DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 24. března 2020

Rozhovor - RIPPED TO SHREDS - Páči sa mi rýchlosť a keď sú riffy brutálne, ale stále chytľavé.



Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - RIPPED TO SHREDS.

Odpovídal Andrew, děkujeme!
Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave RIPPED TO SHREDS! Ahoj Andrew, dneska jsem šel poprvé po víkendu zase ráno do práce a znáš to, necítil jsem se moc dobře. Ale narval jsem si pod tlakem do hlavy vaše album „亂 (Luan)“ a hned bylo lépe. Dodalo mi velkou energii, kterou jsem potřeboval. Jak vlastně deska vznikala? 

Asi od roku 2018 do polovice roku 2019 som sa venoval písaniu nových skladieb takmer non-stop. Chcel som prebádať nejaké nové veci, ktoré som na predchádzajúcej doske „Maizang“ neskúšal, ale stále zachovať skladby old school a možno o čosi menej čudné ako na EPku „Demon Scriptures“. Pri skladaní muziky na nový album boli pre mňa veľkou inšpiráciou kapely Intestine Baalism, Obliteration, a Funebrarum. Takže očakávajte veľa podivných melódií a veľa nízko položenej brutality. Mojou ideou bolo pôvodne prizvať na albumu 8 rôznych hosťujúcich gitaristov, ale môj kamoš a „spolupáchateľ“ Brandon (hráme spolu v kapelách Azath a Serpent Rider) mi to nakoniec vyhovoril. Takže som napokon všetko rozdelil medzi troch veľmi dôležitých hudobníkov – Takafumi (Gridlink), Phil Tougas (Chtheilist) a Damian (Horrendous). Našťastie každému z týchto pánov sa páčila myšlienka zahrať na albume nejaké sólo. Počas prípravy tohto albumu som žiaľ necvičil pravidelne na bicie, a preto som požiadal Justina z kapely Trenchrot, aby skladby nabúchal. Trenchrot sú jednoducho jedni z mojich favoritov čo sa týka death metalových kapiel za posledných 10 rokov, takže som sa naozaj tešil tejto spolupráci. Väčšinu bicích partov som napísal sám, ale Justin niektoré časti upravil a pridal im tak niečo zo seba. 


Právě poslouchám vaši novinku „亂 (Luan)“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED, BOLT THROWER, ENTRAILS, WOMBBATH. Deska má skvělý temný sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku? 

Vokály, gitaru a basu som nahrával v mojom domácom štúdiu. Rytmickú gitaru som nahral na mojej 7 strunovej Strandberg so snímačmi EMG 707x, cez TC Electronics Eyemaster do AxeFX2 so simuláciou Peavey 5150. Sóla boli nahraté buď na spomínanej gitare, alebo na Ibanez RG1527 ak som potreboval tremolo páku, do Axe so simuláciou Marshall SLP. Nie som si istý, čo použil Takafumi na jeho sólo, ale Damian nahral svoje sólo cez jeho Peavey 5150, a ja som reampol Philove sólo cez simuláciu Dr Z 38. Basa bola použitá Ibanez SR505, čistá cez DI mixnutá s Peavey 5150. Vokály som dal cez Shure SM7b. 

Justin nahral bicie u svojho kamoša Matta v štúdiu. Mali problém s búrkou, ktorá im zrušila elektrický prúd, takže namiesto dvoch nahrávacích dní mali iba jeden, ale zvládli to a odviedli fantastickú robotu. Na mix tohto albumu som mal k dispozícií Grega z Earhammeru lebo som chcel temnejší a agresívnejší zvuk v porovnaní s predchádzajúcim materiálom, mastering robil samozrejme Damian keďže má fantastické uši. Myslím, že všetko vyšlo celkom presne ako som očakával, lebo so mal kontrolu nad väčšinou nahrávacieho procesu a bol som v neustálom kontakte s Gregom a Damianom. Takže som veľmi spokojný s finálnym výsledkom. 

„亂 (Luan)“ má temný obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat? 

Autorom obalu je Guang Yang, maliar z Číny. Skladba „Opening Salvo“ z novej dosky pojednáva o bitke na moste Lugou, ktorá sa považuje za začiatok Druhej Čínsko-Japonskej vojny a svojím rozsahom bola aj jednou z hlavných príčin vzniku druhej svetovej vojny. Myslel som, že práve táto bitka by mohla byť dobrým dramatickým vyobrazením vhodným na obal albumu. Guanovi som dal veľmi hrubé inštrukcie. Povedal som mu, že chcem zobrazenie tejto bitky na moste Lugou, požiadal som ho dať do popredia celej scenérie ikonických kamenných levov a poslednou úlohou bolo vniesť nejako dramatický kontrast v osvetlení. 


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Všetky texty som napísal ja. Nemám príliš silné základy v čínskej histórii, ale chcel som o čosi viac preskúmať svoje dedičstvo, keďže som sa narodil a vyrastal ako Američan v Amerike, a všetky hodiny dejepisu, ktoré boli súčasťou povinných školských osnov zahŕňali z 90% históriu Ameriky a Západného sveta. Takže som chcel prebádať niektoré bežné témy vyskytujúce sa v death metale, ale cez objektív taiwanského Američana. Niektoré konkrétne témy, ktorými sa na novom albume zaoberám zahŕňajú napríklad Boxerské povstanie (Čína medzi rokmi 1899-1901), obchod s drogami KMT v Barme a romány wuxie ako napríklad „Usmievajúci sa, hrdý pútnik“. 

Hrajete muziku starou jako samotný death metal. Jak vlastně vnímáte nové směry ve smrtícím kovu. Jeho míchání s death core, případně technický death metal? Máš vůbec nějaké oblíbené kapely v „moderním metalu“? 

Nesledujem príliš „mainstreamové“ kapely, ktoré sú vo vydavateľstvách ako Nuclear Blast alebo Metal Blade, takže neviem, aké sú súčasné trendy. Ale v undergrounde naozaj nevidím trend technických alebo progresívnych kapiel ... existuje tu niekoľko podivnejších kapiel ako Unaussprachlichen Kulten alebo Suffering Hour, ktoré začínajú získavať popularitu, ale myslím si, že technické kapely buď stále zostávajú v škatuľke brutal DM alebo patria k mainstreamu. V prípade moderného metalu ... to je v súčasnosti ťažké povedať, záleží na tom, ako definujete „moderný metal“. Možno ako príklad uvediem Power Trip, ktorí sú pre mňa „mainstreamovou“ skupinou. 


Jak jsou na tom RIPPED TO SHREDS s koncerty? Hrajete hodně? Jezdíte turné nebo si vybíráte jen větší festivaly? A co turné po Evropě, neláká vás? 

Len pred pár týždňami sme odohrali koncerty v Oaklande a Los Angels. Plánovali sme pokračovať aj do Portlandu/Seattlu v ďalších mesiacoch, ale začala táto situácia s vírusom COVID19, takže... Dúfame, že termíny festivalov a termíny nášho plánovaného turné v Ázii v novembri nebudú zrušené, ale uvidíme ako sa situácia vyvinie dalej. Rád by som samozrejme navštívil aj Európu, ale potrebovali by sme obstojné pozvanie z nejakého festivalu, aby sa to oplatilo hlavne po finančnej stránke. Nemám ten luxus vyberať si iba tie väčšie festivaly, keď nemám zatiaľ žiadne konkrétne pozvanie! haha 

V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta. 

Myslím, že je to v poriadku. Časy sa zmenili, vyrastal som v dobe, že všetka moja hudba bola získaná pirátsky. V súčasnej dobe internetu je nemožné oponovať „správe digitálnych práv“, ktorá zastrešuje šírenie digitálnej muziky. Kapely musia urobiť skvelý merch, ktorý ľudia chcú kúpiť, či už ide o to reprezentovať kapelu alebo len o vec nostalgie. Či si želám, aby samotná hudba bola viac cenená? Myslím, že áno, ale v podstate si pamätám iba svet, v ktorom je hudba zadarmo, ani si neviem predstaviť, aký to bol život kedysi v 70. a 80. rokoch. 


V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death/doom/black metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“? 

Samozrejme, niektoré fakt „old school“ kapely, ktoré ma napadli ako prvé sú Bastard Priest alebo Torture Rack. Mnoho kapiel v undergrounde je nazývaných „old school death metalovými“, ale niekedy mám pocit, že sa tak označujú už všetky death metalové spolky, ktoré sa len proste nesnažia byť technické alebo brutálne. Tie dve kapely, ktoré som spomenul, podľa mňa oprávnene znejú old school bez toho, aby len slepo klonovali nahrávky z 80. rokov. 

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily? 

Je toho príliš veľa, z čoho by som mohol vyberať... Budem sa teda držať výberu desiatich dosiek: 

Horrendous - Ecdysis 

Trenchrot - Necronomic Warfare 

Vastum - Hole Below 

Contaminated - Final Man 

Reptilian - Perennial Void Traverse 

Cerebral Rot - An Odious Descent into Decay 

Siege Column - Inferno Deathpassion 

Dead Congregation - Promulgation of the Fall 

Ripper - Experiment of Existence 

Ritual Necromancy - Disinterred Horror 


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky? 

Počul som o Lykathea Aflame a !TOOH!, ale to nie je práve môj štýl. Páči sa mi aj napríklad CONTRASTIC a GRIDE, ale to nie sú death metalové kapely. 

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl? 

Myslím, že je ťažké presne opísať hudobný žáner bez porovnania s inými kapelami. Ja mám napríklad veľmi rád death metalové kapely, ktoré znejú podobne ako AUTOPSY, ENTOMBED, REPULSION alebo BOLT THROWER. Páči sa mi rýchlosť a keď sú riffy brutálne, ale stále chytľavé. Moja posadnutosť blastbeatmi pochádza skôr z grindcore ako z death metalu; spomeniem skupiny ako Insect Warfare, PLF, Sulphuric Cautery, Archagathus, Assuck, atď ... 


Co chystají RIPPED TO SHREDS v nejbližších měsících? 

Nový album „Luan“ nám vychádza v apríli prostredníctvom vydavateľstva Pulverized Records a dúfame, že táto situácia okolo vírus sa v najbližších mesiacoch ukľudní, aby sme si mohli zahrať aj zopár koncertov !! Plánujeme viac koncertov na západnom pobreží, turné v Juhovýchodnej Ázií ako som spomínal, to až koncom roka a možno ešte jedno dlhšie turné v Číne, avšak až niekedy v roku 2021... všetko závisí od toho, ako sa vyvinie situácia s COVID, potom sa ukáže. Zostaňte v bezpečí a počúvajte dobrú muziku! 

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Interview - RIPPED TO SHREDS - I like the speed and the wicked grooves and brutal but still catchy riffs.


Interview with death metal band from USA - RIPPED TO SHREDS.

Answered Andrew, thank you!


Translated Petra, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.


Ave RIPPED TO SHREDS! Hi Andrew, I went to work this morning for the first time after the weekend and you know it, I didn't feel very well. But I played your album "亂 (Luan)" and it was become better. It gave me the great energy I needed. How was the album created? 

From 2018 to mid 2019 I was pretty much writing new songs non stop. I wanted to explore some new things that I hadn't tried on Maizang, but still keep it old school and maybe a bit less weird than Demon Scriptures. On the new record, big inspirations were Intestine Baalism, Obliteration, and Funebrarum. So lots of weird melodies, a lot of skanking, and a lot of low end brutality. Originally I had an idea to feature 8 different guest guitar players, but my friend and partner-in-crime Brandon (we play together in Azath and Serpent Rider) talked me out of it, so I just pared it down to three very important players: Takafumi from Gridlink, Phil Tougas from Chtheilist, and Damian from Horrendous. Luckily all of them were into the idea of playing guest solos. I wasn't regularly practicing drums again when this record was being made, so I brought Justin from Trenchrot on to play drums. Trenchrot is easily one of my absolute favorite death metal bands of the last 10 years, so I was very happy to have him on board. I wrote most of the drums, but he took the parts I wrote and really brought them to life with his own personality. 


I’m just listening to your new record "亂 (Luan)" and I feel like as if I am closed in some tomb together with GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED, BOLT THROWER, ENTRAILS, WOMBBATH. The record has a great dark sound. Where did you record it and how satisfied you are with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound? 

I recorded vocals, guitar, and bass in my basement "studio." Rhythm guitars were done with my Strandberg 7 string, EMG 707x pickups, into a TC Electonics Eyemaster, into an AxeFX2 on a 5150 amp sim. Solos were either that guitar, or my Ibanez RG1527 if I needed a whammy bar, into the Axe on a Marshall SLP sim. I'm not sure what Takafumi used for his solo, but Damian recorded his solo through his own 5150, and I reamped Phil's solo through a Dr Z 38 sim. Bass was an Ibanez SR505 using a clean DI blended with a 5150. Vocals were done with a Shure SM7b. 

Justin recorded drums at his friend Matt's project studio. There was some trouble with a storm taking down power on the day of recording, so they only had one day instead of two, but they knocked it out and did a fantastic job. I had Greg from Earhammer mix this album because I was going for a darker and more aggressive sound than my previous material, and of course Damian mastered it since he has a fantastic ear. I think everything turned out pretty much exactly as I expected it to, since I had control over most of the recording process and was in constant contact with Greg and Damian, so I’m very pleased with the final result.


"亂 (Luan)" has dark cover art. Who is an author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly illustrates? 

Guang Yang, a painter from China, made the cover. The song Opening Salvo on the new record is about the Battle of Lugou Bridge, which is the start of the Second Sino-Japanese war, and by that extension one of the major causes of World War 2. I thought the battle would be a good dramatic visual for the cover of the album. I gave Guang Yang very broad instructions; I told him that I wanted a depiction of the battle of Lugou Bridge, the iconic stone lions of the bridge to be a major part, and to have dramatic contrast in lighting. 

Could you reveal us who is an author of the lyrics and what is their background? Where did you take inspiration for certain topics? 

I wrote all the lyrics. I don't have a deep background in Chinese history, but I wanted to explore my heritage since I'm born and raised as an American, in America, and any history classes in mandatory schooling are 90% about history of America and the Western world. So I wanted to examine some common themes in death metal but through the lens of a Taiwanese American. Some specific topics I cover in the new album include the Boxer Rebellion, the KMT's drug trade in Burma, and wuxia novels like The Smiling Proud Wanderer.


You play music as old as death metal itself. How do you perceive new directions in the death metal? I mean mixing with death core or technical death metal? Do you have any favourite bands in “modern metal”? 

I don't follow mainstream bands that are on labels like Nuclear Blast or Metal Blade at all, so I don't know what the trends are for those. But in the underground, I don't really see a trend of technical or progressive bands... there are a couple of weirder bands like Unaussprachlichen Kulten or Suffering Hour that are starting to gain some popularity, but I think that technical bands are going to remain either a brutal DM thing or a mainstream thing. In modern metal... it's hard to say, it depends on how you define "modern metal." Maybe Power Trip for a "mainstream" band. 

What about RIPPED TO SHREDS and concerts? Do you play a lot? Are you going on tour or you are choosing only bigger festivals? And what about touring over Europe? 

We just played Oakland and Los Angeles a few weeks ago. We were planning to go to Portland/Seattle in the next couple of months but that whole COVID19 virus started so... Hoping that our festival and tour dates in Asia in November won't be canceled but we'll see about that. I'd love to go to Europe but we'd need a decent invite from a fest first to make it financially worthwhile I think. I don’t have the luxury of choosing only bigger festivals when I don’t have any invites! Haha


Nowadays, many people download music online and they only use its digital form. How do you feel about this as a musician? 

I think it's fine. Times have changed, I grew up pirating all my music, and it's impossible to force DRM onto digital music with the current Internet. Bands need to make cool merch that people want to buy, whether to rep your shit or out of nostalgia. Do I wish the actual music itself was worth more? I guess, but I basically only remember a world where music is free, I can’t even begin to imagine what living in the 70s and 80s would be like. 

There are many young bands who try to ply the “old school death/doom/black metal”. Most of them are not really good, but we can find some good bands which understand what it is about. Do you know any bands which would be able to “bring back the old days”? 

Sure, some very "old school" ones that come to mind are Bastard Priest or Torture Rack. Most bands in the underground are called "old school death metal" but I feel like it just means any DM band that isn't trying to be tech or brutal these days. Those two bands, to my ears, sound legitimately old school without just blindly cloning records from the 80s. 

Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time? 

Too many to choose from... I'll stick to only 10: 

Horrendous - Ecdysis 

Trenchrot - Necronomic Warfare 

Vastum - Hole Below 

Contaminated - Final Man 

Reptilian - Perennial Void Traverse 

Cerebral Rot - An Odious Descent into Decay 

Siege Column - Inferno Deathpassion 

Dead Congregation - Promulgation of the Fall 

Ripper - Experiment of Existence 

Ritual Necromancy - Disinterred Horror


Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic? 

I've heard of Lykathea Aflame and !TOOH!, but they are not really my style. I like Contrastic and Gride, but they aren't death metal. 

We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre? 

I think it's difficult to accurately describe a music genre without just comparing to other bands... for me I very much enjoy death metal bands that sound like Autopsy, Entombed, Repulsion, or Bolt Thrower. I like the speed and the wicked grooves and brutal but still catchy riffs. My blastbeat obsession comes more from grindcore than death metal; bands like Insect Warfare, PLF, Sulfuric Cautery, Archagathus, Assuck, etc...


What RIPPED TO SHREDS is planning for the next few months? 

We have the new album ‘Luan’ coming out in April through Pulverised Records, and hopefully this virus lets up in the next few months so we can play some shows!! We have plans for more West Coast shows, a tour in Southeast Asia at the end of the year, and maybe another longer tour in China in 2021... all depends on how COVID develops and turns out. Stay safe and keep blasting! 

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas. 

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

pondělí 23. března 2020

Recenze/review - SCARAB - Martyrs of the Storm (2020)


SCARAB - Martyrs of the Storm
CD 2020, ViciSolum Production


for english please scroll down


U hudby je pro mě hrozně důležité, jakým způsobem na mě působí. Každý máme, stejně jako u jídla, piva nebo ženských, úplně jiné chutě. Někdo má rád komplikované melodie, jinému se líbí, když jde kapela rovnou k věci. Egyptští SCARAB jsou pro mě jedním slovem uvěřitelní. Pocházejí ze země faraónů, zpívají o tamní kultuře a dokážou mě pokaždé přenést do míst, kde pod bičem otrokáře tisíce lidí stavělo krásné pyramidy. Cítím jejich utrpení, pokouším se spolu s kapelou nahlédnout do Knihy mrtvých.

Do děje vás uvede již krvavě malovaný obal se záhadným symbolem ve středu. SCARAB mají také velmi dobrý, hutný a mocný zvuk. Po zemi se plazí klubko jedovatých hadů. Vypadá to, že jste další na řadě. Jeden ostrý riff následuje druhý, ale hlavní devízou téhle desky je atmosféra, která je upletená z těch nejbolestivějších bičů. 



SCARAB jsou často připodobňováni ke svým slavnějším kolegům NILE, což je samozřejmě pravda, doplnil bych ale také MORBID ANGEL, případně WORMHOLE, BEHEMOTH, IMMOLATION. To ale v tomto případě není nijak důležité. V dnešní době je každý někomu podobný. Mnozí si to neuvědomují, ale je tomu tak. SCARAB zkrátka hrají Egyptem načichlý americký death metal. S technickými vsuvkami zacházejí s rozumem, ušetřeni jsme i přílišných symfonických pasáží, které se nevím proč poslední roky staly tolik oblíbenými u různých smeček. Klasika, obestřená tajemstvím a okořeněná zkaženou vodou z Nilu. V zásadě se mi album "Martyrs of the Storm" velmi líbí, i když uznávám, že některé nápady nepatří zrovna k nejoriginálnějším. Osobně mi to ale nijak moc nevadí. Jazyk vah na stranu oblíbenosti nakonec převážily nálady - temné, podmanivé, nebál bych se napsat i magické. Album je velmi dobře zahrané, agresivní, zajímavé, dynamické, heavy a pořád se na něm něco děje. Myslím, že si není moc na co stěžovat. Hrobky jsou otevřeny! 



sumarizace:

"Martyrs of the Storm" je velmi propracovaným albem, čerpajícím ze základů death metalu v podobě v jaké ho kdysi hrávali třeba takoví MORBID ANGEL, případně WORMHOLE, BEHEMOTH, IMMOLATION. Pánové se nebojí ani ledových melodií a jako celek mi album opravdu připomíná nějakou hodně zákeřnou a zlou nemoc. Hudba mi kroutí vnitřnostmi, tlačí mi na mozek, dělá se mnou věci, které jste možná zažili jen v těch nejděsivějších snech. Připadám si, jakoby mi kapela vymáchala obličej ve sražené krvi. Z desky je cítit pravá, ryzí oddanost death metalu. Potkává se zde realita s krutostí. Vše je zahrané s inteligencí, syrovostí a špínou ve skladbách. Tohle je obřad, k vyvolání samotné Smrti. Death metalový buldozer, který vám rozdrtí lebky! Velmi dobrá záležitost pro všechny fanoušky morbidní temnoty!




Asphyx says:


"Martyrs of the Storm" is very worked on album. It is based on the death metal foundations – just like it was played by MORBID ANGEL, or WORMHOLE, BEHEMOTH, IMMOLATION. These gentlemen are not afraid to play cold melodies and as a whole the album reminds me very bad and evil disease. This music twists my bowels, pushes my brain and makes my body do thing you can only imagine in your worst nightmares. I feel like the band blew my face in blood. From this album you can feel a real, true devotion to death metal. Reality meets cruelty here. Everything is played with intelligence, rawness and dirtiness in those songs. This is a ceremony to invoke death itself. Death metal bulldozer that will crush your skull! Very good thing for all fans of morbid darkness!




Tracklist:
01. Martyrs of the Storm (7:33)
02. Necropotence (4:12)
03. Kingdom of Chaos (6:03)
04. Bloodmoon Shadows (5:41)
05. Circles of Verminejya (3:58)
06. The Dwellers Beneath (6:03)
07. Oblivious Sanctum (3:50)
08. Coffin Texts (5:08)
09. Saturnian (4:20)
10. Upon the Pagan Lands (4:48)

band:
Sammy Sayed - Vocals, Orchestration & Programming
Al Sharif Marzeban "Marz" - Guitar
Tarek Amr "Tookie" - Guitar
Ahmed Abdel Samad "Samadie" - Bass
Amir El Saidi - Drums

DEADLY STORM ZINE - právě poslouchám / I´m listening now - ENTRAPMENT!



Jsem stejně jako vy hlavně fanoušek. Každý den s muzikou vstávám, rvu si ji do uší cestou do práce, uchyluji se k hudbě pokaždé, když to jenom jde. Pořád, již přes třicet let, si dělám večery u desek, které mám rád. K některým se vracím opakovaně a často. Třeba mé chutě osloví i vás. Tohle jsou alba, která jsem si opět naladil ve svých přehrávačích. Asphyxův tip pro dnešní den je...nechte si chutnat!

Mainly I'm fan like you. Every day I get up with music, I listen to music on my way to work, I return to music when it is possible. More than 30 years I listen to my records every evening. Some of them again and again. Maybe my choise can addres you too. These are records that I like. Asphyx' hint for today............... Let's enjoy it!


Report, photos, video - ENTRAPMENT, CRYPTIC BROOD, BRUTALLY DECEASED - Klub 007 Strahov, Prague - 2. 12. 2016









------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine

twitter:

neděle 22. března 2020

Recenze/review - FEROCITY - The Hegemon (2020)


FEROCITY - The Hegemon
CD 2020, Immigrant Species Records


for english please scroll down


První úder, první hřeb zaražený do vaší hlavy. Nejdřív se neděje vůbec nic, jenže potom vaším mozkem projede neskutečná bolest. Váš mučitel moc dobře ví, co dělá. Zná perfektně anatomii celého těla, přesně ví, kam zacílit další ránu. Už dávno máte přelámané všechny kosti v těle, už dávno si přejete přejít na druhou stranu. Jenže na světě bohužel existují lidé, kteří se rádi krmí strachem. Další hřeb, další krutá bolest. Kdy tohle skončí? Bůh dávno neexistuje, zemřel v lidské špíně. Ke komu se mám modlit? Poslední rána, ještě zahlédnete pokřivený úsměv a potom na věky zmizíte v temnotě.

Mé pocity z nové desky dánských death metalistů FEROCITY jsou velmi podobné. Během poslechu alba "The Hegemon" si také připadám svázaný a mučený v nějaké staré opuštěné kobce. Energie, tlak, temnota, to jsou hlavní atributy, které pánové umíchali se zkušeností starých katů. 




Na "The Hegemon" je znát, že jej složila kapela, která datuje svůj vznik až do roku 1995. Špína a brutalita se zde potkává s tlakem a energií. Nezapomíná se ani na melodie a výsledkem téhle rovnice je hudba, která zabíjí na potkání. Klasická a tradiční, přesto velmi dobře zahraná, s parádním temným obalem a feelingem ve skladbách. Nečekejte ale nic novátorského, ani převratného. Jedná se spíše o velmi dobře odvedené řemeslo se zajímavou atmosférou. Kapela se volně nechala inspirovat skupinami typu SUFFOCATION, BRUTALITY, MONSTROSITY, MORBID ANGEL a vlastně celou americkou death metalovou scénou. Z FEROCITY je na sto honů cítit, že se snaží hrát poctivě, opravdově. Přiznám se, že mi deska postupně pronikla do krve a stalo se to podobným způsobem, jako v příběhu v úvodu dnešní recenze. Neseděl jsem najednou u svého přehrávače, ale uprostřed opuštěného sklepa, kde jsem byl další obětí v řadě. Oběti death metalu. Parádně odvedená morbidní práce!



sumarizace:

"The Hegemon" je deskou, která odsýpá v rytmu kapel SUFFOCATION, BRUTALITY, MONSTROSITY, MORBID ANGEL. Jedná se o nebývale energický, totálně napěchovaný materiál, který musí každému fanouškovi death metalu způsobit pořádný infarkt. Skladby jsou opravdu dobře napsané, vokalista šílený a s pestrou paletou morbidity v hlase. K tomu si připočtěte skvělý hutný zvuk, obal jak vystřižený ze starých kacířských knih a máte před sebou album, které vám utrhne hlavu i s páteří. Ano, FEROCITY nepřinášejí nijakou progresi, ale jedná se o poctivou patologickou práci. To je bez debat. Navíc si přidejte temný odér, známý snad jen z míst, kde se staly ošklivé vraždy. Novinka na mě působí velkou silou, připomíná mi kusy shnilého masa, hozeného přímo do obličeje. Mám rád klasický death metal a musím říci, že mě nová nahrávka zasáhla na těch nejcitlivějších místech. Masakr!



Asphyx says:

"The Hegemon" is a record played in the rhythm of bands like SUFFOCATION, BRUTALITY, MONSTROSITY, MORBID ANGEL. It is an unusual energetic, totally full material, which must cause a massive heart attack to all death metal fans. Tracks are really good written; the vocalist is crazy and owns a diverse spectrum of morbidity in his voice. You can add the great massive sound, the cover art like from the old heretical books and you have the album, which is going to rip off your head together with the backbone. Yes, FEROCITY doesn’t bring some progression, but it is still the honest pathological job. Additionally, can you imagine such a dark odor, which is known from the places, where the awful murders have happened? The new record affects at me by the huge power; it reminds me the pieces of the rotten flesh throwing straight into the face. I like the classic death metal, and I must say that the new record hit me into the most sensitive sites. Massacre! 


Tracklist:
01. Reminiscence of a Tyrant
02. Embracing the End Times
03. Defying the Hegemony
04. An Age of Turmoil
05. The Great Dying
06. Feeding the Hatred Flame
07. March of the Berserker
08. The Silent Agitation
09. Trembling the Gates of Treason

band:
Michael Aaen
Allan Poulsen
Peter Nordahn
Lars Ole Bøgel
Morten Larsen

https://www.instagram.com/ferocityofficial/
https://www.facebook.com/Ferocity666
https://merchcity.com/shop/ferocity/?ph=b1dfd241b769189940ad1f39
https://open.spotify.com/artist/4MFSEQEYfvQrrAbSWCaBG4
https://www.youtube.com/channel/UCr1CAaDOJYN97t_No3ZIYNw

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý třicátý osmý - Nechte mě bejt, poslouchám SEPULTURU!


Příběh dvoustý třicátý osmý - Nechte mě bejt, poslouchám SEPULTURU!

Když jsem otevřel dveře do bytu, tak jsem uslyšel tichý pláč. Včerejší rehabilitace byla natolik bolestivá a vyčerpávající, že zůstala Kristýnka doma. Občas bylo celé tohle šílenství k nevydržení. Asi jako každý nerad vidím, když trpí někdo, koho máte rádi. Moje milá dělala pokroky, její nohy se postupně stávaly silnějšími, kolena byla poněkolikáté rozdrcena a znovu složena. Už nebyla jen bezvládnou loutkou, ale cítila čím dál tím víc. Zatím hlavně bolesti. Chtěl jsem ji udělat radost a tak jsem skočil cestou z práce do bufáče a koupil ji oblíbené topinky s vajíčkem.

Mohli jsme si je udělat doma, ale asi jsme používali jinej tuk, omastek, nevím, ta chuť byla v bufetu neopakovatelná. Vzal jsem i pár deka salátu do papíru a síťovku s lahváčema. Zdálo se, že jsme na dnešní večer připraveni. Jen nálada byla zatím spíše pochmurná. Posadil jsem ji ke stolu a naservíroval všechny umaštěné dobroty. Usmívala se na mě přes závoj slz. Rozhrnul jsem jí ulepené vlasy, byla bledá jak utopenec a začal jsem jí líbat. Cítil jsem z ní topinky a divnou pachuť prášků. Žádnej rajc, ale když člověk miluje, dál už to znáte sami. Mám pro tebe ještě jeden dárek. Nechal jsem ji chvilku napnutou, aby překvapení více vyniklo.

Přistoupil jsem k naší zdi nářků, jak jsme stěně s plakáty říkali. Vylepovali jsme tam jen kapely, u kterých nešlo už jen o hudbu. Bylo v tom něco víc. Fanouškovství, oddanost, byly to naše modly. Věřili jsme jim víc, než jiným kapelám. Já v tý době nejvíc miloval VADER, KRABATHOR, SAXON, MEGADETH, SODOM, OBITUARY, Krista PARADISE LOST. Měl jsem několik dalších adeptů, ale moc místa už nezbývalo. Plakáty jsem musel pokaždé u někoho vyhandlovat, sháněly se těžko. Krásný kousek se SEPULTUROU jsem vyměnil za pár piv. Už ani nevím, kdo mi jej tenkrát přinesl. Jihoameričané si u nás své místo vyloženě vydřeli. Fascinovala nás jejich dravost, neurvalost, hráli přesně tak, jak jsme měli rádi. Už na Morbid Vision a Schizophrenia nám ukázali, že se nebude jednat jen tak o nějakou další kapelu v řadě.

Pak přišlo album Beneath the Remains a na dlouhý čas se stalo velmi skloňovaným jménem v celé naší thrashové partě. Nojo, ale to tenkrát ještě žili Kytka s Prcalíkem, kteří mě vlastně k těmhle šílencům dostali. Způsobili tenkrát celoživotní prokletí, ihned jsem začal dopisovat do fanklubu (ještě jsem psal Megadeth). Vůbec nevím, kdo mi tenkrát odpovídal, připadalo mi, že dopisy píše jménem kapely někdo jiný, ale vše jsem schraňoval jako svaté ostatky. O tom, jestli se pro ně najde místo na naší stěně jsme vlastně ani nediskutovali. Šlo spíš o to, sehnat ten správný plakát. Kristýnka se na mě znovu usmála. Tenhle okamžik si přesně pamatuju. Jak na chvilku zapomněla na bolest, jak jsem obřadně vytáhl ze stolu lepící pásku.

Rozbalil jsem plakát a nejdříve ho ukázal. Celý to bylo jak přijímání v kostele. Slavnostní událost. Kdo nezažil, může mu to připadat úsměvné, ale uvědomte si, že pro nás byl metal tenkrát vším. Každý měl nějaké srdcové kapely, o kterých se nediskutovalo. Stačilo říct - to je moje srdcovka a váš kolega v rozhovoru přestal házet na vaše oblíbence špínu. Stejně by to nemělo cenu. Srdce si nevybírá. "Smrťáku, lepenku? To si děláš srandu?": vyplísnila mě má milá a tak jsem musel pro kladívko a hřebíčky. Mezitím se překulila na posteli a když jsem se vrátil, tak zálibně na plakát koukala. Asi nejvíc miluju Andrease, má krásný oči. Z naší party byla jediná, ostatní holky hrozně žraly Maxe. Následoval obřad, který spočíval v tom, že jsem plakát pověsil a vyhledal všechna alba.

Začali jsme prvním a postupně přešli až k Chaos A.D. Dívali jsme se u toho na stěnu a tiše rozjímali. Nevím jak náš stav k něčemu přirovnat, ale myslím, že meditace by byla asi nejlepší. Byli jsme v beztížném stavu, jen my a hudba a plakát na zdi, na kterém stála SEPULTURA na nějakém hřbitově. Naše zeď nářků a naděje. To nebyli jen tak nějací idolové, co si lepí slečinky nad postel, aby lépe usínaly. Pro nás těch pár fotek znamenalo o hodně víc. Cítili jsme se propojení, naladění na stejnou vlnu. Sledovali jsme každičkou informaci o kapelách ze zdi, předávali si drby, sledovali vše jako kočka koťata. Krásný na tom ale bylo hlavně to, že celé naše fanouškovství bylo čisté a opravdové. Vytvořili jsme si vlastní náboženství bez pravidel. První svobodná víra na světě. Alespoň tak jsme metal vnímali.

Konkrétně v naší partě zlidověla hláška: "Nechte mě bejt, poslouchám Sepulturu!". Znamenalo to, že je zcela zbytečné na dotyčného mluvit nebo po něm cokoliv chtít. Byl v jiném světě, v hudebním rauši. Někde daleko v Brazílii a poslouchal tam divoký, neurvalý a šílený metal. Pamatuji si, že Sepultura šla tak rychle nahoru, že to spousta již slavných muzikantů neskousla. Prohlašovala něco o opicích z džungle, o špatným zvuku, o chudácích, co neumí hrát. Jenže kapele to bylo jedno, hráli si to své a fanoušci byli nadšení. Byl v tom kus rebelie, konečně zase nějaká skupina, kterou je příjemné mít rád. Žádní pozéři s prázdnými slovy, ale syrová realita. A když jsem potom viděl několik zkopírovaných  záznamů z koncertů na Headbangers Ball!, kultu Sepultury jsem naplno propadl.

Byl to pro nás tenkrát obrovský fenomén. Většinu kapel jsme přijímali víceméně s poklidem, postupně, tak nějak přirozeně, ale tohle byl šok. Doslova a do písmene. Jednu dobu nikdo o ničem jiném nemluvil. Sabath mi sehnal památné triko s oranžovou lebkou z Beneath the Remains a jednou jsem se dokonce porval v hospodě, protože jsem tvrdil, že současná Sepultura je lepší než Slayer. Odnesl jsem si monokla a dusil jsem v sobě vztek. Protože znáte metalisty, neznám konzervativnější posluchače. Každý si jede tu svou a moc nehledí okolo sebe. Já si vždycky připadal spíš jako houba, která nasává všechno kolem, aby pak ze sebe vymačkala nudu a zůstalo jen to podstatné. Zažili jsme s Kristou krásný a nezapomenutelný večer. S topinkami, vlašákem, několika lahvemi Klášteru a brazilským thrash metalem. 

Máme štěstí, prášky zabraly. Zítra bude zase o něco lépe. Noc byla divoká, naše soukromá pařba a pocta u zdi nářků se vydařila. Ráno jsem se probudil první. Vyvenčil jsem psa. Šli jsme do parku. On si očuchával svý feny a já se bavil s jejich paničkama. Najednou z dálky vidím jednu metlu od Hymrů. "Zdáááár vole": volám na něj, ale on nevnímá. Konečně mě zaregistruje a namíří si to přes park. Pozdraví Brita. Plácnu si s ním a začnu se ptát, co a jak je, jak se daří, co jeho holka, co práce a on nereaguje. Pak poodhrne svý dlouhý urousaný vlasy a ukáže mi sluchátka na uších. Pronese, jak jinak: "Nechte mě bejt, poslouchám Sepulturu!" Dál už se neptám. Vím svý. 







Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. března 2020

Recenze/review - SENTIENT DIVIDE - Haunted by Cruelty (2020)



SENTIENT DIVIDE - Haunted by Cruelty
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Tichý, podivný šramot, který se ozývá z nedaleké rakve, mě nechává už dávno klidným. Vím moc dobře, že krátce po smrti nemrtví rozmlouvají mezi sebou. Jenže tyhle zvuky jsou až příliš hlasité, až moc bolestivé. Je šero a chladno. Ze hřbitova dávno odešli poslední pozůstalí. Zbyl jsem tu jen já starý hrobník a několik studených těl. Usedám na dřevěnou lavici a připravuji si nářadí. Dnes bude dlouhá noc, cítím to v kostech. Za ty roky už vím, který death metal je dobrý a který ne. Alespoň pro mě a pro démony.

SENTIENT DIVIDE se k nám, na starý hřbitov hodí výborně. Jejich hudba je starodávná, prašivá, zlá a ošklivá, odkapává z ní zkažená krev. Kosti jsou lámány ostrými riffy, víka od rakví praskají pod tlakem. Američané i na svém druhém dlouhohrajícím albu s názvem "Haunted by Cruelty" uchopili smrt tím správným způsobem. 




"Haunted by Cruelty" je nechutným otiskem v hlubokých katakombách. SENTIENT DIVIDE hrají surově, ale nebojí se ani vzdušnějších black metalových motivů. Skladby jsou těžké, mají v sobě potřebný drive i sílu. Odsýpají rychle a zběsile, přesto jsou velmi dobře zapamatovatelné. Jedná se o totální underground, ale myslím si, že deska by mohla oslovit i širší posluchačské publikum. Má v sobě totiž takovou zvláštní černou auru, morbidní přitažlivost, nebál bych se napsat i magickou sílu. Kopeme spolu s kapelou další hrob. Země je zmrzlá a šepot nemrtvých je k nezastavení. Mám rád, když si dají muzikanti práci i s dobrým zvukem a nezapomínají ani na obal. Líbí se mi, když je o mě jako o fanouška postaráno. Je hrozně příjemné s SENTIENT DIVIDE trávit pochmurné chvilky. Nechat si vyprávět ryzí, pravé a nefalšované smrtící příběhy. Věřím téhle smečce každou notu a jsem rád, že jsme spolu mohli pohřbívat. Ale teď už je ráno, za chvilku přivezou další těla. Historie se opakuje - život a smrt. Dobrý death metal zůstává. Nahrávka "Haunted by Cruelty" se pro mě stala velmi zručným průvodcem podzemím. Death metal ze starých katakomb!



Asphyx says:


The silent, strange rattle that echoes from a nearby coffin has left me a long time calm. I know very well that shortly after death, the undead speaks to each other. But these sounds are too loud, too painful. It's dark and cold. The last survivors left the graveyard long ago. Only me, an old gravedigger and a few cold bodies had left here. I sit on a wooden bench and prepare my tools. It's going to be a long night; I can feel it in my bones. Over the years, I know which death metal is good and which is not. At least for me and for the demons.

SENTIENT DIVIDE is perfect for us, to the old cemetery. Their music is ancient, scabby, evil and ugly, dripping spoiled blood from it. Bones are broken by sharp riffs, coffin lids crack under pressure. The Americans also on their second full-length album "Haunted by Cruelty" grabbed death by the right manner.


"Haunted by Cruelty" is a disgusting imprint in deep catacombs. SENTIENT DIVIDE plays brutally, but they are not afraid of air black metal motifs. The songs are heavy, they have the necessary drive and power. They drift off quickly and furiously, yet they are very well memorable. This is a total underground, but I think the album could reach a wider audience. It includes such a strange black aura, morbid attraction, I would not be afraid to write that includes a magic power. We are digging another grave together with the band. The ground is frozen and the whispers of the undead are unstoppable. I like it when musicians work with good sound and they don't forget about the booklet. It is so nice to spend gloomy moments with SENTIENT DIVIDE. To let the band tells genuine, true and authentic death stories to me. I trust to this band every note and I'm glad we could bury the corpses together. But now it's morning, they'll bring more bodies in a moment. History repeats - life and death. Good death metal remains. The record "Haunted by Cruelty" has become a very skilled underground guide for me. Death metal from old catacombs!

Tracklist:
1. Haunted by Cruelty 07:41
2. Ancient Dominion 05:53
3. Spear and Snare 04:49
4. Eternal Conviction 04:59
5. Sacred Kill 04:45

https://sentientdivide.bandcamp.com/album/haunted-by-cruelty
https://www.facebook.com/SentientDivide/

Recenze/review - TESTAMENT - Titans of Creation (2020)


TESTAMENT - Titans of Creation
CD 2020, Nuclear Blast


for english please scroll down

Co se dá vlastně ještě napsat o nových deskách takových mohykánů, jako jsou TESTAMENT? Mám jako jinde opsat promo materiály nebo vás provést po sté historií kapely? Myslím, že je to zcela zbytečné. Dnes již přistupují k recenzím osvícení fanoušci, kteří ví své a chtějí si jen potvrdit  nebo vyvrátit svůj názor. Tedy, nebudeme se zde bavit o tom, že tahle smečka kdysi složila a nahrála desky, které jsou po právu ve zlaté síni thrash metalu. To je všechno bez debat. Pojďme se raději soustředit na to, jaké je nové album "Titans of Creation".

Patřím k těm, kteří jsou k thrash metalovým titánům již spíše kritičtí, ale u novinky TESTAMENT to není potřeba. Je totiž skvělá! Alespoň tedy pro moji maličkost. Ono totiž, když se dají dohromady s kytarou Eric Peterson, Alex Skolnick, Gene Hoglan za bicími a neskutečně charismatický Chuck Billy u mikrofonu, tak se mohou stát dvě věci. Buď se budou předhánět se svými egy a nebo zafunguje vzájemná chemie. A to se dle mého stalo i na nové desce.



O "Titans of Creation" se toho dá napsat spousta, ale mě osobně asi nejvíc přitahuje taková ta těžko popsatelná jiskra. Možná chvění. A potom také melodie a riffy. Skladby mají jasný řád, energii, tlak. Navíc opravdu řežou. Je hrozně znát, že za nástroji stojí zkušení a protřelí muzikanti. Zároveň si ale zachovali radost ze hraní. Novinka není jen deskou z povinnosti, jako se s tím můžeme setkat u mnohých jejích souputníků. Možná by se nabízela paralela s kolegy OVERKILL, kteří si také na stáří drží laťku kvality velmi vysoko. Nebo alespoň tak to slyším já. Mě musí album bavit, musím mít chuť si jej znovu a znovu pouštět, musím si zapamatovat jednotlivé motivy, musím řvát spolu s kapelou refrény. TESTAMENT letos drtí, pálí a žhnou. Zároveň dokáží být chladní a temní. Nevím jak pro vás, ale přesně tohle je pro mě thrash metal. Staří bardi zase jednou všem nakopali zadky. Buďte TESTAMENT, buďte metal! Navždy!



sumarizace:

Wov, tak tomuhle říkám poctivý, parádní thrash metal. Při poslechu vzpomínám, jsem dojatý a užívám si riffy ostré jako čerstvě nabroušené nože. Americká legenda letos vydala album, které je rezavé, šíleně energické a obsahuje v sobě až magickou přitažlivost. Thrash metal v této podobě si nechám vždy a všude líbit. Syrové, poctivé, s velkým počtem hitových skladeb. Takové je album "Titans of Creation". Jsem šokován, kde se ve starých pánech bere tolik energie a síly. Přijdu si jako při zásahu elektrickým proudem. Vynikající nahrávka! Takhle nějak by měl znít thrash metal! TESTAMENT s vámi! Až na věky, amen!



Asphyx says:

WOV, so this is the honest, awesome thrash metal. When listening I remember, I'm touched and I enjoy riffs sharp like fresh sharpened knife. American legend released an album this year that is rusty, insanely energetic and it contains magical attraction. Thrash metal in this form, I enjoy always and everywhere. Raw, honest, with a large number of hit songs. This is the album "Titans of Creation". Where can the old masters take so much energy and strength? I feel like to be hit with an electric current. Excellent recording! This is sound of thrash metal! TESTAMENT with you! For ever and ever, amen!



Tracklist:
01. Children Of The Next Level (6:14)
02. WW III (4:48)
03. Dream Deceiver (4:59)
04. Night Of The Witch (6:32)
05. City Of Angels (6:43)
06. Ishtars Gate (5:09)
07. Symptoms (4:38)
08. False Prophet (4:55)
09. The Healers (4:23)
10. Code Of Hammurabi (4:52)
11. Curse Of Osiris (3:25)
12. Catacombs (2:02)


band:
Chuck Billy - Vocals
Eric Peterson - Guitar
Alex Skolnick - Guitar
Steve Di Giorgio - Bass
Gene Hoglan - Drums

http://www.testamentlegions.com/site/
https://www.facebook.com/testamentlegions
https://www.instagram.com/testamentofficial/?hl=en
https://twitter.com/testament
https://www.youtube.com/user/testamentofficial
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

TWITTER