DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 13. února 2019

Recenze/review - DEIFORMITY - Corpse Stomper (2018)


DEIFORMITY - Corpse Stomper
CD 2018, vlastní vydání

 Zase začali hořet lidé. Polévali se benzínem, na protest proti čemusi. Strhli i ostatní. Náměstí plné ohně, márnice narvané zuhelnatělými těly. Každý se snažil ulovit co nejlepší fotku, co nejvíc bolesti. Jakoby všichni ztratili směr. Novodobí mesiáši už neměli co nabídnout a Ježíš stále nepřicházel. Zbýval jen očišťující oheň, smrt v bolestech a nekonečný strach.

 Bylo na čase se vrátit někam na začátek, pokusit se všechno restartovat. Platilo to i v hudbě. Třeba takoví DEIFORMITY, klasická death metalová mašina z Austrálie. Old school jako řemen! Skladby ve stylu JUNGLE ROT, OBITUARY, jdoucí až někam k samotné podstatě stylu. Rezavé, špinavé, spalující. Myslím, že tradiční hodnoty by se měly ctít. Co na tom, že tu už všechno bylo? Koho to prosím vás dnes ještě zajímá?



"Corpse Stomper" je jako frézka, která vám vyřeže do mozku hluboké drážky. Přivázaní na stůl, promazaní žhavým olejem, připraveni na všechno. Řemen je nahozen a nespadne během celé produkce. Songy jsou možná chvílemi lehce monotónní, ale samozřejmě, platí nepsané pravidlo, jako vždy - sto chutí, tisíce uší, každé jinak nastavené. Z téhle desky si asi nikdo nesedne na zadek, ale když ona se tak dobře poslouchá. Člověk si připadá, jako na výletě do devadesátých let. Jen s tím rozdílem, že je všechno kolem v plamenech. Přineste mi další tělo, dnes nás čeká dlouhá noc. Masakr nikdy neskončí, krve je pořád málo. Přidejte volume, užívejte si prašivinu, hnilobu a sněť. Mám neodbytný pocit, že zde máme co do činění s pořádně zabijáckým debutem. Kapela si na nic nehraje, nepřetvařuje se, přesto její tvorba hoří a spaluje. Solidní prvotina, zahraná bez jakýchkoliv příkras. Spalte všechna těla!
sumarizace:

DEIFORMITY hrají klasický, tradiční death metal. Sázejí na studené, morbidní melodie a pochmurné nálady. "Corpse Stomper" je jejich první, dlouhohrající nahrávkou a jedná se o pořádně drtivý zásek do starých rakví.

"Corpse Stomper" je velmi propracovaným kusem shnilého díla. Líbí se mi krutý zvuk i velmi dobře zpracovaný obal. Hlavní jsou ale nápady a těch je na nové desce velká spousta. Nahrávka se velmi dobře poslouchá, proniká pomalu do morku kostí a způsobuje velkou bolest. Občas sice DEIFORMITY v některých momentech ztrácejí na intenzitě, ale jsou to opravdu jen chvilky, které nedokáží narušit celkový morbidní dojem. Australská úderka odvedla skvělou práci. Pohybují se přesně v těch starých opuštěných katakombách, kde to mám tolik rád. Houpu se do rytmu, kopu si vlastní hrob. Přemýšlím o nesmrtelnosti Krista a u toho porcuji další mrtvé tělo. Pokud máte chuť na death metal, jak vystřižený ze starých učebnic, tak neváhejte ani chvilku. Tohle album pálí, sálá, devastuje! Není v ničem nové, ani převratné, ale sype se jako lavina. Masakr! Velmi dobře!


Asphyx says:

DEIFORMITY play the classic, traditional death metal. They put cold, morbid melodies and gloomy moods into their music. "Corpse Stomper" is their first, long-played album and it is a very smashing hit in old coffins.

"Corpse Stomper" is a very well-worked piece of rotten work. I like the cruel sound and also the very nicely put together cover. The most important are the ideas and there are many of those on this album. The album is easy to listen, it goes into your bones slowly and makes a lot of pain. Although DEIFORMITY sometimes sounds that the intensity is fading, those moments are very rare and they cannot break the overall morbid impression. This Australian strike did a great job. The are in the exact abandoned catacombs which I really like. I swing in the rhythm and I am digging my own grave. I am thinking about the immortality of Christ and I am cutting down another dead body. If you have a taste for death metal which is the classic one, do not hesitate. This album burns, shines and devastates! It is not new at all, nor revolutionary but it´s like an avalanche. Massacre! Very good!


Tracklist:
1. Masters of War 04:58
2. Spitting Fire 04:09
3. Headsho 03:14
4. Cadaver Factory 03:20
5. Belt-fed Massacre 02:38
6. Corpse Stomper 03:02
7. Twist the Blade 03:31
8. Bullets Ripping Flesh 03:02
9. The Body Pit 02:53
10. Battlefield Messiah 03:25
11. Cloud of Ash 03:04

band:
Loz - Vocals.
Paulie - Drums.
Adrian - Guitar.
Rob - Guitar.
Chris - Bass.

úterý 12. února 2019

Report, photos, video - NECROS CHRISTOS, VENENUM, ASCENSION - club Modrá Vopice, Prague - 11. 2. 2019


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

club: http://modravopice.eu/
Zrozeni v krvavé mlze, upleteni z hadích jazyků. Vzešli kdysi (v roce 2001) z temné pěny berlínských řek. Mají ve své diskografii dvě vysoce ceněná alba, spoustu demonahrávek, splitek a EP. A letos se rozhodli nás poctít svojí okultní návštěvou. NECROS CHRISTOS, v undergroundu pojem a celkem známé a zajímavé jméno. A aby toho nebylo málo, tak ve společnosti neméně (a pro mě velmi) zajímavých VENENUM. 

Očekávání byla z mé strany velká a to i přesto, že jsem měl v pondělí ráno pocit, že každou chvíli shořím. Občas na mě padne zvláštní smutek, který si nedokáži ničím vysvětlit. Možná moc práce nebo počasí, nevím. Spíš bych ale vše přikládal předtuše večerní seance. Do Prahy jedu sám, autobus Student Agency je plný, vedle mě usedne mladá sexy (a to nemám tyhle typy ani v oblíbených záložkách na internetu) asiatka. Čekal jsem krabičku se skleněnými nudlemi a tunou sojové omáčky a ona ne, chleba se sádlem a nekonečný úsměv na tváři. 

Na Zličíně musím na záchod, kupuji jízdenku přes internet a usedám do metra. Nevím proč, ale jindy tak pestrá paleta lidí mi připadá nějaká šedivá. V únoru se máme, stejně jako příroda, hibernovat v zimním spánku a ne lítat po republice. Jenže já NECROS CHRISTOS ještě neviděl a VENENUM si dám podruhé také s chutí. Minule, před pěti lety na stejném místě (to fakt šíleně utíká), byli výteční. 

Jdu potemnělou Prahou, směrem k Modré Vopici. Chlad, špína, divnej smrad z aut, co mají ty nejlepší katalyzátory. Nechci se poddávat splínu, přesto jedu na ponurý death metal. Zdánlivý paradox má ale své opodstatnění. Jezdím na muziku, abych si odpočinul, potkal známé, pokecal a vypadl z kolotoče práce, rodina, sport, práce, rodina, sport. A tak si vykračuji, daleko od domova, mám 38 hovorů od šéfa. A dost, končím, přepínám profil v telefonu na tichý a otevírám dveře do klubu. 

Za posledních deset let jsem v Modré Vopici zažil ty nejlepší koncerty, mám k ní až osobní vztah, pokaždé se sem hrozně rád vracím. Není divu, za barem pohodáři  s úsměvy na tváři. Punkové prostředí, klídek, dobrý pivo, roztopená (až moc) kamna. Taky kamarádi a kočky Lenka s Petrou, se kterými vždycky pookřeju (děkuji vám všem a to jak za milá slova, tak za podporu, pokec, moc si toho vážím).

Najednou nehořím, ani nejsem bezdůvodně smutný. Je mi fajn, moc dobře. Jak je, co doma, jakej dobrej metal si slyšel? A k tomu zážitky z akcí, smích, ano, zde jsem správně a sem patřím. Jsem starej pes, vlk šedý, obecný, death metalový, už se nechci a nebudu měnit. Těším se na kapely a taky na Michala, který mě má odvézt nazpátek do Plzně. Ladí první kapela, ještě jedno pivo a už stojím před pódiem. 
VENENUM - zahalili celý klub do černé mlhy, ve které zářily jen jejich z chladného železa vykované skladby. Obřad začal pozvolna, pomalu a mrazilo při něm všechny za krkem. Zhudebněné zlo v podobě starého death metalu. Songy měly až blackovou atmosféru. Dlouhé a táhlé vybrnkávačky vyvolávaly atmosféru absolutního zmaru. Jednotlivé opusy vždy pomalu gradovaly, VENENUM si hráli se všemi temnými lidskými stránkami a z pódia se spolu s tajemnem šířilo dokonalé zlo. Měli jste dvě možnosti, buď zcela podlehnout nebo nebýt chyceni. Měl jsem to štěstí, protože rád vnímám hudbu celou svou bytostí, být zcela rozsekán, zničen a spálen na popel. Občas to bylo dlouhé, spousta pasáží byla hodně ovlivněná tvorbou BLACK SABBATH, ale vůbec mi to nevadilo. Skvělé vystoupení! 






VENENUM was a follower of darkness. It's a prayer to the black strength, legacy of ancestors.Slow deluding of feelings of destruction and guilt, endless sadness. These are VENENUM. They arelike a shadow in an abandoned cathedral, like a visit on an abandoned cemetery. The concert was some doom metal mood, it was cold, reminds touch of a corpse. I assure that you will have nightmares and you don't know what is and isn't true. You will be cursed forever and thrown into the darkness. Deathmetal gig with devilish face! Excellent!

ASCENSION - z black metalu si kapely hodně vybírám, jen tak nějaký mě nezaujme a musím napsat, že ASCENSION patří přesně do škatulky - nebaví. Směs poskládaná z kousků jak vystřižených z WATAIN, VALKYRJA, DARK FORTRESS, DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, možná s odkazy deathových ULCERATE, to vše zabalené ve starých dobrých CELTIC FROST, na fanoušky ale fungovala, no a my šli radši po polovině setu ven. Měl bych spoustu připomínek - skladby neměly drive, málo síry, špíny, tlaku, rádoby "přemýšlivé volné" pasáže, znějící jak podkres z klasického německého porna. Naživo nic nového v záhrobí, zato spousta úsměvných (i hudebních) póz a klišé. Nicméně, takový black metal se dnes mezi lidmi poměrně dost často poslouchá a je považován za kvalitní. Vše bylo tedy v nejlepším pořádku, fanoušci se bavili a já radši popíjel pivo a povídal si v zimě před klubem. Přiznávám, měli jsme z kapely trošku (možná víc) srandu - kdo udělá nejlepší black metalový zlo ksicht? 





NECROS CHRISTOS - těšil jsem se a zároveň měl trošku obavy. Nějak jsem si nedovedl představit, jak bude dlouhá, pomalá hudba německých maniaků znít naživo. I doma, v klidu a pokoji, na ní musím mít náladu a chuť. Měl jsem znovu štěstí, jednak na komorní atmosféru klubu, jednak na vlastní rozpoložení. Ani na moment jsem netápal, neztrácel se, a troufám si tvrdit, že se okultní obřad opravdu povedl. Velkou zásluhu na tom měl skvělý bubeník i démonický projev frontmana. 

Mívám naživo raději rychlejší věci, ne příliš komplikované, nerad na koncertech "moc přemýšlím" a vystoupení NECROS CHRISTOS se mi líbilo. Možná to bylo tím, že jsem je viděl poprvé v životě, možná i tím, že kapela vynechala na deskách tolik časté mezihry a vsuvky. Byl jsem zkrátka uhranutý a spokojený. Krev v žilách mi zmrzla, podal jsem si ruku se Smrtí, odcházel jsem spokojen. Byla to chvála syrovosti, temný metal, ohlodaný až na kost. Nejlepší kapela večera, bez debat!






NECROS CHRISTOS are a band that has its clearly recognizable face. You will know it immediately, in the first few tones. You open the door to hell and you're glad to enter. With the cover you read gruff lyrics, you swim in rhythm and suck up the messy air. In the cell, the shadows of your demons move, burn you in your mouth, and you are ready to die. Right now, during these morbid songs. The Germans can be furious, cool, but also mysterious, but magical. They'll take you on a long trip to that world and you will not want to come back. Why, likewise, with such music, it should not be described, it should be experienced, bathe in it like in a bloody river. I feel my vein poured out, I am the victim today, bound to the altar of godlessness. Cut my throat, recite the mysterious formulas. Excellent matter! The darkness and the cold are inflated and burned into songs. Inferno!

Byl jsem ve zvláštním stavu, jako bych se toulal během vystoupení kapel v nějaké jiné dimenzi. Tři vstoupení na pondělí jsou tak akorát, únava je na mě asi hodně znát, ale o to teď nejde. Záleží mi jen na vnitřním prožitku, na tom, abych se vrátil z okultní metalové seance postupně do normálu. Byl to pochmurný hudební večer, s počasím, které jen dotvářelo celkovou atmosféru. Loučím se jako ve snách, nasedáme do dodávky a nějak se nemůžu přenést z temného snění.

Klub byl hodně (na pondělí nečekaně) zaplněn (většina lidí dle toho co jsem zaslechl, přijela na ASCENSION), ale pro pivo se dalo v pohodě dojít. K organizaci nemám žádných námitek, co mě ale vytáčelo, tak byla mlha během dvou prvních kapel. Mě vypouštěná směs vadí, dráždí mi oči a občas si říkám, co tím skupiny myslí? Jakože jsem měl zůstat doma, když je stejně nevidím? Taky blikající světla patří někam na diskotéku osmdesátých let a ne k temnému metalu. Zvuk byl velmi solidní, nepřeřvaný, čitelný. Osobně si vážím ještě jedné věci, a to krátkého pokecu s Malte Gerickem, hlavní persónou NECROS CHRISTOS. Je to moc zajímavý, příjemný, skromný a talentovaný člověk a já mám do sbírky další skvělý zážitek. Je krásné, když hudba spojuje stejně naladěné lidi.

Cesta mi připadá tentokrát nějaká dlouhá, spánek o to kratší. Jsem utahaný, do práce jdu jako přízrak. Nechci s nikým mluvit celý den, uzavřu se do své ulity a dávám si do uší stále dokola srdcovku ROOT. Musím, potřebuji ještě včerejší zážitek strávit, třídím si myšlenky pro report, dělám si poznámky, vše znovu prožívám. Celé pondělí mělo zvláštní náladu, atmosféru vhodnou spíše pro hřbitovní sychravá rána. Možná jsem zase shořel, přesto si vše krásně užil. Muzika má mnoho podob a jen jsem se znovu utvrdil, že bez ní nedokážu žít. Děkuji za pozornost, buďte metal!

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.


 about bands on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - VENENUM -Trance Of Death (2017)

 -------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - CONVICTORS - Atrocious Perdition (2019)


CONVICTORS - Atrocious Perdition
CD 2019, Kernkraftritter Records

 Četl jsem příběh kluka, kterého dlouho šikanovali. O jeho utrpení, o strachu, o nočních můrách. Trvalo to dlouho, bál se a měl vyděšený pohled. Snadná oběť, hračka pro ostatní. Jednoho dne nevydržel, vzal do rukou zbraň a vyřídil si vše s celým světem. Jeho problém nikdo neřešil, všem připadal neviditelný. Zabil pár lidí, také nevinných. Celé neštěstí ukončil brokovnicí, strčenou do úst. Vystřelil si mozek z hlavy. 

 Když poslouchám novou desku německých death metalistů CONVICTORS, často si na tento příběh vzpomenu. Působí na mě úplně stejně. Syrově, ošklivě, temně. Určitě znáte ty chvilky  v lidském životě, kdy si připadáte jako krysa zahnaná do kouta. Koušete kolem sebe a snažíte si zachránit poslední kousky, které vám zbyly z důstojnosti. Nenávist se ukrývá v každém z nás a na albu "Atrocious Perdition" byla velmi zřetelně zhudebněna.



"Atrocious Perdition" je deskou nahranou v klasickém devadesátkovém střihu. Nezapomnělo se na tlak, energii, sílu, ani melodie. Všechno je prašivé, plesnivé a s otiskem opravdového vzteku ve skladbách. Nic nového, ani převratného, ale je cítit, že za velmi dobrým řemeslem se ukrývá i něco navíc. Nadšení, vlohy pro pořádný masakr i morbidní nálady. O CONVICTORS by se dalo s klidem napsat, že vlastně v ničem nevynikají. Hrají zkrátka jako spousta dalších, undergroundových kapel ze staré školy. Pro někoho je to dobře, jiný ohrne nos. Nicméně, mě osobně kapela zaujala. Songy mě řežou, sice kolikrát tuším, co přijde dál, ale nijak mi to nevadí. Užívám si, přidávám volume, nepřemýšlím nad tím, komu všemu je hudba podobná. Pořád lepší, než si ve stresu vystřelit mozek z hlavy. Tradiční, solidní death metal, se spoustou zajímavých momentů. Smrt!


sumarizace:

CONVICTORS vyvrhli na bezbožné světlo pořádnou porci klasického death metalu. Ten je v jejich podání tradiční, plný temných melodií a poctivosti. "Atrocious Perdition" lze považovat za ukázku kvalitního smrtícího řemesla. Možná by songům slušela větší průbojnost, ale vše je vyváženo nadšením a odhodlaností. Jako celek působí album velmi celistvě, opravdu dobře se poslouchá a já si ho užívám. Jsem zavřený v mrtvé komoře, pomalu hniji spolu s albem zaživa a pořád dokola si říkám, jak je dobře, že podobné kapely existují. CONVICTORS sice nepřinášejí nic nového, ale v tom, co dělají jsou velmi dobří. A jako bonus navíc dostanete pocit, že zde hrají srdcaři pro srdcaře. A toho si cením víc, než mnohdy krkolomných nesrozumitelných riffů. Klasický death metal plný studených temných melodií! Smrt přichází!

Asphyx says:

CONVICTORS just have casted a huge portion of classic death metal on the ungodly light. The deat metal is very traditional, full of dark melodies and trueness. "Atrocious Perdition" is like an example of a great deadly craftsmanship. hed by enthusiasm and determination. The album as a whole seems very compact, great for listening and I really enjoy it. I am locked in a dead chamber, slowly dying with this album and I am telling to myself how happy I am that there are great bands like this one. CONVICTORS do not bring anything new, however they are doing their thing and they do it in the best way. And as a bonus you will get the feeling of the real death metal people playing for the real death metal people. And that is what I appreciate the most, rather than unintelligible breakneck riffs. Classic death metal full of dark cold melodies! Death is coming!


Tracklist:
01. Withdrawn
02. Remnants of Sanity
03. Fading Epitaph
04. Afflicted with Vermin
05. All Hope's Gone
06. Criteria
07. Abandoned Freaks
08. Aesthetic Mutilation

band:
Fabian - Vocals
Lasse - Guitar
Patrick - Drums
Samuel - Bass

pondělí 11. února 2019

Recenze/review - OPPROBRIUM - The Fallen Entities (2019)



OPPROBRIUM - The Fallen Entities
CD 2019, High Roller Records

 for english please scroll down
Mrtví nedýchají. Nebo se mi to jen zdá? Opravdu tomu tak je? Pokud jste někdy doopravdy viděli zemřelého, možná jste také pochybovali. Teď jsem možná něco slyšel. Nebo se mýlím? Otázky života a smrti zůstávají stále nezodpovězené. Potřebujeme vlastní představivost, fantazii. Nechat plynout myšlenky a u toho třeba poslouchat nějakou poctivou hudbu.

Přiznám se, že death thrash metal je mému srdci vlastní jako mrtvému rakev. Mám rád základy tohoto stylu a proto bych vás dnes rád pozval k poslechu novinky amerických OPPROBRIUM. Skupina datuje svůj vznik do roku 1999 (pod názvem INCUBUS až do roku 1986). Album je tak krásně morbidním výletem do starých časů. Jsou pod ním podepsáni dva bratři a musím napsat, že se jedná o poctivou a reálnou návštěvu opuštěných katakomb.



Pro poslech "The Fallen Entities" je nutné se oprostit od současného vnímání death metalu. V dnešní době jde vše někdy až moc zbytečně na hranu. Takoví OPPROBRIUM nejsou, soustředí se spíše na melodie, na hnilobný zážitek. Je to stará škola, pořádně plesnivá a zahnívající. S prašivým zvukem, se spoustou zajímavých momentů, s neskutečným odhodláním a syrovostí. Nevím sice, zda osloví i mladou generaci fanoušků, ale na tom zase tolik nezáleží. My, kdo jsme čerpali první metalové kapely v devadesátých letech, budeme spokojeni. A o to jde především. O rezavý, ryzí a uvěřitelný death/thrash metal. Pokud máte rádi smečky jako SOLSTICE, MASTER, CANCER, DEATH, PESTILENCE, DEMMOLITION HAMMER, SADUS, tak neváhejte. Budete prokleti jako já! Mrtví možná už nedýchají, ale death thrash metal stále žije! Poctivá, reálná deska! Kult!


Asphyx says:

The dead are not breathing. Or does it just seem like that? Is that really true? If you ever really saw the deceased, you may also have doubts. Now maybe I hear something. Or am I wrong? The questions of life and death remain still unanswered. We need our own imagination, fantasy. Let your thoughts flow, and listen to some true music.

I admit that death thrash metal is peculiar to my heart as a coffin to a dead man. I like the basics of this style, and today I would like to invite you to listen to the new album of American band OPPROBRIUM. The group dates their establishment back to 1999 (under the name INCUBUS in 1986). The record is such a beautifully morbid trip to the old times. Two brothers are signed under this album, and I have to write that this is an honest and real visit of abandoned catacombs.

For the listening to "The Fallen Entities", it is necessary to release from the current perception of death metal. Nowadays, it's often everything unnecessarily too much at the edge. However, OPPROBRIUM are not; they instead focus on melodies and a rotten experience. It's an old school, really moldy and putrefying. With a gnawing sound, with lots of interesting moments, with incredible determination and rawness. I do not know if it will appeal to the young generation of fans, but it does not matter. We, who were listening to the first metal bands in the nineties, we will be satisfied. And that's what it is all about. Rusty, pure and believable death/thrash metal. If you like bands like SOLSTICE, MASTER, CANCER, DEATH, PESTILENCE, DEMOLITION HAMMER, SADUS, do not hesitate. You will be cursed like me! Dead are maybe not breathing anymore, but death thrash metal still lives! Honest and real record! Cult!


TRACKLIST
1. Dark Days, Dark Times (3:57)
2. Creations That Affect (4:53)
3. Wicked Mysterious Events (5:25)
4. The Fallen Entities (5:19)
5. Throughout The Centuries (7:23)
6. Turmoil Under The Sun (4:56)
7. In Danger (5:05)
8. Obstructive Behaviour (4:46)

Info - SACRED REICH - 14.11.2019 – PRAHA – FUTURUM


SACRED REICH

14.11.2019 – PRAHA – FUTURUM

Brány do posvátné říše znovu otevřeny!

Slovy jako legendy a kultovní se často plýtvá, nicméně v tomto případě se sluší a patří je použít. Arizonští SACRED REICH se totiž vracejí do Čech! Ačkoliv jsme stále bez nového materiálu těchto thrasherů, zastávka z jejich turné nás nemine a tak budeme moci zavzpomínat na spoustu skvělých skladeb z jejich tvorby. I přes to, že mají za sebou skoro 35 let, za celou dobu neztratili ani kousek elánu a doposud patří k tomu nejlepšímu, co americký thrash metal může nabídnout.

Událost, u které rozhodně nesmíte chybět!


SACRED REICH – The American Way

neděle 10. února 2019

Recenze/review - ALTARAGE - The Approaching Roar (2019)


ALTARAGE - The Approaching Roar
CD 2019, Season of Mist Underground Activists

 Panický strach, způsobený pomalým dušením. Oprátka, stahující se kolem krku. Nepřirozený odchod z tohoto světa, vyhlídnutý strom, šedé ráno a smrt. Poryvy větru, vyčítavé pohledy kolemjdoucích, kteří se snaží zachytit vaše poslední okamžiky na tomto světě. V současné dimenzi mi bylo již dlouho úzko, necítil jsem se dobře v dnešním světě. Bylo na čase postoupit dál, objevit nové cesty. Teď se houpu v nepravidelném rytmu, oči vytřeštěné, jazyk vyplazený a jsem jen kusem mrtvého těla. Nic víc.

 Popisovat jakkoliv hudbu podobných uskupení je vlastně zbytečné. Pro běžného posluchače se stejně bude jednat jen o neproniknutelnou změť riffů, různých ekvilibristik a chaosu. Španělští ALTARAGE se pokoušejí o objevování nových dimenzí. Na pomoc si vzali death metal, black a šílenství. Album se v podstatě nedá poslouchat v klidu, osobně si jej vůbec neužívám. Je to ale účelem, "The Approaching Roar" má být nepříjemným, nesnesitelným dílem. Ušní masochismus byl posunut o další level výše.



ALTARAGE na to jdou podobným způsobem, jako to dělají kapely typu PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, ABYSSAL, MITOCHONDRION, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA. Jedná se o zběsilé, maniakální zlo. Deska je neskutečně heavy, temná jak zákon káže a zároveň smrdutá. Některé myšlenkové pochody mi zůstávají a asi ještě dlouho tomu tak bude, ukryté. Nedokážu spoustu pasáží vůbec rozluštit a abych pravdu řekl, tak na to nemám někdy ani chuť. Tíživá atmosféra, tolik podobná procesům dušení, je všudepřítomná. "The Approaching Roar" se stane zajisté oblíbeným dílem hudebních kritiků. Jednak je opravdu dobrou deskou a také jí spousta lidí nebude vůbec rozumět (jak známo, čemu nerozumíme, to obdivujeme). Nějak si nedovedu představit, že bych podobnou hudbu poslouchal jen tak pro radost, s chutí a opakovaně. O tom, ale novinka není. Je o zlu, o šílenství, o mírném posouvání hranic v mezích death metalového zákona. Pokud tedy máte chuť zažít pocity podobné utonutí, tak neváhejte. Takhle nějak by asi s námi rozmlouval Satan, pokud by mluvil lidskou řečí!



sumarizace:

Španělští death metalisté se svým třetím albem pokračují přesně tam, kde minule přestali. Jejich hudba je plná rouhání, špíny a tmy. U podobných alb je důležité, aby dokázaly navodit absolutní pocit zmaru, strachu a nekonečna. ALTARAGE se to povedlo na výbornou. Procházím spolu s kapelou temnými chodbami opuštěného kostela, účastním se spirituálních seancí a obětuji samotnému Satanovi. Nahrávka je velmi uvěřitelná a připomíná nějakou hodně zlou modlitbu. Zavřete okna i dveře, přichází Belzebub! Svět nikdy nebyl tak zlý, temný a ošklivý, jako na "The Approaching Roar". Jsme jenom prach ve vesmíru, jsme ubozí tvorové, jsme prokletí. Death metalová deska s jasnou definicí zla! Absolutní inferno!


Asphyx says:

This death metal band from Spain continues with this album exactly where the previous album ended. Their music is full of cursing, dirt and darkness. With this type of album it´s important to incite an absolute feel of ruin, fear and infinity. The ALTARAGE did it exactly right! With this band I´m walking through dark hallways of deserted church and I´m participating spiritual séances and I´m sacrificing myself to the Satan. The record is very real and believable and it remains some kind of evil prayer. Close your windows and doors because there is the Beelzebub coming! The world has never been so cruel, dark and ugly as it is on "The Approaching Roar". We are just a dust in the universe, we are small creatures and we are accursed. Death metal album with a clear definition of the evil. Absolut inferno!


Tracklist:
01. Sighting
02. Knowledge
03. Urn
04. Hieroglyphic Certainty
05. Cyclopean Clash
06. Inhabitant
07. Chaworos Sephelln
08. Werbuild
09. Engineer

Recenze/review - STABBED - In the Shadows (2018)


STABBED - In the Shadows
CD 2018, Support Underground

 for english please scroll down

 Příběhy lidský bestií vždy přitahovaly zájem lidí. Kde se v nich bere tolik šílenství, zla a nenávisti? Okouzlující úsměvy vrahů, kteří si doslova užívali, že jsou středem pozornosti. Soudní tribunál dopodrobna rozebíral způsob zabití, mučení, nejasné stopy a mezitím psaly davy pomatených fanynek obdivné dopisy. Ochutnali jste lidské maso? Je krev opravdu sladká? Lékaři si neví rady a předepisují dlouhé terapie. Nejlepší řešením je ale nakonec stejně elektrické křeslo za přítomnosti všech pozůstalých.

 Sérioví vrazi jsou i tématem textů slovenské kapely STABBED. Základem hudby je pak zatěžkaný, drtivý death metal ze staré školy. Pokud znáte první alba spřízněných OBLITERATE, asi víte, o čem píšu. Na ploše lehce přesahující 25 minut naleznete 12 devastujících skladeb, z čehož jsou tři instrumentální. "In the Shadows" je hodně surovou deskou, jdoucí až někam k základům stylu. Viděli jste někdy krvavé skvrny na zdi po násilném činu? Tak podobnou atmosféru lze zaslechnout i na této desce.


"In the Shadows" je albem, které sice nijak nevybočuje z mantinelů stylu, ale je velmi dobře odvedeným řemeslem s pověstnou temnou jiskrou navíc. STABBED zkrátka dokáží vytvořit absolutně syrovou atmosféru. Jednou jsem četl příběh vraha, který rád mučil své oběti tím, že jim trhal maso od kostí. Líbil se mu zvuk praskajícího masa. Pak také nářek a pláč. Mám neodbytný pocit, že mě hudba ničí hodně podobným způsobem. Velmi se mi líbí zemitý, jadrný zvuk, jednoduchý obal i nápady. Skladby si po nějaké době poslechu dobře pamatuji, což je pro mě zárukou kvalitně odvedené práce. Zásah rovnou na komoru, úder na solar plexis. Děs v očích, příběhy plné utrpení. Představte si opuštěný dům, s plesnivým sklepem. Jde se do něj po schodech, po kterých už nikdy nahoru nepůjdete. Ptáte se stále dokola - proč, proč zrovna já? Odpovědi se nikdy nedočkáte. Zbyla jen bolest a death metal. "In the Shadows" vás rozseká na malá kousky! Syrový smrtící kov, u kterého praskají kosti!


Asphyx says:

Stories of human beasts have always attracted people's interest. Where do they get so much madness, evil and hatred? The glamorous smiles of the murderers who literally enjoyed being the focus of attention. The Tribunal examined the method of killing, torture, unclear traces, and in the meantime, the crowds of insane groupies wrote admiring letters. Have you tasted human meat? Is blood really sweet? Doctors do not know advice and prescribe long-term therapies. The best solution, however, is the electric chair in the presence of all the survivors.

The serial killers are also the subject of the Slovak band STABBED. The basis of the music is the crushing death metal from the old school. If you know the first albums of related OBLITERATE, you probably know what I'm writing about. In a time-frame slightly more than 25 minutes, you'll find 12 devastating tracks, of which three are instrumental. "In the Shadows" is a very raw record, going somewhere to the basics of style. Have you ever seen bloody stains on the wall after a violent episode ? Such a similar atmosphere can also be heard on this album.

"In the Shadows" is an album that does not deviate from the lines of style but is a very well-crafted work with a famous dark spark in addition. STABBED can create an absolutely raw atmosphere. Once I read the story of a murderer who liked to torment his victims by pulling meat from their bones. He liked the sound of cracking meat. Then also lament and cry. I have an insuperable feeling that music is destroying me in a similar way. I really like earthy, hearty sound, simple covers and ideas. I remember the compositions after a while of listening, which is a guarantee of quality work. Hitting straight on the chamber, striking the solar plexus. Fear in eyes, stories full of misery. Imagine an abandoned house with a moldy cellar. You go in by the stairs and you never go upstairs again. You ask again and again – Why me, why just me? You will never get answers. Only pain and death metal remains. "In the Shadows" will cut you into small pieces! A raw lethal metal while bones are broken!


tracklist:
01. Butcher of Rostov
02. Montain of Madness 
03. Brains
04. Cellar Story
05. Dear Maggots 
06. In the Shadows 
07. 245 Trioxin
08. In the Woods
09. Stranger in the Mirror
10. Put Down the Axe
11. Voices in your Head
12. Alive

band:
Ivan "Ivin" Babilonský . el. & ac. guitars, back vocals 
Ján "Stu" Ragančík - bass guitar 
Matúš Špak - drums, vocals 
Marek Kaščak - vocals 
quest vocals on "In the Woods" - Peter Beťko

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto osmdesátý třetí - Výjezdní zasedání aneb nová doba si žádá nový přístup


Příběh sto osmdesátý třetí - Výjezdní zasedání aneb nová doba si žádá nový přístup

 "Ty jedeš taky, to se divím?": zeptala se opovržlivě na rauchpauze asi třicetiletá kolegyně vedle z oddělení. Zamumlal jsem odpověď a myslel si něco o prdeli. Kde se podobný typy vyrojily, asi tu byly vždycky, ale teď mi přijde, že je jich nějak víc. Škodovku koupili Němci, udělali v ní spoustu dobrých věcí, ale taky jejich příchod hodně lidí neskouslo. To je kapitalismus, volové, říkával jsem chlapům na dílně, když jsem jim musel promluvit do duše. Zákon padajícího hovna funguje odjakživa. Byl jsem jebán a tak jsem taky jebal. Jsem takovej jebací tlumočník, smál jsem se s nima pak v hospodě.

Prej jsem málo komunikativní. Omyl, spíš mám zbytečný problémy v prdeli. Bohužel, má vrozená lenost mě posouvala dál. Snažil jsem se sobě a ostatním ušetřit práci a vymýšlel různý ojebávky, kterým se ve slušných firmách říká zlepšováky. Několikrát jsem díky tomu vyhrál zaměstnance měsíce, byl zase na nástěnce a terčem milých vtípků v kantýně. Normální fabrika, přerod z červených komunistických tabulek a hesel na tabulky modré, kapitalistické. Pro obyčejný lidi na dílně se toho tolik nezměnilo. Tedy u nás, my nebyli na lince. Tam končili novodobí otroci, kteří rozedřenýma rukama dělali několik pohybů celý den. 

Pak jste v autobusech a na úřadech potkávali maníky s mrtvýma očima, několika tiky a zničeným životem. Je ale fakt, že se platilo dobře. Třeba mě zbývalo na muziku, pivo a ještě jsem něco málo ušetřil. Nojo, to je všechno super, ale když já se včera pohádal se šéfem a ten mě za "odměnu" poslal na školení o komunikaci. Prý v ní mám mezery. Bude to dobrý, uvidíš, hodně se tam chlastá, je to v Harrachově a bude to fajn. Hovno. Hra na šašky mě nikdy nebavila. Dal mi nůž na krk, jestli nepojedeš, sundám ti odměny, že se z toho posereš. Ještě si nikde nebyl a seš vhodnej kandidát. 

V oběžníku bylo, co si všechno máme s sebou vzít. Tak jsem si vzal jen žebradlo, walkmana, nějaký prádlo a trika. Stojím před škodovkou u třetí brány, kolem mě pobíhá několik bývalých vysoce postavených členů SSM. Hele, tenhle nám dělal nábor do pionýra. Kurva podšitá, zajímavý, jak některý lidi umí přežít, přeměnit se, jak nějaký chameleoni, s klidem a rozvahou, bez páteře, bez svědomí. "Pane kolego, vy nemáte oblek?": zeptá se mě jedna taková tlama. "Di do prdele, buzerante": odpovím s chutí a vedle mě se zachichotá asi 40 letá ženská - kusanec. Dámička, sexy.

V autobuse si sednu úplně dozadu do rohu a snažím se nevnímat pokusy o dobrou náladu. "Tak soudruzi, pardon, kolegové...těšíte se? Čeká vás víkend na horách, budeme dělat spoustu krásných věcí": mluví jak z brožurky. Dnes si neříkají rudé kurvy, ale personalisté nadnárodního podniku. Nasadím si raději Sodom do sluchátek a dívám se co nejvíc přidrzlým úsměvem na tváři tomu hnusnýmu žábákovi přímo do ksichtu. Dohraje song a uslyším svoje jméno. Všichni se na mě otočí. Prej nějakej snaživej kokůtek vymyslel, že se budeme představovat jak v americkejch filmech. Hraný úsměvy, účes jak Dylan z Beverly Hills 90210. Musel jsem si stoupnout. "Jsem Kuba": víc ze mě nedostali. 

Pár holek vepředu, co si notovali se ctižádostivými Dylany, proneslo něco o tom, že jsem divnej. Všechny stejně oblečený, namalovaný a blbý. Jaký ty můžou mít problémy s komunikací, když vše vyjadřují jen vagínou? Prcalík by řekl, že mají mozek v píče. Srát na to, doufám, že mám dost baterií, jinak o víkendu zemřu. "Taky tě to sere?": přisedla si paní, sexy samice. "Ne, já jsem tady, abych se hlavně hodně zlepšil v komunikaci": odpověděl jsem a oba jsme se rozesmáli. "Jsem Marta": polibek. Hm, tak si zaflirtujem. Jen tak ze sportu.

Dorazíme do Harrachova, nádherná podniková chalupa. Vybavení jak na zámku. Jen mě naštvou, že nebudu mít pokoj sám. Jsme nakonec tři. Já a dva Dylani. Jeden z nich, takovej malej zmrdík, ze kterýho má půlka dílny nehoráznou prdel, si ihned vyvěsí na zeď nějakýho přiteplalýho kulturistu s dokonalým účesem a že je to jeho vzor a když na něj kouká, tak ho motivuje k tomu, aby byl lepším. A co ty Kubo. Vole, já tu nemám plakát Lemmyho. Já ctím, žít rychle, zemřít mladý, ty seš hroznej píčus, víš o tom, Dylane? Jmenuji se Jirka, protestuje, tak ho poplácám po rameni a že mu jako fandím, ale když se bude snažit, tak nakonec bude taky krásnej mladej a úspěšnej a možná jednou i vyroste. Jdu radši na cigáro a přemýšlím o tom, kde se v lidech najednou vzalo tolik přetvářky a klamu? 

Ihned ke mě nakluše Martička, asi v předtuše divoké noci, vezme mě za ruku a já cítím, že mě rajcuje. Rozumíme si. To zase jo. Zavolají nás do konferenční místnosti. Tam naběhne šíleně vysmátá slečna, mluví jak z Herbalife nebo od Jehovistů. Jak se musíme zlepšovat, pracovat, vydělávat, prachy, prachy, prachy, úspěch. Až do smrti, amen. Nová víra v nové době. Na duši sere pes, ta může chcípnout osamocená a smutná. Kde je kurva nějaká opravdová radost ze života? Mě loni umřeli dva kamarádi a moje holka a cítím se být víc živej než tyhle roboti.

Tak se koukám holkám na nohy a zadky a kozy. Představuju si, jaký by to s nima bylo. Sním sny o šukání a jsem zase mimo. Já jsem snad celej život v polospánku. Zase zazní moje jméno. Naschvál si rozpustím vlasy a předstoupím jak ve škole. Slečna se snaží, ale mě to nebaví. Odpovídám jednoslovně. Řekne mi, abych zahrál dým z cigarety. Copak jsem nějakej mim? Tak si naschvál napolykám sliny a zvednu hlavu ke stropu. Potom si říhnu tak, že nadskočí skleničky ve vitrýně. A že jsem jako kouř ze starých, dlouho uleželých Startek. Nikdo se nesměje, jen Martička na mě mrká jak o závod. 

Následuje tělocvična. Mám nacvičeno a tak exceluji. Klucka z posiloven jsou tuhý a málo pružný. Aspoň, že mají holky elastický tepláky a já se můžu trošku pokochat. Zjišťuju, že nám počítají body, píší je do tabulek a pošlou zaměstnavateli. Taky dobrý. Pak nás naženou do velký místnosti, sedneme si do kruhu a máme si povídat s psychlogem. Vousatý pán s brýlemi, který asi už zažil mnohé. Vyjde mi, že jsem schopnej žít jen v izolaci a je mi doporučena práce pilota. Nutno ale říct, že v testu místo přemýšlení vytvářím zaškrtáváním různé obrazce pohlavních orgánů. 

Konečně padla a osobní volno. Dylan na sebe vypatlá z německého obchodu přivezenou voňavku, dokonalý, zaručený a ověřený lep na ženy. Smrdí jak sejra za ráfkem, onanisté vědí, řeknu mu to a on na mě kouká znechuceně. Jde se do hospody. Dám ihned pivo, mám vyprahlo. Martička nějaký víno a už by se tulila. Mohla bys bejt moje máma, dělám si z ní prdel, ale očividně jí to nevadí. Přijela sem s jasným cílem. Pokouším se ji dát dohromady s Dylanem, aby si kluk konečně skočil, ale prej je hnusnej, slizkej. Tak nevím, přece tu neoddřu všechno sám. Sedí se nejdřív u dvou stolů, ale postupně, s každým dalším pivem, se všichni shlukují ke mě. Slečna, co nám přednášela, je dokonce hodně blízko.

Tak si dělám prdel, znovu předvádím dým z cigarety, pak z kamen, paroduji všechny přednášející a kluci v košilkách a s ulízanejma hlavama čumí jak péra z gaučů. Nakonec to nebude tak špatný, říkám si. Jde se na chalupu, kupodivu se netvoří žádné dvojice, jen za mnou pořád běhá Martička jako pejsek. Holka, jsem pro tebe fakt mladej. Jenže ona si nedá pokoj. No a já tak musím nechat milého čtenáře v napětí, jak to dopadlo. Taky jsem gentleman a vážený muž. Tedy, když jsme se ráno probudili s Martičkou v posteli, usmívala se. A já přemýšlel, jestli bych neměl mít výčitky kvůli Monice. To víte, že měl.

Návštěva skokanských můstků, kde nás provádí starý pán, je skvělá. Baví mě i výlet po horách. Jenže odpoledne jsou zase nějaký sezení, rozmluvy, testy, kraviny. Večer se opije jeden z bývalým členů a pohlavárů SSM a řve na nás, že nová doba si žádá nový přístup. Pošlu ho do prdele a on mi vyhrožuje. Trošku se to zvrhne, ale pak mu na hajzlech připomenu jeho minulost a je posranej až za ušima. Divná doba, hadí lidé se mají vždycky nejlépe. Jsou kluzcí, slizcí, úspěšní. Nemám nic proti šikovným a schopným, fandím talentovaným. Ale sráči mě vytáčejí. 

Martička je sluníčko přes den, ale v noci se mění v sexuální bestii. Nemá už úplně nejpevnější tělo, ale dokáže a umí věci, které jsem neviděl ani v pornu. Je to moc hezký, i když vím, že už se nikdy neuvidíme. A tak, když se loučíme před fabrikou a já jdu totálně utahaný domů, tak se na sebe jen usmějeme a jdeme si každý po svém. Pomalu mi začíná docházet, co jsem provedl, cítím se jako prašivý pes, špinavý. A abych nezapomněl, po kurzu komunikace jsem začal být ještě víc uzavřený. Slova nebyla potřeba. Stačilo každý den vstát, udělat přesně do jednoho spočítané pohyby, říct potřebné a když padne, tak vypadnout. Nemít metal, tak už jsem asi taky dávno jen robotem bez mozku. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine