7" vinyl 2019, Carbonized Records for english please scroll down
Když mi podala svoji ruku poprvé, vyděsil jsem se k smrti. Zůstala mi totiž viset v dlaních. Shnilá, mokvající paže, zapáchající rozloženým masem. Z tváře jí lezli červi a smála se divným skřehotavým smíchem. Hlavou mi problesklo, že tady musel někdo snídat hřebíky, ale potom jsem svoji myšlenku zavrhl. Nemrtví přece nikdy nespí. Toulají se bezcílně záhrobím, ochutnávají prašivé maso. Jsou jako hadi, plazící se mezi starými kameny. Střeste se okamžiku, kdy je potkáte. Zemřete, v nekonečných křečích, nahlodáni vlastní nenávistí.
Podobným setkáním pro mě byla i nové deska amerických CHTHONIC DEITY. Kapela složená z členů undergroundových kapel jako jsou FUNEBRARUM, SCOLEX, BLOOD INCANATATION a spousty dalších přicházejí s materiálem, který je dokonalou esencí pravého old school death metalu. Tohle album se vám rozpadne v rukou, jako popel z krematoria.
"Reassembled in Pain" je albem, které odkazuje až někam k finskému pravěkému death metalu, samozřejmě ovlivněné základní americkou školou. Hodně k tomu přispívá neskutečně archivní zvuk. Kapela má od začátku jasně určený směr. Jít a bez milosti vás vykostit, vyvrhnout, proklít a uvrhnout do hluboké kobky. Nevím, zda jste byli někdy u exhumace starého hrobu, ale garantuji vám, že tato deska zní úplně stejně. Atmosféra je podobně pochmurná, postupy tradiční, neurvalé, zničující. Opravdu hledím do tváře dámě poznamenané smrtí. Lepra je ošklivá nemoc, ale pokud potkáte za zvuků "Reassembled in Pain" zombie se stejným výrazem, není úniku. Troufám si tvrdit, že je v nekonečných katakombách temné místo, kde album vznikalo. Je totiž neskutečným způsobem uvěřitelné, šílené, zlé, zahalené neproniknutelnou mlhou z krvavých pavučin. Až se jednou rozpadneme v prach, tak bude znít nahrávka všude kolem. Slyším ozvěny ze záhrobí, cítím, jak se mi pod nohama bortí celý svět. Padám do propasti a znovu a znovu umírám! Vynikající pure death metal a hnilobně morbidní zážitek! Skvěle!
sumarizace:
V hudbě, jako v čemkoliv jiném, věřím hlavně sobě a svým instinktům. Pohybují se v podzemí dlouhá léta a u kapel oceňuji hlavně opravdovost. CHTHONIC DEITY jsou přesně ti poslové death metalového zla ze starých časů, které budu vždy uctívat. Novinka "Reassembled in Pain" je jasnou a hlasitou odpovědí na klasickou smrt. Prašivina, hniloba, staré popraskané rakve. Všechno tohle na novém albu najdete. Vítejte v záhrobí!
Nasávám chorobou nasáklou atmosféru, přehrabuji se ve starých kostech. Plesnivý zvuk, vokál z onoho světa, všude přítomná smrt a temnota. To jsou všechno podivné věci, které dělají z dobrých desek ty vynikající. S "Reassembled in Pain" jsem trávil rád a s chutí dlouhé hodiny ve svém hrobě. Desku jsem proséval mezi prsty, rval jsem si ji do hlavy a pouštěl žilou. Stala se mojí součástí, protože je na ní muzika, kterou mám asi nejraději. Syrová, ryzí, reálná, smrtící. CHTHONIC DEITY nahráli album plné záhrobních melodií, odkapává z ní špína, nenávist, zlo a hniloba. Propadli jsme kdysi peklu a podobné desky jsou pro nás doslova povinnost. Vynikající death metalová odpověď na ozvěny z onoho světa! Katakomby vydaly další svědectví! Smrt!
Asphyx says:
In music, just as in anything else, I believe in myself and my instincts. They have been moving in the underground for years, and I really appreciate the realness of the bands. CHTHONIC DEITY are exactly the messengers of the death metal evil from the old days, which will always be worshiped by me. "Reassembled in Pain" is a clear and loud response to classic death. Dust, rot, old cracked coffins. You can find all this on the new album. Welcome to the beyond world!
I suck the sick atmosphere, I look through the pile of old bones. A mouldy sound, a vocal from the beyond world, everywhere is death and darkness. These are all strange things which make from good albums the excellent ones. I enjoyed my time with "Reassembled in Pain" and I gladly spend long hours in my grave with it. I sifted the album between my fingers, ripping it into my head and letting it into my veins. It has become a part of me because its music is the one I love the most. Raw, genuine, real, deadly. CHTHONIC DEITY has recorded an album full of savage melodies, dripping dirt, hate, evil and rot. We have once fallen in Hell and similar albums are like a duty for us. Excellent death metal answer to echoes from the beyond world! Catacombs have released another testimony! Death!
Příběh dvoustý devatenáctý - Armádní generál Smrťák Říkala mi včera jedna kolegyně v práci, že toho má hodně. Žila sama s manželem, takový ten čerstvý svazek, ještě plný naděje. Pořád dokola říkala - ten můj, můj chlap, manžílek a pokaždý zdůrazňovala slovo můj. Už jsem ji chtěl říct, že všichni víme a jsme rádi, že nezůstala na ocet, ale raději jsem mlčel. Byla na dobrý cestě se stát klasickou slepicí. Asi toho měla hodně, ony ty svačinky, teplý večeře, dobrůtky a opečovávání něco stojí. Tak jsem jí řekl, že u mě všechno v pořádku, většinou se flákám, jsem veselej a je mi hrozně dobře. Samozřejmě to nebyla pravda, kolotoč kolem Kristýnky by asi moc kluků nevydrželo, k tomu Venca, Sabath. Smrťáku ty seš jak matka Tereza. Ona akorát nemá na sobě tolik obrácených křížů. Říkali mi často. Nestěžoval jsem si, to já moc nedělám. Prostě žiju, řídím se rozumem i srdcem, asi jako každej, ale jsou věci, který nezměníte, objeví se zničeho nic, jako blesk z čistýho nebe. Kolegyně pořád mluvila, jakej je skvělej, že ji vzal na chvilku na procházku a chápete to, její chlap se s ní baví. Dokonce spolu koukali na seriály. Božínku, to mi poser záda, směju se tomu a vyprávím všechno holkám večer v hospodě. Nojo, lidi jsou a budou vždycky ovce, který se zařadí. Spousta se nikdy nevymaní ze stereotypu. Ráno vstát, zuby, kakání, snídaně, cigáro, stejný řeči i ksichty v autobuse, je středa, je ho tam třeba. Večer dávají další díl, tak se koukej do tý doby umejt. A my, protože jsme byli mladí, tak jsme chtěli být samozřejmě jiní, někam se posunout. Pořád jsme měli naději v lepší zítřky.
"Hele, byla u nás tvoje máma a mám ti dát dopis od vojenský správy": předá mi Kristýnka psaní, ve kterém je další z pozvání k přezkoušeni a případnému odkladu. Vojna není kojná, smějou se mi všechny holky, taky říkají, že já tam nemůžu, protože bych nevydržel s tolika klukama na pokoji, jsem moc drzej, nedodržuju některý pravidla. Možná by ze mě udělali chlapa, naučili mě pokoře, donutili sehnout hřbet. Mě to moc vtipný nepřišlo, ale s dalšími pivy jsem byl ještě snadnějším terčem vtipů. Aspoň že mé milé cestou domů dojde, že když půjdu na vojnu, tak zůstane doma sama. Úplně sama. Jsem uraženej a naštvanej, že zase musím za těma zelenejma mozkama.
V naší rodině se pořád vznáší stín mého bratrance, kterýho před lety donutili v Brně jeho starší šikanující kolegové nahého šukat skříňku. Po desáté odmítl a přerazili mu páteř. Otec sice pořád chce, aby ze mě konečně udělali toho chlapa - rozuměj, drž hubu a pochoduj v davu. Ale máma měla strach. Druhý den ráno i Krista. Tebe nesmí odvézt Smrťáku. Ty tam jsou včerejší taškařice, vtípky. Ranní opice je provázena syrovou realitou. Prý tam stejně nemůžu, hned by mě zastřelili. Jsem překvapenej tou změnou. Vezmu si zvací dopis a vylezu před dům. Co se to děje? Stojí tam i mé kamarádky, Mirka s kočárkem a že jdou se mnou. Jsem z toho trošku dojatej a v duchu se všem omluvím, poslední dobou je ten babinec bez Vency a Sabatha trošku na bednu.
Obnovíme myšlenku kozatýho komanda. Mám to všem natřít, říct jim, že mě nedají. Jsme před kulturákem, kde se houfují podobně postižení chlapci. Všichni vydření a naštvaní. Koukají na holky, jsem jak nějaká atrakce. Vysokej hubenej kluk s dívkou na vozíku, prsatá Jana, metalový samice, co mě přišly podpořit. Ještě na mě zavolají, abych se držel a už jsem uvnitř. Ihned u vchodu mi začne řvát nějakej zelenej mozek do obličeje. Odseknu mu něco o svobodě (klídek kámo!), ale on se jen usměje. Na tebe si dám bacha mladej, s těma vlasama si na tobě smlsnem. Musíme do trenýrek. Prohlíží si nás šíleně ošklivá ženská v zeleným. Vypadá jak kudlanka nábožná, která nám všem ukousne hlavu. Vyslechnu si zase něco o službě vlasti, o cti bránit své blízké. Kecy, prdy, beďary.
Vypnu a vzpomínám, jak jsem tady byl naposledy s Kačenkou. Slíbil jsem jí, že mě nikdy nedostanou a jsem rozhodnutý svůj slib dodržet. Někdo na mě zařve. Cože vole? Mám udělat dřep. Tak naschvál padnu na bok, jakože to nezvládám. Nesimulujte! Máme se předklonit. Ke každému přistoupí doktor a dá mu úder dlaní do ledvin, asi jestli jsme schopní a máme je v pořádku. Zasyčím na mladého pána v bílém: "Jestli mě praštíš moc, dám ti pěstí". Moji drzost mi oplatí za plentou, kde mi zmáčkne varlata tak, že zaúpím bolestí. Schopen odveden. No, ale pane strážmistře, já tu mám potvrzení, že jsem student. Kdybyste viděli výraz na tváři zelené gumy, museli byste se smát.
Pohovor byl taky výživný. Máme tu poznamenané, že minule jste si z nás dělal legraci a hlásil jste se k lučišníkům. Musíme vás upozornit, že armáda není holubník. Snažili se být vlídní, ale s takovým tím jedovatým výrazem. A co že bych si jako představoval. Vojáci chrání hranice, bojují a nebýt jich, tak nemáme žádnou obranu a nejsme svébytným státem. Měli samozřejmě pravdu, akorát to říkali blbým způsobem. Byl jsem mladej a cokoliv zelenýho jsem absolutně nesnášel. Nebyl jsem vyloženě pacifista, ale celý mi to připadalo absurdní. Tak jsem jim řekl, že mám v plánu se na vojně přihlásit do tý jejich školy, vystudovat ji, stát se armádním generálem Smrťákem a pak je všechny nakopat do prdele.
Pár se jich uchichtlo, ale to byli jen přísedící, civilové. Uniformy seděly s kamennou tváří a doslova mě probodávaly pohledem. Zasalutoval jsem jako Švejk, řekl jim, že mě stejně nikdy nedostanou a odkráčel středem. Ale stejně jsem se cítil divně. Za tím mým machrováním byl obyčejný strach. Podpořil ho i můj nový oblíbenec s ksichtem ještěra. Přišel za mnou do šatny a normálně regulérně mi vyhrožoval, že mě dostane, že dohlédne na to, abych si vojnu opravdu užil. Tebe si vychutnáme mladej. Už se těším. Zatínal jsem pěsti a dusil v sobě vztek. Proč je spousta malejch chlapů tak zakomplexovaná? Koukal na mě nahoru, smál se mi do tváře. Nepraštil jsem ho, ale když nad tím tam přemýšlím, tak jsem měl.
Místo toho vylezu ven, malej komplex se mnou. Zapálím si cigáro a hned se ke mě hrnou holky. Naschvál je nahlas olíbám, tlama čumí, něco zasyčí a tak mu zamáváme. Mám další rok odklad. Uff. Ještě že je tu školství a touha se vzdělávat. Doslova běžíme k Hymrům, ruma pro všechny. Je mi hrozně líto, že tu není Sabath s Vencou, ti by přesně pochopili, co, proč a jak jsem udělal, jak jsem se cítil - ponížený. Musí mi stačit holky, tak pijeme na mě, na svobodu, na metal. Pak jsme tak ožralí, že uspořádám armádní cvičení na Mírovém náměstí. Moje kozatý komando kolem mě, vydávám příkazy, přidá se pár mániček. Máme přehlídku, rozdávám ty nejdebilnější příkazy, ale i řády, velím k útoku na kostel. Krista je jako vozová hradba. Prsa vypnout, teď!
Pak nás okřikne z okna nějaká paní. Začnu na ní hlásit, že neví, co je to obrana vlasti, že díky takovejm jako je ona jsme nikdy nevyhráli žádnou válku a vůbec jsem byl děsně vtipnej. Pak dám rozchod, protože jsem tak opilej, že málem padnu do kašny. Spí se u nás. Armádní generál Smrťák je najednou jen obyčejnej mladej kluk, kterej si nestěžuje, že toho má hodně. Je rád, že žije, že má u sebe svoji milou, svý kamarádky. Všechny jsou rády, že mě ta zelená bestie nedostala. Usínám s pocitem dobře vykonané práce. Navíc, Sabatha mají pustit brzy z nemocnice. Zítra za ním půjdeme. Bude mít ze mě určitě radost. Mě nedostanou!
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave HEREZA! Když jsem poprvé slyšel v roce 2015 vaši první desku „Misanthrope“, tak jsem byl doslova nadšený. Ihned mi pronikla do krve. Teď mám doma na recenzi vaši novinku „Death metal drunks“ a musím říct, že doopravdy znovu smrdí jako smrt! Jak jste se vlastně dali HEREZA dohromady? Proveď nás prosím historií kapely.
Ave Jakube! Hned na začátku rozhovoru chci poděkovat za tvá slova chvály. Kapelu jsem založil já - Slobodan Stupar již v roce 2014, jako one-man projekt po rozpadu mé předchozí kapely. Měl jsem připravené všechny skladby k nahrávání, ale kluci už neměli zájem. Nechtěl jsem, aby tyto skladby skončily v koši, tak jsem je nahrál sám v domácím studiu mého kamaráda. Vyzkoušel ještě jednoho zpěváka, ale nebylo to nic pro něj, tak jsem požádal Ivana Kovačeviće, našeho současného zpěváka, aby album nazpíval. Souhlasil a nahráli jsme „Misanthrope“. HEREZA měla být jen studiová kapela, ale první album se nám opravdu líbilo a rozhodli jsme se zkusit sehnat další členy. Zkusili jsme to s pár přáteli, ale prostě to nefungovalo, takže jsme zůstali studiovým projektem pro první dvě alba „Misanthrope“ a „ I Become Death“.
Když jste začínali, tak jste byli pouze dva – Slobodan a Ivan. Vaše řady ale byly doplněny. Prozraď nám, jak jste se dali s novými muzikanty dohromady a kdo je vlastně regulérním členem HEREZA?
Ano, na začátku jsme byli jen dva. Na konci roku 2016 jsem se přestěhoval do Německa a Ivan do Irska. Na konci roku 2017 se Ivan přestěhoval do Německa a náš přítel Nenad nás představil Thomasovi, našemu současnému bubeníkovi. Hrál v další kapele zvané THEREPODA. Dali jsme si pár drinků a rozhodli jsme se to zkusit. Říkal, že má ve své kapele dva další muzikanty - Chrise a Matze, kytaristu a basáka, přesně to, co jsme potřebovali k dokončení sestavy. Připojili se k nám v lednu 2018 a od té doby jsme aktivní živou kapelou. V této formaci jsme zůstali až do listopadu 2018, kdy se basák Matze rozhodl opustit kapelu. Poté jsme vyzkoušeli několik basáků a vybrali jsme Holgera jako našeho čtyřstrunného mistra. V této formaci jsme zůstali až do července 2019, poté se kytarista Chris rozhodl opustit kapelu. Znovu jsme vyzkoušeli několik kytaristů a vybrali jsme Filipa, jako našeho nového 6-ti strunného mistra. Aktuální sestava je tedy: Slobodan – Hlavní mozek, kytary, doprovodné vokály, texty. Ivan - vokály, texty. Thomas – bicí. Holger – basa. Philipp – kytara.
Mé první setkání s „Death metal drunks“ probíhalo tak, že mi přišli domů promo materiály, já jsem se posadil k přehrávači, přidal volume a pak padl na zadek! Skvělý materiál! Bez debat. Energický, řezající, se spoustou nápadů. Jakým způsobem HEREZA novinku skládali?
Děkuji za laskavá slova. Jsem opravdu rád, že se ti to tak moc líbí. Veškerou hudbu a většinu textů jsem napsal já. Nechtěl jsem psát další album „Misanthrope“ nebo „I Become death“, tak jsem nechal své punk rockové já převzít kontrolu a nechat jej kouzlit. Zpětně můžu říct, že jsem nad hudbou a nad tím jak by to mělo znít příliš nepřemýšlel. Hrál jsem jen to, co jsem v tu chvíli cítil. Na prvních dvou albech jsme použili legendární pedál Boss HM-2 a vyzkoušeli jsme jej i na „Death Metal Punks“, ale prostě to neznělo dobře. S kytarovým zvukem jsem nebyl moc spokojený, takže jsme šli čtyřikrát do studia, abychom znovu nahráli kytary. Bylo to opravdu časově náročné, ale jsem rád, že jsme to udělali, protože si myslím, že to zní opravdu dobře. S albem jsem opravdu spokojený. Zvláštní poděkování našemu milému příteli Mariovi, který nás musel tolikrát vidět. Jsi nejlepší brácho!
„Death metal drunks“ má zajímavý obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?
Nápad byl můj a umělcem, který stojí za všemi kresbami je je Andrej z All Things Rotten. Protože jsem fanoušek komiksů a album zní zábavně a ne moc naštvaně a temně, rozhodl jsem se jít komiksovým směrem. Přední strana obalu ukazuje punk metalistu, který rád pije a za ním se modlí smrt. Takže jsme nějak začlenili smrt, metal a punk. “Pussy juice” je Andrejův finální dotek :)
Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Album má 11 skladeb, já jsem napsal 9 a Ivan 2. Každá skladba mluví sama za sebe. Některé jsou více zábavné a fantasy, jiné vážnější. Na tomto albu v podstatě zpíváme o ženách, násilí, smrti a chlastu.
„Death metal drunks“ je povedenou nahrávkou, i co se týká zvuku. Kde jste desku nahrávali a kdo stojí za masteringem a produkcí?
Díky! Nahrávali jsme u kamaráda v Německu, ve studiu v Mnichově. Mario Markovič je ten, kdo stojí za nahráváním, mixem a masteringem.
Jste řádnými členy chorvatské death metalové scény (i když jste se již přestěhovali jinam). Abych pravdu řekl, tak s kapelami z vaší země jsem toho do činění moc neměl. Jak to vůbec u vás vypadá s undergroundem? Pořádají se koncerty, chodí na ně lidé, podporují scénu? Přiznám se, že třeba ze Srbska pár kapel znám, vlastním jejich desky, viděl jsem je u nás v Čechách naživo, ale chorvatská scéna je mi neznámá. Můžeš nám toho o chorvatských kapelách a prostředí prozradit víc? Případně nějaké doporučit?
Abych byl upřímný, opravdu nevím, co se děje na undergroundové metalové scéně v Chorvatsku. Nesleduji to. Znal jsem pár kapel, ale už jsem o nich dlouho neslyšel. Přátelé, kteří tam zůstali v našich domovských městech tvrdí, že už se tam nepořádají žádné koncerty, takže se zdá, že je tam opravdu ticho, ne-li mrtvo. Když jsme byli mladší, bývalo to mnohem lepší, ale časem to prostě utichlo. Mohl bych doporučit COLD SNAP. Podepsali smlouvu s labelem, který je součástí Nuclear Blast a doufám, že chlapi předvedou to nejlepší.
Vaše hudba je také hodně ovlivněna punkem. To je ale široký pojem. Jaké punkové kapely máte rádi a které na vás měly největší vliv? Posloucháš i nějaké současné nové smečky nebo se držíš jen osvědčených jmen?
Ano, je a jsem na to hrdý, protože mám rád punkové vibrace a punkové koncerty, kde lidé šílí pogují, takže jsem chtěl, aby lidé dělali totéž na našich koncertech. Mám rád The Exploited, The Casualties, Zeke, Supersuckers, Total Chaos, Loš Primjer, Direktori ... některé d-beatové kapely jako Disfear, Wolfbrigade, Victims, Tragedy, Behind Enemy Lines, Driller Killer, Genocide SS, Kyliga Dälen a samozřejmě Malignant Tumour :)
Osobně mám rád kapely, které se neberou zase tolik vážně. Jsem starej metalovej pes a pamatuji ještě doby, kdy byla tahle hudba hlavně zábava. Na vás je vyloženě vidět, jak si koncerty a všechno co k tomu patří, užíváte. Co pro tebe vlastně znamená metalová hudba?
Pro mě osobně je metalová muzika životní styl. Je to bezpečné útočiště, kam jdu, když jsem šťastný, smutný, rozrušený, klidný, energický… Je to terapie, která mě udržuje v rovnováze. Je to život. A dělat hudbu je ten nejlepší pocit. Obzvláště když přijdete do zkušebny a pracujete s kapelou na skladbách a ty přichází k životu. Fenomenální pocit. Miluju to.
Myslím, že nebudu mluvit do větru, když napíšu, že jste kapela, která ctí slavný slogan od Lemmyho – „Chceme hrát rychle, hlasitě a pořádně vám nakopeme zadky“. Přesto jako asi každá kapela procházíte nějakým vývojem. Jakým směrem se vydají HEREZA v budoucnu?
Hail Lemmy! Jak jsem již řekl a nerad se opakuji, nemyslím si, že nové album HEREZA bude znít jako „Death Metal Drunks“ už jen proto, že to necítím stejně, jako když jsem to album skládal. Pro čtvrtou desku jsem napsal několik skladeb, ale nemůžu toho moc říct, kromě toho, že to bude syrové a agresivní, jako všechno, co jsme udělali v minulosti.
Sleduji vás i na sociálních sítích a musím říct, že působíte jako „parta sympatických chlápků, kteří se u death metalu i pořádně baví“. Všude samé úsměvy, pohoda, klídek. Je tomu tak i doopravdy? Chodíte spolu na pivo, pokecáte, proberete ženský, metal? Na lidi, kteří death metal neznají, působí drsně, samé mrtvoly, otevřené hroby a přitom jej dle mé zkušenosti hrají většinou velcí pohodáři. Mám pravdu?
Naprosto správně! Jsme banda chlápků, kteří mají rádi pivo a muziku. Chceme se bavit, když máme čas a je to skvělý pocit mít v kapele přátele, nejen muzikanty, se kterými hrajete. A sám jsi to řekl, rádi trávíme čas společně hraním, chatováním a pitím.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Název říká vše. Je to tak reálné. Žádná víra a teze. Možná občas, ale většinou je inspirován skutečným životem a skutečný život je ten nejlepší horor, na který si můžeš vzpomenout. Jak jsem řekl, je to můj život. Dýchat, chlastat, jíst, spát a metal. Vybral jsem si death metal, protože život je tou nejlepší inspirací, kterou můžeš mít pro psaní death metalových textů a skladeb. Nejsem náboženský člověk, nevěřím v Boha ani Satana ani na nic z toho, takže o tom nemůžu a nechci zpívat. Nemám imaginárního přítele nebo nepřítele, se kterými bojuji ve svých stavech šílenství.
Co chystají HEREZA v nejbližších měsících? Podpoříte nové album i nějakým turné po Evropě? A zavítáte i do České republiky?
V nadcházejících měsících máme pár koncertů. Zahrajeme s FLESHCRAWL (kterých jsem také členem) 29. listopadu v německém Aalenu a 15. února máme koncert na Slovensku. Pokud vše dobře dopadne, přijedeme do České republiky 14. února, ale stále čekáme na potvrzení.
Děkuji moc za rozhovor i za vaši hudbu. Přeji vám mnoho prodaných nosičů, hodně věrných fanoušků a ať se vám daří i v osobních životech.
Díky Jakube. Přejeme ti to samé. Děkuji také za příležitost rozšířit pár slov o HEREZA a naší práci.
Na zdraví!
about HEREZA on DEADLY STORM ZINE / o HEREZA na DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - HEREZA - Death Metal Drunks (2019):
When I first time heard your first album "Misanthrope" in 2015, I was literally thrilled. It got into my blood immediately. Now I have your new album "Death metal drunks" at home for review and I must say that it really stinks like death again! Please tell us a bit about the history of band, how did you get together?
- Ave Jakub! Thank you for a nice words right at the beginning of the interview :)
The band was formed by me, Slobodan Stupar back in 2014. as a one man band project after my previous band split up. I had all the songs ready for rehearsing and recording but the guys were not into it anymore so I didn’t want to these songs to go to waste and I recorded them at my friend’s home studio.
Tried one other vocalist but he wasn’t into it so I asked Ivan Kovačević, our current singer to sing on the album. He accepted it and we recorded “Misanthrope”. Hereza was meant to be a studio band not a live band but we really liked the first album and decided to try and gather other members.
We did try with some friends but it just didn’t work so we remained a studio project for the first two albums, “Misanthrope” and “I Become Death”.
When you started, you were only two - Slobodan and Ivan. But your ranks have been added. Tell us how cooperation with the new musicians began and who is actually a regular member of HEREZA?
- Yes, it was only two of us at the beginning. Then at the end of 2016. I moved to Germany and Ivan to Ireland. At the end of 2017, Ivan moved to Germany and our friend Nenad introduced us to Thomas, our current drummer. He plays in another band called Theropoda.
We had a few drinks and we decided to give it a try. Then he said he has two other musicians, Chris and Matze in his band, a guitar and a bass player, right what we needed to complete the line-up. They joined us in January of 2018 and since then we are active live band.
We were in this formation until November of 2018. when Matze, the bass player decided to leave the band.
Then we auditioned a few bass players and chose Holger to be our 4-string master.
In this formation we remained until July of 2019, then Chris, the guitar player decided to leave the band.
Again we auditioned a few guitarists and chose Philipp to be our next 6-string master.
My first meeting with "Death metal drunks" was when I received promo materials, I sat down next to the player, added volume and then fell on my ass! Great material! No doubt. Energetic, cutting, with lots of ideas. How did HEREZA compose the new material?
- Thank you for your kind words. I am really glad you like it this much.
All the music and most of the lyrics were written by me. I didn’t want to write another “Misanthrope” or “I Become Death” album so I just let this punk rock side of me to take over and do it’s magic.
In retrospect, I wasn’t thinking much about the music and how it should sound. I just played what I felt at the moment.
On the first two albums we used the legendary Boss HM-2 pedal and we tried it on “Death Metal Punks” but it just didn’t sound good. I wasn’t really happy with guitar sound so we actually went 4 times to the studio to re-record guitars. It was really time consuming but I am happy that we did it because I think it sounds really good. I am really happy with the album.
Special thanks to our dear friend Mario who had to see us this many times. You the best bro!
“Death metal drunks” has an interesting cover. Who is the author? I like his work, How did you even choose the cover idea and what does it represent?
- The idea was mine and the master behind all the drawings is Andrej from All Things Rotten.
Since I am the comic fan and the album sounds fun and not that pissed off and dark, I’ve decided to go with comic style.
The front cover shows a metal-punk guy who likes to drink and death preys behind him. So we somehow incorporated death, metal and punk. Pussy juice is Andrej’s fine touch. :)
Who is the author of the lyrics and what are they discussing? Where do you get inspiration for themes?
- The album has 11 songs, I wrote 9 and Ivan wrote 2.
Every song is for it self. Some are more funny and fantasy oriented, some more serious.
Basically we sing about women, violence, death and drinking on this album.
“Death metal drunks” is a good record, even when it comes to sound. Where did you record and who is behind the mastering and production?
- Thank you :) We recorded it at our friend’s studio in Munich, Germany. Mario Marković is the guy behind the recording, mixing and mastering.
You are regular members of the Croatian death metal scene (even if you have already moved elsewhere). To tell the truth, I didn't have much to do with bands from your country. What about the underground scene there? Do you have a lot of gigs there? Are people attending them and support the local scene? I admit that maybe I know a few bands from Serbia, I have their records, I saw them live in the Czech Republic, but the Croatian scene is unknown to me. Can you tell us more about Croatian bands and local scene there, or recommend some bands?
- To be honest, I really don’t know what’s up with the underground metal scene in Croatia. I don’t follow it. I knew a few bands but I haven’t heard about them for a very long time.
Friends who stayed there in our home cities say that there are no gigs anymore so it seems it’s really quiet, not to say dead.
It used to be a lot better when we were younger but in time, it just went silent.
I could recommend Cold Snap. They got signed by a label which is owned by Nuclear Blast and hopefully guys will make the best of it.
Your music is also much influenced by punk. But this is a wide term. What punk bands do you like and which of them had the biggest impact on you? Do you listen to any new bands or are you stick to just proven names?
- Yes it is and I am proud of that because I love punk vibe and punk shows where people go crazy and do pogo / mosh pit so I wanted to people do the same at our shows.
I like The Exploited, The Casualties, Zeke, Supersuckers, Total Chaos, Loš Primjer, Direktori... some d-beat bands like Disfear, Wolfbrigade, Victims, Tragedy, Behind Enemy Lines, Driller Killer, Genocide SS, Kyliga Dälen, and of course Malignant Tumour. :)
Personally, I like bands that don't take themselves so seriously. I am an old metal dog and I remember a time when music was played mainly for fun. On you I can see how you clearly just enjoying your gigs and everything what belong to this. What does metal music really mean to you?
- For me personally metal music is a way of life. It is a safe haven where I go when I am happy, sad, upset, calm, energetic… It is a therapy that keeps me in balance. It is life.
And making music is the best feeling there is. Especially when you come to a rehearsal room and you work on songs with your band and it comes to life. Phenomenal feeling. Love it.
I don't think I'm going to talk to the wind when I write that you're a band that honours Lemmy's famous slogan - "We want to play fast, loud and kick your asses". Yet like every band you are going through some development. What direction will HEREZA take in the future?
- All Hail Lemmy!
Like I already said, I don’t like to repeat myself so I don’t think that the new Hereza album will sound like “Death Metal Drunks” just because I don’t feel the same now and when I wrote the album.
I have some songs written for the 4th album but can’t tell much except it will be raw and pissed off as everything we did in the past.
I also follow your social media and I have to say that you act as "a bunch of nice guys who really enjoy death metal". Everywhere smiles, everything looks cool. Is it true? Are you going together to drink beer, chat, talk about women and metal? People who do not know death metal perceive it as something weird - dead bodies, open graves, and in my experience all metal heads are usually really cool people, am I right?
- Absolutely right! We are a bunch of nice guys who enjoy beer and music. We do hang out when we have time and it is a great feeling to have friends in a band, not just musicians you play with. And you said it yourself, we like spending time together playing music, chatting, having a drink.
On the end one more philosophical question. How would you define a style called death metal? What does this music mean for you and why did you choose this style?
- The name says it all. It is as real as it gets. No make belief things and themes. Well, sometimes but most of the time it is inspired by real life and real life is the best horror you can think of.
Like I said, it is life for me. I breathe, drink, eat, sleep metal. Death metal is my choice because life is the best inspiration you can get for writing death metal lyrics and songs.
I am not a religious person, I don’t believe in God or Satan or any of that stuff so I can’t and don’t want to sing about these things. I don’t have an imaginary friend or enemy I fight in my episodes of insanity.
What are HEREZA preparing for upcoming months? Will you support the new album with some European tour? Are you coming to the Czech Republic?
- We have a few gigs in upcoming months. We support Fleshcrawl (of which I am also a member) on November 29th in Aalen, Germany and we have a gig in Slovakia on February 15th. If everything works out fine, we WILL come to Czech Republic on February 14th BUT we still wait for confirmation.
Thank you very much for the interview and for your music. I wish you many CD sales, a lot of loyal fans and good luck in your personal lives.
- Thank you Jakub. We wish the same for you too.
Thank you for the opportunity to spread some words about Hereza and our work.
Na zdraví!
about HEREZA on DEADLY STORM ZINE / o HEREZA na DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - HEREZA - Death Metal Drunks (2019):
cassette 2019, Maggot Stomp for english summary please scroll down Vozí k nám na pitevnu spoustu zohavených těl. Provázejí je chorobopisy plné násilí, bolesti a strachu. Někteří jedinci museli před smrtí opravdu hodně trpět. Mnohdy otevřu hrudník a místo vnitřností najdu krvavou shnilou kaši. Chce se mi zvracet, ale uklidněn dobrým death grindem pokračuji v pitvě. Odříznu lebku, vyjmu mozek, přemýšlím o tom, co muselo tělo prožít. Někdy mám pocit, že se mnou mrtvoly rozmlouvají, stěžují si. Jakoby nemohly přejít na druhou stranu a nedošly navěky spočinutí. Mnohdy mám pocit, že za jeden den desetkrát zemřu a znovu se narodím. Zajímavé je, že úplně stejné pocity mám i z nové desky amerických šílenců ENCOFFINIZED. Je stejným způsobem temná, krvavá, zákeřná a ošklivá. Jedná se o ryzí, prašivý death grind, který vás přišpendlí na zeď. Nic pro slabé povahy, nic pro moderního strávníka. Tahle hudba je stará jako death metal sám. Neurvalá, smrdutá. Musím říct, že se velmi hodí k mé práci patologa.
"Chambers of Deprivation" je samozřejmě deskou, která vychází z notoricky známých postupů. To ale nic nemění na tom, že se jedná o velmi dobře odvedené řemeslo. Navíc, album se opravdu dobře poslouchá, postupně si mě podmanilo, naklonilo si mě na svoji stranu. Přidávám hlasitost a mám pocit, že stěny krvácejí. Brodím se v hnisu a beznaději. Užívám si chladně smrtelný zvuk, morbidní obal i celkovou směs nechutných nálad, které mě provází během celé nahrávky. Rád s chutí stále objevuji nové skupiny, které dokáží přitáhnout mojí pozornost. ENCOFFINIZED jsou jedněmi z nich, dokáží mi rozsekat ksicht na krvavou kaši, polámat mi kosti do všech stran, pitvat mě zaživa, rozemlít mě na masokostní moučku. Víc po podobných smečkách ani nechci a nepotřebuji. Stačí mi, že přivezou další tělo, další kus masa na pitvu. Pánové to dělají s přehledem starých mistrů. Absolutně devastující záležitost pro všechny fanoušky old school death grindu! Velmi dobře!
sumarizace:
Umírat lze mnohými způsoby, ale smrt předváděná na albu "Chambers of Deprivation" se zdá být nejvíce bolestivá. Hniloba je zde kombinována s tlakem a výsledkem je nahrávka, která působí jako třaskavina té nejvyšší kvality. Novinka je jako kus plesnivého masa, které vám někdo hodí přímo do obličeje. Při poslechu se dusím, lapám po dechu a těším se na každý další zabijácký riff. Jsem rád drcen a rozmělňován. Líbí se mi i temnota, která jednotlivými skladbami prostupuje jako nějaká zlá choroba. ENCOFFINIZED zkrátka moc dobře vědí, jak na mě. Umí vytvořit absolutně zběsilou atmosféru, vyvolat postupný tlak na moji hlavu. Smrt je zase tak blízko! Death grindové album, které vás rozemele na prach! Amen!
Asphyx says:
You can die in many ways but the death on the album "Chambers of Deprivation" seems to be even more painful. The rotation here is combined with pressure and the result is an album which feels like a bomb of the highest quality. The new album is like a piece of mouldy flesh which hit you right in the face. When I listen to this album I cannot breath and I am looking forward to another killing riff. I like to be smashed and crushed. I like the darkness which goes through each song just like a bad disease. ENCOFFINIZED really know what I like. They can create totally furious atmosphere, bring a pressure on my head. The death is again very close! Death grind album which will grind you to dust! Amen!
TRACKLIST
1. Rotting Away
2. Interdimensional Abominations Of The Dark Abyss
CD 2019, Rotted Life Records for english please scroll down Už když jsem k tomu domu kráčel, měl jsem divný pocit. Bylo ticho, neskutečné zlé a tíživé ticho. V kostech jsem cítil chlad. Jakoby kolem mě obcházela šelma na lovu. Málem jsem umřel strachy, okolo srdce se mi usadila tíha. Otevřu dveře a krve by se ve mě nedořezal. Ve starém srubu jsou rozvěšena mrtvá těla v různém stupni rozkladu. Hniloba, utrpení, smrt! Zvedne se mi žaludek a krvácím z nosu. Bože můj, cos to dopustil? Zaslechnu tichý smích a pak už jen vzduchem prolétne ostrá čepel nože. Najednou jsem jen dalším v řadě, obětí, kusem těla, které je na pospas vydáno šílenému vrahovi. Novinku "A Monument to the Dead" amerických COFFIN ROT jsem poslouchal po četbě podobného příběhu. Zlo najednou znovu ožilo v mém pokoji s nebývalou silou. Prašivý death metal rozjitřil mé staré rány.
COFFIN ROT pitvají mrtvá i živá těla podobným způsobem, jakým to dělávaly kapely ASPHYX, OBITUARY, PESTILENCE, GRAVE, CARCASS, INCANTATION, MORTA SKULD, GOREFEST, SADISTIC INTENT. Jedná se přesně o ten druh plesnivého death metalu se známými postupy, atmosférou a děsem ve skladbách. Budete litovat, že jste do tohoto domu bolesti vstoupili. Zavěšeni na hácích se budete modlit, prosit o odpuštění. Odpovědí vám bude jen další ostrý riff, další úder bicích, které vám proniknou hluboko do mozku. Až jednou najdou vaše tělo, zakopané na zahradě jen pár metrů pod zemí, tak už bude všechno jedno. Než se tak ale stane, mohu vám album "A Monument to the Dead" jen a jen doporučit. Pokud se totiž rádi brodíte po kolena v močálu z bahna, špíny, starých kostí a zkažené krve, tak budete určitě spokojeni jako já. Tohle je old school death metal přesně podle mého gusta. Maniakální, chorobný, nelítostný. Jasně, všechno už tady bylo a svět se točí v kruhu, ale to nic nemění na tom, že deska řeže jako perfektně nabroušený skalpel! Chorobami nasáklý death metal, který nezná slitování! Vynikající záležitost!
sumarizace:
COFFIN ROT opět povstali z mrtvých, aby nám, starým fanouškům, zprostředkovali ozvěny ze záhrobí. Se sílou sobě vlastní, se špinavým zvukem, s temnou energií ve skladbách, poprvé na dlouhohrajícím albu, bojují se všemi démony podsvětí. Jedná se o starý, shnilý death metal, v podobě, v jaké se hrával někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kapela dává jasně na vědomí, že peklo opravdu existuje.
Při poslechu "A Monument to the Dead" si můžeme zavzpomínat na desky slavných ASPHYX, OBITUARY, PESTILENCE, GRAVE, CARCASS, INCANTATION, MORTA SKULD, GOREFEST, SADISTIC INTENT. Zkrátka a jednoduše, stará dobrá škola jak se patří. Pokud rádi a často trávíte dlouhé hodiny v opuštěných katakombách a s chutí se přehrabujete v trouchnivějících kostech, tak rozhodně neváhejte. COFFIN ROT jsou underground toho nejhrubšího zrna a jejich novinka připomíná obrovský mlýn na maso, který vás strhne do víru samotné smrti. Album mohu doporučit všech fanouškům podsvětí a shnilých death metalových melodií. Bude vám vybroušen otisk hudby do vašich zkažených duší. Starý ošklivý a nechutný smrtící kov, zahraný s přehledem, jistotou a šílenstvím v očích! Kult ve velmi dobré formě! Peklo!
Asphyx says:
COFFIN ROT rose from death again to show us echoes from the world beyond. With their power, dirty sound, dark energy in their songs they fight all the demons from the underground on their long-played album. It is old, rotten death metal in the form we know it from the 90s and 80s. The band shows us that the hell is real.
While listening to "A Monument to the Dead" we can remember the albums form the famous bands like ASPHYX, OBITUARY, PESTILENCE, GRAVE, CARCASS, INCANTATION, MORTA SKULD, GOREFEST, SADISTIC INTENT. In short – this is the good old school. If you like to spend long hours in deserted catacombs and have the pleasure of digging in rotting bones, do not hesitate. COFFIN ROT are the coarsest grain in the underground and their new album feels like a huge meat mill that pulls you into the whirl of death itself. I can recommend this album to all underground fans and those who like rotten death metal melodies. They will grind a music print into your corrupt souls. The old ugly and disgusting death metal which is played with confidence and madness in their eyes! This cult of evil is in a great shape! Hell!
