zmrzlá zem a první, co mě uchvátilo, byl zvuk. Čistý, přesto s ledovým nádechem. Připomínal mi ráno ve starém opuštěném kostele. Také se před vámi sráží na dřevěné lavici v kapkách každé vydechnutí?

 

Deska "Epigrammata" mě provázela na syrové trnité cestě zšeřelým lesem v podobném stylu, jako to dělávají SKEPTICISM, DISEMBOWELMENT, BELL WITCH, TOWARDS ATLANTIS LIGHTS, SPECTRAL VOICE a další smutkaři. ET MORIEMUR jsou dnes již dospělou kapelou, originálním tělesem s jasným rukopisem a posláním. Mezi muzikanty zdá se, funguje vzájemná chemie a výsledkem je doom metalové dílo, které přesahuje v mnohém hranice stylu (o geografických hranicích ani nemluvím, to je bez debat). Na žánr je nebývale pestré, inspirující, šepotavé, bědující, je jako průzračná horská bystřina, která vás nejdřív fascinuje svojí krásou, aby vás při prvním doušku vody zchladila na bod mrazu. Čeští doomaři nám předkládají album, které je komplexní po všech stránkách. Skvělé (opravdu vynikající) nápady se zde potkávají s perfektním provedením. ET MORIEMUR nedají nikomu nic zadarmo, posluchač si musí vše "odtrpět a pochopit". O to větší otisk v nás pak zůstává. Při poslechu vám bude jak smutno, tak se zastavíte a budete sledovat s nadějí nekonečný tepot života. Staří a moudří dávno vědí, že hrát umí skoro každý, ale skládat málokdo. Byl jsem pokaždé moc rád, když jsem mohl zastavit čas. Jako bych byl najednou uvnitř desky, klečel v ní a modlil se. Vynikající doom metalové album, které vás vezme na nekonečný výlet ztracených duší! 



Asphyx says:

Trip of lost souls. The path that eventually becomes the goal. The dark waves of human minds. Sadness of hopelessness and loneliness. A delicate and cold game of falling leaves. Autumn, winter, death. The endless beauty of dying. The last remnants of light and fragile game with melodies. Is there music that blasts me, burns and interferes in a varied dance of emotions? The answer is the work of Czech doomers ET MORIEMUR.

I admit that in the beginning there was pain and rejection. I was a biblical Thomas who did not believe in the revelation. I was rather on the side of those who did not hear the dripping blood from the stigma. It took time, cold room, darkness and peace. Only then did emotions pass through. The album "Epigrammata" for me was a heavy bite. Other, different, perhaps too varied (only those guests, vocal vocals and instruments). Everything fits into myself, when I went on a journey. Under the feet, frozen ground broke, and the first thing that caught me was the sound. Clean, yet with a touch of ice. It reminds me that morning in an old abandoned church. Also, do you get in front of each other on the wooden bench in the drops of each breath?



The album "Epigrammata" led me along a raw thorny path through a dingy forest in a style similar to that of SKEPTICISM, DISEMBOWELMENT, BELL WITCH, TOWARDS ATLANTIS LIGHTS, SPECTRAL VOICE and other mourners. ET MORIEMUR are now an adult band, an original group with a clear manuscript and mission. Among the musicians, it seems that mutual chemistry works, and the result is a doom metal work that goes beyond the boundaries of style (I'm not talking about geographic boundaries, that's without debate). The genre is unusually colorful, inspirational, whispering, frowning, like a lucid mountain stream that fascinates you first with its beauty to cool you at the point of frost at the first sip of water. Czech doom metallers presented us an album that is comprehensive in all aspects. Great (really great) ideas are met here with perfect design. ET MORIEMUR gives nothing to anyone, the listener has to "suffer and understand". That's a bigger impression in us, then. While l istening, you will be sad, stopping and watching with the hopeless endlessness of life. The old and wise long known that almost everyone can play, but compose just few of us. I was always happy when I could stop the time. I felt that I was inside the album, kneeling and praying. An excellent doom metal album that takes you to the endless journey of lost souls!

Track list:
1. Introitus
2. Requiem Aeternam
3. Agnus Dei
4. Dies Irae
5. Offertorium
6. Communio
7. Libera Me
8. Absolve Domine
9. Sanctus
10. In Paradisum

Line up:
Zdeněk Nevělík – Vocals, Piano
Aleš Vilingr – Guitar
Pavel Janouškovec – Guitar
Karel Kovářík – Bass
Michal "Datel" Rak – Drums

Guest contributions -
Vocals (on Introitus) - Kostas Panagiotou (TOWARDS ATLANTIS LIGHTS, PANTHEIST)
Vocals (on Agnus Dei) - Nikos Vlachakis (SHATTERED HOPE)
Recitation (on Agnus Dei) - Labrini Karousou and Vangelis Mertzanis

Additional musicians -
Choir – Jaroslav Klvaňa, Karel Russ, Lukáš Pavlovský
Cello – Andrea Michálková
Violin – Zuzana Králová
Trombone – Jindřich Bešťák
Acoustic guitar – Honza Kapák




PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto třicátý sedmý - Vůdce smečky


Příběh sto třicátý sedmý - Vůdce smečky
"Hele kluci, takhle to dál nejde": zavolala si nás na panelech Jana. Měla na sobě tričko Slayer, které ji bylo trošku těsné. Tak jsme hned přiběhli. Koukala na nás trošku vážným pohledem, který mívala ve chvílích, kdy opravdu přemýšlela. "Hele, od tý doby, co chodíte do práce, tak už se jen chlastá. Zrovna jsme si s holkama říkaly, že by to chtělo zase někam vyrazit": pokračovala a my přikyvovali hlavou. 

Začali jsme se dohadovat. Já s Prcalíkem a Kytkou. Vždycky to tak bylo. My určovali, co se bude dělat, navrhovali věci, které provedeme. Taky jsme vymýšleli spoustu kravinek, blbostí a srandy. Jenže teď jsme se nějak nemohli domluvit. "Chtělo by to šéfa, nějakou hierarchii": navrhla  Jana. "Hele, nedělej nám z toho pionýra, zase vodsud až pocud, jo?": srazil její nadšení trošku Prcalík.

Měla ale pravdu, na to jsme už taky pomalu přicházeli. Nedalo se flákat pořád. Dopadli bychom jak naši fotři v hospodách, kteří tam seděli a neustále jen vzpomínali a nadávali, co a jak bylo kdysi super a dnes to stojí za vyliž prdel. "Je fakt, že když budeme takhle pokračovat, narostou nám cejchy a prdele, zlenivíme a dopadneme úplně stejně jako všichni. Chtělo by to kopnout zase do vrtule": pronesl po chvíli dohadování Kytka.

Asi týden jsme po odpolednech řešili, jak změnit dosud praktikovanou anarchii na nějaký alespoň trošku fungující model. V sedmnácti jsme neměli chuť na nic vážného a taková ta ultra demokracie nás docela děsila. To jsme viděli všude okolo. Každej kecal do všeho, nakonec se nic neudělalo a vítězili nakonec ti, kteří si mezi tím nakradli. Po sametové revoluci se dostavovalo mezi lidmi lehké vystřízlivění. "Nejsme punkáči, těm stačí trochu chlastu a fetu a jinak je jim všechno jedno, my potřebujeme někoho, kdo bude udávat směr": promluvila Kačenka, která se jinak podobných diskuzí moc nezúčastňovala. Nebyla sice z těch, které jen stojí a jsou hezké, ale spíš se držela u mé osoby a podporovala mě. Moje moudrá pravá ruka a taky krk, co kroutil mojí hlavou. Souzněli jsme.

A tak se jednoho pátečního večera v březnu 1994 sešli na panelech snad všichni. Rozhlásili jsme mezi metlama, že si chceme zvolit vůdce smečky. Osobně jsem byl pro Kytku, kterého jsem hned  bez vyzvání navrhl a setkal se víceméně s kladným přijetím. Vystoupil proti mě ale jeden mladej klučina (myslím, že se mu říkalo Marty, ale to už fakt nevím), sotva patnáctiletý a začal navrhovat mě. Že prý Kytka je až moc velkej intelektuál, že je to sice skvělej kluk, ale nerozhodnej. "Smrťáku, hele vole, pokaždý když byl nějakej průser, tak si ho šel za nás žehlit ty. Taky v bitkách si tak nějak automaticky velel a na rovinu, i když seš někdy rapl, tak máš dobrý nápady": pokračoval v argumentech a ve mě začal hryzat strach, aby mě nedej bože fakt nezvolili.

"Je fakt, že silnější pes mrdá a co znám Smrťáka, tak to splňuje na sto procent, haha": přidal se Prcalík a hned dodal, že mě bude volit, ale musím nechat zadaný holky na pokoji. Jako kdybych byl nějakej proutník nebo co. Blbec. Hlasovalo se a já se musel tvářit drsně, i když jsem měl fakt slzy na krajíčku. Ne, nejsem žádnej ubrečenej sráč, ale když vás podpoří tolik lidí, tak to dojme i velkýho drsoně - bere ti to rozum vole, ne? Dokonce pro mě zvedli ruku i ti, se kterými jsme se jinak moc nemuseli. Zajímavý.

Byla to síla a měl jsem "pod sebou" najednou smečku čítající něco kolem padesáti lidí. Masakr. A taky velká zodpovědnost. Ještě, že mi kluci pomáhali radami a někdy i silou. Taky Jana s Káčou mě držely zpátky, když mi bouchly saze, když jsem měl blbý kecy na něčí děvče a nebo když jsem občas nerozhodoval "moudře" (tomu se neubráníte - jak rozsoudíte dva kluky, co se servou kvůli Metallice?). 

Zvláštní věc, co? Šedesátikilový obrýlený otrhaný maník, tak trošku vágus, maniak do thrashe a deathu, který s metalem začal ve třinácti. Býval jsem prototyp flákače, přesto ve škole a pak v práci svědomitý, i přes neskutečný chlastačky pořád sportovec. Najednou se ze mě stal hlavní vlk, musel jsem se rozhodovat, řešit problémy. Asi to způsobily ty moje vtípky, tehdy proříznutá huba - jo byl jsem drzej a voprsklej jak veverka, ale taky jsem se vždy snažil nikomu neubližovat. Pak asi pomohl můj "nekonečný a mnohdy marný boj za spravedlnost - Vinnetou hadr, říkával Prcalík". Dnes už těžko soudit, čím jsem si tolik důvěry zasloužil.

"Dobře, hele kluci (a holky), udělali jste mi velkou radost, jde se chlastat, dneska chci slavit. A říkám taky rovnou své první rozhodnutí, zítra je v Doksech zábava a hrají tam i Debustrol. V pět sraz na autobusáku!": poděkoval jsem a musel se oklepat, první rozhodnutí bývají vždy nejtěžší - nebyl jsem zvyklý někomu něco "přikazovat". "Tak o tomhle jsem přesně mluvila, myslím, že jsme zvolili dobře": usmála se Jana a dala mi obrovskou pusu. Měl jsem hned připomínku, že jako šéfovi mi patří i ona, ale jen se smutně usmála a šla k ostatním prdelkám.

Zrovna jsem četl krásnou sci-fi knížku o tom, jak lidstvo opustilo naši planetu a na jiné se pokoušelo založit nový, lepší řád. Jak jsem byl ze svého zvolení nadšený, snažil jsem se některá rozhodnutí a jednání praktikovat i na naši smečku. Nechával jsem hlasovat, nechával jsem si radit a po uvážení přednesl svůj názor. Kupodivu to fungovalo. Sice se vyskytlo obvyklých pár rejpalů a magorů, ale ti dostali do držky (když se to zpočátku občas trošku vyhrotilo) a byl klid.

"Hele, ty vole, nikdy bych nevěřil, že nakonec nejlepší co je, tak je osvícenej diktátor": dělal si ze mě srandu Prcalík a samozřejmě trošku přeháněl. Nikomu jsem nic nenutil. Spíš jsem vymýšlel a organizoval. Ty zjistíš, kdy odjíždí autobusy a řekneš to ostatním, vy s holkama připravíte jídlo, my s klukama chlast. Asi takhle nějak jsme fungovali. Mělo to i obrovský výhody. Na zábavách nás konečně nechávali víc na pokoji. Už jsme pro ně nebyli jen "zasraný Pražáci" (dodnes nevím, proč nám tak říkali). Měli z nás respekt. Taky věděli, že kdyby dělal problémy někdo od nás, tak si ho sami srovnáme.

"Má milá překrásná poddaná, dnes mi musíš být po vůli, co kdyby ses oblékla jako pokojská?": dělal jsem si legraci z Kačenky, když jsme šli k nim domů. Pustila na plný koule Saxon a pak byla divoká jako snad nikdy předtím. Asi ji rajcoval vůdce smečky. Byl jsem na svém metalovém vrcholu. Uznávaný a respektovaný "šéf". Z neduživého dítěte otloukaného po ulicích se stával pomalu chlap. V práci mě to sice pořád nebavilo, doma bylo střídavě oblačno spíš bouřka, ale na panelech jsem byl král. Jana mi říkala, že jsem takovej Akéla (z Mauglího). Prcalík zase, že musím bejt silnej, jinak mě roztrhají ostatní. Kytka se jen moudře usmíval a dával mi velmi dobré rady - a byl rád, že nezvolili jeho.

Ráno jsem ještě v peřinách zamachroval na Kačenku, že jsem predátor, vůdce smečky, alfa samec a musí mi být kdykoliv k dispozici jako má sexuální otrokyně. Usmála se, řekla mi, že bude, ale nesmím se chovat jako vůl, kterýmu to vlezlo na mozek - a kousla mě do ucha. Když bylo po všem a zase mi tak krásně vrněla v náručí, tak jsem ji poděkoval. Mít skvělou holku po svém boku, to se vám v životě stane málokdy, můžete mi věřit, na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí. Važte si toho kurva, říkával Prcalík. 

Oblékl jsem si džíny, triko Vader, přehodil přes záda křiváka a na něj džísku. Byl jsem připraven. Vyrazit do města, na panely, na metal. Do šedivého víru ulic. A hrozně jsme se těšil, až večer pojedeme na Debustrol. Byl jsem vůdcem skvělé smečky, který měl před sebou jasný cíl. Hudbu, chlast a holky. V sedmnácti dokonalá vize. 

Sešli jsme dolů ze Starého města mezi paneláky, potkali první metaláky a já začal výt jak vlk. Svolával jsem svoji smečku. Na jednou stranu sranda, na druhou poznávací znamení, které se stalo na nějakou dobu ozvěnou celého sídliště. Taky jsem dal všem na vědomí, že Thrashoví psi mají svého vůdce.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. března 2018

Recenze/review - ALASTOR - ...The Dark Tower...(2018)



ALASTOR - ...The Dark Tower...
CD 2018, Dead Sheep Productions
Vítejte v mém thrash metalovém antikvariátu. Pohodlně se usaďte, otevřete si pivo. Jen chvilku strpení, připravím přehrávač. Dnes bych vás rád pozval k poslechu novinky portugalských maniaků ALASTOR. Kapely, která datuje svůj vznik až do roku 1988. Smečka, věrna svým základům, pro nás letos připravila další pravověrný zásek toho nejplesnivějšího thrashe, jaký si umíte představit. Nechte si chutnat, přátelé!

Pokud jste vyrůstali na starých dobrých KREATOR, SODOM  a dělá vám dobře i dřevní black metal, myslím, že byste mohli být spokojeni i s albem "...The Dark Tower...". Ano, tahle deska je hodně o vzpomínání, o zastřeném zvuku, jednoduchosti a ostrých riffech, které jsme už všichni slyšeli. Komu to ale vadí? Důležitá je pro mě atmosféra, výsledná nálada a pocit. Ke mě, do starodávného metalového antikvariátu, se hodí více než dobře.
Na starých kapelách mě fascinuje jejich přístup. Když novinku poslouchám, cítím, že ALASTOR pevně věří tomu, co hrají, jsou nadšení z toho, že se mohou přehrabovat ve starých kostech, lomozit rakvemi i mlátit kladivem do bělostných lebek. Přicházejí k nám z doby, kdy byl metal také zábavou, prostředkem pro setkávání stejně naladěných lidí. Chci na výlet do Lisabonu, chci na koncert ALASTOR! Zapařit, opít se a řvát do větru rouhavá slova jejich textů. Mám rád starý thrash metal, mám rád retro jako řemen. Miluji chvíle ve svém antikvariátu. "...The Dark Tower..." zde budou mít své čestné místo. Old school thrash metal, který vás vykostí!



 sumarizace:
Tančíme na hrobech našich thrash metalových předků, přemýšlíme o nesmrtelnosti a řinčíme kostmi do rytmu jediného pravého thrash metalu. Portugalský kult ALASTOR ožil opět s neskutečnou silou a energií. Jestli jste si mysleli, že téhle hydře uniknete, tak jste se pekelně mýlili. Chytne vás, omámí a pokouše zuby ostrými jako hroty nožů. Při poslechu mám občas strach vylézt na světlo boží. Tisíckrát prokletý, obětovaný, zavržený. Takový se cítím při "...The Dark Tower...". Doomová nálada otevřených hrobů na mě dýchá ze všech stran. Tohle album je povinností pro všechny old school thrash metalové maniaky. Vítejte v pekle! Portugalské smrtící album, které vám zatluče hřeby do rakve! Vynikající chorobná deska! Inferno! Kult!




Asphyx says:
We are dancing on the graves of our thrash metal's ancestors, we think about immortality and rattle bones to the rhythm of the only one true thrash metal. Portuguese cult ALASTOR is alive again with incredible strength and energy. If you thought you'll escape this Hydra, you are hellishly wrong. It grabs you, drug and bite with teeth sharp like tip of knives. When I listen, I'm sometimes scary to come into the light of God. A thousand times cursed, sacrificed, cashiered. So I'm feeling with "...The Dark Tower...". Doom mood of open graves breathes from all sides at me. This album is a obligation for all old school thrash metal maniacs. Welcome to hell! Portuguese deadly album that knocks nails in your coffin! Excellent morbid CD! Inferno! Cult!


Tracklist:
1. Intro I – O Livro dos Mortos
2. O Mal Morto
3. Nas Trevas
4. O Pai da Mentira
5. O Poder do Inferno
6. Invocações
7. Intro II – Fornicação Bestial
8. Possuída por Satã
9. Depois do Sarcófago
10. Portal Maldito
11. Máquina Infernal (O Olho do Inferno)
12. Final Obscuro

band:
JA - Gt + NS - Gt + GC - Vx/Bx - FS - Dr
https://www.facebook.com/ALASTOR.PT/

Recenze/review - IN VAIN - Currents (2018)


IN VAIN - Currents
CD 2018, Indie Recordings
Určitě to znáte. Ten pocit, když vám začnou těžknout klouby, hlava se chce rozskočit na tisíc kousků a náladu máte pod psa. Svět je najednou v mlhavém oparu a máte problém ujít pár kroků. Neumím být nemocný, nemám rád, když nad sebou ztrácím nadvládu. Stejně tak mi nejsou po chuti kapely, které nechápu.

A to jsem se opravdu snažil. Dokonce jsem se k novince norských progresivců IN VAIN několikrát vracel. Album odložil a dával ho naschvál do hlavy v různých situacích a náladách. Mám rád kombinaci death metalu a blacku, ale nemusím rádoby přemýšlivé pasáže. Přišly mi tuctové, obyčejné, vysosané z IN MOURNING, OPETH, nověji pak z LEPROUS, BORKNAGAR, SOLEFAD, ACTURNUS, či IHSAHN. Zkrátka a dobře, přibylo až moc djentových prvků a atmosférického black metalu. Nezlobte se na mě, ale já se opravdu nudím. 



Většinou mi u kapel moc nevadí nepůvodnost, jsem toho názoru, že už zde stejně všechno bylo, ale u IN VAIN mám neodbytný pocit, že doslova kopírují. Jako bych přesně věděl, co přijde za další riff, který motiv bude následovat. Kapela možná mladší posluchače uhrane a budou se rozplývat nad její jinakostí a progresí, ale mě přijde většina nápadů tuctová a nezajímavá. Není mi příjemný ani zvuk, který zkrátka vůbec nebolí. Celkově pak považuji "Currents" za obyčejné, průměrné album. IN VAIN se zkrátka vydali slepou cestou. Mě  tyhle rádoby umělecké kapely poslední dobou iritují. Podobnou hudbu jsem kdysi slyšel jako dítě od velikánů sedmdesátých a osmdesátých let. Ale tak, všechno se vrací a mladí si musí také vše prožít. Budiž vám přáno. Omlouvám se, za mě opravdu ne. 



sumarizace:

IN VAIN nahráli desku pro mladé, temnoty chtivé posluchače. Deska je to pestrá, propracovaná, zvukově i produkčně velmi na výši. Kapela si najde zajisté spoustu nových fanoušků. Já mezi ně ale ještě patřit nebudu. Mě pořád přijde, že už jsem tohle všechno někde slyšel. Postrádám vlastní výraz, něco, co by tuhle smečku odlišilo od stovky dalších. Všude se asi dočtete samé chvalozpěvy, ale mě přijde novinka "Currents" šíleně nezáživná. Nějak moc nevím, co si s deskou počít, příliš mě ji nebaví poslouchat a na některé pasáže jsem doslova alergický. Ano, je zde určitá progrese a velmi dobré výkony muzikantů, ale to je asi tak všechno. Problém bude asi ve mně, protože mi přijde, že už jsem všechno tohle slyšel, jen trošku jinak zabalené. Progresivně temná nahrávka, která mě po delší době nudí a vyjde do ztracena!



Asphyx says:



The band IN VAIN recorded the new album for young and darkness more excited listeners. The album is colorful and it´s elaborate very well in case of sound and the production. The band will find a lot of new fans, however it´s not going to be me. I just feel that I´ve heard it somewhere already. I miss its own face or something what would differentiate this band from others. I think there would be a lot of positive reviews on this album, however I feel that this new album is nothing special and it´s dull for me. I really don´t know what to do with this album, I don´t enjoy listening to this and some passages are just impossible to listen for me. Yes there is some kind of a progress and the quality of music is good but that’s it. I´m the problem, probably because I feel that I´ve heard this before only in different cover. Progressively darkness record which really bore me.





Tracklist:
01. Seekers of the Truth
02. Soul Adventurer
03. Blood We Shed
04. En forgangen tid (Times of Yore Pt. II)
05. Origin
06. As the Black Horde Storms


band:
Johnar Håland - Guitars and bgv
Andreas Frigstad - Main vocals 
Sindre Nedland - Clean vocals, piano, organs and bgv
Kristian Wikstøl - Bass and Hardcore vocals
Kjetil Pedersen - Guitars

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine