DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 24. června 2021

Rozhovor - INHUMAN CONDITION - Myslím, že death metal je nyní větší, než tomu bylo po mnoho let.

Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Floridy - INHUMAN CONDITION.

Odpovídal kytarista Taylor Nordberg, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - INHUMAN CONDITION - Rat God (2021):

Ave INHUMAN CONDITION! Zdravím do floridského podzemí. Už několik týdnů se stále vracím k vaší nové letošní desce „Rat God“. Mám pocit, že mi je zase sedmnáct a objevuji novou muziku. Vůbec jsem nejdřív nevěděl, kdo v kapele hraje. Raději jsem poslouchal, než abych pátral po informacích. Říkám si, hergot, to je fakt dobrý. To zní jako staré desky MASSACRE, SOLSTICE. Pak mi někdo říká, hele a víš kdo v INHUMAN CONDITION hraje? Pak už jsem se nedivil ničemu! Novinka je jedním slovem vynikající. Po všech stránkách. Jak jste se dali dohromady? Popiš mi prosím vznik kapely. Úplně před sebou vidím hospodu někde na Floridě, mám pravdu?

Vlastně to bylo v tajném žaláři v bažinách ... haha! Jeramie a já jsme byli v MASSACRE na podzim roku 2019 a napsali jsme 14 skladeb, které měly být novým albem. Nahráli jsme naše party a poté během následujícího roku vyšlo najevo, že už nemůžeme být dál součástí této kapely. Místo skartování materiálu jsme se rozhodli vytvořit novou kapelu a nahrávku vydat sami. Terry tedy slyšel skladby nějakou dobu poté, co jsme opustili MASSACRE a hudba se mu opravdu líbila a chtěl být plnohodnotným členem kapely. Vyšlo to skvěle a upřímně dávám přednost těmto verzím skladeb! Všechno na „Rat ° God“ a pět dalších skladeb (které mají vyjít koncem tohoto roku, snad…) bylo původně napsáno jako skladby pro MASSACRE, takže to asi možná vysvětluje to, že si někteří lidé myslí, že to zní jako MASSACRE, haha!


Jsem starej metalovej pes, miluju váš tradiční, prašivej zvuk. Pod novinkou je podepsáno ale více osob - Jeremie Kling, Taylor Nornberg. (Spring Hill). Bylo těžké docílit tak „old schoolový zvuk“? Pouštěl jsem desku jednomu mladému klukovi a on mi říká, vždyť to není slyšet. Musel jsem se smát, dnes jsou všechny produkce neskutečně přeřvaný, asi aby byly slyšet ve všech streamech na internetu. Jak nahrávání probíhalo? Nahrávalo se analogově? Album tak zní.

Jeramie a já jsme nahrávali album zde v našem studiu Smoke & Mirrors Productions ve Spring Hill na Floridě. Zní to analogově? Nechme to teda tak! Oba jsme byli přítomni v průběhu celého procesu a vzájemně se odráželi od myšlenek toho druhého, Jeramie album mixoval a já jsem ho masteroval. Naše nahrávání obvykle probíhá docela hladce a nahrávání Terryho basy pro album bylo naprosto skvělé.

Nejdřív jsem slyšel muziku, k obalu jsem se dostal až po nějaké době. Asi se mnou budeš souhlasit, že se motiv od Dana Goldsworthyho odkazuje na díla Edy Repky. Mně se hrozně líbí, hned jsem si musel objednat tričko! Jak jste se další s Danem dohromady, jaké dostal zadání a jak jste cover vybírali?

Obal se vydařil parádně! Prohlížel jsem si několik novějších obalů thrashových alb a viděl jsem nejnovější obal alba XENTRIX a myslím, že i design trička a abych byl upřímný, myslel jsem si, že je to Ed Repka, ale bylo to svěží. Vyhledal jsem si tedy, kdo je autorem a byl to Dan Goldsworthy. Sehnali jsme si na něj telefon a chvíli jsme si povídali o všemožných věcech a Jeramie dostal nápad, jak by si mohl vyhrát s obalem alba. Zhruba o týden později nám poslal náčrt a bylo to úžasné. Potom poslal „nedokončenou“ verzi a bylo to ohromující. Potom poslal finální verzi a to byl už „wow efekt“. Navrhl pro nás i trička, která brzy vydáme, no a už jsme mluvili o tom, že bude pracovat i na dalším albu / EP.


Kdo je autorem textů? Nemám ještě k dispozici CD a tipnul bych si, že se jedná o death metalovou klasiku? O čem jsou texty na „Rat God“ a jak vznikaly?

Jeramie a já se dělíme o texty a vokály na všech 14-ti skladbách s výjimkou dvou, které napsal Paul Mazurkiewicz z Cannibal Corpse. Jedna skladba je na tomto albu a druhá bude na dalším. Texty pokrývají docela širokou škálu, cokoli od vrahů, gore (Paulova skladba!), Problémy lidského bytí, cestování časem, ničení Země.

INHUMAN CONDITION jsou kapelou, složenou ze samých zkušených muzikantů. Seznam kapel, ve kterých působíte, je impozantní. Jak jste skládali nový materiál? Nebyl problém se třeba na něčem domluvit? Kdo byl hlavním autorem? Jak vlastně tvoří INHUMAN CONDITION? Zajímá mě samotný proces vzniku nového songu. Na mě působíte jako parta chlápků, co se sejde ve zkušebně a jde na to!

Když jsme byli v MASSACRE, shodli jsme se na celkové atmosféře alba, než jsme ho začali psát. Přiměl jsem lidi začít znovu hrát ve standartním D, protože hráli v B, než jsem se připojil. Začali jsme se znovu zabývat death metalovými věcmi z 80. let a samozřejmě From Beyond and the Inhuman Condition EP, Leprosy, Spiritual Healing, Celtic Frost a také jsme začali tahat některé z hardcore vlivů. Ukázal jsem riffy v nějaké struktuře skladeb. Pak Jeramie pomohl s aranžováním a jamoval, aby se ujistil, že to zní jako skladba nebo bychom možná změnili riff, vyměnili přemostění z jiné skladby atd. U dvou skladeb - Tyrantula a Planetary Paroxysm, Jeramie nejprve napsal bicí, nahrál je, pak jsem vstoupil já a napsal rytmy kolem jeho bicích. Byla to zábava, díky které se tyto skladby staly docela vzrušujícími.


Jak to mají, budou mít INHUMAN CONDITION s koncerty? Jste a budete regulérní kapelou, která bude jezdit turné, hrát po klubech? To ale zase narážíme na vaši vytíženost.

Odehráli jsme zatím jednu show s DEICIDE tady na Floridě a jednu jsme měli v červenci s GRUESOME. Na plánech na turné/koncertech v současnosti pracujeme, takže pokud se sejdou časové harmonogramy všech, tak doufejme odehrajeme spoustu akcí.

Pro mě byla Florida vždy kolébkou dobré muziky. MASSACRE, OBITUARY, DEICIDE, SOLSTICE, DIABOLIC, skvělých kapel máte spoustu. Třeba SOLSTICE i DIABOLIC se vrátili s velmi dobrými alby. Parádní jsou noví GOREGANG. Znamená to, že máme čekat další „novou vlnu“? Jak to dnes na Floridě žije? Máte hodně koncertů, akcí, festivalů? A čím si vysvětluješ, že zrovna Floridě je tolik death metalových kapel?

Myslím, že death metal je nyní větší, než tomu bylo po mnoho let. Nové album Cannibal Corpse bylo #6 nebo tak něco a nová Gojira byla číslo #1 !! To je sakra skvělý! Palec nahoru pro death metal. Doufám, že je na vzestupu. Život na Floridě vypadá docela dobře. Každý den se ohlašují další koncerty a zdá se, že se věci trochu vracejí k „normálu“. Myslím si, že koncem 80. a na počátkem 90. let tady bylo tolik dobrých kapel, že mladší generace kapel jsou inspirovány životem na Floridě a bytím v death metalové kapele.


Za mikrofonem i bicími sedí Jeramie Kling. Zase tolik zpívajících bubeníků není. Ve studiu to chápu, ale naživo? Musí to být hodně náročné. Někde jsem ale zaznamenal, že naživo má na bicí hrát Ruston Grosse (MASTER, DEATH STRIKE), je to pravda?

Na našich živých koncertech bude Jeramie jen zpěvák a bude s námi hrát živě bubeník. Měli jsme Rustona, který s námi hrál na koncertu DEICIDE! Může se ale stát, že Jeramie bude zpívat i hrát, předpokládám, že to záleží jen na dané situaci.


Za poslední roky se hodně změnila technika. Ovlivnilo tě to nějak jako muzikanta? Hrajete starý, poctivý death metal. Dnes se už hraje jinak. Změnila se technologie, postupy, jsou jiné možnosti. Jak vnímáš tyhle změny ty, jako hudebník? Ovlivnil tě třeba internet, stahuješ hudbu? Držíš krok s dobou nebo jdeš radši se starými kamarády na pivo a pokecáte tváří v tvář?

Věci se mění už od dětství, ale myslím, že jediné, co můžete udělat, je „ plout na vlně nebo se nechat smést“ (cituji Dimebaga!). Myslím, že internet ovlivnil každého, ať si to chce připustit nebo ne. Všechno je teď tak přístupné, včetně hudby, což je podle mě plus. Když jsem byl dítě, stahoval jsem skladby a objevil jsem tak spoustu svých oblíbených kapel, ale fyzická alba kupuji jen posledních 15 let. Mám asi 800 CD a několik stovek desek. Moji přátelé říkají, že jsem se narodil jako dědek, protože si myslí, že se chovám jako starý muž, haha, takže možná v některých ohledech držím krok s dobou, ale už nepiju, takže raději zůstávám doma se psy.


Turné? Nebo velký label? Máte cílovou metu, které chcete dosáhnout?

Půjdeme tak daleko, jak to bude možné. Jsme tady, abychom žvýkali žvýkačky a nakopávali prdele... a žvýkačky nám došly! Plánujeme turné, doufáme, že se vydáme i na festivaly, vydáme další alba. Bavilo nás vydat si album sami, takže to můžeme udělat i s dalšími a možná už to tak zůstane pořád, pokud to bude fungovat.

Zrovna mi přišel email, že balík s CD a trikem je někde nad Atlantikem. Těším se moc. Děkuji za rozhovor a tvůj čas. Přeji vám spoustu prodané hudby, plné koncerty fanoušků a doufám, že uvidím INHUMAN CONDITION někdy naživo. Ať se vám daří i v soukromí! Death metal forever!

Díky, měj se!


středa 23. června 2021

Recenze/review - CRYPT CRAWLER - Future Usurper (2021)


CRYPT CRAWLER - Future Usurper
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Letní kino, kam jsi vzal svoji holku, je tiché a temné. Krve by se ve vás nedořezal. Ve filmu řádí sériový vrah. Má rád krev a čerstvé mladé maso. Tvá milá se k tobě přitulí a cítíš se hrozně silný. Na plátně se odehrává šílené násilí, sám se někdy díváš raději stranou. Někdo v vzadu za tebou zvrací, pár lidí raději odejde z kina. Glorifikace smrti, úchylné představy. Ve filmu je snad všechno zlo světa. Rozloučíš se, když odvezeš dámu domů. Usmíváš se do doby, než ho potkáš před dveřmi. Ano, je to on, hlavní hrdina filmu.

Mám rád temné příběhy, které se mi míhají jako černé mraky hlavou, když poslouchám dobrý death metal. CRYPT CRAWLER jsem potkal poprvé před dvěma lety, když vydali svoji prvotinu "To the Grave" (recenze dole pod článkem). Líbila se mi schopnost kapely navodit atmosféru strachu. Člověk má opravdu pocit, že je účastníkem nějakého hororového filmu. 

Nahrubo nasekané maso je podáváno podobným stylem, jako to dělávaly kapely jako CARCASS, DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL, BOLT THROWER. Pánové se vás nesnaží jenom vykostit krutými riffy, ale přidávají i chladné, studené melodie, thrashové pasáže a spoustu krvavé tmy. CRYPT CRAWLER mají i letos skvělý zvuk a obal, po řemeslné stránce nelze Australanům vytknout vůbec nic. "Future Usurper" je propracovaným, velmi dobře napsaným albem, které otevírá staré rány. Určeno je pro všechny, kteří rádi a s chutí sledují hororové filmy, pro milovníky temných zákoutí a dlouhých stínů. Osobně se mi nejvíc líbí způsob, jakým se kolem mě vznáší kytarové harmonie. Songy mají jasný a zřetelný cíl, jsou nabroušené jako skalpely a zároveň v sobě obsahují poctivou starou prašivinu. Jaké jsou asi myšlenky zločince, který spáchal něco hrozného? Odpověď od CRYPT CRAWLER sice nedostanete, ale rozhodně vám svojí hudbou napoví. Vyjádřit hudbou temnotu, zlo, agresi, odvrácenou stranu lidské mysli, zase tolik kapel neumí. Novinka má v sobě velké množství pradávné síly, kterou v sobě měly skupiny v devadesátých letech. "Future Usurper" je pro mě velkým překvapením a ujištěním, že i v dnešní době někdo chápe death metal jako já. Hororová smrtící deska, u které se probouzejí démoni! 

  

Asphyx says:

The summer cinema where you took your girlfriend is quiet and dark. You could have knocked me down with a feather. There's a serial killer in the movie. He likes blood and fresh young flesh. Your sweetheart snuggles up to you and you feel very strong. There is crazy violence on the screen, sometimes you prefer to look away yourself. Someone in the back behind you vomits, a few people prefer to leave the cinema. Glorification of death, perverse ideas. In the film, perhaps everything is the evil of the world. You say goodbye when you take the lady home. You smile until you meet him at the door. Yes, it's him, the protagonist of the film.

I like dark stories that flicker like black clouds over my head when I listen to good death metal. I first met CRYPT CRAWLER two years ago when they released their debut "To the Grave" (review below the article). I liked the band's ability to create an atmosphere of fear. One really feels like one is in a horror movie.

Coarsely chopped meat is served in a similar style as bands like CARCASS, DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL, BOLT THROWER. Gentlemen not only try to bone you with cruel riffs, they also add cold, cold melodies, thrash passages and a lot of bloody darkness. CRYPT CRAWLER have a great sound and packaging this year as well, nothing can be blamed on Australians at all. "Future Usurper" is a sophisticated, very well written album that opens old wounds. It is intended for everyone who likes and likes to watch horror movies, for lovers of dark nooks and long shadows. Personally, I like the way the guitar harmonies float around me the most. The songs have a clear and distinct goal, they are sharpened like scalpels and at the same time they contain an honest old dust. What are the thoughts of a criminal who has committed something terrible? You won't get an answer from CRYPT CRAWLER, but they will definitely tell you with their music. So many bands can't express darkness, evil, aggression, the other side of the human mind. The novelty has a large amount of ancient power that the groups had in them in the 1990s. "Future Usurper" is a big surprise and reassurance for me that even today someone understands death metal like me. A horror deadly album with which demons are awakening!


:
about CRYPT CRAWLER on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. The Mouth Of Death
02. Future Usurper
03. Force Fed To The Dead
04. Delirium
05. Inherent Complexion
06. Choir Of Reprieve
07. The Avaricious Ones
08. Horrors Of Humanity
09. The Illusion We're Under
10. Once Shadow, Now Flesh

Crypt Crawler is:
Marco Ieritano – Vocals
Jordan Cappa – Lead Guitar
Zach James – Rhythm Guitar
Cameron Gillam – Bass
Lewis Oliver – Drums


A few questions - interview with death metal band from Australia - CRYPT CRAWLER.


A few questions - interview with death metal band from Australia - CRYPT CRAWLER.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

We are Crypt Crawler, a death metal band from Perth, Western Australia. We formed in 2018, released our debut album in 2019, and have since followed up with an EP in 2020 and now our sophomore album in 2021.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The album was written in Marco’s computer room, where he handled all recording, mixing and mastering for the album. This is usually a very chilled environment with no worries, so we can be free to explore and experiment with sounds without any time limits or external pressures.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Future Usurper has been released on CD, with an initial run of 200 copies. It is also currently being pressed on Purple Splatter Vinyl with a first pressing of 200 copies as well. Future Usurper is also available digitally on all major streaming services and our Bandcamp, along with all of our past releases.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Marco writes all of the lyrics for Crypt Crawler. Whilst our first album, To the Grave, and EP, Blood Sustenance, are generally based on horror fiction and films, Future Usurper has taken a slightly different turn, focussing on some of the horrors of the real world. The general theme of the album revolves around the loss of free will and illustrates a dystopian future where leaders rule to the absolute extreme. Other such themes on the album include the abuse of power, existentialism and general human interaction/perception.

 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

This is another area that Marco takes complete care of. He designed the logo along with its various iterations along the way, as well as created our website and runs our social networks. This is something we feel is very important and we ensure is kept to a professional standard. Whilst the music has to sound great, our visual appearance needs to compliment this and is just as important.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We have decided to remain independent thus far. We have been approached by a few labels, however felt that we could keep maintaining control for now. We have, however, teamed up with Bitter Loss Records to release our Vinyl for Future Usurper, and we are definitely very happy with how thing’s have been going with them.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our biggest influence is Death, followed by many of the old school death metal greats including Obituary, Morbid Angel and Immolation. We also take inspiration from bands such as Bolt Thrower, Aborted and even many 80s Heavy Metal and Thrash bands.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We opted to stay independent for this release and decided not to send out our record to any labels. We did however choose to have PR for this release to ensure it does reach more people in Australia and around the world.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have been playing gigs since 2018. COVID definitely placed a hold on gigging last year, however we’ve played around 20 gigs so far. Club shows are great, however we played our first outdoor festival earlier this year as part of Perth’s Slayfest, which we would have to consider as the best show we’ve played. From the response of the crowd to the amazing atmosphere and how well we played, it has definitely been a big highlight for our band.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We plan to just keep going, keep writing and releasing music and see where our music takes us. A full Australian tour next would be awesome, and hopefully we can take our music on tour around the world at some stage.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our fans can contact us via our Facebook page and Instagram. Always happy to interact with our fans, because without them, we wouldn’t be able to do what we do, so thank you!


Thanx for the interview.

https://cryptcrawlermetal.bandcamp.com/album/future-usurper



----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:


instagram:

facebook:

úterý 22. června 2021

Recenze/review - INFEST - Psychosis (2021)


INFEST - Psychosis
CD 2021, Defying Danger Records

for english please scroll down

Ráno vstaneš do mrtvého města a jdeš jako vždy do práce. Ulice jsou prázdné, slyšet jsou jen elektrické výboje a sirény. Před několika dny vyrazili všichni do ulic. Bojovat za falešné informace i proroky. Zavládl chaos a bylo jen otázkou času, kdo první zmáčkne tlačítko. Nukleární vichřice, asi už lidstvo potřebovalo restart. Zůstala po nás jenom spálená země, stejně jako po nové desce srbských INFEST. Ti letos přicházejí se svým šestým řadovým albem a již při prvním poslechu vás smetou jako radioaktivní tsunami.

Prašivý zvuk (Dan Swanö), morbidní melodie, devastující riffy. Bez kompromisů, bez slitování. Existuje jenom death metal a thrash. Osobně mi připadá, že jsou pánové každým novým počinem lepší a lepší. "Psychosis" je deskou, která vám doslova shnije v rukou. 


Když navštívíte místa, kde se stala jaderná katastrofa, tak na vás padne tíseň a temnota. Podobné pocity mám i z nové desky "Psychosis". Je v ní obrovské množství nakumulované energie, vzteku na dnešní zkažený svět, že máte strach, aby vám neexplodovala do obličeje. Songy jsou skvěle napsané, mají jasné motivy, melodie. Zároveň jsou neurvalé, špinavé. Některé momenty evokují nejlepší nahrávky MALEVOLENT CREATION, DARK ANGEL, DEMOLITION HAMMER, VADER, SEPULTURY, SOLSTICE. INFEST jsou jako smečka rozzuřených pitbulů, která cedí mezi zuby poslední zbytky lidskosti, které jsme si zachovali. Jako bych byl uprostřed reaktoru a sledoval, jak dojde k výbuchu. Atomový hřib je jen důsledkem naši neschopnosti se dohodnout na obyčejných věcech. Apokalypsa už dávno začala v našich myslích. Pánové nahráli skvělé stylové album, které přesahuje i do jiných oblastí. Je kruté, ostré, zničující. Zmiňme také několik skvělých hostů, kteří desku oživili svojí přítomností - Robert Vigna (kytarové sólo), Igor Miladinović, Ross Dolan (vokály) i autora povedeného obalu - Toderico Roberto Art. INFEST nám letos jako kus syrového masa předhodili komplexní dílo, které je skvělé po všech stránkách. Death thrash metalové album, které vás smete jako radioaktivní tsunami!


Asphyx says:

In the morning you get up in the dead city and go to work as always. The streets are empty, only electric shocks and sirens can be heard. A few days ago, everyone took to the streets. Fight for false information and prophets. Chaos reigned and it was only a matter of time before the button was pressed first. Nuclear storm, probably humanity needed a restart. All that was left of us was the scorched earth, as well as after the new plate of Serbian INFEST. This year they are coming up with their sixth album and will sweep you away like a radioactive tsunami on the first listen.

Dusty sound (Dan Swanö), morbid melodies, devastating riffs. No compromises, no mercy. There is only death metal and thrash. Personally, it seems to me that gentlemen are getting better and better with each new act. "Psychosis" is a board that literally rots in your hands.


When you visit places where a nuclear disaster occurred, you will feel distressed and dark. I have similar feelings from the new album "Psychosis". There is a huge amount of accumulated energy in it, anger at today's corrupt world, that you are afraid it will explode in your face. The songs are well written, they have clear motives, melodies. At the same time, they are rude, dirty. Some moments evoke the best recordings of MALEVOLENT CREATION, DARK ANGEL, DEMOLITION HAMMER, VADER, SEPULTURA, SOLSTICE. INFEST are like a pack of enraged pit bulls straining the last remnants of humanity that we have preserved between our teeth. It's like being in the middle of a reactor watching an explosion occur. The atomic mushroom is only a consequence of our inability to agree on ordinary things. The apocalypse has long begun in our minds. The gentlemen recorded a great style album that extends to other areas. It is cruel, sharp, destructive. Let us also mention a few great guests who enlivened the record with their presence - Robert Vigna (guitar solo), Igor Miladinović, Ross Dolan (vocals) and the author of the successful cover - Toderico Roberto Art. This year, INFEST threw us a complex work as a piece of raw meat, which is great in all aspects. Death thrash metal album that will sweep you away like a radioactive tsunami!



about INFEST on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Intro
02. Schizophrenic
03. Hail Fire, Hail Death
04. ...Of The Fallen Lord
05. The Last Cremation
06. Chapter I
07. Mental Warfare
08. Dissociative Within
09. Nuclear Deathrash
10. Blood For Blood
11. Chapter II




pondělí 21. června 2021

Recenze/review - EREMIT - Bearer of Many Names (2021)


EREMIT - Bearer of Many Names
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Existují na světě místa, která jsou tajemná ze své podstaty. Ukrývají se v šeru. Když na ně vstoupíte, tak se vám před očima začnou odehrávat šedo černé obrazy. Smutek a nostalgie, vzpomínky na staré rituály. Popínavý břečťan všechno dávno pokryl, ale přesto cítíte z kamenů pradávnou sílu. Chybí už jenom hudba, která by celou scenérii doplnila o další rozměr. Němečtí EREMIT jsou dobrou volbou. Jejich doom sludge metal je přesně tím druhem zážitku, který se vám zadře hluboko pod kůži.

Jenom musíte mít bohatou fantazii. Chuť objevovat, nechat na sebe působit poryvy větru, šepot stromů i nářek dávno zemřelých. Tři dlouhé drásavé skladby, rozprostřené do více než hodiny nejsou rozhodně pro každého. Vyžadují pečlivé soustředění, nihilistický přístup a otevřenou mysl. Do nečisté hry vás uvede magický obal (Mariusz Lewandowski) i surově ledový zvuk (Roland Wiegner at the Tonmeisterei). Cítím ve vzduchu zkaženou krev!


"Bearer of Many Names" je surovou shnilou esencí špinavého doom sludge metalu. Některé momenty připomínají setkání s mýtickými příšerami, jiné zase návštěvu míst, ne kterých se odehrávaly rituály plné smrti a utrpení. Není pro mě lehké podobnou muziku popisovat, více než jinde zde totiž platí, že je lepší poslouchat, než skládat slova za sebe. Songy jsou bažinaté, nasáklé hnilobou. Jako bych stál uprostřed lesa, kousek od obětní skály. Atmosféra je doslova hmatatelná. Na podobné záležitosti musím mít náladu, ale když se tak stane, jsem doslova nadšen (a zároveň uvnitř smutný). EREMIT jsou nejlepší uprostřed deště, když se světlo loučí se dnem. Musí být sychravo, nevlídno. Mraky se dotýkají země a vy jdete za město. Každý z nás potřebuje být někdy jenom sám se sebou. Ukrytý ve stínu. A pro takové chvíle je deska "Bearer of Many Names" nejvhodnější. Mám pocit, že vidím na skále staré symboly. Žhnou do tmy. Myslím, že jsem tu správně. Tohle album má v sobě velkou sílu. Načerpanou v podsvětí. Na starých popravištích. Mytologický sludge doom metal z onoho světa!

Pro fanoušky - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


Asphyx says:

There are places in the world that are mysterious in nature. They hide in the dim light. When you enter them, grey-black images begin to appear before your eyes. Sadness and nostalgia, memories of old rituals. Creeper ivy-covered everything a long time ago, but you can still feel the ancient strength from the stones. All that is missing is music that would add another dimension to the whole scenery. German EREMIT is a good choice. Their doom sludge metal is exactly the kind of experience that gets stuck deep under your skin.

You just have to have a rich imagination. The desire to discover, to let the gusts of wind, the whispers of trees and the lamentations of the long dead. Three long scary songs, spread over more than an hour, are not for everyone. They require careful concentration, a nihilistic approach and an open mind. The magic cover (Mariusz Lewandowski) and the raw icy sound (Roland Wiegner at the Tonmeisterei) will introduce you to the dirty game. I feel rotten blood in the air!


"Bearer of Many Names" is the raw rotten essence of dirty doom sludge metal. Some moments are reminiscent of encounters with mythical monsters, others are visits to places where no rituals full of death and suffering took place. It's not easy for me to describe similar music, because more than anywhere else it is better to listen than to compose words for oneself. The songs are swampy, soaked in rot. It was as if I were standing in the middle of a forest, not far from the sacrificial rock. The atmosphere is literally tangible. I have to be in the mood for such things, but when that happens, I'm literally excited (and sad at the same time). EREMITs are best in the middle of the rain when the light says goodbye to the bottom. It must be dry, unkind. Clouds touch the ground and you go beyond the city. Each of us needs to be with ourselves sometimes. Hidden in the shadows. And for such moments, the album "Bearer of Many Names" is the most suitable. I feel like I see old symbols on the rock. They glow in the dark. I think I'm right here. This album has great power in it. Drawn in the underworld. At old execution sites. Mythological sludge doom metal from the other world!


For fans - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


about EREMIT on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)
Recenze/review - EREMIT - Carrier of Weight (2019)

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Backer - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski (Sepulcros, Bell Witch)
Layout by TG Rantanen (Paganizer)

Recorded, Mixed and Masterd by Roland Wiegner at the Tonmeisterei, Oldenburg, Germany

News! - SUPREME CONCEPTION představují singl z nového mini alba - Empires Of The Mind (2021)


SUPREME CONCEPTION představují singl z nového mini alba “Empires Of The Mind”.

Technicky zaměření brutal death metaloví SUPREME CONCEPTION se po 12 letech vracejí zpět na scénu. V nové sestavě a s čerstvým materiálem – mini albem “Empires Of The Mind”, které vychází 6. srpna 2021.

SUPREME CONCEPTION ovšem na své první mini “Liturgy Of Spiritual Disturbance” z roku 2009 navazují pouze částečně. Po hudební stránce dochází ke znatelnému posunu od brutal deathu k technickému death metalu. Kapela se nicméně neohlíží směrem do historie, ale naopak se snaží posouvat směrem dopředu. Rozdíl mezi “Liturgy Of Spiritual Disturbance” a “Empires Of The Mind” tedy přirozeně reflektuje časový rozestup mezi oběma nahrávkami.


Po textové stránce “Empires Of The Mind” reprezentuje další část širší myšlenkové koncepce, započaté na “Liturgy Of Spiritual Disturbance”.

Nové mini album rovněž představuje novou sestavu SUPREME CONCEPTION – z původního tria zbyl Michal “Sepp” Kusák (vokály, jinak ex DESPISE, ex IMPERIAL FOETICIDE a ex HEAVING EARTH), toho doplňuje Martin Meyer (kytary, jinak HEAVING EARTH). Jako host se na nahrávce objevuje Aaron Stechauner (bicí, INTERLOPER, ex RINGS OF SATURN, live THE FACELESS a další).

Část „Empires Of The Mind“ se nahrávala ve vyškovském studiu Davos a o finální mix a mastering se postaral Chris Donaldson z CRYPTOPSY, díky čemuž výsledný zvuk snese srovnání se světovými měřítky.



První singl, nazvaný “Harboring The Fractured Transcendence”, je možné poslechnout zde:

Samotné mini album “Empires Of The Mind” je v jeho digitální podobě možné předobjednat zde: https://supremeconception.bandcamp.com/album/empires-of-the-mind


 

info:


neděle 20. června 2021

Recenze/review - DISKORD - Degenerations (2021)


DISKORD - Degenerations
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že tančím na ostrých střepech. Do bosých nohou se mi zadírají nabroušené kousky skla. Každé místo je spojeno s mozkem a výrazem ve tváři. Pálí mě celé tělo, rozpadám se na tisíc kousků. Slabý, osamocený, uprostřed davu. Divné stavy, které můžete zažít snad jen při nějaké psychické chorobě a nebo při poslechu takových kapel, jako jsou norští DISKORD. Šílené, chaotické, maniakální, říkáte si u každé skladby.

Jímá mě podivný neklid, nejsem v posluchačské pohodě. Pořád se otáčím za sebe, sleduji stíny, jestli se v nich neukrývají přízraky. Novinka přichází po dlouhých letech nečinnosti. Poslední EP kapela vydala v roce 2014 a letos se znovu probudila, aby nás utopila v řece hnisu, špíny a beznaděje. 


Riffy jsou ostré, temné. Album má takovou zvláštní, přemýšlivou a zádumčivou atmosféru. Jako bych byl v galerii plné abstraktního umění. Moje fantazie pracuje na plné obrátky a ocitám se vlastně ve dvou stavech. Buď se mi deska neskutečně líbí, obdivuji ji a hltám jako hustou krev a nebo kolem mě prolétne jen tak bez povšimnutí. Musím mít odpočatý mozek. Skladby mají totiž mnoho vrstev, odboček, jsou košaté a pestré. To je samozřejmě skvělé, ale někdy se mi zdají až příliš neuchopitelné, možná i avantgardní. Asi to tak má být, některé momenty nedokážu vůbec "vyhnat" z hlavy, jiné kolem mě proletí jako papír ve větru. Jako celek mě ale nová deska "Degenerations" baví. Rád a s chutí znovu a znovu tančím na střepech, užívám si jednotlivé pasáže. Nesmím být unavený a musím mít chuť rozplétat složitější a komplikovanější motivy. Nahrávku si asi pravděpodobně nejvíc užijí lidé s bohatou fantazií. Oceňuji dobrý zvuk, užívám si i obal, který se k hudbě perfektně hodí. "Degenerations" je pro mě prasklým zrcadlem, ve kterém uvidíte démony! 

Pro fanoušky - Demilich, Carcass, Morbus Chron, VoidCeremony, early Cadaver, Atheist, Disharmonic Orchestra, Cynic, Atrocity, Phlebetomized, Cryptic Shift, Defect Designer


Asphyx says:

Sometimes I feel like I'm dancing on sharp shards. Sharpened pieces of glass cutting into my bare feet. Each place is associated with the brain and facial expression. My whole body burns, I break up into a thousand pieces. Weak, lonely, in the middle of a crowd. Strange states that you can experience only with a mental illness or listening to such bands as the Norwegian DISKORD. Crazy, chaotic, manic, you say to yourself at every song.

I am strangely restless, I am not comfortable. I keep turning behind me, watching the shadows for ghosts. The new album comes after many years of inactivity. The last EP band released in 2014 and this year they woke up again to drown us in a river of pus, dirt and hopelessness.


The riffs are sharp and dark. The album has such a strange, thoughtful and pensive atmosphere. It's like being in a gallery full of abstract art. My imagination is working at full speed and I find myself in two states. Either I really like the record, I admire it and devour it like thick blood, or it just flies around me unnoticed. I have to have a rested brain. The songs have many layers, branches, are rough and colourful. That's great, of course, but sometimes they seem too elusive to me, maybe even avant-garde. I guess that's how it's supposed to be, some moments I can't "banish" from my head at all, others fly past me like paper in the wind. But as a whole, I enjoy the new album "Degenerations". I like to dance on shards again and again with pleasure, I enjoy individual passages. I must not be tired and I must feel like unravelling more complex and complicated motifs. People with a rich imagination will probably enjoy the recording the most. I appreciate the good sound, I also enjoy the cover, which goes perfectly with the music. "Degenerations" is a cracked mirror for me, in which you will see demons!

For fans - Demilich, Carcass, Morbus Chron, VoidCeremony, early Cadaver, Atheist, Disharmonic Orchestra, Cynic, Atrocity, Phlebetomized, Cryptic Shift, Defect Designer



Line up -
Hans Jørgen - Drums and vocals
Dmitry (Defect Designer) - Guitars and vocals
Eyvind (Defect Designer) - Bass guitar, electric upright bass, cello, theremin, synth, vocals

Artwork by Sindre Foss Skancke
Mixed and mastered by Colin Marston (Gorguts)

Track listing -
1. Loitering in the Portal
2. Bionic Tomb Eternal
3. Abnegations
4. The Endless Spiral
5. Dirigiste Radio Hit
6. Lone Survivor
7. Dragged for Coronation
8. Clawing at the Fabric of Space
9. Atoms Decay
10. Raging Berzerker in the Universe Rigid
11. Gnashing
12. Beyond the Grime

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý čtvrtý - Plzeňské toulky mladého metalisty.


Příběh tří stý čtvrtý - Plzeňské toulky mladého metalisty.

Já vím, že se trošku opakuji, ale já jsem fakt do svého příchodu do Plzně nikdy nezažil pocity samoty. Bylo to pro mě úplně něco nového. Ve škole jsem sice sem tam s někým prohodil pár slov, ale to bylo jen na kouřový. Nic zásadního. Mí spolubydlící v Plasích pořád onanovali a tak jsem se tam vracíval až posledním autobusem. Mý nový kamarádky byly sice super holky, ale přeci jen, už trošku mladší. Měly jiný starosti. A tak jsem se toulal. Objevoval nové město. Kdysi dávno jsem tu byl na návštěvě. To mi bylo tak sedm a pamatuji si, že to bylo kolem kostela sv. Bartoloměje hrozně hnusný. Navštívili jsme bratra mé babičky, ze sedmi sourozenců. 

Takhle jsem si Plzeň pamatoval. Škodovka a komíny, šedivý město, nic moc, řekl bych. Ale to se všechno změnilo. Budovalo se, opravovaly budovy, všechno zářilo novotou a všude se procházely krásný studentky. Bylo hrozně příjemné si jen tak sednout na terásku, objednat si tehdy pro studenta velmi pitelný Gambrinus a jen tak se dívat. Nějak jsem netušil, co se děje na hodinách ve škole, přednášky jsem si zpočátku asi jako každý pečlivě zapisoval a pak chodil do posledního autobusu po městě. Studentský kluby mě moc nelákaly. Párkrát jsem tam byl, ale nehodil jsem se tam. Připadalo mi, že se všichni předvádějí, machrují, předhánějí se v tom, jak být v očích druhých co nejlepší. Já radši putiky. Objevil jsem třeba na náměstí hospodu U Kance, kde měli vynikajícího Ondráše a pak taky VOŠOUSTY, jak jsem si bramboráky spletl, správně jsou to vošouchy. Učil jsem se novému nářečí.

Všechno šlo hrozně pomalinku. Taky jsem to viděl po svém. Třeba jsem šel poprvé sám do všech kostelů, co jsem v Plzni potkal. Vlastně ani nevím proč. Asi abych se ujistil, že tam toho pro mě moc nového není. Někdy jsem se dokonce přistihl, že si samotu užívám. Sedl jsem si U Kance do rohu a sledoval dělníky, co byli celý den ve Škodovce. Byli trošku jiní, než ti boleslavští. Mě připadali naštvaný. To ale skoro všichni. Třeba jsem nikdy nechodil s plzeňskou holkou. Když jsem po první vlně vyhazovů ze školy dostal konečně kolej, rád jsem trávil čas ve společnosti jihočeských a moravských slečen. Dokonce i ze severu byly ke mě přívětivý. Plzeňačky nikdy. Ani nevím proč. Ale to je vlastně jedno. Nikoho jsem nehledal, nechal jsem všemu volný průběh. V Boleslavi jsem měl pořád Ester, víkendy byly divoký, ale znáte to, mladej kluk, sám v cizím městě. Nebudu si hrát na svatýho.

Šel jsem jednou večer do klubu kousek od náměstí. U Žumbery. Hospoda super, pivo parádní, až jsem se oblizoval. Pak přišly dámy tak kolem čtyřiceti let, pro který jsem byl koloušek a začaly se natřásat v rytmu Michala Davida. Po chvilce přišli lovci, napárovalo se to, záleželo jen na alkoholu a sympatiích. Co tady vůbec dělám? Takhle se dnes baví dospělí? Uff. Utekl jsem před jednou rozvášněnou dámou, která mi začala sahat mezi nohy pod stolem. Pila kolu, u jednoho stolu a pak chtěla tančit. Omluvil jsem se a zdrhnul. Někde kousek vedle postávali před barem samý studentíci. Košilky a vášnivý debaty. Kecy kecy kecy. Zase jsem si sedl bokem. Techno, disko, blikačky. Svíjející se těla naparujících se studentek. Pohled hezčí, ale musel jsem zase na vzduch. Jak se ty vole chceš zařadit, když ti všechno vadí? Taky vypadáš jak vágus, uvědomil jsem si, když jsem čůral za popelnicema a koukal do výlohy.

Nojo, ale já jsem prostě metalista, asi už trošku zastydlej, ale opravdovej. Já se měnit nebudu. To nejde, necítil bych se dobře. Byl jsem celou noc v Plzni, do Plasů jsem nejel. Ale nakonec jsem našel nonstop, ve kterým hrál na pódiu někdo na kytaru. Písničkáři se střídali, nic pro mě, hrozně mě vytáčely ty hrozný texty o vopuštěný lásce. Ale aspoň se na mě nikdo nedíval jako na vyvrhele. Dokonce se kolem mě začaly točit dvě ne moc hezké dívky v batikovaných sukních. Povídali něco o tom, že jsou nezávislý. Jako ale fakt tak moc, až byly závislý. Pár už jsem jich takovejch potkal. Pro mě to bylo nový, ale ony už nejedly maso, neholily si nic, jedna dokonce ani knírek. Přirozenost, svoboda, prázdný slova. A nakonec jim šlo taky asi jen o jedno.

Ty vole, kam mám jít? Byly tři ráno a tak jsem šel do parku. Sedl si na lavičku a vychutnával si ticho a samotu. Asi jsem divnej, jinej. Co s tím budeš dělat kámo? Máš cígo? Ozvalo se z křoví. Lekl jsem se, ale nabídl. Vypadal docela v cajku. Nějaká stará mánička, co neustála novej svět. Takovejch jsme znal spoustu. Když jsem pak spal na přednášce, tak jsem si říkal, že je hrozný, že si nejvíc rozumím s bezdomovcem. Smrděl jsem, dokonce mi to jedna dívka s beďarem na čele rozčileně řekla. Zeptal jsem se ji, jestli mě nechce umýt, že jsem spal v parku. Protočila oči, ohrnula rtík a utekla. Pak jsem slyšel jen chichot. Ty jooo, on se mě zeptal, jestli ho nechci umýt, tyy jo....hrozný kravky. Odpoledne jsem jel do Plasů, konečně se osprchoval a na chvilku se natáhl. Jenže. Jenže, asi už tušíte. Probudilo mě odpolední honění mých spolubydlících. Jako chtěl bych mít takovej apetit. Potřebovaly byste holky, řekl jsem a když jsem viděl ty jejich rudé tváře a ruce rychle vyndané na peřinu, musel jsem se smát. Vy volové, svět je venku. Nebo si ho můžete honit navzájem.

Neměli mě rádi. Já je taky ne. Odjel jsem radši do Plzně. To teď budu jako spát po parcích? Takhle jsem si to fakt nepředstavoval. Toulal jsme se městem, fixoval si do hlavy ulice, byl dokonce v pivovaru, kde mě trošku opili, pak v podzemí. v zoo, kde jsem se poblil. Nějakej lemur z toho měl hroznou srandu a nějaká paní ne. Zakrývala oči svému synovi a říkala mu, že takhle dopadne, když se nebude učit. Co děláte pane? Zeptala se a já ji hrdě napráskal, že jsem student vysoké školy. Ustal jsme si v parku, prospal se trošku a už byla fakt tma. Šel jsem městem a hledal hospodu, kde bych se najedl. U Kance bylo plno. Ale v Pražský ulici U Salzmannů bylo kupodivu volno. Poznal jsem tak místo, kde před válkou sloužil můj hluchý strýc. Cesty páně, znáte to. Byli tu i nějací divadelníci. U mě seděli dva pánové v letech, kteří moc hezky vyprávěli. Pak nás vyhodili a já se šel vyčůrat směrem k řece.

Najednou mě osvítil Duch svatý. Dole U Zvonu, U Hvězdy, byla prodejna Music Records. Plakáty mě ihned nalákaly. Sem musím! Hele, zítra vychází nový Testament. Spal jsem kousek od Mže, v jednom lesíku. A ráno, místo školy, se zmuchlanej vydal pro nové CD. Přivítali mě pánové, kteří byli od pohledu metalisti. Byl to ráj. Konečně jsem si měl s kým promluvit. Všechno, co jsem chtěl, mi pustili, já nakoupil celou igelitku a položil základy takového toho zvláštního kamarádství, přízně, které vzniká mezi věrnými zákazníky a prodavači. Kluci byli skvělí a dlouhých dvacet let mě zásobovali novými deskami. Sháněli mi, co mi na očích viděli. Stačilo se zmínit. Dnešní příběh je tak i takovou vzpomínkou na Honzu, který v březnu letošního roku zemřel na koronavirus. Byl to skvělej chlap, srdcař!

Mizím do školy. Přijdu pozdě a zase jedna svědomitá slečna mě peskuje, kde jsem to zase byl. Chci ji poslat někam, ale má průsvitnou košili. Naschvál se jí dívám na prsa, aby znejistěla, ale vůbec nic to s ní nedělá. Zeptám se jí, odkud je a ona prozradí, že ze Slovanů. Jasný, už to chápu. Jestli ty nejsi západočesky studenokrevná. To jí samozřejmě neřeknu, ale hodně nahlas si to myslím. Sednu si dozadu, u tabule se snaží pan profesor vysvětlit něco, co mi je tak nějak u prdele. Hele, objevil jsem dneska ráj. Jsem sice osamocenej jak kůl v plotě. Lidi mi tu přijdou divný, ale aspoň ta muzika. Dělám to tak až do pátka. Pokaždé jedu odpoledne do Plasů, vysprchuju se a mizím zpátky. Večeře v hospodě, objevuji stále nové. V té době bylo město doslova rájem. To pivo, točený, řezaný, plzeňský. Ráj. Pro mě určitě.

Neměl jsem tenkrát ani kartu k účtu, musel jsem si vybírat v bance. A to si takhle stojím na autobusáku, že do Prahy pojedu busem, je to rychlejší a dojde mi, že nemám nic. Batoh plnej nových CD, ale jinak peněženka prázdná až běda. Musím na stopa. Doma v Boleslavi mám v deskách několik tisíc. Vylezu na Rokycanskou ulici a vyhodím ruku. Nic. Nikdo. Nojo, sám kluk. To bude na dlouho. Stojím hodinu, stojím dvě a nic. Pak zastaví nějakej chlápek v barevný havajský košili. Teplej jak zákon káže. Ale hodí mě až na výpadovku na Hradec. Přejdu Černý most v Praze a mířím na sever. Jedete do Boleslavi? Zeptám se mladý paní, co má vzadu malý dítě. No, já bych si tedy nezastavil. Asi ještě věří v dobré lidi. Nepředjímá jako já. Není zmuchlaná životem. Poděkuji, pochválím prcka a jdu rovnou k Hymrům. Konečně doma, někdo mi určitě půjčí na pivo. Všichni jsou na svých místech. Ester od pohledu nadržená. Vzbudí mě po zavíračce. Jsem grogy, týden jsem pořádně nespal.

Prostě ji nedám. Je to pro mě šílený, stane se mi to snad potřetí v životě, ale nejde to. Pláče. Ty máš v Plzni někoho jinýho. Snažím se obhajovat, ale fakt už nemám sílu. Usnu jako špalek a spím do desíti. Pak ji dokážu, že ji mám pořád rád. A nějak celý víkend nevím, jestli se do Plzně vůbec chci vrátit. Plzeňské toulky mladého metalisty byly totiž hrozně náročné po všech stránkách. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 19. června 2021

Recenze/review - MORBID BREATH - In the Hand of the Reaper (2021)


MORBID BREATH - In the Hand of the Reaper
EP 2021, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Stejně jednou všichni skončíme v kotlích plných oleje. Budou nás pálit žhavým železem, cejchovat nás, trhat nám nehty. Ve vnitřnostech se nám usadí sněť. Jsme prokletí, to už dávno víme. Před posledním soudem nám to ale rozhodně nepomůže. Alespoň takhle vnímám thrash a death metal já. Myslím tím teď ten starý, prašivý, poctivý, u kterého tančí všichni rohatí, nadskakují víka od rakví a zombie lezou z děr.

Chodí mi denně na recenze desítky kapel a snažím se je filtrovat dle svého nejlepšího svědomí. Požadavky jsou z mé strany jasné. Hudba v sobě musí mít drive, sílu, energii, temnotu a chlad. Jsem starý pes, který už zažil mnohé a švédští MORBID BREATH mě zaujali ihned svým prašivým zvukem. Pánové mají old schoolové cítění v sobě. To se stejně nedá naučit. Musíte hrát srdcem. Jinak to nejde.


"In the Hand of the Reaper" je odkazem starých dobrých SODOM, VENOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, ASSASSIN, ale i pradávných death metalových kapel z devadesátých let. Dnes se takto snaží oživit staré časy spousta mladých skupin, ale daří se to jen některým. Songy jsou sice občas možná trošku delší, ale rozhodně nenudí. Nutno si také uvědomit, že se jedná o prvotinu a teoreticky bychom měli nad spoustou věcí přimhouřit oči. Netřeba, vše odsýpá jak má, riffy řežou jako čerstvě nabroušené čepele, vokál je nasáklý chorobami. Celková atmosféra vás přenese o spoustu let zpět, do časů, kdy někteří z vás ještě nebyli ani na světě. Švédi prošli mým sítem a vlastně se nemuseli ani moc snažit. Vše odsýpá tak nějak samozřejmě, je radost si podupávat nohou, užívat si jednotlivé melodie. Rád nechávám svoji fantazii se rozlétnout a tentokrát jsem hluboko pod zemí. Zatím se na všechny ty kotle, ve kterých se vaří všichni poctiví fanoušci ryzího metalu, jenom dívám, ale nebojte, za chvíli jsem u nás. Čas je jenom pomíjivá veličina. Už se do pekla vlastně hrozně těším. Protože se v něm budou hrát podobné desky jako je "In the Hand of the Reaper". Old school thrash metal nesmí zemřít! Pokud budou hrát kapely jako MORBID BREATH, tak o to strach nemám. Peklo zase jednou hoří jasným plamenem!


Asphyx says:

The album includes everything I expect from good thrash metal - a strength, energy, pressure, devastating effect, angry, good riffs and death. The "In the Hand of the Reaper" threw me out and ground me into the meat-and-bone meal. The album literally compels me to headbang, jump, twist like after an electric shock. Fuck, this is good!



"In the Hand of the Reaper" is an album that in many ways refers to bands like SODOM, VENOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, ASSASSIN, it's wild, crazy, and possesses excellent cutting sound. In Sweden, a bunch of angry and hungry pit bulls met. They shut away in the rehearsal room, where the material most reminding the thrash death metal tsunami was composed: no compromises, uselessness, or a rest. Guitars sound like a shotgun in full fire and vocals - there's probably someone who eats the nails for breakfast. I feel as if someone is chaining me to the wall, burning with a hot iron and tearing my nails with dirty pliers. I want to jump into the mosh-pit, kick the ass of all the bastards, tear the chains that we're all shackle with and just have a good time to the full exhaustion. This is the way how to play metal! Please, somebody give me a beer, I'm running out of breath. Hey friends, is this supposed to be a debut album? Shit, what some famous bands would give for such record! Invite Satan to this party, he will have fun, just like me. Dark, frantic, bestial thrash metal that removes all the flesh from your bones!


Tracklist:
01. In the Hand of the Reaper (04:49)
02. Hellbringer (03:14)
03. Ancient Beasts (03:49)
04. Beneath the Graves (03:31)
05. Death Trap (05:32)

band:
Estefan Carrillo - Rhythm Guitar
Marcus Eriksson - Bass & Vocals
Felix "Necroshredder" Klaesson - Lead Guitar
David Gustafsson - Drums



pátek 18. června 2021

Recenze/review - ODEUM DEUS - Brutal Slaughter (2021)


ODEUM DEUS - Brutal Slaughter
CD 2021, WormHoleDeath

for english please scroll down

Vždycky jsem si představoval, že zemřu jako hrdina. Že zachráním celý svět. Jenže realita bývá jiná, krutější a ošklivější. Spadla na mě hromada kostí. Dole v katakombách, u vstupu do podsvětí. Poslouchal jsem zrovna novou desku švédských maniaků ODEUM DEUS a užíval si death metalovou špínu a temnotu. Zavadil jsem o jednu lebku a sesunula se na mě celá pyramida úhledně vyrovnaných kostí. 

Udusil jsem se vlastním vztekem, zlobou a nenávistí. Teď stojím před posledním soudem a má další cesta je dávno jasná. Patřím samozřejmě do pekla, mezi démony, nemrtvé a bolestivou smrt. ODEUM DEUS hrají surový kov, který se nejlépe poslouchá v Hádově říši. Neurvalý, hnilobný, prašivý. Podej ruku vyschlé mrtvole a nelekej se, když se promění v prach. Cítíte také pach rozkládajících se těl? To hraje "Brutal Slaughter".


"Brutal Slaughter" je nahrávkou z toho nejhlubšího švédského podzemí. K provedení, zvuku, ani obalu nemám žádných námitek. Nemůžete samozřejmě čekat žádné novoty, ani progresi, ale o to tady ani nejde. Oceňuji nasazení kapely, uvěřitelnost, opravdovost. Rozdíl mezi pohřbem do země a spalováním těl vám asi nemusím vysvětlovat, ne? Tak přesně takoví jsou i ODEUM DEUS. Oškliví, morbidní, šílení, přesně jak to mám v death metalu nejraději. Pánové ctí veškeré dobré death metalové mravy. Přidávají navíc kus sebe samého. Úplně před sebou vidím dávno opuštěný sklep, hned vedle smradlavé stoky. Kapela hraje na pódiu postaveném z kostí. Pivo teče proudem a zombie jsou dnes mimořádně krásné. Já, jako starý fanoušek smrtícího kovu podléhám jejich novince s velkou chutí. Skladby se mi dávno zadřely pod kůži, mozek se vaří a těším se na další exhumaci. Tohle je hudba ze starých studených márnic, z mlhavých hřbitovů. Mrazivé melodie, chorobný vokál, co si přát víc? Satan tančí se Smrtí, oba se usmívají, tady se totiž hraje přesně pro jejich uši. Old school death metal, u kterého praskají víka od rakví!


Asphyx says:

I always imagined that I would die as a hero. That I will save the whole world. But the reality is different, crueller and uglier. A pile of bones fell on me. Down in the catacombs, at the entrance to the underworld. I just listened to the new record of Swedish maniacs ODEUM DEUS and enjoyed death metal dirt and darkness. I stumbled over one skull and a whole pyramid of neatly aligned bones slid over me.

I suffocated with my own anger and hatred. Now I stand before the Last Judgment and my next path is clear. I belong, of course, to hell, among the demons, the undead and the painful death. ODEUM DEUS play the raw metal that is best listened to in the Hades Realm. Grumpy, rotten, dusty. Give a hand to the dried corpse and don't be afraid when it turns to dust. Do you also smell decaying bodies? It plays "Brutal Slaughter".


"Brutal Slaughter" is a recording from the deepest Swedish underground. I have no objections to the sound or cover. Of course, you can't expect any news or progress, but that's not the point. I appreciate the band's commitment, credibility, authenticity. I probably don't have to explain the difference between burial to the ground and burning bodies, do I? That's exactly what ODEUM DEUS are like. Ugly, morbid, crazy, exactly as I like death metal. The Gentlemen honour all good death metal patterns. They also add a piece of themselves. I can see a long-abandoned cellar in front of me, right next to the stinking sewer. The band plays on a stage built of bones. Beer is flowing and zombies are extremely beautiful today. As an old fan of death metal, I submit to their novelty with great gusto. The songs got stuck under my skin, my brain is boiling and I'm looking forward to another exhumation. This is music from old cold mortuaries, from foggy cemeteries. Freezing melodies, sick vocals, what more could you want? Satan dances with Death, they both smile, because this music perfectly fit to their ears. Old school death metal! Coffin lids cracking!


Tracklist:
01. Putrid Forever (03:09)
02. Ancient Roots All Knowing (02:52)
03. Bend and Obey (03:08)
04. Destructive Psycho (03:02)
05. You Deserve Even Worse (04:00)
06. Hairy Midgets (03:19)
07. Walk on Difference (02:58)
08. Filthy Whores (02:32)
09. Pitch Black (04:21)
10. Satan Will Come Back Again (04:39)



TWITTER