Zpovědi zla - Jack Steen
2025, Fobos
Když jsem kdysi dávno, ještě jako středoškolák, chodil se svým psem na cvičák, tak s námi chodila ze sídliště taková hrozně sexy slečna, co měla boxera. Čekávali jsme na ní před domem, ona se oblékala. Někdy nás vzala i k sobě domů a ihned se stala naší múzou i puberťáckým vlhkým snem. Moc dobře věděla, že se nám líbí a byla na nás moc hodná. Jako starší kamarádka, bohužel. Pracovala jako sestra v Kosmonosích v blázinci. A pokaždé, když jsme šli okolo a slyšeli nářek, skřeky i řev pacientů, tak nám vyprávěla hodně děsivé příběhy z oddělení. Měli tam různé úchyly, pedofily, sadisty, většina neustále pod prášky a dohledem. Nás, jako mladý ucha, to hrozně přitahovalo, bylo v tom něco hodně temného, šíleného. Chtěli jsme víc, zajímaly nás detaily. A jí dělalo moc dobře, že jí posloucháme. Ani nevím, kde je jí konec.
Co ale vím na sto procent je, že jsem si knihu Zpovědi zla pořídil zase jednou náhodou. Zaujal mě obal, téma, a hlavně to, že byla za vcelku slušnou cenu. Na dnešní poměry tedy. My, obyčejní knihomolové totiž čekáme na den radosti, když nám přijde výplata a objednáváme, dokud nepřijde den bolesti, kdy nám strhnou z účtu veškeré platby. Je to svým způsobem závislost, to nepopírám, ale zase na druhou stranu, zrovna tohle považuji za vcelku bohulibé. A tak jsem si domů přinesl ještě teplý výtisk, usadil se a nechal si vyprávět příběhy o sériových zabijácích, o pokřivených myslích, o neskutečné temnotě. Mrazilo mě, přiznávám a ještě navíc mě děsí představa, že takoví jedinci opravdu žijí mezi námi. Koneckonců, opakuji to pořád, stačí si přečíst zprávy. Nicméně, knížka je velmi dobře napsána, je děsivá, šílená, jako život samotný. Jsem Jack Steen a říkají mi Anděl smrti. Odvedu vás na druhou stranu, stačí se jenom svěřit.
Příběhy čtyř lidí, které spáchali neskutečně odporné činy. Zpovědi - O člověku se zajímavými chutěmi. Další o Kenovi, který by udělal cokoliv, aby byla jeho Barbie šťastná. Pak je tu Chůvička, ale takovou byste u svých dětí nechtěli. A poslední je ta nejmilejší osoba, kterou jste kdy viděli, jenže čtení její zpovědi pro vás bude hodně tvrdé. Rovnou vás upozorním, tohle není rozhodně nic pro slabé povahy. I mě se chtělo chvílemi zvracet a měl jsem co dělat, abych knihu dočetl. Jenže o tom to právě je, poslouchám extrémní metal celý svůj život a jen tak něco mě nerozhází. S knihami je to podobné, za svůj život jsem nakonec odložil jen málo knížek. Spíše mě nebavily, než že by byly něčím šokující. Každý dokola pořád opakuje, že nic lidského nám není cizí, tak tady to máte. Tyhle úchyly nechcete potkat, bude se vám vařit krev v žilách, že je rovnou nepopraví. Ještě, že je tu Jack Steen. No, nemám pravdu?
Jednou nás vzala naše starší kamarádka přímo na oddělení do Kosmonos. Podotýkám, že je to před třicet let stará záležitost, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera. Na tohle se nezapomíná, to se vám otiskne do hlavy a zůstane to tam jako krvavá stopa. V klecích byli zavřeni nejen různí násilníci, ale i vyložení dementi, často odložené, deformované děti, které ještě před několik desetiletími vystavovali na poutích. Kývali se, něco si mumlali, někteří stále dokola masturbovali. Pod tunami léků se usmívali a když sestřičku spatřili, tak jí říkali věci, po kterých bych sám vzal nohy na ramena. Navíc bylo všechno neskutečně šedivé, pochmurné. Tohle byl opravdový reálný horor. Někam jsme nesměli, k celám, kde byli zavřeni ti nejhorší, s nonstop ostrahou. Aspoň nám ke každému řekla několik slov. Pamatuji si je dodnes. Bylo pro mě šokující se setkat s tím, čeho jsou někteří schopni - s absolutním, čirým zlem. Kamarád se venku poblil a já k tomu také neměl daleko. Na naši návštěvu domu šílenství jsem si při čtení téhle knihy často vzpomněl.
Znovu opakuji. Zpovědi zla nejsou pro každého. Jsou nechutné, ohavné, jsou po okraj narvané hnusem. Počítejte s tím, že budete často odvracet zrak. Na druhou stranu, pokud vás zajímají různí vyšinutí jedinci a máte aspoň nějaké základy psychiatrie, budete číst jedním dechem. Ono totiž, téma je fakt shnilé, ti lidé jsou hodně zvrácení, ale vše je napsáno velmi poutavě, přesvědčivě, uvěřitelně. Občas kolem blázince v Kosmonosích jezdíme. Pokaždé si na svoji tehdejší návštěvu vzpomenu. Odteď si navíc budu představovat, jak sedím v temné kobce a rozmlouvám se šílenci. Moje jméno je jediné pravé jméno, které v téhle knize najdete. Neřeknu vám, v jaké nemocnici pracuju. Neprozradím vám jména těch umírajících. Ale nebudu vám lhát. To, co si tu přečtete, je přesně to, co mi řekli. Uff, tohle je fakt děsivá kniha. Pokud na ní máte žaludek, tak neváhejte ani chvilku. Děkuji vám za pozornost, kladné ohlasy a přeji vám příjemné světlo na čtení. Mějte se co nejlépe.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Moje jméno je... Přivážejí je živé. Odvážejí je mrtvé. Napřed mi ale musejí svěřit svoji zpověď. Jmenuju se Jack Steen. To jméno by pro vás nemělo nic znamenat. Pokud se nechystáte umřít. To se pak ze mě stává váš anděl strážný. Pracuju jako noční ošetřovatel v ústavu pro choromyslné zločince.
Moje jméno je jediné pravé jméno, které v téhle knize najdete. Neřeknu vám, v jaké nemocnici pracuju. Neprozradím vám jména těch umírajících. Ale nebudu vám lhát. To, co si tu přečtete, je přesně to, co mi řekli.
Jestli máte za ušima a jste dost pomatení na to, abyste četli mezi řádky, dojde vám, kdo tenhle příběh vypráví. Možná se mi jen snaží zblbnout hlavu a sehrát se mnou svou poslední hru. A možná, že zblbnou hlavu i vám.
V téhle knize najdete čtyři zpovědi:
O člověku se zajímavými chutěmi.
Další o Kenovi, který by udělal cokoliv, aby byla jeho Barbie šťastná.
Pak je tu Chůvička, ale takovou byste u svých dětí nechtěli.
A poslední je ta nejmilejší osoba, kterou jste kdy viděli, jenže čtení její zpovědi pro vás bude hodně tvrdé.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
