DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 13. dubna 2020

Interview - TRAUMA - Music is my passion and lifestyle.


Interview with legendary death metal band from Poland - TRAUMA.

Answered Jarosław "Mister" Misterkiewicz, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - TRAUMA - Ominous Black (2020):
https://deadly-storm.blogspot.com/2020/03/recenzereview-trauma-ominous-black-2020.html

Ave TRAUMA! Greetings to Poland. I must say, I was looking forward to your new record „Ominous Black“ a lot. I made an interview with you on the occasion of releasing the previous album „Karma Obscura“ and back then you told me that if someone browses through your discography it is like viewing your family album. What you can say about the new record? Did you have some vision about where to move your music? Personally, the album „Ominous Black“ seems to be even more colorful, powerful, monumental, maybe also colder? 

Thank you. Greetings to our southern friends. You weren't the only one who couldn't wait for the premiere of our new album. We were waiting for this moment as well. It's true, the music I create is stuffed with emotions, it describes a specific moment in time, moment of its creation, and all situations, relationships, psychophysical states that were present at that point of my life. I compare it with photos from family album because when I come back to these or other sounds from Trauma's albums, some memories come back to life again. I am a sentimental guy, so maybe that's why I feel this way. In this context, the album "OMINOUS BLACK" is no different from others. It was created longer though, because we evolved as musicians and as man and all these changes in ourselves affected the musical content of this album. A lot has happened over the years. Maybe that's why our music has become more colourful, essential and mature.

At first listening, it looks like you still have the same sound. You're still loyal to Hertz's studio. Last time you said that your recording is sometimes very expensive. What about this year? How long did you actually spend in the studio? As I’ve already written in the first question, this year I found TRAUMA again by some order colder and darker. The sound is beautifully legible, dense, yet it possesses a certain tension, animality. Personally, I like such production in death metal records a lot. 

This time I registered all the instruments in our Traumatic Sound Studio. It was quite a challenge for me, but we gained a lot of freedom because we did not feel such pressure as during every other recording session, for which you had to pay dearly. For this reason we worked for many months without stress, so we recorded when we felt was the best time. I prepared all the material for the mix and then we went to Hertz studio to finish the album and sculpt the final shape of it. Based on the great knowledge of the Wiesławski brothers, in their studio, we made the final mix and mastering. We know HERTZ studio perfectly because we have been working together for over 20 years and it has always guaranteed the best sound possible. "OMINOUS BLACK" sounds a bit different from previous albums but also the music is a little different. Technical conditions and our sound taste have changed. We are very pleased with the production of this album because it glues together the mood singe songs and creates solid sound monolith.


Mariusz Lewandowski took care of the cover art at the new record and I must say, I immediately ordered also the t-shirt with this motif. Those hunched and dark figures remind me of ghosts, maybe nightmares. How did you get together with this great painter and how did you choose that motif? I can't literally take my eyes off the cover art! Please tell us exactly what the cover should express in relation to music? 

Mariusz Lewandowski is a large-format artist with great achievements and experience. He is also a kind and warm man. When we started to consider who to ask for the front cover for "OMINOUS BLACK" I contacted him, but honestly I didn't think he would take up the quest. Mariusz, when he heard our music, showed interest in cooperation. His work perfectly illustrates our intentions and perfectly matches the concept of the music contained in this album.


What is the main idea, mission and content of the lyrics on the new album? "Ominous Black" can mean a foretaste of something new, evil, the end of life, apocalypse. Personally, I like the anthem “I am Universe” the most. How the lyrics were written and who is signed under them? Where did you get the inspiration for them? 

I never go into discussion about lyrics. The texts of the songs are attached to the CD so that anyone interested can read it and interpret it according to their own recognition and their own feelings. I don't like a school approach like "What the author wanted to say through these words." Talking about lyrics kills imagination and takes the recipient the joy of discovering and celebrating our TRAUMAatic message. All lyrics are written by Artur „Chudy” Chudewniak and are inspired by collapsing image of society we are living in. 

Jaroslaw, do you still compose all the riffs and motifs of the songs by yourself? Seven years have passed between the last album and the new one. Why did it take so long? Wasn't inspiration coming? How do you actually create new music? Do you write, or record your new ideas on your mobile phone? Do you use modern technologies? 

I work on composing by myself, mainly because the rest of the band members live in another city, and it is logistically difficult to meet often. We have become used to this way of working and, in essence, it works. It did take a long time to create this album, but we needed this time to do it well. I always care about the honest message and spontaneous energy driven by creative inspiration. If I don't feel it I simply do something else, I don`t want to ruin it by some unnecessary pressure. This is always a guarantee of the highest TRAUMAtical quality, which generates a real honest message. I try to be updated, when it comes to recording. I work with a computer and the latest software. I do not use a telephone or analog recorders for this, but whenever possible I try to use the newest solutions for home recording.


Last time we also talked about how the world has changed in recent years. Poland and the Czech Republic joined the European Union, people can't make a move without a mobile phone, many individuals live more on the Internet than in the real world. We can listen to the bands from the other side of the planet and we don't have to know anything about them. It has a lot of benefits, but it also seems to me that we are overloaded with information. How did these things influence you? And now I mean also in personal life as well as in music life? 

I agree that the situation of our countries, after they joined the European Union, has changed dramatically. You can look for faults in this and complain, but I think it was a very good step and life in this European community is much better than before. You are right, we live more and more in the virtual world attached to smartphones, tablets and computers and it cannot be changed. This has both good and bad sides. However, progress cannot be stopped and these changes are not to be avoided. The world is developing and today, being „off grid” is almost impossible. You have to accept it. We are already part of it. 

I have a friend and I think, we both are the biggest fans of TRAUMA in the Czech Republic. At the beer in the pub, we still complain about the same bands playing here over and over again, but we haven't seen TRAUMA before yet. In a few years we will be fifty years old and going to concerts is becoming more and more difficult. Aren't you going on tour? I could imagine how you would join some other Polish bands and come to cut us up! I know it's about money, but how often and where does TRAUMA perform? 

It's nice to hear that you value us so much. We'd love to play in the Czech Republic and I think it will happen sooner or later. Maybe at some sort of summer festival, which your country has a tone of, or at a single concert, but I think it will happen because it is simply inevitable. We are all getting old but lets not get curried away, it doeasn`t depend on our age but on our desire to go to the concerts. If you do something, just do it and don't care about your age. I will be 50 next year but I love playing in Trauma and I have been doing it continuously for over 30 years. We play a lot in our home country. We plan series of spring and autumn concerts. Maybe not a lot, but we will also play outside of Poland.


A long time ago, I got a "Comedy is Over" cassette, and it was actually the first record thanks to I discovered TRAUMA. It was released in 1996, but you've already had a lot of work and music behind you. Firstly under the name THANATOS and then under TRAUMA. You performed with many famous bands, the scene in Poland was incredibly active back then. And of course, we were also younger. How do you remember those times? Would you change any decision you made then? I mean for example in the direction of the band, etc.? I think you had an open door to the music world, you were maybe more famous than BEHEMOTH, but then I stopped hearing about you. Better to say, you weren't be seen and heard everywhere like some of your colleagues. Doesn't it bother you? 

It is possible that we have made some swift decisions regarding the band, but on the other hand we have never had any special crave for media attention. We create a Trauma team primarily for our own satisfaction and fulfilment. It is important for me to make music sincerely from my heart and to be 100% satisfied with it. I don't really need a lot of applause to feel this way. We try to promote the band the best we can, but achieving commercial success is not out priority, and it never was. 

I know about you that you go to work normally, that music isn’t your source of living. We gradually get old, have family, work, we are solving completely different stuff, but how do you do it as a fan? Do you follow new bands? Or do you stick to proven old names? Are there any records that have really caught you in recent years? I try to watch the Polish scene a lot, I am very close to it also historically, but I could have missed some news there. Are there young bands that "goes up"? 

Yes you are right, being a musician is not my profession I have to do other things to pay the bills. Nobody ever promised me it would be easy, so I don't expect an easy life. Music is my passion and lifestyle. I like to play and compose but also listen to various types of music. I like almost all metal genres, but I also appreciate other styles. As a fan, of course, I follow what is currently happening in music and appreciate young bands. The Polish metal music scene is impressive, because, in almost every genre we have really worthy representatives, admired by fans around the world. I also listen to old artists. I like everything that is simply good and has artistic value.


Do you still have a specific goal as a band? What do I know, in Poland, you have a lot of fans. Do you have so many fans also abroad? Do you often receive the orders for records also from Germany or the USA? Do you have a dream about a festival where you would like to play? Or some band you would like to share the stage with? 

It may sound strange after so many years, but there are no specific goals related to the career of our band, its development and financial profits that could possibly end up in our pocket. We have fans not only in our country but also in Asia, Western Europe and both Americas. It's very nice and encouraging. People from Australia, Singapore, Iran contact us, and they are always great people. Se stay in touch with some of them. 

We have played in our history with many excellent bands, we also played at large summer festivals in different countries. I dream of playing at several Czech festivals like Brutal Assault, Obscene Extreme, Symbolic, Slovak Gothoom or French Party Sun. Maybe someday we will.


My parents always taught me to ask questions to more experienced, to learn from them, so I ask - how would you define death metal? What does this dark, energic music mean to you? I don’t mean the playing technique, but rather a philosophical point of view. 

Maybe that's right, but I don't feel like an old sage who knows everything, and the world has no secrets from him. For me, death metal is my favourite music genre and as both, a musician and an ordinary fan, it is my whole life, adventure and a steppingstone from everyday problems. I don't like to philosophize about simple and clear things, that's why my answer must be enough for you:). 

I go through your discography and I have to write that it really resembles a family album. Thank you very much for the interview, for me as an old band fan, it means a lot. I firmly believe that I will see you perform live before I will go to the metal retire. I wish you success with the new album, many sold-out concerts and inspiration. And also good luck in your personal lives! Thank you very much and I'm going to listen to "Ominous Black" again! Excellent album, thanks for it!





------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 



instagram: 



facebook: 

twitter:

neděle 12. dubna 2020

Recenze/review - DISEMBOWEL - Echoes of Terror (2020)


DISEMBOWEL - Echoes of Terror
CD 2020, Maggot Stomp

 for english please scroll down
Z márnice se ozývá jeden z nejkrásnějších zvuků, co znám. Vymezuje se vůle v nových dřevěných rakvích. Jemné praskání připomíná lámání kostí. Skřípání zase nehty, které se zadřou do kůže, když vás něco uvnitř bolí. Práce hrobníka nepatří mezi nejlépe placené, ale je tu klid. Tedy zdánlivý. My, kteří posloucháme death metal víme své. O nemrtvých, o šedých postavách, které se znenadání zjevují uprostřed hřbitova. Noční směna, tichý pláč u kamenné zdi. Smrt, strach, tajemno a temnota. To jsou věci, které nás na této hudbě tolik lákají. 

Dnes si představme americkou death metalovou smečku DISEMBOWEL, která má dle mého názoru k tomuto stylu co říci. Jejich prvotina s názvem "Echoes of Terror" je toho jasným důkazem. Z přehrávače na vás zaútočí syrový smrtící kov ze staré školy. Popraskají vám žilky v očích a budete navěky prokleti. Myslím, že tuhle partu k nám na hřbitov s klidem pustím.




Nutno si uvědomit, že se celou dobu pohybujeme v absolutním undergroundu a zde, jak je všeobecně známo, na nějakou tu špínu nehledí. Kapela vzešla ze stejných pohřebišť, jako třeba takoví MALEVOLENT CREATION, MASSACRE, MORBID ANGEL, BENEDICTION, DEICIDE. Peklo je předkládáno se zkušeností starých bardů. Líbí se mi i zvuk, obal, celková produkce. Album je jako vystřižené z devadesátých let a plně vystihuje náladu tehdejší doby. Skladby mají jasně mrtvolný nátisk, znějí uvěřitelně, reálně. Rozhodně se nejedná o žádné navoněné panáky, jako tomu dnes často bývá. Naopak, tahle deska je jako srážka s náklaďákem plným kostí. Z márnice se zase ozývají divné zvuky. Sedím u čerstvě vykopaného hrobu a mám radost z dobře odvedené práce. "Echoes of Terror" mi hrají do uší a já vím, že dnes se mi bude pohřbívat zase o něco lépe. Ryzí, uvěřitelný old school death metal! Prach jsme a v prach se obrátíme!

Asphyx says:


Every listening I perceive as my little private ceremony. Most of the time I turn off the light, put on the headphones, so that no external influences disturb me. Already at the first meeting with "Echoes of Terror" I had the feeling that it had cooled in my room. Bones of zombies were reaching out from the walls, and after some time I knew for sure that this was exactly the kind of death metal I had to write about.

Have you ever been cut and then forgot about it? Over time, it reminded you again and even with bigger vigour. Suddenly you feel a heartbeat echoing from a grinning and festering ulcer. Your mind and body are inflamed, fever caught you. With the "Echoes of Terror" you will feel similar. The gentlemen draw from the same morbid sources such as MALEVOLENT CREATION, MASSACRE, MORBID ANGEL, BENEDICTION, DEICIDE. The album has a properly rotting sound. My ears getting wet inside, squawking, like a pool of spoiled blood.  The record is such a very cold and dark trip to places where Death dates with Satan. You will meet the souls of the dead, you will learn a lot about dying and maybe you will see me, bound, hunger and thirsty. This album cuts right into the living, it's real, pure, devastating. An old, rotten death metal that breaks down into dust! Very good!



Tracklist:
01. Putrified Remains
02. Immolation
03. Sadistic Pleasure
04. Chuffed Beyond Recognition
05. Disemboweled
06. Echoes of Terror
07. Ascend to Obscurity
08. Ripping Christ from the Cross
09. Overwhelming Suicide

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtyřicátý první - Náhoda nebo osud?


Příběh dvoustý čtyřicátý první - Náhoda nebo osud?



Nebývám moc nemocný, ale tentokrát mě to na několik hodin sejmulo. Uvědomil jsem si, kolik různých chřipek jsem přechodil. Když je na vás závislý někdo další, tak musíte prostě fungovat. Neměl jsem nárok na marodění. Zaplať pánbůh jsem podědil po otci poměrně zdravý kořínek a na typické chlapské rýmičky jsem netrpěl. Vždycky jsem si vzal akorát víc kapesníků, krk propláchl slivovicí. Kristýnka sice tvrdila, že jsem skrz na skrz prolezlej mojí oblíbenou cibulí a česnekem a nemoci se mě bojí, ale mladý tělo vydrželo zkrátka hodně moc. Dnes to ale bylo jiný. Málem jsem nedolezl do postele. Usnul jsem a spal celý odpoledne i dlouho do rána druhý den. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. A že se toho stalo hodně.


Kristýnka už ušla řekněme padesát metrů. Pak si musela sednout a odpočinout, ale zvládala svůj přerod zpět do normálu velmi dobře. Všichni jsme z ní měli obrovskou radost. Já asi největší. Pomáhaly jí berle a tak jsem najednou mohl být tak trošku nemocný. Uvařila mi čaj a něco bylo špatně. Většinou se usmívala, teď tím víc, protože bylo jaro, všechno jí méně bolelo a ještě vám prozradím jednu věc - v posteli byla čím dál tím divočejší. Užívala si své zrekonstruované tělo. Znovuzrozená, tak jsem jí říkal. Jenže teď jsem byl lemra, potil se jak dveře od chlíva a neměl na nějaký tulení žádnou náladu. Proč se neusměješ, to nevíš, že by to pro mě byl ten nejlepší lék? 

Většinou se v knihách píše o pohledu raněné laně a mě jiný termín vlastně ani nenapadá. Odhrnula si vlasy z čela a dala si pramínek za ucho. Dělala to vždycky, když byla nervózní. Nemám rád, když se neříkají věci na rovinu a tak jsem se ptal pořád dokola. Byl jsem asi otravnej, ale pak se mi rozplakala zničeho nic v náručí. Měl jsem v sobě nějakej acylpirin, kterej u mě vždycky způsoboval krvácení z nosu. Pár kapek se objevilo, ale nechci rušit její bolest. Tak už mi to konečně řekni! "Umřela mi máma": špitla najednou a já nejdřív nechápal. Cože? Ta paní, co u nás 14  dní vegetila, do který jsem narval šílený peníze, aby zmizela, ta necitlivá osoba, co nikdy neměla být matkou? To jsem ale Kristýnce nahlas neřekl. S tím se musí srovnat sama. Já mohu být jen obyčejnou oporou.


Když jsem byl někde v rauši, když mě zachvátila horečka, tak u nás zazvonili policajti. Předali dopis, zeptali se na pár věcí a zmizeli. A moje milá, která ještě před několika hodinami zářila a znovu se stávala zdravou sebevědomou ženou - dívkou, sexy samicí, se nejednou zhroutila jako hromádka neštěstí. Svoji mámu viděla jen párkrát v životě. Stejně jako Vencu ji vychovávala babička. Otec neznámý. Samozřejmě že měla období, kdy ji hledala, našla, nenáviděla, milovala, zavrhla, trpěla. Poslední návštěva byla pak setkáním se starou alkoholičkou, která vyžile lovila zoufalé pány. Vykotlaný zuby, dech mrtvoly, kůže scvrklá od kouře. Kdyby se chovala normálně, vypadala by o 15 let mladší. Bohužel, žila moc rychle, měla v sobě démony a teď je mrtvá.

Zvláštní, co? Některý matky si neváží svých dětí. Pro mnohé nepochopitelné, ale je tomu tak. Kristýnka nikdy nemluvila o své mámě dobře. Neměla jí ráda. Moc jí ublížila, už jenom tím, že nefungovala, neměla se u koho schoulit, komu se vyplakat na rameni, komu říct, že ten její kluk Smrťák je občas nevrlej, smrdí olomouckejma syrečkama, že nerad tancuje, že moc mluví, že si pořád čte a nevnímá. Kristýnka se zatvrdila a vytěsnila matku ze svý hlavy, ze svých myšlenek. Nojo, ale ono to úplně dost dobře nejde. Nakonec je krev vždycky krev, dědíme spoustu genů, vizáž, nemoci, milión věcí ani nevnímáme a uvědomíme si je opravdu, až když naši rodiče odejdou. Smrt byla najednou spouštěčem, vypínačem, který ten starý děda osud právě zmáčknul.

Plakala dlouho a nedokázala pochopit, proč nejdřív vůbec nic necítila a rozumově se jí promítaly v hlavě jen samý hnusný vzpomínky. A že jich bylo. Přesto jí bylo mámy líto, prázdný místo v srdci se stalo ještě prázdnějším. Každý dítě nakonec vždycky věří, že se bude moc ke komu vracet, obejmout, popovídat si, zasmát se. Ne kurva, tohle není přece o pravdě a lži, o špatných činech. To je o přirozenosti, o pudech, o citech. Co budeme dělat? Zeptám se, protože vůbec nevím, co říct. Najednou, ani nevím proč, se chce milovat. Nemyslím si, že je to dobrý nápad, taky z ní cítím chvění, je napnutá jako struna. Potom zase pláče. Asi si myslela, že špatný myšlenky zažene tělem. Prdelka moje. Mám zase horečku a usnu. 

Vstanu a jsem jako rybička. První myšlenky mám na poodhalenou Kristýnku. Pak mi postupně dojde, co jsme si všechno včera říkali. Bude asi potřeba jednat. Když se probudí, tak se stanu zase jednou dospělým. Musíme naplánovat pohřeb. Čeká nás ale ještě horší věc. Jedeme dolů k Rozvoji. Pozdravím jako malej dva pískovcový lvy, kteří stráží budovu soudu. Ano, identifikace. Odvedou nás dolů do sklepa a je to jak v blbým filmu. Potvrzení totožnosti těla proběhne v rámci možností v klidu, ale když vylezeme ven, tak se mi Kristýnka zhroutí a pláče. Potoky slz. Setkání s mrtvými nebývá nikdy příjemné, ale její máma vypadala děsně, jako zombie. A to se myslím pánové na pitevně hodně snažili, aby jí dali aspoň trošku do pořádku. Přemýšlím o tom, jaký mohla mít krásný život, nádhernou dceru, třeba i normálního manžela. Cesty páně jsou ale nevyzpytatelný. Někdo má v sobě prostě démony. To nezměníte.

Odvezu svoji křehkou slečnu domů. Vidím, jak je vyděšená. Viděla svoji první mrtvolu v životě a ještě k tomu vlastní mámu. To by sundalo metrákovýho chlapa. Nevěděl jsem moc, co mám dělat a tak jsem si s ní sedl, otevřel rum a povídali jsme si. Hele, zítra všechno zařídím. Neboj se, ještě jsem tady já. Potom mi došlo, že už vlastně nikoho jinýho na světě nemá. Jen mě. To je vskutku děsivá představa. Snažím se vtipkovat, ale je to trapný. Tak jenom koukáme na televizi, ale nevnímáme, co dávají. Snažím se být oporu, přitom moc ani nevím, jak se to dělá. Hergot, byl jsem mladej cucák, jednal jsem instinktivně. Ale pomohlo to. Člověku nakonec stejně nezbude nic jiného, než žít dál. Zvednout se a jít. U Kristy to platilo ještě víc. 


Řekla mi, že na pohřeb dojede autobusem. Bez vozíku, jen o berlích. Nepřemlouval jsem jí, nemělo by to cenu. Zrovna bojovala, sama se sebou, se svým osudem, s náhodou. Rvala se, byla divoška, lvice, co se jen tak nedá. Miloval jsem ji za to. Pohřební služba se mi snažila vnutit pohřeb za desítky tisíc, ale ty jsem neměl. Zvolil jsem a snad jsem udělal dobře, protože se Kristýnka nechtěla vůbec zúčastňovat, klasiku. Krematorium, urnu pohřbenou vedle babičky. Nastoupíme na Starém městě, včera jsme poděkovali svým kamarádům za účast a zaplatili v hospodě útratu za všechny. Na pohřeb jsme ale chtěli jen sami dva. 



Nevěděl jsem, co nechat zahrát, tak jsem zvolil vážnou hudbu. Chopen a Brahms, Mozart i Dvořák. Asi těch skladeb bylo moc, ale aspoň jsme si mohli trošku utřídit myšlenky. Rozloučit se s tou paní, která nikdy svoji dceru neobjala, vlastně se o ní nikdy ani nestarala. Přesto jsme tam stáli a truchlili. Za ztracený sny, za způsobenou bolest. Ne, její máma určitě do nebe nepůjde. Byla to obyčejná děvka, kterou našli doma udušenou ve zvratkách. Jak žila, tak zemřela. A my tu teď zahaleni v černé přemítáme, proč a jak se to všechno stalo. Rakev zajede dozadu za plentu a my jdeme ven. Do hrobu se ukládá "falešná" urna, aby se pak vyměnila za pravou. O to se ale už postarají. Jsme tu sami dva a nějaký pán v brejličkách. Má stydlivý těkavý pohled, drahý plášť. Profesůrek, co má rád pohřby?

"Ona taková nebývala vždycky": řekne najednou a my se lekneme. Mluví tiše, vlastně za mě řekne smuteční řeč. "Když jsem ji poznal, byla mladinká, taková panenka, ale v očích měla čertíky": pokračuje mazlivě. Zamilovanej kunčaft, napadne mě. "Já se učil na prodavače, prodával jsem na praxi v drogerii a ona si za mnou přišla koupit obyčejný hadr na podlahu": zasní se a mě dojde, že tady se jedná o něco jiného. Zvednu konečně oči a vidím výraz v jeho tváři. Hergot, kde já ho už viděl. Vždyť já toho chlápka znám? Copak chodím do drogerie? Vypráví nám, co si pamatuje, Kristy matka se v celém jeho životě zjevuje a znovu mizí. Stojí tam vedle sebe, Kristýnka a pan profesůrek z drogerie a mě to najednou celý secvakne. Ne, to není možný?



Náhoda je někdy blbec, osud je jako lepidlo, kterým jsme přilepeni k časové ose. Nevěřím na záhady, na tajemno ani na čáry máry. Jsem skeptik, ale bylo tomu tak. Jediný, co mi pořád nedocházelo, bylo, jak se mohl o pohřbu dozvědět? Vše se vysvětlilo v kavárně, kam jsme zašli. Nemuseli jsme, ale chtěli, protože Kristýnce se hrozně dobře poslouchalo, že její máma nebyla vždycky zlá a nešťastná. Chtěla, potřebovala to slyšet. Pohřební služba sama od sebe vylepila parte do vitrýnky, kam chodí starý babky sledovat, kdo zemřel a kdo ještě žije. Pan profesůrek šel okolo, potkal jednu známou, jeho oči zahlédly známé jméno. A teď tu sedí a povídáme si. Je to takový hrozně hodný pán. Nikdy se neoženil. On ji miloval, víte? 


Je to celý jak nějakej blbej příběh z červený knihovny, ale je to pravda. Asi žijeme v křivkách. Jednou jsme nahoře, jednou dole. Naše životy se skokově mění a my dopředu nevíme, co se stane. Kristýnce o víkendu zemřela máma a o několik dní později potkala na jejím pohřbu svého otce. Ne, ještě to nemají potvrzené, ale cítíme to, víme. Podobu nelze zatajit a kdybyste ty dva viděli, jak si spolu povídají. Jak naklánějí stejně hlavu. Mají v určitých chvílích stejnou barvu hlasu. Říkal jsem mu profesůrku vlastně pořád. Měl jsem ho tak zafixovaného. Byl to šíleně hodnej chlap. Jak ze starý školy. Milej, pracovitej a s obrovským srdcem. Vidíte to, vyplatí se věřit. Doufat, že se vše v dobré obrátí. Občas ryjeme držkama v zemi, ale sem tam nám osud a náhoda přihraje do cesty i něco dobrého.

Kristýnka najednou měla na světě i někoho jiného než mě. Ztracený a znovu nalezený otec a dcera. Museli si toho říct hrozně moc. Celý svý životy. Dohnat čas, pokud to jenom jde. Za pár měsíců Kristýnka začala normálně chodit. A odešla. Ale to ještě předbíhám, na to je ještě čas. Pozvu pana profesůrka k nám, sednu si naproti nim a sleduju, jak si povídají. Teplo domova, radost až na kost. Lehké úsměvy, oba jsou ještě smutní, ale to přejde. Za okny zuří jaro, jsem šťastný a zároveň se trošku bojím. Zatím si byla jenom moje, moje, moje. Nechci se o tebe s nikým dělit. Ani s tímhle hodným chlápkem, kterej se tu zjevil jako anděl. Přemýšlím o osudu, o náhodě, o tom, kam mě život zavane dál. A protože se se mnou nikdo skoro nebaví a zároveň jim to jejich vymodlený štěstí moc přeju, tak se zpiju do němoty.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. dubna 2020

Rozhovor - INHUMAN - Death metal z Kostariky!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Kostariky - INHUMAN.

Odpovídal kytarista Jonathan Sanchez, děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - INHUMAN - Unseen Dead (2020):


Ave INHUMAN! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií INHUMAN. 

Ahoj, ja som Jonathan Sanchez, gitarista INHUMAN. INHUMAN je death metalovou kapelou z Kostariky v Strednej Amerike. Kapela sama o seba začala fungovať v roku 2011, v tom čase som už mal zložených niekoľko skladieb a začal som hľadať vhodných muzikantov. Najskôr som našiel bubeníka Freddyho Sancheza, ktorý neskôr odporučil vokalistu Sergia Munoza a potom, čo sa pripojil basák Carlos Venegas (neskôr sa taktiež pripojil ku kapele CORPSE GARDEN), začali sme nahrávať náš prvý album „Course of Human Destruction“ v roku 2012. Album bol vydaný v apríli roku 2013 a na jeho podporu sme potiahli krátke turné v Kostarike, Paname a Nikarague. Po turné bol Bubeník Freddy nahradený, pripojil sa k nám Eduardo Chaves a začali sme pracovať na druhej doske „Conquerors of the New World“. Nahrávať materiál sme začali v roku 2014 až bol album nakoniec v auguste 2015 vydaný. Potom sme znova spravili menšie turné v Kostarike a Nikarague, ktoré sa skončilo v marci 2016. Po turné bolo naším plánom začať s prípravou tretieho albumu. V tomto bode som už mal pripravené všetky skladby, ktoré v podstate aj tvoria základ albumu „Unseen Dead“, ale žiaľ náš bubeník Eduardo zomrel pri nešťastnej autonehode, takže sme si na pár mesiac dali prestávku. Počas pauzy sme vydali EP-čko s názvom „EP_01“ ako trio, ja som naprogramoval všetky bicie party. Neskôr sme našli bubeníka Davida Salazara, ale Carlos opustil rady kapely, takže sa k nám pripojil Kevin Moran a v polovici roku 2017 sme začali nahrávať tretiu dosku. Počas nahrávania albumu sa vyskytlo veľa zdržaní, takže album bol pripravený až v januári 2019, ale krátko potom sa náš bubeník David Salazar rozhodol opustiť kapelu a bol nahradený Jurielom Barquerom, no a v polovici roku 2019 odišiel aj vokalista Sergio, ktorý krátko na to zomrel. Jeho miesto v kapele nahradil Gabriel Martinez, ktorý predtým zdieľal kapelu s nebohým Eduardom. Potom sme sa spoločne s vydavateľstvom Grimm Distribution rozhodli vydať album v roku 2020, už máme za sebou malé turné po prvý raz v Mexiku a v súčasnosti pracujeme na našom 4. albume. 


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Unseen Dead“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy? 

Tentoraz som album nahrával vo svojom domácom štúdiu, ktoré skromne nazývam Inhuman štúdio a proces bol celkovo dosť odlišný. Bicie boli nahrané prostredníctvom Edrums, David však nahral všetky party. Gitary aj bass gitara boli nahrávané cez reamp pomocou Kemper. No a vokály boli taktiež nahrané u mňa doma v malej miestnosti-kumbále určenom na nahrávanie vokálu. Takže áno, proces bol dosť odlišný od spôsobu nahrávanie prvých dvoch albumov, ktoré sa nahrali v reálnom štúdiu použitím reálnych zosilňovačov a bicích. 

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku? 

Nebol to zámer, skladby som zložil najskôr na gitare a potom ostatní pridali svoje časti. Ja si väčšinou len tak sadnem s gitarou a začnem hrať nejaké riffy, ktoré neskôr pospájam a nová skladba je na svete. Takže myslím, že ide o čistú inšpiráciu, s čistou hlavou, občas trochu trávy. Ľudia nás označujú ako technický death metal, ale ja si myslím, že škatuľka death metal je postačujúca. Nesnažíme sa zámerne tvoriť riffy, ktoré by boli technické, či temné alebo zlé. 


Mám „Unseen Dead“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem? 

Skvelé, mal by si začať moshovať haha, nikdy nie je neskoro. Ako som spomínal album sa nahrával v mojom domácom štúdiu, takže som zodpovedný za nahrávanie, produkciu aj mix albumu, výsledný mastering urobil Esteban z Cisma records, on tiež pochádza z Kostariky. 

Kdo je autorem textů na „Unseen Dead“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Všetky texty má na svedomí Sergio Munoz a viac menej súvisia so smrťou. Sergio sa inšpiroval všetkými udalosťami, ktoré sa nám ako kapele za posledné roky stali. Text skladby „Unseen Dead“ je venovaný nášmu poslednému bubeníkovi a bratovi Eduardovi Chavesovi. Potom napríklad skladba „Last Prophet“ je myslím jediná s odkazom na cirkev, ale všetky ostatné nesú jasný odkaz smrti. 


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Unseen Dead“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali? 

Autorom obalu je J.L.Rey z Phlegeton Studio, možno ho poznáte ako speváka španielskej bandy WORMED. Spolupracujeme s ním už od svojich začiatkov, spravil všetky obaly našich albumov. Aby som úprimný, nechávame mu úplne voľné ruky, načrtneme mu len ideu za celým albumom a on príde so svojim návrhom. Je veľmi talentovaný a páči sa nám jeho práca ako aj postup. 

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna brutální technický death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“. 

Tak impulzom bolo asi skladať a nahrávať muziku. Predtým som pôsobil už v niekoľkých kapelách, ale bolo veľmi zložité dospieť až k nahrávaniu materiálu, pretože tie kapely to nebrali seriózne, mali tie isté skladby po celé roky bez zámeru ich nahrať. Takže aj to bol dôvod, prečo začal INHUMAN a teraz už máme 3 LP-čka a 1 EP. 

Nikdy som neskladal skladby so zámerom aby boli technické, či brutálne. Ja som len pripravil zopár riffov, ostatní pridali svoje časti, takže si myslím, že hrať brutal technical death metal naozaj nebolo našim zámerom, je to len finálny produkt toho, ako každý z nás individuálne priniesol svoju vlastnú inšpiráciu do songov. Samozrejme nebažíme po sláve, len chceme tvoriť muziku a hrať ju aj naživo. 


Pocházíte z Kostariky a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Kostarice death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky (miluju CORPSE GARDEN!). Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí? 

Hudobne je scéna silná, je tu mnoho skvelých formácií aj mladých či starších hudobníkov, ale koncerty sú rôznorodé. Niekedy príde 20 fanúšikov, inokedy 100, toto je naozaj malá krajina, takže sa to mení od koncertu ku koncertu. Ale myslím si, že v tomto momente je tu naozaj mnoho kapiel, ktoré nahrávajú a vydávajú skvelé albumy a to nie len v death metale. 

Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete v Kostarice, které je považována za silně katolickou zemi. Vy hrajete death metal. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím? 

S tým tu vôbec nemáme problémy, možno spätne v deväťdesiatych rokoch, keď sa metalová scéna na Kostarike ešte len formovala bolo zopár problémov, ale teraz to nikoho nezaujíma. Je veľmi jednoduché dostať priestor v televízií, či novinách, ale kto v tejto dobe ešte sleduje TV a číta noviny? V tejto dobe sociálnych sietí a youtube už nepotrebujete nič iné. 


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na INHUMAN největší vliv. 

Áno, samozrejme, bol som ovplyvnený skoršou americkou či európskou death metalovou školou, taktiež thrash metalom, atď. Vyrastal som na tom. Keď tvorím muziky, len nechávam svoje vzory voľne sa objavovať, nejako s tým nebojujem, len to nechávam plynúť. A tak to mám rád, myslím, že môj prístup je veľmi úprimný. Ostatní členovia sú inšpirovaný zas inou muzikou, sú to mladí chalani (24, 26, 30 rokov) oproti mne, ja mám už 35. Takže ich nechávam voľne tvoriť tak ako to hudobne cítia. Myslím, že všetko je takou zmesou všetkých našich vzorov. 

Osobne, najväčší dopad na mňa mali kapely CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, DEATH, HYPOCRISY, VADER, NAPALM DEATH, atď. 


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat? 

Milujeme hrať naživo, takže v podstate zahráme hocikde za minimálnych podmienok, či už v malých baroch, alebo vo veľkých kluboch, na tom nezáleží. Pre mňa osobne je celá myšlienka okolo toho hrať v kapele taká, že tvoríte muziku, nahráte ju a následne ju hráte naživo. Toto je naozaj malá krajina a nie je tu veľa miest, kde by sa mohla hrať extrémna muzika, takže hráme kdekoľvek sa len dá. 

Osobne by som veľmi rád hral aj v iných krajinách, je vždy dobré zahrať si na nových miestach. Nedávno sme sa vrátili z Mexika a bola to veľmi dobrá skúsenosť. Radi by sme v budúcnosti navštívili Južnú Ameriku, USA, Kanadu a Európu. 


Jdu si vaši novou desku „Unseen Dead“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo! 

Ďakujeme za tento rozhovor a som veľmi rád, že sa ti náš album páči. Dúfam, že jedného dňa dostaneme možnosť zahrať si aj v Českej republike a zvyšku Európy. Ďakujeme ešte raz! 

Recenze/review - INHUMAN - Unseen Dead (2020):

https://deadly-storm.blogspot.com/2020/04/recenzereview-inhuman-unseen-dead-2020.html



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

Interview - INHUMAN - Death metal from Costa Rica!


Interview with death metal band from Costa Rica - INHUMAN.

Answered guitarist Jonathan Sanchez, thank you!

Translated Petra, thank you!

Question prepared Jakub Asphyx.

 Recenze/review - INHUMAN - Unseen Dead (2020):

Ave INHUMAN! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us throw the whole history of INHUMAN. 

- Hi, im Jonathan Sanchez Inhuman guitarist, Inhuman is a Death Metal Band from Costa Rica in Central America, the band start december 2011, I already have several songs written and i start looking for musicians to start this new project, i found Drummer Freddy Sanchez who later on recommend Sergio Munoz for vocals, and after that bass player Carlos Venegas join to the band(he also letter on join Corse Garden) , we start recording a our first album Course of Human Destruction in 2012, the album was release April 2013, then we did a short tour in Costa Rica, Panama and NIcaragua, after the tour drummer Freddy Sanchez was replace by Eduardo Chaves, we start working on our second album Conquerors of the New World and we start recording it in 2014, the album was relased in August 2015, then we did another tour in Costa Rica and Nicaragua that ended on March 2016, after the tour the idea was to start our third album, at this point I have all the songs written(this will become Unseen Dead LP), but unfortunately Eduardo Chaves past away in a car accident, and we took a few months to recover, during this time we relase a cover EP called EP_01 as a trio, I program all the drums on this EP. Later on we found drummer David Salazar, then Carlos left the band and was replace by Kevin Moran, in mid 2017 we start recording what will become Unseen Dead, there where a lot of delay during the recording of the album, the album was ready on January 2019, but after that drummer David Salazar left the band and was replace by Juriel Barquero, in mid 2019 also Sergio Munoz(he past away last december) also left the band and was replace by Gabriel Martinez(who also had a band with Eduardo Chaves), then Grimm Distribution and us decide to release the album in 2020, we did a small tour for the first time in Mexico this year, and now we are working on our 4th album. 


This year, you have just released the new album „Unseen Dead“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access to the recording process differently than last time or did you choose verified practices? 

- This time I record the album in my home bedroom studio that I call humbly Inhuman Studio‘s, the process was different the drums were recorded with Edrums, David played all the parts, the guitars were reamp with a Kemper and also the Bass. The Vocal also were recored at home in a small room(my closet) that i have for vocals. So yes the procces was very different, the first two albums were recorded in a real studio using real amps and Drums.. 

The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music? 

- It was not intentional, I just made songs on guitar them every body add their parts. I just sit and make riffs then i join the riffs and a new song is born, so i think is just pure inspiration, but with nothing in mind only weed, people tag us as Technical Death Metal, but i just thing is Death Metal, i don’t do riffs thinking if is technical, dark or evil. 


I have a „Unseen Dead“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering? 

- Great, you should start moshing haha is never too late haha, I record the album at home in my bedroom Studio(Inhuman Studio’s), I’m responsable for the production, recording and mix of the album, the master was done by Esteban from cisma records, he is also from Costa Rica. 

Who is the author of lyrics on „Unseen Dead“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes? 

- The author of the lyrics is Sergio Munoz, all the lyrics are related to death, he got inspired by all the events that happend to us years before, the lyric of the song Unseen Dead is dedicated to our late drummer and bro Eduardo Chaves, the Song Last Prophet i think is the only one that reference religion, but all the other are related to death. 


Who is signed under the cover of „Unseen Dead“? I like his work very much. How did you choose the motif for cover? 

- The Artist for the cover is J.L Rey from Phlegeton Art Studio, he also is the singer from Spain band Wormed, hes been working with us since the beggining, he made all the covers from our LPs. 

To be honest we let him to get inspire we only told him the idea and he later on came with cover. He is very good and we like his art and approch. 

When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the brutal technical death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory". 

- Well the impulse was to record and make music, I was before in several bands and it was difficult to do this because the bands that i was part nobody took it seriusly, they had the same songs for years and no intention to record, so that why inhuman start, and now we have 3 LPs and 1 EP. 

I never write songs thinking if they are too brutal or technical, i just made the riffs then every body make their parts, so i guess the brutal technical death Metal is with not intencions, is only the final product after everybody brough their inspirations to the songs. We are not looking for glory, we just want to make music and play it live. 


You come from Costa Rica and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Costa Rica. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there (I love CORPSE GARDEN!). Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them? 

- Musically the scene is strong, there are a lot of great bands and musicians young and old, but concert are different, sometimes there are 20 people other times 100 people, this is a very small country so it change it from concert to concert. But i think we are in moment where there is a lot of bands recording and releasing great albums that are not only death metal. 

I have to ask. You live in Costa Rica, which is considered a strongly Catholic country. You play death metal. Do you have any problems with it? Do you get space in TV or in newspapers? How is life in your country affected by Christianity? 

- We don’t have problems with that here, those problems were in the 90s when the Costa Rica metal scene start it, now nobody care, it is very easy to get a space on TV and Newspaper, but who still watch TV or Newspaper?, with social media and you tube there is no more need of that.


From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on INHUMAN. 

- Yes of course,i was influence by early American and European Death Metal, thrash metal, etc. I grow up with that, When i write music I just let my influence to pop up, I don’t fight with it i just let it flow, and i like it, i think is very honest, then all the other band member have different inspiration, there are young guys(24, 26, 30) in the band i am the oldest(35), so i let them to do whatever they want musically. So i guess everything is a mash up of influences. 

Personaly the greatest impact are Cannibal Corpse, Morbid Angel, Death, Carcass, Hypocrisy, Vader, Napalm Death, etc..


What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform? 

- We love to play live so we play everywhere that have the minimun conditions, we plays small bars, big clubs it doesn’t matter. For me the idea of having a band is to make music, record it and play it live, this is a small country and there are not a lot of places for extreme music, so we play everywhere that we can. 

Personally it will be cool to play in different countrys, it always good to gig in new places. We recently came from Mexico and it was a good experience, we will like in the future to visit South America, USA, Canada and Europe.


I'm going to listen again your new album „Unseen Dead“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as is possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live! 

- Thanks for the interview, Im really glad that you like the album, i hope one day we have the oportunity to go to Czech Republic and the rest of Europe. Thanks Again.

Recenze/review - INHUMAN - Unseen Dead (2020):

https://grimmdistribution.bandcamp.com/album/054gd-inhuman-unseen-dead-2020
https://www.facebook.com/Inhuman.MetalBand
https://open.spotify.com/album/4VkiDMT6DeeQlHQIjCraww
https://www.youtube.com/channel/UC3s31sqa9x67YvWzDPvrHbw
http://satanath.com/distro


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

pátek 10. dubna 2020

Recenze/review - FUNERAL CULT - Possession Done (2020)


FUNERAL CULT - Possession Done
EP 2020, Lusitanian Music

 for english please scroll down

 Pokaždé, když jsem šel na modlitbu, tak jsem si té sochy všiml. Stála ve stínu u kostela a vždy jsem měl pocit, že jí z očí teče krev. Sedával jsem potom v dřevěné lavici a nevnímal slova kněze, který mluvil o pochopení, lásce a nekonečném dobru. Divně se u toho usmíval a já dávno věděl, že pod maskou přívětivosti se ukrývá čiré zlo. Netrvalo to dlouho a pod sochou objevili spoustu zohavených těl. Tekly ji dál slzy plné krve. Jakoby chtěla očistit naše hříchy, jakoby trpěla za všechny nevinné.

 Ne, tohle není smyšlený příběh, ale stará legenda, která se v základech zakládá na pravdě. Při poslechu tří nových skladeb polských FUNERAL CULT jsem si na plačící sochu i kněze s krví na rukou vzpomněl. Je totiž stejně temný a bolestivý. Od kapely, založené kdysi dávno v roce 1993, hrající syrový black doom death metal, jsem ani nic, než poctivé řemeslo nečekal. 



Jedná se o návrat po dlouhých 23 letech. Na EP mě asi nejvíc zaujala schopnost téhle smečky vytvořit kýženou smutnou a melancholickou atmosféru. K pradávnému death metalu a doomu jsou přidávány black metalové kousky zla a chladu. Když to vezmu kolem a kolem, tak se jedná přesně o muziku, o které není příliš snadné psát, lepší je ji poslouchat, vnímat ji všemi póry svého těla. Pomalost a smutek, sychravé ráno u kostela, návštěva katakomb, vyberte si situaci, která je vám co nejméně příjemná a absolvujte ji podchlazení a se strachem v očích. Necelých třináct a půl minuty se kolem mě převaluje jako řeka plná zkažené krve. Nastav tvář ty, jenž si bez viny. Tohle je hudba do opuštěných chrámů, na okultní seance, na vyvolávání nečistých sil. Hnis, špína, beznaděj a nekonečný smutek. Nad močálem se povaluje mlha a ty jsi další na řadě. Niterně bolestivé album, u kterého pochopíte, co je temná magie!
sumarizace:

"Possession Done" je black doom/death metalové album, které připomíná odříkávání staré modlitby. Polští FUNERAL CULT se v něm modlí ke starým opuštěným hřbitovům, k peklu, k samotné smrti. Hudba je zde velmi naléhavá, temná, doslova černě smutná. Pokud máte rádi okultní záležitosti, myslím, že budete spokojeni stejně jako já. Při poslechu této nahrávky je smrt tak blízko! EP je jako rituál, uspořádaný k černé mši. Také cítíte tu beznadějnou atmosféru, tu náladu plnou tmy a záhrobí? FUNERAL CULT jsou na posledním albu tajemní a magičtí, jako opuštněný kostel. Novinka se s klidem může přehrávat na pohřbech padlých mnichů. Magická black doom/death metalová záležitost. Excelentní okultní obřad!


Asphyx says:

"Possession Done" is a black doom/death metal album that recalls chanting of old prayers. Polish FUNERAL CULT pray there to the old lonely cemeteries, to Hell, to Death itself. The music here is very urgent, dark, literally black sad. If you like the occult, I think you will be happy as me. When listening to this recording is the death so close! EP is like a ritual, organized to the Black Mass. Do you also feel the hopeless atmosphere, the mood full of darkness and the beyond? FUNERAL CULT are on their last album mysterious and magical, like a lonely church. The news can be calmly played at funerals of fallen monks. Magic black doom/death metal thing. Excellent occult ceremony!


Tracklist:
1. Necroscope
2. Frost
3. I am You Are Me, The Fury

https://www.facebook.com/lusitanianmusic/
http://www.lusitanianmusic.com/
https://www.facebook.com/funeralcultband/

čtvrtek 9. dubna 2020

Recenze/review - EARTH ROT - Black Tides of Obscurity (2020)


EARTH ROT - Black Tides of Obscurity
CD 2020, Season of Mist

 for english please scroll down
Probudím se ze zlého sna. Venku je mlha a lampy šeptají do tmy. Postavy schoulené v kápích, kam asi jdou? Padá na mě tíseň a nemůžu usnout. Chtělo by to nějakou muziku a něco dobrého k pití. Noční můry mi dělají společnost. Někde mezi sněním a bděním. Na tuhle desku jsem se chystal už dávno. Australští black death metalisté EARTH ROT. Chladní a odtažití, krásně se hodí k dnešní mrazivé noci. Najednou je v mém pokoji krvavá mlha, která mě láká ven. Už na mě čekají ostatní. Zahaleni do svých snů vyrážíme pryč do lesů. Na staré pohřebiště, na místa, které si již dávno označila smrt.

EARTH ROT jsou melodičtí, chladní, mraziví, démoničtí. Inspirováni zemitým, klasickým death metalem, black metalovým záhrobím i kousky jakési "pokřivené" vznešenosti. Už první poslech byl zvláštní, odlišný od jiných, deska se do mě zakousla a nepustila se vlastně po celou dobu poslechu. 



"Black Tides of Obscurity" je opravdu jako krvavá mlha. Zpočátku nepropustné, záhadné, tajemné a nekonečně temné album. Skladby v sobě mají až mystický náboj. Některé momenty lze přirovnat k BOLT THROWER, jiné zase k DISMEMBER, BEHEMOTH, IMMORTAL. Není to ale příliš důležité, každý si na desce najde to své. Pro mě jsou EARTH ROT zajímaví hlavně tím, že znějí jinak, odlišně, pestře. Pokud jste fanoušci spíše epičtějších skladeb, budete určitě spokojeni. Dostat se do nahrávky mi sice trvalo delší dobu, ale teď se některých melodií nedokážu vůbec "zbavit". Už zase nemůžu spát, pochoduji po bytě stále dokola, jako nemocná šelma, která hledá temný kout, kde by spočinula. Spojte ruce do kruhu, šeptejte s námi nekonečnou mantru smrti. Lidé bez tváří, lidé bez duše, lidé bez názoru. Jsme jen masa, jdoucí stejným směrem. EARTH ROT jsou jiní a přišli k nám odněkud z nekonečného mrazu a temnoty. A teď dost slov, stejně jsou zbytečná. Lepší bude, když si poslechnete nahrávku sami. Nejlépe uprostřed noci. Mrazivý black death metal, u kterého se probouzejí noční můry!




sumarizace:

EARTH ROT se povedlo zhudebnit temnotu. Death black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "Black Tides of Obscurity" za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Atmosférický black death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!



Asphyx says:
EARTH ROT composed darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "Black Tides of Obscurity" during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. An atmospheric death black metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!




Tracklist:
01. Dread Rebirth (5:57)
02. New Horns (4:14)
03. Towards a Godless Shrine (5:39)
04. Unparalleled Gateways to Higher Obliteration (5:16)
05. Ancenstral Vengeance (4:21)
06. The Cape of Storms (4:03)
07. Serpent's Ocean (4:31)
08. Mind Killer (3:30)
09. Unravelling Vapour of Sanity (5:12)
10. Out in the Cold (2:43)


band:
J.P. Bridgeman, T.S. Waterhouse, C.A.X. Dickie, D.J. Maloney

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine