DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 22. dubna 2024

Rozhovor - WREKTOMB - Temná, mrazivá doom death metalová návštěva ve starém krvavém sklepení!


Rozhovor s doom death metalovou kapelou z USA - WREKTOMB.

Odpovídal Nick Krostoff (všechny nástroje, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - WREKTOMB - Bovine Mockeries of Human Posturing (2024):

Ave WREKTOMB! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předešlou tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Nick Krostoff: Hail! Když jsem pracoval na "Hollowed Socket Nystagmus", byl to teprve začátek Wrektomb a já stále experimentoval s tím, kam bych chtěl Wrektomb kreativně směřovat. K "Bovine Mockeries of Human Posturing" jsem přistoupil s mnohem jasnější vizí a hudba i témata vznikla organicky. Na "Bovine Mockeries" se místo satirického přístupu ke grotesknosti lidstva album noří hlouběji a je rafinovanější absurdní úvahou o věcech, kterých si jako druh vážíme a kterým dominujeme. Písně předjímají karmickou pomstu, která bude výsledkem našeho neustálého zneužívání a vykořisťování sebe navzájem i světa kolem nás.


„Bovine Mockeries of Human Posturing“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál WREKTOMB?

NK: Album bylo nahráno v zimě. Bylo pro mě důležité zachovat především atmosféru alba. Při nahrávání nástrojů a vokálů jsem pro upevnění atmosféry ve studiu promítal na prostěradla hororové filmy. Bylo pro mě důležité zachytit výkony v jednotlivých záběrech místo posedlosti technickými detaily. Mezi skladbami jsem ležel venku ve studené mokré hlíně a představoval si to, co nakonec děláme všichni, hnití.

Do těchto videoklipů jsem zakomponoval některé filmy, které jsem si pouštěl pro inspiraci:

Quantumcreep (záběry z "Beyond the Black Rainbow") https://youtu.be/3y4zuHyFiOM.

Society Supported Psychopaths (Záběry z filmu "Americké psycho"): https://youtu.be/9lhmVaJWsVc

This Decay of Me (Záběry z filmu "Begotten"): https: //youtu.be/LVM93fU1-Wc

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsáno Endarker Studio. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte skvělý zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám se studiem spolupracovalo a proč právě on? Jak vše probíhalo?

NK: S Devem ze studia Endarker jsem spolupracoval už dříve. Dokáže v mixu zachovat syrovější zvuk a to, jak by kapela reálně zněla naživo. Velká část moderního metalu je tak upravená a vyladěná, že to může být klidně EDM. Mám pocit, že syrovější hudba se vytratila do zapomnění, protože masy lidstva očekávají extrémně upravenou a přeprodukovanou hudbu. Umění postupuje k manipulaci umělou inteligencí, takže doufejme, že lidé umění umělé inteligence odmítnou, ale nevidím, že by se to stalo. Umělá inteligence se pravděpodobně dostane do bodu, kdy nebudeme schopni rozlišovat a nebudeme schopni vnímat "uncanny valley", a tato vyhlídka přijde jako rána do břicha skutečným umělcům.


Zajímavou složkou a doplňkem vaší hudby jsou i texty. Zaobíráte se v nich zvráceností, temnou myslí, gore tématy i sériovými vrahy. Kde berete inspiraci? A o čem jsou na novém albu?

NK: Mám pocit, že každý člověk má schopnost páchat zvěrstva. Každý den nám tyto myšlenky proplouvají hlavou a je třeba je odfiltrovat, aby se společnost udržela na hladině. Rád dávám těmto myšlenkám prostor a respektuji je za to, že jsou součástí lidstva. Aby mohl život pokračovat, musí něco živého zemřít. Jak se říká, "život požírá život". Pro některé odchylky lidstva je tato každodenní oběť završena smrtí jiného člověka. Vcítit se do těchto činů je při psaní tohoto druhu hudby inspirující. Každá píseň na albu má však poněkud unikátní téma.

"Gored Into Reality" je o lidských deviantech zabývajících se sebepoškozováním, aby cítili něco jiného než apatii a opovržení.

"Unexpected Encounters With Nature's Order" si představuje Rudou jalovici, božský skot, jak povstává ze svého obětního oltáře, aby pošlapala chrámy a rozprášila pýchu arogantních nic netušících obětí za jejich nemístné uctívání.

"Quantumcreep" je o cestovateli časem, který využívá multivesmír, aby rozšířil svůj rod napříč časem a prostorem.

"Společnost podporovaná psychopaty" si vypůjčuje motivy z filmu "Americké psycho", který je skvělým příkladem rafinované absurdity a moderního ducha doby ovládaného indoktrinací, mdlými hodnotami všepohlcující černé díry vyšinutosti psychopatů.

"This Decay of Me" vrcholí úvahami o porážce a hledání smyslu života v rozkladu těla, kdy se vrchol lidského úspěchu mění v potravu pro mrchožrouty a mrchožrouty z nebe.

Hudba přichází před textem, ale text vždy odráží emoce, které se snažím vyjádřit prostřednictvím hudby. Poté, co si vytvořím obecný koncept textu, přichází na řadu Vera, aby některé myšlenky upřesnila a sjednotila témata.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Personal Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

NK: Autorem byl Misanthropic Art (https://misanthropic-art.de/). Umění představují tři hovězí lebky přiléhající k sobě a dohlížející na krčící se lidstvo. Odvedl vynikající práci. Už jste někdy stáli vedle dobytka? Jsou obrovští a bez domestikace a podmanění člověka by mohli lidstvo snadno houfně vyhladit. Vlastně mě to napadlo jednou na farmě. Stál jsem mezi stádem a ten obrovský dlouhorohý dobytek byl tak učenlivý a rozpolcený. Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby najednou odmítli svou domestikaci a vrátili se ke svému prapůvodu, nechtěli se už podřídit lidské kontrole a připomínali lidem své postavení hrubou silou. Tento okamžik inspiroval písně "Gored into Reality" a "Unexpected Encounters With Nature's Order" a samozřejmě i obal alba.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do USA si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénuv Baltimore, fanoušky, labely?

NK: Zvenčí to tak možná vypadá, ale neřekl bych, že se death metalu v Baltimoru daří. Předpokládám, že tráva je vždycky zelenější na druhé straně. Často si přeji být v Evropě, protože se zdá, že tam je podpora hudby a umění obecně lepší. V Americe, pokud nemůžeme něco jíst, šukat nebo prodávat, nemá to pro naši společnost žádnou hodnotu. Maryland Deathfest v Baltimoru je skvělý a přitahuje návštěvníky z celých Spojených států i ze světa. Často jsou největšími taháky kapely, které v USA obvykle nevídáme, převážně z Evropy.

Z Marylandu pochází několik skvělých deathmetalových kapel. Dundalk v Marylandu je bývalým domovským městem kapely Corpsegrinder.

Co se týče labelu, Personal Records je skvělý. Co se týče fanoušků, děkuji jim za podporu!


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit WREKTOMB, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

NK: Wrektomb vznikli jednoho opileckého večera u ohně s přáteli při poslechu doom metalu, konkrétně hodně Evoken. Následující den jsem napsal první píseň Wrektomb "Ingrained in a Mossy Bank" inspirovanou hýřením předchozího večera a epizodou "American Horror Story". Jako příklad mohu uvést kapely jako Ruins of Beaverst, My Dying Bride, Paradise Lost, Incantation, Tiamat a Type O Negative.

Co se týče metalových idolů, tak asi Gregory Mackintosh z Paradise Lost.

Ano, festivaly mě lákají, pokud jsou na nich kapely, které mám rád. Neměl bych problém jet na turné se slavnými kapelami, ale Dieter bohužel nerad létá, takže musíme najít způsob, jak ho uspat. On se jen tak lehce neusadí.

Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

NK: Propagace není nic organického a často je to zážitek, který se rovná křiku do odpadkového koše, když je na internetu tolik hluku. Je těžké udržet něčí pozornost delší dobu, natož aby poslouchal desetiminutovou doomovou skladbu! Nechávám propagaci na vydavatelství a pomáhám, kde můžu, ale čím víc času strávím propagací, tím víc se vyčerpává moje kreativita. Wrektomb je pro mě kreativní záležitost a ne byznys, a raději to tak nechám. Je opravdu skvělé, že máme lidi jako ty, kteří jsou zapálení pro metal a skutečně se snaží podporovat scénu! Stále se snažím kupovat fyzická alba a merch kapel, které mě baví. S přibývajícím věkem si trochu vybírám koncerty, na které chodím, protože čas je můj nejcennější zdroj, ale Dieter je mladík a dnes navštěvuje víc koncertů než já.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako WREKTOMB ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

NK: Nemohu dodat nic k tomu, co už bylo tisíckrát řečeno tisíci jinými umělci. Když je všechno zadarmo nebo ukradené, ztrácí to veškerou hodnotu. Vystupovat ve výklenkovém žánru je nejlepší nastavit si vlastní úroveň úspěchu. Moderní technologie budou stále postupovat, i když tento pokrok nemusí jít nutně směrem, který je pro underground přínosný. Jak jste si všimli, je to dvojsečná zbraň. Když má každý svůj hlas, nemá ho nikdo. Každý chce organické umění a skutečné interakce, ale sociální média jsou vykonstruovanou interakcí řízenou algoritmy a placenými reklamami. Nakonec je to ale underground a underground takový zůstane, protože se nepodřizuje větším mašinériím ve hře.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

NK: Death metal se rozšířil do mnoha subžánrů, ale kromě technicistních atributů je to pozorování makabróznosti. Pro mě death metal představuje všechny věci, které se společnost snaží ze všech sil skrýt. Death metal vytahuje čistou hnilobu společnosti a formuluje ji do extrémní hudby a témat, která pro mě vždy byla katarzí. Něco jako když se roztrhne absces, místo aby se nechal hnisat a napáchal další škody.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají WREKTOMB v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

Nick: Několik skladeb je rozpracovaných, ať už bude následovat cokoli, ale není nic, na co bychom spěchali. Píšu, když mě popadne inspirace. Snažím se o tom příliš nepřemýšlet a nenutit proces, protože to má tendenci narušit emocionální spojení s hudbou. V nejbližší době bohužel neplánujeme živé vystoupení. Je těžké dostat se z farmy na delší cesty.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bovine Mockeries of Human Posturing“ zase narvat do hlavy!

NK: Děkujeme za podporu a zájem! Mít fanoušky, kteří si váží naší hudby, pro nás opravdu hodně znamená.

odkazy: https://linktr.ee/wrektomb

Recenze/review - WREKTOMB - Bovine Mockeries of Human Posturing (2024):

neděle 21. dubna 2024

Recenze/review - COFFIN CURSE - The Continuous Nothing (2024)


COFFIN CURSE - The Continuous Nothing
CD 2024, Memento Mori

for english please scroll down

Když jsem tuhle hrobku otevřel, musel jsem si sednout. Zápach rozkládajícího masa byl příliš silný. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, hejna much, létajících kolem jako svědectví. Když jsem se kdysi dávno, v devadesátých letech minulého století, na tuhle hudbu dal, netušil jsem, kolik mrtvol budu exhumovat. Každá má po smrti jiný výraz, záleží, za zvuků jaké desky byla pohřbena. Mám tu u sebe na  recenzi novou desku COFFIN CURSE z Chile. A musím rovnou napsat, že bych ji raději poslouchal, než o ní psal.

Pánové totiž hrají death metal, který je i mojí krví. A tak při poslechu drtím staré kosti, pálím dřevěné rakve a dohlížím na to, aby byl aspoň někdy v márnici klid. O kapele jsem už samozřejmě psal, dokonce máme i krátký rozhovor. Pokud máte chuť, tak odkazy jsou dole pod článkem. Pánové jsou velmi zkušenými hrobníky. Na novém albu to opět dokazují. A dělají to velmi uvěřitelně. 

Na "The Continuous Nothing" zazní lehká inspirace třeba takovými POSSESSED, DEICIDE, MORBID ANGEL, MASSACRE, MASTER, PENTAGRAM CHILE.  Jedná se o velmi uvěřitelnou, zničující staroškolskou záležitost, kterou určitě rádi ocení všichni, kteří mají rádi zdánlivě opuštěná pohřebiště. Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby napsány, užívám si i plesnivý zvuk (Carlos Fuentes - recording, mixing, Damian Herring - mastering). Poctivý a stylový je i obal (Daniel Hermosilla), který se opravdu povedl. Neznám poslední roky nic lepšího, než si otevřít pivo, čerstvý hrob a ohledávat mrtvoly v podobných rytmech. COFFIN CURSE hrají natolik intenzivně a divoce, že se pokaždé začnou v márnici dít divné věci. Zemřelí, kteří čekají na pohřeb do země, se začínají toulat mezi náhrobky. Vše působí jako nějaký hororový film, u kterého vám ztuhne krev v žilách. Ztrácím se mezi stíny, tančím se zombie. Nechávám za sebou současný podivný svět a raději navštěvuji Hádovu říši. Tady, v nekonečných prostorách podzemí, vynikne tohle album nejlépe. Skladby jsou napsány jasně, uvěřitelně, syrově, přesně jako se to dělalo v dávných dobách. Smrt zase jednou brousí svoji kosu a je připravena zaseknout do vás svůj dráp. Novou desku nelze jinak, než doporučit všem tmářům, všem fanouškům poctivé reálné hudby. Když jsem tuhle hrobku otevřel, musel jsem si sednout. Zápach rozkládajícího masa byl příliš silný. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, hejna much, létajících kolem jako svědectví. Hnilobný, prašivý death metal, u kterého budete pohřbeni zaživa! Pach zkažené krve!


Asphyx says:

When I opened this tomb, I had to sit down. The smell of decomposing flesh was too strong. A corpse in a considerable state of decomposition, swarms of flies flying around as testimony. When I got into this music a long time ago, in the 1990s, I had no idea how many corpses I would be exhuming. Each one has a different expression after death, depending on what record they were buried to. I have here for review the new COFFIN CURSE record from Chile. And I have to write straight away that I would rather listen to it than write about it.

The gentlemen play death metal, which is my blood. And so while listening to it I crush old bones, burn wooden coffins and make sure that at least sometimes the morgue is quiet. Of course I've already written about the band, we even have a short interview. If you feel like it, the links are at the bottom of the article. The gentlemen are very experienced gravediggers. On the new album they prove it again. And they do it very believably.


On "The Continuous Nothing" there is a slight inspiration from such bands as POSSESSED, DEICIDE, MORBID ANGEL, MASSACRE, MASTER, PENTAGRAM CHILE. This is a very believable, devastating old school affair that will be appreciated by all those who like seemingly abandoned burial grounds. I like the way the songs are written, I also enjoy the moldy sound (Carlos Fuentes - recording, mixing, Damian Herring - mastering). The cover art (Daniel Hermosilla) is also honest and stylish, which is really good. I don't know anything better in recent years than opening a beer, a fresh grave and looking over corpses to similar rhythms. COFFIN CURSE play so intensely and wildly that weird things start happening in the morgue every time. The dead, who are waiting to be buried in the ground, start to wander among the tombstones. It's like a horror movie that makes your blood run cold. I'm disappearing into the shadows, dancing with zombies. I leave behind the strange world of today and prefer to visit the realm of Hades. It's here, in the endless spaces of the underground, that this album shines best. The songs are written in a clear, believable, raw way, just like they did in the old days. Death is once again sharpening its scythe and is ready to sink its claw into you. The new album cannot but be recommended to all darkies, to all fans of honest real music. When I opened this tomb, I had to sit down. The smell of decomposing flesh was too strong. A corpse in a considerable state of decomposition, swarms of flies flying around as testimony. Rotten, putrid death metal that will bury you alive! The smell of decayed blood!


about COFFIN CURSE on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Thin The Herd
02. Bacchanal Of The Mortal
03. Deceased Races
04. Reeking Filth Of Ages
05. Primitive Doctrines Crushed
06. Mauled By Unseen Atrocities
07. Among The Suffering Souls
08. The Dead's Deafening Silence



Recenze/review - HORRIFYING - Dreadful Parasomnia (2024)


HORRIFYING - Dreadful Parasomnia
CD 2024, Veins Full of Wrath Productions

for english please scroll down

Uprostřed starého pohřebiště v lesích stojí postava. Z očí jí teče krev a když se na vás podívá, tak slyšíte její jedovatý šepot. Netušíte, jestli jste živí nebo jestli jste už přešli na druhou stranu. Už dávno ale moc dobře víte, že smrt není to nejhorší. Bolest totiž pokračuje. Jdete pomalu k té šílené postavě a našlapujete opatrně. Pod nohama vám křupají staré kosti. Jste roztrhání na kusy a hozeni do studeného hrobu. Podíváte se nahoru a přečtete si jméno na náhrobku. HORRIFYING. Kapela z chilského podzemí, která hraje klasický, tradiční death  metal.

A hrají jej velmi dobře. Ožívají u něj přízraky, budete potkávat dlouhé stíny. Kapela je uvěřitelná, reálná, divoká a ihned vás převede na druhou stranu, za řeku Styx, do Hádovi říše. Pánové jsou jako smečka psů, kteří hlídají vchod do podzemí. Mohu vám jenom potvrdit, že nové album hoří jasným černým plamenem. 


HORRIFYING čerpali inspiraci jak v americké (DEATH, INCANTATION, DISMA), tak i evropské (PESTILENCE)  smrtící škole. Dělají to ale velmi elegantně, nejsou jen dnes tolik častou kopií. Naopak, snaží se přidávat i velkou spoustu svých nápadů, mají vlastní výraz a ksicht. Hodně k tomu přispívá prašivý, smradlavý zvuk (Pablo Clares), rád se dívám i na povedený obal (Bubonic Artworks). Po formální stránce bylo uděláno vše pro to, aby byli fanoušci spokojeni. Je pro mě velmi příjemné se zavřít každou noc do staré márnice a drtit v ní kosti v rytmu "Dreadful Parasomnia". Songy v sobě mají potřebnou sílu, drive, pánové se s ničím moc nepářou. Raději ihned zaútočí, pohřbí vás zaživa, než aby chodili okolo ohně. Zůstává po nich jenom spálená země. Líbí se mi styl a způsob, jakým tahle smečka ke své hrobnické práci přistupuje. Je uvěřitelná, syrová, dokáže mě pokaždé roztrhat na kusy. Zkrátka a dobře, pokud jste staří metaloví psi, vyrůstali jste a vaše první setkání s extrémní hudbou se odehrávala v devadesátých letech, potom neváhejte ani chvilku. Je to smršť, tsunami, je to vichřice, po které budete očištěni. Já se při poslechu opravdu cítím, jako bych navštívil nějaké staré pohřebiště. Procházím se mezi čerstvě exhumovanými hroby, nasávám pach rozkládajících se těl. Uprostřed hřbitova stojí postava. Z očí jí teče krev a když se na vás podívá, tak slyšíte její jedovatý šepot. Netušíte, jestli jste živí nebo jestli jste už přešli na druhou stranu. Už dávno ale moc dobře víte, že smrt není to nejhorší. Bolest totiž pokračuje. Hnilobou a zkaženou krví nasáklý, starý prašivý death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Temné ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

A figure stands in the middle of an old burial ground in the woods. Her eyes are bleeding and when she looks at you, you can hear her poisonous whisper. You have no idea if you're alive or if you've crossed over to the other side. But you already know that death is not the worst thing. The pain continues. You walk slowly towards the mad figure, treading carefully. Old bones crunching under your feet. You are torn to pieces and thrown into a cold grave. You look up and read the name on the tombstone. HORRIFYING. A band from the Chilean underground, playing classic, traditional death metal.

And they play it very well. It brings ghosts to life, you'll meet long shadows. The band is believable, real, wild and immediately transports you to the other side, beyond the river Styx, to the realm of Hades. The gentlemen are like a pack of dogs guarding the entrance to the underground. I can only confirm that the new album burns with a bright black flame.


HORRIFYING drew inspiration from both the American (DEATH, INCANTATION, DISMA) and European (PESTILENCE) schools of death. But they do it very elegantly, they are not just a copy so common nowadays. On the contrary, they try to add a lot of their own ideas as well, they have their own expression and face. The dusty, smelly sound (Pablo Clares) contributes a lot to this, and I like to look at the hilarious cover art (Bubonic Artworks). Formally, everything has been done to keep the fans happy. I find it very pleasant to lock myself in an old morgue every night and crush my bones to the beat of "Dreadful Parasomnia". The songs have the necessary power in them, drive, the gentlemen don't mess with anything too much. They'd rather attack immediately, bury you alive, than walk around a fire. All they leave behind is scorched earth. I like the style and the way this pack approaches their work as gravediggers. It's believable, it's raw, it can tear me apart every time. In short, if you're an old metal dog, grew up and your first encounters with extreme music were in the 90's, then don't hesitate a moment. It is a whirlwind, a tsunami, it is a whirlwind after which you will be purified. I really feel like I'm visiting an old burial ground. I walk among the freshly exhumed graves, taking in the smell of decomposing bodies. A figure stands in the middle of the cemetery. Blood pours from her eyes and when she looks at you, you hear her poisonous whisper. You don't know if you're alive or if you've crossed over to the other side. But you know all too well that death is not the worst thing. The pain continues. Rotten, blood-soaked, old, dusty death metal that will make you crumble into dust! Dark echoes from beyond the grave!


Tracklist:
01. Sinister Chaotic Visions 
02. Dreadful Parasomnia 
03. Kathartic Trance 
04. Execrable Souls 
05. Wild Human Fragility 
06. Pertrifying Hallucinations 
07. Crawling Into Mental Obliteration 
08. Fading In Abhorrence

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý třetí - Cimrmanologové


Příběh čtyř stý padesátý třetí - Cimrmanologové

Vyprávím své budoucí ženě o tom, jak jsem  jako malý kluk poslouchal nahrané kazety s Járou Cimrmanem. Ona zná jeho díla jenom zběžně, sem tam narazila na nějakou divadelní hru v televizi. Většinou to byly ale jenom ukázky. Osobně jsem žádnou hru neviděl naživo. Měl jsem v hlavě nějaké představy a smál jsem se v místech, kde ostatní. A přitom jsem někdy nechápal, obraz mi fakt chyběl. Jenže naši nebyli příliš přístupní novým vynálezům. Neměli jsme video a tak jsem stále točil zmuchlané pásky. Lístky do Liberce do divadla sehnal Venca. Už nepamatuji jak, ale myslím, že pomohl nějakému pánovi, který upadl. Shodou okolností to byl starý divadelník, který se mu takhle krásně odvděčil. Bylo to pro mě něco úžasného, těšil jsem se víc než na koncerty. Blondýnka mi včera na chalupě přežehlila oblek, který jsem měl v tanečních. Jiný jsem nevlastnil. Moc jsem jej nepotřeboval. Ještě pořád byla tak trošku doba, kdy vám nevyčetli, když jste přišli někam v džínách. To se mělo postupně měnit. Svobodu po revoluci pomalu střídal tvrdý kapitalismus. Vypadali jsme jak havrani, ale holkám to moc slušelo.

Petra neznala Cimrmana vůbec, Venca jí celou cestu v tramvaji z Jablonce do Liberce vysvětloval, že je to fiktivní postava. Nevěřila mu. On je tenhle humor inteligentní a rozhodně není pro každého. Znal jsem různé hlášky, miloval jsem, když jsem mohl v různých situacích zahlásit nějakou průpovídku. Když se někdo chytil, tak jste hned věděli, že budete na stejné vlně. Bývalo to podobné metalu. Kdysi se opravdu lidé poznávali podle triček. Bylo to jako spiknutí, ale v dobrém. Kolem nás se všichni usmívali. Ve voze s námi jelo určitě spousta lidí, kteří také věděli. Vylezeme na vzduch a libujeme si, že my máme vstupenky a ostatní ne. Připadám si hrozně vznešeně, v obleku si sice nejsem příliš jistý, ale vlasy mám stažené dozadu v culíku a chodím vzpřímený. Hraju si na postavy z Cimrmana, ale i ze starých českých filmů. Zavřete oči, odcházím, směju se jako Oldřich Nový. Zajdeme do hospůdky kousek od radnice, abychom to měli blízko. Vedle u stolu sedí parta vidláků. Ty jsou snad všude. Mluví nahlas, mají blbé kecy na servírku a jejich vtipy jsou velmi trapné. Nenechám si ale zkazit náladu. Stejně je to zajímavé. Když jsme my povznesení, milí a ohleduplní, tak se pokaždé objeví někdo, kdo vám chce všechno zničit. 

Nechybělo málo a porval jsem se. Blondýnka mě musela držet a šeptat mi, neblbni, přece se nenecháš vytočit. Jenže jsem mladej a pořád mám pocit, že musím bojovat. Vadí mi, když hlásí na Petru, když hodnotí její zadek a prsa, když jsou hnusní a smějí se malému klukovi, co je očividně postižený. Já nevím, já si pořád myslím, že tohle se nesmí nechat jen tak. Zvednu se a i přes protesty mých kamarádů jdu k debilům. Velmi slušně je poprosím, jestli by se mohli mírnit. Ale oni ne, prsí se a nadávají i mě. Chytnu jednoho pod krkem a stůl utichne. Jsou to sráči, chudáčci. Řeknu jim to a nikdo ani muk. Když ale odcházím, tak mi nadávají za zády. Jak typické, jak bohužel české. Otočím se a je zase ticho. Je to jak nějaká debilní hra. Nakonec uděláme asi nejlepší věc. Přesuneme se jinam. Vyrazili jsme brzy a máme příliš mnoho času. Piju opatrně, chci mít jen náladičku, nechci se motat. V nové hospodě je vše v pořádku. Můžeme probrat Cimrmana od A až po ZET. A že jsem tak smělý, jdete také do divadla, zeptá se nás mladík se slečnou od vedlejšího stolu. Jasně, přisedněte kolego. A už to jede. Trošku mu závidím, viděl už několik divadelních her. V tomhle mám ještě co dohánět.

Přednáška, která je před hrou Záskok (na podzim 1997 byla uvedena Švestka), je vynikající. Připadám si jako ve škole, jen se ve vzduchu potkávají smích s elegancí. Hltám každé slovo, na pódiu je skvělá sestava. Máme tu pana Svěráka a i ostatní si s ním nezadají. Víte, na to, abych hrál divadlo, jsem možná až moc stydlivý, asi bych neuměl mluvit tolik nahlas, ale přesto se cítím součástí celého vystoupení. Jsme v Naivním divadle a sedíme někde uprostřed hlediště. Máme vše jako na dlani. Hru jsem slyšel jen z kazety a tak jsem hrozně napnutý. Zabouří potlesk a já si doplním své znalosti. Z pásky se na mě smálo publikum v místech, které jsem nechápal. Teď mám i obraz a říkám si, jak jsem byl ochuzený. Řehtáme se, až se za břicha popadáme. Vedle mě sedí nějaká dáma v letech, která se směje tak nakažlivě, že vždy strhne i lidi kolem sebe. Utíráme si slzy, jsme přímo v tom, libujeme si a občas se podíváme na sebe, protože jak známo, tak smích spojuje. Není nic lepšího, než sdílet společný smysl pro humor. Ten náš je někdy pěkně ostrý, černý a dnes by se řeklo i nekorektní. Cimrmanův je trošku odlišný, přesto jej milujeme. Amen. Nechci, aby hra skončila, přesto se nedá dělat nic jiného, než si stoupnout a tleskat. Jsem na vrcholu blaha.

Blondýnka jde ještě s Petrou na záchod a my čekáme před vchodem. Trvá jim to hrozně dlouho. Musíme na pivo. Zalezeme do nejbližší putyky a kdyby jste nás viděli, měli byste radost s námi. Opakujeme si celý děj, hodnotíme herecké výkony, známe vše nazpaměť. Petra konečně pochopila o co jde a směje se ještě víc, protože první setkání bývá vždycky nejlepší. Jsou z nás Cimrmanologové, kteří mají rádi i dobu, do které jsou hry zasazeny. Jasně, že si spoustu věcí idealizujeme, stejně jako autoři, ale nekažte nám to. Navíc, na chalupě i na baráku u babičky je spousta starých věcí, knih, dopisů, náčiní, které nám všechno připomínají. Líbí se nám i čeština s jakou jsou hry a celé dílo napsány. Kecáme a jsme k nezastavení. Holky si sednou k sobě a diskutují tak vášnivě, že občas výskají tak nahlas, že se s Vencou až lekneme. Prozradí mi, jak je rád, že jsme jeli, protože Petra podruhé potratila. Je rád, že alespoň na chvilku vypadla ze stresu a směje se. Tohle je hrozně důležitá věc, lidé musí mít někde svoje světlo, radost, pohodu. Protože když je pak ouvej, neztrácejí tolik naději. Já hledám relax v hudbě a knihách, ale Cimrmani mi dávají ještě něco navíc. Nadhled, pokoru. My s kamarádem probereme také vše potřebné. Nechce se mi vracet do Plzně, ale za chvilku zase začne škola a na strojárně bude temno. Ale ještě máme pár dní, nemysli na to. Hele, přespíte u nás na chalupě, mám tam nějaké pivo.

Jde se pěšky, stihneme sice poslední tramvaj do Jablonce, ale nahoru už nic nejede. Potácíme se tmou, na okraji potkáme pár opilců, ale jinak nikde nikdo. Jenom nebe plné hvězd nad námi. Zase cítím, že zažívám něco neobvyklého, něco, co bych si měl zapamatovat. Dojdeme do chalupy, ale nechce se nám spát. Nejsme jediní, naproti v domě se také svítí. Vyleze sousedka, starší o čtyři roky více než já a přidá se k nám. Jsem gentleman, ona byla kdysi tou, která mě zasvětila. To už je tak děsně dávno, že mi to připadá až neuvěřitelné. Má se dobře. Maluje a daří se jí. Už to není dívka, která s námi létala po loukách a lezla na stromy. Je z ní kočka a moc jí to sluší. Rozloučí se a když odchází, pohodí hlavou ke mě. Víme své, ale nikdo to na nás nepozná. Usneme na lavičce před chalupou a vůbec nám nevadí, že za chvilku začnou kolem kokrhat kohouti. Až slunce, které praží hned od rána, nás vytáhne na nohy. Co dnes? Co budeme dělat? Mám nápad. Vydáme se do Smržovky. Kolem Parkhotelu, až na nádraží. Kam pojedeme? Nech to na mě, uvidíš. Koupím jízdenky do Kořenova, ale nikomu nic neřeknu.

Vylezeme na zastávce před tunelem. Musíme do prudkého kopce a všichni mě ze srandy proklínají. Jen počkejte, máte se na co těšit. Je to krpál, opravdu velký, jdeme kolem starého opevnění, bunkry nikdo neudržuje a docela chátrají. Koukneme dovnitř a pořád máme hlášky ze včerejška. Vylezeme až na Štěpánku, ale není otevřeno. Tenkrát ještě tolik lidí nejezdilo na výlety autem až na parkoviště pod rozhlednu. Ale je tu hospoda, s milou paní, takže dostaneme bramboráky. Sedne si s námi a pokecá. Začne foukat a musíme chvilku vydržet, až se přežene bouřka. Potom se vydáme do Kořenova a následují Příchovice. A protože se zase setmí, zažene nás to do další hospody na návsi. Naproti je kostel, který září do temných mraků. Je to strašidelné, ale jenom do doby, než se podíváme k vedlejšímu stolu. Sedí tam členové divadla Járy Cimrmana, všichni pivko před sebou a smějí se. Kývneme s kamarády na sebe a hned je lépe. No, co vám budu. Nejsem z těch, kdo by otravoval slavné osoby, ale tady nám to prostě nedá. Zažijeme tak další večer, který stojí za to. Všichni jsou moc milí a přívětiví. Cítíme z nich pokoru. Potom jdou spát, protože je zítra čeká dlouhá túra. My musíme domů, na chalupu. 

Jdeme potmě dolů do Tanvaldu. Je to šílený sestup. Sem tam někdo upadne a odře si koleno. Když jsme dole, je už po půlnoci. Nic nám nejede. Co teď? No, takhle, raději bych přenocoval a počkal do rána. Protože pěšky je to přes čtvrť, do který se prostě bojím. Všichni souhlasí a usneme na lavičce. Probudí nás nějaký dělník, co si zapálí a vyfoukne kouř. Kouká na nás jak na nějaké smažky. Ale když dojedeme na chalupu, jsme tak unavení, že si na něj ani nemůžeme zanadávat. On měl totiž blbý kecy. Ulehneme a když je další den večer, tak se sejdeme na louce. Rozloučíme se s Vencou a Petrou a je nám tak nějak divně smutno, protože to byly krásné dny. Smáli jsme se, pokecali a ještě jsme zažili spoustu nového. Když odjedou, jdu si číst. Blondýnka se tváří děsně tajemně. Předpokládám, že má třeba nějaké nové spodní prádlo, ale to ona ne, překvapí mě sadou podepsaných CD, které mi koupila přímo od Cimrmanů v hospodě. Nechala je podškrábnout a mě do očí vyhrknou slzy. Ihned snesu hi-fi věž a dlouho do noci sedíme a posloucháme. 

V divadle jsem byl na jejich hrách ještě několikrát. Pokaždé jsem se dobře bavil. Dalo by se také napsat, že mě jejich humor provází celý život. Pánové herci jsou dnes již staří a mnoho jich dávno odešlo. Vždycky když někde vidím nějakou zmínku o Cimrmanovi, vzpomenu si na nekonečnou řadu "společných" zážitků. Na dlouhé večery s jejich hrami, u knih. Dnešní příběh ale patří k nejsilnějším. Minulé léto jsme byli znovu po stopách, po kterých jsme kdysi s kamarády šli. Vyprávěli jsme si a dokonce navštívili i muzeum v Kořenově, Příchovicích. Bylo tam narváno. Ne nadarmo napsal Václav Havel, že nás Jára Cimrman všechny přežije. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. dubna 2024

Recenze/review - GORGASM - Sadichist (2024)


GORGASM - Sadichist
EP 2024, Brutal Mind

for english please scroll down

Tři zářezy do čisté kůže. Vypadala jako nepopsaný list. Tak krásná, tak něžná a nevinná. Miloval jsem ji, ale také jsem ji chtěl zničit. Mučit ji a nakonec zabít. Aby ji neměl nikdo jiný než já. Na novou hudbu od GORGASM jsme čekali dlouhých deset let. Dočkali jsme se. I když je faktem, že tři skladby a něco přes deset minut brutality jsou zkrátka málo. Člověk se nestačí ani nadechnout a vše uteče. Jako krev z čerstvé rány.

Většinou o různých singlech, splitkách a EP příliš nepíšu. Jenže GORGASM jsou pro mě natolik zásadní kapelou, že jsem musel. Poslouchal jsem nové EP "Sadichist" a přemýšlel, kde se v lidech bere zlo. Takové to opravdové, hnusné a špinavé zlo. Tahle smečka je pro mě etalonem stylu, kapelou, kterou zkrátka nelze ignorovat. Novinka se opět povedla, jak taky jinak.

Fanoušek dostane přesně to, co žádá. Masivní riffy, které se valí kupředu a neznají slitování. Tyhle melodie vám vystřelí mozek z hlavy. Líbí se mi obal, ten je jako vždy náležitě hnusný, nechutný a cítíte z něj stejnou bolest jako z hudby (autorem je Jon Zig). Dovedl bych si představit trošku masivnější, divočejší a mocnější zvuk (Matt Kilner), ale to berte jen jako připomínku zmlsaného fanouška. Takhle do sluchátek je to vcelku v pořádku, ale když přidáte hlasitost na pořádné aparatuře, tak zkrátka novinka tolik neřeže. Jinak je ale vše v absolutním pořádku. Klasické riffy made in GORGASM, postupy jak vystřižené z učebnic, které kdysi pánové sami napsali. Není si na co stěžovat (až tedy na to, že jsme po takové době dostali jenom tři skladby). Ochutnáte pořádnou porci namletého masa. Už trošku smrdí, ale na to jsme také zvyklí. Kritici by napsali, že se kapela nikam neposunula, ale podle mě je to jen a jen dobře. Já po nich nechci stylové změny, ale pořádný nářez, poctivý mlýn, který mě rozemele na prach. A to jsem také dostal. Doufám, že se brzy dočkáme dlouhohrajícího alba, pevně věřím tomu, že budu moci zase pitvat v rytmech nové hudby od těchto šílenců. "Sadichist" je dobrou, poctivou ochutnávkou. Jsem připraven na další utrpení! Gore brutal death metal, u kterého vám vyteče veškerá krev z těla! Masakr ze starých piteven!


Asphyx says:

Three notches in the clean skin. She looked like an unwritten leaf. So beautiful, so tender and innocent. I loved her, but I also wanted to destroy her. To torture her and finally kill her. So that no one would have her but me. We've been waiting ten long years for new music from GORGASM. We've waited. Although the fact is that three songs and just over ten minutes of brutality is simply not enough. You can't even take a breath and everything goes by. Like blood from a fresh wound.

I usually don't write too much about the various singles, splits and EPs. But GORGASM are such a fundamental band for me that I had to. I was listening to the new EP "Sadichist" and wondering where the evil in people comes from. That's the real, ugly, dirty evil. This pack is a benchmark of style for me, a band that simply cannot be ignored. The novelty has been good again, how else.

The fan gets exactly what he asks for. Massive riffs that roll forward and know no mercy. These tunes will blow your brains out. I like the cover art, it is as always appropriately ugly, disgusting and makes you feel the same pain as the music (by Jon Zig). I could imagine a slightly more massive, wild and powerful sound (Matt Kilner), but just take that as a reminder from a jaded fan. It's fine in headphones like this, but when you turn up the volume on a proper machine, the novelty just doesn't cut it as much. Otherwise, though, everything is absolutely fine. Classic riffs made in GORGASM, procedures like cut out of the textbooks that the gentlemen once wrote themselves. There is nothing to complain about (except for the fact that after all this time we only got three tracks). You will taste a good portion of ground meat. It stinks a bit, but we're used to that too. The critics would write that the band hasn't moved anywhere, but I think that's just as well. I don't want stylistic changes from them, but a proper smash, an honest grind that will grind me to dust. And that's what I got. I hope to see a full length album soon, I firmly believe in dissecting to the rhythms of new music from these madmen again. "Sadichist" is a good, honest taste. I'm ready for more suffering! Gore brutal death metal that will make all the blood drain out of your body! The carnage of the old execution rooms!




about GORGASM on DEADLY STOM ZINE:




Tracklist:
01. Carnal Demise 
02. Sadichist 
03. Mutilation Maze

band:
Damian Leski - Guitars, Vocals
Matt Kilner - Drums
John Hull - Vocals, Bass
Alexander Krzeszewski - Guitars, Vocals


Recenze/review - KAWIR - Kydoimos (2024)


KAWIR - Kydoimos
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Venku se setmělo a začalo pršet. Blesky létaly nebem jako zlá pomsta. Bohové se zlobí, říkali staří pamětníci. Nechtělo se mi, ale stejně jsem musel vyrazit. Otevřu dveře a ulice jsou prázdné. Pomalu vylezu na kopec za městem a můj cíl je již mnoho let stejný. Hřbitov působí tiše a opuštěně. Jenže zdání klame. Uvnitř starého chrámu sedí zlí démoni a působí nedočkavě. Už jsem se nemohl dívat na utrpení obětí, tak jsem přišel sám. Padám pomalu k zemi a usmívám se. Konečně jsem na druhé straně a poslouchám novou desku řeckých KAWIR. 

Pokud se o tenhle styl zajímáte, tak tuhle smečku určitě znáte. Její historie sahá až do roku 1993 a je doslova protkaná skvělými nahrávkami. Již dopředu vám mohu prozradit, že nové album "Kydoimos" lze již teď zařadit mezi ně. Chladné black metalové melodie jsou zde kombinovány s řeckou mytologií. Pokloňte se démonům!


Na smrt je nakonec člověk vždycky sám. Vím to já, ví to i staří řečtí bohové. Kdysi dávno, když jsem byl ještě hodně mladý, tak jsem si tyhle příběhy rád a často četl. Když jsem potom navštívil místa, kde se odehrávaly, vše se mi spojilo v jedno. Doporučuji otevřít knihu, přečíst si Ilias a Kydoimos  a jako "kulisu" si pustit tuhle desku. Jsou to staré báje, mýty i legendy, ve kterých naleznete spoustu zajímavých momentů. Stejně jako v hudbě, kterou nám letos KAWIR předkládají. Líbí se mi, že se kapela nijak nepodbízí, že si jde svoji vlastní cestou. Je originální, má jasný a zřetelný rukopis. To vše je podpořeno mrazivým zvukem a zajímavým obalem. Fanoušek dostane všechno, co má na téhle kapele rád. Temné, záhadné melodie, jedovaté stíny. Společná setkání s albem "Kydoimos" mi připomínají návštěvu starodávných chrámů. Nahrávka je majestátní, zahalená tajemstvím. Připadám si jako archeolog, který pomalu rozkrývá jednotlivé vrstvy. S hudbou těchto řeckých mágů je to velmi podobné. Je nutné nechat ji na sebe působit po delší čas. Teprve po nějaké době vynikne její síla, jednotlivé nuance. Od posluchače je vyžadováno plné soustředění. Teprve potom bude odměněn. Z jednotlivých motivů je cítit odkaz slavného Achilla. Budete rozmlouvat s démonem Kydoimos, synem Eris, bohyní sváru. Načerpáte spoustu temné energie, abyste mohli přežít i v dnešním divném světě. Novinka je propracovaná, pestrá, naléhavá. Je pro mě obestřena tajemstvím. Venku se setmělo a začalo pršet. Blesky létaly nebem jako zlá pomsta. Bohové se zlobí, říkali staří pamětníci. Uvnitř starého chrámu sedí zlí démoni a působí nedočkavě. Melodický black metal, který vás vezme na tajemný výlet do starých řeckých bájí, pověstí a temných příběhů! 


Asphyx says:

Outside, it got dark and it started to rain. Lightning flew across the sky like evil vengeance. The gods are angry, the old-timers said. I didn't want to, but I had to go anyway. I open the door and the streets are empty. Slowly I climb the hill outside of town and my destination has been the same for many years. The cemetery looks quiet and deserted. But appearances are deceiving. Inside the old temple, evil demons sit, looking eager. I could no longer watch the victims suffer, so I came alone. I fall slowly to the ground and smile. Finally, I'm on the other side, listening to the new KAWIR Greek album.

If you're into this style, you'll know this pack. Their history goes back to 1993 and is literally riddled with great records. I can tell you in advance that the new album "Kydoimos" can already be counted among them. Cold black metal melodies are combined with Greek mythology. Bow down to the demons!


In the end, one is always alone in death. I know it, the old Greek gods know it. Once upon a time, when I was very young, I liked to read these stories often. Then when I visited the places where they were set, it all came together for me. I recommend opening the book, reading Ilias and Kydoimos, and putting this record on as a "backdrop". It's old myths, myths and legends and there are many interesting moments in it. As well as in the music that KAWIR presents us this year. I like the fact that the band doesn't pander, that it goes its own way. It is original, it has a clear and distinct signature. All this is supported by a chilling sound and interesting cover art. The fan gets everything they love about this band. Dark, mysterious melodies, poisonous shadows. Coming across the album "Kydoimos" together reminds me of visiting ancient temples. The record is majestic, shrouded in mystery. I feel like an archaeologist slowly uncovering the layers. It is very similar with the music of these Greek magicians. It is necessary to let it affect you for a long time. Only after some time will its power, its individual nuances emerge. Full concentration is required of the listener. Only then will he be rewarded. The legacy of the famous Achilles can be felt in the individual motifs. You'll be talking to the demon Kydoimos, son of Eris, goddess of strife. You will draw on a lot of dark energy to survive in today's strange world. The novelty is sophisticated, colourful, urgent. It's shrouded in mystery for me. It's dark outside and it's starting to rain. Lightning flew across the sky like evil vengeance. The gods are angry, the ancients said. Inside the old temple, the evil demons sit and look impatient. Melodic black metal that will take you on a mysterious trip into old Greek myths, legends and dark stories!


TRACKLIST
01. Teiresias (ΤΕΙΡΕΣΙΑΣ)
02. Fields Of Flegra (ΦΛΕΓΡΑΣ ΠΕΔΙΟΝ)
03. Centauromachy (ΚΕΝΤΑΥΡΟΜΑΧΙΑ)
04. Hecatonchires (ΕΚΑΤΟΓΧΕΙΡΕΣ)
05. Myrmidons (ΜΥΡΜΙΔΟΝΕΣ)
06. Achilles & Hector (ΑΧΙΛΛΕΑΣ ΚΑΙ ΕΚΤΟΡΑΣ)
07. Achilles Funeral (Η ΚΗΔΕΙΑ ΤΟΥ ΑΧΙΛΛΕΑ)
08. Echetlaeus (ΕΧΕΤΛΑΙΟΣ)
09. Kydoimos (ΚΥΔΟΙΜΟΣ)
10. War Is The Father Of All (ΠΟΛΕΜΟΣ ΠΑΝΤΩΝ)

LINE-UP
Therthonax - Lead / Rhythm Guitars
Porphyrion - Vocals
Agisilaos - Drums / Percussion
Iason - Lead / Rhythm / Solo Guitars
Dis Pater - Synths / Keys / Choirs
Epameinondas - Bass

pátek 19. dubna 2024

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024)


UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Probouzím se uprostřed noci, abych nakonec vždy skončil na stejném pohřebišti. Něco mě sem podvědomě stále láká. Hledám za zvuků debutového alba chilských UTTERTOMB své vlastní krvavé kořeny. Otvírám staré hrobky, nasávám pach zatuchlých a rozkládajících se těl. Procházím se mezi náhrobky a čtu si nápisy na hrobech. Na jednom je i mé jméno. Otevírám prázdnou rakev a uléhám do ní. Moc dobře totiž vím, že tohle album mě převede na druhou stranu, na onen svět. 

Jedná se o hrubý, surový smrtící kov, který je inspirován dlouhými stíny podsvětí. Nemrtví mi dávají jasně najevo, že se jim nové album líbí. Nedivím se, je až po okraj narvané morbidními melodiemi, zničující atmosférou a smrdí sírou. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro fanoušky opravdových pohřbů do země. 


Kapela, která datuje svoje počátku až do roku 2009 (tehdy ještě měli jméno ULTRATOMB), přistoupila ke své hrobnické práci velmi zodpovědně. Dala si velký pozor na zvuk, který se opravdu povedl. Je tajemný, masivní a nechává naplno vyniknout veškeré nápady, kterých je mimochodem na nahrávce velké množství. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Krutá a ošklivá smrt, zahalená do krvavé mlhy. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE MIASMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, mohla by se vám líbit i deska "Nebulas Of Self-Desecration". Bylo pro mě ctí prosévat prach z rozdrcených kostí, nasávat děsivé nálady. Vše je pokryté pavučinami a když postupně rozkryjete jednotlivé vrstvy, budete po zásluze odměněni doslova magickým zážitkem. Jedná se o starodávný obřad, o vyvolávání temných sil, o rituály, ve kterých bylo zničeno spousta životů. Způsob, jakým kapela hraje, jak na mě působí, je pro mě velmi návykový. Nejlépe se mi osvědčil poslech v hluboké noci nebo brzy ráno, když bylo možné potkat mezi hroby démony. Album se valí kupředu a zůstává po něm hluboká krvavá stopa. Nelze jinak, než doporučit všem tmářům, všem, kteří jako já kdysi dávno propadli temnotě. Mám pocit, jakoby mě někdo chytil do pevných, studených pavučin. Postupně mě dusí, utahuje kolem mě oprátku. Probouzím se uprostřed noci, abych nakonec vždy skončil na stejném pohřebišti. Něco mě sem podvědomě stále láká. Otvírám staré hrobky, nasávám pach zatuchlých a rozkládajících se těl. procházím se mezi náhrobky a čtu si nápisy na hrobech. Na jednom je i mé jméno. Pradávný, temný a tajemný death metal, který vás strhne do nekonečných hlubin věčnosti! Kult smrti!


Asphyx says:

I wake up in the middle of the night to end up in the same burial ground every time. Something subconsciously keeps drawing me here. I search for my own bloody roots to the sounds of the debut album of Chilean UTTERTOMB. I open old tombs, I take in the smell of stale and decaying bodies. I walk among the tombstones and read the inscriptions on the graves. One of them has my name on it. I open the empty coffin and lie down in it. I know very well that this album will take me to the other side, to the other world.

It's rough, raw death metal inspired by the long shadows of the underworld. The undead are letting me know they like the new album. I'm not surprised, it's packed to the brim with morbid melodies, devastating atmosphere and reeks of brimstone. Here's playing for all the damned, for fans of true burial in the ground.


The band, which dates its origins back to 2009 (back then they still had the name ULTRATOMB), has approached their gravedigging work very responsibly. They paid a lot of attention to the sound, which was really good. It's mysterious, massive and lets all the ideas, which by the way there are a lot of on the record, come out to the full. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. A cruel and ugly death, shrouded in a bloody mist. If you like bands such as GRAVE MIASMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, you might also like "Nebulas Of Self-Desecration". It was an honour to sift the dust of crushed bones, to soak up the eerie moods. Everything is covered in cobwebs and when you gradually unravel the layers, you will be deservedly rewarded with a literally magical experience. This is an ancient ceremony, a summoning of dark forces, a ritual in which many lives have been destroyed. The way the band plays, the way they affect me, is very addictive to me. The best listening for me was in the dead of night or early in the morning, when it was possible to meet demons among the graves. The album rolls forward and leaves a deep trail of blood. I can't help but recommend it to all the darkies, to all those who, like me, fell into the darkness long ago. I feel like I've been caught in a tight, cold web. Gradually suffocating me, tightening the noose around me. I wake up in the middle of the night, only to end up in the same graveyard. Something subconsciously keeps drawing me here. I open the old tombs, take in the smell of stale and decaying bodies. I walk among the tombstones and read the inscriptions on the graves. One of them has my name on it. Ancient, dark and mysterious death metal that will take you to the endless depths of eternity! Death cult!


TRACKLIST
1. Nec Spe Nec Metu
2. Exhumation Of The Womb's Splendour
3. Graceless Thaumaturgy
4. Opisthotonic Funerals
5. Aurora Cruoris
6. Seraphobia
7. Ominous Flesh Relinquishment
8. Nebulas Of Self-Desecration

Recenze/review - MAERE - .​.​.​And The Universe Keeps Silent (2024)


MAERE - .​.​.​And The Universe Keeps Silent
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Neustále se vracející sen, ve kterém se dusíte vlastní krví. Nejdříve se lekáte každého stínu, ohlížíte se za sebe. Zachvátí vás podivný neklid. Neznáte jeho příčinu, přesto hnijete zevnitř. Budíte se uprostřed noci a kontrolujete svoje žíly. V děsivých nočních můrách jste se podřezali již tolikrát, že nevíte, co je pravda a co lež. Cítíte fyzickou přítomnost smrti, přesto ještě nenajdete klid. Někdy bývají moje představy při poslechu hudby přinejmenším zvláštní. Jenže když jsem se potkal s novou deskou německých black death metalistů MAERE, dostala se mi postupně do podvědomí.

S MAERE jste se mohli na našich stránkách již jednou setkat. Recenze na předchozí EP je odkazována dole pod dnešním článkem. Pánové pokračují ve své morbidní a složité práci. Opět dostanete pořádnou porci, absolutní tmy, vířících riffů i zvláštně bolestivé atmosféry.  


Pokaždé, když píšu o podobné hudbě (ovlivněné třeba takovými GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT), zmiňuji, že pro její vnímání je nutný klid a otevřená mysl. I nové album je zpočátku nepřístupné, neklidné, odtažité. Představte si těžkou, nepropustnou mlhu. Jsou v ní obsaženy látky, které vás umrtví a přenesou do šílených snů. S hudbou MAERE je to podobné. Také je svým způsobem neuchopitelné, těžká, neosobní. Ale také skvěle napsaná, s pestrou paletou temných a ostrých nálad. Je vlastně velmi náročné, psát jakákoliv slova. V tomto případě je opravdu lepší poslouchat, nechat na sebe skladby působit a potom si názor uděláte sami. Osobně se mi líbí, že se kapela snaží posouvat hranice, jít za ně, objevovat jiné dimenze. Jednotlivé motivy se kolem mě plazily jako hadi s obrovskými hlavami a touhou mě pozřít. Jsem jako uhranutý, prokletý. Kapela si se mnou hraje jako lovec se svojí obětí. Nové album se mi zadřelo pod kůži, jako nějaká pradávná choroba, na kterou neexistují žádné léky. Někdy mezi snem a realitou, pokaždé do vás Němci zaseknou své drápy. ".​.​.​And The Universe Keeps Silent" je spíše obřadem, než jen obyčejnou nahrávkou. Má dobrý zvuk, zajímavý obal, parádní produkci. Tahle deska vám může způsobit opravdu děsivé sny, budete u ní krvácet z uší i z nosu. Přesto se k ní budete rádi a často vracet. Pokud totiž máte tenhle styl rádi, určitě novinku oceníte. Neustále se vracející sen, ve kterém se dusíte vlastní krví. Nejdříve se lekáte každého stínu, ohlížíte se za sebe. Zachvátí vás podivný neklid. Temný, disonantní black death metal, který vám způsobí zlé noční můry! Vaše mysl bude zničena!


Asphyx says:

A recurring dream in which you choke on your own blood. First you're afraid of every shadow, you look behind you. A strange restlessness seizes you. You don't know its cause, yet you rot from within. You wake up in the middle of the night and check your veins. You've cut yourself so many times in terrifying nightmares that you don't know what's true and what's false. You feel the physical presence of death, yet you still find no peace. Sometimes my fantasies when I listen to music are strange to say the least. But when I came across the new album of German black death metallers MAERE, it gradually entered my subconscious.

You may have already met MAERE once on our website. The review of the previous EP is linked below today's article. The gentlemen continue their morbid and intricate work. Once again you get a hefty serving, of absolute darkness, swirling riffs and strangely painful atmosphere.


Every time I write about music like this (influenced by such as GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT), I mention that to perceive it you need peace and an open mind. Even the new album is initially inaccessible, restless, distant. Imagine a heavy, impenetrable fog. It contains substances that will kill you and transport you into crazy dreams. It's the same with MAERE' s music. It is also, in a way, elusive, heavy, impersonal. But it's also brilliantly written, with a variety of dark and edgy moods. It's actually very challenging to write any words. In this case, it's really better to listen, let the songs work on you, and then make up your own mind. Personally, I like that the band tries to push the boundaries, to go beyond them, to discover other dimensions. Individual motifs crawled around me like snakes with huge heads and the desire to devour me. I'm like bewitched, cursed. The band plays with me like a hunter with his prey. The new album got under my skin, like some ancient disease for which there is no cure. Sometimes between dream and reality, every time the Germans sink their claws into you. "...And The Universe Keeps Silent" is more of a ceremony than a simple record. It's got a good sound, interesting cover, great production. This record can give you really scary dreams, it will make your ears and nose bleed. Still, you'll come back to it often. If you like this style, you will appreciate the novelty. A recurring dream in which you choke on your own blood. First, you're afraid of every shadow, looking back at yourself. A strange restlessness comes over you. Dark, dissonant black death metal that will give you bad nightmares! Your mind will be destroyed!



Recenze/review - MÆRE - I (2020):

Lineup:
III - Guitars
IV (ex-Ingurgitating Oblivion) - Bass
V (ex-Ingurgitating Oblivion, Fetocide) - Drums, guitars

Mastered by Colin Marston

Track listing -
1. All Those Things We've Never Been (The Grandeur of Nihilism)
2. Traumlande (Ascending The Abyss)
3. The Darkness Is Your Mother
4. Zdrowas Mario (Building The Temple)
5. Think Of Me As Fire

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine