CD 2021, Me Saco un Ojo Records / Dark Descent Records
for english please scroll down
Děsivé oči umrlců. Nikdy na ně nezapomeneš. Procházíš temnými chodbami v podzemí pod vaším městem. Bývalo tu někde staré pohřebiště. Hned vedle špinavé stoky. Slyšíš nářek mučených, ozvěny z onoho světa. Ze zdí stéká smradlavý hnis. Někde tady, hluboko pod povrchem země, musela vzniknout i nová mokvající deska japonských death doomařů ANATOMIA. Je cítit zkaženým masem.
Již od prvního tónu se před vámi začne odehrávat hodně morbidní příběh. Jako bych byl v opuštěné márnici a měl ruce ponořené po lokty do dávno mrtvého těla. Atmosféra celé desky "Corporeal Torment" je velmi pochmurná, šílená, drásavá. Je přesně zacílena na milovníky dlouhé a bolestivé smrti. Stíny se prodlužují a bestie touží po čerstvém mase.
Řeka beznaděje, mlha plná duší prokletých. ANATOMIA jsou ze stejné líhně jako kapely typu AUTOPSY, COFFINS, ATARAXIE, DISEMBOWELMENT, ale i třeba OPHIS, UNDERGANG, HELLHAMMER, CELTIC FROST. Není to zase tak důležité, u tohoto stylu stejně všichni dají hlavně na temné nálady, hutný, masivní zvuk a ošklivý obal. Japonci vše splňují na výbornou. Nepřinášejí do katakomb sice nic nového, ani převratného, ale to po nich ani nikdo nechce. S chutí si užívám všechny nechutné momenty, brodím se s kapelou po kolena ve stoce plné krve, špíny a lidských ostatků. Podobné místo je určitě i pod vaším městem. Nezapomeňte si s sebou vzít do sluchátek "Corporeal Torment". Možná se už nevrátíte, ale myslím, že nikomu chybět nebudete. Pohodí vás u cesty, roztrhají na kusy, stanete se nicotou. Líbí se mi atmosféra desky, jednotlivé, nebál bych se napsat okultně meditativní pasáže. Jakmile padne na město smog a ulice se naplní stíny, vím, kam mám jít a co poslouchat. Smrt je opravdu doslova hmatatelná. Hnusná a ošklivá, bažinatá a mokvající. Připomíná veřejnou pitvu. Diváky jsou všichni prokletí. ANATOMIA vystoupili z hluboké temnoty, aby nás svým death doom metalem vyvrhli zaživa! Skvělá nahrávka až po okraj naplněná hnisem!
Asphyx says:
Scary eyes of the dead. You will never forget them. You walk through dark corridors of underground below your city. There used to be an old cemetery somewhere. Right next to the dirty sewer. You hear the cries of the tortured, echoes from the other world. Stinky pus is pouring down the walls. Somewhere here, deep below the earth's surface, a new soaking record of Japanese death/doom band ANATOMIA must have been created. It smells of rotten flesh.
From the very first tone, a very morbid story begins in front of you. It was as if I were in an abandoned morgue, my hands submerged at the elbows. The atmosphere of the whole album "Corporeal Torment" is very gloomy, crazy, poignant. It is precisely targeted at lovers of a long and painful death. The shadows lengthen and the beast longs for fresh flesh.
A river of despair, a mist full of cursed souls. ANATOMIA are from the same hatchery as bands such as AUTOPSY, COFFINS, ATARAXIE, DISEMBOWELMENT, but also OPHIS, UNDERGANG, HELLHAMMER, CELTIC FROST. It's not so important, in this style, everyone want just a dark moods, dense, massive sound and ugly cover. The Japanese do everything very well. They do not bring anything new or revolutionary to the catacombs, but no one expect it. I enjoy all the disgusting moments with pleasure, wading kneeling with the band in a sewer full of blood, dirt and human remains. A similar place is definitely under your city. Don't forget to take the headphones and album "Corporeal Torment” with you. You may not return, but I don't think anyone will miss you. They will throw you along the way, they will tear you to pieces, you will become nothing. I like the atmosphere of the album, individual, I would not be afraid to write occult meditative passages. Once smog falls on the city and the streets are filled with shadows, I know where to go and what to listen to. Death is really tangible. Disgusting and ugly, swampy and wet. Reminiscent of a public autopsy. The audience is all cursed. ANATOMIA came out of deep darkness to throw us alive with their death doom metal! Great record filled with pus to the brim!
Byl jsem tenkrát mladej kluk. Devadesátý léta a tak nějak jsem postupně odrůstal knihám pro děti. Jasně, že jsem miloval řadu KOD. Vinetou, ale spíš Tekumseh, na chalupě máme dodnes celou řadu knih z prérie. Díky mámě a dědovi jsem se ale dostal i ke klasice. Přelouskal jsem povinnou četbu (jo, fakt i Jiráska, kterej mě absolutně nebavil). Pamatuji si to jako dnes. Šel jsem kolem trafiky kousek od Komenského náměstí v Boleslavi. Hned vedle chodila do školy moje první holka. Byl jsem na místě jako vždy dřív a nenápadně si prohlížel nahý slečny v časákách. Rozcapený maminy v Leu, fotky úsměvný, ale znáte to. Zaujal mě sešit formátu A4. KARAVANA. Ještě jsem nevěděl, že se stane mým prokletím a že mě přivede k sci-fi. Vyhrabal jsem v kapse drobné, stará paní v trafice mi nabídla zaručeně pravdivé erotické povídky, ale na ty jsem už neměl peníze. Sedl jsem si na lavičku a za půl hodiny si vůbec nevšiml, že přišla moje holka.
Četl jsem si v hospodě, doma, v autobuse, na brigádě, všude. Bylo tam hodně polských autorů sci-fi. Mimochodem vynikajících (Stanisław Lem, Maciej Kuczyński, Stefan Weinfeld). Byla tam i jedna povídka od Johna Wyndhama ze knihy Sleepers of Mars. Pamatuji si, že vyšla posmrtně (bylo to dopsáno v úvodníku). Pojednávala o vědcích, kteří našli pozůstatky marťanské civilizace. Bylo to pro mě něco úplně nového. Moje fantazie byla rozjitřena a jako vždy v mém životě, vše ostatní šlo stranou. Byl jsem žánrem sci-fi nadšen. Koneckonců, jsem z generace školáků, kteří chtěli být kosmonauty a o výtvarné výchově jsem také lepil raketu z papíru.
Měl jsem navíc velké štěstí, že jsem měl svoji knihovnici Kláru. Jasně, že měla nejkrásnější prsa ve městě, ale taky spoustu dobrých tipů pro kluky jako já. První na řadě byl John Wyndham a Midwichské kukačky. Knihu jsem slupl během jednoho odpoledne v rohu hospody U Hymrů (jo tenkrát vám nalili pivo, i když jste byli pod zákonem). Druhý den jsem po škole ihned běžel do knihovny. Klára, ta krásná dáma z mých snů, mě zavedla do uličky, na kterou byla tolik hrdá. Ona vlastně může za to, že znám Arthura Ch. Clarka, Isaaca Asimova, Raye Bradburyho, Franka Herberta, George Orwella. Vraťme se ale k Wyndhamovi. Po Midwichských kukačkách jsem zkusil Den Trifidů a na spoustu let byl absolutně ztracen.
Možná proto, že jsem miloval Julese Verna, možná že jsem byl obyčejný kluk, sci-fi jsem si neskutečně oblíbil. V mém okolí nikdo moc nečetl, byl jsem osamocený bojovník. Ale byl to krásný svět nekonečné fantazie. Sranda byla a je, kolik příběhů ze sci-fi knih je dnes realitou. Někdy se v myšlenkách k Midwichským kukačkám vracím. Nápad s malou vesnicí, ve které se narodí spousta divných dětí...někdy mám pocit, že se to děje. Knihy nás, jak je všeobecně známo baví, ale také poučují. Nerad moralizuji, ale současný svět by si zasloužil více čtenářů a méně rádoby chytrých lidí, kteří se musí za každou cenu vyjádřit ke všemu.
Hele na rovinu, když se podíváte na zprávy (já třeba nekoukám už snad 20 let, ale přesto, občas se nejde vyhnout), nepřipadá vám, že už nás mimozemšťani dávno ovládli? Moudří a zkušení jsou upozaďováni uřvanými tupci. Kde já jsem tohle už četl? Chybí nám nadhled, pokora a mnohým i vědomosti. Ve sci-fi knížkách se dost často zničí lidstvo vlastně samo. Klasiky žánru mám rád dodnes. Midwichské kukačky asi nejsou nelepší knihou autora, ale pro mě mají samozřejmě pořád určitou nostalgickou hodnotu. Nevím proč, ale během pandemie koronaviru mi spousta věcí vrtala hlavou, musel jsem si knížku znovu přečíst. Je v ní spousta zajímavých momentů, které paralelu se současností evokují.
Na závěr si dovolím jednu citaci: "Může si jakýkoli stát, třeba sebetolerantnější, dovolit poskytovat útočiště menšině, jejíž síla stále roste a nad kterou nemá žádnou možnost kontroly? Odpověď, která je nasnadě, je taky záporná."
Asi nemusím nic dodávat. Snad jen, díky že čtete a používáte zdravý rozum.
V poklidné anglické vísce Midwich se stane cosi neobvyklého: Všichni obyvatelé přijdou o jeden den svého života. Celých 24 hodin prospí. To samozřejmě vzbudí nesmírný ohlas, ale poté, co se do věci vloží vojenská rozvědka, vše pomalu utichá a na místě zůstává pouze několik pozorovatelů. Jejich pozornosti ovšem uniká fakt, že všechny plodné obyvatelky jsou najednou těhotné. A když všechny naráz porodí děti zcela evidentně nelidského původu, mohlo by se zdát, že je pro obyvatele modré planety už pozdě…
Ave DEATHSWARM! Greetings to the Swedish underworld. I'm still playing your new record "Forward into Oblivion" and I feel like I'm locked in old catacombs. The album sounds really dark, cool and melodic at the same time. Did you want to move in this direction? How did the record come about?
Hi there! Yeah to reach total darkness was the main focus haha. It’s very dark and heavy, and sure, there are some sick morbid melodies as well. Johan composed and arranged all the songs and I wrote all the lyrics and we just recorded it. It went really fast, just like our first album, and it’s the same formula as the first record, very varied and dynamic, we wanted to continue on the same path but add more darkness and evil and rotting corpses along the way.
DEATHSWARM plays three musicians from SARCASM. How did you get together and how did DEATHSWARM come about? Please take us through the history of the band.
Yes three of us are in SARCASM as well, but there are no SARCASM influences in DEATHSWARM whatsoever. Musically or lyrically DEATHSWARM is a totally different beast. And none of us SARCASM members are involved in the music writing in this band. It’s Johan who’s the musical brain of DEATHSWARM. We hung out one day few years ago and talked about doing a project together, a project that pays tribute to old school death metal, because it’s the one extreme sub genre that we all love, and so one day a year later Johan revealed that he had written 10 songs. We listened to them and we all thought they were awesome and completed the line-up with Nicklas and Alvaro, and just recorded the album and released it under the title “Shadowlands of Darkness” a year later on Chaos Records and also on Pyscocontrol (vinyl). The album received great reviews, then shortly after FDA Records heard the album and loved it so we signed with them in 2020. It all went so fast we didn’t even reflect and asked ourselves if this is a band or a project or what. It was just fun to do it, so we thought, well let’s do another album. I would consider DEATHSWARM a band concept now. Some people say it’s a side project of SARCASM but that’s not the true, at least not for me.
Let's go to the new record. When I first heard "Forward into Oblivion", the first feeling I had of her was cold. It's like standing in a snowstorm. Sound contributes a lot to that. Where did you record, who took care of the mix and mastering?
It’s interesting you feel a snowstorm, some people I’ve talked to feel like they are standing in a sea of flames when they listen to it. Perhaps the cover has something to do it I don’t know lol. We recorded the album at our drummer’s Studio like the first one. And Johan Ericson who did the first album mixed and mastered this one also. He did a great job in my opinion. The album sounds like a tank crushing corpses of thousand posers so we’re very happy about the result.
I really liked the novelty, I like it and I often listen to it. The only thing I don't like very much is the packaging. The motif is great, but the design is so weird. It bothers me a little that the cover looks "blurred". But that's probably the purpose. Who is the author of the cover and how does the motif relate to what is happening on the record?
We’ve had some complaints about the cover, people saying that it looks cheap and not “trve” because it’s not hand painted etc. Next time we will use a real artist for the cover when we have a better budget lol. Personally we all in the band love it. We wanted to have something other than monsters, zombies or dark landscapes all the other millions bands are using. At least ours is noticeable. And the stuff that’s happening on the cover are happening in some of the lyrics so it’s very related. And also a very symbolic artwork if you look closely. Very provoking in different ways.
I wonder what the lyrics on the new album are about. Is this a death metal classic? I don't have an ordered CD in my hand yet, so I can't judge, but I like what I was able to understand. Who wrote the lyrics and where did they get the inspiration for them?
I write all the lyrics for DEATHSWARM, and well yeah you could say they are classic death metal topics with lots of horror, death, hate and killings etc, but I try to tell a story in every song and not just write about gore for the sake of gore. There are several fictional serial killers in them for instance, like The Poet And The Meat Cleaver and The Eating Blood. But my serial killers only kill assholes of this world. Some anti-religious songs like Unchackle The Jackal and Deus Ex Nihilo, revenge beyond the grave like the song Army of Shadows, and there’s also some about the apocalypse like Where Death is Recrowned. All the stuff I can’t write in SARCASM I write in DEATHSWARM, the barbaric side of me finally shows its ugly face in this band lol.
DEATHSWARM have their second full-length album. How are you doing with the concerts? Do you play a lot? Are you attracted to big festivals, tours in Europe or do you prefer small clubs?
Actually we have never played live before with DEATHSWARM . Two albums and not a single show haha. We’ll see in the future how that evolves. We talked about playing only festivals but we’ll see. Festivals would be nice.
There are a lot of death metal bands playing in Sweden. A typical handwriting influenced by the 1990s is the main hallmark of groups in your country. But DEATHSWARM are still different. They have their expression, the listener will recognize you immediately. How do you create new material? Do you compose together in a rehearsal room or is someone the "main" author?
Nice that you think we’re not typical and that’s true, we’re not typical “Swedish death metal” even though we are very influenced by the old Swedish sound. We are also inspired by the old British sound, even more than Swedish I think. That’s what we talked about when we started this, we wanted influences from different sources. There are many bands with an “old sound” but all of them only sound Swedish or British or American or Brazilian, so we thought, why not blend? Yeah you can clearly hear Bolt Thrower on some songs but on some other songs Repulsion or Autopsy influences are more present. And that’s why every song on our albums stands out and becomes memorable. And that’s what I often hear about DEATHSWARM, that our songs are catchy. No, Johan composes all the music at home and send all the files to me to write all the lyrics. We don’t rehearse at all and never have actually. Not necessary.
When you say Sweden and death metal, a lot of experiences come together. Unfortunately, I have never been to your country. I wonder how the scene works for you. I mean underground now. Is it still like the old days? Do people go to concerts a lot? Do bands support?
You should visit us someday, we have a very cold climate and very expensive beer haha. I think the underground death metal movement is strong enough for what it is. And that’s how it should stay, underground and nothing more. There are a lot of bands from Sweden but unfortunately many of them are commercially oriented and many of the newer bands try to play metal but can’t. Very few of them are genuinely good in my opinion. But I think people go to concerts, perhaps not as much as in other countries but still. I don’t go to concerts like I used to in the past so I wouldn’t know actually. I’m pretty sure it’s not like the old days.
As I wrote, DEATHSWARM is a band of experienced musicians themselves. Today's world has changed dramatically in recent years. Paper magazines used to be read, they were often the only source of information, today everyone has the Internet in their pocket, they can listen to music from the other side of the world in a few minutes. Technology has also changed. How do you, as a musician, perceive these changes? Did you have to change your approach in any way?
This whole internet thing is just awesome in my opinion, but it’s not exactly “new” anymore is it? But sure, I was there in the old days with tapetrading, fanzines and stuff, and yeah, it was charming and exciting in its own way, but I prefer this technology. You reach more people and spread your music thousand times faster. In my experience those changes occurred very smoothly when internet was “new” in Sweden, since my whole education at that time in the mid-90s was based on computers and internet so contacting people with e-mail was more than welcome to me. No more one-month-wait-for-mail from labels and mags. It was great. And still is great with all the social medias and stuff. The only negative is all that garbage that comes with new technology.
How do you remember the time when you started with music? What was Sweden like in your youth? Who was your role model and inspiration in your beginnings? How did you even get into death metal?
It was not like today I can tell you haha, now every grandma and their childrens children go to see Mayhem shows. In those days, and I mean the mid 80s, this extreme music wasn’t accepted at all in Sweden, it was very new and dangerous and noisy to most people back then. It was bigger and more accepted in other European countries, like Germany for instance. But there were some of us who were active in the underground and spread the word as it gradually grew and finally exploded by the end of the decade when death metal became this big thing. I was into this “extreme metal” since I heard Venom back in 1983, everything changed for me after that and I looked for more of the same stuff, so it got more and more extreme, one band lead to another. Bathory to Celtic Frost to Sodom to Possessed etc.. I checked out every band that came out actually. It was not like this endless metal jungle today, you could keep track of every band then, at least I could. And in those days you always looked for those who could play faster. Suddenly S.O.D. wasn’t fast enough so in came Cryptic Slaughter, and then Wehrmacht, then Napalm Death etc. And to see all that glam shit and how good old traditional metal turn into something like “Turbo” made me want to check out even more extreme and obscure stuff and dive into the underground even more. I was not only in death metal, I listened to lots of hardcore punk and crossover and thrash and speed metal also of course, and bought every damn record that came out. I was obsessed with this music back then. So I didn’t have one specific role model, the whole scene was my role model, they were all my heroes haha.
Are you a collector of music media? Do you support your favorite bands? Which one has appealed to you lately?
I was a serious collector for 30 years but stopped buying stuff about 7 years ago. It was unhealthy and got out of hand so I stopped completely. Back in the day when I supported my favorite bands I collected everything with all the bands, CDs, LPs, picture discs, singles of all formats, demotapes, VHS etc etc. And I had many favorite bands haha. There are some “newer”bands I really like, like Hail Spirit Noir and Exmortus for example. I try to check out as much as possible, but there too many bands and too little time.
What does death metal mean to you? Is it just music or a lifestyle? How would you bring it closer to a person who has never listened to him? You can easily embark on the field of philosophy.
For me extreme metal in general means freedom and self-empowerment, both musically and lifestyle I suppose. Although I listen to much more stuff than metal nowadays. To people who never have listened to death metal I would recommend the oldest stuff from the mid-80s and then to move forward.
What are DEATHSWARM planning in the coming months?
Nothing big really, some interviews and stuff and we will probably write some music I think. You can’t do much more than that in these virus times. Have a couple of beers also.
Thanks for the interview. I wish not only the new album the best possible sales, concerts packed with fans and good luck in your private life! I'm going to play "Forward into Oblivion". And really loud!
Thanks for this interview man, and good luck to you too and your writing, you’re doing a great job for this scene. Yeah our new album should be played really loud so you can see all the maggots crawling out of the speakers. Cheers man!
Recenze/review - DEATHSWARM - Forward into Oblivion (2021):
Ave DEATHSWARM! Zdravím do švédského podsvětí. Pořád dokola si přehrávám vaši novou desku „Forward into Oblivion“ a připadám si jako zavřený ve starých katakombách. Album zní opravdu temně, chladně a zároveň melodicky. Chtěli jste se posunout tímto směrem? Jak deska vznikala?
Ahoj! Hlavním cílem bylo dosáhnout totální temnoty, haha. Je to velmi temné a hutné a jistě, existují tu i nějaké chorobné melodie. Johan složil a zaranžoval všechny skladby a já jsem napsal všechny texty a společně jsme to jen nahráli. Šlo to opravdu rychle, stejně jako naše první album a je to stejný vzorec jako u první desky, velmi pestrý a dynamický. Chtěli jsme pokračovat stejnou cestou, ale přidat víc temnoty, zla a hnijících mrtvol.
V DEATHSWARM hrají tři muzikanti ze SARCASM. Jak jste se dali dohromady a jak vznikli DEATHSWARM? Proveď nás prosím historií kapely.
Ano, tři z nás hrají také v SARCASM, ale v DEATHSWARM neexistují žádné vlivy SARCASM. Hudebně i textově je DEATHSWARM úplně jiná bestie. A nikdo z nás (členů SARCASM) se nepodílí na psaní hudby v této kapele. Je to Johan, kdo je hudebním mozkem DEATHSWARM. Jednou jsme se potkali před několika lety a mluvili jsme o společném projektu, projektu, který vzdává hold old school death metalu, protože je to jeden extrémní subžánr, který všichni milujeme, no a jednoho dne o rok později se Johan zmínil, že napsal deset skladeb. Poslouchali jsme je a všichni jsme si mysleli, že jsou úžasné. Završili jsme sestavu s Nicklasem a Alvarem. Album jsme nahráli a vydali ho pod názvem „Shadowlands of Darkness“ o rok později u Chaos Records a také u Pyscocontrol (vinyl). Album získalo skvělé recenze, no a krátce poté, co FDA Records album slyšeli a líbilo se jim, tak jsme s nimi podepsali v roce 2020 smlouvu. Všechno šlo tak rychle, že jsme ani nepomysleli na to, zeptat se sami sebe, zda se jedná o kapelu nebo projekt nebo co vlastně. Bavilo nás to, tak jsme si řekli, udělejme další album. Nyní bych DEATHSWARM považoval za koncepční kapelu. Někteří lidé říkají, že je to vedlejší projekt SARCASM, ale to není pravda, alespoň pro mě ne.
Pojďme k nové desce. Když jsem slyšel „Forward into Oblivion“ poprvé, první pocit, který jsem z ní měl, byl chlad. Jako bych stál ve sněhové bouři. Hodně k tomu přispívá zvuk. Kde jste nahrávali, kdo se postaral o mix a mastering?
Je zajímavé, že cítíte sněhovou bouři, někteří lidé, se kterými jsem mluvil, mají pocit, že když poslouchají, stojí v moři plamenů. Možná s tím má co dočinění obal, nevím, haha. Nahráli jsme album stejně, jako to první ve studiu našeho bubeníka. A Johan Ericson, který vytvořil první album, ho také mixoval a masteroval. Podle mého názoru odvedl skvělou práci. Album zní jako tank, který drtí mrtvoly tisíců pozérů, takže jsme z výsledku velmi nadšeni.
Novinku jsem si opravdu oblíbil, rád a často ji poslouchám. Jedinou věcí, která se mi příliš nelíbí, tak je obal. Motiv je skvělý, ale provedení je takové…divné. Trošku mi vadí, že cover působí „rozmazaně“. Ale asi je to účelem. Kdo je autorem obalu a jak motiv souvisí s tím, co se odehrává na desce?
Zaznamenali jsme nějaké stížnosti na obal, lidé říkali, že to vypadá levně a ne „opravdově“, protože to není ručně malované atd. Příště využijeme na obal skutečného umělce, až budeme mít lepší rozpočet. Osobně to všichni v kapele milujeme. Chtěli jsme mít něco jiného než příšery, zombie nebo temné krajiny, které používají miliony ostatních kapel. Alespoň je to patrné. A věci, které se dějí na obálce, se dějí v některých textech, takže to velmi souvisí. Je to také velmi symbolické dílo, pokud se podíváte pozorně. Velmi provokující různými způsoby.
Zajímalo by mě, o čem jsou texty na nové desce. Jedná se o death metalovou klasiku? Nemám v ruce ještě objednané CD, tak nemůžu posoudit, ale co jsem byl schopen pochopit, tak se mi líbí. Kdo psal texty a kde pro ně bral inspiraci?
Píšu všechny texty pro DEATHSWARM a ano, dalo by se říci, že jsou to klasická death metalová témata se spoustou hororu, smrti, nenávisti a vražd atd., Ale snažím se v každé skladbě vyprávět příběh a ne jen psát o “gore” jakož takovém. Je v nich například několik fiktivních sériových vrahů, například “The Poet and the Meat Cleaver” nebo ”The Eating Blood”. Ale moji sérioví vrazi zabíjejí jen kretény tohoto světa. Máme protináboženské skladby jako “Unchackle The Jackal” a “Deus Ex Nihilo”, o pomstě až za hrob je skladba “Army of Shadows”, a také nějakou o apokalypse jako “Where Death is Recrowned”. Je to všechno, o čem nemůžu psát do SARCASM, tak o tom píšu do DEATHSWARM, má barbarská stránka se konečně může projevit a můžu v této kapele ukázat svou odvrácenou tvář.
DEATHSWARM mají na svém kontě druhé dlouhohrající album. Jak jste na tom s koncerty? Hrajete hodně? Lákají vás třeba velké festivaly, turné po Evropě a nebo máte raději malé kluby?
Vlastně jsme s DEATHSWARM nikdy živě nehráli. Dvě alba a ani jedna show haha. Uvidíme v budoucnu, jak se to vyvine. Mluvili jsme o tom, že bychom hráli jen festivaly, ale uvidíme. Festivaly by byly fajn.
Ve Švédsku hraje spousta death metalových kapel. Typický rukopis ovlivněný devadesátými roky je hlavním poznávacím znamením skupin z vaší země. DEATHSWARM jsou ale přeci jen jiní. Mají svůj výraz, posluchač vás ihned pozná. Jak tvoříte nový materiál? Skládáte společně ve zkušebně nebo je někdo „hlavním“ autorem?
Je fajn, že si myslíš, že nejsme typičtí a je to pravda, nejsme typický „švédský death metal“, i když jsme velmi ovlivněni starým švédským zvukem. Inspiruje nás ale také starý britský zvuk, myslím, že dokonce víc než švédský. O tom jsme mluvili, když jsme začínali, chtěli jsme vlivy z různých zdrojů. Existuje mnoho kapel se „starým zvukem“, ale všechny znějí pouze švédsky nebo britsky nebo americky či brazilsky, tak jsme si řekli, proč to nenakombinovat? Ano, u některých skladeb můžete jasně slyšet Bolt Thrower, ale u jiných skladeb jsou více přítomny vlivy Repulsion nebo Autopsy. A proto každá skladba na našich albech vyniká a stává se nezapomenutelnou. A to je to, co často slyším o DEATHSWARM, že naše skladby jsou chytlavé. Johan skládá veškerou hudbu doma a posílá mi soubory, abych napsal všechny texty. Vůbec nezkoušíme a nikdy jsme nemuseli. Není to nezbytné.
Když se řekne Švédsko a death metal, tak se mi spojí dohromady spousta zážitků. Bohužel jsem ve vaší zemi nikdy nebyl. Zajímalo by mě, jak u vás funguje scéna. Myslím tím teď underground. Je to pořád jako za starých časů? Chodí lidé hodně na koncerty? Podporují kapely?
Měl by jsi nás někdy navštívit, máme velmi chladné počasí a velmi drahé pivo haha. Myslím, že undergroundová death metalová scéna je dost silné na to, čím je. A tak by to mělo zůstat - undergroundem a nijak jinak. Existuje mnoho kapel ze Švédska, ale bohužel mnoho z nich je komerčně zaměřených a mnoho novějších kapel se snaží hrát metal, ale nemůže. Jen velmi málo z nich je podle mého názoru opravdu dobrých. Ale myslím, že lidé chodí na koncerty, možná ne tolik jako v jiných zemích, ale přesto. Nechodím na koncerty jako v minulosti, takže vlastně ani nevím, ale jsem si docela jistý, že to není jako za starých časů.
Jak už jsem psal, DEATHSWARM je kapelou ze samých zkušených muzikantů. Dnešní svět se za poslední roky hrozně změnil. Dřív se četly papírové časopisy, často byly jediným zdrojem informací, dnes má každý internet v kapse, poslechne si muziku z druhého konce světa během několika minut. Změnily se i technologie. Jak tyhle změny vnímáš ty, jako muzikant? Museli jste třeba nějak změnit svůj přístup?
Všechno to kolem internetu je podle mě úžasné, ale už to není úplně „nové“, že? Ale jasně, zažil jsem starý časy s měněním kazet, fanziny a tak, a jo, bylo to svým způsobem okouzlující a vzrušující, ale dávám přednost technologii. Oslovíte více lidí a svou hudbu rozšíříte tisíckrát rychleji. Podle mých zkušeností tyto změny proběhly velmi hladce, když byl internet ve Švédsku „nový“, protože celé mé vzdělání v polovině 90. let bylo založeno na počítačích a internetu, takže kontaktování lidí pomocí e-mailu bylo pro mě více než vítané. Už žádné měsíční čekání na poštu od labeů a časopisů. Bylo to skvělé. A pořád je to skvělé, i se všemi sociálními médii a tak. Jediným negativem je veškerý odpad, který přichází s novou technologií.
Jak vzpomínáš na dobu, když si s muzikou začínal? Jaké bylo Švédsko tvého mládí? Kdo byl tvým vzorem a inspirací v tvých začátcích? Jak si se vůbec dostal k death metalu?
Nebylo to jako dnes, to ti můžu říct, haha, teď každá babička a její vnoučata chodí na Mayhem. V té době a tím myslím v polovině 80. let, nebyla tato extrémní hudba ve Švédsku vůbec přijímána, byla tehdy pro většinu lidí velmi nová, nebezpečná a hlučná. Byla rozšířenější a lépe přijata v jiných evropských zemích, například v Německu. Ale někteří z nás byli aktivní v undergroundu a šířili jsme to, jak to postupně rostlo a nakonec to gradovalo, když se death metal stal velkou věcí. Zajímal jsem se o „extrémním metal“, od doby, kdy jsem slyšel VENOM v roce 1983, všechno se tím pro mě změnilo a hledal jsem další podobné věcí, takže to bylo čím dál extrémnější, jedna kapela vedla k druhé. Bathory k Celtic Frost, Sodom k Possessed atd. Měl jsem přehled o každé kapele, která vyšla. Tehdy to nebylo jako v té dnešní nekonečné metalové džungli, takže jste mohli sledovat každou kapelu, alespoň já mohl. A v té době jste vždy hledali ty, kteří dokázali hrát rychleji. Najednou S.O.D. nebyli dostatečně rychlí, takže přišli Cryptic Slaughter, a pak Wehrmacht, pak Napalm Death atd. A vidět všechny ty glam sračky a jak se starý dobrý tradiční metal proměnil v něco jako „Turbo“, mě přimělo vyzkoušet si ještě extrémnější a obskurnější věci a ještě více se ponořit do undergroundu. Nebyl jsem zapálený jen do death metalu, samozřejmě jsem poslouchal spoustu hardcore punku a crossoveru a thrash a speed metalu a koupil si všechny zatracené desky, které vyšly. Tehdy jsem byl touto hudbou posedlý. Takže jsem neměl jeden konkrétní vzor, celá scéna byla mým vzorem, všichni byli moji hrdinové haha.
Jsi sběratel hudebních nosičů? Podporuješ své oblíbené kapely? Která tě za poslední dobu oslovila?
Byl jsem velkým sběratelem 30 let, ale asi před 7 lety jsem přestal kupovat další věci. Bylo to nezdravé a vymklo se mi to z rukou, takže jsem to úplně stopl. V době, kdy jsem podporoval své oblíbené kapely, jsem sbíral všechno od všech kapel CD, LP, singly všech formátů, demo kazety, VHS atd. A měl jsem mnoho oblíbených kapel haha. Existuje několik „novějších“ kapel, které se mi opravdu líbí, například Hail Spirit Noir a Exmortus. Snažím se toho naposlouchat co nejvíce, ale je tu příliš mnoho kapel a příliš málo času.
Co pro tebe znamená death metal? Je to jen muzika nebo životní styl? Jak bys jej přiblížil člověku, který jej nikdy neposlouchal? Můžeš se klidně pustit i do oblasti filozofie.
Extrémní metal pro mě obecně znamená svobodu a sebevědomí, a to jak po hudební stránce, tak ve způsobu života. I když dnes poslouchám mnohem více věcí než jen metal. Lidem, kteří nikdy neposlouchali death metal, bych doporučil nejstarší věci z poloviny 80. let a pak jít kupředu.
Co chystají DEATHSWARM v nejbližších měsících?
Ve skutečnosti nic velkého, nějaké rozhovory a tak podobně, myslím, že složíme nějakou hudbu. V těchto “virových” časech se toho moc víc dělat nedá. Dáme si také pár piv.
Děkuji za rozhovor. Přeji nejen novému albu co nejlepší prodeje, koncerty narvané fanoušky a ať se vám daří i v soukromém životě! Jdu si „Forward into Oblivion“ pustit. A to pořádně nahlas!
Díky za rozhovor a přeji hodně štěstí i tobě při psaní, děláš pro tuto scénu skvělou práci. Jo, naše nové album by se mělo hrát opravdu nahlas, pak můžete vidět, jak všichni červi lezou z reproduktorů. Mějte se!
Recenze/review - DEATHSWARM - Forward into Oblivion (2021):
Postupný rozklad živých tkání. Florida, močály. Pach zkaženého masa. Vzduch je těžký, nasáklý krví a dal by se krájet rezavým nožem. Ve smradlavé loďce se pohupuje dávno mrtvé tělo. Podle prvního ohledání bylo zabito někdy v devadesátých letech minulého století. V době, kdy jsem si i já vytvářel svůj názor na hudbu a čerpal pradávnou sílu, která mi zůstala v žilách dodnes.
Jsem na tom podobně jako tři staří psi - Terry Butler (Obituary, ex-Death), Jeramie Kling (Venom Inc., Goregäng, The Absence) a Taylor Nordberg (Goregäng, The Absence). Ti za podpory svých kolegů Rick Rozz (Ex-Massacre, Ex-Death) - sóla v některých skladbách a Paul Mazurkiewicz (Cannibal Corpse) - texty, vytvořili v podstatě dokonalou "iluzi" starých dobrých časů.
Tyhle gentlemany nelze obviňovat z kopírování. Hrají tak, jak to mají dávno zakódované v genech. Prašivě, divoce, surově. Thrash a death metal v podobě, v jakém jej hrály kapely jako SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. Ano, jedná se o klasiku, ctící tradice bezezbytku. Důkazem je i velmi povedený obal od Dana Goldsworthyho, který evokuje slavná díla Edy Repky. Není to ale jenom cover, náležitě prašivý je i zvuk, který si určitě užijí všichni pamětníci. Navíc, skladby jsou zajímavě napsány, nenudím se ani chvilku. Kapela rozhodně nehraje jen na vlnu nostalgie, spíš si říkám, jakou sílu má hnilobný death thrash metal i v dnešní době. Líbí se mi, že INHUMAN CONDITION nic nepředstírají, nepodbízejí se. Tihle muzikanti nemusí dávno nikomu nic dokazovat. Hrají tak, jak to cítí. A na desce je to hodně znát. Obsahuje v sobě velké množství energie, nadšení pro věc, album řeže a pálí, vezme vás na dlouhý výlet do bažin. Po cestě potkáte utopené, oběšené, pokloníte se základům death metalu v podobě v jaké se kdysi hrával. Album není určeno pro dnešního fanouška často zbytečně komplikovaných postupů a uřvaného zvuku, ale ocení jej spíše pamětníci a všichni, kteří přísahají na osmdesátá a devadesátá léta. Exhumace shnilého death thrash metalu se povedla na výbornou! Morbidní ozvěny z katakomb!
Asphyx says:
Gradual decomposition of living tissues. Florida, swamps. The smell of rotten meat. The air is heavy, soaked in blood, and could be cut with a rusty knife. A long-dead body sways in a stinking boat. According to the first inspection, it was killed sometime in the 1990s. At a time when I was also forming my opinion on music and drawing on the ancient power that has remained in my veins to this day.
I'm like three old dogs - Terry Butler (Obituary, ex-Death), Jeramie Kling (Venom Inc., Goregäng, The Absence) and Taylor Nordberg (Goregäng, The Absence). With the support of their colleagues Rick Rozz (Ex-Massacre, Ex-Death) - solos in some songs and Paul Mazurkiewicz (Cannibal Corpse) - the lyrics, they created a perfect "illusion" of the good old days.
These gentlemen cannot be accused of copying. They play as they have long since encoded in genes. Dusty, wild, raw. Thrash and death metal in the form in which bands like SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED played it. Yes, it is a classic, respecting the traditions of the full. Proof of this is the very successful cover by Dan Goldsworthy, which evokes the famous works of Ed Repka. But it's not just a cover, the sound is duly dusty, which all witnesses will definitely enjoy. In addition, the songs are interestingly written, I'm not bored for a moment. The band is definitely not just playing a wave of nostalgia, but rather wondering what power the rotting death-thrash metal has even today. I like that INHUMAN CONDITION does not pretend, they do not underestimate themselves. These musicians don't have to prove anything to anyone for a long time. They play the way they feel. And you know a lot on the record. It contains a lot of energy, enthusiasm for the cause, the album cuts and burns, it will take you on a long trip to the swamps. Along the way, you will meet drowned, hanged, bow to the basics of death metal in the form in which it was once played. The album is not intended for today's fan of often unnecessarily complicated procedures and raucous sound, but it will be appreciated more by witnesses and all those who swear by the eighties and nineties. The exhumation of rotten death-thrash metal was excellent! Morbid echoes from the catacombs!
Tenká hranice mezi životem a smrtí byla opět překročena. Bylo mi umožněno nahlédnout do nekonečné říše mrtvých. Našlapuji tiše. Pod nohama mi praskají kosti těch, kteří byli prokleti. Neexistuje nebe ani peklo, jenom nicota. Nepropustná hustá mlha. Vidím siluety postav, rozšklebené tváře. Cítím neskutečný chlad. Vrátili se. Démoni temnoty. Každý den uléhají do rakví s nápisem KILLING ADDICTION.
Ano, hádáte správně. Floridská kapela, datující svůj vznik do devadesátých let je zpět. S ostrým, divokým a neurvalým death metalem staré školy. Brány podzemí byly znovu otevřeny, aby vydaly dávná svědectví o pravé smrti. Přidávám hlasitost a ocitám se v Hádově říši.
KILLING ADDICTION hrají surový smrtící kov, který vychází ze stejných kořenů jako CARCASS, INCANTATION, GRAVE, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC, IMMOLATION. Můj přehrávač je zasažen neznámou chorobou, z reproduktorů vytéká zkažená krev. "Mind of a New God" připomíná dlouho neléčený vřed, který tepe a pálí. První ostrý riff, kůže je proříznuta. Hnis, šílený zápach. Ano, takhle nějak vypadá opravdová smrt. Ošklivá, bolestivá, krutá a černá jako ohořelé tělo. Jako nové album. které vám doslova shoří v rukou. Připadám si, jako bych byl jenom kusem masa, hozeným zuřivým hladovým bestiím. Songy jsou skvěle napsány, mají v sobě neskutečnou sílu, drive. Připomínají vichřici, která rozmetá v márnici všechny kosti. KILLING ADDICTION mají svůj vlastní výraz, skvělý mocný a mohutný zvuk a obal, který vás připraví na vstup do podzemí. Tenká hranice mezi životem a smrtí byla opět překročena. Bylo mi umožněno nahlédnout do nekonečné říše mrtvých. Našlapuji tiše. Pod nohama mi praskají kosti těch, kteří byli prokleti. Neexistuje nebe ani peklo, jenom death metal. Tentokrát smrdí sírou, nenávistí, zkaženým masem. Démoni se probudili a přinášejí nám ze záhrobí ryzí zlo! Absolutní inferno!
Asphyx says:
The thin line between life and death has been crossed again. I was allowed to look into the endless realm of the dead. I step on quietly. The bones of those who have been cursed are cracking under my feet. There is no heaven or hell, only nothingness. Impermeable thick fog. I see silhouettes of figures, grimaces. I feel incredibly cold. They came back. Demons of darkness. Every day they lie in coffins with the inscription KILLING ADDICTION.
Yes, you guessed it right. The Florida band, dating back to the 1990s, is back. With sharp, wild and unruly old school death metal. The gates of the underground were reopened to bear ancient testimonies of the true death. I turn up the volume and find myself in the Realm of Hades.
KILLING ADDICTION plays raw deadly metal that comes from the same roots as CARCASS, INCANTATION, GRAVE, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC, IMMOLATION. My player is affected by an unknown disease, rotten blood is leaking from the speakers. "Mind of a New God" is reminiscent of a long-untreated ulcer that beats and burns. The first sharp riff, the skin is cut. Pus, crazy smell. Yes, this is what real death looks like. Ugly, painful, cruel and black as a charred body. Like a new album. which will literally burn in your hands. I feel like I'm just a piece of meat thrown by furious hungry beasts. The songs are well written, they have incredible power, drive. They resemble a storm that scatters all the bones in the morgue. KILLING ADDICTION has its own expression, great powerful and powerful sound and packaging that will prepare you to enter the underground. The thin line between life and death has been crossed again. I was allowed to look into the endless realm of the dead. I step on quietly. The bones of those who have been cursed are cracking under my feet. There is no heaven or hell, only death metal. This time it stinks of brimstone, hatred, rotten meat. The demons have awakened and are bringing us pure evil from the grave! Absolute inferno!
Ave SOLSTICE! Greetings to Florida. I hope everything is fine with you. I have to say straight away that I wasn't looking forward to any album as much as I was looking forward to your new album "Casting the Die". I had the record a long time in advance for review and I was very annoyed that I couldn't share my joy with my friends. It is excellent. Death and thrash metal exactly the form I like best. How did the album was created and how did you feel about going to the studio?
- Hello, Dennis Munoz here. Thank you so much, we feel our new album is quality work and we’re very pleased with it. We were very much ready to record this album after touring Europe, the US and south and central America at the end of 2016. We were as tight as we’ve ever been as a band and were very prepared. It took just a few jams to put together the majority of the songs to be ready to record.
What was it like to start creating new material again? You haven't released a full-length album for 12 years. This is a very long time. Everything has changed. Technology, we have the internet, everything is faster, more brutal. In extreme metal especially. Then you come and chop me up with a total old school! Has the approach you take have changed in any way? How did SOLSTICE create new material?
- Yes a lot of things have certainly changed but our last album was aided by the internet and couldn't have been completed without it. I would say the approach is the same for us, someone has an idea and we work on it to see if it develops. Sometimes it doesn't and sometimes you have awesomeness.
You've always had that mouldy, dusty sound that won't leave anyone calm. How and where did you record the album? The record looks old, mouldy, it's probably not analogy or is it? Who is signed under mix and mastering?
- We began recording at my studio in Miami Florida and completed everything in a few weeks. At the end of 2017 I moved to Texas and opened another studio where I mixed and mastered it. It was all recorded in digital but without time alignment or any kind of digital trickery. Only the kicks were sampled and replaced for consistency. There are a few mistakes throughout the recording here and there that were left in, because why not.
Without the cover, the album would not be complete. The one for the new album "Casting the Die" is as cut from the nineties of the last century. I really like it. I ordered a T-shirt immediately. Who is its author and how did you choose the motif?
- The artist is Dean Piekara, he is a friend and tattoo artist from Florida. We gave him the lyrics from the title track and a basic idea and he came back with the art.
I have to ask - why didn't you actually record anything between 2009 and 2021? It occurs to me that no one has ever heard of you. I'm the kind of fan who follow the band, looks for information, is interested, but it's like you disappear. Why actually?
- In 2011 we did a few live shows with the To Dust line up and then we parted ways. In 2013 we started talking about putting everything together again and we found Ryan Taylor and began rehearsing for a tour of the US and then Europe. We wanted to play live and go to places that we’ve had requested we visit through the years. The plan was to do that first and then worry about writing and recording a new album. So we were very much active in between the majority of the time in between albums.
There are only two left from the original line-up, Dennis and Alex. If I'm not mistaken, Ryan joined you at the microphone in 2013. How hard was it to find a new singer to fit into the band? Haven't you even asked Rob Barret any more? I know he is a part of CANNIBAL CORPSE, but still.
- It happened by chance, we weren’t actively looking for a singer. Ryan was in a thrash band that he started with friends and Alex saw them at one of their gigs and was impressed and told me about him. Yes it had come up numerous times about Rob recording something with us and we were finally able to make it happen when he recorded a few vocal lines for our new album. We also planned on him doing a guitar solo but that didn't work out. His schedule is centered around what Cannibal is doing so if we miss a window of opportunity, the opportunity is gone.
Let's go back to the good old days, please. The "Solstice" cassette once came to me in the 1990s. I have to admit that I immediately included you in bands like OBITUARY, PESTILENCE, MORGOTH, in short, among my favourites. Unfortunately, I've never seen you live. I always got something into it. But a friend saw you and praised the concert very much. How do you remember that time? Is there anything you would like to return, change? How did SOLSTICE actually reunited? Please remember for us.
- There are a lot of great memories of that time, playing the local clubs, hanging out in Tampa with our friends, visiting Scott at Morrisound. I would not want to change anything. I would want the whole recording studio experience to be as it was back then. I can’t really say that we ‘reunited’, we just decided to pick it back up again because the time was right and we had writing ideas. There was never a conscious effort to have it be a reunion.
In the underground, your old albums are literally iconic. Or so I perceive them that way. As I mentioned, times have changed a lot. We have the internet, everyone downloads music, everything is different. Did you have to change your approach as a band? As musicians, you have a lot of new possibilities.
- Well today it’s easier to promote anything you're doing because of the internet and its power to reach many people with minimal effort. I don’t believe this required a change in approach as a band.
For me, Florida as a place is one of my unfulfilled dreams. I wonder how the death metal scene works for you? Lots of great bands come from you. When I did an interview with DIABOLIC, they praised Florida a lot. Do you have active scene, clubs, fans? Is it still alive as in your beginnings? Has the fans' attitude changed somehow, for example?
- The metal scene in South Florida was thriving before everything had to shut down. There is a huge amount of young bands that want to be heard and are competing for a spot. There is a lot of amazing talent everywhere you look.
I still firmly believe that I will see you live. Aren't you planning a tour for a new album? When the flu pandemic is over, I can quite imagine you, along with MALEVOLENT CREATION on a tour around Europe. Please don't forget Prague! We have a good beer and nice girls, be sure to come!
- We’ve starting to talk about doing a European run in 2022 and we would love to visit Prague. Our last European tour was amazing, great people, great clubs and excellent food and drink. We can’t wait to return.
What are SOLSTICE planning in the near future? What can we look forward to? I hope that the next album will not be again in 12 years!
- We want to visit as many places as possible in support of this new album. We will definitely not take as long to record and release another album.
Thank you so much for the interview. It means a lot to me. I'm an old fan of the band and I wish not only success to the new album, but also sold-out concerts and all the best in private lives! SOLSTICE rules!
- A big thank you to you as well for this opportunity and great questions.
Recenze/review - SOLSTICE - Casting The Die (2021):
